Sena x Reita - Něco, co nikdo neví?- část 3.

(Senova ložnice)

Reita

Původně měl v plánu si Senu prohlížet ode dveří mnohem déle. Obvykle se dokázal mnohem víc kontrolovat a dodržet to, co si v hlavě usmyslel. Kdyby jen jeho dnešní společnost věděla, jak moc s ním mává a co je u něj jinak obvyklé, asi by se hodně divil. Stačí mu jen přiblížit se a má problémy se nadechnout, má problémy přerovnat si v hlavě všechny myšlenky. Spokojeně vdechuje jeho vůni, užívá si tělo pod svýma rukama, které v něm probouzí touhu a vzrušení. Ne, tohle ovládnout rozhodně nejde.

"Nebudu tě varovat, stejně by ti to nepomohlo. Nechci, aby to pomohlo." Pošeptá mu tichým hlasem, který nese známky toho, co s ním provádí.

"Neskutečně ti to slušelo, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by mě tak zaujal od první chvíle. Není to s tebou vůbec jednoduché, chovat se stejně jako vždycky." Dál rukama bloudí po jeho těle, ale znovu se jeho klínu spíš vyhýbá. Sklouzne jen krátce na boky, které víc stiskne a s lehkým pohybem ho znovu víc přitiskne a pak mírně povolí. Vypadá tak křehce, že by ho nejradši celého schoval do své náruče. Probouzí se v něm touha, se o něj postarat a zároveň ví, že se nenechá jen tak ovládat. Je to rozhodně výzva, které on opravdu miluje. Sena hraje na všechny struny, které potřebuje rozvibrovat, aniž by o tom vůbec věděl. Jednou mu to řekne a možná ještě dnes. Neomezuje ho, když se k němu otočí čelem, ale vypadá malinko vykolejeně, tohle upřímně nečekal. Obočí mu jde zlehka nahoru, vzápětí se však hladově usměje, jakmile je zase u něj a přitiskne se na jeho tělo. První na Senovu otázku nic neřekne. Nechá ho, aby jej vzal za ruce a celkem bez váhání vykročí za ním k posteli. Má to jeden hlavní důvod, už ho v ní chce vidět. Chce si to užít a zároveň se mu nechce příliš otálet. Je to zvláštní kombinace pocitů, na které není zvyklý a je znát, že s tím Sena pěkně mává. Pustí jeho ruce a zůstane stát kousek od něj, když vidí, že tahá za tkaničky. Podvědomě tají dech a ještě pár vteřin mu hledí do tváře, než začne očima klesat. Rty jdou mírně od sebe, jakmile se začne odhalovat část jeho postavy a zasekne se chvíli na kamínku, než pokračuje o kousek níž. Nevydrží se dívat dlouho, přistoupí k němu, vezme ho za lemy látky víceméně u středu hrudníku a trochu s ní trhne dozadu, aby se svezla z ramen a pak mírně přitáhne, aby zůstala viset kousek nad lokty. Trochu ho v ní uvězní a hned přitáhne k sobě.

"Můžeš to zkoušet klidně celou noc, uvidíme, kdo bude mít větší úspěch." Pošeptá mu do rtů, když se k němu sklání a pak mu věnuje další dlouhý polibek. Udělá společně s ním zase krok blíž k posteli, než ho do ní začne pomalu pokládat. Tu tuniku mu klidně nechá, líbí se mu v ní a navíc mu pořád bude trochu omezovat pohyb, zatím. Zatím ho nechá s nožkami pěkně na zemi, aby ho mohl vzít kolem pasu. Druhou rukou se zapírá o postel a sám si ho poposune s napnutím svalů mnohem dál. Mírně se odtáhne, aby si ho mohl dlouze prohlédnout.

"Přemýšlím už od první chvíle, jak moc by ti to v té posteli mohlo slušet, ale realita je daleko lepší, než moje představy." Konejší ho svými slovy, věnuje několik polibků na krk a u toho loví ruku zpoza jeho beder, než mu zlehka sevře obě zápěstí a přitiskne je k posteli, aby mu znemožnil další pohyb. Trochu vítězoslavně se mu zablýskne v očích, když si ho znovu prohlédne. Líbí se mu to a hodně a prozradí ho delší nádech nosem.

"Myslím, že tu měla být jedna kamera, ale přístup bych k ní měl mít jenom já." Kdyby to tak bylo, asi u ní prosedí hodně času, kdyby ho Sena nechtěl pustit dál, ale doufá, že něco podobného se nestane.

"Sena-chan, chci se o tebe trochu postarat." Ozve se Reitův hlubší hlas a začne se sklánět k jeho hrudníku.

"Dovolíš mi to nebo se budeš bránit?" Ani nepočká na odpověď, rovnou překoná vzdálenost mezi svým rty a hebkou kůži a uloví si na chvíli jednu z jeho bradavek. Hraje si s ní dlouho, snaží se přijít na věci, na které reaguje mnohem lépe. Dokonce se neubrání, aby přejel zuby kousek na tímto bodem, ale ne příliš silně. Nepotřebuje bolest, potřebuje jistou odevzdanost, možnost to celé mít pevně v rukou a sledovat, jak se pod jeho doteky svíjí a propadá mu. Nechce, aby to bylo jednoduché a zároveň nemá potřebu někoho lámat násilím, na podobné hry nikdy stavěný nebyl.

Sena

Musí se tiše zasmát, když mu Rei řekne, že nechce, aby to pomohlo. Už se chytil a nebude brzdit. Sena ho má v podstatě omotaného kolem prstu a dovede si svou sílu uvědomit. Nesmí mu to ale dát příliš najevo, jinak by tento druh lovce mohl odradit. Nejspíš se v tom sám ztratí, jakmile se ho Reita dotkne těma svýma rukama. 

"Takže já vlastně vůbec netuším, jak se chováš jako vždycky. Znám jenom tuhle tvojí tvář." Řekne mu a trochu mu vrací poznámky o rajdách s bohatými zkušenostmi. Účet vyrovnán. Jakmile se látka jeho oblečení rozestoupí, zůstane před ním stát jenom tak s jemně pootevřenými rty ho sleduje. Doslova cítí jeho oči klouzající dolů jako by se ho sám dotýkal. Mírně se zachvěje, ale zimou to není. Rei je dvěma kroky u něj a rovnou ho uvězní v sevření látky tuniky, až Sena prudce vydechne. Mírně u toho zakloní hlavu, ale trochu vzdorovitě se mu dívá do očí. Tak celou noc? On by si přál prosouložit celou noc? 

"Dovol, abych ti připomněl, že svítat bude poměrně brzy. Přece jenom ten večírek a potom všechna ta práce kolem zabezpečení domu..." Jenom vyprovodit Rukiho s Torou trvalo opravdu dlouho. Vlastně mají co dělat, pokud to chtějí do svítání stihnout alespoň jednou. Podobné poznámky jsou pro něj jasným znamením, že se z Reitových rukou vymyká snáz, než si Rei sám myslí. Rei mu znemožní další mluvení hlubokým polibkem a před tlakem jeho těla udělá Sena pár krůčků dozadu, až ucítí za koleny hranu postele. Čekal, že ho tam Reita pošle, až to nadskočí, ale místo toho ho tam skolí něžně a pomalu a sám klesá společně s ním. Sena se ztrácí v jeho náručí a opravdu se mu tam líbí. Po chvíli přijde kompliment a Sena se spokojeně usměje

"Tobě to nahoře taky sluší." Řekne mu. Vzápětí na to mu Rei podrží ruce přitisknuté k matraci. Nevykrucuje se mu, ale kdyby chtěl, byl by to problém. 

"Měl bys mít?" Propustí do tónu svého hlasu jistou nevěřícnost. Jak to myslí, že měl? To jako, že by je mohl sledovat i někdo jiný? Reitova další slova ho ale přinutí udiveně zamrkat. Už je pronáší s námahou, skoro by si na jeho vzrušení mohl sáhnout a je znát, že teď nemluví o své práci a nejspíš ani o této jediné noci. Jakmile vysloví nahlas i tu otázku, najednou mu zlobivě zajiskří v očích, ale Rei to nemůže vidět, protože už se sklání nad jeho hrudníkem. Ještě před minutkou by mu odsouhlasil cokoliv, ale teď ho chce najednou trápit a nedat mu vůbec nic zadarmo. Je to těžké, když Rei s jeho hrudníkem provádí to, co zrovna provádí a brzy nutí Senu tiše sténat, zatínat ruce v pěst a občas si kopnout nohou, aby to vůbec vydržel. A to jsou jenom u hrudníku. Jeho tělo je prostě extrémně citlivé. Pak mu může někdo vyčítat hlasitost, ale nějak si ulevit musí. Když ho Rei kousne, škubne sebou do strany, ale při tom to vlastně nebolelo. Bylo to jenom nečekané. Ani neví, jak se mu to podaří, ale během svého kroucení se mu podaří dostat koleno mezi Reitova stehna a teď mu to poprvé vrátí, když stehnem intenzivně přitlačí nahoru proti jeho klínu. Jestli si Rei myslel, že zůstal bezbranný a nevyužije každé jeho slabiny, tak se rozhodně spletl. Znovu mu zajiskří oči, když jimi honem najde jeho tvář, aby se podíval na odezvu. 

"Když mě pustíš, zažiješ toho mnohem víc, než takhle. Ani nevíš, o co všechno se okrádáš." Začne mu zpívat do ouška jako jezinka. Jenom dva prstíčky…!

Reita

Rei se jen nepatrně ušklíbne, když dojde na vrácení provokace. Senovi jeho průpovídka asi nedala spát a musel mu ji vrátit. Nevadí, ať to klidně dělá, jeho to svým způsobem hrozně baví. Tu noc samozřejmě myslel obrazně, ale popravdě trochu ztratil pojem o čase. Zapomněl, kde je, co by tu měl dělat a že za sebou mají oba dlouhý den. Jemu vlévá energii do žil pohled na tělo pod sebou, které krásně hřeje a nutí ho být blíž a blíž.

"Tak dobře, jak myslíš, noc i ráno, možná zbytek dne." Popíchne ho mnohem víc, aniž by se odtrhl od jeho kůže na hrudníku. Ne, to samozřejmě není možné, on sám má dost práce, aby se mohl se Senou celý den válet v posteli. Bylo by to skvělé, ale je to nemožné. Pořád je tu pracovně, i když teď jeho zaměstnání dostává úplně jiný rozměr. Možná jako vedlejší pracovní poměr, taková menší brigádka. Málem se rozesměje nad svými myšlenkami. Mírně pozvedne obočí a odtáhne se, aby na něj viděl. Ten kompliment ho malinko vyděsí. Naštěstí si to v hlavě odůvodní správně. U Seny nejspíš nehrozí, že by ho rval dolů.

"Hm, to zní jako další kompliment. Asi jsem byl opravdu hodný, že si je zasloužím." Nakloní hlavu k rameni, než se zase skloní k jeho kůži. Vůbec se mu nechce ho pouštět a těší se na první chvilky, kdy uslyší jeho hlas. Pozvedne koutky, aniž by se odtáhl, když dojde i na otázku. Nahrál mu tím a to nemůže jen tak přejít.

"No víš, taky tě ještě moc neznám. Říkal jsi, že rád natáčíš videa, kdo ví, co by se ti mohlo líbit." Škádlí ho dál. Problém by byl rozhodně u něj a ne u Seny. Představa, že by se na něj díval ještě někdo jiný, v něm probouzí dost znatelnou žárlivost. Měl by se k tomu přiznat nebo radši vůbec?

"Hm, rozmyslel jsem si to, budu doufat, že podobné věci bys nechtěl. Myslím, že bych si nešel pro ránu daleko, kdyby tě někdo tak pozoroval." Bylo to nakonec úplně spontánní. Měl by mít asi strach něco podobného říkat, ten pocit se ale nějak nechce dostavit. Krátce shlédne dolů, když postřehne pohyb nohy a to kopnutí.

"Že by to přece jenom začínalo působit?" Zatváří se nadmíru spokojeně. Je to skvělé v tom případě může klidně přidat, aby jeho reakce byla ještě citelnější, hlavně se těší na tu slyšitelnější stránku. Nechává jeho ruce pořád uvězněné, když se skloní tentokrát mnohem níž. Klín zatím mine a věnuje se kůži na jeho stehnu. Je hodně blízko klína, vlastně v místech, kde byl ještě venku rukou. Krátce zvedne oči, když se jakoby náhodou otře tváří o jeho chloubu. Sena ho dostane znovu, když si to nechce jen užívat, ale ukázat, co umí. Tohle je volba, kterou snad ani nemůže rozhodnout. Užít si to po svém, ukázat mu, jaké by to mohlo být anebo ho nechat, aby ho vyvedl z míry. To se moc často nestávalo. Když se k tomu přidá i jeho koleno, má v podstatě rozhodnuto. Nepustí jeho zápěstí hned, vyjede dlaněmi po jeho pažích a přesouvá se společně s tím celým tělem nahoru. Krátce na něj nalehne a prohne se v bedrech, aby podráždil jeho klín. Koutek mu povyskočí v trochu frajerském pousmání. Líbne ho na koutek a pak si ukradne rty v hlubším polibku, který rozhodně nepostrádá chtíč.

"Tak dobře." Broukne.

"Těším se na to, co mi ukážeš, Sena-chan." Pošeptá mu do rtů a mírně se pozvedne na levém lokti, aby mohl pravou rukou zaplout pod jeho bedra. Tedy spíš na jednu z jeho poloviček, kterou zlehka promne a pak se společně s ním přetočí. Spíš částečně na bok, než že by šel úplně na záda. Přitiskne ho k sobě a prsty dlaně, která zůstala na akurátním pozadí, vjede mezi jeho polovičky.

"Doufám, že po mě nebudeš chtít, abych to nechal jenom na tobě?" Zeptá se ho a svůj pohyb zopakuje.

"Budu se ti to snažit vrátit a samozřejmě k tomu spočítám i úroky, nerad bych se dostal do dluhů." Mírně povytáhne bradu, aby si mohl znovu ukradnout jeho rty a už se nemá v plánu zdržovat dalšími slovy. Upustil od toho, co většinou dělal, ale tentokrát mu to vůbec nepřekáží, právě naopak, těší se na to. Však on se postará později.

Sena

Prý celý den! Ne, že by si Sena neuměl představit mazlení v posteli bez nutnosti vstávat, ale víc jak pár kol by ho asi přivedlo rovnou na ARO. Už slyší ty dotazy lékařů okolo a svou odpověď. Víte… najal jsem si osobního strážce… A to vám udělal útočník? Ne, to mi udělal on. Reitova odpověď ho upřímně překvapí, ale taky ho přiměje povytáhnout obočí a zamyslet se nad tím. Není to poprvé, co tady běží narážky na točení jeho videí. 

"Zdá se, že bys podobný obsah viděl k smrti rád. Tak to mám jednu radu. Teď se dívej pozorně, protože žádný záznam na později už nebude." Může to myslet tak, že se nic nahrávat nebude, ale taky to může myslet tak, že tohle mu dovolí jenom pro jednou a pak už nikdy víc. Reita ho přinutí pořádně otevřít oči a chvíli si prohlížet jeho tvář, když pronese to o žárlivosti. Tohle myslel vážně? Jako doopravdy vážně? Něco uvnitř jeho žaludku sebou spokojeně zacuká. Reita na něj a jeho aktivity samozřejmě nemá žádný nárok, ale jemu se tak moc líbí od první chvíle, kdy ho poznal, že se zdráhá uvěřit, že by to tak mohlo být i opačně. A hned tak vážně. Samozřejmě, že mu to dělá dobře, musel by být blázen, aby ne. Vůbec neví, jak by na to měl zareagovat. 

"Ne, vůbec nic nepůsobí." Zavrtí prudce hlavou, trochu vděčný za změnu tématu. Samozřejmě, že lže, ale je to součást jeho taktiky, kdy Reitu trápí a dál provokuje jeho příčetnost. Jsou teprve na začátku, ale na tom se musí cílevědomě pracovat, aby Sena dostal to, co chce. Rei mu nezůstává nic dlužný a rovnou všechno přeskočí, aby se ocitl přímo dole u jeho klína. Sena zalapá po dechu, vtáhne břicho a prudce otevře oči, aby se jimi mohl podívat na strop. Reita mu vezme vítr z plachet, jestli se ho dotkne rovnou tam, ale nakonec se mu jeho rty propálí jenom do pokožky těsně vedle. Tedy jenom… V důsledku toho očekávání je to prostě snesitelná hranice. Snaží se nekroutit, ale jde mu to čím dál tím hůř a kromě toho jeho hrdlo začnou opouštět první steny. Ještě nejsou nijak hlasité, ale nejsou ani potiché. Někteří lidé jsou takhle slyšet v nejlepším. Škubne sebou, když se ho Rei dotkne tváří v klíně, ale na rtech mu vyskočí úsměv, který značí, jak moc se mu ten dotek líbil. Opře si bříško ukazováčku o ret a nechá víčka klesnout, aby si všechno mohl vychutnat jenom na emocionální úrovni. Jeho je snadné pohltit a pak už je jeho chování čistě instinktivní. On si na nic hrát ani nemůže, protože tohle ho vždycky přemůže až moc snadno. Až bude jednou předstírat, bude ten sex vážně mizerný a taky to bude hrozně poznat. Když Reitovi učiní svojí nabídku, už zase se chvíli neděje nic, ale pak se ten dravec nad ním pomalu začne přibližovat a u toho hladí celé jeho paže, až se Sena zachvěje. I přes to mu opětuje dlouhý pohled do očí plný odhodlání. Znovu si ztrápeně povzdechne, když ho Rei podráždí boky, ale hned potom souhlasí a Senovi se vítězoslavně blýskne v oku. Ani nemrkne a už je nahoře. Ne v sedě, ale leží na něm a opírá se víceméně o pravé předloktí, zatímco konečky jeho vlasů lechtají Reitu v obličeji. Usměje se na něj. 

"To budu jedině rád." Řekne mu, protože on by si to rád užil ve všech směrech. Sice ho chce trápit, ale leklou rybu, co čeká, až všechno oddře, v posteli taky nepotřebuje. Málem by vyprskl nad těmi dluhy, ale smích ho rychle přejde, když mu Reitovy prsty zajedou mezi polovičky, on se proti němu prudce prohne a hrdelně si zavzdychá. Tohle byl útok ze zálohy. Na nic nečeká, vytáhne se na kolena a opře o ruce a posadí se na něj pořádně. 

"Takový trůn by mi mohl slušet." Řekne mu a samolibě si u toho oběma rukama zajede do vlasů v týle a přizvedne je. 

"Potřebuju být obdivován, takže bys s tím měl začít." Pak, kdo tady tomu bude velet.

Reita

Prohlédne si Senu a představí si ho na videu. Ne, že by nutně potřeboval podobné věci vidět, ale představa, že by byl hlavním aktérem on, se mu rozhodně zamlouvá. Takové video by si pustil a je jasné, že ne jen jednou.

"Hm, to viděl." Přizná s emu bez váhání, ono už není moc co skrývat zrovna v této pozici. Ušklíbne se, jakmile dojde na pozdější přehrávání záznamu.

"Tak s tím se budu muset smířit a v tom případě si tu premiéru dáme znovu." Snaží se udržet si v dobírání a provokacích nějaké pulsové body. Taky se snaží zjistit, jestli tohle bude jen záležitost jedné párty nebo ne. Ne, rozhodně by nebyl rád, kdyby tohle byla jediná noc a pak by se vrátili čistě jen k práci. Měl by to tak chtít, ž jenom kvůli Senovu bezpečí, ale nějak se nemůže přinutit to tak brát. Sena se mu snaží lhát a jejich hra se přesouvá i sem, aniž by od ní jeden nebo druhý upustil. To se mu líbí, baví ho to a taky pocit, že musí pořád něco vymýšlet. Žádné ticho kolem ani úplná rezignace s výrazem dělej si se mnou, co chceš. Sena očividně ví, jak na něj a on mu propadá víc, než by si ze začátku dokázal představit. Upře oči zblízka do jeho tváře, když na něm tak hezky leží. Nejradši by ho k sobě chvíli tisknul a nepouštěl, dokud by vyloženě nemusel. Zase se v něm objeví hromada ochranitelských pocitů, které mu našeptávají, že by ho nejspíš neměl ani pustit z domu, aby se mu něco nestalo. Senovo křehké tělo v jeho náruči, na něj křičí, aby ho v ní schoval před celým světem a přes to mu chce potřebný prostor, aby mu ukázal, co všechno dovede. Rei vypadá víc, než spokojeně, když Senovy rty opustí opravdu hlasité zasténání. Ani si neuvědomí, že mu víčka klesnou, aby si ten zvuk uložil víc do paměti. Ne, tohle rozhodně nechce zapomínat. Ač by si nikdy nemyslel, že se mu něco podobného může takovým způsobem líbit, děje se to.

"Myslím, že jsem našel novou obsesi, díky za ni." Vydechne tichým hlasem a on sám už nedokáže ovládnout vzrušení v něm. Jakmile oči otevře, užije si pohled na něj. Ruce má odložené na jeho bocích. Mírně pozvedne obočí, na slova o trůně a nakonec přikývne.

"Ano, zrovna tento trůn, by ti rozhodně hodně slušel." Myslí samozřejmě vlastní klín. Tam by ho viděl hodně rád a pak si jistě užije i povalení na postel, ale k tomu se možná ještě dostanou. Sena ho trápí už jen tím, jak blízko sedí konkrétním místům. Pak ho vybídne k obdivování. Kdyby jen tušil, co se Reitovi teď honí hlavou a jak by ho nejradši obdivoval…Měl by mu to říct? Přivedl by ho tím do rozpaků nebo vůbec? Nezůstane jen tak nečinně ležet a po jeho pozvednutí vlasů už to vůbec není reálné. Bez obtíží se vytáhne za ním do sedu a s trhnutím přitiskne k sobě. Je to on kdo první dlouze vydechne, ten pohyb byl skoro až příliš. Pak svůj stisk povolí a pozvedne dlaň, aby se dotkl prsty jeho pramenů. Zlehka je prohrábne a pak trochu zatáhá směrem dozadu.

"Začneme pěkně od shora." Pošeptá mu do rtů, ale zatím se jich nedotkne.

"Tvé vlasy musí každého lákat hned na první pohled. Mohl bych vdechovat jejich vůni a cítit jejich hebkost, stejně tak…" Zatahá za ně zlehka podruhé.

"Hm." Nedokončí svou větu a pomalu z nich vyplete prsty. Pohladí ho zlehka palcem po tváři.

"Tvoje oči, září jako vodní hladina, ale teď vidím ten hřích sedmi pekel." Pozvedne pravý koutek.

"Tvoje rty…" Těkne očima právě k nim a silněji na ně přitlačí palcem, když přejede po tom spodním.

"Tak horké a hebké, momentálně si dokážu představit hlavně jedno místo, které by mohli obejmout a chvíli nepustit." Ne, tohle asi není úplně romantika, ale na co má taky jiného myslet?

"Když jsme u těch rtů, vím, kam by se nejradši podívaly ty moje a je to zrovna v jednom místě, které jsem před chvíli celkem dobře zkoumal, asi se tam brzo vrátím." Nechá mu klidně vybrat, jestli myslí jeho klín nebo dráždění mezi polovičkami. Udělá klidně obojí, jen aby slyšel Senu naplno.

"Ale teď to máš v rukou ty, Sena-chan." Vrátí mu to trochu, ale i přes svá slova sklouzne dlaní z beder kopírujíc střed jeho pozadí a zajede hodně dál, trochu do strany, aby ho svou paží mohl přizvednout a přitisknout k sobě, čímž podráždí i jeho klín. Sena podle něj skoro nic neváží a Rei si užívá tu možnost, že s ním může dělat podobné věci, jen ten pocit mu stačí, aby se mu to líbilo o to víc.