(Senův dům)
Reita, Tora
"Vážně, vážně moc tě obdivuju, věř mi." Postěžuje si Senovi, když mají zrovna chvilku čas a je jasné, že i když je Rei zvyklý na velké davy a večírky, není to nic, co by musel nutně absolvovat bez práce.
"Hlavně s podobným úsměvem." Dojde i na kompliment. Po pár hodinách se dole objeví i Tora s Rukim. Je mu jasné, že to muselo být příšerně únavné, celou dobu hledět do počítače, ale přece jen pár vodítek mají, hlavně jistou podobnost s tetováním, která tvoří Torův známý. Ještě ale nemají vyhráno. Tora si s ním hned domluvil schůzku na zítřek, aby mu práci ukázal a zeptal se ho. I tatéři měli svou hlavu a zrovna tento právě chlastal někde na druhém konci Japonska a nejspíš už ani na displej neviděl. Rei jim oběma bez váhání poděkuje a společně doklepou zbytek večírku.
Jakmile skončí v domě poslední, tedy kromě personálu, je na čase pustit i ty dva k Rukimu domů.
"Žádný pitomosti, Tora-kun." Varuje ho Rei s přísnějším výrazem, ze kterého si jeho bratr očividně nic nedělá.
"Ano já vím, žádná cigára v domě, žádné rány pěstí, jen v nejnutnějších případech a pokud se jeho mámě nebudu líbit, nebudu jí to zkoušet vracet." Tora vyjmenuje všechno, co by mu chtěl Rei ještě připomenout a tváří se jako malý kluk, kterého máma napomíná. Prostě neposlouchá.
"Nenech se od něj opít a zneužít." Dojde na poznámku z Reitových úst, ale popravdě...Nepouští se mu Rukiho s Torou zrovna snadno a nejde o bezpečí. Když se ale ohlédne koutkem oka na Senu, to rozhodování není zas tak složité nebo ano a on si to jen nedokáže připustit? Nechá podobné myšlenky stranou a vrazí Rukimu do ruky svou helmu.
"Budeš ji potřebovat, on ji tu nenechá a klidně tě na ni přiváže, když bude muset, síly na to má dost." Naznačí Rukimu, jak bude jejich cesta vypadat.
"Bude se mu to líbit." Ujistí Tora Reie a hned dodá.
"Pojedu pomalu a slušně." V ten okamžik už se za nimi zaklapnout dveře a Rei zůstane se Senou v prázdné hale sám. Rei se otočí na Senu a upřímně pousměje.
"Bude na něj hodný, znám ho." Ujistí ho, aby o svého kamaráda neměl strach.
"Tora je jako já, přes něj se jen tak někdo nedostane." Dodá ještě a pak se rozhlédne po celé hale.
"Je tu najednou hrozné ticho co?" Pro něj je to vlastně příjemná změna, má za celý den ruchu plné zuby.
"Teď už bych si mohl tu růžovou konečně sundat, že?" Pokusí se vrátit do rozpoložení, které měli před celým večírkem, aby ho trochu rozptýlil. Vlastně i malinko sebe.
"Nebo mám počkat až do ložnice? K sobě." Upřesní rychle, aby nedošlo na nějaké poznámky.
"Jsi určitě unavený, měl bys jít spát, byl to náročný den." Dojde na trochu vážnější notu, než mu položí dlaň na rameno.
"Postarám se o to, abys měl klidné spaní. Mám přece slíbený ten koberec před postelí." Naznačí mu, že spaní u něj v ložnici myslí smrtelně vážně. Dokud dům nebude zajištěný podle jeho představ, tak tam rozhodně spát bude. Jestli mu to Sena nedovolí, tak mu asi zatluče okna a rozloží tábor přímo před jeho dveřmi. Po tom, co se dneska stalo, je stupeň jeho paličatosti na nejvyšší možné míře. Ne, on sám spát nebude a nechá kluky před domem hlídat celou noc. Senův stalker měl tu drzost dojít až dovnitř, je jen těžko říct, co by si mohl dovolit, ale tím Senu strašit nebude.
"Ale ale, Yuki." Přeostří na králíka, který hopsá po dlouhém stole s občerstvením, než se rozvalí na poloprázdný tác se salátem. Skoro vypadá, že je tam naservírovaný a spokojeně uždibuje salát.
"Ten má dneska za sebou taky směnu jako módní doplněk." Dojde i na poznámku, než vezme králíka do náruče a dopřeje mu i kousek salátu.
"Sprcha a do postele nebo sklenička a chvilka klidu?" Zeptá se Seny, než se zarazí.
"To nebyl návrh." Další odmlka.
"Myslím." Krátce se uchechtne, než se musí na chvíli věnovat práci a posledním úpravám hlídek.
Sena, Ruki
"Řekl bych, že je to moje práce, ale mohlo by ti to připadat směšné." Kde kdo z obyčejnějších lidí si myslel, že Sena nikdy ani nedošel s košem a proto říká podobným zábavičkám práce. Byla to pravda. Sena nikdy s košem nebyl. Trvá to jen pár minut, než k nim sejdou i Tora s Rukim. Sena úplně zapomněl na to, že jsou ještě zavření nahoře a pracují. Ruki zívá a jeho vlasy trčí do všech stran. Automaticky jde ke kávovaru a nechá si napustit asi trojité presso do velkého hrnku. Bez okolků vytáhne i cigaretu a zapne digestoř. No a co, potřebuje to a jsou v kuchyni. Sena mu nebrání. Všichni si teď zaslouží, co si budou přát. Reita začne z ničeho nic dávat Torovi kázání a Sena je tak unavený, že mu dokonce pár minut trvá, než mu dojde, že jde o nocování u Rukiho. Přece jen by mohli spát tady, stačilo by zavolat k Takanoriovým, že to přehnali, ale Ruki kdo ví proč odmítá. Sena nemůže mít ani ponětí, že je to proto, že je na rozpacích z Reity a jeho slůvek během večírku a tohle byla jeho typická obrana. Utéct co nejdál. Ruki od svého hrnku po Reitovi občas pokukuje, ale jenom, když se zrovna nikdo nedívá. Trhne sebou, když Rei z ničeho nic promluví přímo na něj. Musí posunout pohled k Torovi jako by ho hodnotil, jestli by se jím zneužít nechal nebo ne, ale čert ví, co se honí v jeho hlavince. Zamrká ještě zmateněji, když si uvědomí, že místo kafe a cigára svírá v dlaních helmu na motorku. Vrhne vyděšeným pohledem nejdřív po Reitovi, potom po Torovi a pak ji odloží na linku.
"Tak to ne." Rázným krokem začne obcházet ostrůvek.
"Ru-chan, prosím." Sena mu zastoupí cestu.
"Je to jenom kousek. Když nechceš zůstat tady?" Ruki se přes něj znovu letmo podívá na Reitu, pak helmu popadne a radši hned vykročí ke dveřím.
"To bylo nějaké snadné..." Zamumlá Sena a rozeběhne se za ním, aby se s ním rozloučil. Nakonec za nimi dovře dveře a pomalu se vrátí k Reitovi. Sáhne po Rukiho cigaretě a típne ji do popelníčku.
"Hmm… doufám." Odtuší, protože je mu jasné, že Tora dá Rukimu co proto. Přikývne na to ticho a překvapeně se po Reitovi ohlédne, když dojde na svlékání košile. Všechno zapadne na své místo a zafunguje, jako to mezi nimi bylo před tím incidentem. Nechá Reitu přijít až k sobě a celou tu dobu se mu dívá do tváře. Usměje se, když ho začne uklidňovat, že se může v klidu vyspat a přikývne, i když si uvnitř není tak jistý. Teď už se ale určitě nic nepřihodí.
"No vidíš..." Zamumlá tiše, když dojde na kobereček. Najednou se z té představy červená a dívá se někam pod nohy jim oběma, aby mu nebylo vidět moc do tváře.
"Sklenička." Řekne nakonec k možnému překvapení jich obou a požádá ještě kuchařku, aby jim něco přinesla na terasu dozadu. Snad mohou být venku? Převezme si od Reity králíčka a vykročí pomalu tím směrem. Usadí se na velkou ratanovou houpačku, vystlanou bílými polštářky a porozhlédne se po kvetoucí parádě okolo. Nohy si složí pod sebe a počká, až se k němu Reita připojí. Brzy u sebe mají i pojízdný vozík s několika druhy alkoholu a skleniček a trochu ovoce. Vánek je vlahý, ale letní. Všechno působí dojmem, jako by tu byli sami.
"Jeden touží po obdivu a když ho konečně má, zjistí, jak děsivé to může být..." Začne opatrně, zatímco hladí králíčka po zádech.
"Povídej mi něco o sobě..." Nepodívá se na něj. Oči má stále upřené před sebe.
Reita
"To víš, můj bratr dokáže ukecat každého a nemusí nic říkat." Do očí by to Torovi nikdy neřekl, ale teď ho nevidí ani neslyší, tak si to může dovolit.
"I přes jeho povahu to vždycky uměl líp, než já. Sám sem se tomu často divil." Zasměje se Rei krátce a už kouká jen na Senu. Musí si ho nutně prohlížet pořád dokola.
"Nic na tobě mi nepřijde směšné. Každý máme svou práci, nenapadlo by mě to zlehčovat. Sám dobře vím, jak moc dokáže být člověk unavený…psychicky. Je to mnohem horší, než fyzická únava, ta většinou nezanechává následky." Měl potřebu mu to říct, aby věděl, že ho nejspíš nevidí jako ostatní v jeho postavení. Zatváří se pobaveně, jakmile vidí Senův výraz při zmínce o koberečku. Osobně se mu zamlouvá představa, že by se posadil někde k jeho posteli a jen ho pozoroval. Hlídal jeho spánek, určitě bude okouzlující i když spí. Vlastně to nebylo úplně fér vůči ostatním lidem, ale je rád, že to tak podle něj je. Užije si to mnohem víc.
"Dobře." Přikývne s úsměvem a následuje Senu na terasu. Zůstane chvíli u dveří, počká, až jim dovezou vozík a sám ho dotlačí a ven, aby jim nalil oběma. Nechá Senu vybrat si, co by to mělo být. Sám si dá taky, ale jen jednu. Alkohol nebyl dobrý nápad, pokud na něj má dávat pozor. Jedna sklenka je v pořádku, ale víc by pít neměl. Chvíli na jeho slova nic neříká, jen mu podá skleničku a usadí se na zem před houpačku. Vzhlédne k němu, než krátce pozvedne sklenku a napije se.
"Někdo za celý život nezjistí, jak děsivé to může být." Prohodí jako první, než sklenku odloží vedle sebe a sáhne po jedné jeho nožce. Opatrně ji dostane dolů, zuje ji a opře v půlce stehna o pokrčenou nohu. Prsty se pomalu rozběhne po jeho chodidle v jemných dotecích, později trochu přitlačí, ale pořád ne příliš, aby masáž byla příjemná.
"Některé to neděsí, ale to jsou šílenci." Ušklíbne se s nádechem pobavení. Překvapeně k němu vzhlédne, když má povídat něco o sobě.
"Nejsem si jistý, že je úplně, co říkat." Tváří se pořád pobaveně.
"Vyrůstali jsme na okraji města. Neměli jsme se špatně i přes fakt, že náš dědeček není Japonec." Pokrčí nenuceně rameni.
"Ale víc ti o něm neřeknu, co si pamatuju, tak jsme o něm doma nikdy nemluvili a teď už nežije. Můj otec ho nenáviděl, nevím proč." Několik let po tom zkoušel pátrat a nakonec to vzdal.
"Ve škole jsem trávil většinu času se svým bratrem a snažil se ho držet dál od všech problémů." Zarazí se a protočí očima.
"Ne, nedařilo se mi to ale vůbec. Tora jakoby průšvihy přitahoval, ale vždycky to bylo kvůli někomu, jestli mi rozumíš. Asi máme úplně stejný ochranářský komplex nebo co." Zasměje se upřímně. Nedívá se na Senu, jen zaujatě pozoruje své prsty, jak se dotýkají hebké kůže. Sem tam jednu ruku stáhne, aby sáhl po sklence a mohl se napít.
"Už během školy jsem začal dělat v clubech vyhazovače. Jen v těch malých. Pak jsem potkal chlápka, který mi nabídl, že bych se mohl mít mnohem lépe. Šel jsem do toho, udělal si potřebné kurzy a pak dělal pro něj, dokud jsem mu to všechno nesplatil a nezačali klienti chtít mě. Pak už to bylo snadné, zařídit se pro sebe." Pokrčí rameny. Nepřijde mu na jeho životě nic zvláštního. Staral se, aby měli s bráchou, co dělat.
"Tora se ke mně přidal za pár týdnů a pak taky na vlastní triko. Vždycky říkal, že by pro mě nikdy dělat nemohl, že se mnou není k vydržení." Konečně se podívá nahoru.
"Spíš není k vydržení s ním, hrozně si o sobě myslí." Prsty vjede kousek výš, aby potrápil trochu i Senovo lýtko. Záměrně se vyhýbá tématu jeho postřelení. Schovává to uvnitř sebe, protože to rozhodně bylo jeho velké selhání, nedokáže to brát jinak.
"Povíš mi něco o sobě?" Zeptá se Seny zaujatě.
"Prozradíš mi něco, co nikdo jiný neví?"
Sena
"Obvykle si staví hlavu přesně proti tomu, co po něm chtějí všichni ostatní. Má nějaký důvod, o kterém ví jenom on." Má svého přítele dokonale přečetného, ale jeho myšlenky bohužel stále číst nedovede. Upře na chvíli zkoumavý pohled na Reitův profil, když dojde na slova o tom, jaký přesvědčovací talent Tora má. Nic na to ale neřekne. Neřekl by, že ze dvou bratrů je Tora ten sympatičtější, ale tím nemyslí, že by sympatický nebyl vůbec. Spíš se k němu obtížněji hledala cesta, jeden se s ním hůř ztotožnil, než s Reitou. Tam mu to šlo od první vteřiny samo. Mile a upřímně se usměje, když ho Rei ubezpečí, že mu nepřipadá směšný. Od dospělých kolem sebe to slýchal dost často, že si jenom hraje a nic pořádného nedělá, možná to byla pravda, ale jinak to neuměl. Nikdy ho k ničemu jinému ani nevedli. Trochu ho překvapí, když si Reita vybere místo pod jeho nohama, ale pravdou bylo, že kdyby se k němu vtiskl do houpačky, byli by jako milenci. Sena si to místo vybral podvědomě, aniž by nad tím víc uvažoval. Bylo mu líto, že to Rei nezkusil? Asi ano, ale někdo z nich musel mít rozum. Převezme si sklenku, taky ji pozvedne a upije a nechá si ji volně v klíně v dlaních.
"A takový člověk je šťastný." Dodá, ale v tu chvíli ucítí na noze jeho dotek. Oči se mu zaskočeně rozšíří a zřetelně se zachvěje po celém těle, ale nevytrhne se mu ani mu to nezakáže. Trochu užasle sleduje, jak mu Rei zouvá botku a odkládá ji stranou a pak ho na chodidle zahřeje teplo jeho stehna. Jen na chvíli, než ho musí uvolnit Reitovým dotekům. Z počátku to trochu lechtá, ale rychle si zvykne a uvědomí si, jak unavené má vlastně nohy z těchto bot. Pootevře rty a sveze se na houpačce o kousek níž. Trvá to jenom malou chvíli, než si ho Reita podmaní a on začne málem spokojeně příst. Doopravdy si tuhle jeho pozornost užívá a nejradši by mu do klína nacpal i tu druhou nožku.
"Máš krásné ruce." Vypadne z něj naprosto nepatřičně. Pořád si je musí prohlížet, když se ho dotýkají. Jsou hřejivé, velké a při tom něžné. Ty jeden prostě musí chtít cítit. Měl by se stydět za svoje myšlenky, ale nejde to. Teď se dokonce ani nečervená. Rei k jeho velké radosti doopravdy začne vyprávět a on z něj po celou dobu nespustí oči. Zadumaně pozoruje rysy jeho tváře. Jen se jemně usmívá a občas se napije.
"Není to poznat." Řekne na poznámku o dědečkovi. Rei nevypadá jako míšenec. Tora měl netypickou postavu a oči, ale stejně by ho to asi nenapadlo. V dnešní době se stylizoval kde kdo a mladá Japonci už docela povyrostli. Jeho otec ho nenáviděl… to je silná emoce. Co se asi stalo? Ani matka nebo babička mu to nikdy neřekly? Zasměje se, když dojde na Toru a na průšvihy.
"To ho ale vlastně šlechtí." Prohodí.
"Jak tě napadlo dělat zrovna vyhazovače?" Co vede mladého kluka jako on k podobné práci?
"Škola tě nebavila?" Asi má příliš mnoho otázek. Reita svou cestu neměl úplně jednoduchou. Musel splácet svoje kurzy… ale taky měl štěstí, že do něj někdo vložil důvěru a umožnil mu je udělat. Nakonec se rozesměje, když dojde na ego obou bratrů. No, chvílemi bylo srovnatelné, ale radši na to nic neřekne. Reitova ruka se posune a vytrhne z relaxačního rozpoložení. Trochu se napne, protože při tom ucítí lechtivou odezvu až v klíně, ale nedá to na sobě znát. Ani teď mu nic nezakáže. Kruci, nejradši by stekl z té houpačky na zem a řekl mu, ať si s ním dělá, co chce.
"Něco, co nikdo neví?" Poklepe si zamyšleně prstem o rty, když mu Rei položí tu otázku. Co nikdo neví, dokonce ani Ruki ne?
"Křičím při orgasmu." Řekne mu, když zapíchne ledovou modř svých očí do jeho tváře a cosi v ní jasně zaplane. Ani neví, proč mu to řekl. Chce vyvolat jeho rozpaky? Chce vědět, jestli by se mu to líbilo? A co sexistické narážky šéfa k podřízenému?
Reita
"Možná, že je opravdu šťastný." Pokývá zamyšleně hlavou, ale stejně, on to má svým způsobem rád."Zase je to důkaz, že opravdu žijeme. Bez trochy strachu, možná i stresu, by to nešlo. Já mám vždycky pocit, že mě žene za hranice možností a tím je posouvá." Je to už dlouho, kdy si s někým podobným způsobem povídal. Je to zvláštní pocit. V době kdy se zotavoval po zranění, se trochu odřízl od světa. Potřeboval se srovnat sám se sebou a netrvalo to zrovna krátce. I Toru od sebe odháněl, ten se ale nedal tak snadno. Jeho paličatost byla tehdy velkou výhodou a stejně…O některých věcech se nikdy nebavili, ne tak uvolněně, jako mluví právě teď se Senou. Po očku ho pořád pozoruje a koutky mu běhají nahoru, když vidí, že se mu to líbí. Byl to jen momentální nápad, ale je rád, že sebral odvahu nebo spíš risk, že ze sebe udělá pitomce a opravdu se do toho pustil. Příjemně strávený večer…Tak nějak by si ho rozhodně představil. Za dnešek už bylo adrenalinu dost a teď by si to měli užít. Tedy on ne, on je v práci, ale Sena ano. K tomu bezpečí přece patří i dobré rozpoložení, no ne? Nemá vůbec problém si to v hlavě obhájit, i když o to už dávno nejde. Zlehka promne ztuhlejší místa, která si o větší pozornost přímo žádají. Překvapeně vzhlédne, když se mu dostane nezvyklého komplimentu.
"Myslím, že ruce mi ještě nikdo nepochválil. Moc díky." Mírně kývne hlavou, aby dodal svému poděkování vážnost.
"Skládáš mi komplimenty už podruhé za dva dny. Nakonec si o ně budu říkat místo výplaty." Blýskne se mu v očích, protože si zase dovoluje příliš, ale nějak mu přijde, že teď by mohl. Pak ale sklopí hlavu a zasměje se.
"Šlechtí, jen to zkus vysvětlit učitelům a mámě. To šlo vždycky těžko." Zasměje se krátce, než začne přemýšlet, proč vlastně skončil u podobné práce.
"Já ani nevím. Viděl jsem inzerát, měl jsem natrénováno a baví mě box. Nabízeli slušné peníze a tak jsem kývl. Není v tom nic světoborného." Pokrčí rameny.
"Škola byla fajn, ale pocit že se o sebe snažíš postarat sám, byl mnohem lákavější. Torovi se do toho zas tolik nechtělo, ale škola byla tak trochu pod jeho úroveň. Něco po něm chtěli v době, kdy se mu to nehodilo." Je vidět, že vzpomíná na staré časy. Přijde mu to hrozně dávno a přitom to není zas taková doba. Tolik se změnili oba dva. Sena mu ale všechny vzpomínky vyžene z hlavy. Už jenom tím, jak vysoko na jeho nožce právě je a jak moc je jeho kůže hebká. Jako když se po dlouhém dni položí do měkké postele a zavře oči. Je to neskutečně příjemný pocit, který si člověk nechce odepírat. Znovu k němu na chvíli stočí tvář, aby viděl jeho reakci. Ani teď odmítání nepřijde a pro něj je to znamení, že nic není špatně. Ještě kousíček s nimi vycestuje nahoru, aby se zase pomalu vrátil dolů. Čekal nějaké drobné tajemství, které sice nikdo neví, ale nebude tak…Když to na něj Sena vybalí narovinu a na chvíli vypadá, že neumí do pěti napočítat. Tak pitomý výraz neměl asi od doby, kdy byl mimino, teda podle fotek. Snaží se přijít na cokoliv, co by mu na to mohl říct a nebylo by vidět, jak moc ho svou upřímnosti odrovnal. Bez šance.
"Jak moc?" Vypadne z něj otázka, kterou si měl nechat spíš pro sebe. V očích je patrné zaujetí a hlavě náznak vzrušení, které mu svým prohlášením způsobil. Ne, že by něco podobného nutně vyhledával, jde spíš o to, jak by mohl znít. Jen myšlenky na něco podobného zajišťují, že tu někdo hodně přitopil. Jen pohled do Senovy tváře ho nutí, aby odhazoval zábrany, které ještě před chvíli měl. Jen malé, jinak by nezačínal ani s masáží, ale teď už jsou někde v nenávratnu.
"Já jen ať vím, jak daleko bych měl být, až k tomu dojde." Přijde i malé popíchnutí, ale navzdory tomu se jeho dlaň sklouzne na vnitřní stranu nožky a sune se zase nahoru. Tentokrát se ale nezastaví a zamíří ještě o kousíček výš. Je to dost těsně na hranici, aby mu nesáhl rovnou do klína. Oči má přikované ke své dlani, je těžké je od ní odtrhnout, ale nakonec se mu to podaří.
"Hm myslím, že bych měl být opravdu blízko. Pak bych mohl rozeznat, kde se nacházíš a jak daleko." Pozvedne pravý koutek.
"Sena-chan, už ti někdo řekl, že nahoře ti to hrozně sluší?" Teď je to on, kdo přijde s komplimentem, jen je to něco, co by se asi dalo čekat. Není schopný vymyslet nic originálního, ale vlastně by se to dalo přebrat i na to, že je jeho šéf. Místo dalších slov, se trochu nakloní a dotkne se rty zboku jeho nožky kousek nad kolenem. Trochu trhaně vydechne do jeho kůže, než oddálí své rty a dotkne se jí špičkou nosu. U toho už zavírá oči a naplno si to užívá. Skoro to vypadá, že neexistuje možnost, aby ho chtěl Sena zastavit. I kdyby ano, stejně to musel alespoň vyzkoušet.
Žádné komentáře:
Okomentovat