Sena x Reita - Něco, co nikdo neví?- část 2.

(Senův dům)

Sena

Ano, skládá mu komplimenty. Vůbec si to neuvědomil, dokud to Reita nevyslovil takhle nahlas. Totiž ne s takovým dopadem, jaký by to mělo mít. Jeho mysl to odháněla někam daleko, protože Rei byl prostě jeho zaměstnanec. Kromě toho dost důležitý a čím víc ho bude Sena rozptylovat, tím horší všechno bude. Měl by být ten rozumnější, ale oběma je už jasné, že to prostě nedovede. Na to byl příliš mladý a Reita příliš jiný. Neokoukaný a drzý a při tom galantní a sexy. Taky o dost starší a Senovi se z něj začínala točit hlava. A to vůbec netušil, že by mohl mít v domě konkurenci. Musí se zasmát nárokům maminky a učitelů. Samozřejmě je to pochopitelné a představy jejich opatrovníků se velmi často rozcházely od představ jich samotných. Nic nového pod sluncem… 

"Máš rád box? I v televizi?" Povytáhne obočí. On sám ho nikdy nesledoval. Nevyzná se v něm, ani nezná jména významných sportovců, ale k Reitovi to tak nějak jde. Dovede si ho představit v ringu… jak po něm stéká pot… Musí zatřást hlavou a představit si taky, jak od někoho dostane pořádně do zubů, aby se mu ty myšlenky trochu zprotivily a on neskončil s problémem v kalhotách. Musí se zasmát vyprávění o Torovi. To zní přesně jako on. Rukama si k sobě víc přitiskne polštář, ale je to částečně taky proto, aby nebylo vidět na jeho klín. Tak Reitu lákalo postarat se sám o sebe? On se očividně obecně rád staral. Lákalo by to Senu? Ne, asi ne. Měl rád svůj přepych a pohodlí a pocit, že se stará spíš někdo o něho a on nemusí nic, jenom to, co chce. Vlastně se narodil úplně ideálně, i když to byl takový umělohmotný život. Rodina na něj neměla čas, přátelé… občas bylo těžké poznat, který je ten opravdový a jediný, komu opravdu věřil, byl Ruki. No ale daleko lépe se naříká v luxusní vile, než v garsonce, v tom má prostě jasno. Jakmile pronese tu svou odpověď o malém tajemství, čas se doslova zastaví. Býval by se tomu Reitovu výrazu hlasitě rozesmál, kdyby si byl mnohem jistější a alespoň tušil, jestli tu reakci čte jako kladnou nebo vůbec ne. I kdyby ne, on byl šéf a věci jsou tu podle něj, může si být trapný, jak chce, jenomže jemu záleží na tom, aby nebyl. Ta chvíle se natahuje a on má pocit, že ho tím polštářkem snad přetáhne, aby se malinko probral a konečně něco řekl. A on opravdu řekne. 

"Jak moc?" Zopakuje po něm a několikrát zamrká. Co on ví? Křičet znamená prostě křičet. Trochu nejistě a roztržitě rozhodí rukama do stran. 

"Podle toho, jak moc je to dobré… Já nevím zeptej se jich." Protočí očima, ale ve skutečnosti nechce, aby se Rei kohokoliv ptal. Konečně si dovolí tiše se zasmát. 

"Rád vidím, že se mi tě povedlo vyhodit ze sedla. Co myslíš, lžu nebo je to pravda?" Nedá si pokoj a flirtuje s ním dál, když mu podsouvá představu, že si to na něj jenom vymyslel a že by možná stálo za to to zjistit. 

"Co máš rád ty? Někdo to prý nesnáší..." Opravdu tady vyzvídá, jestli by mu z ložnice utekl nebo by ho to naopak rajcovalo? 

"Přísahám, že jestli nelžu, není to předstírané a když jsem ticho, všechno stojí za nic." Teď už se vyloženě baví, ale nelže mu. Je to prostě tak. V očích už mu divoce jiskří a ani na chvíli je nespustí z těch Reitových. 

"Ty nemůžeš být daleko, až na to dojde..." Pronese tónem hlasu o mnoho hlubším, trochu temnějším a dráždivějším a mírně bradu skloní. Chce, aby si Rei musel vybrat mezi tím, že jako strážce nesmí a mezi tím, že by možná mohl být u toho. Aby mu pracovala fantazie. Odpověď přijde vzápětí, ale ne z jeho úst. Jeho ruka jde automaticky nahoru po Senově noze a to vnitřní, citlivější stranou a jakmile se dostane, až nad koleno, Sena trochu zalapá po dechu a celý se napne. 

"Jak daleko?" Dostane ze sebe s obtížemi. Je mu naprosto jasné, kterou možnost si Reita vybral, stejně jako mu začíná být jasné, že selhávají oba dva, pokud jde o profesionální odstup mezi nimi. Kdo bude hlídat, až Rei přestane myslet úplně, to tedy netuší. Teď přijde kompliment z jeho strany, Sena vytáhne koutky nahoru a je vidět, že nad tím přemýšlí a zároveň mu to dělá dobře. 

"Nejspíš ne..." Vydechne a jeho hlava si taky vybírá možnost, o kterém nahoře se tady baví. Vzápětí se Rei skloní k jeho nožce a jím projede prudký výboj, jak citlivé receptory zareagují. Trochu se zachvěje, ale to Rei vlastně taky, slyšel to. Neuhlídá si vlastní dlaň, která se ho dotkne ve vlasech a jemně je promne. Ještě dvě vteřiny se vydrží tvářit jako aristokrat, než z té houpačky prostě sklouzne rovnou jemu do klína, automaticky protáhne ruce kolem jeho krku a najde jeho rty. Nijak dravě, ale velmi naléhavě. Tiše do nich vydechne, než ho políbí. Svou spontánnost nedovede ovládat.

Reita

Sena se ho ptá na box a to je tak to poslední, na co dokáže myslet. Zvládne jen přikývnout, ale osoba, která sedí blízko němu, si krade všechny jeho myšlenky. Jindy by klidně k té televizi usedl a díval se, v tuto chvíli by si ani nevšiml. Je pravdou, že pokud měl volno, dohledával si zápasy, které prošvihl. Trápil se v posilovně a chodil do oblíbené tělocvičny. Tam se většinou s Torou sešli, pokud jim to práce dovolila a pak na pivo. Taková odměna za to, jak si pěkně dali do zubů a že ani jeden druhého nešetřil. Čím víc bylo ale práce, tím ubývalo času na podobné střetnutí. Chybí mu ty časy, kdy se tam sešli klidně i třikrát týdně. Stejně tak společné jízdy na motorkách, byly jen výjimečné a to ho štvalo taky. Jenže kdy chtěl být v tomto oboru dobrý, musel se hodně přizpůsobit. To oba dost dobře uměli. A teď mají zase práci oba. Leda by naložili oba dva za sebe a dali si jízdu ve čtyřech. Vlastně to není tak úplně špatný nápad. Kdyby byl v jiné situaci, nejspíš by se do hlavy promítla chvíle, kdy si s Rukim povídal. Jenže teď má plnou hlavu Seny a plný nos jeho parfému, která snad sálá z každého kousku jeho kůže. Nikdy mu nepřišlo něco tak intenzivní, jako právě teď. Stejně tak mu v uších zní Senův smích. Nutně si musí jeho hlas představovat při úplně jiných věcech a ne, není jednoduší se krotit ani trochu, právě naopak. Obočí mu vyběhne nahoru a zatváří se pobaveně, když ho Sena pošle za těmi, s kým sdílel postel…Nebo i něco jiného? Ne, ta představa se mu vůbec nelíbí a uvnitř roste pocit žárlivosti, který úspěšně maskuje. Zatím.

"Dáš mi kompletní seznam?" Vrátí mu to trochu zpátky s blýsknutím v očích. 

"Nechci se nikoho ptát." Prohodí po chvilce.

"Nikdy jsem nedal na řeči ostatních, radši si na to přijdu sám." Hranice právě padly a on se je nebojí překročit. Rozhodně to není malý krůček, ale velký skok. V podobných okamžicích, to nejde ovládnout, stejně jako u Seny v ložnici.

"Hm." Broukne jen, když se ho zeptá, jestli to pravda je. Zatím na to neřekne nic. Zareaguje, až na další slova.

"Podařilo, to máš pravdu. Už dlouho jsem nepotkal nikoho, kdo by se dokázal o podobných věcech otevřeně bavit a ještě by to znělo, jako ta nejlepší taktika na svádění." Pokračuje dál v takovém malém, flirtovacím ping pongu a je vidět, že ho to baví. 

"Takže jsou jen tři možnosti. Buď tví milenci nestáli za nic, nebo máš odhlučněný dům anebo tolerantní sousedy." Prohodí a znovu se rty skloní k jeho kůži. Tentokrát už ji jen tak neopustí a věnuje jí další a další polibky. Dlaní zlehka stiskne stehno, aniž by se posunul z místa blízko klína. Cítí brnění v konečcích prstů. Dokázal by snad přesně říct, kolik centimetrů ho dělí od Senova klína, možná jsou to spíš milimetry. Vzhlédne k němu zrovna ve chvíli, kdy se Sena dotkne jeho vlasů a hned na to nechá víčka klesnout. Je to hodně příjemné a vydržel by si to užívat ještě o chvilku déle, když však oči otevře, je Sena už příliš blízko. Na vteřinu se mu zadívá do očí, než se jejich rty spojí. Trochu zmučeně si povzdechne do jeho rtů. Ve své práci potkal hodně lidí, kteří byli něčím zajímaví, ale s tím, co se děje teď, se to vůbec nedá srovnávat. Jindy by dokázal odolávat, se Senou to prostě není možné a ví to od první chvíle. Vychází mu rty vstříc a pomalu se začne přesouvat na kolena. Ani na chvíli nestáhne ruku z jeho stehna, jen ji přesune na vnější stranu. Přidá druhou, aby ani jedno nepřišlo zkrátka. Promne je obě zároveň, než se ještě kousek poposune, ukradne si prostor mezi jeho nohama, aby se Sena nemusel sklánět a on mu byl blíž, mnohem blíž. Dlaněmi začne vyjíždět nahoru, až na boky, které víc stiskne a mírně je přitáhne k sobě s přívalem touhy, kterou v tu chvíli nedokázal ovládnout. Jeho rty zatím nepouští, ani nezrychluje polibky, jen je prohloubí, jak jen to je možné. S posledním prolnutím si popotáhne jeho spodní ret, který zlehka stiskne mezi zuby a pak se mu znovu podívá do očí se svým typickým pousmáním.

"Jsou věci, které si radši vyzkouším sám, než se někoho ptát." Pošeptá mu, než očima těkne k jeho rtům a zase zpátky.

"Co mám rád?" Vrátí se oklikou k jejich předchozí debatě.

"Užiju si úplně cokoliv." Prohodí neurčitě.

"A úplně nejvíc, když jsem si jistý, že si to můj protějšek užívá úplně stejně a já cítím, že to tak je." Přiblíží se k němu zpátky a jedna z jeho dlaní opustí bok, aby se mohl jen zlehka dotknout Senova klína.

"Mít to ve svých rukách a vědět že nad tím vším mám kontrolu i nad tím, jak moc se ti to bude líbit." Teď si pro změnu hraje on s ním a nedává na sobě znát, jestli svá slova myslí naprosto vážně a prozrazují něco víc nebo je to jen zkouška, jestli se mu podaří Senovi vrátit to rozhození.

Sena

Za normálních okolností by jeho tvář zdobil vítězoslavný úsměv nad tím, že ho vyvedl z míry, ale v situaci, v jaké se teď nachází na to nakonec nemá ani pomyšlení. A to je co říct. Možná je až příliš otevřený, Reita má pravdu, ale jsou tu přece jenom oni dva a Sena měl vždycky potíže nechat si podobné věci pro sebe. Byla to taktika svádění, to má pravdu, jenom si ji nepřipravoval dopředu, ale vrhl se do toho po hlavě, jakmile k tomu byla vhodná příležitost. Bylo to tak spontánní, prostě si nemohl pomoct. Musí se zasmát vypočítávání těch možností. Nedá se říct, že by jeho milenci nestáli za nic, ale to Rei asi nechce poslouchat a kromě toho… on sám je plný očekávání, zda by mohl jeho nový objev být mnohem lepší, všechny je hravě předčit a ukázat mu něco, o čem se mu zatím ani nesnilo. Něco mu říká, že by tomu tak mohlo být. On chce, aby tomu tak bylo a vlastně do něj vkládá svoje touhy a představy. Neměl by… měl by hned říct dost, ale takové věci on prostě nedokáže. Reita ho od sebe neodstrkuje ani neodhání, je to přesně naopak. Dělá mu u sebe místo, přitahuje si ho za boky k sobě a v Senovi všechno nadšeně jiskří a hraje. Rozechvěle vydechne do jeho rtů, ale nepřestává ho líbat nazpět, jen by byl chvílemi asi rychlejší. Je dobře, že ho Rei trochu krotí a dává tomu všemu potřebnou hloubku. Sena proti němu musí být velmi nezkušený, má trochu strach, aby se to Reitovi líbilo, ale přece teď neuteče? Jakmile polibek skončí a Rei se na něj podívá, Sena trochu zapomene dýchat. Dokud se něco dělo, neuvědomoval si, jakou z něj má vlastně trému. Zabrní ho v žaludku a zároveň i v klíně, když mu Reita řekne, že si sám hodlá zjistit co a jak. To je jasná odpověď na všechny Senovy provokace. V podstatě mu jinými slovy sdělil, k čemu se chystá. Kdyby Sena převracel v hlavě, jestli to očekával a udělal to schválně, pohádal by se asi sám se sebou. Přece si nemyslel, že může dospělého muže takto provokovat a pak mu dát pusu na tvář a říct Dobrou noc? To by byla vážně naivní představa. Co má rád… ta otázka už se může týkat jenom jediné věci a Sena se po pravdě třese na odpověď… třese i z odpovědi. Cokoliv… to je asi dobře. Nebude zklamaný. Usměje se zálibě do jeho tváře, když mu Rei prozradí, že je z těch, kterým záleží hlavně na spokojenosti jeho protějšku. Hodně mužů to tak nemělo, potřebovali vybít hlavně sami sebe a orgasmus partnera byl příjemný bonus na konec. Někdy nejen bonus, ale rozhodně to bylo tím druhým v pořadí. Ale muž, který nutně potřebuje vidět nejdříve svého milence, aby byl opravdu spokojený, to by mohl být opravdu zlatý důl v sexu. Skoro nadskočí, když se ho Reita tak náhle dotkne v klíně. Hleděl do jeho očí, poslouchal jeho slova a najednou to vůbec nečekal. Zřejmě přesně nechápe význam Reitových slov a obsah, který s sebou nesou, ale stejně s ním zalomcuje vzrušení, když se u něj projeví ta dominance. Působil spíš jako takový ten sympaťák od vedle, než jako někdo, kdo by byl ryzí autorita a teď to najednou dostávalo nový rozměr. Sena nebyl z těch, komu by se líbilo poslouchat něčí nařízení a snášet omezování, ale na druhou stranu si rád užije, co mu někdo jiný nabízí, pokud to stojí za to. 

"Jak bys mohl mít kontrolu nad tím, jak moc se mi to bude líbit?" Zeptá se nakonec, protože si to nedovede představit. On je přece pánem svých emocí. Ani on sám neví, jaké to pro něj bude, jak by to mohl vědět někdo jiný? Přesto se znovu krásně a hříšně usměje, když ho konečky prstů pohladí po rtech a znovu k němu přitiskne svoje ústa. Dovolí svým dlaním, aby pohladily jeho pevná ramena, promne pod rukama svaly, které ho vzrušují a které by rád i viděl a nejenom cítil a spontánně se proti němu pohne boky. Je trochu nedočkavý a je to na něm vidět. Strach je to poslední, co by teď mohl cítit. 

"A nechceš zkusit tu krásnou pohodlnou postel?" Slyší říkat sám sebe něco hodně odvážného, ale proč by zůstávali tady na zemi pod houpačkou, když mohou být na tom nejpohodlnějším místě v domě? Možná je to trochu klišé, ale copak si něco užili, aby museli být kreativní v místech? Ne, on chce především pohodlí a ne řešit, jestli ho někde netlačí i něco jiného, než části těla jeho milence. A zodpovědnost a strach o život je to poslední, na co si teď dovede vzpomenout.

Reita

Jde to jen těžko opouštět Senovy rty. Jsou měkké, doslova ho vábí k ochutnání a on mu už nechce odolávat. Měl by myslet na to, že je pořád v práci, i když to tak už chvíli nevypadá. Možná spíš od začátku se oba chovají úplně jinak, než na co je zvyklý. Všechno jakby spělo právě k tomuto okamžiku. Sena byl krásný a uměl ho skvěle vyprovokovat a Rei se samozřejmě nechal, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc. Měl by myslet na okolnosti a na to, jak velký by mohl být problém, jakmile upustí od pozornosti. Proto se do podobných vod nikdy nepouštěl, pak hrozilo, že postaví své vlastní pocity nad racionální uvažování a udělá chyby. Teď má ale pocit, že by byla ta největší chyba v životě, kdyby ho teď pustil. Koutky mu spokojeně vystoupají nahoru, když se mu dostane Senova pohledu. Viděl, jak to s ním zamávalo a může si pogratulovat. Nejspíš je to ta správná reakce, aby u toho dneska neskončilo. Neměl by nic podobného chtít, jen už je pozdě a nedokáže couvnout. Nakloní hlavu mírně na stranu a prohlédne si ho celého, velmi pomalu a zkoumavě, jako kdyby se snažil na Senově těle najít místa, která by si později vybral, jako hlavní středobody svého zájmu. Pak se znovu vrátí k očím a v těch jeho zvláštně zajiskří. Sena vypadal, že má zkušeností až na půdu. Podle něj se museli prát, aby se k němu do postele dostali a u některých to hraničilo s obsesí, taky proto tu je. Jsou ale asi věci, které zatím nepoznal a to se mu líbí ještě o to víc.

"Tím, že bych tě hodně dlouho pozoroval a pomalu přicházel na to, co se ti líbí a tím tě trápil ještě mnohem víc." Prozrazuje mu část svých představ.

"A taky trochu tím, že ti nedám na výběr." Provokuje ho dál, aby přesně netušil, co tím myslí. Tohle je mnohem lepší ukázat. Nechá Senu, aby ho políbil, vrací mu je se stejnou intenzitou a pořádně si je užívá. Zkoumá, co všechno zatím nabízejí jeho ústa a snaží se najít místa, na která jeho tělo víc reaguje. Dlaní mezitím opustí jeho klín a vrátí se na stehna, která ho lákají taky. Je potřeba je pořádně prozkoumat a zjistil, jak moc citlivá jsou. Po chvilce se mu dostane ujištění, že tady na terase celý večer neskončí.

"Hm, začínám tušit, jak moc pohodlná bude, máš to už dost vyzkoušené, že?" Ještě ho trochu potrápí, než začne pomalu vstávat. Položí dlaně ze strany jeho krku, palci promasíruje kůži pod ouškem, než se k němu ještě krátce skloní a políbí ho.

"Chci ji vyzkoušet." Pošeptá mu do rtů, když se odtáhne. Obuje bosé chodilo, vezme jej za dlaně a pomůže mu vstát. Vede ho s sebou do domu, cestou ještě úkoluje své muže, než vypne sluchátko, které má v uchu a schová ho do kapsy. Uvědomí si, že na kamerách bude, kam společně jdou a pokud Sena nelhal, bude i jasné, co tam dělají. Stud se ale ne a ne dostavit. Ostatně všichni tady mají podepsanou mlčenlivost, i když to není záruka úspěchu a je možné, že se na něj budou dívat jinak, stejně si to nerozmyslí. Senovi radši říkat nebude, co se mu právě prohnalo hlavou, asi by nakonec celý večer nedopadl úplně jinak. Jen se krátce ohlédne přes rameno, když ho pustí do dveří jako prvního. Sám zůstane na chvíli u dveří, když se tiše zavře a cvakne zámkem.

"Jsi hrozně neopatrný, když si zveš cizí chlapy do ložnice." Prohodí s tichým zasmáním, než se pohne ode dveří. Vezme ho za boky, otočí zády k sobě a přitiskne na své tělo. Míně se nahne přes jeho rameno, opírajíc si část tváře do jeho vlasů. Dlaně si odloží na jeho bříško a věnuje mu zkoumavá pohlazení.

"Ptal ses mě, jak můžu kontrolovat tvou slast." Naváže v podstatě tam, kde skončili. Jednou dlaní při svých slovech zajede mnohem níž, ale klín jen těsně mine a sjede na vnitřní stranu stehna a zase zpátky nahoru. To samé zopakuje i na druhé straně.

"Třeba tím, že ti nedovolím nic navíc." Poškádlí ho slovy, než ho jednou paží víc přitiskne k sobě kolem pasu a druhou mu znovu zajede přímočaře do klína, který několikrát pohladí a pak zase nic.

"Neboj, nechci ti ublížit." Pošeptá mu a otře se rty o kůži na jeho krku. Zase je tu ten jeho parfém, který utočí na všechny jeho myšlenky, aby vnímal jen jeho a nic jiného.

"A nikomu jinému to taky nedovolím." Dojde i na podobné věci, protože to nedokáže oddělit od sebe. Sena vypadá příliš křehce, aby na něco podobného mohl přestat myslet.

Sena

Reita dlouho neodpovídá a jenom si ho prohlíží, až z toho začne být zase nervózní. Co se děje? Vypadá moc unaveně? Má kruhy pod očima? Nejradši by vytáhl zrcátko a zkontroloval se, ale přece pozná, když se někomu líbí nebo ne? Nakonec mu Rei začne vyprávět, jak přesně by se ho pokusil ovládnout a on mírně pootevře rty. Pokusí se představit si sám sebe, jak čelí jeho pohledu. Samozřejmě, že by se s tím pokusil něco udělat, svést ho, aby Reita přestal přemýšlet a bylo po jeho. Jenže kdyby mu to Rei znemožnil… ano, to by bylo k zešílení. Mohlo by se mu to líbit nebo by ho to vytočilo tak, že by bylo po všem? To ještě neví a má trochu strach to zkoušet. Teď chce spíš uspokojení, než testování něčeho nového. Obzvlášť po tom šíleném dni. Chce být hýčkán a konejšen, že žádná strašidla neexistují a do jeho ložnice se už dostane jenom ten, kterému to sám dovolí. Reitovy polibky jsou zkušené, obratné, mnohem zkušenější, než ty Senovy. Pořád z něj má vlastně trochu strach. Nebo spíš z vlastní neohrabanosti. Je to proto, jak málo se znají a jak moc si před ním nechce utrhnout ostudu v žádném směru. Ta jeho narážka ho trochu vyvede z míry. Podívá se na něj a obočí se mu maličko stáhne. Teď je tak trochu dotčená ženská a dotčený nadřízený v jednom. Co tím jako chce říct, že ji má hodně vyzkoušenou, to jako že si tam tahá kde koho? Nejradši by mu vrazil pár facek, ale tím by asi celý večer hodně rychle skončil. Ruki by se nedosmál ani za týden. Než se stačí nadechnout a s našpulenými rty mu něco odpovědět, Reita už vstává a dělá to tak podmanivě, že mu snad poprvé někdo sebere vítr z plachet. Sena ještě chvíli hledí beze slova před sebe a v jeho uších rezonují jeho slova. +Chci ji vyzkoušet...+ Teď už jde vážně do tuhého. Do slova… Pomalu vstane a následuje ho, jenom ho uvnitř pustí, aby se ostatní nedívali víc, než by museli. Do toho, co se tu dnes stane, jim nic není, ale nemusí si šeptat ještě dnes. I tak má Sena pocit, že se na něj dívají snad úplně všichni, i když to nejspíš není pravda a doopravdy se červená. Nejradši by si po cestě k ložnici odkašlal, ale tím by jenom přitáhl pozornost a tak v ní prostě zmizí možná až přehnaně okázale a čeká, až se dveře konečně zavřou. Uslyší za sebou cvaknutí zámku a posléze i jeho hlas a prudce se k němu otočí čelem. Ještě mu nezapomněl tu předešlou poznámku. Hledá v jeho očích stopy po některých odpovědích, jako například jak se dozví, kdyby se něco dělo nebo co mělo kruci znamenat to prohlášení o posteli a taky, jestli se mu pořád tak moc líbí. Protože jemu se Reita líbí. Tak moc, že mu to nejspíš všechno odpustí. 

"Já vím. Maminka mě varovala. Ty nemusíš." Řekne mu. Rei se pohne z místa a jeho žaludek udělá jeden veletoč. Nechá se jím otočit skoro jako poddajná panenka a hrdelně vydechne, když na zádech ucítí jeho pevné tělo. Takhle s ním ještě nikdy nikdo necvičil. Do břicha se mu propalují Reitovy dlaně a trhne sebou dozadu proti němu, když jen těsně mine klín. I tak Senovi po těle naskočí husí kůže. Když ho k sobě Rei takhle tiskne, vlastně ani neví, jestli mu vadí, že by nemohl nic dělat. Obvykle by mu to vadilo, ale teď by mohla být jistá odevzdanost vlastně velká výhra. Tiše si zasténá, když jeho ruku konečně ucítí přímo mezi nohama. Už na ni docela dychtivě čekal a líbí se mu, že s tím Rei příliš neotálí a prostě si bere, co chce. Jeho ujištění ho překvapí. To by opravdu neměl. Je placený za přesný opak a Senu ani na chvíli nenapadlo, že by se s ním neměl cítit bezpečně. Tak to asi bylo dobře. Stejně je to ohleduplná poznámka. Na rozdíl od té předešlé… Takže ne, ještě mu pořád neodpustil. Usměje se, když ho ubezpečí, že se mu nikdy nic nestane a přetočí se pod jeho rukama čelem k němu. Obejme ho kolem krku a víc se k němu přitiskne, zatímco se mu dívá do očí. 

"A co když ti já nedovolím, aby sis vzpomněl na svou obvyklou roli?" Pošeptá mu do rtů. Sklouzne rukama k jeho dlaním, proplete s ním prsty a začne couvat směrem k posteli. Teprve u ní ho pomalu pustí a začne rozvazovat skryté tkaničky své tuniky. Ani na chvíli z něj nespustí oči, nutně potřebuje vidět každou nepatrnou reakci. Látka brzy odhalí ploché bříško s bílým kamenem v pupíku a Senovi se sebevědomě zvednou koutky.