Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Po tom štípnutí to v Boogiem pěkně hrkne, protože to vůbec nečekal, ale daleko víc v něm hrkne, když to Toshiya ještě okomentuje. Tváře mu už zase hoří a honem se podívá na Sugiza dopředu, jestli si ničeho nevšiml, ale vypadá to, že ne. Je od nich docela daleko, před sebou má ještě Kamija a Die a ti jsou navíc dost vysocí. V určitou chvíli je se Zyeanem raději předejdou, aby nebyli tak podezřelí, že se pořád někde courají a zašívají a kromě toho chtějí oba dva doopravdy vědět, kde je co uložené, kdyby to později potřebovali. Ani jeden z nich podobné věci nepodceňují, což se tady nedá říct o všech. Die mezitím vytáhne obočí hodně nahoru při těch Kamijových poznámkách a podívá se na jeho profil. Decentně se usměje, takže není poznat, co si myslí, ale tohle mu hraje do karet. Jen ať utíká a oni budou za hrdiny, až tady zůstanou a se vším pomůžou. Sice si není jistý, co by v takové situaci udělal on, ale stačí utíkat o něco později, až bude Kamijo pryč, a hned na tom budou líp, než on. Díky svým myšlenkám si ani nevšimne, kam to málem šlápl a věnuje Kamijovi další, teď už o hodně zaraženější a zkoumavější pohled. Proč ho u všech kami nenechal, aby do toho šlápl? Zrovna on jeho? Mimoděk se ohlédne přes rameno, ale Toshiya má jinou zábavu a tak to nijak kousavě neokomentuje. Sice ani nepoděkuje, ale jeho tvář je podivně uvolněná, skoro dobře naladěná. "Jasně..." Dodá jenom na to, že by s tím snad Die přišel do ložnice. No to ani omylem, samozřejmě, že by ty boty umyl, není barbar… Všichni se přece v domě přezouvají. Kamijovou blízkostí se z míry vůbec vyvést nenechá. Tohle je příliš málo na to, aby ho to jakkoliv vyhodilo ze sedla a kromě toho uměl být na podobné drobnosti docela ignorant. Prostě chlap. Yoshiki se Shinyou ještě stále meškají. Yoshiki se zrovna spokojeně usmívá, protože je rád, že se tenhle výlet Shinyovi líbí. Překvapeně pozvedne obočí, když okomentuje jeho parfém a ohlédne se za sebe na stolek, kde stojí před chvílí použitá lahvička.
"To je Aventus." Decentně si odkašle, protože dvě stě mililitrů stojí neuvěřitelných šedesát pět tisíc yenů. Na některé věci je úplně mimo, ví to, ale odepřít si je nedokáže.
"Chceš se podívat?" Řekne i on zcela nepatřičně, když k lahvičce poukáže a nechá ho vejít dovnitř. Už se tady stačil docela schopně zabydlet. Pokojíček je proti tomu kluků stísněný a mnoho místa tady není, ale zase je krásně zařízený a světlounký.
"Ano, musím říct, že mě to překvapilo, čekal jsem něco… v duchu naší tradice." Řekne Yoshiki a trhne sebou když mu Shin připomene, kde jsou kluci. Naposledy zaváhá, kterou šálu si omotat kolem krku, popadne tu s rudou barvou a vyvede ho ven na chodbu, aby za sebou zamkl.
"Čerstvý vzduch nám všem prospěje." Říká, zatímco s ním schází schody do kuchyně, kde ucítí cosi…
"Kávu?" Všimne si plného překapávače a rovnou nakoukne do kredence, kde jsou hrnky. A už zase mešká! Sugizo už je s klukama mimo dvůr a zamířili do malé stáje, kde je snad úplně všechno. Box pro koně, boxík pro oslíka, boxík pro šest ovcí… o kus vedle je drůbežárna, kde jsou slepice i husy a pak mají o větší kus dál malý kravín kvůli mléku. Maso by do pusy nikdy nedal. Ukazuje klukům, kam které zvíře, jak se pouští ven, kde je jídlo i podestýlka a taky skříň na nářadí, ale má i pár zaměstnanců, to především kvůli zelenině, kterou by nestačil obstarávat a kvůli kravám. Tohle stíhá většinou on s Akim a budou to dělat i kluci. Když se Aki protahuje mezi nimi, pousměje se. +Pana učitele nevedeš?+ Zeptá se ho v duchu. Boo si prohlíží Akiho profil a taky se usměje, když ho zaslechne, co šeptal Zyeanovi. Je milý. I hezký. Jiný, než většina kluků, které zná, ale že je míšenec, to ho nenapadne. Honem skloní oči, když na něj Aki zase mrkne a potlačuje rudnoucí tváře. Aki se okamžitě vloží do role školitele a Sugizo mu klidně nechá jeho prostor. Sám chvíli zkoumá jeho rysy, jestli na něm něco pozná nebo ne, ale očividně si budou muset promluvit později. Aki byl přes zvířata. On byl spíš na zeleň. Měli to krásně rozdělené.
"Máme taky sad." Řekne úplně mimo a vypadá potěšeně. Die mezitím zahlíží na koště kousek od sebe a namotává si pramen vlasů na prst. Když je to tak důležité, ať to Aki klidně dělá sám. Když něco chcípne, on od steaku utíkat nebude.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Kamijo se na něj skoro překvapeně ohlédne, když nedostane od Die žádné rýpnutí. Čekal opravdu hodně, minimálně poznámku, kterou by mu vrátil. Chvíli, kdy se prostě nehlídal, ale ono se to nestane. Málem by mu strčil teploměr nebo radši odvezl do nemocnice, tohle nebylo normální. Odvrátí od něj pohled, aby na něj nezíral příliš dlouho a stejně se neubrání tomu, aby se neusmál. Dobrý skutek nebyl po zásluze potrestán, tenhle svět spěje očividně do záhuby. Tváří se dál, že poslouchá, ale spíš se jen rozhlíží kolem a přemýšlí, jak moc tady bude trpět. Hodně, opravdu hodně. Shin jen přeostří na lahvičku a překvapeně zamrká. Zná ji, jen…možná tak zpoza výlohy. Občas někam vběhl, aby si nějakou kosmetiku vyzkoušel a k něčemu přivoněl, ale jakmile si ho někdo všiml, radši rychle utekl. Na tohle nikdy nejspíš mít nebude."Aha." Okomentuje to jen a stejně k lahvičce ještě několikrát těkne očima.
"Vážně můžu?" Ve velkých očích mu spokojeně zajiskří a pak se velmi pomalu přesune k lahvičce. Jen se podívá, očima ji prozkoumá ze všech úhlů, ale sáhnout si nedovolí. Jemu by nejspíš neslušela, ale k Yoshimu se dokonale hodí. Měl by mu to říct? Ne, radši ne. Zrudne v návaznosti na tom, co se mu prožene hlavou.
"Sluší vám." Vypadne z něj nakonec úplně neplánovaně, když se nad lahvičkou zase zamyslí. Prudce se na něj ohlédne, jestli to náhodou nepřehnal. Naštěstí dojde na pokoj a může se vyhnout dalším nevhodným věcem.
"Kdybych mohl, seděl bych asi jen u okna a prostě koukal. Je toho tady tolik k vidění." Začne se rozplývat nad farmou. Je asi jediný, komu se tu opravdu líbí. Hlavně krajina kolem, vždycky byl na podobné věci, jen z jeho okna nic takového vidět nebylo. Koutky se mu vyhoupnou nahoru, jakmile si všimne, že přemýšlí, kterou si vzít. Přistihne se, že se mu jeho výběr hodně líbí. Slušeli by mu obě.+Nemysli na podobné věci.+ Napomene se v duchu a s pohledem upřeným do země vyjde za ním. Jakmile dojdou do kuchyně a Yo se zastaví drcne trochu do jeho zad. Dneska ho asi vážně porazí.
"Káva?" Vypadá nechápavě a nadechne se, aby mu připomněl, kam mají jít. Nakonec nic neřekne, jen se přesune k jedné ze židlí a potichu se usadí. Samozřejmě počká, až si jejich učitel dá kávu. Snad mu kluci pak řeknou, co se tam dělo.
"Nikdy jsem tomu nepřišel na chuť." Pípne, protože se zase na chvíli ztratí ve své vlastní hlavě. Akiho hřeje Boogieho úsměv, ale trochu ho zlobí, že ho nejspíš ne všichni poslouchají. Ne, že by to k životu potřeboval, ale všechno, co jim říkají je vážně důležité. Copak je jim to úplně jedno? +Jsou z města, co bys čekal?+ Připomene si v duchu a nechá to být. Snad se nic nepřihodí. Asi je bude hlídat, hlavně Boogieho. Nenápadně se pro sebe pousměje. Ohlédne se na Sugiza, když mu do toho vběhne se sadem.
"Na to bych málem zapomněl." Zasměje se tiše. Měli toho opravdu hodně a pamatuje na doby, kdy na to byli sami. Je to už dlouho. Je rád, že teď si to můžou hezky rozdělit.
"Tak trochu vypadá, že by se s tím sadem nejradši oženil." Ozve se Toshiyův hlas u Dieho ucha. Jediný, kdo je slyší je Kamijo. Podívá se na ně jen koutkem oka.
"Tak to by chtělo letenky do Ameriky. Tam si může vzít i jablko." Zaostří na koště, stejně jako Die.
"Už jsem si myslel, že se Zye natáhl." Dodá s až přehnaně sladkým úsměvem. Zye to zdá se vůbec neregistruje. On a Boo jsou asi jediní, kdo opravdu poslouchá, i když ho to stojí hodně přemáhání, protože je prostě moc blízko.
"A co osobní volno?" Zeptá se, je to otázka života a smrti. Samozřejmě ví, jak ho využít. Za to může Boo a jeho seník. Toshiya se uchechtne.
"Tohle nebude osobní volno, to bude zasouvací volno." Pak se rozhlédne.
"Kde máme vlastně Shina?" Dojde mu souvislost a ušklíbne se.
"Že by zrovna učitel?" To už se po něm ohlédne Kami.
"Začíná mě zajímat, kdo by koho balil." Připojí se nečekaně k jejich rozvoru.
"Abychom se nedivili, co Shin umí." V očích se mu blýskne. Vlastně by to mohl vyzkoušet.
"Berme to pozitivně, pokud ho zaměstná, bude o oči méně." Přidá se nakonec svou vlastní dedukcí.
"Osobní volno vlastně záleží na vás. Ráno dostanete seznam úkolů a u některých i hodinu, kdy to musí být hotové. Záleží na vás, jak budete rychlí." Ozve se Aki, když se podívá na tátu.
"Kousek odtud je trochu větší rybníček. Dá se v něm koupat. Klidně vás tam vezmu, pokud budete chtít. Na konci týdne je možnost jet do města. Záleží na vašem učiteli, kdo pojede." Pokrčí zlehka rameny. Dojde mu, že Yoshikiho nikde nevidí. Podívá se s pozvednutým obočím na tátu a pohledem se ho zeptá, co se stalo.
"Můžeme si to dneska obejít i sami?" Dojde na další otázku od Zyeho. Ne, že by se tu musel přehnaně procházet, ale když dojdou na dobré místo…Loupne po Boogiem nevinným pohledem a trochu se zazubí.
"Vždycky mě farmy zajímaly." Pokrčí rameny a snaží se tvářit, že to myslí vážně.
"Můžete jít se mnou. Uvidíte pak dost z pastvin, ovce, kozy. Není to nejhorší pohled." Odpoví mu Aki s nic neříkajícím výrazem, než sklouzne očima k Boogiemu, to už Zyean zpozorní. Samozřejmě, že tohle dělat vůbec nechtěl.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Yoshiki je opravdu rád, že se mu jeho záměr podařil a chlapci jsou nadšení tímto výletem. Zatím ještě neprokoukl, že se to týká jenom poloviny z nich, zatímco ta druhá kuje pikle a má v plánu pytel naschválů. Na srdci ho hřeje i fakt, že má jeho parfém úspěch a zrovna moc se nepozastavuje nad tím, že mu ho chválí jeden z jeho studentů. Stávalo se často, že chtěli mít někteří studenti přátelský vztah se svými kantory a on to zatím přisuzuje jenom tomu. Nikdy se tomu nebránil. Podle sebe nebyl žádný pedant a byl radši, když mohl s klukama vycházet na této notě, než být tou přísnou a nepříjemnou autoritou. V Japonsku se to moc nenosilo, on ale uměl taky hodně rychle a nepříjemně otočit. Málem už by nalil i do druhého šálku, když mu Shinya řekne, že on kávu nepije. Trochu zaraženě se na něj podívá. To je asi jediný na světě. Pak se ale usměje a jeho hrnek zase uklidí."Dobře." Řekne jenom a na drzo hledá smetanu. Bohužel tady nic jiného připraveného není, takže má Shinya pro tuto chvíli smůlu. Vezme kouřící hrnek do dlaně a vykročí společně s ním ven. Má v úmyslu se příjemně procházet a u toho popíjet nápoj. Prostě prázdniny. Ani si neuvědomí, že při procházení dveřmi pokládá dlaň na Shinyova bedra a ještě kousek s ním takto jde i venku. Na dvoře vůbec nikdo není a ať se dívá kam chce, nevidí je nikde v dohledu. Mohli jít kamkoliv. Vymění si pohled se Shinyou, ale není tu ani žádný zaměstnanec.
"Hmm…" Broukne. Instinkt ho vede za zvířaty, kde to zkusí nejdřív. Proč by někdo dal přednost petrželi před králíkárnou, že? Boogie poslouchá soustředěně výklad, aby mu vůbec nic neuteklo, ale ruší ho štěbetání kluků za jeho uchem. Jakmile dojde na Zyeho, podmračeně se na Kamija otočí, ale Die do něj strčí dlaní, aby čučel zase dopředu a tím ho vypakuje. Sám se nakloní k Toshiyovi.
"Však oženil. Bydlí tady a žádnou ženskou nevidím. Nejspíš to bude strašák na poli..." Šeptá mu nazpátek. Jakmile se Zyean zeptá na osobní volno, protočí očima. To jim přece bude dávat jejich učitel, proč se na to ptá tohohle kluka, jak kdyby jim měl dělat mámu? Tu Toshiyovu poznámku o zasouvání teď Sugizo nepřeslechl a zvedne k němu oči. Dlouze se do nich dívá, zatímco se v těch jeho zračí trochu zaskočení a přemítání v hlavě, jak tohle uchopit, ale nakonec se usměje.
"Hlavně mi tady neotěhotněte, ano?" Řekne nakonec a kupodivu se skoro všichni zasmějí. On rozhodně nebyl ten, kdo by měl klukům kázat, jestli souložit, vždyť to byla jedna z nejlepších věcí na světě! Byli mladí, ale to on býval taky, když si pořídil Akiho… Další debata se nese dost uvolněně na adresu Shinyi a jejich učitele, už to začíná být docela přes čáru, ale přeruší to Aki, když klukům s radostí naordinuje pracovní den. Die znovu protočí očima. Je to tady, pan učitel Aki… +Jen počkej, ty vejtaho...+ Pomyslí si.
"Možná se něco stalo." Napadne najednou Sugiza a protáhne se skrz kluky stájí, aby se došel osobně podívat. Proč by jinak nešli tak dlouho? Když míjí Toshiyu, omylem se o něj otře až moc, ale je tady prostě těsno. Zblízka se na něj usměje, když mají nos asi dva milimetry od sebe a pak už je pryč. Die kmitne obočím, jakmile dojde na město a vymění si s Toshiyou významný pohled, než se ohlédne za Sugizem. Teď jsou tady jen oni a Aki. Ten rybníček by chtěl vidět, určitě nějaká žabí žumpa…
"To budeme rádi." Říká zrovna Boogie před ním. Die pohodí pyšně vlasy. No fuj! Ze Zyeana konečně vypadne něco inteligentního, když se zeptá, jestli se tady dneska můžou pohybovat taky sami a vyprskne smíchy, když dodá, že ho farma zajímá.
"To sotva." Zezadu do něj strčí. Jakmile dojde na ty kozy, rozesměje se nahlas.
"Kozy nejsou to, co ho zajímá, to už sis všiml, ne?" Rýpne si na téma Akiho bystrosti a Boogie okamžitě zčervená. Nejen proto, že jeho hrudník vážně není prsa čtyřky, ale taky proto, jak se na něj Aki zase díval.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
"Omlouvám se." Ozve se tiše Shin, jak kdyby za to mohl, že kávu nepije. Vždycky radši sáhl po čaji, který pro něj mnohem líp voněl. Když ale vidí Yoshiho výraz, začíná uvažovat, že by si ten šálek přece jen vzal. Jen aby se takto nedíval a udělal mu radost. +Měl jsi mlčet nějak to vypít.+ Nadává si v duchu a u toho zase klopí očka. Yo něco hledá a on ho občas pozoruje, ale jen tak, aby ho neviděl. Naštval ho moc nebo ne? Měl by se ještě omluvit? Vyřeší to svým typickým způsobem a prostě mlčí, jen se popotahuje za látku trika na svých stehnech. To je asi tak jediné, co si dovolí. Málem kvůli tomu prošvihne Yoshiho pochod ke dveřím. Rychle se zvedne a vyrazí za ním, aby ho náhodou neztratil. Dostane se až vedle něj. Najednou trochu ztuhne, jakmile ucítí dlaň na svých bedrech a nenápadně se na něj podívá. Vnímá, jak se mu jeho dlaň propaluje skrze látku až na holou kůži a u toho rudne. Přistihne se, že si nepřeje nic jiného, než aby ji tam nechal. Dokonce se mu to na chvíli splní. Jen zlehka pokrčí rameny, když se na něj Yo podívá. Vůbec netuší, kde by mohli být. Jeho oči ale přitáhne králíkárna a hned se zase rozzáří jako sluníčko."Je podívej, králíčci." Skoro vypískne, udělá jeden rychlý krok, když si uvědomí, že zůstává za ním. Prostě ho vezme za zápěstí a vede s sebou. Nějak mu nedošlo, co dělá, ale to je jak s plyšáky, tomu prostě nejde poručit.
"Ti jsou nádherní." Začne se rozplývat.
"Můžeme se starat taky o ně?" Jeho nadšení očividně nejde ovládat.
"A ten strakatý, jak kouká." Pokračuje dál, aniž by svého učitele pustil. To, že mu tykal…To už je mimo jeho momentální kapacitu.
"Domů bych si asi žádného vzít nemohl že?" Zeptá se, když se k němu otočí čelem a v tu chvíli mu dojde, že ho za prvé ještě nepustil a za druhé, jak zblízka se mu kouká do tváře.
"Já, já jsem se úplně zapomněl. Je mi to hrozně líto a…" Koktá a rudější už být nemůže.
Zye si nic z poznámek kluků nedělá, už je zná a jeho se to dotknout nemůže.
"Jen je nech, nemají nic lepšího na práci." Pokrčí rameny a je vidět, že je mu to úplně jedno.
"Dokud se líbím tobě, je to v pohodě." Zazubí se upřímně. Toshiya několikrát přikývne. Ten strašák by seděl.
"Třeba tu zažijeme párty na výročí." Doplní ho ještě s pobaveným výrazem. Hledí Sugizovi upřeně do očí, když si všimne, že poslední poznámku slyšel. Nikdo jim přece nezakázal mluvit. Zye už se začíná malinko mračit, protože to už bylo opravdu příliš. Když ale Sugizo promluví, jdou všichni do kolen. Dokonce i Toshiya, který to vždycky dokázal skvěle ovládnout, vyprskne. Aki se ohlédne na tátu a směje se společně s kluky.
"Rozhodně bychom měli další první místo." Doplní k tomu. Rozhodně za vědecký úkaz. Nakrčí trochu obočí, když si táta začne dělat starosti. Teď je na něm, aby kluky nějak zabavil. Toshiya nepouští pohled ze Sugiza, když se začne mezi nimi protahovat. V černočerných očích se zablýskne, když ucítí jeho tělo na svém a může si zblízka prohlédnout jeho rysy. Rozhodně na svůj věk nevypadá a co si budou, zatím měl jen mladší kluky. Když se na něj Su usměje, vyvede ho tím z míry, ale jen vnitřně. Téměř neznatelně pozvedne pravý koutek, ale nic neřekne a to je až k podivu. Ušklíbne se, jakmile je Su pryč, aby rozehnal všechny myšlenky, které ho právě napadly.
"Do města se dostaneme." Ujistí Die.
"A ještě bych k tomu přihodil nějakou nehodu." Přeostří na Akiho. Nemá ho rád a rozhodně mu chce něco provést. Aki znovu přeostří na Boogieho, jak se roztomile červená a jen protočí očima nad Toshiyovou poznámkou. Tohle asi měl čekat.
"To ne, ale rybník některé ano. Takže…" Ohlédne se přes rameno a mávne na muže, který už nemá daleko k padesátce, aby přišel k nim.
"Já vezmu Boogieho na pastviny a k vodě a o vás se zatím postará taky Narato. Určitě bych nerad, aby vám náhodu něco chybělo. Zná farmu jako svoje boty a dokud se nevrátí táta, určitě vám najde nějakou zábavnou činnost." Vrátí to Diemu a Toshiyovi i s úroky. Tak nějak doufal, že tím vyšachuje i Zyeana, ale ten se jen tak nenechá.
"Miluju vodu, kozy sice nemusím, ale vodu ano." Střelí pohledem přes rameno. Rozhodně nemá v plánu nechat Akiho s Boogiem samotného, navíc…Má slíbené ty cigarety, takže mu na chvíli všechno promine. Narato se jim začne věnovat, když už Aki míří pryč. Narato jim začne povídat, jak důležité je přeházet hnůj. To se do toho konečně vloží Kami, zbytek ho totiž vůbec nezajímal. Sugizova poznámka ho pobavila, ale došlo jen na decentní pousmání.
"Jistě jistě, to je opravdu hodně důležité, ale Sugizo mluvil o sadu, vypadal, že je na něj opravdu hrdý. Jsme tu první den a rozhodně bychom ho rádi viděli. Tak trochu nám to slíbil, jen asi ještě hledá našeho učitele." Hraje svou vlastní hru a jakmile uvidí, že to staříkovi v hlavě šrotuje, klidně pokračuje.
"Hrozně neradi bychom vás zdržovali od práce a budeme vám nesmírně vděční, když nás tam doprovodíte, jistě máte nepřeberné množství vzpomínek, které se k tomu míst vážou. Ale pokud nám třeba ukážete kudy…" Nechá větu nedopovězenou a modlí se, aby mu to Toshiya nezkazil. Ten ale kupodivu mlčí a Narato je posílá k sadu, kam za nimi za chvíli přijde.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Yoshiki se málem polije kávou z plného hrnku, když ho Shinya silně zatáhne za ruku a už ho rychlou chůzí vede ke králíkárně. Kluci u ní objektivně nejsou, ale to není to, co by teď Shinyu zajímalo. Celou cestu k ní sleduje hladinu a připadá si jako cirkusák, ale podaří se a všechna káva zůstane uvnitř. U ní se pousměje a konečně upije, zatímco naprosto přeslechne to tykání. "Opravdu, roztomilí, jako ty." Řekne mu, než se zarazí a málem se zakousne do porcelánu. +Co to meleš?+ Vynadá v duchu sám sobě, aby se vzápětí ubezpečil, že přece neřekl nic tak přehnaného. Všichni si to o Shinyovi myslí, určitě není první, kdo mu to říká. Jde o zcela normální poznámku, kterou Shinya možná ani nezabere. Pro jistotu se nedívá na něj, ale na králíčky. To ale není jeho jediný přešlap, protože se mu Shinya začne omlouvat za to tykání a on si uvědomí, že ho za to nenapomenul.
"To nic, ale pro příště..." Blahosklonně se usměje. Jak by to před ostatními vypadalo? A navíc jim to nemohl dovolit, ani tady ne. Kluci by mu mohli hodně rychle přerůst přes hlavu.
"To já nevím, na to se musíš zeptat Sugiza." Usměje se znovu. Co na to rodiče, to musí vědět Shinya, ale tohle nebyli žádní zakrslí králíčci, to byli pořádní králíci s pěkně dlouhýma ušima. Přešlap číslo tři. Shinya se mu neomlouval za tykání, ale za ruku, za kterou ho dosud držel a Yoshiki si toho vůbec nevšiml. Stiskne čelist, ale i se slunečními brýlemi na něm musí být vidět, jak mimo začíná být. +Kruci, co je to s tebou?+ Honem se napije kávy a znovu se nervózně usměje. To nic, prostě na to oba během dne zapomenou. Hlavně se nenechat vykolejit a ani na minutu nevypadat, že neví, co dělá. To už k nim míří Sugizo a rozpřahuje ruce.
"Ááá, tady jste, už jsme si dělali starosti. Rád vidím, že jste v pořádku. Jsou rozkošní, že? Máme je jenom tak, nejíme králíky." Řekne, když se zastaví u nich. Je to takový rozmar. Ani na maso ani na kožešinu je nikdy nedá.
"Ano, jsou nádherní, trochu jsme se zapomněli, omlouváme se." Řekne honem Yoshiki a oba následují Sugiza do stáje. Kluci ve stáji mezitím čekají, co bude dál a Die se podívá Toshiyovi do očí se zlou jiskrou v těch jeho. Ani jemu se Aki nelíbí. Ani trochu ne a navíc si dost koleduje. Jejich trojúhelníku musí být jasné, že jakmile na to dojde, čeká je konfrontace. Oni ale chtějí být nejhodnější, takže… to musí zaonačit tak, aby za to mohl Aki. To přece zvládnou! Protáhne obličej, když se jich Aki elegantně zbaví, ale hned na to se vlčácky usměje, když je mu jasné, o co tady jde. Oni svou práci zvládnou, ale jak zvládne Zye, že mu ten opičák dělá do miláčka a okatě ho chce někam tahat úplně samotného, když Zye proti pastvinám neprotestoval?
"Ty jsi pěkný prevít, co?" Řekne mu otevřeně a Boogie zalapá po dechu. Aki je přece jen syn majitele farmy.
"Že ti to není blbý..." Dodá a otočí se zády, aby vyšel ze stáje. Nedodá co přesně, ale stejně to všichni vědí. On je samozřejmě svatoušek.
"Království za pivo..." Zamumlá venku. Zevnitř slyší něco o hnoji. A je to tady. Pak se ale ozve i Kamiho hlas a Dieho obočí jde zase nahoru. Musí uznat, že lépe by to neřekl snad ani tiskový mluvčí císařského paláce. Pohrává si mezi rty se stéblem trávy, když ho míjí Aki, Boogie a Zyean a odejdou a následně vyjdou ven i Kamijo a Toshiya. Narato jim gesty paže ukazuje, kudy jít na sad. Oni slušně a mile poděkují a už mizí za rohem. Honem, než se Sugizo vrátí! Zrovna oni a Kamijo, co si budou povídat? No, nějak to snad přežijí.
"Jdeme opravdu na sad?" Nadhodí Die možnost, co dělat.
"Mimochodem, dobrá práce." Řekne Kamijovi a předstírá, že nevidí Toshiyův pohled. Mezitím se Sugizo s Yoshikim a Shinyou vrátí do stáje. Nikdo nikde. Ani Narato už tady není.
"Kde jsou?" Rozhodí rukama Su skoro nešťastně. Tento student ještě nic neviděl a tak začne přednášku zase od začátku. +Není to tak snadné, jak jsem si myslel. A to jich je jen šest.+ Tábory tady radši pořádat nebude.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Shin se zarazí ve vteřině, když mu dojde, co Yo řekl. Jsou roztomilí jako on? A proč to s ním tak zatřáslo? Opravdu se snaží, aby se po něm neohlédl, ale na králíky už nemyslí vůbec. Chudáčci. Jeho tváře už nemůžou být rudější a rozpačitě se usmívá. Snad to není vidět. Ohlédne se až ve chvíli, kdy mu jeho přeřeknutí odpustí."Už se to nestane, slibuji. To jen to nadšení, těžko se to ovládá." Přizná se a zrudne znovu. Nechápe, proč má potřebu mu to říkat.
"Já no…" Zakoktá se znovu, protože představa, že se kohokoliv ptá…On?
"Zkusím to." Připustí nakonec sotva slyšitelně. Upře očka na jeho úsměv a u toho se kouše do rtu. Je moc hezký, několikrát si ho už na chodbě prohlížel, ale nikdy by ho nenapadlo…Ani teď ho to nenapadlo! Zatváří se skoro přistiženě, jakmile se objeví Sugizo.
"Za to asi nakonec můžu já." Svede to ne sebe.
"Nemohl jsem se od nich odtrhnout." Prohodí a najednou mu to zní jako nějaká pitomá výmluva. Proč?! Vždyť se tu nic nestalo. Mne si dlaně prsty, protože zeptat se na králíka, kterého by si mohl odvézt domů je najednou hrozně těžký úkol.
"Vypadají jako plyšáci."
Aki se zastaví uprostřed kroku a pozvedne obočí nad tím nařčením.
"Nevím, co by mělo." Pokrčí rameny a bez váhání se usměje.
"Víš, já nemám zas takový problém, aby šli oba." Pronese něco, co by mohlo být pochopeno dvěma způsoby a zdá se, že mu podobné narážky nedělají problémy.
"Mohl jsi jít taky, ale…" Otočí se a vydá pryč. Zye a Boo ho následují.
"To jsi myslel jak?" Zeptá se Zye a už trochu stahuje obočí k sobě. Očividně by byl rád, aby mezi nimi bylo jasno.
"Máš moc hezkýho kluka." Sdělí mu rovnou a u toho natahuje ruku s krabičkou.
"Ale to ty jistě moc dobře víš." Pokračuje dál Aki a Zye nestačí koukat.
"Ne, že bych byl konfliktní, ale myslím, že devadesát devět procent populace by ti teď momentálně dalo do zubů." Vezme Boogieho kolem pasu a přitáhne ho k sobě.
"Samozřejmě. Většina totiž ani neslyšela o polyamorii nebo ji v zásadě odsuzuje. Já ale nemám potřebu někoho někomu chtít přebírat. Chápeš?" Aki vypadá, že se baví o počasí.
"Poly…co? To jakože…" Pozvedne obočí Zye a tiskne k sobě Booigeho ještě víc. Aki si povzdechne.
"Ne, není to jen trojka v posteli." Uvede to na pravou míru.
"Ve většině případů na trojku ani nedojde." Ohlédne se na Zyena a dlouze si ho prohlédne.
"Někdy ale jo." Mrkne na něj a pak se podívá na Boogieho.
"Co myslíš, kolik lidí můžeš milovat?" Tak trochu je provokuje oba a hlavně chce dostat Booigeho do rozpaků.
"Už to není daleko." Kývne hlavou k nedalekému lesíku.
"Tohle celé vlastně patří k pastvinám." Ukáže na oplocená místa a obsáhne i lesy.
"Mají tu dost prostoru, hodně z těch zvířat si ho příliš neužila." Prozradí jim další kousek historie obyvatel farmy.
Totchi si jen povzdechne nad Dieho prohlášení.
"Taky bych si dal. Ale někteří nám budou nejspíš pořád v patách." Naráží na Yoshiho.
"Vsadím se, že jenom by to zasyčelo, měli bychom ho za zády." Dodá ještě a pak zmlkne. Kamijo je rozhodně dobrý, to musí uznat i on, proto do toho nevstupuje. Kamijo vypadá hodně spokojeně, když vyrazí k sadu. Překvapeně se podívá na Die, který ho pochválí a vypadá, že to myslí opravdu vážně. Nakonec uvolní svou tvář a pustí na ni svůj typický, dokonalý úsměv.
"Díky, někdy stačí málo, aby si člověk zařídil pár věcí." Prohodí a dokonce to ani nezní namyšleně.
"Dost věcí díky tomu může projít." Rozhlédne se, jakmile dojdou do sadu.
"To očividně jo. Ale nečekej, že ti za to budu, čert ví jak vděčný." Vloží se do toho Toshiya se svým typickým chováním a střelí k Diemu pohledem, jestli se náhodou nezbláznil. Najde si první, obstojně vypadající strom a usadí se pod něj.
"To vůbec nečekám, nejsem naivní jako Shin." Střelí po něm očima Kamijo a věnuje mu přeslazený úsměv.
"Příště tě nechám v tom hnoji, aby bylo jasno. Die to aspoň dokáže ocenit, má v hlavě rozhodně víc jak ty. Asi to bude mozek." Vrátí to Toshiyovi i úroky.
"A dost mu to myslí." Doplní ještě a dojde mu až příliš pozdě, že to byl kompliment. Stočí k němu pohled a prohlédne si ho déle, než kdy dřív. Asi by nakonec těch komplimentů měl víc, ale na to prostor nikdy nebude. To Kami sám nedovolí.
"Líbí se ti?" Upře na něj ledový pohled Totchi a pak vyprskne smíchy.
"Tak to by mě ani ve snu nenapadlo." Tak trochu se vysměje jim oběma. Kamijo si pozvedne a okázalým gestem dlaně to celé odpálkuje.
"Copak? Bojíš se, že bych tě překonal? Možná tím, že se na rozdíl do tebe umím chovat. I to pivo mu seženu. Stačí být trochu…míň nesnesitelný." Tahle přestřelka nebude mít konce.
"Tak tu na ně počkáme, určitě se vrátí." Pokusí se Shin zachránit situaci, když dorazí do stáje. Nechápe vůbec, proč je Su tak nešťastný. Byl s nimi Aki ne? Nechápavě se ohlédne na Yoshikiho a pak už poslouchá přednášku. Dokonce si i vytáhne malý bloček, aby si všechno zapsal. Přece nechce nic pokazit a rozhodně ne ublížit zvířatům.
"A kdy začneme?" Ptá se se svou typickou zvědavostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat