Sena x Hyde - Jen jestli někde nebudete řádit společně. - část 3.

(střecha)

Hyde

Je mu jasné, že Sena se brzo dovtípí, kdo za ohňostroj může. Kdo taky jiný z jejich okolí, když je jasné, že Hyde si je jistý, odkud vítr vane. Kaz se očividně chtěl postarat se vším všudy a udělat jim kouzelné rande, když věděl, co Hyde chystá.

"Kdybys tu zůstával ty, bud se bát, abys s Kazem netrávil příliš času." Zatváří se pobaveně a tiskne ho k sobě ještě víc. Ne, nikomu už ho nedá a rozhodně by o něj hodně bojoval, kdyby se něco podobného mělo stát. Rozhodně by svůj boj nevzdal, kdyby viděl ještě jakoukoliv možnost, i za cenu, že by sám sebe shodil. Ale to mu zdá se nehrozí.

"Myslím, že Aoi by se zlobil ještě víc, kdyby zjistil, kdy a hlavně kde je vyráběl." Prozradí Senovi, že ví i původ podobných hraček. Tohle Kaz před Aoim schopně tutlatla věděl to jen on. Prý měly být pro zvláštní příležitost. Jak to jen věděl? No, ono se to asi dalo čekat a Kaz byl vnímavější, než se na první pohled mohlo zdát.

"Tak už to máme posvěcené, už můžeme dělat úplně cokoliv." Přisadí si ještě, než ho přitáhne zase zpátky k sobě.

"On se o sebe postará, ví jak a kam utíkat." Ujistí Senu, jak kdyby mu viděl do hlavy, ale viděl ten strach v očích a pohled ke střeše, dokáže si to dost dobře domyslet.

"Ne to asi nekřičel, ale to zemětřesení by přišlo hodně rychle a myslím si, že deset let by bylo málo, tohle se nesmí dozvědět, nebo bude mít Kaz půl roku domácího vězení anebo mu zakáže skate, to by bylo ještě horší." Hyde se pobaveně uculí. Už vidí Kaze, jak sedí za oknem a pozoruje střídavě výhled a skate zamknutý v nějaké skříni.

"To si piš, že tě má rád. Padl jsi mu do oka od první chvíle, jinak by ses z naschválů, které umí, nevyhrabal nikdy." Prozradí mu, jak Kaz umí zatopit. Je to jako jeho vlastní máma, která klidně podpálí vlastní dům, jen aby to svedla na budoucí snachu. Málem se rozesměje nad tím, co se mu prohání hlavou. Nedechne se, aby se ho zeptat, proč ne hned, ale během vteřiny mu dojde, co se bude dít dál a ten alkohol už vážně nepotřebuje, už na něj ani nepomyslí. Všechnu jeho pozornost si krade Sena a to, co má v očích. Nejsou spolu dlouho, ale některé věci, které chce dělat, rozhodně rozluští. Hyde je chce dělat samozřejmě taky.

"Hm, myslím, že bych ti mohl napsat kompletní seznam toho, co bys mohl dělat. Tedy jak bys mi mohl poděkovat." Opraví se hned Hyde a nechává se dobrovolně pokládat. Pro odměnu to samozřejmě nedělal, ale kruci, hrozně se na to těší. Trochu se mu zatají dech, když ucítí jeho dotek středem hrudi.

"Ano, to by opravdu měla. Ale jsem si jistý, že ty jsi už teď skvělá drahá polovička mě samotného, takže moc dobře víš, co by mi udělalo velkou radost." Sjede ho pohledem od hlavy až k patě a řádně si to užije.

"Možná se nakonec začnu stydět já, jak moc jsem z tebe unesený." Prozradí mu něco, co už je Senovi dávno jasné. Nadechne se znovu, když sáhne rovnou po zapínání kalhot. Tam už je dávno pěkně živo a Hyde se nevinně uculí.

"Začal jsi na těch správných místech, ještě chvíli a v těch kalhotách bych neodešel." Vtipkuje na sovu vlastní adresu a neklidně se zavrtí na místě. Nejradši by ho stáhl k sobě a užil si celé Senovo tělo. Zatím se ale drží, aby mu dal potřebný prostor. Ta odměna bude rozhodně stát za to. Už se vyloženě těší na chvíli, kdy mu je stáhne, milerád mu s tím pomůže, jak jen bude moc. Bude mu stačit jen kousek. I když nejsou těsné, stejně mu v tuhle chvíli hrozně překáží.

"Oba dva se těšíme na odměnu." Decentně si odkašle, když výmluvně shlédne do vlastního klína.

"A ještě chvíli a asi uvidíš další ohňostroj." Trošku ho pobízí, protože on sám je nedočkavý jako vždycky. Na hraní je většinou čas až na druhé kolo, ale něco mu říká, že Sena ho bude láskyplně týrat a nebude to na chvilku. Možná by si měl pospíšit, aby mu vydržel, co nejdéle. Teď má pocit, že se udělá hned, jakmile se ho dotkne.

Sena

"A ty si myslíš, že bych takový seznam mohl potřebovat?" Zeptá se Sena, zatímco se rychlými, prudkými pohyby potýká se zapínáním. Samozřejmě, že vyhraje. Na chvíli se zastaví v pohybech a zvedne oči k těm jeho, aby se do nich zadíval. 

"Víš, že bych chtěl někdy v příštím životě opravdu moc vidět, jak se stydíš? Sice bych měl pocit, že to ani nejsi ty, ale opravdu by ti to slušelo. Máš na to obličej. Bohužel ti z očí koukají všichni čerti od samého počátku, ale kdyby tam nebyli? Někteří muži by za to platili zlatem." Řekne mu. Oni by platili i za ty čerty, jen by záleželo na jejich preferencích. Vyprskne smíchy a na chvíli si zacloní ústa dlaní, když si představí, jak Hyde udělá svým přirozením díru do vlastních kalhot. Tak něco takového svět ještě určitě neviděl. Konečně se ovládne a pokusí se stáhnout Hydovy kalhoty dolů, ale vyprskne znovu a mnohem hlasitěji, když dojde na ten ohňostroj. "Můžeš toho nechat? Já se snažím mít tady sexy žhavou atmosféru v duchu zásnubního večera a ty se chováš jako Kaz!" Napomene ho. Jak s ním může být někdo jako Aoi?? Vypořádá se s kalhotami i s prádlem, ale pak se pomalu postaví. Prohlíží si ho ze své nijak závratné výšky a chvíli si namotává pramen vlasů na prst. Teprve potom se dotkne vázání vlastní košile a zvolna zatáhne za uzel. Je trochu větší, takže se mu sveze podél boků skoro do půli stehen. Přikryje oči řasami, skousne si ret a zatváří se stydlivě. Tak moc, že by si z něj Hyde mohl vzít příklad, jak to má doopravdy vypadat. Pohladí svoje tělo v nesmělých dotecích, ale při tom míří přímočaře ke kalhotám. Rozepne je a nechá klesnout dolů. Vystoupí z nich. Všechno skrývá košile. Zůstává mu jenom ona a vysoké podpatky. 

"Líbí se ti to?" Zeptá se ho a konečně se na něj podívá, ale není to nevinný pohled Sněhurky. V jeho výrazu je vepsaný čirý hřích.

"Jestli ano, tak si můžeš svléknout tu košili. Myslím tu tvojí." Upřesní, aby Hyde zůstal pěkně ležet a nevrhnul se na něj. Taky se chce podívat na jeho krásnou postavu a vypálit si do paměti každý její centimetr. Pomalu vykročí směrem k němu, mine obkročmo jeho kotníky a zůstane stát asi v půli Hydových stehen. Musí mít už rozkročeno docela hodně, ale košile pořád schovává všechno důležité, i když Hyde leží a jinak by mu viděl už snad do krku. Dráždí ho tím. Sám by si nejraději prostě sedl na tu jeho výhrůžně se tyčící zbraň, ale chce ještě chviličku hrát tohle divadlo. Natáhne dlaně, aby mu Hyde podal ty svoje a přiloží si je na stehna nad koleny. Nechá ho, aby jimi vyjel co nejvýš to jde a pak začne pomalu klesat k němu, aby dosáhl opravdu všude. Tiše vydechne skrz pootevřené rty, když si opatrně klekne a pak ještě opatrněji dosedne těsně pod jeho klín. Mírně se zhoupne v bocích, aby si našel polohu a nezapíchl si podpatky do pozadí. Připadají mu docela sexy. 

"Taky lituješ, že tady nemáme zrcadlo? Proč jen nás to nenapadlo dřív?" Podráždí jeho fantazii a nechá jeho ruce, aby se vydaly tam, kam samy chtějí. 

"Co přesně teď chceš, Hydo-koi? Chceš… moje rty? Nebo moje nitro?" Vyjmenovává mu možnosti, ale oboje jsou to brány do pekel, to mu může zaručit. 

"Chceš mít úplně jiný výhled nebo mám prostě odejít?" Provokuje ho dál, ale při tom už sahá po jeho dlani a navádí si ji přímo do vlastního klína, protože ještě chviličku a nevydrží to. Úlevně a zároveň toužebně si povzdechne, zakloní hlavu a zavře oči. V jeho tváři je vidět, jak moc si tohle celé užívá.

Hyde

Hyde se rozesměje společně se Senou, jakmile zmíní jejich společného přítele.

"Hm, že bych chytal nějaké jeho myšlenky. Na tom něco bude." Souhlasí s ním. Trávil s Kazem hromadu času, je jasné, že některé nápady a věty si od sebe odnesli. Aoi má nejspíš o zábavu postaráno, protože některé Hydovy nápady s radostí praktikuje Kaz. Ostatně ta trojky tehdy, byl vyloženě jeho nápad.

"Nicméně jsi pořád sexy a mě už je chvíli zatracené horko." Dodá, aby bylo jasné, že nic se Senova smíchu atmosféru nekazí, je to právě naopak, ještě jí dodává kouzlo, které nikdo jiný neumí. Miluje Senův hlas, mohl by ho poslouchat hodiny a hlavně v tom nejlepším. Trochu nechápavě stáhne obočí, když se Sena postaví. Už už by se zvedal na loket, aby mu pomohlo zase hezky zpátky. Co z toho, že on á kalhoty stáhnuté, když je tak daleko? Jenže jeho výraz ho nutí, aby zůstal hezky ležet a užívat si to. Nesnáší se za to a zároveň by si nic lepšího nedokázal představit. Sleduje pozorně, jak jdou kalhoty dolů a u toho natáčí hlavu na stranu.

"Promiň, tohle se asi nikdy nenaučím, kombinace tvého výrazu a toho, co děláš…Z toho by se jeden touhou zbláznil." Zaúpí svým melodickým hlasem a sveze se zase do lehu i když ho pořád pozoruje.

"Líbí, neskutečně moc se mi to líbí." Povzdechne si a bez váhání se začne prát se svým vlastním svrškem. Nejde to tak snadno, jak by si přál a nakonec boj vzdá a přetáhne si ho přes hlavu. Za chvíli látka letím kamsi do neznáma, ale to je jedno, půjde klidně bez ní i přes celé Tokyo.

"Platit zlatem by měli za tebe, já se s tebou vůbec nemůžu srovnávat." Okomentuje nakonec i tohle. Jakmile se Sena přesune nad něj, v očích mu zaplane s touhou šlehající kilometry do vzduchu. Nechápe, jak je možné, že se pořád ještě pořádně nepohnul a vydrží se jen koukat. Možná proto, že si to chce pořádně užít. Nechá se vzít za ruce a podvědomě tají dech, když jimi vyjíždí nahoru po Senových stehnech, kdyby si na něj nesedl, asi by už se opravdu zvedl a začal mu aspoň nahlížet pod tu košili, která dokonale dráždí jeho fantazii. Teď už se po střeše plně rozezní Hydův hlas, když se Sena na jeho klíně zhoupne v bocích. Zatíná prsty do jeho bělostných stehen.

"Lituju teď jenom jediné věci, že tahle noc nemá roky." Na nic jiného myslet nemůže. Nejradši by se tu s ním úplně zničil a pokračoval by v tom, dokud by neumřeli.

"Než se vrátíš, bude jich doma pět." Slíbí mu klidně, protože on ej ten poslední, kdo by se zvládal stydět. Jakmile mají jeho ruce volnost, rozběhnou se po Senově těle. Zajíždí na jeho dokonalé polovičky, vrací se s nimi do klína a nakonec ho sevře, jak přesně chce. Dopřeje mu několik pohybů a přemýšlí, co z jeho nabídky by si rád vybral. Obojí je lákavé a jemu se z toho asi rozskočí hlava, protože obě varianty naráz mít nemůže.

"Jenom nikam nechoď." Vyhrkne jako první a do hlasu se mu dostane náznak strachu. Vážně mu to na vteřinu uvěřil, i když to byla jen provokace. Ta představa je k nesnesení. Nedokáže si představit, co by dělal, kdyby mu Sena řekl, už tě nechci a zmizel mu ze života. Místo další pochybností se vyhoupne do sedu a obejme ho pažemi. Věnuje mu několik dlouhých polibků na šíji, než si rozmyslí, co by vlastně rád. Mělo to být speciální a tak mu nabídne třetí variantu.

"Mám ještě jeden nápad na to, co bych chtěl." Šeptá mu svůdně do ouška. U toho se ho dotýká rty a nakonec si ukradne i jeho lalůček, než pokračuje dál.

"Nechci ani tvoje rty, ani tvoje nitro chci tě cítit." Navrhne mu bez známky ostychu ani trošičku se u toho nezačervená. Zatím to vždycky bylo obráceně, ale proč by to tentokrát nemohl být jinak? Hyde v tom nevidí ani ten nejmenší problém, záleží jen na Senovi, co by chtěl. U svých slov stáhne ruku z jeho boku a zapluje jí do klína.

"Dokážeš si představit, jaké by to mohlo být?" Broukne mu měkce podmanivě do ouška.

"Ta těsnost…." Sevře prsty kolem jeho chlouby o něco těsněji.

"Horkost…" Vydechne mu vzduch z plic na ouško.

"Poradíš mi, jaké by to ještě mohlo být nebo si to rovnou vyzkoušíš?"

Sena

Každou buňkou svého těla se pase na tom, jak moc na Hyda působí a k jakým reakcím ho nutí. Je to jako velmi silná droga. Koutkem oka zahlédl, jak tričko letí někam do neznáma a je mu jasné, že ho najdou buď dole na chodníku nebo vůbec nikdy, ale tím spokojenější je. 

"Jenom pět?" Popíchne ho s dalším zhoupnutím v bocích, ale usměje se na něj. To, co Hydovi momentálně kouká z očí, by kde koho mohlo snad i vyděsit. Nikdy ho takhle neviděl jako právě dneska a je za to neskutečně rád, protože dnešní noc musí být speciální a jiná. Taková, aby ji vůbec nikdy nezapomněli a nedostali z hlavy. Aby si říkali, že i když měli skvělý život, zážitek ze střechy byl jedním z nejlepších. Hydovy doteky na stehnech jsou spalující, ale ještě dovede čekat, než promluví, aby mu řekl, co by chtěl. Hrdelně vyhrkne, když ho rovnou sevře v klíně a oči se mu ztrácejí za zavírajícími se víčky, ale pořád ještě se dovede kontrolovat. Oni oba. Překvapeně je zase otevře a upře dolů do jeho tváře, když se Hyde tolik lekne, že by ho mohl opustit. Tohle upřímně nečekal, protože už si přece řekli, jak moc pro sebe znamenají. Nakloní hlavu k rameni a do jeho pohledu se dostane něha. 

"Mě budou od tebe muset jedině odnést, Hydo-koi a už to nebude v šatech podle nejnovější módy." Řekne mu. Je rozdělí jedině smrt. Kdyby ho snad Hyde někdy nechtěl, Sena by přišel o kyslík pro svoje plíce a sešel by, jako když odkvete sakura. Tak by to bylo… Tohle je ale zásnubní večer, šťastný a krásný a proto už žádné podobné myšlenky. Než se naděje, Hyde se vytáhne k němu a on mu nastaví svou šíji k polibkům. Lechtá to, ale zároveň mu to způsobuje mrazení po zádech a příjemné chvění v břiše. Nový nápad? To ho potěší, i když už toho zkoušeli opravdu hodně. Tiše se zachichotá, když si teď Hyde hraje s jeho citlivým lalůčkem, ale pak je to on, kdo zvážní a doopravdy se lekne, když mu začne říkat, co všechno nechce… vlastně všechno! Několikrát zamrká, když se dozví jeho přání a jeho hlavince to dochází o něco pomaleji, než by mělo. Mírně se oddálí, aby se mu mohl podívat vážně do očí a rovnou se ho jimi zeptá – Opravdu? Váhání je na něm asi trochu vidět, protože nic neříká a převrací v duchu myšlenky, jestli by vůbec ještě věděl, jak na to. V jejich rozdělených rolích se cítí dobře, vyhovuje mu to tak. Nebude to divné? Opravdu teď chtějí zkoušet něco s nejistým výsledkem? Rozpačitě si kouše spodní ret. Hyde se mu v tom váhání rozhodne pomoct po svém a začne probouzet jeho fantazii. Udělal by pro něj cokoliv, takže i tohle, jenom to prostě vůbec nečekal. Od kdy po tom takhle touží? Víčka mu jako na povel klesnou a skoro omámeně sebou nechá zacloumat, když Hyde začne mluvit o těsnosti a u toho jej svírá v klíně. 

"Ano, asi takováto. Mnohem větší… důkladnější..." Začne mu odpovídat. 

"Horkost, ano..." Začíná mít v hlavě trochu prázdno a místo dalších slov pootočí tváří tak, aby svými rty našel ty jeho a začal ho líbat. Vášeň se stupňuje celkem rychle a on to potřebuje, aby o sobě přestal pochybovat. Stisk jeho dlaní na Hydových ramenou je pořád stejně něžný, ale zatlačí víc, aby ho přiměl znovu se položit. Musí to udělat trochu po svém. Dobýt ho a zároveň se pořád choulit v jeho náručí, tak to půjde. Nalehne na něj plnou vahou svého těla s rukama předloktími opřenýma o jeho prsa, aby ho Hyde mohl objímat kolem ramen a při tom si rovnou najde místo mezi jeho stehny. Zatím se nepokouší vůbec o nic. Chce jenom, aby oba dva naprosto propadli tomuto polibku a zapomněli jakékoliv vědomé myšlenky. Chce, aby jenom prožívali. Teprve potom si vzpomene na krouživé pohyby boky v jakési simulaci toho, co bude. A pak uvolní jednu svou dlaň, aby mohla začít opatrně klesat po Hydově těle někam mezi jejich klíny. Nevejde se už přímo tam, ale ani tam nesměřuje. Potřebuje se dostat mnohem dál a tak si chvíli pohrává s těmi místy, než se dostane i k jeho vchodu, který začne jemně masírovat a dráždit. Má dlouhé nehty, musí být opravdu opatrný, nic rozdivočelého.

Hyde

Hydovi ještě pořád zní v hlavě Senova slova o to, že by ho od něj, museli odnést. Konečně se střípky pochybností úplně ztratí. Nebylo to tak, že by si nevěřil, ale pokud někoho opravdu milujete, ten strach, že o něj přijdete, je tam pořád. On ho rozhodně měl a teď mu Sena potvrdil, že se nic podobného nestane. O to si ho váží víc, protože podle něj mohl mít deset na každém prstu. Hyde jich měl taky dost, ale na nikoho jiného už nemyslí ani nechce. Kdysi mu kdosi říkal, že až někoho takového potká, stane se to, tehdy mu nevěřil a teď…Mohl by mu jen dát za pravdu. Ostatně to i Tetsu a Kaz, vlastně skoro všichni z té jejich malé bandy.

"Cítím to úplně stejně." Zvládne mu oplatit jeho slova a to je asi tak poslední, co dá dohromady, tedy myslí si to. Mírně se pousměje a krátce přikývne, když se na něj Sena nejistě podívá. Podobný výraz u něj snad ještě neviděl a najednou vypadá snad ještě víc křehce, než kdykoliv jindy. Proč by to neudělali? On je spokojený na všechny způsoby, nezáleží na tom, jak to bude, ale jaké to bude. Se Senou neexistovalo snad nic, co by si neužil. Znovu se pohne na jeho chloubě, aby ho donutil přestat nad tím přemýšlet a prostě si to užít.

"Vidíš, už si to dokážeš představit. To je první krok k tomu, abys to udělal." Podporuje ho v jeho fantaziích, které se mu už snad dostávají do hlavy. Pak už ucítí Senovy rty na těch svých a bez přemýšlení mu začne polibky oplácet. Dlaň zatím nechává v jeho klíně, dokud může. Druhou svírá pevnou polovičku, kterou občas zlehka promne. Sem tam sklouzne na stehno, kterému taky dopřeje trochu péče. Jakmile ucítí tlak na svá ramena, začne se poslušně pokládat do polštářů, které je snad za chvíli pohltí. Nachystal jich tu opravdu hodně, aby měli co největší pohodlí a nakonec…by je vlastně ani nepotřeboval a klidně by si lehl na beton. Tolik na něj působí Senovy polibky. Vypadá to, že nebude muset Senu víc pobízet a jen doufá, že si to užije stejně jako on sám. Asi by se hodně nenáviděl, kdyby ho do čehokoliv nutil, jen to celé chtěl udělat úplně jinak. Přijme ho do své náruče a přitiskne k sobě. Udělá mu dost místa mezi svými stehny, aby se tam mohl hezky uvelebit. Sám nedokáže jen tak nečině ležet a trochu spodním zavrtí v bocích, aby ho ještě víc vydráždil. Odezva přijde vzápětí a donutí ho tiše si zasténat do jeho rtů. Ruce má zatím položené na Senových bocích, aniž by ho chtěl omezovat. Stejně s nimi proklouzne dál a přitiskne ho za zadek blíž k sobě, což má také svou odezvu. Sotva znatelně se propne, jakmile ucítí dotek na svém těle a hlavně tam dole. Je to další příjemné mučení, kterého by chtěl mnohem víc a zároveň se nemůže dočkat, až bude uvnitř. Sena ale vypadá, že si to chce užít a Hyda to asi zabije.

"Trápíš mě. Moc hezky to děláš, ale trápíš mě." Postěžuje si s dlouhým nádechem a přijde i další hlasový projev. Tuhle skladbu si bude pamatovat ještě hodně dlouho, ale live by s ní rozhodně nešel. Asi by se všichni jejich fanoušci hodně divili. Snaží se mu boky vycházet vstříc, ale příliš to nejde, díky senově tělu. Pokrčí alespoň nožky v kolenou, aby mu usnadnil přístup právě k těm místům.

"Sena-chan." Zavrní tichým hlasem a nechá na chvíli hlavu zaklonit mírně dozadu. Víčka mu společně s tím pohybem klesnou dolů a dlouze si povzdechne.

"Tohle si rozhodně nechám líbit. Co ještě umíš?" Pobídne ho slovy a je jasné, že sám sobě už příliš nevládne. Jen ať Sena zavládne, jemu se to rozhodně bude líbit. Uvolňuje se pod jeho doteky velmi lehce. Ví, jak na to a navíc jsou víc než příjemné, aby se k tomu musel přemlouvat.

Sena

Pořád ho dráždí pohybem svých boků a kdykoliv mu Hyde pomůže tlakem proti sobě, oplatí mu zatím celkem tiché sténání. Nechává se pohlcovat touto situací, utápí se v jeho polibku a v pomalu rostoucí slasti, vycházející od jeho klína a za chvíli mu ten pohyb začne připadat naprosto přirozený. Přesně tohoto chtěl dosáhnout, aby se svými prsty mohl podívat mnohem dál. Do hlavy se mu probojuje Hydův hlas i obsah jeho slov, dovede je ještě rozklíčovat a trochu omámeně se pousměje do jeho rtů. Zdá se, že není sám, kdo je naprosto ztracený. Dokonce už zapomněl i na to, kde jsou. Že tohle není postel v soukromí jejich bytu, ale střecha pod hvězdami a že mu možná trochu potáhne na zadek… koho to teď zajímá? Hydova kolena jdou výš, aby se Sena na oplátku dostal mnohem dál. Ví, co má dělat, má to od něj víc než okoukané. Cítil to na vlastní kůži tolikrát, že přesně ví, kde by to mělo být lepší, než jinde a čemu se naopak vyhnout a teď se řídí všemi zkušenostmi, které posbíral, aby nic nepokazil. Hydův hlas sám o sobě je naprosto pohlcující a stačil by mu ke spokojené slasti, ale čím dál tím víc chce zjistit, kam tohle všechno může zajít, když se do toho doopravdy opře. Do slova… Znovu se usměje, když ho Hyde ubezpečí, že je všechno v naprostém pořádku, přestane ho trápit svými prsty a mírně se oddálí, aby se mu mohl podívat do tváře a užít si i jeho výraz. Je neskutečný. Zná ho, ale přesto mu připadá trochu jiný, jako tohle všechno. Jemu samotnému sedí v obličeji rozverná spokojenost, když se boky zvolna opře proti němu. Jde to překvapivě snadno. Stále se u toho nechává svírat jeho rukama, v podstatě je stále velmi těžké určit, kdo zde má jakou roli, ale konečně ho začne objímat ta těsnost a horkost, kterou mu Hyde sliboval a je přesně taková, jakou si ji vysnil. Nelhal… Je to naprosto jiný zážitek, ale vážně neskutečný a on je teď rád, že se toho nelekl. Chtěl by mu něco říct, ale místo toho se jeho hlas zasekne v hrdle a zlomí se v dlouhé zasténání, když se v něm ocitne nadoraz. Tohle snad ani nemůže přežít. Pokouší se špičkami svých nohou najít nějakou stabilitu a opěrný bod a nakonec se musí zapřít o ruce vedle jeho těla a zapojit je taky, aby byl schopný pořádných pohybů. Jakmile se mu to podaří, změní se z panenky v něco podobného, jako je na stagi. Najednou je tady jeho pekelná verze, která dovede rozpoutat apokalypsu na zemi. Chce ji rozpoutat. Chce mu ukázat, jak dobrý bude v téhle neznámé disciplíně a jak úžasně si povede. Zničí ho, donutí ho ochraptět a zítra na zkoušce můžou klidně Tetsuyovi vysvětlovat, proč Hyde nemůže ani mluvit, natož zpívat. S každou další podobnou myšlenkou dává jeho tělu pořád víc a víc proto, až zapomene snad i to kým je a co tu dělá. Bezhlavě se žene za nejšílenější slastí, kterou kdy oba dva zažili a doufá, že mu snad proboha neublíží. Přece jen neměří dva metry a Hyde ledacos vydrží, to už několikrát dokázal. Moc by si přál, aby ho nahoru dohnal rychleji, než sebe, ale nakonec se mu to nejspíš nepodaří. Neví, protože jeho tělo vybuchne v mohutné explozi a následně se rozpadne na miliardy prachových částic, které se rozlétnou po vesmíru do všech stran. Jeho existence se ocitne v jakémsi vakuu všehomíra, chvíli má pocit, že se z nějaké závratné vesmírné výšky dívá na galaxie okolo sebe a pak se pomalu začne zase vracet. Teprve, když se jeho vědomí usadí zpět v jeho těle, zjistí, že leží odevzdaně na Hydově těle a chvíli ani neslyšel, jestli mu něco říkal nebo ne. Hrudník se mu zvedá snad až příliš rychle, po zádech mu lije pot a potřebuje se nějak sebrat. Spánek má opřený o Hydův hrudník a má pocit, že mu tlukot jeho srdce prorazí bubínek. 

"Když se dneska stalo tohle, co budeme dělat na svatbě?" Asi mu není ani pořádně rozumět.

Hyde

Když Hyde otevře oči, vidí, že se na něj Sena dívá. Pozvedne koutky v omámeném pousmání. Tolik na něj celá chvíle působí a má pocit, že se nemůže ani nadechnout. Tiše zalapá po dechu a nechá víčka znovu klesnout, protože tak jsou pocity snad ještě intenzivnější. Vážně nečekal, že to bude takové, ale je to taky tím, co k Senovi cítí. Už dávno přišel na to, že si snad ve všech ohledech dokonale vyhovují. Uvolní se co nejvíce, když ucítí tlak proti svému nitru. Jde to opravdu snadno, protože to není poprvé, co něco podobného dělá. Ví přesně, jak se poposunout, aby to šlo ještě snáz. Když si k tomu připočte, jak moc ho chce, nepotřebuje nic navíc, aby ho do svého nitra pustil úplně. Chytne se Seny za boky, aby si ho proti sobě chvíli podržel a zvykl si na jeho výbavu. Stačí mu jen chvilka a už ho nehodlá omezovat, jen si užít všechno, co mu nabídne a že mu toho dává hodně. Jakmile se podívá do jeho očí, spatří něco, co snad ještě neviděl, ne v takové míře. Hned se mu to samozřejmě zalíbí a rozhodne se, že to chce vidět častěji.

"Jsi moje největší pokušení." Podaří se mu ze sebe trhaně dostat a to je asi tak poslední, co zvládne. Hydův hlas za chvíli doplňuje ten Senův, i když na něj prostě nemá. Boky se mu snaží vycházet vstříc a jsou tak sladění, že mu uzpůsobuje ještě větší slast. Zatmívá se mu před očima a má pocit, že jim brzo nebe spadne na hlavu, jen aby je přikrylo před okolním světem. Nevnímá nic kolem nic, jen Senův dech, hlas pohyby, které ho vynášejí na vrchol. Za chvilku se k němu skutečně podívá, ale ještě chvíli to oddaluje. Moc by si přát, aby byl Sena první a pak se může nechat unést i on sám. Tempo je doslova vražedné, Hyde se sem tam snaží otevřít oči, ale je to marný boj. Jeho tělo ovládá čirá slast v té nejčistší formě a jinak to nejde. Chytne senu za zadek, aby ho proti sobě posílal ještě víc, i když už to asi není možné. Jeho hlas se rozezní naplno a jakmile v sobě ucítí první záškuby a pak horkost naplňující jeho nitro, pustí na vrchol i sebe samého a pokropí své vlastní břicho. Asi několikrát sobě vyslovil Senovo jméno, ale jistý si tím není, možná seto dělo jen u něj v hlavě. Přijme svého miláčka do náruče a sám se snaží nevsáknout do polštářů a prostě jen tak být. Musí si připomenout, jak se vůbec dýchá a jeho plíce značně protestují. Potřebuje je vůbec životu? Asi si brzo vyzkouší, že vůbec ne. Hladí Senu automaticky po zádech, konejší ho bříšky svých prstů a věnuje mu několik dlouhých polibků do vlasů. Nejradši by tu s ním zůstal až do rána a ani by se nepohnul, ale to by jim asi příliš teplo nebylo, i když možná s dalším kolem…

"Netuším, ale nepochybuju o tom, že zrovna my dva něco vymyslíme." Podaří se mu poskládat větu dohromady, i když ho to stojí všechny síly.

"Rozhodně to bude něco velmi originálního a naprosto skvělého." Dodá ještě, aby bylo jasné, že o nich vůbec nepochybuje. S kým taky jiným by něco takového dokázal, než právě se Senou.

"Můžeme si to klidně rozdat na stagi, ale to už si pak moc nezahrajeme." Vtipkuje trochu. Než natáhne ruku a sáhne po dece, smotané kousek od nich.

"Ještě nikam nechoď." Pošeptá mu, než je oba přikryje. Chce si užít tu chvilku, kdy je Sena pořád uvnitř.

"Dneska je nádherná noc. Asi i počasí ví, jak moc mi na tom záleželo." Pousměje se spokojeně.

"Vlastně bychom si měli užít poslední dny svobody, pak už z tebe bude mladá paní a na nikoho se ani nepodíváš." Provokuje ho s pobaveným podtónem.

"To abych si od Tetsuyi půjčil pořádnou zbraň." Povzdechne si, protože podle něj by na Senu stály zástupy. Tetsuya samozřejmě žádnou nemá, ale je ideální kandidát na tvora, který by ji mít mohl.

"Možná spíš samopal." Povzdechne si podruhé, než se upřímně rozesměje.

Sena

Musí se usmát tomu jeho přesvědčení o originalitě a vždy nejlepším a zase novém sexu. Ne, že by mu zatím došla fantazie, jenom neví, co za kraviny budou vymýšlet, až jim dojdou všechny jenom trochu obvyklé metody. Protočí očima a rozesměje se té stagi. 

"Myslím, že o to ani jeden nechceme přijít. Myslím to hraní." Směje se dál. Jeho svaly se sotva napnou v náznaku toho, že by změnil polohu a Hyde to okamžitě vycítí. Požádá ho, aby zůstal jak je. Trochu ho to překvapí, ale s novým úsměvem se spokojeně uvelebí na jeho prsou a už nepohne ani palci u nohou. Pod pokrývkou je nádherně teplo a jemu se začnou brzy klížit oči. Tlukot Hydova srdce i jeho pravidelně se zvedající hruď je jako ukolébavka a jeho hřejivé tělo to ještě podporuje. Přistihne se, že chvílemi napůl sní a není si úplně jistý, jestli mu něco říkal nebo ne. Sena sám má občas tendence vyprávět různé věci, dokud se neproměnily ve sny a druhý den se smáli tomu, co mu vykládal těsně před tím, než naprosto odpadl. Probere ho poznámka, která ho přinutí vyprsknout smíchy. 

"Sice jsem Tetsuyovu zbraň neviděl, ale věřím, že si žádnou půjčovat nepotřebuješ." Pochopí to samozřejmě po svém. Co Hyde neměl ve výšce, to rozhodně doháněl jinými partiemi a bylo to znát na jeho sebevědomí. 

"Tetsuya nemá samopal." Broukne znovu ospale, i když to samozřejmě nemůže vědět. Jenže jakmile to vysloví, okamžitě upadne do nejistoty. Mohl by ho mít… někdo jako on… co když se s Boogiem někdy pohádají? Ne, to byla hloupost. Chvíli Hydovi ze sna vypráví o tom, jak Boogie zastřelí samopalem brouka, kterého půjdou v noci chytat a pak na hodinku usne úplně. Když se probudí, leží vedle Hyda, ale smotaný do klubíčka k jeho tělu. Panuje noc, město je výrazně tišší a dole v klubu ustalo vrtání. Je docela chladno, ale pod jejich dekou je pořád teplo dost. Rozespale se pootočí a zjistí, že Hyde nespí a pravděpodobně ani nespal. Ještě chvíli se válí v jeho objetí, než se jemně vymaní, aby si oba mohli užít i občerstvení a skvělou lahev, kterou jim sem nachystal. Celou tu dobu si Sena zálibně prohlíží prstýnek na svojí ruce a pak i pro ně nastane čas odchodu. Přece jenom i tento klub se na úplnou noc zamyká. Ani jeden z nich nemá náladu pokračovat někam, kde jsou lidé, ale Senovi se nechce ani spěchat. Nechce, aby tenhle zásnubní večer vůbec někdy skončil a tak se courají nočním městem, zavěšení jeden do druhého a nedbají pohledů kolemjdoucích, kteří v nočních hodinách opouštějí kanceláře. Nutno dodat, že Hyde jde celý čas bez košile, protože ji pod střechou klubu prostě nemohli najít. Možná proto se na ně tak divně dívají? Úmyslně se vyhýbají všem drobným policejním služebnám, aby je ještě nezadrželi kvůli pohoršování na veřejnosti. Nakonec se však dostanou domů. Jakmile se Hyde dotkne vypínače na stěně, aby rozsvítil, Sena překryje jeho dlaň tou svou. 

"Nech zhasnuto..." Zašeptá, ale při tom už se vytahuje na špičky, aby dosáhl na jeho rty. Přitiskne se celým tělem na jeho a ruce protáhne okolo jeho krku. V nočním tichu je slyšet jenom šustění látky jeho oblečení. 

"Kde jsi byl, že jsi přišel domů polonahý? Mám na tebe jít s válečkem? Říkal jsi konec svobody… jsi si jistý, že to byla ta moje?" Dobírá si ho, zatímco se málem přerazí o komodu pod zrcadlem, jak se snaží dostat alespoň do obýváku. Tahle noc prostě skončí, až budou oni sami chtít a jestli jim Tetsuya bude zítra volat něco jiného, bude si asi muset přepsat kalendář…