Ricko
On nemá vůbec žádný problém s tím, aby tohle Uruhovi přiznal, na rozdíl od něho, a tak se rozesměje a přikývne. "Ano, záleží mi na tom. Ty víš, že záleží, nemusíš se ptát." Řekne mu. Podezřívá ho, že se mu to hezky poslouchá, ale byly taky typy, které by naopak mohly chtít utíkat. Snad se v něm neplete. Zdá se mu, že ne, když Uruhovi tolik vadí, že ho někdo uhodil. Vděčně se na něj za to usměje. Samozřejmě je to jenom kvůli tomu, že mu pak kazí image, když jde vedle něj, jistě, jistě… Ani jeden z nich to nemusí říkat nahlas. Vlastně s tím Rickovi začíná připadat roztomilý místo protivný a otravný a to je jasná známka toho, jak moc je z něj v háji. Z tohohle přestává být jakákoliv cesta zpátky, ale Uru je z těch, kdo by mu kdykoliv mohli říct, že je konec z jakéhokoliv rozmarného důvodu. Co by si počal, to opravdu netuší. Myslet na to ale nechce a rychle všechno hodí za hlavu, když ho začne svlékat. Dokonce se tiše zasměje, když mu tím zarazí slova v krku. Povede se mu to jenom s prvním dílem, který mu přetáhne přes hlavu, protože Uru mu vzápětí spoutá ruce a zabrání mu v dalších krocích.
"Co je, ty se netěšíš?" Ještě pořád se usmívá, teď už trochu udýchaně a kalhoty na něm nejspíš za chvíli prasknou. Trochu na něj vyvalí oči, když mu Uru řekne, že si nic nezasloužil. On je přece hodný pořád!
"To já jsem tvoje odměna." Škádlí ho s dalším smíchem a snaží se mu něžně vykroutit. Uru se místo toho ujme jeho vlastního svlékání a jemu se znovu rozzáří oči. Tohle se mu taky hodně líbí, klidně se jím nechá rozmazlovat. Poslušně zvedne ruce a naštěstí má zrovna košili přes obličej, když bolestivě zkroutí rty. Ta žebra bolí jako čert a podobné pohyby mu ztěžují i samotné dýchání. Samozřejmě hrají všemi barvami, ale Uru si toho naštěstí nevšiml. Ricko mu oplatí hladový polibek, u kterého už se zase sápe dlaněmi po jeho bocích a prsty se pokouší dosáhnout na zapínání jeho kalhot. Uru se ale mrštně dostane z jeho dosahu a nařídí mu, aby tady na něj počkal. Ricko si trochu uříceně povzdechne, ale zároveň ví, že od něj může čekat jenom věci, které budou opravdu neskutečné a tak poslušně čeká. Dokonce se vážně natáhne pro to pivo. Nejdřív si ho přitiskne k čelu a potom k rozkroku. Musí, jinak si asi pomůže sám, aby vůbec mohl nějak pokračovat. Ta koupelna mu zkazí všechnu radost. To je pěkně pitomý vynález s těmi tmavnoucími skly. Samozřejmě mají svůj smysl, ale jeho teď neskutečně štvou. Když se Uru konečně objeví, vypadá úplně jinak a on musí vypadat jako mentálně retardovaný. Dovede na něj jenom zírat s pusou pootevřenou, hypnotizovat pohyb látky, při jeho chůzi a obdivovat každou linii, kterou jemně kopíruje. Jeho odhalené dlouhé nohy jsou neskutečné a obecně mu ta barva sluší. Tohle si nachystal pro něj? Zajede si dlaní do vlasů a přitiskne pivo zpátky ke klínu.
"No kruci..." Vydechne. Uru ho honí k večeři, ale on nejspíš nedovede udělat ani krok, natož mluvit.
"Um… cože?" Vypadne z něj a konečně nastartuje svou hlavu. Dojde mu, že se Uru dívá na jeho nové oblečení.
"Chodím do práce." Vysvětlí hned. Měl brigádu, už když se poznali, jen nikdo neví, že už pracuje někde úplně jinde. Chce, aby Uru viděl, že není jenom líný student. Oči mu málem vypadnou a krk si div nevykroutí, když se Uru natáhne přes stůl a župánek se povážlivě vyhrne. On má pod tím vážně krajky. No… diví se, že si dával práci vůbec s něčím. Pro sebe se tiše zařehní, ale hned zase zvážní, když Uru promluví.
"Já jsem přece nevěděl, že jdu za tebou. Měl jsem nosit dárky někomu cizímu?" Škádlí ho nazpátek a vykročí směrem k němu.
"Chceš, abych se zchladil? Nemůžu se spíš...vypotit?" Dodá, jen aby se o vteřinu později natiskl zezadu k jeho tělu. Nejdřív klínem, ale potom ho obejme úplně celého a trochu zmučeně vydechne mezi jeho lopatky, kde ho lechtají konečky jeho vlasů. Uru neskutečně voní a teď nemluví zrovna o jeho parfému.
"Chyběl jsi mi." Broukne upřímně a na chvíli je znát jeho věk. Pak okolo něj protáhne ruku, uloví něco ze stolu a s tím, jak si to cpe do pusy se kolem něj prosmýkne celý a posadí se na desku přímo před něj. Vesele zaklátí nohama a zazubí se. Teď mu vrací všechny provokace, když předstírá, že se vážně chystá večeřet, protože hlad je silnější, než touha. Přece plní jeho přání, ne?
Uruha
Musel se nutně ohlédnout přes rameno, když mu Ricko řekne, že mu na tom záleží. Pro něj samotného to nebylo tak snadné to přiznat. Možná v tom hraje jistou roli i jejich rozdílný věk. Vždycky se tvářil, že se mu něco podobného nemůže stát a teď ho dostává do kolen mladší kluk. Je to skoro nemyslitelné, přitom to vůbec není nepříjemný pocit. Na jeho otázku, jestli se těší, jen nenuceně pokrčí rameny. Samozřejmě, že se těší, nejradši by ho rovnou svlékl a připomněl si chvilky v kabince i v kabinetu, ale to přece nejde hned. Jak by vypadal? Těší ho fakt, že ho Ricko poslechl. Svoje kouzlo by mělo i to, kdyby ho do koupelny následoval, ale to se nestalo. Pořád má nutkání ho něčím překvapovat a brát mu dech z plic. Tohle je taky otázka věku, kdy potřebuje nutně vědět, že na něco podobného ještě má. Nesnášel pocit, že má rok navíc a podobným způsobem si to rád vynahrazoval. No a proč by ne? Ricko byl opravdu moc krásný, podle něj se mohl spíš ohlížet po jeho ročnících, ale nedělá to. Na tomto sluníčku se bude Uru vyhřívat klidně dlouho a rád. Když vyjde z koupelny, tváří se, že jeho pohled nevidí, ale hezky ho hladí po duši. Ještě chvíli ho chce napínat, než mu dovolí cokoliv víc. Provokovat ho ale může a nepřestává s tím ani na vteřinu. Těší se na jeho energii a teď uragán, který mu předvedl minule. Pořád by to ale podle něj mohlo být ještě větší. Je to na něm, jak moc ho vybičuje, aby mu něco podobného předvedl. To přece zvládne. Krátce se ohlédne přes rameno a očima sklouzne k jeho klínu. Je to přesně ve chvíli, kdy vidí pivo v určitých partiích. Teď už se neovládne a musí se tiše zasmát. Není v tom výsměch, jen čistá spokojenost."Líbí se ti, jak jsem nachystal stůl?" Zeptá se, jak kdyby vůbec nepochopil, proč se tak tváří. Prohlédne si ho ještě jednou a zkušeně odhaduje cenu všeho, co má na sobě.
"Umíš se postarat." Vypadá spokojeně, když to říká. Neví, jak dlouho na to třeba šetřil nebo jak dlouho ty věci má, takže nějaké podezření ani nepřijde a dál se v tom pitvat nepotřebuje. Jsou tu mnohem důležitější věci, které mají na práci. Ušklíbne se nepatrně a zavrtí nad ním hlavou. Má pravdu, ale nepřizná mu to ani náhodou.
"Příště se polepšíš." Sdělí mu, co bude následovat a tak nějak se přizná, že o nějaké příště stojí. To úplně neplánoval, ale už se stalo. Dál pokračuje v nesmyslném přerovnání stolu, než ucítí Rickovo tělo na tom svém. Nedokáže ovládnout sovu reakci a dojde na tichý povzdech.
"Můžeš, rozhodně to bude lepší varianta." Je úplně mimo sebe, když mu to odsouhlasí. Tohle taky úplně nezamýšlel.
"Ty mě taky." Vypadne z něj spontánně. Je to tady, už se mu přiznal úplně. V duchu si za to pěkně vynadá, ale vzít zpátky to určitě nechce. Nakonec o něj ale přijde a už jen z výrazu je znát, jak moc se mu to nelíbí. Myslel si, že už ho jen tak nepustí a asi by nakonec přerovnali celou tabuli, protože do postele to bylo najednou neskutečně daleko. Pozvedne obočí a nesouhlasně pohodí hlavou, jakmile ho uvidí sedět na stole. Tohle si teda nedomluvili. Očima sklouzne na jeho hruď a konečně přeostří na modřiny. Zamračí se na ně.
"Takhle mi kazit můj kousek." Ne, nelíbí se mu, jak moc zmlácený je.
"Jestli si jen trochu postěžuješ, že tě něco bolí, tak si mě nepřej." Dojde na další výhrůžky. Rickovi však ta provokace vychází dokonale. Přesune se mezi jeho stehna, položí mu ruce na ně nebezpečně blízko místo klína a podívá se mu upřeně do očí. Chce provokovat, tak mu to s radostí vrátí.
"Jen jez, když máš hlad." Vybídne ho, jak kdyby mu to vůbec nevadilo. Palci ho pohladí přes látku v místech jeho chlouby a pak ruce stáhne. Krok dozadu ale nedělá. Sáhne po prvním knoflíku své košile, který velmi pomalu rozepne.
"Ty koláčky jsou taky výborné." Podporuje ho v jeho rozhodnutí a povoluje druhý knoflík. Je jich ještě dost, aby to chvíli trvalo. Začíná být zvědavý, u kterého skončí, než Ricko svou novou košili zničí.
"Čekal jsem na tebe dlouho, chvíli ještě počkám." Prohodí tónem, který je trochu ironický, aby bylo jasné, že on nemá ve zvyku čekat. Konečky prstů pohladí sám sebe po odhalené pokožce na hrudi, jen tak daleko, jak mu látka dovolí a pak už začne rozepínat třetí.
Ricko
Prý jestli se mu líbí, jak nachystal stůl? Moc dobře ví, že mluví o tom, jak nachystal sebe a tak dychtivě přikývne. Dokonalá tabule, přímo svatební hostina. Kdyby to řekl nahlas, Uruhovi by během chvíle nejspíš vypadaly všechny vlasy, jak by se lekl, jestli to Ricko nemyslí vážně. I on se zatváří spokojeně, když mu odsouhlasí jeho nadání pro starost. Tohle potřebuje slyšet jako další motivaci. Kdyby to Uruhovi přišlo žalostně málo, bylo by to docela deprimující. Takhle je uvnitř něj pořád naděje, že si ho udrží. Uchechtne se, ale nepře se s ním. Samozřejmě, že by mu rád nosil dárky, jenom si je už pár dní představuje trochu jinak, než dřív. Pro drahé, módní věci má nadání Sena, takže ho nejspíš požádá, aby šel něco pořídit s ním, aby to opravdu mělo styl a Uruhovi to udělalo radost. Kdyby to bylo na něm samotném, koupil by mu hru na Play Station. On sám si ani na vteřinu nepřipustí, že by se už nemuseli vídat. Ano, pořád se bojí, že ho Uru snadno odkopne, ale momentálně se nebojí o další rande. To až mu dá Uru najevo, že se mu něco nelíbí, do té doby si připadá v suchu. V tom ho ujistí taky jeho souhlas se vším, co by se mohlo dít, stejně jako ten jeho povzdech. Když mu ale nahlas řekne, že mu také chyběl, je to jako rajská hudba pro jeho uši. Ani nečekal, že by ho díky tomu mohl zaplavit tak skvělý pocit a ono se to děje. Je to nečekaně příjemné. Co ale nedomyslel je to, jak mu momentálně vystavuje svoje žebra. Ono by to nešlo přehlédnout ani pak, ale mohl by to uhrát na zápal vášně a pak už by bylo na výčitky pozdě. Jenže teď je Uru ještě stihne. "Já jsem tvůj kousek?" Hned se chytne toho, co mu vyhovuje a úplně odignoruje tu výhrůžku. Mnohem víc ho zajímá to, jak si na něj Uru dělá nároky. S tím vůbec nemusí přestávat, to jednomu pohladí ego. Čekal další otázky, další výtky, ale místo toho musí dát nohy pořádně od sebe, aby se mu mezi ně Uru vešel. Je to trochu nezvyk, skoro o strach, že by si mohl chtít otočit role, ale zároveň ho jeho tělo příjemně hřeje v klíně a razantně mu připomíná erekci, kterou se snažil zchladit. Tak jez… no… pokud je Uru ta tabule, bude jíst moc rád.
"Přece to nenechám oschnout, když ses s tím tolik chystal? To jsi vařil ty?" Popichuje ho dál, protože pochybuje, že Uru někdy držel vařečku. Prostě si ho s ní nedovede vůbec představit. Sáhne po něčem, co má nejblíž a nacpe si to do pusy, ale v tu chvíli se ho Uru dotkne mezi nohama a on zalapá po dechu tak moc, až ten kousek málem vdechne a silně se rozkašle. Div se neudáví, celý zčervená v obličeji, ale jakmile si všimne, co Uru dělá s těmi knoflíčky, už nevydá ani hlásku, i když u toho mění barvy jako semafor. Až teď mu dojde, že si oblékl jeho vlastní košili. Vážně až teď. Líbí se mu v ní? Dal si záležet na parfému.
"Uhm." Odkývá mu jenom. Klidně by si ten koláček na hec dal, jenže mu hrozí, že by ho nemusel přežít, takže se po něm nenatáhne a sleduje bedlivě pohyb jeho prstů. Trochu vyprskne smíchy, když si Uru rýpne s tím čekáním. Jako by on mohl za to, že si domluvili rande až na dnešek, většinou to měl v režii Uru. Jenže je s tím prskáním prostě sladký. Neovládne se, zvedne ruku k jeho tváři a pohladí ho po ní kloubky prstů. Pak ho jemně plácne po rukou a zbytek začne rozepínat sám. Hodně rychle. U předposledního se do toho nějak zamotá, moc mu to nejde a tak trhne a knoflíček uletí.
"Kruci… jestli ho najdu, vrazím to mámě." Připomene jim oběma jeho věk a fakt, kde bydlí a rozpustile se zasměje. Uru umí šít velmi dobře, mohl by to udělat on.
"Kdybych poprosil svojí malou švadlenku, hrozilo by mi, že mi vrazí jehlu do oka..." Dřív, než Uru stačí nafouknout tváře, položí mu na ně dlaně a přitáhne si ho k dlouhému, hlubokému a trochu hladovému polibku.
Uruha
Ricko je neskutečný. Většina by s Uruhou nevydržela ani pět minut, když má svou náladičku a on zatím s úsměvem trpí všechny jeho výstřelky a prskání. Skoro to vypadá, že si to vlastně užívá. Čím víc si to Uru uvědomuje, tím spokojenější je. Vůbec nechápe, jak to Ricko dělá, ale baví ho čím dál víc. Ta žebra se mu vůbec nelíbí, ale Ricko ho zase předběhne a místo, aby mu sliboval, že už se to nestane, reaguje úplně jinak, než většina."Vypadám jako někdo, kdo by se dělil?" Odpoví mu po svém a tím mu vlastně dá patřičně najevo, že se majetnickost vztahuje i na něj. Nebude se o něj s nikým dělit a už vůbec nebude zavírat oči před tím, že ho někdo mlátí.
"Jsi jenom můj kousek, tak na to nezapomínej." Dojde na další hrdé gesto, kterým mu prozradí to, co se odehrává uvnitř něj. Jde to podezřele samo a mělo by ho to děsit, ale s tím si asi bude namáhat hlavinku až zítra. Možná ani to ne, když si to patřičně odůvodní a to uměl dost dobře. Zarazí se uprostřed pohybu, jakmile dojde na otázku, jestli to vařil. Jeho kuchyň byla dokonale nedotčená, když nepočítá vaření kávy a čaje.
"Máš pocit, že by mi slušela zástěra a hodiny strávené u sporáku?" Protočí nad ním očima.
"Samozřejmě, že jsem to nevařil, ale jen chystal." Rozhodně se kvůli Rickovi nebude učit vařit. Zjistí si, co má rád, najde skvělou restauraci a jídlo mu objedná. Ano, klidně si pro něj dá tu práci. Je rád, že mu chutná a opravdu jí. Tedy do okamžiku, kdy se jídlem začne dusit. Krátce si povzdechne.
"Jsi vážně roztomilý Ricko-chan, ale nechtěj o mě, abych ti dával první pomoc. Nepřežil bys asi dvě vteřiny." Připomene mu, že on není ten, kdo by ho dokázal zachránit a měl by si dávat pozor. No dobře, večeře pro tuto chvíli počká. Koutky se mu vyhoupnou nahoru, jakmile se mu dostane odpovědi. To kývání mu stačí, je rád, že kvůli němu přišel Ricko o slova. Potřebuje to k dýchání. Dá ruce podél těla a pak přesune dlaně na Rickova stehna, aby mu nebránil v rozepínání knoflíků.
"Jde ti to." Pochválí ho spokojeně a jako odměnu jeho stehna silněji stiskne. Nakrčí nespokojeně obočí, ale není to jeho košile, tak nic nenamítá. Navrhne mu klidně novou, míry už má prostě v oku. Než se stihne vzpamatovat a uvědomit si, co a jak mu vlastně řekl, už cítí jeho rty na svých. Podobný styl polibků mu podlamuje kolena a nutí ho, tisknou se k němu mnohem víc. Dlaněmi hladí stehna, vyjíždí mu do klína a nakonec to vypadá na podobnou akci jako ve škole. Není schopný to řídit ani zpomalit a jinak to ani nechce. To proto ty provokace. Nepřerušuje spojení jejich rtů, aniž když ho bere za ruce a stahuje ze stolu. Trvá to jen pár sekund, než se s ním prohodí a je to on sám, kdo tiskne pozadí na desku stolu. U toho už se pere se zapínáním Rickových kalhot. Trpělivost nebyla nikdy jeho silnou stránkou a teď je to dost znát. Stáhne mu je do poloviny stehen i s prádlem a přitáhne si ho na své tělo. Až teď přeruší jejich polibek a stiskne víc jeho pozadí, na kterém má dlaně.
"Máme před sebou dlouhou noc." Šeptne mu do ouška, ke kterému se rty přiblíží.
"Ale moje rozmazlování bude muset ještě chvíli počkat." Otře se rty o jeho ouško a pak vkrátce pohraje s jeho lalůčkem.
"Teď potřebuju jen jedinou věc. Chci tě cítit, tak už s tím něco udělej." Provokuje ho ještě víc, i když to ani není potřeba. Je ale hrozně zvědavý, jak moc ho dokáže vyhecovat a jak velká vichřice se u něj doma objeví. Potřebuje dost často hýčkat, ale taky pořádně zničit. Ráno, když se nebude moci pohnout, bude zase prskat a dávat mu to za vinu, přesto bude nad míru spokojený.
Ricko
Už ho chvíli vášnivě líbá, když převrací v hlavě jeho slova o tom, že je jenom jeho kouskem. To by mohlo znamenat, že spolu doopravdy chodí? Že na něm Uruhovi skutečně záleží a že by se možná nemusel každou vteřinu třepat, jestli se tu neobjeví nějaká konkurence? Ještě se tomu zdráhá uvěřit, ale zároveň má pocit, že dokáže nemožné. S takovým partnerem rozhodně, však už se mu přece daří a bude to jenom lepší a lepší. U toho sporáku by mu to náhodou slušelo, ale pravdou bylo, že možná tak v případě, že by na sobě měl jenom zástěru a chystal třeba...salát? Jinak na to Uruha nebyl úplně typ. Existovali kluci, kterým to u plotny slušelo, ale on vynikl někde úplně jinde. Třeba právě tady u toho stolu, pod jeho rukama. Brzy cítí jeho ruce ve svém klíně, jsou náruživé, skoro útočné a jasně dávají najevo svůj hlad. Nepotřebuje pobízet, aby po něm už tak toužil k zbláznění, ale stejně tenhle vzájemný útok miluje. Dává mu pocítit, jak spalující láska mezi nimi je. Už se to nebojí pojmenovat, protože minimálně v jeho případě to tak je a po těch Uruhových slovech věří, že v tom není sám. To by přece nemohla být pravda… Nechá se za ruce navádět, aniž by si pořádně uvědomoval, co se s ním vůbec děje. Možná chce jít Uru někam na pohodlnější místo, možná dokonce do postele? Zatím ani netuší, jak vypadá… jenže on si s ním jenom prohodí místo na stole a Ricko nezvládne víc, než se široce usmát do jeho rtů. Tak moc po sobě oba touží, že je cesta kamkoliv prostě moc dlouhá. Líbí se mu, že se jeho milenec nevyhýbá podobným místům, je to jako koření. Navíc je možná o trochu mladší, ale jeho tělo je štíhlé a pevné a pořád snese dost, mnohem víc, než kde jaký studentík. Tiskne ho k sobě za pas, pořád dokola útočí na jeho plné rty, až působí ještě o něco větší, než normálně jsou a stahuje mu při tom košili z ramen, aby mu vůbec nepřekážela, zatímco sám přichází o kalhoty. Náhlá svoboda je víc, než příjemná. Jakmile odhaleným klínem narazí na ten Uruhův, ještě v prádle, polohlasem si zasténá do jeho rtů. Má pocit, že už nesnese ani trochu, ale jsou teprve na začátku. Nejspíš toho snese ještě hodně a kdyby snad ne, Uruha se postará o to, aby ano, o tom nepochybuje. Už teď vnímá kapičku vlastní touhy, která se vsákne do Uruhova prádla. Sjede rukama prudce po jeho bocích níž. Snaží se ho nějak přizvednout, aby z něj ty krajky dostal, ale není to úplně jednoduché, obzvlášť, když se je snažíte nepotrhat. To by asi hrozně dostal, ale jestli to někde křuplo, to vážně netuší. Takové delikátní prádlo není nejlepší, když jsou oba takhle rozdivočelí. "Uhm..." Dovede ze sebe jenom vyrazit, když mu Uru šeptá, kolik toho dneska mají před sebou. Zatmívá se mu před očima jenom z té představy. Krátce se zasměje při slovech o jeho rozmazlování. Taky by se klidně nechal. Jako třeba teď s tím lalůčkem… Jakmile mu ale Uru řekne, že už měl být dávno uvnitř, je to jako kdyby v něm odpálil bombu. Konečně z něj to prádlo nějak serve, ani neví, jak se mu podařilo nechat podvazek na místě a sám si rychle nasliní prsty, protože nic jiného není po ruce a Uruhovy rty jsou co chvíli zaměstnané. Musí podtrhnout jeho boky blíž k sobě, až Uru skoro přijde o desku pod sebou. Víc na něj nalehne, aby získal alespoň nějakou rovnováhu a pevně ho přidržuje, aby mu nespadl. Bude to náročné pro ně pro oba. Směrovat nepotřebuje, protože jeho mužství je tak pevné, že by si na něj mohl něco pověsit… Konec pitomým vtípkům a myšlenkám přijde ve chvíli, kdy poprvé ucítí jeho těsnost a horkost. Okamžitě se z něj vydere napůl zmučené zasténání a musí pevně stisknout víčka a zarýt nehty do Uruhových boků. Jen na chvíli, než přejde nejintenzivnější vlna. Rozpohybuje svoje boky mírně proti němu, aby se dovnitř dostal alespoň trochu šetrně, ale po chvíli pohodí hlavou, zakloní ji a tu druhou část překoná možná až moc rychle. Nechce mu ublížit, ale copak to jde ovládat?
Uruha
Uruhu dostihnou jen na pár vteřin obavy z toho, co mu tady říká. Nebylo dobře, že ho chtěl u sebe. Tohle mohlo dopadnout hodně špatně vzhledem k tomu, kým byli za těmito dveřmi. Ricko byl pořád student ze stejné školy, mohli oba přijít o hodně. Uru ale není z těch, co by si něco podobného dokázal odepřít. Vždycky si rád postavil hlavu a klidně to nějakou dobu vydrží a bude se s Rickem scházet tajně. Když se jim podaří vymyslet dobré výmluvy, může u něj být klidně každý víkend. Vidí to opravdu jednoduše, on už to měl celé jinak a jak kdyby zapomněl, jaké to může být, když žijete s rodiči. Nedokáže nad tím přemýšlet podobným způsobem, jak kdyby v tom žil. Rickovo tělo si bere veškerou jeho pozornost a jeho energie a touha, kterou vnímá, ho dokonale pohlcuje. To je přesně to, co potřebuje. Potom si klidně můžou dát tu postel a bude spokojeně odpočívat. První se ale potřebuje zničit. Vědět, že ho někdo dokáže zničit a zároveň udělá, co mu na očích uvidí. Zatím to vypadá, že Ricko by mohl být přesně ten typ a to ho dostává do kolen. Líbí se mu místo, kde právě jsou. Do postele je to ostatně daleko a on už nechce čekat ani minutu. Spokojeně se pousměje, když mu k uším pronikne Rickův povzdech. Nechá ho svlékat košili, sám se pasuje s kalhotami a jakmile se Ricko dostane k jeho prádlu, je to on, kdo si tiše zasténá. Snaží se mu pomoct u toho se občas rozverně uchechtne, když to nejde úplně podle plánu. Je alespoň vidět, jak jsou oba dva úplně mimo. Tuší, co by jeho šeptaná slova mohla způsobit, ale reakce je tisíckrát lepší. Najednou mu ani není líto jeho pečlivě vybíraného drahého prádla, které skončí na kousky a zemi. Je jasné, že trest přijde později, až to zjistí, ale teď je každá vteřina navíc prostě moc. Zatíná mu nehty do ramenou, zanechává po sobě vlastní značky, mnohem lepší než podpis."Tohle mi zaplatíš, ale ještě si rozmyslím, jak to bude." Pošeptá mu do ouška a to je poslední, co zvládne říct. Jakmile ucítí Rickovu chloubu proti svému nitru, končí se všemi myšlenkami. Drží většinu své váhy na pažích, aby byly první krůčky, co nejjednodušší. Je to vážně pitomé místo, ale natolik vzrušující, že mu to vlastně vůbec nevadí. Tlačí boky proti Rickově chloubě, zatím nikam nespěchá, dokud nejsou dostatečně daleko a ví, že si neublíží. Asi by mu jednu střelil, kdyby to udělal o vteřinu dřív. Ricko ale ani netuší, jak přesně dokázal vyvážit míru slasti a trochu té bolesti. Uruhovi se z toho zatmí před očima a trochu poklesne v loktech. Málem se na ten stůl položí, ale dokáže sebrat poslední zbytky svého vědomí. Pomůže mu v tom hlasitější zasténání. Podívá se mu do očí s rozdivočelostí v nich a omámeně se pousměje. Přenese váhu na pravou dlaň, levou mu vejde do vlasů, které pevněji sevře a pak už mu nic nebrání, aby svými boky vycházel těm jeho vstříc. Stupňuje tempo, jak jen to jde. Vnímá kapičky potu, jak rosí jeho tělo, stejně jako je vidí třpytit se na Rickově těle. I kdyby uměl stokrát líp kreslit, tohle zachytit nedokáže a že by si to moc přál. Ani neví, kdy zaklenul nohy za jeho boky, prostě si toho nevšiml a touha být mu blíž, byla silnější.
"Jak moc jsem ti chyběl, Ricko-koi?" Podporuje ho v tom vražedném sexu, po kterém asi nebude týden chodit. Minimálně se neposadí. Jeho steny už naplňují celý jeho byt a rozhodně budou mít sousedi skvělé divadlo, ale to je mu taky jedno. Chtěl by ho provokovat ještě víc, ale místo slov se mu ze rtů vydere další zasténání, při kterém pohodí hlavou dozadu, prohne se v bedrech. Sotva vteřinu po tom, se jeho tělo napne naposledy a přirazí proti Rickovým bokům. Tahle vichřice snad nemá konce a má pocit, že se s ním točí celý svět. Nepřestává ho svírat a táhne na sebe, jak se potřebuje nutně položit. Asi umře do pěti sekund a stejně se nepřestává usmívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat