Sena x Hyde - Jen jestli někde nebudete řádit společně. - část 2.

(klub)

Hyde

Melodii za chvíli vystřídá jiná. Jak to tak vypadá, Kaz jim nachystal celý playlist, který jim bude hrát při večeři. Hyda to ani nenapadlo a hned by si vynadal, že na podobnou věc nemyslel. Tak by tu asi jedli při vrtání a to by byl večer, jak vystřižený z červené knihovny, no opravdu. Trochu se obrní, aby sám nad sebou neprotočil očima. Nakonec tu bude největší romantiku expert právě Kaz. Asi by ho to nemělo překvapit, když se mu podařilo sbalit Aoiho, dokonce ho i ukecat, aby si ho vzal. Stejně nad tím nepřestává žasnout a přemýšlí, kdy se to v jeho příteli zlomilo. No, podobné debaty si nechá pro chvíle, kdy tu Sena nebude, teď se chce soustředit jen na něj.

"Já osobně doufám, že se tu nikdo z nich neukáže." Zavtipkuje Hyde nazpátek.

"Ne, že bych je rád neviděl, ale představa, že se tu nahrnout, všechno nám sní a ještě se jich celý večer nezbavíme, mě zrovna dneska moc neláká. My s Kazem vždycky rádi ničili život, tedy podle ostatních. Podle nás jsme ho samozřejmě vylepšili na nejvyšší možnou metu. Některým sprostě nemělo šanci dojít, jiným to trvalo dost dlouho a někteří jsou nejlepší a přišli na to skoro hned." Zazubí se, než se pomalu pustí do jídla. Ne, že by to nějak extrémně hltal, ale nedaří se mu zamyslet nad tím, jestli mu někde něco kápne nebo ne. K jeho překvapení a taky všech ostatním, většinou skončil bez poskvrny, což se o zbytku osazenstva stolu většinou říct nedalo, když šlo spíš o psychickou újmu. To s ním zatím Sena úplně nezažil, ale Hyde má pocit, že by to stejně okomentoval po svém a nakonec by z toho všichni jejich přátele, hlavně on s Kazem vyšli dobře. To samé by udělal i on, kdyby to bylo obráceně. Zarazí se uprostřed sousta, které si nakonec vloží mezi rty a důkladně požvýká, než se na Senu podívá a spokojeně se usměje.

"Být to na mě, tak si z tebe udělám ten nejlepší zákusek. Pěkně od vrchu až dolů, tě celého ochutnám a pak bych si dal jedno kouzelné zakončení večera ve vaně. Ostatně ještě neodjíždíš, tak to třeba ještě stihneme." Blýskne se mu v očích a už je zase v módu, kdy by nejspíš zapomněl i na jídlo a jen ho sváděl. Kai je výborný kuchař, jídlo od něj mu chutná, ale jakmile došlo na úplně jiné ochutnávání se Senou, byl v koncích.

"Myslím, že nakonec všechno odložím a budu se koukat." Dobírá si ho trochu, ale nakonec e s polévkou poperou oba. Hyde vstane a rozlije jim do sklenek víno, aby si mohli vychutnat hlavní chod. Pozvedne sklenku k přípitku.

"Tak na tebe a na to, aby se nám naše sny splnily, ty už k tomu máš slušně nakročeno a já doufám, že po dnešku budu mít taky." Prohodí trochu tajemně a víc nevysvětluje, než se pustí do jídla.

"Kai má u mě nějakou pěknou cenu, možná i ručně kreslený diplom. Tohle je vážně skvělé." Chválí jejich soukromého kuchaře. Asi mu bude líto, až se od nich jednou odstěhuje, rozhodně se k němu minimálně dvakrát týdně nakvartýruje na večeři.

"Jen to všechno hezky spořádej a pak se malinko projdeme." Trápí ho dál a nechce mu prozradit nic navíc, ani to, že tuto budovu neopustí. Natáhne se pro lahev podruhé, aby jim oběma dolil. Vzadu má samozřejmě další zásoby, aby toho náhodou neměli málo a ještě pár schovaných na místě, kam se později vydají. Tohle je věc, kterou by rozhodně nemohl opomenout.

"Ještě, že mě Tetusya nahání od čerta k ďáblu, jinak bych vážně přibral." Teď se dělá legrací sám ze sebe. Jakmile jsou talíře prázdné, vstane, aby pomohl Senovi na nohy a vede ho s sebou. Ne, ale ven z klubu, nýbrž do zadních prostor a odtud k žebříku nahoru na střechu.

"Promiň, tohle je největší slabina mého celého plánu. Troufám si říct, že to bude stát za to." Pobídne Senu, aby nahoru vylezl první. Jakmile jsou na střeše, otevře se před nimi dost prostoru. Kousek od jejího kraje je na sobě několik dek, které nejsou skoro vidět, kolik polštářů na ně vyskládal, aby se jim sedělo pohodlně. Kolem je na menších podstavcích několik táců s drobnými pochoutkami. Samozřejmě nesmí chybět několik lahví alkoholu. Nebe je jasné, dělá jim mnohem lepší atmosféru, než umělé hvězdičky dole. Uprostřed všech těch polštářů je pouzdro na kytaru. Měl něco málo našetřeno a díky Yoshikimu sehnal ten nejlepší kousek.

"Vím, že máš tu svou hrozně rád, ale když si na tuhle budeš brnkat třeba po večerech, uslyším to." Pobídne ho gestem dlaně na Senových bedrech. Jakmile otevře pouzdro, je tam ještě jedna věc na víc. Něco malého, schovaného v mahagonové krabičce, ozdobené drobnými zlatavými linkami. Ty tam dokresloval Hyde sám společně s nápisem na spodní straně, kde je uměleckými kličkami napsáno, splněný sen. Uvnitř je prstýnek a Hydovi je jen líto, že není pravý. Jendou mu ale pořídí úplně stejný, přidal ho na nejvyšší příčky seznamu, co mu chce pořídit. Zatím jen stojí kousek od něj a nic neříká, chce si vychutnat ten moment.

Sena

Když dojde na zákusek, nepřestane jíst, ale docela nepatrně se začervená. V přítmí klubu to není zase tak vidět, ale před očima mu běží živá představa toho, jak to Hyde provádí. Vlastně spíš cítí jeho rty na svém těle. Už si je dovede vybavit opravdu kdekoliv a kdykoliv a Hyde by se ho nejspíš nemusel ani moc dotýkat, aby mu byl schopný předvést představení se šťastným koncem. Rozesměje se. 

"Ne, to neodložíš, protože jsi hrozný hladovec." Směje se mu a schovává se za papírový ubrousek, ale nápad s vanou z hlavy rozhodně nepustí. Pozvedne svou sklenku k přípitku a zkoumavě se mu přes stolek zadívá do očí. Po dnešku? Nejdřív to pochopil tak, že on už na turné odjíždí a Hyde doufá, že brzy pojede také, ale to se přece nesplní dneska, takže jde ještě o něco jiného. Tou dobou už se Sena potýká s hovězím. Je to vážně úžasné, ale on asi poprvé v životě hltá, aby to měl rychle ze stolu a konečně se dozvěděl, o jaké překvapení jde. Při slovech o diplomu vyprskne smíchy. Ví sice, že Hyde maluje nádherně, ale stejně si není jistý, jestli je zrovna tohle, po čem Kai touží. A jak zná Hyda, napsal nebo nakreslil by tam nějakou sprosťárnu. Projdou se? Jeho zvědavost je čím dál tím neúnosnější, ale i tak se přiměje víno si opravdu vychutnat a trochu si s ním jenom tak popovídat. Nervózní kývání nohy přes nohu ho ale prozrazuje. Nakonec přece jenom dozraje čas, aby se odtud přesunuli a Sena se snaží, aby na nohy nevyskočil příliš netrpělivě. Zavěsí se do Hydova rámě a vykročí s ním do zadních prostor, ale očima těká všude okolo jako by to překvapení mohl každou chvíli spatřit nebo by ho mohlo něco prozradit. Zaskočeně se podívá na poklop ve stropě a k němu vedoucí vyklápěcí žebřík. Nemá strach z výšek, ale má podpatky a taky bílou košili. Nikdy by ho nenapadlo, že někam poleze. Podívá se na Hyda, ale pak se přece jenom rozhodně sevřít okraje žebříku v pěstěných rukou. Leze hodně opatrně, i když ví, že Hyde je hned za ním. Nechce se smeknout ani ušpinit. Nakonec se ale dostane až nahoru a jakmile se postaví, jeho oči padnou na nachystané překvapení. Tak tohle mu dokonale vyrazí dech. Není to žádný hotel, to je pravda, ale nikdy nic podobného neviděl, ani jako dítě ne a je to dokonale romantické. Obyčejně neobyčejné. Je tady všechno, od polštářů po jídlo a pití, ale je tady především neskutečné hvězdné nebe, na které se lidé zapomněli dívat a které je jedním z nejnádhernějších pokladů světa. Tohle jsou skutečné diamanty a on zalituje, že jim nerozumí o trochu víc. Ještě chvíli se dívá po tom všem, než se ohlédne po Hydovi a pak pomalu přejde k polštářům a klekne si do nich. Z ulic pod nimi k nim doléhá zvuk dopravního ruchu, ale už není tak silný jako přes den. Oči mu padnou na pouzdro, když o něm Hyde začne mluvit. 

"Ty jsi mi koupil kytaru?" Řekne zaskočeně a velmi tiše. Podobné věci stály opravdu hodně peněz. Ano, má tu svou, pro kterou píše písně a která je připravená na turné, ale stejně ví, že tato zůstane na vždycky jenom jeho soukromá pro chvilky, kdy bude sám nebo někde s přáteli a především, když bude myslet na něj. Sáhne konečky prstů na pouzdro, nejdřív ho pohladí a pak ho opatrně otevře. Odhalí nádhernou kytaru, úžasný model, na který vždycky společně koukali. Je úplně jiná, než ta jeho černá. Tahle je perleťově bílá. Vyprostí jí z pouzdra, aby ji mohl převrátit v rukou a pořádně si ji prohlédnout a v tu chvíli mu do klína spadne i krabička. Hned po ní sáhne, ale zadrží dech a zachvěje se. Je to to, co si myslí? Je to doopravdy ono? Skoro se ji neodvažuje otevřít. Ještě jednou se po něm ohlédne, Hyde tam pořád stojí a nehýbe se. Pak víčko konečně odklopí a pohled mu padne na nádherný prstýnek. Vypadá jako zlatý, posázený kameny a nahoře sedí velký růžový, který vypadá dočista jako růžička na rose. V první chvíli ho nenapadne, že není pravý. Je to povedený kousek. 

"Hydo-chan..." Splyne mu jemně ze rtů, ale ještě nenachází slov. Musí všechno nejdřív vstřebat. Už teď cítí, jak se mu do očí tlačí slzy.

Hyde

Pozoruje bedlivě Senu po celou dobu. Sleduje jeho prsty, jak rozbalují kytaru a v tu chvíli je snad poprvé v životě nervózní a hodně. Je si jistý, že to chce udělat, protože si nedokáže představit lepší osobu, se kterou by chtěl strávit zbytek života. Nikdo takový na světě neexistuje. Senovi propadl během prvního dne a od té doby už ani jednou nepomyslel na nikoho jiného. Jeho provokace byly jen…Prostě dostál své vlastní povaze, ale nikdy už netoužil po ničem jiném, než se se Senou vrátit domů a usnout vedle něj. Většinou tedy v půli noci, ale to už byl jen drobný detail. Kytara je v tuto chvíli jen takové maskování prstýnku, aby to na něj nevybalil rovnou. To, co uvidí v Senových očích, když se ohlédne přes rameno, je…Nedokáže to slovy ani popsat a to byl jindy hodně výřečný. Nechtěl nic říkat, dokud ten prstýnek neuvidí. Má trochu nutkání se omluvit za to, že není pravý, ale to třeba stihne později. Stejně mu to musí být jasné, protože na něco takového by neměl i kdyby prodal všechny své věci. Klidně by to udělal, ale stejně by to nestačilo.

"Sena-koi." Broukne měkce a rozněžněle se pousměje. Rozejde se k němu a klesne na kolena do polštářů, aby mu byl blíž. Vezme zlehka tvář do dlaní a podívá se mu zblízka do očí.

"Dokud jsem tě nepotkal, ani jsem nepomyslel, že bych si chtěl někoho vzít. V tajnosti jsem záviděl Kazovi a ne, ani u něj sem to nečekal." Rozmluví se. Připravoval si řeč a stejně říká něco úplně jiného, něco co opravdu cítí. Krátce ho líbne na rty, než pokračuje.

"Pak jsem potkal tebe a uvědomil jsem si, že víc ke svému štěstí nepotřebuji. Najednou se mi začal plnit sen, o kterém jsem ani netušil, že bych ho mohl mít." Mluví tiše, jak kdyby nechtěl narušit atmosféru tohoto místa. Pomalu stáhne jednu ruku z jeho tváře a vezme prsten.Pak následuje i druhá, aby vzal jeho dlaň jemně do té své. Sena sice ještě nic neřekl, ale nevypadá, že by chtěl odmítnout. Přesto se na pár vteřin zastaví uprostřed pohybu, aby mu dal čas případně uhnout.

"Dal jsi mi ten nejlepší důvod těšit se domů. Dal jsi mi důvod vůbec nějaký domov mít. Nepotřeboval jsem ho a část mi vždycky chyběla, i když jsem si to nechtěl připouštět. Vím, že naše životy nebudou jednoduché, ale vždycky tu budu pro tebe. Tím vším ti chci slíbit, že ať se stane cokoliv, ať budeš kdekoliv a budeš mě potřebovat, přiletím, co nejdříve. Budu se o tebe starat a rozmazlovat tě, jak jen to půjde." Pomalu mu nasadí prstýnek, pozvedne hřbet dlaně ke svým rtům a líbne ho na něj.

"Vím, že se často a dlouho neuvidíme, ale chci ti slíbit, že tak jak myslím na tebe, už nikoho jiného vidět nebudu. Vím to. Neskutečně jsem se do tebe zamiloval a nechci, aby to někdy polevilo. Díky tobě jsem mnohem lepším člověkem, nadrženějším, ale mnohem lepším." Krátce se uchechtne, než ho konečky prstů pohladí po tváři a pak si ho za tvář přitáhne trochu blíž.

"Poslední, co bych ti chtěl říct…No ona to bude spíš otázka." Odmlčí se na moment a najednou vypadá zase trochu nejistě, což je u něj dost zvláštní jev.

"Uděláš mě tím nejšťastnějším člověkem na zeměkouli a vezmeš si mě?" Podívá se mu upřeně do očí. Je to zvláštní chvíle, připadá si tak zranitelný a přitom si nikdy nebyl víc jistý, že to tak chce. Asi to budou muset hodně dlouho tajit, dokud se nedostanou tam, kam chtějí. Ale na tom přece tolik nezáleží, hlavní je fakt, že budou svoji a nikdo jim v tom nezbrání. Tedy zatím to může udělat jen jediná osoba. Záleží na Senovi, co mu teď odpoví. Jestli to dopadne dobře, nakonec by se mu asi hodil ten ohňostroj, který mu Kaz nabízel. Možná by ho měl začít podezřívat, že se to přece jen stane. S tou hudbou to taky netušil a když si Kaz něco vezme do hlavy….

Sena

Hyde mu odpoví úplně stejně. Jenom jeho jménem. Sena se znovu ohlédne, snaží se nalézt nějaká slova, ale všechno mu to připadá zoufale málo. Hyde ho naštěstí předběhne, když si klekne vedle něho, vezme jeho tvář do dlaní a začne mluvit. Senovy oči se jemně třpytí, naslouchá mu a něžně se usmívá. Někoho vzít… Takže to pochopil správně. Ani se nedovažoval doufat, že by ten prstýnek mohl znamenat právě tohle, tak moc si to přeje, že má strach, aby to přání nevyplašil. Je to tak zvláštní slyšet takhle nahlas. O mladých klucích se říkalo, že z chomoutu zásadně utíkají a na svatbu nepomýšlejí, dokud není nevyhnutelná a Hyde mu místo toho sám přiznává, že ji Kazovi záviděl. Nebo spíš ten vztah, který si Kaz dokázal vytvořit s Aoim. Bylo to roztomilé. Ne, ani on si nemyslel, že by kdy mohl chtít něco podobného tak brzy. Myslel si, že jeho život bude znamenat jenom jeho kariéra, ale osud s nimi zdá se zamýšlel něco jiného. Nebo možná obojí? To je další věc, v jakou se ani neodvažuje doufat. Hyde ho vezme za ruce a Sena k nim klesne rozechvělým pohledem. Teď to přijde, teď mu ho nasadí? Skoro ani nedýchá. Ano, kluci jako oni opravdu domov mnohdy nepotřebovali. Stačilo jim místo, kde se vyspat, když zrovna nebyli na cestách a v nějakém hotelu. Ale když doma někoho máte, i kdyby tam zrovna čekaly jenom jeho věci, všechno je najednou úplně jiné. Život je snazší a krásnější. Znovu se usměje a jednu dlaň mu vymaní, aby si hřbetem mohl otřít oči. Tu levou mu však ponechává. Ať bude kdekoliv, Hyde si pro něj přiletí… Doopravdy tomu věří, i kdyby to bylo přes celý svět nebo do jiného života. Sleduje prsten, jak se usazuje na jeho prstu a jak se zatřpytí, když si Hyde zvedne jeho ruku ke rtům. Mohli by ve svém životě potkat opravdu kohokoliv, svádět by je mohl kdokoliv a dlouho se neuvidí a stejně si myslí, doufá, že si zůstanou věrní. Rozesměje se při té nadržené poznámce. 

"No právě. Co si počneš, až tam budeš beze mě?" Řekne, ale hlas má tichý a rozechvělý. A co si počne on sám? Taky není zrovna asexuální. Zvedne řasy, aby se mu mohl zblízka podívat do očí a jeho žaludek se sevře trémou, když má přijít ta otázka. Ví jaká a jestli Hyde řekne nahlas něco jiného, vážně ho praští tou novou kytarou. On ale řekne přesně to, co říct má. Jako v pohádce. Výraz, jaký při tom Hyde má, u něj ještě nikdy neviděl a odesílá ho to rovnou do kolen. Je neskutečný. 

"Ano, Hydo-koi, tisíckrát ano. V tomto životě i v tom příštím. Kdekoliv..." Řekne mu tiše. 

"Přál bych si, abych uměl mluvit tak krásně jako ty, ale pořád ještě nemohu najít slova. Místo toho tě políbím." Řekne mu a nakloní se blíž, aby mu věnoval pomalý, hluboký polibek, který zrcadlí všechny emoce, které se v něm odehrávají. Trvá to, než se zase oddálí. Pořádně si zblízka prohlédne ten prstýnek a pak se s jiskřícíma očima podívá na kytaru. Čas přitáhnout si ji do klína a věnovat jí víc pozornosti. Začne studovat každý její kousíček, otáčí každým kolíčkem, vyzkouší, jak zní. Hyde ji naladil. 

"Děkuju ti za ni." Řekne konečně. 

"Ale nejvíc ze všeho děkuju nebesům za tebe. Kdyby to bylo možné, nejraději bych poděkoval tvým rodičům za to, že tě vůbec mají." Bohužel ani on neví nic o tom, jak moc si přáli děvče a jak Hyde chodil do školky s dívčí aktovkou… Nebylo to nejspíš snadné dětství. Teď byli ale tady a spolu. 

"Kéž by každý mohl zažít a cítit to, co zažívám já s tebou." Řekne s očima skoro stydlivě zapíchnutýma do kytary. Hyde ho prostě načapal. Jeho výřečnost je ta tam. Marně se snaží vyhrát bitvu se svým dojetím a něco krásného mu říct. Marně… A pak to přijde. Přímo před jejich očima vylétne do vzduchu několik rachejtlí. Sena se nejdřív lekne, ale pak se rozesměje a několikrát zatleská. Samozřejmě, že se pyrotechnika odpalovat jenom tak nesmí a už vůbec ne ve městě, ale snad to nikdo nestačí nahlásit. 

"To je úžasné, jak se ti to povedlo?" Zavýská nadšeně Sena.

Hyde

Mírně se pousměje. Co si počne? To sám vůbec netuší, bude mu hrozně smutno, ale na to teď myslet vůbec nechce. Jediné na čem záleží, je Senův souhlas. Ví, že to bude těžké, až budou oba pryč, může se stát, že se jim bude překrývat turné a neuvidí se třeba celý rok. Stejně si myslí, že to prostě vydrží. Ne, je si tím jistý. Má pocit, že pokud se vezmou, dokáže úplně cokoliv, tolik mu na tom záleží, až to překvapuje jeho samotného.

"Požádám pravou ruku, když nebude fungovat i levou." Popustí uzdu své typické povaze. Nechce kazit touhle chvíli, ale na to nešlo nic lepšího říct. To zvládne i takto a když u toho bude mít Senu na telefonu, vlastně bude spokojený. O to víc se přece bude těšit, až budou společně zase doma. Trochu problém nastane, jakmile je někdo bude chtít vytáhnout ven. Asi pak budou oba mžourat na jasnou oblohu.

"No tak, to přece zvládneme." Pokusí se ho ujistit, aby si to náhodou právě pro podobné důvody nerozmyslel.

"Nebo máš snad pocit, že je něco na světě, co bychom zrovna my dva nedokázali?" Hraje trochu na jeho povahu, která když se do něčeho zakousne tak to nepustí.

"Máme telefony a technika jde dopředu, za chvíli se u toho i pořádně uvidíme. Koupím si parfém jako máš ty a napustím si s tím povlečení. Pak se mi o tobě bude i zdát." Snaží se dodat tomu mnohem víc romantiky, ale spíš to zavání posedlostí.

"Tobě pořídím můj, možná si nechám udělat panenku v životní velikosti. Budeš mě hrozně proklínat, že ji budeš tahat s sebou. Nebo ti dám Bruna, ten tě bude hlídat." Pokračuje dál, aby to celé ještě víc odlehčil a u toho se už zase něžně usmívá. Kámen ze srdce mu spadne ve chvíli, kdy Sena přijme. Vypadá to, že si tím do poslední chvíle nebyl jistý. Nebude to jednoduché a Senu to mohlo klidně odradit. Nejradši by ho přitiskl do své náruče a už ho nepustil. Nemusí na to ani čekat dlouho. Sena rozhodne, co se stane za chvíli. Vezme ho kolem pasu a tiskne k sobě, jakoby se snad viděli naposledy. Nevidí, ale je tak šťastný, že to jinak nejde. Oplácí mu polibky, najednou mu přijde, že je jich pořád málo. I kdyby ho líbal týden v kuse, pořád by to nebylo dost. Ne na to, co si podle něj zaslouží.

"Tohle je nejkrásnější odměna. Stačí mi vidět výraz ve tvé tváři a cítit tvoje rty. Pak mám chuť zahazovat oblečení." Moc se mu nechce pouštět, ale nakonec ho nechá, aby si kytaru prohlédl.

"Nemáš vůbec za co, je to jen málo proti tomu, co bych ti chtěl všechno dát." Prohodí jen tiše, ale nechce ho příliš rušit. Sena ho dostává svými slovy a teď je to on, kdo přichází o slova, přesto však zvládne sestavit souvislou větu, i když mu to dělá problémy.

"Je to štěstí, že jsem tě potkal a můžu to cítit taky." Nadechne se, aby se znovu pokusil o nějaká slova, ale ohňostroj ho předběhne. První na něj nevěřícně kouká a pak se vědoucně pousměje. Bylo to dokonale načasované, tohle nebude náhodný ohňostroj, který někdo vypustil jen tak. Většina by si to nedovolila. Pomalu se přesune za Senu a přitáhne si ho na své tělo i s tou kytarou. Protáhne ruce pod ní, aby ho mohl obejmout kolem pasu a vzhlédne k obloze.

"Rád bych řekl, že to je moje práce, ale..." Podívá se na Senův profil, než znovu koukne na oblohu. Ozve se další rána a na nebi se objeví nápis Kaz s tečkami mezi jednotlivými písmeny.

"No myslím, že nic vysvětlovat nemusím." Protočí zlehka očima, než se rozesměje. Následuje další rána a i další nápis se slovy, vás miluje navazující na jeho jméno.

"Není třeba nic dodávat." Decentně si odkašle a při poslední ráně se na obloze objeví dvě hrdličky.

"Kam na ty nápady chodí?" Zavrtí nad tím hlavou.

"Ale můžu mu jen poděkovat, sám bych něco podobného nikdy zařídit nedokázal." Zaboří tvář do Senových pramenů, dokud ho malinko nevyruší majáčky blikající odspodu.

"No…Tak teď budu jen doufat, že jim uteče nebo mě Aoi zabije. Neviděl jsem ho ještě hodně naštvaného, ale něco mi říká, že to ani vidět nechci. Zdá se, že Kazovi se víc než zamlouváš." Dodá ještě tiše a tentokrát se skloní, aby ho mohl políbit na šíji.

"A to nemůže říct jen tak někdo. Kdyby to tak nebylo, pošle mě se vším do háje. Ani se tomu ale nedivím, tebe si musí oblíbit každý." Složí mu další kompliment.

Sena

Prý tu levou… na to asi dojde rychle, protože při Hydově apetitu mu ta pravá upadne během prvního dne. On bude mít přece jenom výhodu, že bude mít hodně práce a všude kolem plno lidí, to ho nejspíš rozptýlí. Představa Hyda, jak jim do postele vylévá Senův parfém, je úsměvná a kouzelná zároveň a ani na chvíli by ho nenapadlo, že by mohlo jít o obsesi. To bude tím, že oba trpí stejnou nemocí. Pokusí se představit si, jak s sebou všude vláčí tu obrovskou pannu a ne zrovna malého plyšáka a musel by se plácnout do čela, ale kdyby mu to Hyde zabalil, opravdu by si to vzal s sebou a něco mu říká, že Bruno ho nemine. Takový talisman. Bude zabírat celou sedačku v autobuse, ale to nevadí. Štěstí, že ho potkal… Sena se na chvíli zasní s očima upřenýma před sebe a dlaněmi na kytaře a vzpomíná na ten den. Kráčel před Hydem po chodníku v hodně krátkých kraťáscích a držel Boogieho za ruku. Flirtoval s Hydem a zároveň ho úmyslně držel v nejistotě, jestli je Boo jen dobrý kamarád nebo něco víc. Nebo jestli společně jenom provokují na ulici, protože jsou ještě nevycválaná písklata. Když mu Hyde prozradí, že za ohňostroj nemůže, dvě vteřiny si myslí, že je to jenom zvláštní náhoda a oni jsou svědky práce nějakých výrostků, jenže Kaz se podepíše a Sena se hlasitě rozesměje. On je vážně neskutečný a i když je jeho přítomnost na tomhle rande vážně hmatatelná, je vidět, jak moc mu na nich záleží a jak moc si přeje, aby měl jeho nejlepší přítel tu nejkrásnější žádost o ruku pod sluncem. Očividně je ochotný udělat pro to opravdu všechno. Při druhém nápisu se rozesměje ještě víc, až mu z koutků očí skanou šťastné slzy. On ho za tu krátkou chvíli taky miluje, Kaz je prostě opravdu návykový. Zavrtí hlavou, že neví. Vůbec netušil, že takové rachejtle existují a asi nebyly zrovna levné. Je to vážně krásné, jako by už slavili nějaké výročí. Je mu líto, když ohňostroj tak rychle skončí, ale zároveň stočí tvář za Hydem. Musí se trochu pootočit, aby mu viděl do očí a jednou dlaní mu zajede do vlasů. Chce ho políbit, ale majáčky ho skoro vyděsí. Málem se vrhne k okraji střechy, aby viděl, co se děje dole, ale jenom se na místě předkloní a chvíli ustaraně poslouchá. +Utíkej rychle. Nebo spíš ujížděj.+ Kaze na skatu nemají šanci chytit. Znovu se zasměje. 

"Ani já nechci potkat naštvaného Aoiho. Svým způsobem vypadá děsivě. Asi by moc nekřičel, ale po kolenou bychom za ním lezli ještě za rok a půl. Hmmm..." Zavrní vzápětí, když ucítí jeho rty na šíji a znovu se o něj opře. 

"Vážně?" Ujistí se, že ho jeho kamarád má doopravdy rád, i když to přece sám cítí. Je to pro něj důležité, aby spolu vycházeli. To by se Hyde asi divil. Nakonec existuje docela hodně lidí, se kterými se nemusí, protože Sena si pro svou ostrou pravdu taky nejde daleko, ale to teď není to, o čem by si s ním chtěl povídat. Vlastně už si s ním vůbec nechce povídat. 

"Opijeme se za chvíli." Řekne mu, zatímco se k němu otáčí čelem a pokládá mu paže okolo krku. Klečí teď mezi jeho stehny. Zblízka se mu podívá do očí a pak konečně přitiskne svoje rty na jeho. Dokonce ani ta vrtačka sem není tak moc slyšet a oni budou mít svou nerušenou noc pod hvězdami, pokud jim nad hlavami nebudou létat vrtulníky… Po chvíli dlaněmi zatlačí na jeho prsa a přinutí ho, aby se položil do polštářů. 

"Jak ti jenom poděkovat… Oddaná žena to přece musí umět. Teď už před sebou nemusíme mít žádná tajemství ani se stydět..." Pronáší, jako by se to snad dosud dělo a konečky prstů už klouže středem jeho hrudi na břicho a ještě o kousek níž. Zatím se nezdržuje s žádným tričkem, ale rovnou se pustí do zapínání jeho kalhot.