Ricko x Daichi x Zyean - Můžeš jen získat. - část 3.

(skladiště)

Ricko

Při střelbě a následném přesunu k poslednímu přeživšímu neměl čas dívat se, co dělá Daichi za ním, takže jeho reakci nepostřehl, dokud není Dai přímo u něho. 

"Nah..." Ošije se, když mu Dai vyčte tu mašli. Rozhlédne se okolo, ale není tady nic, co by ji připomínalo a co by tomu klukovi mohl omotat okolo hlavy. Jinak by to klidně udělal. Byla to jedna z těch šíleností, co zapadala do profilu jeho psychotické rodiny. Podívá se na Daichiho profil, když mu poděkuje a poté zase na toho kluka. Reitovi by se tohle nelíbilo. Ví to. Nikdy nebyl pro zbytečné trápení obětí ani pro jejich masakrování. Nejspíš by se to s těmi kluky pokusil vyjednat nějak jinak, možná je dokonce otočit na jejich stranu nebo je prostě vyhodit ze země. Ne, tohle jednání není naučené, je ryze pudové a dědičné po jeho biologickém otci. A jako kdyby byl Miyavi jejich opravdový strýc. Ani Daichi sám možná úplně nečekal, že to dopadne zrovna takhle, ale dopadlo. Nikdo mu nebude dělat bordel na jeho území a ti kluci by stejně dopadli špatně… samozřejmě má pro to ve své mysli okamžitou omluvu. Je to taková poprava z milosti, aby se na tomto světě netrápili moc dlouho. Jakmile Daichi promluví o tom prodeji a o bratrství, musí s ním souhlasit. Pokrevní bratři v jeho rodině, to byl někdo, kdo by za vás položil život a zrada prostě neexistovala. Tihle kluci by vás vyměnili za krabičku cigaret. Nijak Diaichimu nebrání, když je požádá o nůž. Poradili by si s ním hravě, kdyby snad něco zkusil, ale Ricko už teď cítí, že je tady opravdu jako někdo z nich. Jako člen této skupiny. Dnes večer vyměnil život zlodějíčka bez rodiny za život člena obávané rodiny Yakuzy a to snáz, než drtivá většina těch, co k nim přijdou žádat o místo. Cesta žebříčkem nahoru je dlouhá a bolestivá a Daichi najednou stojí přímo vedle Ricka. Spousta jeho chlapů se s ním do kontaktu zase tak moc nedostane. Když Daichi uřízne tomu klukovi jeho vlasy, je to jako odvěká samurajská hanba. Jakmile přišel bojovník o vlasy, byla tu neskutečná potupa hodná seppuku. Dneska se vlasy nosily všelijak, ale vzhledem k tomuhle gestu všichni tady chápou, co mělo znamenat. Ten kluk se třepe strachy, možná se tady i počůrá. Nikdo se nesměje, všichni ho pozorují spíš netečně a Ricko trochu jako rozčarovaná babička, co neví, co s vnukem, kterého trestá maminka. Dokonce má úplně stejně ruce v bok a sem tam nespokojeně mlaskne. Všichni sledují, jak se ten hoch svléká, aby byla jeho hanba ještě větší. Po tom, co tady dnes viděl a co se stalo s jeho bratry, je pravděpodobné, že mu to jako trest bude do konce života stačit. Vlastně nečekal, že by ho Daichi zabil. On sám by se ho asi pro jistotu zbavil, ale na druhou stranu… ten už škodu neudělá. Nebo je to ten typ, co se vrátí mstít? Nevypadá na to. Žádný vzdor v očích. Když se Daichi rozhodne klukovi zohyzdit tvář, opět nikdo ani nemrkne. Ten kluk je tak bez sebe strachy, že nekřičí dokonce ani on, jenom v šoku snáší svůj trest. Když se k němu Daichi konečně obrátí, přešlápne a skloní se k telefonu. Pokyne jednomu ze svých, aby se taky podíval a pak kluka odvedl pryč stejnou cestou, kterou sem přišli. Půjde jich víc. Kluk se rozhodne ještě jednou škemrat o milost, ale když ho Daichi udeří, ozve se několikahlasé ohohooo…. Pak už ho popadnou za ruce a vlečou pryč. Je kolem toho docela hodně kraválu. Ricko stočí pohled na Daichiho ruku, kterou svírá v té druhé. Jo rány do obličeje vždycky bolí. Je to kost o kost a Daichiho prstíčky jsou drobné. Přistoupí k němu, vezme jeho dlaň do své a zacvičí s nimi. Bolí ho to, ale jde to. 

"Za pár dní to bude pryč." Řekne už tiše. 

"Necháš ruku prostě v klidu." Dodá, než se rozhlédne kolem. Daichiho předešlá slova o tom, že mu teď patří, jako by ani neslyšel, ale opak je pravdou. Jen je to před publikem prostě samozřejmost. 

"Jdeme. Ne tudy. Chci vidět, s kým se měli setkat a zbavit se jich." Řekne chlapcům. 

"Doveď nás tam." Pokyne Daichimu a oči mu na chvíli spočinou na jeho posteli. 

"Jestli je tu něco, co potřebuješ, vrátíš se pak." Zye ho upozorní, že ke schůzce má dojít za chviličku. Musí spěchat, aby ji nepropásl.

Daichi, Zyean

Daichi v sobě má kombinaci několika pocitů. Pořád je tam malinkatá stopa lítosti. Už ale nelituje svého bývalého bratra, než spíš to, že mu věřil. Lituje toho, že si myslel, jak našel tu správnou rodinu. Nebylo to tak. Jen přestal být na chvíli obezřetný a jak to dopadlo. Po chvilkách si prohlíží Ricka, jak se tváří. Jak kdyby se snažil odhadnout, co se mu odehrává v hlavě. Ne, nešlo to a přesto ho něco nutilo dělat to pořád dokola. Něco neviditelného ho k němu táhlo a nedokázal tomu vzdorovat. Chtěl, aby byl Ricko spokojený s tím, co právě udělal. Chtěl, aby ho neviděl jen jako nějakou krysu z ulice, o kterou by nezavadil ani pohledem. Drží si tichý hlásek v hlavě, který mu napovídá, že by to tak možná mohlo být. Byl sebevědomý, ale nikdy ne přehnaně egoistický i on měl svá temná místa v duši a tím jak se choval a jak se oblékal, je trochu ničil. Potřeboval být obletovaný, aby se cítil skvěle a rozhodně si uměl užívat pozornosti. Teď té pozornosti bylo trochu moc. Malinko se svíjí na místě, protože to bolí jako čert. Kdyby toho nebylo, asi by si dovolil spokojený výraz nad reakcí Rickových mužů. Ještě naposledy ohlédne za Katsurem, ale ne, ani teď se lítost nedostaví, má co chtěl. Vyměnil jeho život za svůj, to je dost dobrý obchod a přijatelná cena. Překvapeně zamrká, když na něj Ricko promluví a upře na něj očka s bolestným výrazem. Sykne tiše, jakmile se ho dotkne a zacvičí mu s prsty. Dokonce neovládne spontánní reakci a chytí ho volnou rukou za zápěstí, aby to nedělal. Úpí, jak malá holka, ale vážně to příšerně bolí a nedokáže se soustředit na nic jiného, možná ještě na to, jak Rickův dotek pěkně hřeje. Dokonce se neubrání sklonit pohled dolů a zasekne se na tom.

"Pár dní?" Vyhrkne vyplašeně, když znovu tentokrát rychle vzhlédne.

"Nemůžu ji nechat v klidu, co budu jíst?" Děsí se toho už předem. Když si dá pár dní volno, je to vždycky za trest. Už si zvykl na svůj standart a je pravda, že se musel malinko ohánět, aby mu to všechno vycházelo. Nechce mu odmlouvat, to ani moc neumí, jen si to prostě nedokáže představit a reakci nejde ovládat. Pak mu dojde, že tu asi zůstávat nebude, že se mu vlastně tak trochu upsal. Smlouva s Ďáblem? Hm, z druhé strany, jestli vypadá takto, proč by ne? Kývne hlavou, když dojde na odchod a pořád je mu líto jeho věcí. Teď si ale nedovolí odporovat.

"Já ale nevím, kolik jich tam bude. Znám od vidění muže, kterému mě chtěli prodat, ale to je všechno." Snaží se mu to malinko vymluvit. Uvědomí si, že nemá úplně strach o sebe, ale nerad by přišel o někoho, kdo ho v podstatě zachránil před jistou smrtí.

"Je to budova kousek odsud. Vchod je přes jeden bar, kde se schází jeho kumpáni, bude jich tam plno." Nakrčí obočí trochu nešťastně a pak je znovu překvapený. Budu se moct vrátit pro své věci?

"Arigato." Poděkuje mu upřímně o to méně se mu ho tam chce vést.

"Je to tady." Ukáže mu adresu na svém telefonu. 

Zye už lustruje Daichiho telefon. Signál z něj a aktivita mu dovolila, aby se do něj dostal bez větších problémů. V jeho doupěti už počítače pracují na plné obrátky, ostatně jako vždycky při akci. Na stole má energetický nápoj a vedle toho i pivo. Odrazí se od stolu, aby se přesunul k dost výkonnému notebooku na druhé stole.

"Podle kamer uvnitř je tam tak padesát lidí. Do zadních prostor nevidím, ale když se otevřely dveře, zahlédl jsem dva u nich. Ten chlápek je Fuyuka Ayumu. Má pár zaplivaných barů a podle mého tahá zboží přes hranice. Nic zvláštního, jen drobnosti." Projíždí Zye své tajné zdroje.

"Podle všeho začíná laškovat se zbraněmi. Rozhodně bude dobře vybavený. Shání malé zlodějíčky, aby pro něj pašovali cennosti a za ně potom nakupuje dál." Projede ještě pár databází, ale nic navíc nenajde, zatím.

"Máto jeden zadní vchod, vidím tam pohyb, ale je tam tma. Počítám tak dva až tři z této strany. Ovšem pokud má ta tvoje roztomiloučká straka přehled o tom, co je pod zemí, našel jsem plány města. Je to staré několik let, ale mohli byste se tam dostat tunely. Jeden by měl ústit přímo tam. Pošlu ti tam ještě pár chlapů, asi si půjčím Reitova křídla na motorkách, budou tam rychleji a můžou ti krát záda na cestě domů." Zye se přesouvá ke stolu a posílá hromadné zprávy těm, které měl na mysli. Na jednom z monitorů se objeví mapa a na ní GPS souřadnice všech.

"Kolem skladu je čisto, ale nejezdi na přímo, zahlédl jsem cestou dvě hlídky, nemusí tě nutně potkat. Posílám si nejlepší trasu, rychlá a bezpečná." Odmlčí se Zye na chvíli a ještě kontroluje bezpečností techniku baru a přilehlých domů.

"Mimochodem Ricko-chan, ta krasavice vedle tebe je k sežrání. Kamery sice zkreslují, ale sekne ti." Vtipkuje bez váhání, aniž by přestal lítat prsty po klávesnici.

"Budeš mít doma novou ozdobu? Že bych zašel na pivo, dlouho jsem se nestavil." Dodá ještě s tichým smíchem, jak kdyby u něj včera nebyl a neseděli u her.

Ricko

Jakmile se Daichi vyděsí kvůli svojí ruce a je to spíš kvůli tomu, že by nemohl krást, než proto, že by nechtěl, aby ho tak dlouho bolela, Ricko se pro sebe usměje, ale neřekne na to nic a prostě projde okolo něj ke dveřím odtud do tunelu, kterým chtěli kluci utéct. On už přece nepůjde zpátky. Teď je součástí rodiny. Bude jíst s nimi, spát s nimi a dělat, co se mu nařídí. Naučí se nová pravidla jeho domu. To mu teď ale nebude vysvětlovat. U dveří se na něj ohlédne. 

"To ani nemusíš. Mám oči nejen na hlavě. Vím o všem, co se tam venku děje." Řekne, ale spojení se svým bratrem neprozradí. Jeho blízcí o něm vědí, ale je taky mnoho lidí, kteří ne a ti se ho bojí, jako kdyby snad mohl mít nějaké nadpřirozené schopnosti. 

"To je dobrý začátek, ukážeš mi ho." Gestem prstů ho k sobě popožene, aby odtud mohli konečně odejít. Jakmile je Daichi u něho, trochu formálně se podívá přes jeho rameno, ale Zye už si jeho telefon dávno prohlíží horem dolem včetně fotek za posledních několik let a mnoha jiných důležitých i soukromých informací. Za chvíli budou o Daichim vědět opravdu hodně, možná i to, s kým spal. Dlouhým krokem vyrazí tunelem. Za ním několik jeho nejbližších a uprostřed klubka schovaný Daichi. Teď ho nemůže slyšet. 

"Padesát?" Ricko má pocit, že asi špatně slyší. S tím tedy nepočítal. Krucinál co komu Daichi udělal? A co je to za chlapa, že o něm zatím nikdo neví? Zye mu to řekne vzápětí. Překupník se zbraněmi. Když byli šikovní, mohli z nich být opravdu velké ryby. Rozdmýchávali spory napříč planetou, aby měli co kde prodávat. Bylo jim jedno, kolik lidí si skočí po krku, hlavně když jim kvetly kšefty. Mafie byla podobných lidí plná. Tenhle ještě nemá velké jméno, ale očividně si s výstupem na světlo počkal do chvíle, kdy bude mít silné karty, se kterými hrát. Ti kluci se k němu možná chtěli přidat a museli dokázat svou loajalitu nebo tak něco. A tak chtěl život jednoho z nich. To se stávalo… nebo se pletl a celý příběh byl úplně jiný. U křižovatky se Ricko zastaví. Podle Daichiho by měli pokračovat nahoru, ale podle plánů od Zyeana by to mohlo jít úplně jinudy. Počká, až se všechna data nahrají do jeho telefonu. 

"Díky bráško." Řekne jednoduše. Na plány i na posily, protože je bude opravdu potřebovat, až to začne. Pohlídá se si smluvený čas, než se k nim motorky dostanou, stejně jako s pečlivě nastuduje plán únikové cesty. Pak nebude čas se v tom hrabat. I když většinou, když zabloudil, stačilo jenom poslouchat Zyeanovo směrování. Bylo to jako hraní videoher, jen na ostro. Už chce přenos pro tuto chvíli ukončit, když mu Zye z ničeho nic pochválí Daichiho. Nic neřekne, jenom mu koutky vyběhnou nahoru. 

"Za chvíli se podíváš na ostro, bráško." Řekne mu a tím jasně potvrdí, že má v plánu Daichiho přivézt s sebou. 

"Klidně přijď, vypadá nevinně, ale něco mi říká, že škrábe. Pobavíme se." Nemyslí to tak, jak to zní. Nemá v plánu Daichiho napadnout, ani se ho pokusit znásilnit ve spolupráci se svým bratrem. Spíš mívají pitomé řečičky a baví se tím, jak se jiní snaží bránit. No jo, jsou přece jen pořád ještě kluci. Daichi ho dojde a on mu ukáže plány od Zyeana. 

"Podívej se na tohle. Nikdy jsi tam nebyl, ale máš zkušenosti. Půjde to?" Ukazuje mu chodbičky. Některé jsou zamčené. Někde by možná i hrozil sesuv, ale Daichi má určitě zkušenosti, jak takové místo vypadá a jak ho poznat. 

"Pokud tím projdeš, objevíme se uprostřed hnízda a zbavíme se šéfa tak rychle jako těch kluků." Zvedne oči k jeho tváři.

Daichi, Zyean

Daichimu se vůbec nelíbí, že by měli do toho baru jít. Přijde mu to jako šílenost a stejně Rickovi svým způsobem věří, že to bude v pořádku. Dneska už toho zažil dost, byl vyděšený k smrti a málem se pozvracel. To je dost na jeden večer a on měl v podobných chvílích tendenci se k někomu upínat. Teď byl po ruce Ricko. Ten, který ho jako první vyděsil a zároveň mu dal možnost se pomstít. Na to prvotní vyděšení a pohrůžky smrtí už asi dávno zapomněl.

"Já…" Nechce mu odporovat, ale pořád se bojí tam jen tak jít. Tedy má strach spíš z toho, co je tam čeká. Proto se všem vyhýbali, aby se nedostali do podobných problémů. Netuší, že Ricko tady není sám, tedy kromě mužů, kteří jsou kolem.

"Dobře." Souhlasí nakonec a následuje ho. Ani ve snu by ho nenapadlo, že už od casina jsou pod dohledem jednoho páru očí, který je má snad všude. Zye byl jako motorová myš, když na věc přišlo a jakmile se do toho zapletl ještě život jeho bráchy, byl stokrát rychlejší.

"No ty víš, že si to vyberu, bráško. Dochází mi zásoby pití u mě v baru. Ty tvoje noční akce jsou náročné." Dojde na Zyeho typickou povahu, která jakoby nic nebere vážně. Nemohlo by to ale být dál od pravdy. Zye mezitím projíždí další a další záběry z ulice. Kódy hlásí pohyb všech policejních složek, stejně jako jejich mužů a také některých jejich kontaktů, které mají rozmístěné po městě. Někteří jdou za trochu jídla, někteří za střechu nad hlavou. Už mají celkem slušně rozjetou síť a Zye si svými hračkami pojistil, aby o všech věděli v každou denní i noční hodinu. Vyplatilo se to, když byla možnost bytu nedaleko, ve kterém se dalo schovat, pokud byla potřeba.

"Hm, měl sis tam uklidit, do takového bordelu se návštěvy nevodí, ale třeba ti to konečně někdo dá do pořádku." Dobírá si ho Zye, aniž by přestal lítat prsty po klávesnici.

"Budu se těšit, tak pohni zadkem, ať jste brzo doma." Dokončí jejich debatu a je v tom i jiný podtext. Přeje mu tím štěstí a hlavně, aby se domů vrátil v pořádku. On sám musí být ještě rychlejší, aby to tak doopravdy bylo, pořád o krok napřed. 

Dai překvapeně zamrká, když s ním Ricko chce probírat plány a cestičky. Dává to smysl a stejně ho to podivně potěší. Připadá si najednou dost užitečný a ten pocit se mu taky líbí.

"Hm." Je vidět, že přemýšlí a oči jezdí po displeji, aby si prohlédl všechny možnosti.

"Tudy bych nešel." Zkazí Zyemu trochu jeho práci, než ukáže na jednu z chodeb.

"Je hluboko ještě pod metrem. Podobné chodby bývají často napůl zbořené nebo hrozí, že se brzo sesunou. To ty otřesy. Neříkám, že bude ale je to riziko a mohli bychom se vracet." Podívá se po očku na Ricka, co on na to.

"Ale šlo by to tady." Ukáže na mešní okliku, která nevede tak hluboko.

"Potrvá to opět minut déle, ale mnohem méně, než v případě, že by ta předchozí byla zasypaná." Navrhne mu hned řešení.

"Počítám, že tady a tady a možná ještě tady budou dveře." Ukáže na několik míst.

"Poslední budou podobné těm, kterými jsme prošli do chodeb. Mají jeden univerzální klíč, aby služby netahaly obří svazky. Dole to bude horší, většina z nich má ale staré zámky, velké klíčové dírky a minimum pinů. Tohle jsem schopný otevřít, není to nic složitého." Ujistí Ricka, že pro něj to problémy nebude, když znovu vzhlédne, střetne se s jeho pohledem.

"Dneska asi nebude mít víc lidí z Tokya šťastný večer." Prohodí tichým hlasem, než se zlehka, skoro nevinně pousměje.

"Já si ho nakonec asi i užiju, mám na co koukat." Pošeptá vzápětí něco, co prostě nedokázal ovládnout. 

Zye se v tu chvíli pěkně poprská nápojem.

"Teda ten má kuráž tě balit po tom všem, co před chvíli viděl." Baví se nad tím, aniž by Dai cokoliv tušil.

"Můžu ještě." Ozve se Daichi, když sáhne po Rickově zápěstí, aby si telefon zase přitáhl blíž, ale už ho nepustí.

"Tady a tady by se dalo v nejhorším případě zmizet." Ukáže mu únikové cesty kousek od klubu.

"Když se budeš stáčet pořád doprava, dorazíš k nejbližšímu východu. Tady a tady." Označí další dvě místa, kudy se dostane zase nahoru.

"Pošlu tam auta, jen pro jistotu." Ozve se Zye, kterému se před očima zjeví body, jež označil Dai.

"Rozhodně ho sbal, bráško, ten kluk by nám otevřel cesty k celé síti pod městem." Popichuje Zye Ricka, protože tohle by jim dalo netušené možnosti, které nikdo z okolí nevyužívá.

Ricko

Prý jeho noční akce, to snad není pravda… Samozřejmě se zlobí jenom na oko. Přiveze mu klidně celou cisternu kofeinu, ale pravdou bylo, že občas měl o Zyeana v tomhle směru strach. Proděravět si těmi patoky jícen nebo žaludek, to nebyla žádná složitá práce a u jeho bráchy na stole stálo téměř pokaždé něco. Ricko se nepatřičně rozesměje, když dojde na představu Daichiho, jak mu uklízí v pokoji. Sice měl kolem té své postýlky naklizeno, než tam Ricko udělal pořádek po svém, ale rozhodně nevypadal jako ten typ opečovávající služtičky. To mu spíš ukáže prostředníček, až se trochu otrká. Pak se pro sebe usměje, vřele a vlídně, úplně jinak, než jak se doposud při této akci tvářil. Dotkne se pravou dlaní svého srdce a jenom přikývne. Bude na sebe dávat pozor a domů rozhodně přijede, i když nahlas nic neřekne. Však Zye ví. Když potom Daichi zamítne jednu ze Zyeanových cest, doopravdy cítí jistý vnitřní rozkol. Svému bratru svěřoval svůj život každou minutu a teď by měl spíš věřit neznámému. Ale Daichi má pravdu. Nikdo z nich nechce skončit pod závalem. Nemají moc času, protože jejich nepřítel už dávno ví, že kluci nepřišli na schůzku. Jestli věděli, kde je hledat, najdou i jejich těla, ale to se mu nezdálo pravděpodobné. Spíš by mohli začít rychle vyklízet pole nebo se ještě víc opevnit. To první mu přijde pravděpodobné, protože si mohli myslet, že je kluci zradili a on si nechce nechat bosse uniknout. +Trpělivost… trpělivost… někdy všechno nejde hned...+ Opakuje si slova Sugiza, ale kruci, ten jeho klid by chtěl vážně alespoň jednou zažít. Jeden univerzální klíč. Proboha proč? To chtějí, aby se jim tady toulal kde kdo? Chápe tu snahu zbavit se svazků, ale už by snad raději investoval do čipových karet. Asi to byla blbost, ale pod městem se skrývalo hodně důležitých věcí, výpustí, jističů, prostě kde čeho a mohl si tady chodit každý, kdo jenom trochu zvládal zámky? No dobře, tak snadné to asi nebylo, ale stejně nebyl Daichi určitě jediný, kdo to uměl. 

"Zámek nemusí být složitý, ale může být prožraný rzí tak moc, že do něj nikdo nic nezasune ani s ním nepohne. Nemáme tady nic, co by si s tím poradilo." Vloží se do diskuze šéf Rickovy skupiny a Ricko se na něj na chvíli podívá. Buď zariskuje a bude se modlit, protože jinak mu boss uteče nebo půjdou rovnou vrchem, ale to byla zbytečně riskantní mise. Zase o tolik nešlo. A on by chtěl, aby se k historkám o jeho nadpřirozených schopnostech přidalo ještě kráčení podzemím. Pak bude skutečným démonickým drakem. Ze zamyšlení ho vytrhne Daichiho poznámka. Asi tak o deset vteřin později, než byla pronesena začne konečně reagovat, když k němu stočí pomalu oči a dlouze se zadívá do těch jeho. On ho tu normálně balí! Slyší Zyeanovo kašlání ve sluchátku a má co dělat, aby se neušklíbl. Musí s ním souhlasit, jenom mu to řekne později. Stejně vykolejeně se na Daichiho dívají i chlapi, kteří stojí nejblíž a slyšeli to. Daichi využije Rickova mozkového vakua a rovnou si znovu přitáhne jeho ruku. Místo na plán útěku, se teď Ricko jako pitomec soustředí jenom na ni. Ví moc dobře, že ji tam zapomněl schválně. Na štěstí Zyeanovi ještě mozek zůstal a rovnou všechno ošéfuje místo něj. Ricko konečně stáhne obočí a ani teď nedá najevo nic, co se prohání v jeho myšlenkách a co na to později řekne. 

"Dobře jdeme. Pět minut!" Ukáže dlaň s roztaženými prsty a všichni si pohnou po cestičkách vpřed a chystají si zbraně a munici. Ricko má plnou hlavu toho, co s Daichim později… vážně z něj udělat svého milence nebo ho vykázat do patřičných mezí? Ale Zye má pravdu, i kdyby to měl udělat čistě pro zištné důvody. Koneckonců pro co jiného to dělá Daichi? Spolupráce s výhodami, hezký byl přece dost. Až moc.