Aoi
Moc dobře ví, o čem Takeshi mluví a znovu se hříšně usměje. Teď už mu nic nebrání, aby se držel zpátky. Všechny pochybnosti vezme s sebou tahle konkrétní noc, která je jako podpis na ďábelské smlouvě. Jakmile přijde o zábrany v posteli, už se nejspíš nenajde nic, co by ho nutilo cítit se nejistě nebo uvažovat, jestli je to, co dělá správné nebo ne. Jakmile ho Takeshi sevře v klíně a začne ho hnát na vrchol, nejdřív mu nedojde, proč přesně se to děje. Tak moc po tom touží, že se mu v tom nijak nesnaží zabránit a jenom si to užívá. Po jeho tváři už stékají pramínky potu, stehna ho začínají pálit, ale není to nic, co by neznal z plavání. Nic, co by ho nutilo zpomalit nebo přestat. To ani omylem neudělá. Trochu teď zapomíná na svůj protějšek, nepokrytě si užívá všechno, co mu jeho tělo umožňuje a nechává Takeshiho, aby si sahal, kam se mu jenom zachce, když je to tolik příjemné. Uvědomění přijde až ve chvíli, kdy Takeshi s drážděním v klíně přestane. Otevře oči, najde jeho tvář, která se přiblíží, jak se Takeshi posadí a zvedne obočí nad jeho nečekanou kondicí. Byl to jenom sed, ale stejně. +Copak mi chceš?+ Napadne ho v duchu pobaveně. Odpověď dostane vzápětí, když uvnitř sebe ucítí příval horké tekutiny a zároveň přijde o svobodu pohybu. Podvědomě stáhne obočí, pohodí hlavou a pokusí se pokračovat i přes fakt, že ho Takeshi brzdí, ale ono to není tak jednoduché. Býval by víc přemýšlel nad tím, jaké to je, když ho někdo jiný naplní, ale teď na to nemá čas, protože Takeshi ho vážně zlobí. "Pusť." Dostane skrze rty rozčarovaně, ale ještě to chvíli trvá. Vážně se na něj těch několik vteřin zlobí, dokud znovu neucítí pohyb jeho ruky a následně se jeho boky neuvolní, aby se mohly znovu pohnout. Vinou té přestávky jeho tělo prudce zareaguje na nové dráždění a odešle ho mezi hvězdy, i když si to tak ještě nemaloval. Prudce zakloní hlavu, propne se pod jeho rukama a osvobodí svůj hlas, aby si mohl plně vychutnat všechny emoce, které pulsují jeho tělem. Tohle nebylo fér. I když to bylo zatraceně dobré, nebylo to fér. Takeshi částečně vyhrál. Aoi si umanul, že ho dostane a skoro to měl, ale… to jsou právě ty zkušenosti. Nakonec se nechal příliš strhnout, zatímco Takeshi pořád používal taktiku. Ale příště!! Jako kdyby postel byla nějaké pomyslné bitevní pole. Ani po té, co se trochu vzpamatuje, ho Takeshi nepřestává dráždit a donekonečna tak protahuje jeho slastné chvilky. Aoi zapomene na všechno rozčarování a jeho obličej teď zdobí jenom spokojený úsměv. Pomalu hlavu zase narovná, opře se dlaněmi o jeho ramena a podívá se mu do očí. Dokonale uvolněný a spokojený si povzdechne. Jestli si někdy někdo pomyslí, že muž v Takeshiho letech nemůže držet krok, asi mu rovnou vrazí do zubů, když toho bude svědkem. Takeshiho ruce ho navedou do lehu a tak ho opatrně propustí ze svého nitra a skácí se na bok vedle něj. Zajede si dlaní do znovu mokrých pramenů a chvíli tak zůstane, než ucítí cigaretu a natáhne pro ni ruku. Tohle je dokonalé zakončení.
"A barman se může jít bodnout." Vypadne z něj, ani neví, proč mu ten chudák přišel na mysl. Tohle si s Takeshim užíval? O důvod víc žárlit. Tseh… Obrátí za Takeshim tvář, když z jeho rtů zazní ten kompliment. Široce se usměje.
"Vážně?" Broukne, ale jeho ego se teď hřeje na výslunní.
"Tohle jsem vážně nečekal..." Řekne upřímně a je to vlastně kompliment i pro Takeshiho. Najednou mu ty nezkušené a stydlivé slečny připadají málo. Už navždycky budou. Kruci…
"Tobě to taky sluší. V té mlze..." Zasměje se, protože Takeshiho tvář se ztrácí v obláčcích dýmu. Dělá ho to rafinovaně sexy. A jemu přeskakuje. No a co...
Takeshi
Takeshi je nadmíru spokojený. Pro něj to nebyla nějaká soutěž, kde by musel nutně vyhrát. Aoi si to ale užil a to pro něj rozhodně výhra je. Viděl mu to ve tváři, cítil jeho rozčarování a pak silný vrchol, který ho dohnal a jen tak nepustil. Je rád, že mu k němu mohl pomoci a jak se zdá, Aoi se mu už bránit nebude. Nakonec to nebylo zase tak složité, i když pro někoho, kdo nemá jeho trpělivost…Možná by to kde kdo už vzdal. To ale nebyl Takeshiho případ. Prohlíží si Aoiho, jak spokojeně vypadá, doslova se kochá výrazem v jeho tváři. Sám má co dělat, aby se vůbec dal do pořádku. Jeho dech je pořád dost hluboký, i když dojde na první potáhnutí."Už tě nechci pouštět." Prohodí zdánlivě nesmyslně v tuto chvíli, ale chce, aby si Aoi vzpomněl, co mu řekl, když ho držel. Zároveň je v tom i jakési ujištění, že ho u sebe opravdu chce a nebyla to jen otázka jedné noci. Ne pokud to nebude chtít. Vychutná si další potáhnutí z cigarety, než si vloží jednu ruku za hlavu a pohodlně se o nic opře. Neplánuje, nemyslí na nic, jen si užívá chvilku po jeho boku. Takto by opravdu mohl usínat každý večer. Měl by mít strach, co jeho tělo vydrží, ale ani na to nedokáže myslet. Pořád už má nějaké roky za sebou a s Aoi prožívá něco, co se mu předtím ještě nestalo Vypadá opravdu překvapeně, když si vzpomene na barmana. Pravé obočí jde mírně nahoru a pootočí hlavu jeho směrem.
"Nenapadlo by mě, že na něj budeš žárlit." Dojde i na slova.
"Je to roztomilý mladík, ale má jednu velkou nevýhodu." Odmlčí se, aby Aoiho nechal na chvíli v nejistotě.
"Přišel jsi ty." Složí mu další kompliment. Nebylo by těžké užít s barmanem hezké chvilky, ale pro něj byla skvostem právě tato černá perla. Obětoval by mu opravdu hodně, nejspíš úplně všechno. Je to nebezpečné smýšlení a v jeho věku už by se podobných věcí měl vyvarovat, ale poručit tomu nejde.
"Víš moc dobře, že já nic neříkám jen tak." Ujistí ho bez váhání a spokojeně přikývne. Je rád, že ho dokázal překvapit. U mladých kluků to bylo vždycky složité a ještě v jeho věku…
"Arigato, Aoi-chan. Tvá slova mě budou hřát ještě dlouho." Ohlédne se na něj podruhé.
"Musím se ale přiznat, že na některé věci jsem potřeboval pár let, abych je vyladil." Zavtipkuje na svůj vlastní účet. Natáhne se, aby mu mohl pár pramenů odhrnout z tváře a pak dlaní sklouzne přes krk, středem jeho hrudníku, než se zastaví na bříšku.
"Těší mě, že se ti to líbí. Doufám, že příště bude taky." Ideálně zítra večer, až se zase vrátí do jejich ložnice. Možná by mohl opravu přijít na řadu ten bazén. Nejspíš by pokračoval dál až k Aoiho klínu a minimálně ho pohladil v těch místech, které si kradou jeho pozornost, kdyby se ložnicí nerozezněl Takeshiho telefon. Přetočí se na druhý bok a s dalším potáhnutím sáhne po přístroji.
"Omlouvám se, ale musím to vzít." Povzdechne si krátce, než hovor přijme. Je to z jeho společnosti a jsou věci, které musí řešit i po cestě. K jeho štěstí ale většinu věcí zvládnou bez něj. Zařídit si to uměl.
"Hai, podívám se na to za chvíli a něco vyberu." Promluví po pár minutách a pak se rozloučí. Ohlédne se přes rameno na Aoiho.
"Vím, že sis představoval tento večer asi malinko jinak, ale…" Odmlčí se na chvíli, dojde k baru a nalije jim oběma. Odnese sklenku Aoimu, než sáhne po notebooku a usadí se s ním na postel.
"Co kdybys mi trochu pomohl s novým logem pro mou společnost. Tvého názoru si cením a rád bych to nechal na tobě." Pozvedne pravý koutek. Nechal by na něm klidně i pár věcí navíc, ale tohle je takové gesto, které značí, jak moc rád by s ním do budoucna počítal. Otevře přístroj a najde sdílenou složku, kde má několik prezentací.
"Je toho víc, kterékoliv z nich můžeme jakkoliv upravit." Dává mu prostor pro jeho vlastní myšlenky.
"Klidně můžeš přijít s něčím novým, pokud se ti nebude nic líbit." On sám očima skenuje první sadu návrhů. Ne, z těchto vážně nadšený není.
Aoi
První Takeshiho slova mu způsobí příjemný hřejivý pocit uvnitř hrudi. To zní doopravdy jako slib na celý život. Takeshi mu sice co chvíli říká, jak má věk, ale pravdou bylo, že před sebou mohl mít ještě hodně let, dokonce i s těmi cigaretami. Aoi si teď nedovedl představit, jak budou vypadat o patnáct let později, ale teď ani nebyl důvod lámat si hlavu s podobnými záležitostmi. Teď bylo teď. Když dojde na zmínku o žárlení, našpulí nespokojeně rty. Normálně by odsekl, že on rozhodně nežárlí, jenže žárlil. Ještě pořád a hodně. Proto zůstane raději mlčet. Jeho přesvědčení mu vydrží přesně minutu, dokud Takeshi neřekne, že je ten kluk roztomilý. Střelí po něm nebezpečným pohledem, který jasně říká Ještě chvíli a bude zle."Budeme je potkávat pořád? Tyhle sexy kluky, co se na tebe lepí?" Pronese trochu uštěpačně. Kolik jich ještě je a kde všude jsou schovaní??? Trochu se upokojí, když ho Takeshi ujistí, že na jeho vlastní kvality nemá. Jak kdyby to bylo potřeba, ale stejně! +No tak už na něj nekoukej.+ Napomene ho v duchu, protože Takeshi to přece nedělá. Přikývne na jeho slova a vezme si je víc k srdci, než si Takeshi možná myslí. Bude mu je věřit tak dlouho, dokud jeho vírou něco neotřese a pak by to asi bylo zlé. Na těle ho zalechtá Takeshi dlaň. Sklouzne k ní pohledem a mimoděk trochu zatáhne břicho, ale už se nestydí. Típne dokouřenou cigaretu do popelníku a stočí k němu svoje oči.
"Bude." Ubezpečí ho a usměje se. Toho telefonu se vysloveně lekne. Nebyl zvyklý na to, že někdo musí být neustále na příjmu, i když už po Takeshiho boku prožil pár dní. Ale teď, v této chvíli? A on ho skutečně zvedne? Asi musí, se všemi těmi společnostmi, ale stejně si neodpustí trochu otrávený povzdech a hodně zlých myšlenek na adresu narušitele. Pootočí se na bok a přemáhá nutkání najít vlastní telefon a demonstrativně si v něm jenom tak listovat. Jakmile Takeshi zavěsí a začne něco o tom, jak si přestavoval večer, Aoi se otočí na bok čelem k němu a nadechne se k odporu. Nestihne to. To proto, že Takeshi si klidně jenom tak vstane a opustí postel. Kam jako jde, teď, když spolu třeba ještě ani neskončili a Aoi by si nejradši dal další kolo. Nejdřív mu nese alkohol, ale pak taky počítač. Co to kruci má být?
"Logem?" Zopakuje po něm trochu vykolejeně. To teď jako budou probírat logo? Něco tak důležitého, co vás reprezentuje na každém kroku a taky vám to nikdo celé roky nemusí odpárat? Mají to vybrat prostě teď?
"A co ten večírek?" Připomene mu a zamračí se. Měli se jít nachystat a tančit a taky celou noc nespal. Takeshi pokračuje v zapínání laptopu a on se s povzdechem vytáhne do sedu a posune se k němu. To pozadí tedy pěkně cítí, ale nahlas si nepostěžuje. Opře se o čelo postele a přitiskne se bokem k jeho. Zvědavě nahlédne do monitoru, co mu věhlasné společnosti nachystaly. Není žádný grafik, ale stejně…
"Říkal jsi mu, že to vyřešíš teď." Připomene mu. Kdyby Aoi přišel s něčím novým, trvalo by, než by to někdo nakreslil a zase poslal zpět. Možná by se tím ale zbavil téhle volby, užil si večírek a pak se v tom můžou hrabat klidně… ne, do rána ne. Má ještě něco na programu a taky se musí konečně vyspat, aby z té helikoptéry něco měl! Pro sebe se zase zlobivě pousměje. Zamyslí se nad jeho jménem… Nic moc ho nenapadá. Musí si na to znovu zapálit. Kitano znamená severní… severní…
"Pírko. Peříčko nesené po větru… v silném větru… mohlo by být modré..." Uculí se. On je přece Aoi. Modrá… mimo jiné… +To je ale troufalost, co?+
Takeshi
Pobaví ho Aoiho výraz, když zmíní roztomilost jejich barmana. Je to takové malé škádlení, ale je to pravda, to popřít nejde. Jen pro Takeshiho oči není roztomilost tím hlavním, co hledal. Našel u Aoiho spoustu svých oblíbených vlastností a taky si k tomu klidně přidá snahu a to, že to s ním není jednoduché. Všechno dohromady je pro něj prostě akorát. Řeknu mu to, až bude vhodná chvíle."Na mě, že se lepí sexy kluci?" Pozvedne nad tím nepatrně obočí a krátce se zasměje. Nechce ho zlobit, ale tohle jeho chování ho opravdu baví. Kdy se to přehouplo, že si ho Aoi bude hlídat? Líbí se mu to a nemá v plánu ho u toho krotit.
"Přiznám se ale, že kolem mě se pohybuje spousta lidí, které by kde kdo označil za sexy." Pokrčí krátce rameny, když se uvelebí pohodlně vedle něj.
"Ale ty už přece víš, že se nemáš čeho bát." Ujistí ho ještě jednou, aby bylo jasné, že to byly jen cílené provokace, aby ho malinko potrápil. Ostatně Aoi ho taky trochu trápil, tak je to jen taková malá splátka dluhu. Nakrčí obočí, protože je jasné, že se to Aoimu nelíbí.
"Omlouvám se, že jsem ti zkazil plány, naše plány. Jsou věci, které nemůžu jen tak odložit. Doufám, že večírek stihneme." Povzdechne si sám nad sebou a nad svou prací. Je to trochu prokletí a pokud něco spěchá, nejde to odložit. Aoi by měl počítat i s tím, když budou společně trávit čas. Většinu věcí stíhal Takeshi za pochodu, aniž by to kdokoliv postřehl a bylo to občas i vyčerpávající, obzvlášť v jeho věku, ale…Pořád má dost sil, aby to zvládal.
"Hai, to říkal, ale pořád může jít o řešení návrhu. Pokud jim to zadáme včas, budou na tom pracovat zbytek noci a ráno to bude na světě." Nic není problém, pokud má člověk dostatek peněz a v tomto ohledu dokáže být Takeshi nekompromisní. Opatroval své zaměstnance, měli se u něj většinou dobře, ale za to chtěl, aby všechno šlapalo a pokud bylo potřeba, aby jeli nonstop. Každá firma měla podobné období, na kterém závisela její existence. Nechá Aoiho přemýšlet, sám si prohlíží návrhy, u toho popíjí a kouří. Některý z nich by si asi i vybral, ale pořád má pocit, že to není úplně ono. Jeho sklenička už je prázdná, když Aoi přijde s návrhem. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, než pozvedne pravý koutek nahoru.
"Mám tě mít před očima i v práci?" Poškádlí ho trochu a zatím na to nic neřekne. Natáhne se ke svému stolku a vytáhne pouzdro s malým grafickým tabletem. Na cesty je to skvělá hračka, dost mu zatím posloužila a teď se bude hodit znova. Vloží si další cigaretu do koutku, připojí ho k notebooku, otevře daný program a začne pracovat. Je to jen náčrt, ale je znát, že tohle mu není úplně cizí. Stačí mu jen dát myšlenku na plochu a jeho zaměstnanci se postarají o zbytek. Netrvá do dlouho, než se náčrtek pírka poháněného větrem objeví na ploše. Několika kliknutími mu dá patřičnou barvu, nechá program zlehka vystínovat barvu, která září svou temnější modrou a postupně přechází do světlé společně s větrem. Vyzkouší několik písmen, které by se k tomu mohly hodit a nakonec si po dvaceti minutách prohlíží své zevrubné dílo.
"Hm, lepší nápad bych opravdu neměl." Pochválí oho konečně, jakoby se právě probral.
"Je to teď podle tvých představ?" Ohlédne se na Aoiho, jak kdyby jediné, na čem záleží, byl jeho souhlas. Pokud kývne, odešle to na patřičná místa, pokud ne, není problém cokoliv poupravit. Jakmile všechny přístroje odloží, přetočí se k němu.
"Právě jsi mi ušetřil výplatu grafickým firmám, ta odměna je tvá, Aoi-chan." Pohladí ho dlaní po hrudi a sleduje ji očima.
"Víš, kolik stojí takové logo." Zeptá se ho a pak mu sumu nakreslí prstem na kůži.
"To bude odměna pro tebe a taky ti chci poděkovat, výborná práce." Pousměje se upřímně.
"Čas na večírek?" Nabídne mu možnou variantu, co by teď mohli dělat.
Aoi
No jistě… on ví, že se nemá čeho bát. Jak to má asi vědět? Nahlas už to ale neřekne, jenom se spokojeně usměje po tom Takeshiho ujištění. Takhle mu to asi stačí. Alespoň na pár hodin. "Když ho nestihneš, půjdu s barmanem… zapomněl jsi, že tohle je tvoje dovolená..." Prohodí jako by nic, ale něco v tónu jeho hlasu napovídá, že by to klidně udělal, kdyby zjistil, že problém s logem není zas tak neodkladný, jak teď vypadá. Je mu jasné, že některé problémy si pana ředitele budou žádat, ale copak se loga nemohou vyřešit až za tři měsíce, až bude zpět? Copak teď žádné nemá? Jistě, že má. Už vidí ty chudáky, kteří budou muset celou noc pracovat, aby jeho nový návrh spatřil světlo světa. To ale bylo v Japonsku bohužel běžné. Kromě toho Takeshi nepůsobil jako muž, který by kohokoliv špatně platil. Takeshi jeho skryté poselství v logu prokoukne okamžitě. Aoi po něm loupne očkem a hraně nenuceně pokrčí rameny.
"Pokud je to tak vážné?" Nevinně si do něj šťouchne.
"Pokud se tedy potom nebudeš špatně soustředit na práci." Pousměje se.
"To by tě ale mohlo rozptylovat všechno, co je modré..." Brouká dál. Kde se to v něm bere? To asi ten pocit, že Takeshi teď na odvetu nemá čas a prostor. Pak si ale Takeshi přinese do postele další techniku a začne kreslit. Aoi se přistihne, že mu po chvíli zvědavě nakukuje přes rameno a tiše žasne. Netušil, že je tak dobrý s perem v ruce… totiž, s tím na psaní. Vždycky si myslel, že loga se dělají normálně myší v grafických programech, ale to nejspíš dokončí páni grafici osobně. Tohle je přece jen teprve návrh. Vypadá ale moc hezky. Takeshi dokonce docela trefí jeho představu. I kdyby ne, netroufl by si mu do toho dál mluvit, opravovat koncept peříčka nebo jeho sklon ve větru, takže je to nakonec kolektivní práce. Kromě toho, Aoi měl radši realisticky vyhlížející věci ne nějaké abstraktní malůvky a tohle pírko vypadalo jako by právě vylétlo z nějakého ptáčka.
"Ano je." Vydechne.
"Vypadá vážně skvěle." Krátce se podívá na jeho profil a pak zase na monitor. Povytáhne obočí, když mu tady začne slibovat nějakou odměnu.
"Kvůli tomu jsem to přece..." Zamumlá a začervená se. Dokonce si neklidně poposedne. On že něco udělal? Vždyť jen tak prohodil první nápad, který mu prošel hlavou… Bylo to jenom peříčko…
"To říkáš proto, že máš v sobě ještě všechny endorfiny..." Poplácá ho po koleni pod přikrývkou, ale Takeshi si nedá říct.
"Nevím..." Zamumlá znovu. Někde slyšel, že hodně záleží na tom, jestli je to malé logo pro firmu na vnitřním trhu nebo naopak něco pro korporát s výdělky v řádech miliard. A tohle byl korporát. Taková loga mohla stát statisíce yenů… Když si odečte částku z malůvky na své hrudi, jeho oči se zeširoka otevřou a zalapá po dechu.
"Jako bych si u tebe už tak nevydělal dost. Což zní šíleně, vzhledem k tomu, co tady… no… to..." Obsáhne gestem dlaně postel.
"Měl bys mi dát výpověď a dál to brát jako dovolenou pro oba. Ne počkej! Nedávej… ty by sis sehnal jiného průvodce. Určitě ne průvodkyni..." A je to zase tady. Protočí sám nad sebou očima a odhodí peřinu stranou.
"Jdeme na večírek." Vstane. Pak se k němu pomalu otočí čelem.
"Říkal jsi, že je maškarní? Já tady ale žádnou masku nemám..." Rozhodí rukama.
Takeshi
Jen mírně pozvedne obočí, když mi Aoi začne vyhrožovat, že půjde s barmanem."Slušelo by vám to." Prohodí, jakoby se nic nedělo. Z jedné strany se mu ta představa zamlouvá, z té druhé…Přece jen ho chce mít pro sebe. Podobné majetnické sklony u sebe neznal a dost ho to překvapí.
"Víš, že se rád podívám." Vrací mu jeho provokace zpátky.
"Ale asi jen chvíli, pak by mi to začalo vadit." Přizná se nakonec. Sám si prohlíží logo, jakoby ho pořád hodnotil, tentokrát i profesním okem. Nenajde na něm nic, co by mu překáželo, právě naopak. Čím déle si ho prohlíží, tím víc se mu líbí. Je to jednoduché a přitom elegantní. Jeho firma má jméno ve světě, to pírko vlastně taky může překonávat hranice, záleží, kam ho vítr ponese. Aoi s provokacemi nekončí. Odloží pero a otočí hlavu jeho směrem.
"Jak je vidět, hodně ti záleží na tom, abych na tebe nepřestal myslet." Následuje další, dlouhý a pečlivě zkoumavý pohled na jeho tělo v posteli. Ne, není tu vůbec žádná šance, že by ho dostal z hlavy.
"Taky by mě mohly rozptylovat tvé fotky, které bych si mohl pořídit." Navrhne mu ještě trochu jiné připomenutí a narazí tím na svou další zálibu. Ono to k tomu koukání vlastně dost patří a často se mu to hodí. Má dokonce malou sbírku, kterou nechal doma. Něco mu ale říká, asi zkušenosti, že Aoi by nic podobného vidět nechtěl. S radostí si pořádá nové album, kde bude jen jeho nová a snad dlouhotrvající posedlost.
"Měl bych se ti přiznat, že hodně rád fotím. Myslím, že jako první, bych si tě zdokumentoval v bazénu. Tam bylo inspirace dost." Prozradí mu ještě své vlastní myšlenky, ale pak už se věnuje finanční stránce.
"Neřekl bych." Opraví ho měkce.
"Teď jsem byl na chvíli v práci, mé uvažování to dost mění." Ujistí ho, že tyto dvě věci dokáže dost dobře oddělit. Nemohl si dovolit poslat něco, jen proto, že v tom jsou nějaké pocity. Kdyby to dělal pořád, nikam by se nedostal. Krátce si povzdechne, když vidí, jak ho částka dostala.
"Vzhledem k tomu, že co?" Nenechá ho jen tak na pokoji a nejradši by byl, aby větu dokončil. Slyšet ho to říct, by mělo jisté vzrušující kouzlo. Nechá ho klidně, aby si ujasnil, jak by to celé mělo vypadat. U toho se už zase téměř neznatelně usmívá a pomalu odkládá všechny přístroje.
"Proč bych tě měl propouštět? Svou část smlouvy plníš na výbornou." Nechápe úplně jeho tok myšlenek. Spíš nad tím přemýšlí úplně jinak.
"Plánuješ trasy, o většině z toho, co uvidíme, budeš vědět mnohem víc." Předkládá mu svůj vlastní náhled na věc.
"To, co dělá ve svém volném čase je jen na tobě. Nebo snad máš pocit, že svou práci neděláš dobře?" Ukáže mu, že věci jde brát z několika úhlů.
"Já ti přece neplatím za sex. Doufám, že nemáš ten pocit?" Podívá se na něj upřeně.
"Zaplatil jsem si průvodce, tím jsi. Moje dárky, zážitky navíc, jsou jen díky tomu, že ty sám chceš a já o tebe stojím. Ale ano, průvodkyni bych si nenajal." Neodpustí si ještě menší rýpnutí. Aoi už vstává a velí k odchodu. Takeshi sám se zvedne a rozhodí rukama také.
"Nemůžu. Zakázal jsi mi přece využívat svého vlivu." Dojde i na tuto splátku dluhu, ale netrápí ho dlouho. Samozřejmě, že je připraven i na tuto možnost. Sáhne po telefonu, chvíli něco domlouvá a pak přístroj zase odloží.
"Měl bys na sebe hodit alespoň župan." Upozorní ho, že za chvíli někdo přijde. Sám přes sebe přehodí kus látky a za chvíli je v ložnici stevard se dvěma obaly na šaty.
"Arigato." Poděkuje mu Takeshi, když si kostýmy převezme a dá mu tučné dýško. Podá mu ten, který pro něj vybral. Sám dal na klasiku a v jeho se nachází smoking a maska z Fantoma opery. V tom Aoiho je černá košile zdobený jemnými, elegantními vzory také v černé. K tomu kalhoty, které částečně kryje dlouhá sukně. Uvnitř se nachází i kousky, které se připevňují na ramena a zdobí je černý pírka, stejně jako masku na obličej protkanou stříbrnou barvou.
"Zdá se, že máme už nějakou dobu podobné myšlení, Aoi-chan." Blýskne se mu v očích. Byl přesvědčený, že mu to bude slušet a to, že Aoi přišel s pírkem. Neskutečná náhoda, o to víc, se to Takeshimu líbí.
Aoi
Prudce se po Takeshim ohlédne a pevně stiskne rty, když mu jen tak řekne, že by mu to s barmanem slušelo. Má pocit, že za vteřinu praskne jako balónek. Tak za prvé není promiskuitní a za druhé… Jsou tady přece spolu. "To by ses vážně vydržel na to dívat?" Řekne a skloní oči, jenže pak si vzpomene na tu jeho pozorovací obsesi a mrskne po něm polštářem. Chlívák jeden…
"Moje fotky?" Zamumlá hned na to a zase se na něj podívá, zatímco si natahuje svojí košili, kterou už má vybalenou ve skříni jejich společné kajuty. Už si všiml, že Takeshi s sebou nosí velmi drahý fotoaparát a fotí toho opravdu hodně, i když většinou trochu nevšední věci, jenže je to turista na dovolené. Tak nějak se to automaticky očekává. Trochu se začervená a pořád po něm po očku pokukuje, když mu Takeshi vylíčí, kde se mu dnes Aoi líbil nejvíc, ale nakonec se usměje. Asi by mu to nevadilo. Po tom všem, co se mezi nimi stalo k tomu už není důvod. Začíná si po jeho boku mnohem víc věřit. Sice o sobě a své údajné kráse hodně pochybuje, ale nepochybuje o tom, že je to Takeshiho preference. Jakmile se Takeshi vrátí k té odměně pro něj, zatváří se trochu pochybovačně, ale copak má cenu se s ním přít? Navíc znal jeho bankovní účet kvůli výplatě, stejně mu to tam pošle, když bude chtít. Protáčí se mu z toho oči, když si uvědomí, kolik si právě vydělal jedním od boku vypáleným návrhem. Ještě víc, když si uvědomí, co všechno by si za to mohl pořídit. Jeden by si zvykl na podobně lehce vydělané peníze…
"Nic." Zamumlá vzápětí a odvrátí se, aby našel i spodní prádlo. Takeshi moc dobře ví co a on je příliš velká stydlivka, než aby tady o tom mluvil na plná ústa. Při jeho štěstí by ještě někdo vešel do dveří, i když asi těžko, kdo by jim lezl do soukromé kajuty? Zase se k němu nevěřícně otočí, když mu Takeshi položí otázku o svědomitosti v práci.
"Ty víš moc dobře, jak to myslím." Napomene ho. Jistě že pro to dělá maximum, ale to by pro jejich dovolenou dělal taky, když se teda mají rádi. Jemu to připadá divné, aby za to od teď nadále bral peníze. Promluví si s ním na to téma později. Možná na večírku, až do něj něco nalije. Rozhlédne se, co by po něm zase hodil, když Takeshi začne předstírat, že nesmí používat svůj vliv. Někdy je vážně hrozný. Udělá všechno proto, aby Aoiho vykoupal v každém slově, které stačil vypustit.
"Cože, župan?" Řekne a je to jen tak tak, než se dveře otevřou, aby sem byly doneseny jejich kostýmy. Ještě že si oblékl alespoň košili a prádlo. I tak vypadá Takeshi v posteli docela jednoznačně. Málem se pod stevardovým pohledem propadne do země, ať už něco znamenal nebo ne a vydechne si, když je zase pryč. Teď mu pár dní potrvá, než ho to přejde, když se venku na chodbě potkají. Zvědavě rozloží vlastní kostým na postel a musí uznat, že sice netuší, co má přestavovat, ale líbí se mu a sám by si takový vybral. Zvedne k Takeshimu spokojené oči a kývnutím hlavy mu poděkuje. Pak už jim oběma nezbude nic jiného, než se připravit a užít si dokonalý a vlastně velmi romantický taneční večer pod hvězdami. Na tom večírku Aoiho čeká seznamování s mnoha vlivnými lidmi, které Takeshi překvapivě zná, ale i na něj se dívají obdivně, protože on už zná kapitána lodi a může s ním nenuceně konverzovat. Vážně vypadá skoro jako jeden z nich, i když byl ještě včera chudý a obyčejný kluk.
"Doufám, že tohle není Titanic a loď nepůjde ke dnu..." Pronese černý vtip, když si na zádi užívají šampaňské stranou od ostatních lidí. Vítr od oceánu se jim opírá do černých vlasů. Aoi se po chvíli pootočí čelem k Takeshimu a příjemně se usměje se sklenkou v ruce.
"Ten vliv ti sluší. Už ho zase smíš používat." Broukne, než se odváží a nakloní k němu pro polibek i přes fakt, kolik lidí by je mohlo vidět…
Žádné komentáře:
Okomentovat