Ricko x Uruha - Hlavně s tím nepřestávej. - část 1.

(Uruhův byt)

Uruha

Zbytek týdne už Uruhovi utekl neskutečně rychle. V pátek končil dřív, než ostatní, ale tak to bylo vždycky. Už od svého nástupu na toho místo věděl, že páteční večery si nechává pro další a další konkurzy. Ne vždycky mu to vyšlo a někdy musel přesunout hodiny, s tím volnějším odpolednem k tomu měl prostor. Vrátil se pozdě v noci, ale se spokojeným výrazem v tváři. Měl ze sebe dobrý pocit a opravdu věřil tomu, že tentokrát se to podařilo. Dostane se přesně tam, kam chce a konečně pověsí celou školu na hřebík. Byla to skvělá práce, výborné místo, byl za nic neskutečně vděčný, ale nebylo to to, co by ho naplňovalo. Taky se to skvěle vyjímalo v životopise. Přece jen nebude mladý a krásný vždycky, i když mu to vydrží dost dlouho, pak se k tomu klidně může vrátit, když už bude mít skvělé jméno nebo možná učit své nástupce v této branži. Měl spoustu plánů a cesta k nim nebyla tak daleko. Stačilo jen, aby to jednou vyšlo, pak už ví, jak se bude otáčet, aby se toho zuby nehty udržel. Vstane s příjemným úsměvem na tváři a zkontroluje čas na hodinách. Je něco před polednem a je nejvyšší čas nachystat všechno na večer. Vůbec nepochybuje o tom, že Ricko přijde. Neznal ho skoro vůbec a přesto věděl, že na to má dost odvahy. Půjde naslepo, jen pro ten pocit dobrodružství. Koutky se mu vyhoupnou nahoru, když si vzpomene na jejich malou chvilku v obchodě a pak v kabinetu. Ne, on se určitě nebojí vůbec ničeho. Sáhne po hrnku s kávou, než se odejde usadit do křesla. Místo toho, aby spokojeně rozjímal, už přemýšlí, jak se na večer oblékne a co jim dobrého objedná. Měl několik restaurací v oblibě a rozhodnout se mezi nimi, bylo někdy víc než obtížné. Nakonec sáhne po telefonu a objedná na večer lehké a přesto obsáhlé menu společně s vínem. Rozhodně nebude šetřit, ale to je vidět i na jeho bytě. Byla to sice jen jedna místnost, ale zařízená stylově. Pořád to není místo, kde by chtěl trvale bydlet. Rozhodně potřebuje víc místa, ale pro začátek…Nestačí to, jen musí být trpělivý. Přípravy sebe samého začne s tříhodinovým předstihem. S pořádkem doma se příliš nezdržuje. Ne, že by neuklízel vůbec, ale je vidět, že občas něco dělá a v půli toho nechal. Je tu pár rozdělaných obrazů, několik sošek, v podstatě takový malý ateliér. Kousek od postele je několik vycpaných panen, které na sobě mají rozdělané kousky oblečení. To jsou jedny z mála věcí, které skutečně dodělá. Jakmile se blíží domluvená hodina, už je vše připraveno i on sám. Tedy, ještě několikrát přece jen přejde k zrcadlu, aby se ujistil. Pořád mu chybí dlouhé vlasy, ale i na ty krátké už si zvykl.

"Vypadáš skvěle, rozhodně ne na svůj věk." Zhodnotí sám sebe bez známky pochybností. Světlý top, který zlehka přiléhá k tělu s hlubším výstřihem. Drahý náramek doplněný o prsten, stejně jako na fotce, kterou mu posílal. Poupraví zlehka kusy přiléhavé látky, která vypadá skoro jako sukně, při pohybu se však rozestoupí a ohladí dost krátké kraťásky. Tohle si nemohl odpustit, když se mu jisté části jeho těla tolik líbily, jen ať si je pořádně užije. Trochu sebou trhne, když se konečně ozve zvonek ode dveří. Kdyby mu to trvalo ještě chvíli, asi by se stihl převléknout, protože si svůj outfit začal rozmýšlet, ale to bylo úplně normální. To, že je nervózní vůbec. Narovná se v zádech, pohodí vzdorovitě hlavou, jakoby se snažil pořádně obrnit a se sebevědomým výrazem dojde ke dveřím, které otevře. Hrozně se těší na Rickův výraz, až ho uvidí.

"Ahoj." Pozdraví ho jako první, než ustoupí ze dveří, aby mohl projít.

"Copak? Čekal jsi někoho jiného?" Dojde hned na rýpavou poznámku. Rickovi se už několikrát podařilo ho vykolejit a teď je ideální chvíle, aby mu to celé vrátil.

"Máš hlad nebo rovnou postel?" Zeptá se podruhé a kývne hlavou první ke stolu, který je pečlivě nachystaný a pak i k posteli, která je už ode dveří vidět.

"Ještě se můžu někde hezky opřít." Připomene mu jejich chvilku v kabinetu, než se krátce zasměje.

"Co známky?" Dojde i na malou podmínku, kterou pro něj Uru měl. To už sám zamíří ke stolu a u toho se nezapomene řádně zhoupnout v bocích. Svede ho přece kdykoliv a kdekoliv.

Ricko 

Dnešní den byl… šílený. Doslova. S klukama se neviděl už snad celou věčnost, něco se dělo u Boogieho a on by u toho měl jako správný kamarád být, ale pořád víc se dostává do fáze, kdy nešlo couvnout z jistých záležitostí a ty ho svazovaly na plný úvazek. Ještě pořád se mu dařilo předstírat doma, že je všechno ve starých kolejích. Žil v představě, že nikdo neví o tom, že skončil v práci. Nemá ani ponětí o tom, že Sena a Zyean už zjistili svoje. Vynechával pořád víc a víc přednášek, protože ty ho teď neživily a to i na úkor toho, že někomu velmi důležitému a speciálnímu nasliboval, že se bude pilně učit. Tomu to vysvětlí později, až bude jeho peněženka pořádně plná. Nepochybuje o tom, že na Uruhu to udělá dojem. Tohle je přesně to, co podle něj chce. Plno peněz, být zajištěný, slavný… A on chce být ten, kdo ho bude rozmazlovat. Kdo mu to bude moct všechno dát. Pokud stráví další roky ve škole a pak bude pozvolna budovat svou kariéru v žebříčku japonských firem, které nepovyšovaly za úspěchy, ale odpracované roky, Uruha bude tou dobou dávno na jachtě s někým úplně jiným. Ne, nevěří si, že by ho okouzlil natolik, že by s ním zůstával dlouhé roky jako s chudým studentem a bezvýznamnou kancelářskou krysou. A když se tohle všechno spojilo s jeho odvěkou touhou zbavit se pout společnosti a po hlavě skočit do úplně jiného života, snad to ani nemohlo dopadnout jinak. Jeho nová práce nebyla nijak nebezpečná. Tedy… jemu tak ještě ráno připadala. Přes kamaráda ve škole se k němu dostala poptávka na mladé kluky ochotné trochu podvádět. V podstatě měli lstí oškubat zazobané japonské důchodce, ideálně ty, kteří se ke svému okolí chovali hnusně a povýšeně a stejně je nějaká malá ztráta peněz nemohla vůbec rozházet. Ricko se kvůli tomu vůbec necítil špatně. Vlastně dělal dobrý skutek, když se těm hajzlíkům trochu pomstil za ostatní a navíc jim nesebral moc, takže nikoho nepřivedl na stará kolena na mizinu. Seděla jich parta v tajném kanclu, kde telefonovali zmíněným lidem a navlékali na ně lsti jako například, že je někdo z rodiny v problémech nebo nemocnici a je třeba poslat tolik a tolik na ten a ten účet. Ricko často dokonale sehrál rodinného příbuzného nebo advokáta či policistu a díky své vyřídilce v tom byl opravdu dobrý. Jeho šéf mu začínal věřit a dostal za to výborně zaplaceno. Za hereckou scénu do telefonu… Chtěl po něm ale, aby tam byl čím dál tím víc, možná vedl tým. Ricko se cítil důležitý, v kapse ho hřály peníze a ani ve snu by ho nenapadlo, že tahle odnož Yakuzy může být stejně nebezpečná jako ty další a že i po nich by mohla jít policie. Dneska dostal poprvé přes prsty, když se na něj pověsili dva divní týpkové. Zahnali ho na ulici na opuštěné místo, tahali z něj informace, trochu mu vyhrožovali a jeden z nich mu dal pěstí a trochu mu nakopal žebra. Ricko neprozradil nic. Dohromady ani nic nevěděl. Pustili ho, ale byla to děsivá zkušenost a odteď se bude pořád ohlížet přes rameno. Možná s tím raději sekne. Aby to nebylo všechno, zrovna mířil na rande, které slíbil ještě někomu. Nebyl to Uruha. Vlastně to nebylo rande, ale… no dobře, v těch smskách flirtoval. Chystá se poznat tajemného neznámého a vysvětlit mu, jak se věci mají. Rozhodně tam nejde na zálet, ale stejně s sebou nese pozornost. Na sobě má novou košili, kalhoty střižené na míru a dražší náramek na zápěstí. Všechno za nově vydělané peníze. Jen kdyby mu oko nehrálo všemi barvami. Nebo spíš líce pod ním. Je z toho zážitku pořád hodně otřesený, myslel si, že dnešek zruší, ale pak si řekl, že není žádné ořezávátko. Adresu najde snadno. Teprve přede dveřmi se mu ruce rozechvějí a dojde mu, co to tady zase provádí. Už bylo ale pozdě couvnout. Je to prostě jenom nějaký kluk ze školy. Pozdraví ho, seznámí se, pokecají si a Ricko zase půjde. Co se může stát? Ujišťuje sám sebe v duchu, zatímco se dívá na špičky vyleštěných bot a když oči zvedne… Několikrát mrkne, jako by ani nevěřil, na koho se dívá. Možná už mu Uruha natolik vlezl do hlavy, že ani nikoho jiného nevidí, ale je to on a… 

"Neskutečně ti to sluší." Vypadne z něj zaskočeně, zatímco ho sjíždí od hlavy až k patě pohledem a diví se sám sobě, že mu z toho nestéká slina z koutku. Než se naděje, už stojí uvnitř bytu. Užasle se rozhlíží kolem sebe po tom luxusu. Na Tokyo bylo tohle opravdu velké, i když to nebyly jednotlivé místnosti. V jeho hlavince jen pomalinku zapadá na místo, kdo mu to vlastně psal. Na čí stehna se to teď dívá. Sex… mluví o sexu… no kruci… Je úplně v pytli. 

"Ahoj." Dojde mu, že ho vůbec nepozdravil, zatímco úplně zapomíná na svůj obličej. +Kytku, měl jsi mu donést kytku.+ Že by mu mohl třeba vynadat za to, že ho tahá za nos? Uruha nejspíš může všechno… Těžce polkne, nejspíš právě vypadá naprosto retardovaně, ale není schopný pohnout se z místa a začít zase normálně přemýšlet. Jak by mohl, když před ním stojí nejkrásnější bytost na světě a nabízí mu, kde se pro něj opře? A ten dokonale prostřený stůl… Přichystal to pro něj… konečně se mu koutky zvednou nahoru. 

"Víš, jak se mi vlastně ulevilo, že to není pokojíček někoho jiného s rodiči za dveřmi?" Řekne konečně a podívá se mu pořádně do očí.

Uruha

Zaujme ho to, jak Ricko vypadá. Sluší mu to, ale o to teď nejde. Barevný kousek pod okem neunikl jeho pozornosti, ale chce ho dostat víc k sobě, aby si to mohl pořádně prohlédnout. Pak ho má v plánu podrobit řádnému výslechu, jinak nic nebude. Jestli zjistí, že se porval před školou a ohrožuje vlastní místo na ní, asi mu začne pořádně vyhrožovat. Ohlédne se přes rameno a věnuje mu svůj nejlepší úsměv. Jen oči ho trochu prozrazují a dávají najevo, že se mu vůbec nelíbí, když je zraněný. Má o něj starost a není na podobné pocity zvyklý. Rickův obdiv je však velmi příjemný.

"Díky, já vím." Pohodí hlavou, než se krátce rozesměje. Tohle překvapení se mu rozhodně povedlo.

"No tak pojď blíž nebo chceš celý večer stát u dveří. Vím, že se ti to minule líbilo, ale já se nerad opakuju." Mrkne na něj a počká si až se Ricko pohne směrem k němu.

"Chtěl jsem tě trochu napínat a taky vědět, jestli tě má šanci sbalit někdo jiný. Když vidím, jak se tváříš, nakonec ti asi odpustím, že za mými zády chodíš na pochybná rande." To by nebyl on, aby mu to nevyčetl. Překoná zbývající vzdálenost mezi nimi a skoro to vypadá, že si vychutná jeho rty. Místo toho ho vezme za bradu a trochu natočí, aby viděl na jeho barevné oko.

"Ale první dostaneš pěkně vynadáno. Máš pocit, že se chci dívat na monokly?" Našpulí uraženě rty.

"Tak se chodí na rande?" Vyčte mu ještě.

"Máš snad pocit, že tě budu litovat?" Pokračuje dál se zvláštním trochu přísným podtónem. Zavrtí nad ním hlavou s tichým, nesouhlasným povzdechem, než ho vezme za ruku a zamíří do kuchyně. Spíš do takového malého koutku. Z lednice vytáhne pivo a pak sáhne do poličky, aby vytáhl malou chladivou mast. První mu otevře pivo, a ano koupil ho pro něj, posune po ostrůvku blíž a pak ho vezme za boky, aby ho opřel bedry o linku, přitiskne se na něj a nedá mu příliš prostoru, aby mu mohl utéct. Sáhne po masti, otevře ji a nanese si trochu na prsty.

"Jeden, aby se o tebe pořád staral. Copak nevíš, že by ses měl starat ty o mě?" Dojde na další výčitky. Netuší, že některé věci dělá Ricko a ani ve snu by ho napadlo, s kým se zaplétá. To by asi začal hodně řádit.

"Prozradíš mi, co jsi dělal?" Vábí ho svým hlasem, aby dostal odpovědi, které chce vědět. Pozoruje své vlastní prsty, jak se dotknou Rickovy kůže. Boky se zatím provokativně tiskne k němu jeho a dál ho vězní u linky. Ta večeře na ně nejspíš počká. Ricko ho příliš přitahuje a užil si ho ještě hrozně málo, aby mu dokázal odolat.

"Jsi jak malý kluk, no vážně." Rýpne si do něj ještě. Když je místo zlehka, ale dostatečně pokryté mastí, nakloní se blíž a líbne ho na tvář, spíš po ní přejede rty.

"Jestli ještě jednou přijdeš na rande se mnou s monoklem, nepustím tě dovnitř, jen pootevřu dveře a nechám tě nahlédnout, co se tu všechno děje. Pak toho teprve budeš litovat." Klidně mu bude vyhrožovat. Podtext je samozřejmě úplně jiný. Vadí mu, že si někdo dovolil Rickovi dát pěstí.

"Pokojíček to v podstatě je, jen nemám rodiče za zadkem. Už dlouho ne." Mírně se odtáhne, aby s emu podíval do očí a promne si rty o sebe.

"Co se mnou budeš dělat, když je to tak?" Je zvědavý, co se mu honí hlavou a jestli vůbec něco. Vůbec se mu nechce přestat tisknout k mladému tělu před ním. Před očima má společné chvilky, hlavně tu v jeho kabinetu. To si taky musí zopakovat. Je to nebezpečné, ale o to víc vzrušující.

"Můžeš mi říkat, jak se ti po mě stýskalo a že jsi nemohl spát díky myšlenkám na mě. Já tě pak třeba taky dneska nenechám spát." Dožaduje se svých komplimentů a na oplátku se vyžívá v návrzích, jak by mohl vypadat jejich společná noc. Vůbec nepochybuje o tom, že se Ricko odtud nebude chtít.

Ricko 

Neví, jestli se má rozesmát nebo nad ním protočit očima, když mu Uruha řekne to svoje Já vím, ale jeho smích je nakonec nakažlivý. Pokrčí rameny. 

"Já bych se klidně opakoval." Přizná se bez okolků, ale popojde víc za ním do nitra bytu. Ani jemu se od něj nechce zůstávat dál, než nezbytně musí. Ještě pořád před ním pociťuje takovou zvláštní zdrženlivost. Je to jednak proto, že jsou pořád učitelem a žákem a jednak proto, že je Uru starší a v podstatě se ještě neznají. Ricko se ještě nedostal k pocitu jisté rovnocennosti a má tendence před ním maličko sklánět hlavu, ale to se snad srovná. Je mu ale jasné, že Uru toho bude zneužívat do poslední chvíle. Vážně pokývá hlavou, když se Uru sám vrátí k tématu těch smsek a rande s cizincem, které dnes mělo proběhnout. 

"Jestli mi to náhodou mělo vadit, tak musím říct, že se mi vážně ulevilo. Když jsem to sliboval, ještě mezi námi nebylo..." Zarazí se. Co vlastně? Kam si může dovolit zajít? 

"Ehm… skoro nic..." Vyřeší to nakonec celkem kulantně a pojmenuje to, co nebylo, než to, co bylo. 

"Ale potom jsem toho začal trochu litovat. Nechci ti dělat něco za zády a..." A kruci. Kousne se do rtu. Myslel tím vztahy s kýmkoliv dalším. Buď Uruha nebo někdo jiný, ale nebyl ten typ, co by chodil se dvěma a dělalo mu to dobře. Jenže teď by se jeho slova dala vztáhnout na něco, o čem rozhodně není připravený mluvit. 

"Bylo mi toho kluka z smsky vlastně líto, když jsem se mu tolik líbil. Nechtěl jsem ho hned poslat do háje, ale měl jsem v plánu mu dneska všechno vysvětlit." Řekne jako by měl nějakou potřebu obhajovat zálet. On ale přece nic neprovedl, to Uru by se měl obhajovat! No jo, je v tom až po uši a Uru s ním cvičí, jak ho napadne. A nejhorší na tom je, že mu to ani moc nevadí. Pak mu ale zajiskří v očích. 

"Ty ses bál, že by mě někdo mohl odlákat?" Přitočí se k němu ještě trochu blíž. 

"Záleží ti na mě?" Vyptává se dál. 

"Hodně?" Rozhodně to nenechá jen tak, když už ho takhle nachytal. Uru mu jde maličko naproti a Rickovou hlavou už běží příjemné fantazie, když ho najednou popadne za bradu a připomene mu jistý fakt. Trochu v něm hrkne, jako by Uru mohl poznat, kde k tomu přišel, ale pak se jen zasměje a mávne nad tím rukou. 

"Spadla na mě knížka. Učebnice..." První lež. 

"Ne tak dobře, to bylo při sportu..." Druhá lež. 

"Poprali jsme se s klukama." Třetí lež. 

"Není to jedno? To kluci mívají..." Zpozorní. 

"A budeš?" Až do teď ho to nenapadlo, ale líbilo by se mu to! Ať je to kamkoliv, nechá se jím poslušně odvést a u toho má oči přilepené na jeho pozadí. Nevyhazuje ho a to je jediné, na čem záleží. Rozhlédne se po kuchyni. Jeho mozek už zase vymýšlí jenom jediné scénáře, ale líbí se mu i všechna ta péče. Zaskočeně sleduje to pivo.

"Páni." Chytí ho do dlaně a rovnou se vděčně napije, ale na zbytek už nejspíš nikdy nebude mít čas, protože Uruha je v tu ránu u něj a způsobí mu okamžitou těsnost kalhot. Je to jako na lusknutí prstů. 

"Já vím, pracuju na tom." Hlesne. Starat by se mohli oba, každý po svém. Pozoruje rysy jeh tváře, zatímco ho Uru ošetřuje a tahá z něj pravdu. Jde mu to dobře. Nějak se mu podaří nechat to bez odpovědi, poslechne si jeho velice svůdnou výhrůžku a poslušně přikývne. 

"Neboj." Ujistí ho o nemožném, ale nepochybuje o tom, že Uruha by mu tohle klidně provedl. Jenom by on sám nejspíš rozmlátil stěnu vlastní pěstí, aby zabil toho hajzla, který tady bude s ním. 

"Eheh..." Vypadne z něj jenom, když se Uru najednou začne dožadovat konkrétních činů. 

"Kdybys viděl všechny moje fantazie s tebou, možná by jsi nevyšel z údivu. Kterou si jenom vybrat? Třeba tu, ve které jsi burleska? Máš tady houpačku a mikrofon?" Vážně mu to řekl??? +Ty jsi takový idiot!+ 

"To je všechno pravda, Uru-chan. Kdybych byl vyspalý, měl bych lepší reflexy, je to tvoje vina." Popíchne ho tím, že mu to dá za vinu a ještě mu to celé připomene. Jenže už ho rukama pevně drží u sebe za boky a rozhodně ho nepustí. 

"Hlavně s tím nepřestávej." Varuje ho rovnou, protože on se z téhle erotické fantazie nechce nikdy, vůbec nikdy probudit. Momentálně je šťastný a má úplně všechno, i kdyby u toho měl pojít hlady u jeho dveří. Vždyť to na něm musí být hrozně vidět! 

"Vymyl jsi mi mozek, nejspíš mě úplně zničíš a já se ještě spokojený dorazím, co chceš všechno slyšet? Všechno… no dobře, ale dej ty věci u toho dolů." Začne z něj rvát jeho svršek.

Uruha

Pomalu zvedne obočí, když dojde na to, co mezi nimi bylo nebo vlastně je. Uru sám to nechce příliš pojmenovávat. Pořád byl přesvědčený o tom, že nějaké závazky pro něj nejsou. Zavřít ho do klece jménem vztah, není nic pro něj. Kdyby se nad tím zamyslel a chtěl si to připustit, je jasné, že na podobné váhání je pozdě. Ricko to vyřeší takovým způsobem, který se mu najednou nezamlouvá. Jak kdyby si přál slyšet úplně něco jiného a když to nemá, je většinou zle. Teď do toho kupodivu nerýpe.

"To ani nezkoušej, nevyplatí se ti to." Varuje ho rovnou, aniž by si uvědomil, jak žárlivě by to mohlo znít.

"K vysvětlení si sebou bereš maličkost navíc?" Narazí na to, co přinesl s sebou. Ne, nemůže to nechat jen tak.

"No ještě si rozmyslím, jestli ti budu věřit." Nechává ho dál v nejistotě, než ho Rikco doběhne. Měl to tušit, přece by si nevybral nějakého pitomce. V duchu nad tím protočí očima v sloup. Dokonce dojde i na krátký povzdech. Jak to jen zamluvit?

"Samozřejmě, mě nikdo netahá za nos, to dělám já ostatním." Vysvětlí mu to po svém, i když je to pravda jen částečně.

"Připadáš si jako někdo, na kom by mi mohlo záležet? Takže ti na tom záleží." Vrátí mu to další otázkou a hlavně ho usvědčí, tak jak to zkoušel on u něj. Je to taková přetahovaná a jeho to začíná bavit.

"Není to jedno. Sice ti to zvláštně sluší, ale nikdo tě nebude mlátit." Našpulí rty znovu a dává mu tak do ruky další možnost, jak ho přistihnout. Kruci, z toho se jen tak nevymotá.

"Sice ti úplně nevěřím, ale já přijdu na způsob, jak to z tebe vymámit." Poslední slovo mu sklouzne do svůdného podtónu. Samozřejmě nemyslí nic násilného, ale něco úplně jiného, při čem ostatní prozradí klidně všechno. Odloží mast a prohlédne si své vlastní dílo, spíš si ale prohlíží Rickovy rysy, které ho zaujmou a zastaví se na nich mnohem déle. Jakmile dojde na představy, musí se tiše zasmát. Není to výsměch, ale líbí se mu jeho kreativita. Jeho by to ani ve snu nenapadlo.

"Slušelo by mi to, že?" Nakloní hlavu mírně na stranu, aniž by od něj ustoupil.

"No promiň." Urazí se zase, když ho obviní.

"Můžu taky zařídit, aby…" Nestihne nic doříct, protože Ricko je zase uragán. Jak z něj byl úplně paf, teď z něj doslova strhává hadry rychlostí blesku. Kohokoliv jiného by seřval na dvě doby, co si to dovoluje a že mu ničí jeho pečlivě vybrané kousky, ale jemu neřekne nic. Má pravdu, chce od něj slyšet úplně všechno. Nutně potřebuje, aby z něj byl někdo podobně vyřízený a pak byl schopný dělat opravdu hodně. Chytne ty jeho packy, aby mu zabránil ho dál svlékat.

"Ještě sis nic nezasloužil, Ricko-chan." Pošeptá mu do rtů a stáhne mu ruce podél těla. Sám ho popadne za svršek, který pak bude potřebovat. Rozepne první knoflíky a pak mu košili přetáhne přes hlavu. Protesty umlčí svými rty a věnuje mu dlouhý a opravdu hluboký polibek. Chce ho vyvést trochu z míry. Pak od něj odstoupí a nechá ho u linky.

"Počkáš tu na mě chvilku." Nařídí mu v podstatě měkce.

"Dej si to pivo, než ti zteplá." Přisadí si ještě s mrknutím a pak zmizí v koupelně, jakmile za sebou zavře dveře, sklo ztmavne a není nic vidět. Rychle ze sebe sáhne všechno, kromě pečlivě vybraného prádla, které je černé a zdobené krajkou. Ten podvazek má samozřejmě taky, když už mu dopřál fotku, je rozhodnutý mu to ukázat na živo, aby mu pěkně sny zařídil. Oblékne si košili, kterou nechá nahoře rozepnutou a pak na sebe natáhne smaragdový, saténový župánek, který končí nad koleny. Pečlivě ho zaváže, aby nebylo vidět nic navíc.

"Je čas na jídlo, nesnáším, když je to studené." Tváří se jakoby byl úplně oblečený a přejde ke stolu. Potřebuje ho ještě malinko potrápit, takový menší trest.

"Dostal jsi velké kapesné, koukám." Narazí na jeho nové věci a u toho přerovnává stůl. Samozřejmě se nad něj nezapomene několikrát natáhnout. Provokativně se usmívá, když ho Ricko nemůže vidět a počítá vteřiny, kdy to jeho dnešní společnost nevydrží. Jestli napočítá do dvaceti, vážně ho tím naštve.

"A mě jsi přinesl co hm?" Ptá se ho dál. Říká mu tím hlavně, že bez dárečku se k němu nechodí a aby si to příště pamatoval.

"V lednici je ještě nějaké pivo, možná by ses chtěl ještě trochu zchladit?" Ohlédne se na něj přes rameno s dlaní zapřenou o desku v mírném předklonu a posouvá misku o několik milimetrů po stole dál. Úplně zbytečně samozřejmě.