Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Boo se zrovna dívá na záda Die, který se jich snad zastal nebo co, ale ve stejnou chvíli zazní Akiho slova a rovnou o tom, že by měli jít oba. Pod všemi těmi Akiho pohledy a úsměvy si z toho jeho hlava vygeneruje jenom to jediné. Okamžitě zrudne, střelí po Akim pohledem a málem na místě omdlí. Víc sevře Zyeanovu ruku. Teprve po tom jeho Mohl jsi jit taky mu dojde, že takhle to Aki zřejmě nemyslel a zase se trochu uvolní. Není sám, komu to vrtá hlavou, protože Zye se na to Akiho po cestě taky zeptá a oba dva teď upírají pohled na Akiho profil. Boo málem zakopne, když o něm Aki řekne, že je moc hezký, čímž potvrdí, že mu jde doopravdy o něj. Řekne to tak přímočaře a ani se u toho nezačervená, ale to stihne Boo za něho. Zároveň chce očividně zůstat přátelský, když Zyeanovi nabízí cigarety, ale Zye má pravdu s tím, co mu na to odpoví. Možná by to měl dokonce udělat. Boo nikdy nechtěl, aby někdo někoho uhodil, ale co bylo tohle za šílené sebevědomí? Ani on nemá ponětí o tom, co je to ta polyamorie, ale jakmile to Aki začne vysvětlovat, už zase rudne. A když dodá, že nejde nutně o trojku, je mu jasné, že to je nejspíš něco, kdy by chodil s více lidmi, ale vlastně by spolu nechodili všichni tři. Nebo ne? Kruci a je nutné si v tom vůbec dělat pořádek? A kde na tom tenhle Aki byl? To takhle s někým normálně žil dřív nebo o co tady jde? "Co, cože?" Vypadne z něj po té otázce adresované přímo jemu, když zpoza Zyeanova těla vykukuje na Akiho a kdyby ho tak pevně nedržel, asi by už vážně upadl.
"Samozřejmě, že jen jednoho." Vypadne z něj, zamračí se a zase se za Zyeana schová. Chodí prostě s ním! Ne moc dlouho, ale ano. Co je tohle za otázky? Proč by mu neměl stačit? A ještě, když u toho Zye třeba ani nebude? Tohle tedy budou zajímavé prázdniny, protože se s Akim budou potkávat neustále. Jenže tohle všechno už bylo řečeno a zůstane to viset mezi nimi kdykoliv se potkají. Z rozhovoru je vysvobodí pohled na okolí. Boo chápavě přikývne, ale celé pastviny jsou mu teď prostě někde. Die se zasměje na tu Toshiyovu poznámku.
"Je nás šest, nemůže se naklonovat. Budeme se pořád tak pěkně trhat od sebe jako dneska." Má v tom jasno. Pivo pořídí ve městě a bude. Teď mu ale vážně chybí. Hmm, očividně ano, ale to se jeden musí umět vlichotit a to bylo jemu a Toshiyovi většinou dost zatěžko. Lidi by se měli vlichocovat jemu, ne on jim. Zasměje se tomu Toshiyovu prskání, ale když zachytí jeho vyčítavý pohled, jen za Kamijovými zády rozhodí rukama. Pak ale vyprskne do dlaně, když Kamijo vystrčí drápky a pěkně to Toshiyovi vrátí. Tohle bylo troufalé, jenže… mu zrovna lichotí a on se ocitne na tenké linii mezi tím, co je mu příjemné a přítelem. Vytáhne obočí nahoru, když Kamijo dodá, že mu to i myslí. Tohle si vážně myslí? To ale nebude jenom zásluhou dneška? Dlouze se na něj podívá, ale teď to rozstřelí Toshiya a on se znovu rozesměje. To je hodně přímá otázka a Die se samolibě podívá na Kamija ve vyzývavém pohledu, který jasně hlásá, že jestli řekne ne, Die se k smrti urazí. On se přece líbí všem! Místo aby vzal Kamijo zpátečku, začne Toshiyu hecovat a dokonce nadhodí, jak by s ním bylo Die lépe. Die už si ho zase nevěřícně prohlíží, ale kdyby Totchi alespoň malinko žárlil, rozhodně by se mu to líbilo. Nadšeně očima přeskakuje mezi nimi.
"Pivo si dám vážně rád." Připomene svou tužbu. Yoshiki spokojeně sleduje Shinyu, jak si dělá poznámky. Vzorný chlapec, rozhodně mu reputaci nezkazí. Všechno mají projité velmi rychle. Když ale Shinya nadhodí, že tady na kluky mohou čekat, zavrtí odmítavě hlavou.
"To bychom se taky nemuseli dočkat." Dodá, ale Sugizo se tváří trochu smířlivěji.
"Až váš učitel řekne." Odpoví Shinyovi a rád by dodal, že zvířátka ve skutečnosti plyšáci nejsou a někdy taky pěkně koušou, ale to ten chlapec nejspíš ví, jenom tak působí, že ne. Společně vyjdou ze stáje, Sugizo se chvíli vyptává a pak se dozví, že Aki vzal část skupiny směrem k pastvinám a část poslal Narato do sadu. Samotnou… Nechá na Yoshikim, kam se vydat, a ten chce samozřejmě na sad, takže vykročí tím směrem a brzy mají trojici na dohled. Jenom tam sedí a o něčem se baví. Nakonec vypadají docela vzorně.
"Už jste ochutnávali jablíčka? Jsou sladká." Řekne Sugizo nadšeně a Die sebou doslova trhne, jak ho nečekal.
"Černé svědomí?" Pokračuje Su s úsměvem.
"Já?" Řekne dotčeně Die. Nejde ale spíš o to, že by ho měl čisté jako spíš o to, že on přece nikdy nemá důvod!
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Zye nevypadá jeho prohlášením vykolejenjší, než Boo sám. Možná to jen neumí maskovat. Zyean nakonec přece jen sáhne do krabičky a vytáhne cigaretu, ale pořád i Akiho měří pohledem. Jenže zvědavost je prostě silnější. Ono to bude asi tím, že Boogie není ten typ, který by do něčeho podobného šel. Prostě to ví. Stejně bude obezřetný, když zrovna oni dva by měli být někde sami. Vůbec mu nedochází, že by ten zájem mohl jít klidně na obě strany. Spokojeně se usměje a přivře očka, když Boo potvrdí, že jenom jednoho. Reakci prostě neuhlídá a líbne ho na tvář. Pak ale nedokáže nechat to téma spát."Tak o co teda jde? Přece nemůžeš nežárlit." Nechápe to a chce tomu přijít na kloub. Nemůže pochopit, jak tak někdo může žít. Aki je vede dál přes pastviny a pak po malé cestičce mezi stromy. Jakmile zmizí z dohledu farmy, sáhne po zapalovači a připálí si.
"Jako nemám potřebu za ním všude běhat a kontrolovat ho, ale když tě vidím, jak se na Boogieho díváš." Uvede to na pravou míru, aby bylo jasno, že mu to vadí. Aki se zastaví těsně před koncem malého lesíka, potáhne si a pak se usměje.
"Nejde o to, že nežárlíš. Vždycky tam něco takového je, ale je fajn si o tom popovídat, přijít na to, odkud ten pocit je. Co ti na tom přesně vadí. Je skvělé, když je v tom taková otevřenost. Navíc u každého člověka najdeš, co je originální. Obdivuješ ho celého, miluješ ty rozdíly a chceš se o něj starat. Vlastně je to úplně jednoduché, nejsi omezený vůbec ničím." Pokrčí rameny a podívá se na Boogieho.
"Ty zrovna vypadáš, že máš rád úplně všechny." Přistoupí k němu o krok blíž a stejně tak se podívá na Zyeho.
"Pořád vám to přijde nemyslitelné?" Připadá si, jako by je sváděl na scestí.
"To má být nabídka nebo co?" Zeptá se Zye a měl to být spíš vtip.
"Vlastně to by tak klidně být mohlo. Třeba jen jako chuť vyzkoušet něco nového." Pokrčí rameny.
"Vítejte v mém malém osobním ráji." Mrkne Aki na Zyeho, připálí mu a pak se otočí a vyjde na místo, kde je mezi stromy schované jezírko.
Kami vypadá, že přemýšlí nad Dieho taktikou.
"V tom máš pravdu. Ten vidlák jede po černovlásce, tam bude pokoj. Sugizo…Možná ho bude stačit odvést do sadu a bude klid a Yoshiki…" V očích se mu blýskne, ale jeho hlas zůstává pořád sametový.
"Třeba se bude dál podobně starat o Andílka." Pravý koutek se mu pozvedne.
"Já bych si dal víno." Postěžuje si tiše. Pozoruje výraz v Dieho tváři a zjišťuje, že se mu zamlouvá, pokud je spokojený, teď spokojeně rozhodně vypadá. Za to Toshiya vůbec. Kamijo se ho očividně vůbec nebojí a to ho pěkně štve. Navíc, Die je jeho! Cože? No je, jen ho to teď napadlo v úplně jiném konceptu. Zvedne se ze země a vykročí ke Kamijovi, vypadá to, že mu dá pěkně do zubů. Zastaví se milimetry od něj a popadne ho za látku svršku.
"Vidíš, pivo si dá rád. Pozvu ho na něj." Hecuje Kami dál Toshiyu a věnuje Diemu smyslný úsměv.
"Na to zapomeň, jestli to někdo bude…" Periferně zahlédne pohyb a hned Kamija pustí, protože už jsou u nich v sadu a hlavě Yoshiki. Shinya zvládl jen přikývnout a krátce se podívat na Yoshiho, když došlo na to, že je to celé na něm. Zase se mu hlavou prožene několik myšlenek, které by mít rozhodně neměl a je rád, že může vykročit k sadu. Překvapí ho, že tam jsou tam ti dva a zrovna s Kamijem. Dokonce to vypadá, že se nezkoušeli zabít. Ta farma má asi i vedlejší účinky. Chudák vůbec netuší, co se tu dělo sotva před chvílí. Kami se tváří jako před chvílí, kdy mluvit s Naratem. Rozhodně není tak kyselý, jak Toshiya, jeho výraz by mohl vraždit. Sám vyhledá očima nějaké pěkné jablko, opatrně ho utrhne a hned si zlehka kousne. Su má pravdu, ale pochvala nepřijde. Místo toho natáhne ruku s jablkem k Diemu.
"Zkus ho." Nabídne mu se zajiskřením v modrých očích. Kdyby tu nebyli učitelé, asi by něco dodal, ale teď mlčí. Stejně má pocit, že na sobě cítí Totchiho vražedný pohled. Pomalu stočí oči jeho směrem a…Ano, je tam.
"Tady bude určitě hodně věcí, které můžeme ochutnat." Doplní ještě melodickým hlasem. Toshiya si zakládá ruce na hrudi.
"Bacha na červy." Prozradí svůj odmítavý postoj. Začíná přemýšlet, do čeho Kamija zabalí, aby ho poslal šupem domů. Shin mezitím těká očima od jednoho k druhému. Je rád, že konečně není pozornost jenom na něm, Toshiya si ho ani nevšimne. Shin udělá několik kroků ke stromu, utrhne jablko a nabídne ho Yoshikimu.
"Vypadá dobře." Kontroluje, jestli náhodou tam ten červ náhodou není. Nakonec ještě utrhne stopku, aby to měl se vším komfortem.
"Sladkých věcí je tu rozhodně víc." Ozve se Totchiho hlas a jako první to měla být narážka na Shina, který se tu snaží krmit učitele. Nakonec se nepřístupným pohledem podívá na Sugiza a zasekne se na něm. Vlastně jich tu je daleko víc. Začíná přemýšlet v čem všem, je majitel farmy tak svobodomyslný. Rozhodně by si dokázal představit, jak by toho šlo využít a vůbec ho netrápí, že má syna.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Boogie jde podstatnou část cesty mlčky s pohledem upřeným na nohy, které míjejí stébla trávy. Poslouchá Zyeanovo dorážení, ale pořád se mu v mysli honí to, že hlavním aktérem tohohle všeho by měl být on sám a taky styl, jakým mu to Aki řekl. Lichotí mu, když Zye nahlas řekne, že na něj žárlí. Nechává kluky, aby si zakouřili, ale sám otáčí hlavu na druhou stranu. Nikdy nekouřil a nijak zvlášť mu to nevoní, i když nemá nic proti tomu, když kouří lidé okolo něj. Navíc je to v Japonsku tak běžný jev jako to, že někdo zívá, na rozdíl od některých jiných zemí. Nakonec se neubrání protočení očí. Je fajn si o tom popovídat? O tom proč žárlíš? No proč asi, protože někoho miluješ a vidíš ho, jak se otáčí někam jinam?? I tak ale zůstává potichu. Jistě, nejsi omezený ničím, můžeš si říkat ten mě zajímá, ten taky a ten taky a sbírat ty lidi jako zajímavé přívěšky na klíče, ale Boogie nevěří, že by je mohl milovat všechny stejně. Že by mu na dvou lidech mohlo záležet rovným dílem. Přijde mu, že jeden z nich vždycky bude ten o trochu víc a ten druhý víc ta zajímavost v nevšedním životě. Připadá mu to jako všechny ty blbosti, co si dneska lidé vymýšlejí kvůli svým osmdesáti pohlavím, ale takhle se dřív nahlíželo i na homosexualitu. A tak dál svírá rty a neodsoudí nic. Uvědomí si, že se zastavili a to už se k němu Aki přiblíží a troufale ho označí za žhavého adepta na něco podobného. Zye se ozve jako první a Boogie se zatváří šokovaně, když jim Aki potvrdí, že by to nabídka být mohla. "Vůbec se neznáme. Nikdy jsme se neviděli a nevíme o sobě vůbec nic a ty chceš mluvit o lásce?" Řekne a zní to rozzlobeně a to se mu nestávalo často. Otočí se na patě směrem dál po cestě, až za ním povlávají jeho havraní vlasy. Zastaví se až na okraji jezírka, které je takto zasazené v přírodě naprosto dech beroucí. Jeho ztracený klid mu ale v tuto chvíli nevrátí. Co si o sobě tenhle Aki myslí? Že jenom tak přijde, na někoho ukáže a každý mu padne k nohám? Možná je na to zvyklý. Tihle kluci jsou všichni stejní… on, Die, Toshiya… Krásní, ale egoističtí. Die převrací v myšlenkách představu Yoshikiho a Shinyi a není si jistý, jestli se mu líbí. Byl zvyklý mít Andílka poblíž, byl zvyklý, že i když se tak netvářil, vyhledával jejich blízkost a ochrannou náruč a teď by ho měl dobrovolně půjčit někomu jinému? Sice by se tím zbavil pana učitele, pokud by vůbec Yoshiki na něco takového byl, ale nebyl ten typ, co by si ubíral cokoliv ze svého. Našpulí rty a mlčí. Probere se ze zamyšlení ve chvíli, kdy drží Toshiya Kamija pod krkem. Jak se to stalo? Kami se na něj otočí a usměje a jemu už je jasné, že je to nejspíš jen provokace jeho přítele. Stejně je to příjemné. Udělá něco jako Ále, když odvrací tvář.
"Jestli to někdo bude?" Hned se na ně podívá s novým zájmem v očích.
"Kdo?" Chce to hned vědět, ale to už jsou tady učitelé a Shinya a on si otráveně povzdechne a odvrátí se. Natáhne se po jablku, které si převezme a doopravdy si kousne, ale jakmile Toshiya řekne to s těmi červy, hned ho upustí na zem.
"Fuj, cože?" Podívá se po ostatních stylem To je možné? Sugizo se rozesměje.
"Samozřejmě, nestříkáme na stromy žádnou chemii. Jablka nejsou tak vyšperkovaná jako ta v obchodě, na která jste zvyklí, ale mají dvakrát tolik vitaminů." Oznámí potěšeně a Die ohrne špičku nosánku. Yoshiki se zatváří zaskočeně, když Shinya donese jedno jablíčko přímo jemu, ale s úsměvem si ho vezme, poděkuje jemnou úklonou hlavy a taky ochutná.
"Je opravdu výborné. Co ranní mošt?" Sugizo vypadá nadšeně, že se chytil.
"Ten máme. Moštárna je ve vedlejší vesnici." Řekne honem a Die zády k nim protočí očima. Leda tak cider, jinak ho jabka nezajímají. Sugizo na sobě ucítí Toshiyův pohled a potká se s ním očima. Je to trochu podobné jako ve stáji, když se míjeli. Chvíli vytrvá a pak se na něj znovu usměje. Bohužel není poznat, jestli je v tom něco víc nebo ne.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Zye se po očku otáčí na Booigeho a pozoruje ho, jak kdyby se snažil zjistit, co se mu pohání hlavou. Vypadá celkem naštvaně. Kde kdo by to asi nepoznal, ale on už ví, jak se u toho tváří. Vlastně rád pozoruje jeho výrazy, od naprosté roztomilosti, po nějaký náznak rozčarování. A to jsou opravdu jen miniaturní náznaky a je u toho vlastně pořád roztomilý a…No dobře, teď by to bylo na deseti hodinové ódy, jak který detail je moc roztomilý, aby ve výsledku došel k tomu, že úplně všechny a na maximum. Aki mlčí, Zye ještě taky chvíli mlčí."Nikoho neodsuzuju, ale mě to upřímně pořád přijde hodně divné. Radši obětuju všechno pro jedinou osobu, než dělit svou pozornost mezi další." Kývne rozhodně hlavou. Ať si dělá Aki, co chce, ale pro něj to nejspíš není. Nebude říkat rovnou ne, protože jeden nikdy neví,ale…Ohlédne se znovu na Booigeho, který to okomentuje po svém. Akimu jde obočí nahoru a pak se krátce zasměje.
"Máš pravdu, neznáme. A ne, nemluvím rovnou o lásce, jsou věci, které se nedají uspěchat." Pokrčí rameny.
"Já zatím jen mluvil o vzájemném poznávání, možná nějaké společné rande. Pokud tomu tak nechceš říkat, tak výlet." Rozhodí zlehka rukama.
"Vlastně už na jednom jsme." Kývne hlavou k jezírku.
"Nebo se ti tu nelíbí? Vám oběma?" Podívá se na Zyena, ten ale nekouká na něj a hledí za Boogiem.
"Promiň, nechtěl jsem ho naštvat, jen jsem odpovídal na otázky." Přejde k Zyemu, vytáhne z kapsy nerozbalenou krabičku a vloží mu ji pomalu do kapsy od kalhot, rozhodně nespěchá, aby se oddálil.
"Půjdu se mu omluvit, můžu?" Zeptá se Zyeana a zlehka se dotkne konečky prstů jeho paže.
"Pak už o tom mluvit nebudu." Nadhodí možnou variantu. Zye by šel nejradši za Boogiem sám, ale nakonec přikývne. Aki se tedy vydá za ním.
"Boo-chan, promiň. Jsem zvyklý o věcech mluvit narovinu. Můj táta to dělá a já taky. Tady mě všichni znají. Rozhodně jsem neměl v plánu tě naštvat a je mi to líto." Položí mu opatrně ruku na rameno. Cítí na sobě pohled Zyeana, který už tahá další cigaretu. To jezírko si asi neužije pořádně nikdo.
"Je to můj pohled na svět. Není to o tom, že hledám hromadu lidí, se kterými bych byl. Můžu klidně chodit i s jedním člověkem, ale nebráním se tomu, abych cítil něco k druhému. U každého to může být jiné a přesto je to stejně silné." Sehne se, aby utrhl žlutý květ a vetkne mu ho za ucho.
"Ber to jak omluvu třeba. Sluší ti." Dodá ještě a nechá ho se svými myšlenkami, když se rozejde zpátky k Zyeanovi.
"Řekl bych, že si můžeme dát pár temp, ale bez plavek vás do vody asi nedostanu co?" Zasměje se vlastnímu vtipu. Zye jen protočí očima a je to on, kdo dojde k Boogiemu a zezadu ho obejme kolem pasu. Kupodivu mlčí a užívá si chvilku, kdy může vdechovat jeho vůni.
Toshiya jen protočí očima. Die byl Die, je mu jasné, co to zase bylo za otázku, ale stejně nad ní chvíli přemýšlí. Když vidí Kamija v jeho blízkosti nelíbí se mu to. Doteď si podobné věci příliš nepřipouštěl, oba měli svoje příjemné večery, ale nikdy to nevypadalo, že by to bylo na delší dobu. Tak proč mu to teď přijde tak nepříjemné? Nechá to plavat, prozatím, stejně nic říct nemůže, ne teď. Zatváří se pobaveně, když Die pustí jablko na zem.
"Takové plýtvání." Trefí se do něj hned, ale vážně to nemyslí, je mu to srdečně jedno. Kamijo stojí zády k Sugizovi a Yoshikimu a protáčí očima.
"Jasně, bílkoviny z těch malých potvor." Šeptne si pro sebe. Ještě, aby jim něco podobného servírovali na večeři. Málem se nad tou představou ošije.
"Tady dělají mošt nejspíš úplně ze všeho." Pokračuje dál ve svém shazování tohoto mísa, i když jen potichu. Posune se blíž klukům.
"Počítám, že nás ráno čeká pozdrav slunci a poděkování za dary přírody." Prohodí když se nakloní blíž k Diemu, aniž by si to uvědomil. Jak to nikdy nedělal, teď tu potřebu má. Zvláštní.
"Shin bude vrchní svačinář." Ozve se Totchi a sleduje, jak tváře jmenovaného zase rudnou. Ten kluk by mohl z fleku nahradit červenou na semaforu, má ji na tvářích stejně často.
"Třeba dojde i na pálenku." Napadne Totchiho to nejlepší využití. Ze Sugizovi tvář oči neodtrhne a snaží se odhadnout, proč mu pohled oplácí, ale nevidí do něj. A vůbec…Vždyť ho to nezajímá, jak by s ním vypadalo rande? Po kolena v hnoji? To ani náhodou. +Chceš ho brát na rande?+ Dohaduje se sám se sebou v hlavě a vůbec si nepřipouští fakt, že on nemá vůbec žádné možnosti ho kamkoliv brát. +Jemu by stačila procházka při měsíčku.+ Pokračuje dál ve svých poznámkách v hlavě.
"No teda." Ozve se obdivně Shin na tu moštárnu.
"Je tu vůbec něco, co nezužitkujete?" Je zase zvědavost sama a podvědomě se ani o krok do Yoshikiho neposune. V podstatě vyměnil kluky za něj a rozhodně mu to nedochází.
"Budeme mí možnost to vidět?" Zeptá se na tu moštárnu.
"Shin vypadá, že by nejradši začal už včera." Usměje se na něj sladce Kamijo a setká se s jeho pohledem.
"Já jen...Prostě mě to zajímá, nikdy jsem na podobném místě nebyl." Rozhodí trochu bezbranně rukama. Skoro to vypadá, že se stydí.
"A když můžu pomoct..." Pípne ještě a pozoruje, jak se Kamijovi zvedají rameny v náznaku povzdechu.
"Andílek k pohledání." Dobírá si ho.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Prý společné rande. Kdo říkal, že by chtěli se Zyeanem na nějaké jít? Chodí spolu tak krátce, ještě se rozhodně nenudí a hned by mezi sebe měli pouštět někoho dalšího? Někoho úplně cizího? Co kdyby byl tohle začátek jejich konce? A proč by mu Zye neměl stačit? Cítí, že je uvnitř sebe z toho všeho opravdu rozčarovaný. "Jak to souvisí tohle místo a to, jak se mi na něm líbí s rande s tebou?" Ohradí se přes rameno nahlas, aby ho bylo slyšet. Mračí se. Cítí to na sobě a není na to zvyklý. Chvíli se nic neděje. Slyší za zády, že tam spolu kluci tiše prohodili pár slov, ale nechce se otáčet. Pak ale uslyší i přibližující se kroky a chvíli na to Akiho hlas. Omluva? Pozvedne obočí, ale neodpálkuje ho.
"Říkat věci na rovinu se v Japonsku moc nesluší." Řekne mu známý fakt, i když není zrovna jeho vyznavač. Jen mu tím dává najevo, že by se tady v životě mohl hodně spálit, ale to on už asi dobře ví a nebo je tahle vesnice celá nějaká uvolněná. Slyšel, že na jihu země, okolo Osaky jsou lidé takoví, ale tady v okolí Tokya to tak prostě nebylo. Cukne sebou, když se ho Aki dotkne a prudce se k němu otočí čelem. Jeho modré oči jsou pořád rozladěné, ale už v nich není ta nazlobenost. Nikdy tam není dlouho, obzvlášť, když se mu někdo omlouvá a říká, že je mu to líto.
"To se s tebou ti druzí musí cítit náramně v bezpečí, když nikdy neví, kdy za nimi přivedeš někoho dalšího nebo se dlouho neukážeš jenom proto, že se zrovna víc věnuješ někomu jinému nebo sis volnomyšlenkářsky vzpomněl, že už tě ten vztah neoslovuje. Jenže o tomhle vztahy nejsou. Je to velká zodpovědnost, tolerance a vůle vytrvat, i když všechno není zrovna růžové." Tak, tohle je zase jeho pohled na svět. Silně tím odkrývá svou skoro dámskou zranitelnost a taky to, co cítí, že mu může dát Zye. Boo zkrátka potřebuje svoje jistoty. Znovu sebou jemně trhne, když mu Aki vloží květinu za ucho. Dělá všechno proto, aby ho vyváděl z míry. Prudce zamrká a otočí se zase zpátky k jezírku.
"Díky." Zamumlá po chvíli ticha za tu lichotku. Na ty plavky radši vůbec nic neřekne. On by se asi studem propálil skrz jádro planety. Když na sobě za chvíli ucítí nový dotek, silně se napne, ale Zyeanovu vůni pozná vzápětí a zase povolí. Mírně se opře dozadu a zakloní hlavu, aby si ji opřel o jeho rameno. Vydechne skrz pootevřené rty.
"Tohle je tedy dáreček. Docela nápor na nervy..." Hlesne šeptem. Na jeho, ne že by byl Aki protivný, jen mu dává prostě zabrat.
Die stočí oči na Toshiyu a pousměje se. Však on ví, jak to myslí a koutkem oka zkontroluje reakci Sugiza, ale žádná se nekoná. Místo toho ho přistihne, jak dlouze hledí na Toshiyu, honem se na něj podívá taky a vidí, že ten mu ten pohled oplácí. Nafoukne tváře, i když nemá ani ponětí, co tohle znamená. Jeho uši pohladí Kamijův hlas, který sezná velmi příjemným jako kdyby ho dnes slyšel poprvé a vyprskne smíchy na tu poznámku o užitku ze všeho, i když se hned zase ovládne. Bohužel tohle Sugizo slyšel.
"Samozřejmě, jsme přece budhisté. My zvířata nezabíjíme a jídlem neplýtváme. Tak jako naši předci využijeme úplně všechno." Řekne pořád s nadhledem sobě vlastním. Však má Japonsko v kalendáři náboženský svátek, kdy se celá země omlouvá žížalám na polích, které jsou zabity kvůli sklizni.
"A ano, pálenku také svedeme. Nepálíme ji tady, ale je z našich surovin a je výborná!" Blýskne po klucích očima. Ale oni jsou nezletilí a pod dohledem učitele. Je to jasný vzkaz, že někdy je život trochu smůla. Die se mezitím uculuje na rudnoucího Shinyu a propaluje ho pohledem kvůli tomu svačináři, aby jeho rozpaky ještě prohloubil. Před učitelem už nic víc neprohodí, ale Shinyovi musí být všechno jasné. Sugizo konečně stočí pohled na Shinyu a tváří se stejně spokojeně jako Yoshiki.
"Samozřejmě. Co jen budete chtít." Ubezpečí ho.
"To by stačilo." Zapřede Yoshiki s hlavou mírně nakloněnou k rameni a sladkým úsměvem na rtech směrem ke Kamijovi, když si tak dobírá Shinyu. Jeho brýle jsou ale dole a oči studené jako led. Vadí mu to a momentálně to dává najevo. Podle něj to už kluci přehánějí a nic jiného za to rozhodně nemůže!
"Tak, půjdeme najít kluky a pak byste mohli dostat na zbytek odpoledne volno. Večer se sejdeme u večeře a pak bychom si mohli třeba zahrát na kytaru u táboráku." Nadhodí Sugizo.
"Úžasný nápad." Dodá Yoshiki. Die se zhrozí. Večer s učitelem a pak je nažene spát. Ach jo… Společně všichni vyrazí ze sadu.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Zye nepouští Boogieho, jen ho k sobě víc přitiskne, když se o něj opře. Mírně se usmívá a kouká kamsi před ně. Pak stočí oči k jeho tváři a zlehka se usměje."To teda je." Uchechtne se krátce. Pořád to ještě převaluje v hlavě a hledá nějaký smysl v tom, co Aki říkal. Pomalu se na něj ohlédne a chvíli ho pozoruje, jak sedí v trávě opřený o strom.
"Dám si na něj pozor a budu vždycky u tebe, když to jen půjde." Pošeptá Boogiemu s tichým uchechtnutím. Vždycky ho bude bránit a nikdy by nedopustil, aby ho někdo zlobil. Něco mu ale říká, že Aki to bude dělat často a rád. Protočí nad svými myšlenkami očima.
"Tady asi žijí úplně jinak. Z druhé strany mi nepřijde jako někdo…Já nevím, možná jsem to částečně pochopil." Prozradí Boogiemu, co se mu prohání hlavou.
"Neříkám, že bych tak mohl žít, ale…Možná to i chápu." Pokrčí rameny.
"Je jiný a nebojí se o tom mluvit, prostě to zkoušet." Pokračuje dál.
"Zajímalo by mě, kolikrát mu to vyšlo a kolikrát ne." Tohle byl spíš takový vtip.
"Měli bychom se pomalu vrátit." Ozve se Akiho hlas.
"Jo, už jdeme." Odpoví mu Zye a vezme Boogieho za bok, aby ho mohl otočit k sobě.
"Ten kluk by si na mě měl dávat pozor." Prohodí, když se podívá Boogiemu zblízka do očí.
"Ale to je vedlejší, hlavní je, že tu můžu být s tebou." Vezme pomalu tvář do jeho dlaní. Je tu a sice Aki, ale to mu zas tolik nevadí. Před kluky a učitelem by si to nedovolil, teď může a kdo ví, kdy budou mít další příležitost.
"Těším se na to osobní volno. Jen doufám, že nás zvířata neprásknou." Zazubí se, než trochu zvážní a pomalu se k němu nakloní, aby ho mohl políbit. Nechá víčka na pár vteřin klesnout a užívá si to, dokud se za nimi neozve Akiho hlas.
"No tak, už tak vám dost závidím. Tady je to trochu mimo veškerý svět." Protočí nad nimi očima.
"Když budete hodní, třeba vám zařídím chvilku soukromí." Je vidět, že jim chce spíš pomoct, než by je od sebe trhal. Ostatně, kouká se na ně krásně.
"Určitě vás čeká nějaký skvělý program jako večerní táborák a podobně." Ušklíbne se pobaveně, protože zná svého tátu, něco podobného vymyslí. Dokonce organizoval ve vesnici menší slavnosti a že jich bylo.
"Příště sem můžeme zajít s těmi plavkami." Zlehka dloubne do Zyeho ramene, když kolem něj prochází. Ten se jen zatváří pobaveně a už bere Boogieho za ruku.
"Jestli nám to bude pořád kazit, vážně ho asi přerazím." Řekne Boogiemu, když vykročí.
"Klidně můžeš, za tohle to stojí." Složí jim Aki další kompliment a se smíchem je vede zpátky k farmě.
Totchi si ani nevšimne, jak Die nafukuje tváře a to je co říct. Obvykle stíhal každou jeho reakci, ale teď na to nějak nemá čas. Snaží se rozebrat si v hlavě Sugizův pohled, ale nedaří se mu to a je to k vzteku. Podle toho se i tváří. Za to Kamija nevyvede z míry vůbec nic. Jen přemáhá protočením očima v sloup, když dojde na využití úplně všeho. To už si schopně dokázal domyslet a podle toho, jak se tváří Toshiya není v tom sám. Podivně ho ale těší, že Die dokázal pobavit. Vůbec netuší, kdy se mu to přihodilo, ale je to tak. Nechá to zatím jen někde daleko v hlavě, ale rozhodně si to pak večer pečlivě rozebere a popřemýšlí, co se to s ním vlastně děje. Za to určitě může tohle místo. Shin ho v tuto chvíli nezajímá, ale ostatní zdá se ano. Andílek je dost v rozpacích a překvapeně střelí očima k Yoshikimu, když ho začne bránit. Je to jejich učitel, asi to musí dělat, ale opravdu příjemně ho to zahřeje. Jak kdyby seděl v zimě u vyhřátého krbu s výhledem na zasněženou krajinu. Na chvíli se zasní, když si to představí a málem nestihne jejich odchod. Tosyhia si dopřeje ukázkový facepalm, když se dospělý otočí a míří k farmě. Postřehne pohled Kamija, který jen souhlasně pokývá hlavou. Ukázkově nudný večer. Začíná vážně uvažovat nad tím, co komu udělal a že ho osud tak moc trestá. Pak že odměna. Ti tři se loudají za nimi. Shin cupitá společně s Yoshikim vepředu a horečně uvažuje, jestli se může ptát dál nebo ne. Pořád se dost stydí, tak z něj žádná otázka nevypadne.
"Kluci už jdou taky." Usměje se, když mají na dohled Zyeho s Boogiem a Akim.
"Jezírko mělo úspěch." Ozve se Aki s nádechem pobavení. Jedině Zye pochopí jeho poklepání na kapsu, kde má schované cigarety.
"Tak já půjdu pokrmit. Máme večer něco v plánu?" Zeptá se táty a počká s na odpověď, aby věděl, o co se má postarat, než se vytratí s posledním pohledem na Zyeho a Boogieho.
"On si vážně nedá pokoj." Zavrtí nad ním hlavou Zye. Jakmile dostanou propustku, aby se mohli rozhlédnout, zaboří Toshiya ruce do kapes se svým typicky podmračeným výrazem.
"Jdu se trochu projít." Nepočká na nikoho ani na Dieho a vyrazí pryč. Má po krk všech, se kterými bude trávit čas a potřebuje je rozdýchat. Jediný, koho strpí je Die, ale sami tu být nemůžou, mají tu přece spolužáky.
"Pitomci." Utrousí si pro sebe a sykne na slepici, která odpočívá na balíku sena. Ta málem vyletí z peří. To mu trochu zvedne náladu, ale jen na pár vteřin.
"Utíká ti přítel." Prohodí Kamijo k Diemu s pobavením.
"Nezvažoval už návštěvu psychologa? Možná spíš psychiatra." Dovolí si další poznámky, protože Shin hodlá zaměstnat Sugiza s Yoshikim, už se odhodlal na ty otázky. Hlavní je, jestli nemůže s něčím pomoct.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Znovu se usměje a jen jemně kývne hlavou, nic víc. Má svého strážce, to ví a koneckonců, Aki by přece neudělal nic, co Boogie nechce, ale odrážet jeho narážky by taky mohlo být nad jeho síly, protože to moc neumí. Zye byl v mluvení mnohem pohotovější, než on. Cosi varovného se v něm ozve, když Zye zmíní, že Akiho možná pochopil. Jak pochopil? Před chvílí vypadal, že to nechápe ani trochu, tak kde se vzala ta změna? Zye jako by mu viděl do hlavy, protože se hned začne bránit, že tím nemyslí něco konkrétního, co by měli zkoušet, ale stejně. Boo se na něj podívá zkoumavým a trochu podezíravým pohledem, ale nahlas neřekne nic. "Kdyby mu to vycházelo, nejspíš by ti lidé byli někde okolo něj a nelákal by další, nemyslíš?" Prohodí vlastní teorii. Tohle bylo moc i mimo Japonsko, natož tady. Do toho nikdo nikdy nepůjde. Aki byl krásný, ale to očividně na všechno nestačilo. Pomalu se nechá otočit proti Zyeanovi a na jeho tváři se objeví nový a zcela upřímný úsměv, když se mu začne vyznávat tady a teď. Ano, i on dlouho čekal na chvíli, kdy mohou být opravdu sami, bez očí rodičů, učitelů nebo všech sousedů z ulice. Není snadné ukrást si takové chvilky. Jeho tváře pokryje červeň, když Zye zmíní osobní volno a svědectví zvířat, ale oči nesklopí. Stydí se a hrozně moc a zároveň něco v něm volá po dalším krůčku v jejich vztahu. Je to jen další důkaz toho, jak moc Zyeanovi věří. Vnímá, jak se k němu naklání blíž, jeho tělem projede chvění a tréma a i on nechá víčka klesnout, aby mu mohl něžně polibek opětovat. V tuto chvíli na Akiho dokonale zapomene a vnímá jen šumění větru v korunách. Silně sebou trhne, když kousek za nimi zazní jeho hlas, málem od Zyeana odskočí a neví, kam studem s očima. Jak se mu to mohlo stát, tolik se nechat unést? Nervózně tře levou rukou pravé předloktí a dívá se všude jinam, jenom ne na Akiho.
"Večerní táborák zní skvěle." Hlesne a to první snad i přeslechl. Kromě toho, on má podobné věci doopravdy rád, ale samozřejmě by byl mnohem raději někde sám se Zyem. Jenže copak se Akim mohou nechat někam vodit, když vědí, jak se na ně dívá? To prostě nejde. Na tu Zyeho poznámku se jen usměje, ale hledí do země a sem tam na Akiho záda, když jde před nimi. Je toho hodně, co mu dneska bude vrtat hlavou. Za chvíli už se loukou blíží k místu, kde stojí i zbytek skupiny a při té Akiho poznámce má pocit, že se propadne do země a všichni musí nutně vědět, co tam dělali, i když tam nic nedělali.
"Jezírko má vždycky úspěch!" Zavolá v odpověď Sugizo zvesela.
"Ať už tam máte v plánu dělat cokoliv." Dodá mnohem tišeji, ale slyšeli to asi všichni a samozřejmě si pod tím úplně všichni představí to svoje.
"Aby tam za chvíli nebyly čísílka jako v bance." Rýpne si Die.
"Vypadá to, že je to vážně pecka, co? Boo-chan? Jsi na roztrhání." Má nový objekt svého rýpání, když na Shina se teď nesmí. Jakmile Yoshiki zapadne do pokojíčku pro panenky, Shinyovi to samozřejmě splatí.
"Táborák!" Spráskne Sugizo nadšeně ruce, jakmile se Aki zeptá na večerní plány a Boogie mimoděk vyprskne smíchy, protože Aki měl skutečně pravdu. Su se na něj trochu zmateně podívá, ale Boo už zase hledí stydlivě do země a tak to s úsměvem hodí za hlavu. Jakmile mohou jít, kam chtějí, Die se skoro zmateně podívá na Toshiyova záda. Nechal ho tady a neřekl ani slovo a on netuší proč. A co bude teď jako dělat?? Cítí se, jako by mu zahnul životní přítel a k tomu ta Kamijova poznámka. Podívá se na Kamija, nadechne se, aby ho něčím totálně setřel a obhájil tak Toshiyovu čest a… zůstane zticha.
"Říkal jsi, že mě pozveš na pivo." Pousměje se a vsune dlaně do kapes kalhot. Třeba nějaké někde v batohu má? Ostatní zamíří do kuchyně, kde se začnou věnovat pozdnějšímu obědu pro všechny a tím se pěkně seznámí. Boo, Zye, Shin a Yoshiki jsou v kuchyni dostatečná posila pro Sugiza, aby zvládli všechno a ještě nachystali něco na večer k ohni. Boogiemu dospělí najednou přijdou o dost přátelštější a kromě vykání jim po hodince mohou říkat i jménem. Nakonec ty prázdniny vážně pěkně začínají.
Žádné komentáře:
Okomentovat