Ruki x J - Mně dojde brzy trpělivost s tebou. - část 1.

(Filipíny)

J

J je vzhůru ještě před svítáním. Před několika minutami dotelefonoval a schází do podpalubí. V patách je mu Koron a on začíná mít pocit, že si ho snad vyhlédl a cíleně trápí jenom jeho. V posteli mu taky celou noc překáží a Ruki má pro sebe zbytek postele.

"Tohle jsme si vůbec nedomluvili." Háda se s ním šeptem, aby Rukiho nevzbudil.

"Říkal jsem žádné štěkání." Podívá se na něj vražedně a ozve se pisklavé štěknutí.

"Žádné lezení do postele." Pokračuje dál a míří do kuchyně.

"A hlavně!" Zdůrazní.

"Žádné kousání do noh." Zamračí se na něj, než protočí očima v sloup a podá mu kousek z jejich vlastní snídaně.

"Ti říkám, že tě krmit nebudu, jestli nebudeš poslouchat." Varuje ho naposledy, ale stejně se musí pousmát. Káva už je hotová, snídaně taky. Věděl, že ke břehům dorazí dneska ráno a má pro Rukiho nachystané malé překvapení. Plavbu si dost užili. Konečně se nemuseli ohlížet na nikoho a na nic. Stihli se asi pětkrát pohádat, ale takovým způsobem, že jim to spíš vlilo energii do žil a…No kapitán si s nimi užil svoje. Večer na to s ním poseděli u sklenky a Ru se mohl pořádně seznámit. Dokonce to vypadalo, že Ru začíná rozumět jeho posunkům. Nebylo to tak těžké, když člověk dával pozor. Rukiho pohřeb už proběhl. Poslal jeho rodině peníze pod jménem Rukiho firmy a ani se nezajímal, jak na tom finančně jsou. Prostě to tak nějak vzal na své triko. Začne se pomalu rozednívat, když chystá na stolek na palubě jídlo a poposune lehátka, aby měli větší pohodlí. Už je to pár dní, kdy se přistihl, že ho baví se o něj starat. Jak kdyby si musel vynahradit celé roky, kdy neměl nikoho, komu by něco podobného mohl nabídnout. Práci ale z hlavy nepustil. Byla potřeba zařizovat spoustu věcí kolem, rozdávat úkoly, aby jeho kluci nevyšli za cviku a taky aby jeho jméno úplně nezapadlo. Nikdy z toho ale Rukiho nevynechával. Měl za to, že bude lepší, když bude o všem vědět a bude připravený na cokoliv. Učil ho jména svých hlavních parťáků v různých městech. Vyprávěl mu, kde všude byl a co se tam stalo. Dokonce mu prozradil, které události ve zprávách má na svědomí. Zasvěcoval ho postupně do celého systému, který za ty roky vybudoval a Ru už měl přístup úplně ke všemu. Sám zařídil, aby na něj v domku na pláži čekaly jeho pasy a taky malé překvapení. Když zvedne hlavu, vidí už v dálce ostrovy. Nakonec možná budou snídat až v domě, pokud se Ru nevyhrabe včas. Sám se usadí na lehátko, připálí si. Cigareta při východu slunce, kolem voda, to je jedna z jeho oblíbených činností. Jen teď obsazuje příčky někdo úplně jiný. Loď nakonec zakotví na molu kousek od domu, který stojí víceméně na pláži. Je celkem daleko od ostatních a od města taky. Kvůli tomu je taky před domem čtyřkolka a menší jeep. J si uvědomí, že už Koronovi ze své snídaně dost nastrkal a to ani nemluví, že jeho malá miska už je prázdná.

"Budeš jak váleček." Vysměje se mu a Koron zavrčí.

"Běž vzbudit páníčka, to ti jde skvěle." Pobídne ho a štěně k jeho překvapení zmizí. On sám vstane a dojde k zábradlí. Zapře se o něj dlaněmi a nechá vystoupit svaly na pažích, díky nátělníku jsou skvěle vidět. Zostří na muže na molu, který na ně už čeká.

"Magandang umaga, Bacayi." Pozdraví ho. Něco málo umí za ty roky, ale naštěstí si tu vystačí i s angličtinou.

"Ne, tentokrát jsem nepřijel sám." Prozradí muži s celkem obstojnou angličtinou. Musel se to naučit, jinak by nemohl objíždět celý svět a trvalo to dost dlouho, ale stálo to za to.

"Vážně, měl bych si ty vaše festivaly začít psát." Protočí sám nad sebou očima.

"Už zítra říkáš?" Pokývá J hlavou a rozhodně tam Rukiho vezme. Kadayawan festival musel prostě vidět. Ohlédne se přes rameno, když za sebou zaslechne pohyb.

"Dobré ránko, Ru-chan." Koutky se mu zvednou.

"Vítej doma. Tedy v prvním domě." Jeho osobní vtipkování. Není doma nikde, asi nejvíc na té lodi a je zvědavý, jak si na to Ru zvykne. On sám ze začátku nemohl v bytě nic najít. Každý týden byl jinde a měl co dělat, aby místo ložnice nenaboural do šatny. Podívá se na dům.

"Není nejnovější, ale ta atmosféra stojí za to." Prozradí mu svou malou obsesi.

"Počítám, že kávu si dáš až uvnitř." Tuší, že ho první bude zajímat dům.

"Nebo si hrnek můžeš vzít s sebou." Přitáhne si ho ke svému pasu a líbne na tvář.

"Tohle je Bacay. Stará se od dům, když tu nejsem a vozí zásoby. Pokud budeš cokoliv chtít, tak mu řekni. Umí docela dobře anglicky." Odmlčí se na chvíli, když přiblíží rty k jeho uchu. Očividně mu oči navíc nevadí.

"A to zkažené překvapení, které jsem ti nachystal, si vyberu hned, jak budeme sami." Sdělí mu a když se odtáhne, hladově na něj mrkne.

Ruki

Ruki si plavbu s J užil doslova jako dovolenou. Pořád měl výčitky vůči svojí rodině ohledně toho, co udělal a nejspíš je bude mít ještě hodně dlouho, ne-li věčně, ale nevzal by to zpátky ani za nic. Žil svůj život bez nich v podstatě dávno před tím. Tohle si vybral. S J chtěl být a otestovala to dokonce i jejich potencionálně jistá smrt, které unikli doslova jenom o vlásek. Tady na lodi se všechno zdálo jako sen. Pluli odnikud nikam, okolo jenom oceán nebo vzdálená pevnina či nějaké ostrovy a i když někdy moře houpalo až moc, jachta byla dost luxusní na to, aby Ruki zapomněl. Dokonce se tady zatím ani moc nenudil, i když to byl vlastně malý prostor k životu, který neumožňoval žádné vycházky, ani povyražení velkoměsta. Chvíli mu trvalo seznámit se s kapitánem a především najít společnou řeč, ale nakonec se poddalo i tohle a teď si s ním často chodil povídat, když J zrovna nemohl. Ruki si myslel, že i pro něj to musí být vítaná změna, vidět zase jinou tvář, ale zatím nenašel odvahu, aby se ho zeptal. Ještě pořád zobal svoje prášky na nervy, aby se v klidu zotavil ze všech prožitých šoků a z toho, co se stalo ve skladišti. Někdy, když si nedošel na záchod včas, trpíval panickou úzkostí z toho, že se mu zase přihodí nehoda nebo už se stala, i když to nebyla pravda, ale tohle bylo něco, co nechtěl říct zase J. Nejspíš si na to bude muset sehnat terapeuta, protože to prostě nechtělo odeznít a někdy běhal na záchod až patologicky často. Hlavně v noci. Nemohl to do nekonečna zamlouvat tím, že neustále hodně pije. Navíc měl strach, co by J řekl, kdyby zjistil, jak málo Ruki snese. O tom, že J poslal peníze jeho rodině, Ruki nic nevěděl a asi to tak bylo dobře. Mezi záplavou bezstarostných chvilek se ale začínal také učit a málo toho nebylo. Zatím nasával především informace. J se nebránil ničemu, říkal mu všechno možné a odpověděl mu na všechno, na co se Ruki ptal a Ru rychle pochopil, že před ním mít tajemství nechce a že ho do všeho nejspíš zasvětí. To si taky přál. Měl v hlavě vlastní plán, jak mu být v životě nápomocný a bez toho by to nešlo, i když by ho asi nepožádal sám od sebe. Byl rád, že se k tomu J rozhodl spontánně a na oplátku se snažil pamatovat si všechno a hned. Nemohl si dělat žádné poznámky, kdyby loď padla do nepovolaných rukou, i když tady důkazů bylo i tak až moc. Musel se spolehnout jenom na svou hlavu a paměť se musela trénovat, takže to dělal taky. Zas a znovu žasl nad tím, co všechno měl J na svědomí a jak důmyslně to bylo provedeno a spleteno, aby na to nikdy nikdo nepřišel. Bylo to trochu jako probuzení z Matrixu. Toho rána ho probudí Koron. Skočí mu do postele a rovnou na hruď, olíže celý obličej a i když je Ru rád, že ho vidí, rozhodně není rád, že musí vstávat. J to tak vždycky dělal. Vstával hrozně brzo, vzal psa nahoru na palubu a když byl čas vyšťourat Rukiho z postele, poslal ho na něj do kajuty. Ruki si stěžoval, že se nikdy neprobouzí vedle J, ale to by musel vstávat s ním asi tak v pět ráno. Přinutit J, aby si do oběda četl, bylo naprosto nemožné. Když se vypotácí z postele, namáhá se jenom s koupelnou, ale vlasy nechá rozcuchané a na sebe natáhne krátký černý župánek. V plyšových papučkách vycupitá nahoru na palubu a mžourá na slunce a lesk na hladině moře. Mračí se a dává tím všem kolem najevo, jak moc není rád, že je vzhůru. Tedy… nikdo tady vlastně není. Když se přimotá až nahoru, nejdřív ze všeho uslyší nový hlas. Ne jen ten Jův. Uvědomí si, že nezírá jenom na jeho záda u zábradlí, ale taky na někoho cizího na molu. NA MOLU! Pevnina? Někdo cizí a on má župan a bačkůrky!!! Vytřeští oči a honem skočí J za záda. Okamžitě ho na plocho plácne dlaní mezi lopatky. 

"Proč jsi mi nic neřekl?!" Vynadá mu syknutím a zpoza něj vykukuje na cizí tvář s exotickými rysy. Co si ten člověk teď pomyslí? A proč mu J neřekl, že budou kotvit? Tseh! Celý on! 

"Jen počkej." Vyhrožuje mu šeptem, ale pak mu dojde, co ještě vidí. Ten dům. Ústa mu pomalou klesnou od sebe. Něco podobného na vlastní oči nikdy neviděl. Je nádherný, přenádherný, jako z katalogu. A ta pláž! Azurová pláž a nikde nikdo. Bílý píseček… už se vidí s koktejlem támhle na lehátku. 

"Co je už zítra?" Zeptá se na půl nepřítomně, když J obejde, ale nedostane se moc daleko, protože J si ho přitáhne k sobě a k polibku. 

"Jaké zkažené překvapení?" Zeptá se, ale ani teď pořádně neposlouchá a nevnímá. Konečně se uvolní ze sevření, dojde až k lávce na molo, malinko nepřítomně pozdraví toho cizince a rovnou skoro přepadne mezi loď a pevninu. Kdyby ho Bacay nechytil a nepomohl mu, měl by to i s ranní koupelí. Ohlédne se po nich s výrazem To jste neviděli a ani slovo!!! Pak už se ale skoro rozeběhne ke svému novému domovu. 

"Myslím, že nikam jinam už se stěhovat nemusíme!!!" Zavolá jen přes rameno za hysterického štěkotu Korona, který chce za ním a nemůže. V polovině cesty si zuje ty botky a běží na boso s nimi v náručí.

J

J si stihl všimnout, že Ru není úplně v pořádku, jak se snažil tvářit. Přemýšlel, jestli s ním o tom mluvit víc nebo ho nechat, aby se s tím propral. Ubývající prášky v platíčku, které se snažil schovat, mu ale napovídali, že by to asi měli probrat. Nešlo o to, že by chtěl všechno vědět, jen o něj měl prostě strach a ten mu nedával spát. On už tak žije dlouho, jemu ani nepřijde na mysl, jak obtížné by mohlo třeba být jen setrvávat na lodi. Trávil na ní stovky hodin, žil na ní, ale pořád se to velikostí nedá srovnávat třeba s bytem, s Rukiho už vůbec ne. Navíc tu není možnost vyjít na ulici… Samé proti a Ru si stejně nestěžuje. Vlastně se J často přistihne, že ho obdivuje. Koron očividně taky a dává to najevo svým oblíbeným probouzením. Jsou to drobnosti, které J za poslední dny vnímá, o to víc mu přijdou fascinující, protože je nezná. Je to zvláštní, že ho dokáže do kolen dostat něco podobného. Když za sebou uslyší kroky, mírně se ohlédne přes rameno a pravý koutek vyletí automaticky nahoru. Tohle jsou taky chvilky, které má rád. Ru vypadá hodně roztomile, když vyleze z postele a taky dost neškodně. Většinou mu ten pocit vydrží do chvíle, než otevře pusu. Roztomilý je podle něj pořád i když prská, ale neškodný už moc ne. Trochu čeká, že dostane rovnou vynadáno. Nemá to daleko k pravdě. Jen co Ru zmerčí jeho známého, je rázem za ním.

"Protože bych přišel o přesně tento výraz a taky chování. Je mi líto, ale to bych si nemohl nechat ujít." Vrátí krátce pohled na pevninu a pak zpátky na Rukiho.

"Počkám si rád a jsem zvědavý, kdy to přijde. Možná bych si to nechal někam do soukromí. Tady na palubě…No i když." Je to takové malé rýpání, aby víc popíchl Rukiho.

"Neboj, Bacay je neškodný, má rád úplně jiné přednosti a ještě ti pár kilo chybí." Mrkne na něj. Kdyby to byl někdo, kdo by se mohl na Rukiho dívat, celé tohle si rozhodně rozmyslí. Pohled na něj by klidně trestal, v tom nevidí problém. To mu ještě říkat nebude, ta jeho malá potvora by toho mohla začít zneužívat. Na to ho zná až moc dobře.

"Nebuď zvědavý, brzo zestárneš." Nechá ho trochu v nejistotě, protože s těmi překvapeními nehodlá jen tak končit. Polibek si užije, ale hned po tom o Rukiho přijde a na jeho výrazu je znát, že se mu to příliš nelíbí. Dokonce se prudce pohne, když málem skončí ve vodě, bude z něj mít jednou smrt, no vážně. J shlédne pomalu na Korona, kterého vezme do náruče.

"A to jsi ani neviděl ostatní domy." Protočí očima ale je rád, že se mu tady líbí. Položí Korona do písku, aby mohl za svým páníčkem. 

"První, koho sis přivezl J, to musí být vážné." Prohodí Bacay ve svém rodném jazyce. J chvíli přemýšlí a překlad mu chvíli trvá, ale za ty roky už má celkem naposloucháno.

"Nečekal jsem, že se to kdy stane." Pokrčí rameny J, vloží si cigaretu do koutku a plácnutím svého přítele po lopatkách vyrazí za Rukim do domu. Všechno je připraveno, nikde se nic neválí, lednička je plná a je tu dokonce i připravené menší občerstvení. Nechává si sem vozit jídlo a je vidět, že kuchyně je v podstatě nepoužívaná. Počká si na Rukiho, dokud si pořádně neobhlédne dům. V půli jedné cesty kolem něj, ho popadne za předloktí a přitáhne k sobě.

"Nikam nespěcháme, dům si projdeš později." Nařídí mu s nádechem pobavení a teď ho rozhodně pustit nehodlá. Udělá s ním několik kroků dozadu a bez větší námahy ho vysadí na ostrůvek, kde jím trochu drcne do mísy s ovocem.

"Něco jsi mi na lodi slíbil. Říkal jsi, že mám počkat. Už mi to ukážeš?" Pohladí vnější stranu jeho stehen. Ten župánek je v tuto chvíli pro J velká výhoda. Rozhodně se nezdržuje tím, že by si užíval látku, chce cítit Rukiho kůži a to jde dost snadno.

"Koron je nakrmený." Prohodí, protože prcek má nachystanou misku se žrádlem i vodou a očividně jsou mu úplně jedno.

"Ty jsi sice ještě nesnídal, ale před sportováním se nejí." Nakloní hlavu na stranu. Jednu dlaň pozvedne a odhrne mu prameny ze strany tváře.

"Chci, aby ses měl dobře a přestal konečně myslet na to, co se stalo. Neumím si představit, jaké to pro tebe musí být, Ru-chan. Většinou mi to u ostatních bylo dost jedno, ale u tebe ne." Pohladí ho palcem po líci.

"Viděl jsem ty prášky." Je to takové upozornění, že by byl nerad, kdyby mu lhal a taky mu tím dává najevo, že i když to tak nevypadá, vnímá co se kolem něj děje.

Ruki

Dům není zase tak velký, ale co by tady potřebovali víc? Nejspíš tady nikdy pořádně neprší a všechny pokoje jim vynahradí divoká příroda a pláže všude kolem. Když se dají všechny stěny stranou, vypadá to, že dům ani žádné nemá a to mu připomíná domov. Trochu to píchne, ale zároveň je to velmi příjemné. Hřejivý pocit něčeho známého… Všechno je vzdušné a světlé, v barvách, které by si sám nevybral, ale sem se to hodí. Jinak by to prostě nešlo, bylo by to hnusné. Nemůže se na ten jednoduchý, venkovský styl vynadívat. Úplně něco jiného, než co měl doma. Oběhne celou stavbu asi dvakrát, pak se chytne sloupku a přemýšlí, jestli vstoupit a začít se šťourat v interiéru, ale nakonec to chce oběhnout potřetí, aby se zaměřil také na zahrádku nebo co to tady je divokou džungli. V tu chvíli už je u něj Koron, divoce štěká, všechno očuchává a čůrá na první kámen, kdyby se tady snad měla objevit nějaká psí konkurence. Vykročí okolo domu a málem ho raní mrtvice, když se J připlíží jako duch a zastaví ho. Nejspíš to je jenom proto, že jeho kroky v písku nejsou slyšet a hodně tady fouká od oceánu, ale stejně. Chvíli na něj třeští oči, než ho J přinutí zacouvat domem a narazit zády o nějaký nábytek. Jsou nejspíš v kuchyni soudě podle toho, co vidí přímo za ním a díky svému momentálnímu posedu je Rukimu vidět málem až do krku. Samozřejmě že do postele se svým milencem nenosí prádlo, proč by se v něm škrtil? A pak vylezl na palubu jenom v županu a teď… Potlačuje vší silou červenající tváře a v jeho očích se mihne vzdor. Vyhlédne mu přes rameno, když J zmíní, že Koron je nakrmený a hledá podvědomě misku se žrádlem tam, kde by byla v jejich pokoji na lodi. Doopravdy je zhruba na podobném místě, ale Koron tady není. 

"Nemůže ho venku sežrat třeba had? Víš, že je velký jako myš. J… nenechávej ho běhat samotného." Jakmile vysloví svou obavu, hned mu to dojde. 

"Ale nejsou tady žádní pavouci? Ani stonožky?" Zvedá varovně prst. J je vážně neskutečný. Už zase myslí jenom na to jedno. Ruki si jednoho dne vážně nesedne, prostě na to dojde a pak ho rovnou zabije. J by si měl dávat bacha, když ho tolik trénuje. Pak ale J začne o něčem úplně jiném a dokonale ho tím vyvede z míry. Jak může v jednu chvíli myslet na sex a v druhou být tak vážný? Jeden by se z toho úplně rozpustil. Jeho oči změknou a výraz zjihne. Rád by mu tohle přání splnil, ale sám neví, jak to udělat. Domnívá se, že mu to potrvá ještě hodně dlouho, než se přes to definitivně přenese. Doufal, že je dobrý herec, že si J třeba nevšimne, ale byl k němu vnímavější, než se zdálo a tím vlastně dokazoval, jak moc mu na Rukim záleželo. 

"Nenech se podobnými věcmi zatěžovat nebo odvádět od práce, rozumíš? Nesmím být tvoje slabina víc, než je to nutné." Nabádá ho vážně. Nikdy by nepřežil, kdyby zavinil jeho smrt. Trochu to v něm cukne, když mu J řekne, že o prášcích ví. Uhne pohledem do strany a chvíli mlčí. Prášky na spaní a uklidnění byly jedna věc. Kromě toho byly na předpis, takže jak jednou dojdou, Ruki s tím stejně nic neudělá. Na lodi se k jiným jen těžko dostane. Mohl by mailovat svému lékaři, jenže zemřel. Žádného nemá. O tom strachu s toaletou mu ale rozhodně nikdy neřekne. To je prostě… ne, takhle ho J nesmí vidět. Znovu se na něj podívá a upřímně se usměje. 

"Jsem v pohodě, vážně. Mám to, co jsem chtěl a nelituju toho." Rozhodně přikývne, než se nakloní dopředu a přitiskne rty na jeho. Teď mu úmyslně gumuje mozek z hlavy, aby ho donutil zapomenout na tuhle konverzaci a přiměl dělat věci, které ještě před chvílí sám chtěl.

J

J už je trochu mimo. Ruki je příliš blízko a navíc toho na sobě moc nemá. To bylo vždycky zákeřné a kdyby kolem pálili z kulometu, nejspíš by to přeslechl. Pořád se ale nutí držet pozornost na vážná témata, hlavně ty prášky. Nelíbí se mu, co Rukimu způsobil svým životem a moc by si přál, aby mu z toho pomohl. Půjde to těžko a upřímně si není jistý, jestli je to v jeho silách. Stejně si bude trochu paličatě stát na svém, dokud to nebude v pořádku. Protočí očima, když má Ru starost o Korona. Podle něj se mu tady nemůže nic moc stát a věří tomu, že ho jeho vlastní pudy zachrání. Trochu zákon přírody, ale to je v jeho povolání taky.

"Měl bys mít spíš starost o sebe." Ušklíbne se a pak krátce ohlédne přes rameno. Pustí jeho stehno, aby mohl zapískat na prsty. Z vedlejší místnosti se ozve pisklavý štěkot.

"Vidíš, je dost chytrý na to, že nepůjde daleko." Ujistí ho, aby přestal mít starost o psa. Samozřejmě, že na něj dá pozor, ale teď potřebuje řešitelně jiné věci, dokud na to dokáže ještě myslet.

"Je tu trochu havěti, ale v domě jsou odpuzovače." Pokusí se ho uklidnit i na tohle téma. Povzdechne si krátce, jakmile dojde na téma jeho práce.

"Moje práce je postarat se o tebe." Nakrčí obočí a je jasné, že v tomto ohledu ustupovat rozhodně nebude.

"Dokud si nebudu jistý, že jsi v pořádku, budu tě otravovat." Vyhrožuje mu cíleně ve snaze ho dostat k nějaké té pomoci.

"Nejsi moje slabina, právě naopak, díky tobě jsem schopný udělat úplně všechno." Vyvrátí mu jeho pohled na věc. Byla to pravda, ve skladišti si taky sáhl hodně daleko za své hranice a bylo to jen díky němu. Byl by snad schopný spráskat celý svět na hromadu, kdyby si myslel, že mu tím pomůže.

"Tohle by bez mrknutí nesnesl jen tak někdo. Nejsi zvyklý na takový svět, mě to taky trvalo se přizpůsobit, ale já do toho šel vědomě a věděl jsem, co mě čeká. Není to otázka pár dní." Pokusí se ho přesvědčit, že není jediný, kdo s tím má problém. Většina by se zbláznila z psychického vypětí, které Ru zažil v posledních dnech. Ušklíbne se, když ho začne přesvědčovat, že je v pořádku. Zrovna se nadechne, aby mu znovu odporoval, ale Ru je rychlejší. Jeho polibek mu vymaže všechny myšlenky na to, co chtěl říct. Rozhodně však jejich debata není u konce. Vrátí sek tomu…Opravdu, jen tohle bylo přepadení ze zálohy a tomu se špatně odolává. Přistoupí k němu o krok blíž, aby podráždil jeho klín a sevře víc jeho stehna. Sklouzne dlaněmi pod kolena, aby si jeho nožky přizvedl malinko výš. Jakmile se od něj na chvíli odtáhne, zamračí se znovu.

"Nemysli si, že jsem skončil." Ujistí ho, že v tom budou pokračovat. Místo toho, aby z něj hned tahal moudra, se znovu přitiskne na jeho rty. Někde u noh mu pobíhá Koron, ale ani jeho nedokáže vnímat.

"Není moc fér, že se ti nemůžu bránit." Obviní ho při dalším nutném nádechu. Kdyby nepotřeboval kyslík, už by se od něj asi neodtrhnul nikdy.

"Naučím tě úplně všechno, pak už nebudeš muset mít strach." Dokáže ještě zformulovat něco, co dává smysl. Pustí jednou dlaní jeho nožku a zajede jí pod látku až do jeho klína. První ho jen zlehka pohladí, než ho sevře a dopřeje mu pár pohybů, kterými ho chce co nejvíce probudit. Když ucítí patřičnou odezvu, víc ho sevře a vypočítavě se pousměje.

"Budeš mi muset slíbit, že mi všechno řekneš a začneme s tím něco dělat. Pokud ne, pokračovat nebudu." Dojde na podobnou taktiku, jakou na napřed chvíli použil Ru. Něco musí udělat, jinak se on sám taky zblázní, ale z faktu, že mu nedokáže pomoct.

"Slib mi to a můžeme královsky pokřtít jeden z našich nových domů." Blýskne se mu v očích a na jeho tváři se objeví frajerské pousmání. Musí pokřtít úplně všechno. Tím, že je tu Ru s ním dostal dům úplně nový rozměr. Už není jeho, je vlastnictvím jich obou.

Ruki

Vrhne po J vážně vyděšeným pohledem, když mu odsouhlasí tu havěť a nejraději by seskočil z pultu a běžel si pročíst návody, jak moc jsou podobné odpuzovače účinné. Samozřejmě, že jejich postel je určitě vysoko nad zemí, obehnaná aspoň tuctem takových odpuzovačů a vylepšená moskytiérou, ale jeden nikdy není dost připraven, pokud jde o hmyz! Pak se na něj však zamilovaně usměje, když ho J ujistí, že není jeho slabinou. Na chvíli sklopí oči, protože to jsou opravdu krásná slova, i když ho tak docela nepřesvědčují o vlastní pravdě. J si to může myslet, ale Ru není pitomý, přece ví, jak to je. Nakonec se na něj zase podívá. 

"Otravoval bys mě, i kdyby se nic nedělo." Poplácá ho dlaní na plocho po čupřině. Znovu oči skloní a trochu si povzdechne, když si J dál vede svou a říká mu, jak to je s přivykáním na podobné situace. Samozřejmě, že má pravdu, jenže co si má počít? Nechce mu přidělávat starosti, ani si stěžovat a už vůbec nechce přiznat tamto! J se nechá strhnout polibkem a brzy ucítí jeho boky přímo mezi stehny, ale nemá to dlouhého trvání. Kruci copak to není nadržený chlap? Ruki se trochu zamračí. 

"Mně dojde brzy trpělivost s tebou. Jeden by si myslel, že tohle půjde hladce, ale ty ne, ty si musíš zase vést svojí!" Chce mu pořádně vynadat. 

"Nejdřív mě sexuálně napadneš a pak si chceš povídat jako stará bába." Zkusí mu dupnout na ego, když to svody nejde změří si jeho tvář se zadostiučiněním v očích. J naštěstí okamžitě podlehne novému polibku, což je dobře, protože se ho tím taky mohl nepříjemně dotknout a bylo by bývalo po všem. Usměje se do jeho rtů. Když mu i slovy potvrdí, že se mu nedá bránit a popožene to jeho ego nahoru. Samozřejmě, že pro něj chce být neodolatelně sexy, vždyť mají jenom jeden druhého a to nejspíš na celý život. Kouzlo mezi nimi prostě nesmí vyprchat. Co by si pak Ru počal a kam by šel? Nejspíš spát na dno bažiny, protože by věděl až moc. Na Jova slova asi nikdy nebude dost připravený. Vždycky ho dokonale odzbrojí, přinutí jeho oči zjihnout a zamiluje se do něj zase o kousíček víc, i když si myslel, že to už není možné. Zároveň ho to trochu nutí stydět se za to, jaký na něj někdy je a jak po něm před chvílí prskal. A to není pocit, který by Ruki zažíval ve svém životě nějak často.

"To budeš mít hodně práce." Narazí na pocit vlastní neschopnosti, především co se týká fyzických aktivit. Nikdy neměl rád tělocvik ani posilovnu a rozdíl mezi tělesnou stavbou J a jeho byl naprosto dramatický. Stejně ale udělá všechno proto, aby nebyl zase takovou koulí na noze. Přece i drobné holky kolikrát dělaly špiónky a podobné práce, tak něco svede taky. 

"Až si budu při tom tréninku někdy stěžovat, připomeň mi, že jenom dostávám, co jsem chtěl." Protože on si stěžovat bude a hodně. Pak už ale ucítí Jovu dlaň, jak mizí v jeho klíně a způsobí mu okamžité příjemné mrazení na zádech, které nekončí. Dlouze se nadechne nosem, trochu zakloní hlavu a po tváři se mu rozlije blažený výraz. J rozhodně nezapře sám sebe, když mu v takové chvíli začne vyhrožovat a chce po něm, aby dál mluvil. Kdyby chytil za rozkrok on jeho, konečně by mu všechny podobné myšlenky vymazal z hlavy, ale teď je to naopak. +Kruci...+ Pomyslí si, ale všechno mu odkývá. No dobře, tak mu něco málo svěří, pěkně po kousíčkách, aby měl J dobrý pocit a Ru nelhal a nějak se to nakonec poddá, určitě ano! 

"Slibuju." Řekne trochu neochotně, ale copak jeden může odolat podobné touze? Hlavu zase skloní a s planoucím pohledem se podívá do jeho očí.