Taiji x Shinya - Tohle byla ta druhá možnost...část 4.

(kino)

Taiji

"To je vůbec možné?" Podiví se tomu. Procházka bylo to nejjednodušší, co člověk mohl udělat, pokud měl alespoň trošičku volného času. Nedovede si představit, že by na ni nešel tak dlouho, ale životní okolnosti to asi dovedly zařídit? Zasměje se společně s ním, když dojde na tu sázku. Nestydí se za to. Je pravda, že se všichni ty vznešené cíle měli nebo se tak moc snažili udělat dojem, než by na rovinu řekli, že se doma nudili a proto přijeli? To přece nebylo možné, to se vážně tolik vymykal? Znovu se podívá na jeho profil, když mu Shinya řekne, že tohle, co teď vidí, je všechno co by si přál. 

"Toho si vůbec vážit nemusíš. Řekl bych ti to, i kdybys to poslouchat nechtěl." Řekne mu se smíchem, ale byla to pravda. Nikdy se nepotřeboval někomu zalíbit, vlastně to bylo spíš naopak. Buď si s lidmi sedl, nebo jim neskutečně lezl na nervy a byli na nože. Nic moc mezitím neexistovalo. Ani ve snu by ho nenapadlo, co se Shinyovi honí hlavou. To, že by se zrovna s ním mohl cítit dobře a bezpečně na rozdíl od těch, kteří by mu celý den slibovali, jak by ho na rukou nosili a vlastně k tomu měli i prostředky. On byl přece ten druh kluka, před kterým varují matky svoje dcery a nikdo slušný s ním nechtěl nic mít, tak co to se Shinyou bylo, že to měl přesně obráceně? Ani si moc neuvědomuje, jak jeho slova mohla vyznít. To, že se mu tu prakticky omlouvá za to málo, co má, kdyby spolu snad měli zůstat. Bylo to vážně jako taková neplánovaná nabídka partnerského svazku, ale všechno co dělal, bylo většinou podobně spontánní a už si vyzkoušel, že mu vadí, když se na Shinyu dívá někdo jiný. Takže to prostě nebylo jenom takové povyražení. Jakmile zůstanou stát, uvědomí si to omračující ticho okolo nich, rušené jenom cvrkáním cikád nebo něčeho podobného. Shinyovy podrážky na štěrku krajnice skoro nepatřičně křupou. Jemně se usměje, když shlédne dolů do jeho očí. Asi by měl čekat, že za upřímnost dostane další upřímnost a ze Shinyi se vysype jeho vlastní vyznání. Slova o tom, že mu nedovede odolávat znějí jako něco neuvěřitelného. Někdo tak krásný a andělský jako Shinya? Kdy se tohle stalo? Jemně zaťuká na jeho čelo kloubkem ukazováčku. 

"Co ti dali do toho džusu, hm?" Broukne něžně, ale uvnitř něj to hřeje a jeho ego jde samozřejmě taky dost nahoru. 

"Pro co ty by ses nehodil? Dokážeš všechno, když budeš chtít." Řekne mu. Shinya je možná křehký, ale taky moc chytrý. 

"Na hraní?" Zopakuje po něm. Tak takhle to bylo? Vlivní muži si z něj dělali panenku na ozdobu? Přitahoval Shinya podobné typy? Svým exotickým vzhledem určitě ano, ale proč se zakoukával on do nich? 

"Docela rád bych si s tebou taky hrál." Vypadne z něj docela odrzle a myslí tím samozřejmě něco velmi konkrétního. Trochu frajersky se usměje, ale pak si uvědomí, že by to Shinyu mohlo odradit a radši toho nechá. 

"Díky." Řekne upřímně, když mu Shin řekne, jak moc krásný pro něj tento večer byl. Shinya se ještě o kousíček přiblíží a jemu na pažích naskočí husí kůže, když ho po nich pohladí. 

"To asi jo." Musí s ním souhlasit. Sám sebe viděl… no prostě normálně. Věděl, jaký je i co se o něm říká, znal svoje ambice i jistou nezodpovědnost… co k tomu víc dodat. 

"Určitě by tě někdo viděl i bez..." hledá vhodná slova. 

"Mých výstřelků..." Zasměje se tomu zase, ale k smíchu to zas tak moc není. Bylo hodně hodných a dobře situovaných hochů. Proč by měl Shin zůstávat zrovna s ním? Bylo jen otázkou času, kdy mu to dojde. 

"Kolik ti vlastně je?" Napadne ho z ničeho nic. Odpověď nedostane. Místo toho ucítí na rtech ty Shinyovy, sám ho vezme spontánně kolem pasu a silně k sobě přitiskne. Nechce se mu ho pouštět, asi by s ním klesl k zemi klidně tady na silnici. A pak by je něco přejelo… to asi svět neviděl dva zadky u krajnice… tuhle představu si vážně radši nechá pro sebe. 

"Mě rozhodně ne." Dodá. Komu on by chyběl? Asi chvíli mámě… 

"Samozřejmě..." Řekne mu a zase ho pevně vezme za ruku. Alespoň vyběhá to pivo, než si zase sedne na motorku. Kdyby náhodou. Zasměje se a taky se podívá nahoru k lampě, kde létají můry. 

"Jsi si jistý? Jsou hodně velké a chlupaté." Upozorní ho. Jemu to nevadí, vezme ji do dlaně, když bude muset, ale co Shinya. Moc můr dolů k nim nechce. 

"Posviť mobilem, musíme ji nalákat." Chytne se tohohle nápadu jako malé děcko. Teď už je z toho vědecká záležitost. Kdyby je Takeshi viděl…

Shinya

Tiše se zasměje, když mu Tai poklepe na čelo.

"Nevím, ale dal bych si to klidně ještě, je to fajn." Myslí to vážně, je v příjemném rozpoložení a nechce, aby to jen tak skončilo. Jeden večer se mu zdá hrozně málo, celá noc je málo. Zítra na ty obličeje vůbec neuvidí, ale to snad nějak zvládne. Skoro stydlivě sklopí očka dolů. Tai si myslí, že dokáže všechno, on sám tomu nevěří. Hodně z toho, co má, nemá jen díky sobě. Takeshi mu opravdu hodně pomohl, protože Shin nebyl z těch průbojných. Asi by ho brzo ušlapali a on by před nimi raději utekl. Tak se trochu dětinsky schovávat za záda Takeshimu, i když svou práci dělal skvěle. Potřeboval mentora, pořád ho potřebuje, ale taky potřebuje něco navíc, co dostává právě teď. Úplně jinou starost.

"Hm, vždycky to nakonec tak dopadlo." Pokrčí drobnými rameny. On sám pokaždé naivně doufal, že je to něco jiného, ale nebylo. Snad jen jednou a to skončilo kvůli jeho práci. Měl tak málo času a asi to nebylo k pochopení. Tehdy to vážně obrečel, všechno vždycky obrečel. Vzhlédne k němu s jiskřícíma očima, když dojde na hraní. Zase je důvěřivý až hrůza a věří tomu, že to bude úplně jiné hraní, než jaké zažíval doteď. Takeshi ho varoval, že má být opatrný, ale on zase nebyl. Pořád věřil, že se to jednou zlomí.

"Vážně?" Broukne tiše, než se jemně uculí.

"To klidně můžeš." Dá mu svolení snad ke všemu a pak už si náležitě užije polibek. Skoro mu taje v náruči, tiskne se k němu, jak kdyby to bylo naposledy a nejradši by se v jeho náruči ztratil. Přijde mu, že by to šlo hrozně snadno a hned mu naskočí představa, kdy by s ním ležel v posteli. Jen by se k němu tiskl a užíval si klidné sny. To by si moc přál.

"Mě se líbí tvoje výstřelky." Složí mu další kompliment. Bez nich by to prostě nebylo ono. Vždyť ho v podstatě unesl a klidně to může dělat každý večer. Nedokáže si představit, že by Tai udělal něco, za co by se Shin musel stydět. Jeho hlava takovým způsobem prostě nefunguje. Zase je rudý snad úplně všude a je rád, že se zase na chvíli věnují něčemu jinému. Otázka o věku…No hodně lidí mu říkalo, že vypadal o dost mladší a není si jistý, jestli ho svým věkem spíš nevyděsí. Zatím nestudoval Taijiho složku, aby věděl kolik je jemu, ale lhát mu nebude.

"Je mi dvacet pět." Prozradí mu nakonec s očima upřenýma k lampě.

"Jsem. Už jsem jich pár viděl zblízka, jsou úžasné. Nevadí, že jsou velké, já se jich nebojím." Prohodí skoro hrdinně. Je pravda, že ho fascinoval každý živý tvor. Některé můry měly zajímavé kresby. Doslova se rozzáří, když mu Tai jeho pitomý nápad neodmítne a ještě mu poradí. Vytáhne telefon, kde svítí pár zpráv, ale na ty se podívá později. Rozsvítí baterku a zamíří jí nahoru k lampě. Teď se asi vyplatí trpělivost.

"Možná to nestihneme ani do svítání." Prohodí s nádechem pobavení. Taijiho ruku zatím nepouští.

"Kolik je tobě?" Zeptá se ho zvědavě a můry jsou na chvíli zapomenuty, když si prohlíží Taijiho tvář a odhaduje věk. Periferně zahlédne pohyb u svého telefonu a stočí k němu očka.

"Je, koukej, už je tady první." Nadšení nedokáže ovládat. Třepetající křídla se mu líbí, musí to být přece skvělé se jen tak rozletět. Tak nějak je chápe, že jdou za světlem, on taky přišel za Taijim, přitahuje ho úplně stejně a nemůže si pomoct. Díky svým myšlenkám si vzpomene na jejich včerejší rozhovor.

"Včera jsi mluvil o své mámě. Vídáš jí často?" Zeptá se ho zaujatě. Jaký mají vztah? On se svými rodiči nemluvil. Neschvalovali to, co dělá. Od jisté doby, je v podstatě jen sám nebo s Takeshim. Nebýt jeho, tak asi nedělá svou práci a pokračuje dál ve škole, aby byli spokojení. Bylo to složité období, ale nějak ho přestál, i když výčitky má pořád.

"Ví, že jsi tady?" Pokračuje ve svých otázkách a pozoruje můru, která poletuje kolem světla z telefonu a už tam není jenom jedna.

"Páni, za chvíli budeme v obležení. Podívej, ta má hezká křídla." Věnuje část pozornosti můře, ale ví Taijimu a jeho odpovědím. Hlavně ho trápí, co si bude myslet, až mu řekne, jak to má on doma. Anebo mu to bude jedno? Byl by radši za tu druhou variantu.

Taiji

To klidně může… a on bude. Dnes už to nestihnou, to by Shinya musel dát výpověď a asi by na to byli až příliš unavení, ale při nejbližší příležitosti ano. Teď, když dobře ví, že smí a že je to to, co si Shinya přeje, ho nic držet zpátky nemusí. Usměje se na něj, když mu Shin řekne, že ho baví i ty výstřelky. 

"Dvacet pět..." Zopakuje po něm trochu do ztracena a prohrábne si dlaní vlasy. Nečekal by, že je Shinya starší, než on sám. Soutěž měla jasně daná pravidla, hledala jen opravdu mladé tváře a horní hranice byla dvacet jedna. Tolik přesně bylo Taijimu. Bylo to kvůli možné budoucí kariéře a japonskému pocitu, že všechno po třicítce je už prostě příliš mnoho. Takový člověk měl mít rodinu, ne se věnovat podobným aktivitám a lidé chtěli kolem sebe vidět dokonalost mládí a jeho krásu, ne nějakou vyzrálost a vrásky. Shinya vypadá, že je mu spíš tak osmnáct, maximálně dvacet a podle Taijiho tak bude vypadat ještě za třicet let. A až se mu udělají první vrásky, nanese si ten svůj profesionální makeup a stejně nikdo nic nepozná. Pokývá hlavou, když mu Shinya řekne, že se můr nebojí. Vypadá jako ten typ, co ano a nakonec bude statečnější než Taiji, až se mu na ně nebude chtít sáhnout. Jemu zase tak úžasné nepřipadaly, byly prostě velké a chlupaté a lítaly vám kolem hlavy, když jste si v noci u lampičky chtěli číst. Některé ale byly překvapivě barevné, na to, že to byli noční motýli. 

"Neboj se, stihneme." Ubezpečí ho, zatímco se oba choulí v podřepu pod lampou. Oči mu maličko zašilhají na displej telefonu, kdo to Shinyovi píše, ale nestihne si nic přečíst. Ono se to stejně nedělá, ale co kdyby to byl nějaký chlap? Nebo ženská??? Prostě kdokoliv? +A kdo by mu asi jiný psal, mimozemšťan?+ Ušklíbne se v duchu sám nad sebou. Shinya se oklikou vrátí k předešlému tématu a Taiji se pro sebe usměje. 

"Dvacet jedna." Odpoví mu upřímně a loupne po něm očkem s lehkým úsměvem. Trochu to nabourává jejich koncept toho, kdo je tu křehčí a toho, kdo je ten chlapák, co se stará. Taiji je prostě ještě trochu nevycválané děcko, ale co už… Aspoň mu déle vydrží mladý a krásný, protože on přece je! Cosi se mu otře o ruku a jako na povel se oba podívají k telefonu, kde už se motá první můra. 

"Kdybychom byli pavouci, už bychom ji měli." Zlomyslně se usměje. Shinya znovu odvede téma jinam. Taiji cítí jeho pohled. Dívá se na něj víc, než na ty můry. Udělá něco jako eh, asi jako každý kluk, když dojde na mámy. Miluje ji, ale navenek dělá, že ji tak půl roku neviděl a co jako. 

"Ani ne..." Řekne trochu neurčitě. Je to ale jenom jeho vina. Měl by ji vídat mnohem víc, ne se pořád někde poflakovat. Měl by jí volat, jak se má a pomáhat jí s nákupem o víkendu, zato jak ho vypiplala. Shinya v něm probouzí myšlenky, které si jindy nepřipouštěl. Asi to udělá hned zítra, už jenom kvůli němu. 

"A co tvoje máma?" Zeptá se ho, aby o něm zjistil, jak to má on. Je vzorný synek? Nebo ji taky dlouho neviděl? Jenže on na rozdíl od Taijiho hodně cestuje. +Já jsem o ní mluvil?+ Nedovede si na to ani vzpomenout. Co vlastně říkal? 

"Ne, neví o tom." Řekne mu. Ne proto, že by jí to chtěl tajit, ale prostě proto, že jí o sobě už spoustu let nic moc neříkal. Časem ty otázky vzdala a smířila se s tím, že Taiji pořád někde poletuje. Hlavně když byl pořád naživu. Stočí oči na hemžící se můry. Přes myšlenky na matku je vlastně ani nevnímal. +Krucinál, Shin-chan, ty mě donutíš jí zítra přivézt kytky...+ Pomyslí si. Měl by to udělat. Udělalo by jí to radost. Byla to jediná ženská na světě, která ho měla doopravdy ráda. Když se podívá vedle sebe, nejspíš to tak i zůstane. Usměje se tomu. Najednou by jí ho rád představil a to je věc, které by se jinak štítil jako upír svěcené vody. Nakonec jednu z těch můr chytne do dlaně a přitáhne je k Shinyovi tak, aby se mohl pořádně podívat. Lechtá to a je to trochu divné. 

"Máš divnou úchylku. Na takové můry..." Pronese a je to jakási metafora na sebe samotného. 

"Budu tě muset vrátit." Broukne tiše. Nechce, ale jsou čtyři ráno, hudba z kina utichla a na silnici je slyšet vzdálený rachot motorů aut a dokonce už začíná být víc vidět. Ještě tak necelou hodinu a budou zpívat ptáci. Spíš řvát jako na lesy.

Shinya

Shin chvíli čeká, jestli Taijiho jeho věk zarazí. Jistě, že Tai bude mladší. Musel by mít nějakou výjimku, kdyby ne a o té by věděl. Stejně mu přijde, že jsou kolem něj všichni starší. Ne, vzhledově, jako spíš povahově. Prostě se tak chovali a on si připadal, že…Cítil se tak o deset let mladší, ale spíš kvůli své vlastní nejistotě. Stejně to nedokázal změnit, i když by trochu chtěl. Na zprávu už rovnou zapomněl, teď je ve fázi, kdy se nechce nechat nikým rušit. V tomto ohledu byl malinko lehkomyslný. Jakmile měl vedle sebe osobu, která se mu líbila, zapomínal rád na věci kolem sebe, v tu chvíli klidně přišel pozdě. Ne schválně, jen nedokázal odejít. Ohlédne se na něj, když dojde na jeho věk a jen se zlehka pousměje. Takže ta nejvyšší možná hranice.

"Takeshi vždycky říká, že věk je jen číslo." Pokrčí nenuceně rameny a je vidět, že s tím souhlasí. Ostatně jeho mentor nebyl nejmladší a stejně se kolem něj potulovaly mnohem mladší ročníky. Snad je přitahoval svou povahu. Asi v tom hrála roli i jeho práce a věhlas, který měl. Loupne skoro vyděšeným ohledem na Taijiho a zavrtí nesouhlasně hlavou.

"To bych vidět nechtěl, nemohl bych se na to dívat." Ne, on rozhodně nechce být pavoukem a požírat můry, které se k nim sletují, jak kdyby měli tu nejlepší pochoutku. Stačí jen světlo.

"Jsou zvláštní, ale krásné." Pokračuje ve svém rozplývání. Ještě chvíli pozoruje jejich let, než dojde i na mámu.

"Proč ne?" Zeptá se ho zvědavě. Hodně lidí kolem něj, navštěvovalo své rodiče pravidelně. Že by to někdo měl stejně jako on sám? Sklopí očka při zmínce o své mámě. Jak je to dlouho, co ji neviděl? Asi vlastně víc, než od své plnoletosti. Dvacáté první narozeniny oslavil s Takesim a ostatními z jejich týmu. Byla to nádherná oslava a i když rodiče pozval, nepřijeli. Navečer se vytratil, aby jim zavolal. Doufal, že mu to aspoň vezmou a řeknou, že jim to do toho něco důležitého přišlo. Telefon nezůstal jen vyzvánět, ale slova, že nepřijedou, dokud se nezmění, ho poslala dost na dno. Nebyl sám a přesto si tak občas připadal. Později si uvědomil, že rodina nemusí být jen díky krvi a konečně se tím trochu přestal trápit.

"To je škoda, ne? Určitě budeš mít úspěch, bude na tebe hrdá." Usměje se na něj upřímně, jen v očích mu zůstává trochu smutný stín.

"Mámu jsem neviděl víc jak sedm let a tátu taky ne." Prozradí mu nakonec trochu neochotně a raději se věnuje zase můrám. Zasměje se krátce, když dojde na úchylku a podívá se na Taijiho.

"Některých úchylek se vzdávat nechci. Ty o to taky doufám nestojíš." Téměř neznatelně do něj ťukne ramenem. Když Taiji řekne, že je čas návratu, podívá se zmateně na oblohu a zjistí, že má pravdu. Čas s ním neskutečně utíkal a on si ani neuvědomil, kolik je hodin.

"Bohužel máš pravdu." Souhlasí s ním.

"Za pár hodin máme poradu týmu a po obědě se budeme přesouvat dál. Musím se sbalit." Povzdechne si. To bylo u něj vždycky na dlouho. Jeden by řekl, že za ty roky už to bude mít natrénované, ale i když si připravil seznam, stejně tam musel přidávat další a další věci. Takeshi se mu vždycky smál, že mu pořídí větší dodávku.

"Vůbec se mi zpátky nechce." Povzdechne si podruhé, když konečně vypne světlo na telefonu a sleduje, jak se můry rozletí do světa. Občas by taky chtěl někam jen tak odletět, vidět všechno s nadhledem. Zapře se za stehna, aby se pomalu zvedl, počká, až to udělá i Tai a skoro automaticky ho vezme za ruku. Jakmile mu to dojde, zase zčervená.

"Bude pro mě hrozně těžké, to nedělat všem na očích." Bude se mu muset hodně hlídat.

"Bude to náročný den." Prohodí, ale místo toho, aby se děsil, vypadá spíš nadšeně. Hned večer je čeká další focení, půjde spát nejspíš hodně pozdě.

"Bude to legrace, vylosujete si výrobek, kterému budete dělat reklamu. Na webu vás pak budou hodnotit." Prozradí mu kousek, ale je to to, co jim stejně řekne Takeshi ráno u snídaně. Záměrně se trochu loudá, aby k té motorce jen tak nedošli. Marná snaha, už vidí plátno.

"Byl to úžasný večer Tai-chan, moc ti za něj děkuji." Potřebuje mu to říct, ještě než vyrazí, pak už nebude čas.

"Měl bys mě vysadit kousek dál od vily, někdo by už mohl být vzhůru." Upozorní ho na fakt, že by je nikdo neměl vidět přijíždět spolu v tuhle hodinu.

Taiji

Musí se tomu zasmát. Ano, věk byl jenom číslo, ale zrovna v Takeshiho podání to vyznělo ještě trochu jinak. 

"No jasně, že říká něco podobného, když mu je, kolik je a přes to se cítí na zajíčky." Tomu jiskření mezi jím a Senou by mohl rovnou svářet díly na svojí motorce. Kolik mezi nimi bylo? Třicet let? Víc? Upřímně se divil, že to Senu v jeho věku zajímá, ale peníze a moc taky dělaly hodně. Lidem to připadalo sexy nebo si prostě jenom chtěli žít skvěle výměnou za to, co mohli nabídnout. Když se Shinya zeptá, proč chodí za mámou tak málo, jenom rozhodí rukama. 

"Já nevím, Shin-chan, asi prostě…" Nechce se mu to říkat nahlas, ale je to tak. 

"Asi jsem ji začal brát jako moc velkou samozřejmost. Máš pravdu, něco s tím udělám." Řekne mu, i když Shinya nahlas vlastně nic neřekl, ani mu nic nevyčetl. Nejspíš si ani nic nepomyslel, ale stejně to stačilo na to, aby si Taiji uvědomil, že kdyby se jeho mámě mělo zítra něco stát, nevyhrabal by se z výčitek. Znovu pokrčí rameny a pousměje se. Jestli bude hrdá zrovna na to, že se pokouší uspět v soutěži krásy, kde se kluci malují víc, než holky, to si tedy není vůbec jistý, ale nahlas nic neřekne. Když mu Shinya prozradí, jak dlouho neviděl rodiče, upřímně ho to zaskočí. Připadal mu jako takový miláček, vůbec si nedovede představit, že by mohl mít doma nějaké problémy. Proboha proč, vždyť určitě neuměl ani odmlouvat? Co by si pak jeho rodiče počali třeba právě s Taijim? Shinya to bohužel dál nerozvede a místo toho začne také mluvit o návratu. Taiji se ještě chvíli dívá na jeho profil a pak prostě společně s ním vykročí ruku v ruce zpět po silnici. 

"Nic se přece neděje. Musíš myslet na to, že spolu můžeme být celé volno..." Povzbudí ho. No a co, že by je někdo mohl vidět? To se určitě nestane, když si dají pozor a kromě toho už je viděli… Barman a Zyean a Takeshi to taky hned pozná, to je přece jasné. Pokud to kdokoliv z nich vynese ven, bude po legraci. +Nebo dokud tě Takeshi nevyrazí a Shinya nebude pokračovat sám bez tebe… nebo dokud nezjistíš, že žádné volno nemá...+ Otravné myšlenky hodí raději hned za hlavu. Zatváří se spokojeně, když mu Shinya řekne, že pro něj bude těžké držet se od něj dál. To pro něj taky. Vlastně by z toho měl být spíš zkroušený, ale jeho ego šlo prostě nahoru. Obočí mu vylétne nahoru a hlasitě se rozesměje, když mu Shinya prozradí plán soutěže na další den. Sice neví, jaký výrobek, ale stejně se může trochu připravit a za to by mu měl být asi vděčný. Později, až bude na pokoji, napíše to smskou i Senovi. 

"Nevím jistě, jestli by si ode mě někdo něco koupil, ale rozhodně zařídím, aby to bylo nezapomenutelné." Zatváří se jako největší výrostek široko daleko. 

"I pro mě to byl výjimečný večer." Řekne mu u motorky, než se skloní, aby ho naposledy pořádně políbil. Pak už ho na ni musí vysadit a odvézt ho zpět. Podvědomě se courá, co to jenom jde, ještě víc, než když jeli sem. V duchu převrací možnosti, kde zastavit. Co je komu do toho, kde byli a odkud ho veze? Ale Shin měl pravdu. Neměli by na sebe upozorňovat víc, než je to nutné. Alespoň zatím. A tak ho opravdu vysadí ještě kus pěšky od brány, ale jen tak, aby na něj ve světlech motorky pořád viděl a mohl cokoliv udělat, kdyby snad něco. Shinya dojde v bezpečí a za chvíli zmizí za dveřmi vily. Taiji si dá ještě na čas, než projede branou k parkovišti, v klidu si zakouří a napíše mu smsku. 

Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená. Měli bychom těm chudákům můrám udělat o něco lepší pověst, co myslíš? T. 

Pousměje se, típne cigaretu a zamíří konečně do svého pokoje. +Ty mu fakt píše zamilovaný smsky?+