Sena x Reita - Něco, co nikdo neví?- část 4.

(Senova ložnice)

Sena

"Čemu nerozumíš na slově premiéra?" Je na něj trochu zlý. Ta je přeci jenom jedna a hotovo. Tělo pod ním na něj ale volá velmi silně. Líbí se mu na něm takhle ležet. Líbí se mu cítit teplo jeho těla, jeho svaly napínající se pod pokožkou i jeho pevný klín, který se mu tlačí proti stehnu. Vydržel by takto ležet o něco déle, ale pravdou je, že lepší to bude, až budou oba dva uspokojení. Když mu Rei poděkuje za obsesi, ví moc dobře, čemu přesně to patřilo. Jeho tváře trochu zčervenají, ale zároveň v tom nebyl cítit žádný sarkasmus nebo přetvářka. Jemu se to vážně líbí? Sena se vnitřně výrazně uvolní. Nestydí se za svoje chování, ale všechno je o dost příjemnější, když víte, že se to druhému i líbí, namísto aby to jenom toleroval, protože už je Sena takový. 

"Já vím." Řekne mu sebevědomě na to, to že mu to na tomto trůně sluší, ale v další vteřině už jeho oči přitáhnou svaly na Reitově břiše, které se napnou, jak si sedá. Je to jen zlomek okamžiku a stejně to viděl jako ve zpomalených záběrech. Teď už je ale Rei u něj, on protáhne ruce okolo jeho krku a sám se k němu pevně přitiskne celým tělem. Musí trochu zaklonit hlavu, když ho Rei zatahá za vlasy. Není mu to nepříjemné, ale nechce se nechat jenom tak. Ten vzdor se mu promítne v očích. Vlastně by se mu to asi i líbilo, kdyby ho u toho někdo něžně tahal za vlasy. Jako další Rei pochválí jeho oči a on se jimi na něj usměje, ale má pravdu. Sám na sobě cítí, jak v něm plane touha a chuť něco udělat a nikdy nebude tím poslušným chlapečkem, který bude čekat, co mu spadne do klína. Ne, naopak. Rozpoutá pořádné tornádo, kdykoliv se mu něco nebude líbit. Reita to musí vědět a tak je buď odvážným krotitelem a dobyvatelem, který miluje výzvy a vlastně nechce nikdy vyhrát nebo si myslí, že ho polapí jako motýlka do pěkné klícky. Sena si klidně vsadí celý tenhle dům na to první. Nezná ho, ale má dojem, že začíná cítit jeho podstatu. Dostanou se i k jeho rtům a jakmile na ně Rei zatlačí, Sena cukne tváří do strany jak si vymiňuje vlastní prostor. Tseh, co si myslí? A zároveň s tím chce, aby Rei s podobným chováním nepřestával. Může být klidně trochu hrubší, jemu to vadit nebude. Bude s ním hrát hru Nech mě, to bolí, ale všechno v něm na něj bude volat, aby rozhodně nikdy nepřestával. Nejspíš mu bude i vyhrožovat. Ne, to neznamená, že by nevěděl, co chce. Ví to moc dobře. Nasadí trochu nevěřícný pohled, když si Rei doslova řekne o to, aby mu svými ústy ulevil tam dole, jenže to by už nesměl mluvit o tom, co by mu za to daroval. Ne, nemyslí si ani na chvíli, že mluví o jeho klínu, protože svou ruku měl tam vzadu… tedy měl ji i vpředu, ale ne v této bezprostřední návaznosti. 

"Ty jsi hrozný nestyda. Zjišťoval jsi vůbec, kolik mi je let? Řeknu to rodičům..." Zaboří mu prsty obou dlaní do vlasů na spáncích a promne je. Hlava se mu točí už jenom z té představy, že by ho Rei laskal tam v těch místech. Prudce zasténá, když ho Rei k sobě tak přitiskne a přizvedne a obě předloktí přitom opře o jeho prsa. Skoro se u něj v náručí ztrácí. 

"Ano, to mám." Řekne mu. 

"A taky toho využiju. Pusť mě." Nařídí mu skoro panovačně a vymaní se z toho pevného objetí. "Lehni si." Nařídí mu vzápětí a vypadá to, že si doslova vyměnili role. 

"Když ty chceš něco a zároveň něco nabízíš… je na to jednoduchý recept." Řekne mu, když obkrouží jazykem své rty a pak z něj opatrně sleze, jen proto, aby mohl stejnou pozici zaujmout zády k němu. Nemůže uvěřit tomu, že to doopravdy dělá. Jak to bylo? Obrácené lžičky? Šedesát devět? Jakkoliv. Když se teď skloní nad jeho klín, nabídne mu k dispozici opravdu mnohé… nejspíš se studem propálí do přízemí, jenže přestat nechce a tak Reitu brzy zašimrají konečky jeho vlasů na stehnech.

Reita

To, co vidí v Senových očích, se mu rozhodně líbí. Nikdy nic podobného v nikom neviděl a o to víc je spokojenější. Jsou věci, které už nějakou dobu hledal. Pečlivě vyvážený koktejl, který má přímo před očima. Je v něm jistá křehkost, která se mu zamlouvá, stejně jako vzdor a plameny, které z něj vyzařují. Rei má pocit, že to snad věděl od první odpovědi a teď to může zažít na vlastní kůži. Když mu uhne tváří od strany, musí se krátce uchechtnout a na chvíli stiskne zlehka jeho bradu ve svých prstech. Jen pro ten pocit, že mu ten vzdor neprojde jen tak, ale nechce, aby ho to bolelo. Je to jen koření pro jeho povahu. Netrvá to dlouho a zase ho pustí. Stačí mu cítit drobné tělo na tom svém a držet ho pevně přitisknutého k sobě, aby stupňoval svou vlastní touhu. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu Sena začne vyhrožovat. Před očima má celou scénu a nejspíš by se tomu jindy upřímně rozesmál, teď se mu v očích blýskne úplně něco jiného. Jistá touha mu to celé dostat z hlavy.

"Nezbude mi nic jiného, než tě tak moc zničit, abys nebyl vůbec schopný vstát z postele a držet tě v tom tak dlouho, než si to celé rozmyslíš. Nebude to snadný úkol, ale já miluju výzvy." Nenechá se jen tak vyděsit. Ano, Sena by mohl utíkat za rodiči a říct jim všechno, něco si klidně dost přibarvit. V tu chvíli by Rei neměl místo a nejspíš by jeho šance na získání jiné práce klesly k nule. Stejně nedokáže přestat a doufá v to, že to byla opravdu jen výhrůžka na oko. No, vydrží nad tím přemýšlet asi dvě vteřiny. Nechá se unést jeho dotekem ve vlasech a bez váhání zavře oči, aby si to mohl vychutnat mnohem víc. V ten okamžik ho k sobě znovu přitiskne. Otevře oči, když mu Sena nařídí, aby ho pustil. Na podobné chování zvyklý nebyl a asi by se začal trochu ošívat, zvědavost ale vítězí. Pro tuto noc se rozhodl, že mu dovolí snad úplně všechno i když i to má jisté hranice, za které by nikdy nešel. Něco mu ale říká, že to by Sena nechtěl. Je to o důvěře a tu mu bez váhání dá. Povolí svůj stisk a položí se poslušně na záda. Nespouští z něj ani na vteřinu oči a koutky mu jdou nahoru, když vidí, kam se přesouvá. Pak jde nahoru i obočí, tohle na první postelové seznámení opravdu nečekal.

"Vyvádíš mě z míry a to nedokáže jen tak někdo." Složí mu další kompliment. Nejde o to, co by měl dělat, ale spíš o to, že k tomu vůbec došlo.

"Tak recept, hm. Podobné ingredience mám vážně rád, když z toho vznikne něco podobného, je vážně radost vařit." Odpoví mu způsobem, který by za normálního stavu nejspíš nevymyslel. On a kuchyň rovná se katastrofa monstrózních rozměrů, tomu říkat nebude, zkazil by si reputaci. Ovšem na toto vaření buňky rozhodně má a nebojí se mu to ukázat. Prudce se nadechne, jakmile ucítí konečky Senových vlasů a je mu jasné, že brzo dostane to nejlepší, co kdy mohl. Sám položí ruce na štíhlé kotníky a začne po Senových štíhlých nožkách cestovat pomalu nahoru. Občas si neodpustí silnější stisk. Když je dost vysoko, mírně se pozvedne, věnuje mu několik polibků na zadní stranu stehna těsně pod zadečkem a pak ho do toho samého místa kousne. Nemoc, jen aby si mohl na pár vteřin prohlédnout zčervenalý otisk svých zubů. Dlaněmi už mne jeho drobné, ale velmi pevné pozadí a pak pomalu odtáhne polovičky od sebe. Musí se znovu zvednout, ale má natrénováno dost, aby něco vydržel. Nezdržuje to dlouho a rovnou špičkou jazyka projede celou cestu, kterou si odkryl svými dlaněmi. Udělá to ještě několikrát, než se prioritně věnuje vchodu do jeho nitra. Sám má co dělat, aby korigoval svůj dech. Umí se dost dobře ovládat, jen teď to tak úplně nejde podle jeho plánů. Nenechá se však příliš vyvést z míry a dostatečně mu oplácí pozornosti, které způsobují skoro nesnesitelné pnutí u něj v klíně. Zůstane svým jazykem u brány do jeho nitra, do které začne pomalu zajíždět, aby se Sena co nejvíce uvolnil. Jednu ruku stáhne z pozadí, aby ji protáhl níž a stiskne Senovu chloubu mezi svými prsty. Teď má výhodu, protože dosáhne i tam a dráždit ho tak mnohem víc. Jakmile stisk povolí, dopřeje mu i několik pohybů a pak zase stiskne, ovládajíc tak Senovo vzrušení. Říkal mu přece, že rád křičí, tak ať k tomu má opravdu pořádný důvod.

Sena

"Vyvádím z míry i sám sebe." Prozradí mu s nesmělým úsměvem, který už Reita nemůže vidět, protože je k němu zády a na chvíli zase odhalí vlastní zranitelnost. Jeho další slova ho ubezpečí v tom, že se mu tento nápad doopravdy líbí a tak se konečně skloní k jeho klínu a něžně ho políbí na špičku. Obejme ho u kořene celou dlaní, aby si ho mohl přidržet a navádět do úst jak bude potřebovat a špičku rovnou obejme rty, aby ji naslinil a všechno šlo snadno. Někdy v tu chvíli ucítí dotek Reitových dlaní i to, jak postupují od jeho kotníků dál po nohou. Rozechvěle se nadechne. Pozornost mu pořád utíká k těm místům a chvíli trvá, než najde jakousi rovnováhu mezi soustředěním na to, co dělá on sám a na to, co dělá Rei s ním. Jde to, ale vyžaduje to naprosté uvolnění a rozhodně žádné přemýšlení nad tím, jestli náhodou něco nedělá špatně. Prostě nedělá a hotovo, jinak s tím může rovnou skončit. Konečně ho vezme celého pořádně do úst a začne ho jimi zpracovávat, zatímco mu podél páteře naskakuje husí kůže, jak jdou Reitovy dlaně pořád výš. Tohle je neskutečné. Opravdu něco takového dělá se svým tělesným strážcem? Ano, dělá a je to vážně fešák. I ten jeho klín je fešák, líbí se mu tady, ale málem mu ublíží, když ho Rei kousne. Pohne sebou mírně dopředu a lehce o něj zavadí zuby. Na okamžik ho propustí a ohlédne se po něm. 

"Jestli se máš rád, tak mě nelekej." Broukne něžně a vrátí se ke své práci. Chvíli si s ním hraje jenom rukou, aby si ho taky důkladně prohlédl a ještě že tak, protože Reita se rozhodne vzít si ho do parády pěkně po svém. Tohle Sena prostě nečekal, netušil, že by to mohlo být takové a tak moc ho to odrovnat a ono se to děje. Vyrazí ze sebe trochu překvapené zasténání a upře pohled před sebe. Potřebuje jen několik podobných doteků, aby poklesl v kolenou co nejníž to jde a nastavil mu místa, kde je to nejlepší co nejvíc. Nestydí se ani trošičku a čím víc se v tom ztrácí, tím víc zní ložnicí jeho hlas. Neví, co si myslel, když měl představu o tom, jak Reitu sám zničí a vyžene mu z hlavy všechno, co by chtěl udělat. Je to přesně naopak a Rei dostojí svým slovům o tom, že je to on, kdo bude mít nakonec situaci pevně v rukou. Jakmile ho Rei stiskne v klíně dlaní a začne ho dráždit i tam, prostě sklouzne rukama úplně dolů podél jeho stehen, opře si o ně tvář a nechá ho, ať si dělá, co chce. Víc vydaný už mu být nemůže, hlasitě sténá a zatíná nehty do pokrývky pod sebou a nechá se jím odnést na samotný vrchol, který musí slyšet snad celá čtvrť. Rozhodně o tom vědí u Rukiho doma, musí to tak být. S lehce omámeným úsměvem si jako líná kočka vychutnává každé zachvění po orgasmu, odkud naprosto neodezní a on se není schopný zase hýbat. Pomalu se narovná na Reitově klíně a znovu si zajede dlaněmi do vlasů. Dívá se někam před sebe. 

"Dobře… tohle nevyšlo úplně podle plánu..." Řekne poněkud ochraptěle. Pořád je k němu zády a neohlédne se na něj. Místo toho se dlaněmi opře o jeho stehna a nadzvedne se, jako by si chtěl poposednout. Opravdu chce, ale zároveň u toho chce využít této své připravenosti a zkusit mu podruhé vyrazit dech. Musí ho jednou dlaní najít a trochu mu pomoct a pak už se propadne do sladkého pekla. Protočí oči slastí pod zavřenými víčky a stehna se mu rozechvějí. Za chvíli prostě klesne a asi si ublíží.

Reita

Skoro neznatelně se pousměje, když Sena poklesne v kolenou a dá mu tím lepší přístup úplně všude. Myslel si, že to nevydrží a bude to on, kdo trochu selže, aby se nechal dál obstarávat, ale nakonec to zvládne. Věnuje se všem místům, dráždí ho tam, kde tuší ještě větší prožitek. Nedává mu ani na chvíli oddech ve snaze ho dovést na vrchol, trochu mu ukázat, že svá slova myslel naprosto vážně. Ten pocit je pro něj důležitý, nutně se potřebuje o něj postarat, aby si to užil i on sám. Ne, že by to jinak nešlo, ale tohle byla mnohem lepší varianta. Senův hlas je neskutečný, čím víc zní po ložnici, tím víc ho chce slyšet. Netušil, že je něco takového vůbec možné. Rei si povzdechne, když se na něj Sena položí, ale nepřestává ani na chviličku. Drží se, aby ho nepovalil na postel a nedokončil to celé úplně jinak, jeho sebeovládání je však dost dobré na to, aby to zvládl. Jakmile ucítí znamení blížícího se vrcholu, už to neoddaluje. Nechá ho si všechny pocity řádně užít. Pohladí ho ještě po jedné z poloviček, na kterou ho i líbne než se vytáhne na předloktí a prohlíží si jeho tvář. Vypadá naprosto kouzelně, jak tam jen tak leží a jeho to nutí k upřímnému úsměvu.

"Umíš být ještě hlasitější?" Zeptá se ho s nádechem pobavení.

"Líbí se mi to." Dojde nakonec i na důvod, proč to říká a taky jisté ujištění, že bylo všechno v naprostém pořádku. Znovu se položí na záda a dlaněmi hýčká kůži na stehnech a vlastně i celých nožkách. Hrozně ho dráždí už jen to, když je pozoruje. Dokáže si představit, že by se tu Sena jen tak procházel, třeba v jeho triku a on by ho mohl pozorovat. Samozřejmě, až to celé dokončí, to už by mohl mít mnohem víc trpělivosti, teď by to určitě nevydržel.

"Záleží na tom, čí plán myslíš, já svůj splnil do puntíku." Neodpustí si menší provokaci a trochu víc stiskne zdánlivě křehká stehna. S mírně pozvednutým obočím sleduje, jak se Sena zvedá a je vážně zvědavý, co přijde. Překvapí ho, když se k němu neotočí čelem, moc rád by mu viděl do tváře, ale takto má taky hodně hezký výhled. Několikrát zamrká, jakmile chce Sena dosedat. Jeho mozek ale funguje za něj. Vezme ho pevně za boky a zabrání mu dosednout hned. Nesnesl by pomyšlení, že si třeba ublížil, na tohle on není stavěný. Sám stiskne pevně čelist, když mu unikne tiché zasténání. Tohle je až příliš. Nechá víčka klesnout a opravdu pomalu Senu pouští níž a níž.

"Sena-chan." Vyrazí ze sebe pod vlivem jeho těsnosti. Nevydrží dlouho jen tak ležet. Zvedne se znovu a přitiskne jeho zádům. Tiché povzdechy mu unikají skrze rty do pokožky na jeho rameni. Dlaní odsune růžové prameny stranou, stejně lehce jako když mu připínal brož ve tvaru vážky. Nečeká na nic a přitiskne se rty i k jeho šíji. Měl by být opatrný, aby po sobě nezanechal žádné stopy, ale nedokáže se soustředit. Jakmile Sena dosedne úplně, pustí jednu rukou jeho boky a protáhne ji kolem pasu. Pohladí bříško, než začne klouzat mnohem níž. První mu dopřává jen lehké doteky v klíně, aby to nebylo spíš nepříjemné.

"Kdybych věděl, jaké to bude, asi se na tebe vrhnu už v první chvíli." Pošeptá mu a asi není daleko od pravdy. Tak nějak to tušil, možná proto si nedal pokoj a taky ho to němu neskutečným způsobem táhne. Kdyby si dokázal úplně představit, jaké to bude, asi mu bude celé Japonsko malé. Bude mít problém se vůbec v práci soustředit, když ho bude mít celou dobu u sebe. Senův klín začne s trochou péče znovu reagovat. Sena ho asi chtěl dorovnat a daří se mu to, to ale neznamená, že ho nechá jen tak dělat si co chce. Samozřejmě by bylo hezké, kdyby ho nechal, aby se o něj postaral se vším všudy, ale asi by to prostě nedokázal. Rukou na jeho boku mu začne pomáhat v prvních pohybech. Je mu jasné, že to nebude mít zrovna snadné a tak mu to chce celé ulehčit a zároveň je to malinko sobecké, protože on sám už potřebuje pravidelný rytmus. Jeho vzrušení už začíná být nesnesitelné. Netrvá to dlouho a obejme ho oběma pažemi v pase, aby mohl zrychlit jejich tempo. Je znát, že už době vůbec nevládne. Jeho hlas se nese ložnicí, ale není ani ze čtvrtiny tak hlasitý jako Sena. S posledním přírazem ho víc natiskne k sobě a zabrání mu na pár vteřin se jakkoliv pohnout. Před očima má dokonalé prázdno a na nose ho šimrají Senovy prameny, do kterých zaboří tvář. Připadá si jako po mílovém sprintu a je to skvělý pocit. Ani si neuvědomuj, jak se připitoměle usmívá.

"Vůbec netuším, jak tě z té postele pustím." Dostane ze sebe hodně trhaně a zadýchaně.

Sena

Rty mu ozdobí neskutečně spokojený úsměv, když Rei pochválí jeho projev a zároveň s tím ucítí jeho dlaně, jak ho pevně jistí, aby si neublížil. Teď to potřeboval a je mu vděčný za to, že to vycítil a bez ptaní udělal. Může trochu uvolnit až bolestně zatnuté svaly a to mu pomůže i v tom, aby ho mnohem lépe přijal. Necítí vůbec žádnou bolest, protože jeho tělo je ještě pořád zaplaveno endorfiny z prožitého vrcholu a teď se navíc dostává žádoucího podráždění i jiných partií, přímo uvnitř jeho těla. Jakmile se Rei dotkne jistých míst, má pocit, že se snad zalkne blahem a podle toho, že konečně slyší i on jeho, se domnívá, že jsou na tom podobně. Brzy za zády ucítí jeho tělo. Je to nečekané, ale neskutečně příjemné, když ho hřeje do zad. Mírně za ním natočí svou tvář a trochu se tělem opře dozadu, aby mohl cítit jeho hruď a ztratit se v jeho objetí. Vydechuje skrz pootevřené rty v pomalém tempu, které nastolí a nechává hýčkat svůj krk, dokud to svaly na jeho stehnech snesou. Oči nechává zavřené a zatímco se jednou dlaní pokouší dosáhnout do jeho vlasů, tou druhou svírá jeho stehno, o které se trochu opírá. Nevydrží to dlouho. Musí se na jeho klíně víc předklonit a dlaněmi sevře jeho kolena. Tím změní sklon jejich spojení a jeho rty opustí výrazně utrápenější sten, než doposud. Už s nimi nepřestane, protože Rei se rozhodne hýčkat i jeho klín a skutečně ho ničí, jak jenom to jde. Sena má pocit, že tolik slasti ani nejde snést, že se v tom zadusí a už nikdy neotevře oči, ale buď jak buď, tohle je dokonalý konec. Poslouchá jeho hlas, ale není schopný na něj odpovídat jinak, než svými steny. Je to úžasné, když si představíte, že na někoho, kdo se vám tolik líbí, takhle působíte. Že to prostě funguje a nikdo z těch, které Rei dosud poznal, Senovi nestačí. Opravdu je tak dobrý? Pro všechny Kami, ano! A nikdy to nesmí být jinak. Není schopný teď přemýšlet nad tím, že oni dva spolu nechodí a že Rei je tady přece jenom v práci a ne na dovolené, tenhle fakt zmizel v propadlišti času. Rei dá jejich pohybům nové tempo a už nenechá Senu, aby všechno řídil. Je to pro něj trochu nezvyklé, musí se mu doopravdy podvolit a nechat ho, aby si s ním dělal, co sám potřebuje, ale on už za sebou jeden vrchol má a v jeho uříceném stavu to nakonec není nic těžkého. Spíš ho skrze to poznává, zjišťuje, jak se mu to líbí a co potřebuje, jak rychle, jak hluboko… Nic z toho nezapomene. Musí svého milence poznat, aby byli oba dva později doopravdy spokojení. Po chvíli ho k sobě Rei znovu přitáhne a způsobí mu zatmění před očima, když se sklon znovu změní. Ještě přidá a Sena začíná cítit, jak se mu točí hlava. Netrvá to ale moc dlouho a on v sobě ucítí horkost, která se rozlije jeho nitrem. Zároveň s tím však ztratí možnost dál se pohybovat. Vzepře se mu, vyrazí ze sebe další zmučený sten a uvolnění nakonec přijde i pro něho. Skácí se dozadu do jeho náruče a je mu úplně jedno, co se teď okolo něj bude dít nebo jak si Rei poradí s jeho bezvládným tělem. On se prostě už ani nepohne. V uších mu hučí, ale jeho nervová zakončení spokojeně předou blahem.

Reita

Nemůže se na Senu vynadívat. Z každého úhlu vypadá naprosto neskutečně. Jeho hlas i to jak vypadá, stejně jako pohyby na Reitově klíně, mu způsobují totální zatmění. Jakmile ho má zase blízko sebe a tiskne ho na své tělo, nepřestává pohyby v Senově klíně. Moc by si přál, aby byli minimálně společně a jelikož má Sena už jeden vrchol za sebou, musí se víc snažit. Jde to těžko, přece jen jeho hlava se snaží myslet jen na vlastní vrchol, tak moc je v zajetí své vlastní touhy. Další slova už ze sebe nedostane, jen občas Senovo jméno, které mu snad i dopomáhá k větší slasti. Je to možná trochu majetnické gesto, když ho tiskne k sobě, ale nemůže si pomoct, nejradši by ho ze své náruče ani na vteřinu nepouštěl. Jakmile se mu Sena podvolí úplně, už nedokáže zpomalit a žene je neskutečným způsobem k vrcholu. Při výstupu do výšin, přitiskne rty na jeho rameno, aby částečně utlumil své sténání v jeho kůži. Hlavní důvod je, že ho chce slyšet opravdu naplno. I v té největší vlně slasti je schopný pokračovat svou dlaní v jeho klíně a vynést ho s sebou do nebes. Rád by se tam s ním podíval tak často, jak jen to půjde, ale vzhledem k tomu, proč v tomto domě je, by se měl krotit. Ne, to prostě nedokáže.

"Sena-koi." Unikne mu jeho jméno, aniž by otevřel oči. Pořád ho svými pažemi jistí, i když ho to stojí snad i poslední zbytky sil. Zároveň si připadá, že by klidně uběhl maratón, kdyby to po něm někdo chtěl. Cítí jak v jeho objetí povoluje a je to další z opojných pocitů, který by ho snad i přiměl k novým vzrušeným pocitům. No dobře, potřebuje přece jen pár minut. Ani neví, kolik je hodin a za jak dlouho budou muset vstávat. Jeho oči se nakonec otevřou a on si prohlédne Senův profil. Spokojeně se pousměje, líbne ho na tvář a opatrně se společně svalí na postel. Pořád ho jistí, takže Senův dopad je o hodně měkčí, než kdyby ho tam nechal jen tak svalit. Přitiskne se na jeho záda a natáhne se rty k jeho oušku.

"Sladké sny, můj malý provokatére." Pošeptá mu tichým hlasem, než ho na ouško líbne a zaboří tvář do jeho vlasů. Měl by se zvednout a jít, měl by ho tu nechat a brát to jako úlet, jako jedinou dokonalou noc, možná spíš ráno. Neudělá to, ani nevystoupí z jeho nitra. Hýčká ho svými doteky, dokud oba neusnou. Rei je asi za hodinu vzhůru. Pomalu se vysouká z postele, aniž by Senu vzbudil. Ještě chvíli na ní sedí a prohlíží si ho, než se si oblékne jen sako, košili nechá teda, přehozenou přes postel a vyjde z ložnice. Je zvědavý, co s ní Sena udělá. Minimálně by mu ji mohl vrátit, někde v soukromí. Jako první pošle Torovi zprávu, aby zjistil, co se dělo a nedělo a pak už se věnuje své práci. Musí obměnit zařízení v celém domě. Nevypadá vůbec unaveně, je nabitý energií z chvilek, které strávil se Senou. Na chodbě ho zastaví jeden z jeho mužů s tabletem, aby zkontrolovali, jestli všechno funguje jak má.

"Možná by to chtělo ještě odhlučnění ložnice." Přisadí si muž a Rei po něm střelí skoro přistiženým pohledem. Jasně, že to museli všichni slyšet a kamery jely, takže věděli, kdo v jeho ložnici je. Kruci, tohle mu samozřejmě došlo, ale nějak si to nepřipouštěl.

"Musím ještě zkontrolovat prostor pro personál." Vymluví se Rei a vykročí pryč. Musí popřemýšlet, co na podobné otázky říct.

"Hlavně v klidu, byli jste dost dobří." Okomentuje to Kyu, Rei ho pošle do háje se zdviženým prostředníčkem, než radši zmizí.