Ricko x Daichi - Můžeš jen získat. - část 1.

(casino)

Daichi

Daichiho život byl…Zkuste vyrůstat na okraji Tokya, mít pět sourozenců z toho u třech ani nevíte, jestli jsou vaši a ještě nějak obstojně vypadat. Ne, že by tady na tom někomu záleželo. Jenže on nebyl typ, který by poslušně počítal každé zrnko rýže a říkal si ok, tohle si nechám na zítra. Už od té doby, co tušil, jak to všechno chodí, se snažil sám sobě přilepšit. Nebyl zlý, když se mu dařilo víc, přilepšoval i svým sourozencům, ale co by si vykládali, měl co dělat, aby dokázal urvat něco pro sebe. Postupem času i let, si všichni našli práci, kde na věku příliš nezáleželo. Jenže on se nechtěl někde dřít a mít z toho houby. Věděl, kam zajít, aby se dostal k yenům navíc. Drahé věci, které se mu podařilo ukradnout, obratem prodal nějakému z překupníků. Párkrát se stalo, že okradli i jeho, ale později přišel na to, co dělat, aby se situace neopakovala. Na co si musel dávat obzvlášť pozor, byla mafie. Byli všude, někdy nebylo ani poznat, kdo patří k nim a kdo ne. Okrást někoho z nich se většinou rovnalo jisté smrti. By to sotva rok, kdy Dai potkal partu kluků, kteří si pronajímali část skladiště. Vedlo k němu několik podzemních, velmi starých chodeb a málokdo ušil, že tam někdo vůbec žije. Často si dělali legraci, že jsou jako krysy. Ale je nemá šanci nikdo najít. Získal si místo mezi nimi opravdu rychle, stačily jen jeho obratné prsty, rychlé nohy a znalost tohoto města, hlavně skulinek, ve kterých zmizel jako pár nad hrncem. Byli sice jen parta grázlíků, co si vydělávala víc, než jejich vrstevníci, ale neměli se vůbec zle. Každý z nich uměl něco jiného a každý z nich měl jiné záliby. Podle toho, tak jejich doupě vypadlo. Tam kousek z motorů, tam nějaké zbraně, plechovky od piva a v Daichiho rožku množství oblečení a koutek se zrcadlem. Jeho slabost. Nikdy si to dovolit nemohl, ale teď už si dokáže občas něco koupit. Už za ním zase sedí a dává se dohromady. Už chvíli se chytá na větší akci v casinu. Tohle kapsaření nebylo jen tak, všude byla hromada kamer, ale taky se to tam jen blýskalo. Říká se, kdo chce moc, nemá nic, ale tohle přece nebylo zase tolik. Jeho kamarádi už spokojeně popíjí, protože před chvíli vykradli benzínku a moc toho tam nezůstalo, vlastně spíš nic.

"Dai-chan, tak nám ukaž ty tvoje nožky." Popichují ho jeden před druhého, ale Daichi se ani neohlédne, jen jim ukáže zvednutý prostředníček.

"O těch se vám, bude možná tak zdát." Po chvilce se zvedne a okázale se kolem nich projde s chůzí modelky, než na ně od jednoho z východů nevinně zamrká. Objeví se v zapadlých dveřích ve stanici podzemky. Na sobě černé vypasované sáčko, pod ním top, který je překřížený několika tmavě modrými stužkami a dodávají mu skoro korzetových vzhled. Dlouhé vlasy má lehce zvlněné podél tváře a oči zvýrazněné, že se zdají mnohem větší, než jsou, stejně tak i rudé rty. Potřebuje odpoutat pozornost a většinou mu to vycházelo, tedy až na ten skútr nedávno, to si chtěl jen zablbnout a byla v tom sázka. Vyhrál, samozřejmě. Nastoupí na metro, aby se nechal odvézt o několik stanic dál a za chvíli už stojí před bránou k jeho malému osobnímu ráji. Bylo to casino spojené s barem a clubem. V podstatě sem dobře zapadne. Jakmile je uvnitř nemůže se uhlídat, aby se nerozhlížel kolem. V očích mu doslova září peníze a trvá jen chvilku, aby se dostal blíž k menšímu davu. Nemusí přímo do casina, ale později se tam taky podívá. Nemá problém se kýmkoliv zapovídat a za chvíli už má i nějaký ten drink. Své umění maskuje za letmé doteky a skoro kouzelnické triky. Nebere toho moc najednou, stačí jen po troškách a třeba i věci, který si někdo jen tak nevšimne. Proč brát hodinky, na které se hned podívá, když je na druhé ruce drahý náramek. Nakonec skončí jako společnost u rulety. Vyloví z kapsy své společnosti pár žetonů, samozřejmě se tváří, jako by byli jeho.

"Hm, červená sedm." Zapřede měkce a poposune své žetony na ono číslo na plátně. Když očka zvedá, zasekne se na chvíli v očích na druhé straně stolu. Nepřestane se na něj dívat ani ve chvíli, kdy se pomalu narovná.

"Třeba budu mít štěstí." Broukne pobaveně s jemným úsměvem. Sice je asi prohraje ale ve skrytých kapsičkách už má tolik, že to vypadá na obstojný nákup. Minimálně měsíc nebude muset na ulici, ale to by ho zase nebavilo.

Ricko

Byla to jedna z těch chvilek, kdy by měl Ricko začít věřit na osud a posmrtné životy. Vlastně se nedalo říct, že by nevěřil… ani věřil… jako většině mladých mu to bylo tak nějak jedno. Ježe když postáváte v hloučku lidí u rulety a z ničeho nic se podíváte do tváře, kterou okamžitě poznáte, jinak to být ani nemůže. Tohle bylo Rickovo casino. Bylo velké a vyhlášené. Vešlo se sem opravdu hodně lidí, všichni byli draze oblečení, samá smetánka. Nedostal se sem jen tak někdo, bylo extrémně dobře hlídané a stejně tak se na kamerách i v ochrance rozmístěné mezi hosty hlídalo, aby někdo nepodváděl. Když byl přichycen, už si nikdy nikde jinde v zemi neškrtl. Ricko je hlásil všem svým kolegům a tím si získával náklonnost a cenné službičky i od podnikatelů mimo mafii. Jeho výhodou bylo, že lidé sice znali jeho jméno, ale neznali jeho tvář. Veřejně se zatím moc neukazoval, nikde nevisela žádná jeho reklama a tak proplouval davem většinou bez povšimnutí, pokud sem nepozval někoho ze svých známých. I tak se to odehrávalo většinou diskrétně někde v zadních salóncích a ne v hlavních sálech mezi všemi lidmi. Takže když teď stojí u rulety, vůbec nikdo neví, s kým má tu čest. 

"Červená vám sluší. Sedmička je šťastné číslo?" Řekne i přes to, že ten chlapec tady očividně není sám, ale muž vedle něj se zatím nebrání. Koneckonců Ricko neřekl zase tak moc, jenom složil slušný kompliment. Nemá ani ponětí, jestli ten kluk ví, s kým tady teď stojí, ale on to ví moc dobře. Je to ten zloděj skútrů. Pozorovali ho se Zyeanem sice jenom z dálky, ale potom si ho našli na kamerách a Zye ho dovedl přiblížit a doostřit dost na to, aby ho teď Ricko poznal úplně všude. Nebyl si vůbec jistý, jestli prostě jenom tak krade nebo k někomu patří, ale vlezli mu na území a on by se ho měl zbavit. Nepochybuje o tom, že si tady jenom nekrátí dlouhou chvíli. Zatím se na něj mile usmívá. Poupraví si tenkou vázanku v černé barvě, která skoro splývá se stejně černou košilí. Je v ní ale vsazena perla. Jinak má na sobě na míru střižený bílý oblek i se sakem a bílou vestičku, která má stříbrný brokátový vzor. Na první pohled velmi draze vypadající oblečení, takže by se takový malý zloděj měl chytit hned. 

"Mohu vás pozvat na skleničku, zdá se, že je co slavit?" Prohodí, když se kulička skutečně zastaví na červené sedmičce a lidé v okolí decentně zatleskají. Obejde pomalu stůl, decentně se vypořádá s Daichiho doprovodem, když mu věnuje vlastní nakoupené žetony a už ho za bedra vede kamsi k zadním prostorám baru. Nezastaví se ani u posledního stolečku poblíž dveří pro personál a v ten okamžik už se za ním stahují jako supi i jeho muži, kdyby snad Daichi chtěl utíkat. Rickův stisk kolem jeho pasu zesílí a pak ho elegantně pošle dveřmi do zadní místnosti, kde je plno jeho mužů se zbraněmi v rukou. 

"Nejvyšší čas ukázat všechna esa v rukávu, hm?" Prohodí Ricko, zatímco Daichiho berou dvě gorily pod pažemi, aby ho třetí mohla prošacovat a vytahat z jeho kapes většinu toho, co nakradl. 

"Jak víš, tohle je moje čtvrť a jestli to snad nevíš, neznalost neomlouvá. Vzhledem k tomu, že ses mi nepřišel představit mám všechny důvody myslet si, že mě buď okrádáš..." Na chvíli se odmlčí a rozhlédne se okolo, zatímco si ruce zasouvá do kapes. 

"Nebo pro někoho děláš a úmyslně mi narušujete teritorium. Buď jak buď, v Sumidě by se ti mělo líbit. Někdy ale i plním přání. Klidně to narafičíme třeba v Lese Sebevrahů." Rukama zase rozhodí a velmi citelně teď připomíná svého otce, ať už je to gestikulace nebo lehce šílený výraz v očích. Zadívá se na Daichiho jako by se ho ptal, co to bude?

Daichi

Daichi už má celek odzkoušené, co na koho platí. Tváří se, že největší pozornost věnuje muži vedle sebe, už chvíli to není pravda. Muž v bílém obleku ho zaujal na první pohled a rozhodně to vypadá, že díky němu by nemusel krást několik dní a měli by vystaráno. Kluci nebyli špatní, ale v těch horších časech to byl on, kdo je živil. Když byl zas Dai nemocný a potřeboval doktora, byli to oni, kdo sehnali peníze na léčbu a že to nebyla otázka pár yenů. Pak, že krysy, k sobě se rozhodně jako krysy nechovali, i když do sebe rýpali, co to jen šlo. Pozvedne skoro nepřirozeně velká očka, když na něj muž, hodně mladý muž promluví a věnuje mu svůj nejlepší úsměv.

"Já vím, mám ji hodně rád." Odpoví mu bez váhání, v očkách mu rozverně zasvítí ale jinak je jeho výraz kombinace neučené nevinnosti a stydlivosti. Většinou mu to zajistilo, ještě větší výdělek a někdy i večeři k tomu. Do postele ale s nikým nevlezl. Nemusel a neudělal by to. Tam byla jeho hranice, kterou si pečlivě hlídal. Je to už dlouho, kdy měl přítele, ale trvalo to jen pár týdnů. Nemohl riskovat to, že ho někde potká a on ho svým chováním prozradí. Podle něj bylo nejlepší se nevázat, ani nikomu nevyprávět, jak žije.

"Sedmička je oblíbené číslo…sedm divů světa, sedm hříchů." Prohodí ještě tichým hlasem, který má v sobě nádech vábivého podtónu a pak pomalu shlédne na ruletu. Mezi prsty decentně svírá paži muže, se kterým přišel. Pozoruje ho s jistou obezřetností, když obchází stůl. Sleduje žetony, které mizí v kapsách jeho doprovodu a nahrazují ty, které on sám ukradl. V hlavě se mu rozsvítí malé bingo a ani ho nenapadne, jak daleko je od pravdy.

"Bylo by velmi nezdvořilé, kdybych se bránil, že?" Rozloučí se decentní úklonou se svým předchozím doprovodem a vykročí po boku Ricka casinem. Začne mu pomalu docházet, že je nejspíš v průšvihu, když se za ním začnou stahovat muži. Nebylo to poprvé, kdy byl úzkých a ten pocit v žaludku zná až příliš dobře.

"Vždycky je důvod k oslavě, pokud si ho člověk umí najít." Zatím nedává najevo, že tuší nebezpečí. Jeho myšlenky se mu potvrdí, jakmile se za nimi zavřou dveře. +Tohle je pěknej průser.+ Tohle totiž nebyla policie, jejich styl pozná i na kilometry daleko. Poznal by je snad i se zavázanýma očima. Tohle je mnohem větší průšvih, kterému se prozatím zdatně vyhýbal. Vydechne prudce a v očích se mu objeví strach, když ho vezmou pod pažemi a začnou ho šacovat, našli toho hodně, ale určitě ne všechno.

"Nevím, že je to vaše čtvrť a nekradu ani pro nikoho jiné, než pro sebe a své bratry." Mírně pootevře rty a jeho tělo se rozechvěje, když dojde na jeho pravděpodobný osud. Je na čase, aby jeho hlava začala pracovat a hodně rychle. Nejradši by se vyškubl a začal utíkat, když vidí výraz v Rickově tváři, ale to je bez šance.

"Měl bych problém se rozhodnout. Ale pokud ti já narušuju tvé území, co ti další dva kapsáři?" Hlas se mu nezachvěje, přesto je v očích vidět panický strach a zároveň cítí, jak mu žilami koluje adrenalin. Nutně ho potřebuje k dýchaní, ale tohle množství ho snad zadusí.

"Dokonce tu máš i dva, co tě právě oškubávají při pokeru." Teď opravdu dává na stůl skoro všechna svoje esa a jistý pozorovací talent. Kapsář pozná kolegy a podvádění pro hazardních hrách…V podřadných kasínech se to dělo běžně. Je na čase zkusit trochu vyjednávat.

"Můžu ti je ukázat." Nabídne mu.

"Pokud se pletu, zabiješ mě tak jako tak." Podívá se Rickovy do očí a ten ty své zase sklopí s tichým povzdechem, moc se mu umírat nechce, ale má pocit, že už je stejně všechno ztraceno.

"Pokud ne, mohl bych ti zachránit trojnásobek toho, co jsi našel u mě. A když mě prohlédneš ještě důkladněji, zjistíš, že toho není málo." Znovu zvedne svá očka.

"Můžeš jen získat." Je očividně ochotný udělat cokoliv, aby přežil. Tohle bylo samo o sobě drsné žití a to se ani jeden nemusel zaplést s mafií. 

"Muž, který stál u rulety se mnou, je jeden z nich. Jedna rodina, mají šperky se stejným znakem. Jeden z nich mám já." Sklopí pohled ke svému klínu a pak výmluvně zvedne pohled k Rickovi.

"Jsem jen malý kluk, můj pane, co krmí sebe a rodinu. Oni mají prostředky a šéfa." Stydlivě a provinile klopí očka k zemi, už zase.

"Kdybych mohl, poprosím o odpuštění." Silně pochybuje, že by to na něj zabralo, ale musí zkusit všechno, i když nemá žádnou šanci, že z toho vyvázne živý.

Ricko

"Tak to jsi hloupější, než vypadáš." Zasměje se jeden z Rickových mužů. 

"Vždycky je to něčí čtvrť a ví to každý zlodějíček." Dosadí si zlověstně. Ricko si teď zakládá ruce na prsou a pokyvuje hlavou. Toyko bylo obrovské, ale bylo pravdou, že tahle čtvrť oficiálně pod žádnou sféru vlivu nespadala. To bylo před tím, než si tady koupil casino a začal tu natahovat svoje prsty. Nechtěl jenom dědit po tátovi, aby pak všichni řekli, že si nic nevybojoval sám. Chtěl začít na nějakém čistém místě, kde ještě nikdo neúřaduje a tak mohl Daichiho opravdu zmást, ale to mohla být pravda a taky nemusela. Kluci jako on řeknou cokoliv, aby unikli svému osudu. Sehrají cokoliv… a on vypadá jako moc hezká a šikovná herečka. Taková, které chlapi bezhlavě propadají a pak se nestačí divit. 

"Klidně rozhodnu za tebe." Řekne Ricko zlověstně a jeho muži se stejně tak pousmějí a přiblíží. Jeden z nich podrží Daichimu pod krkem obrovský nůž. Pak ale dojde na to, že on není jediný, kdo řádí po jeho casinu. 

"Kruci to to tady nikdo nehlídá?" Utrhne se na všechno okolo v dračím vzplanutí, typickém pro jeho rodinu. I přes jeho mladý věk je znát, že si z něj nikdo okolo nedělá legraci. Někteří dokonce maličko zblednou a hned se odklidí do casina, aby všemu přišli na kloub. Vždycky si zakládal na tom, že je to tady čisté a teď tohle? 

"Jestli blufuješ..." Pohrozí Daichimu a pomaličku k němu vykročí blíž. Zblízka si prohlédne jeho tvář i chvějící se tělo. Ale i tohle by mohl předstírat, viděl to už mockrát. Daichimu pusa docela jede, aby se zachránil a když na sebe prozradí, kolik toho ještě má a kde, Ricko k tomu místu mimoděk klesne pohledem taky. Pak se znovu podívá do jeho tváře a jeho pohled je nevěřícný. To snad není pravda… Rozhodí rukama. 

"Dobře, vrátíme se tam… ty mi je všechny přivedeš. A pak mi přivedeš ty svoje bratry." Řekne a pozoruje ho, co s ním udělá dopad jeho slov. 

"Pustím tě teď do casina a potom ven. Postupně sem za mnou přijdou všichni, kdo mě okrádají. Sem do téhle místnosti. Je mi jedno, jak to uděláš, aby se je přemluvil, máš volné pole působnosti. Potom odejdeš a do rána se vrátíš se svými bratry. A já tě nechám žít. Věř mi, že přede mnou nemáš kam utéct. Neexistuje místo v tomhle městě, kde bych neměl oči." Kamer je tu milióny a Zye se dovede podívat na každou z nich. Je to jako Velký Bratr. Uvidí ho, ať půjde kamkoliv. Vystopují každý vlak, každý obchod… 

"Pokud se pokusíš utéct, smlouvat, poslat je pryč, přijdu na to a ty pochopíš, jak velká je to chyba a jak hnusné může být zlo. Když mě nezradíš, možná ti dám možnost prosit a omlouvat se, jak jsi chtěl." Řekne mu a pak kývne těm, co ho drží, aby ho prostě pustili. Jeden muž, stojící u dveří, tiše cvakne kulatou klikou a pootevře je. Ricko se dívá do mladinké, půvabné tváře a podvědomě si uvědomuje, že ho teď dusí, jako kdysi jeho otec dusil všechny svoje lidi. Zkoušel je podobnými hnusnými úkoly, aby si ověřil jejich naprostou oddanost. Mezi nimi i Reitu… Zná ten příběh. Daichi nemá tušení, kdo Ricko je a i kdyby měl, může si myslet, že ho přelstí. Ještě se Zyeanem nemají takové jméno, ale bylo na čase si ho udělat. 

"Tak utíkej, cesta je volná. Máš všechno ve svých rukou, celý svůj osud. Ne jen svůj." Nevypočitatelně se usměje a dokonce ho nakonec ani neprošacoval. Nebude chtít svoje bratry napráskat. Stejně tak oni můžou vzdorovat, aby sem přišli. Ale to si měl rozmyslet před tím, než tu kradl…

Daichi

Hlasitě polkne, když mu Ricko řekne, že klidně rozhodne za něj. Vůbec o tom nepochybuje, má pocit, že mu to vidí na očích a muži kolem něj jsou děsiví. Kruci, kam se to jenom dostal? Sklopí pohled, aby mu nebylo v očích vidět nepatřičné pobavení, když Ricko zjistí, že jeho kasino je plné zlodějíčku. No jo a on se nechal pitomě chytit, měl být opatrnější. Strne, jakmile se mu nůž objeví pod krkem a už se ani nehne. Nejspíš ani nedýchá. Přemýšlí, co by v posledních minutách svého života měl dělat. Přehrávat si nějaké okamžiky? Ne, to asi ne, přece nebude sentimentální. Rozloučí se v duchu se všemi a pak se zaraženě podívá na Ricka, když dojde na bluf. Zavrtěl by hlavou, ale to se teď rozhodně neodváží. Má pocit, že by stačil jediný špatný pohyb a bylo by po něm. To bude ostatně i za chvíli, ono je to ve výsledku jedno. Dojde na podmínky a on…stejně si myslí, že mu je přivede a zabije je všechny. Nevěří, že by z něčeho podobného byla cesta ven. Nemá na výběr…A pak dojde na bratry. Nakrčí obočí a oči jdou dolů, protože to rozhodně nechce udělat. Vyhýbali se podobným lidem už dlouhé roky a dařilo se jim to. Teď stačila jediná chyba a je to všechno v háji. Slíbili si, že pokud někoho chytí, nikdy ostatní neprozradí i za cenu vlastního života. Nepřivede je, umře, přivede je…Umře. Skvělý, tomu se říká radostné vyhlídky do budoucna.

"Přivedu ti zlodějíčky z casina a ani jeden to nepozná, dokud nebudou tady." Slíbí mu sebejistě, ale na bratry zatím nereaguje. Musí si to pořádně promyslet. Jeden by řekl, že není nad čím váhat, ale on své sliby vždycky dodržel. Chce umřít jako zrádce nebo s malinkatou ctí, že zachránil alespoň ostatní na nějakou dobu. Na ulici nebylo bezpečno, nikdy jim nezaručil, že to nepřijde za pár dní, ale pochybuje, že by je našli. Domů do skladiště chodili zásadně podzemními chodbičkami, vlezli do nich o hodně bloků dál, to byla jejich největší zbraň. Dole nebyly žádné kamery. Takže je to jen na něm, jestli je dovede nebo ne.

"Takže pokud ti své bratry nepřivedu, zemřu, pokud ti je přivedu, vlastně zemřu taky. Dobře." Prohodí tichým hlasem a jeho oči jsou podivně vyhaslé. Tohle projel na celé čáře. Odhlédne se přes rameno, když ho pustí a pak těkně očima ke dveřím. Neodpoví mu, jen vykročí ke dveřím. Před nimi se zastaví, vytáhne z kapes úplně všechno, kromě prstenu a nechá to na stolku opodál. Zastaví se ve dveřích, kde se dlouze nadechne a s dokonale neučeným, jemným úsměvem vykročí mezi ostatní lidi. Ví, kde musí začít, aby nikdo nepojal podezření. Šéf půjde jako první, hlídá je všechny, všiml by si, kdyby začal odvádět jeho lidi. Ti ostatní neví, co dělá ten druhý, pak to bude snadnější. 

"Dobrý večer, pane." Osloví staršího muže.

"Náš personál našel váš prsten u pokerového stolu. Byl jsem poslán, abych vás dovedl za mým vedoucím, která ho hlídá. Jistě byl velmi drahý. Prosím, následujte mě." Ukloní se mu, když se narovná, dojde na malé, svůdné pousmání. Ten prsten samozřejmě ukradl předtím, proto ví, že ho měl. Jakmile ho vede s sebou, podaří se mu ukořistit skleničku, kterou mu věnuje.

"Pozornost podniku, později si můžeme dát společně." Láká ho, protože vidí zájem v jeho očích. Na práci asi trochu pozapomněl nebo si myslí, že má ostatní pod kontrolou. +Příliš sebejistý, ale já byl taky.+ U dveří se zastaví a pošle ho do nich jako prvního. Vůbec si nechce domýšlet, co se za nimi stane. Pokračuje dál po své cestě po kasinu a postupně mu vodí další a další muže. Některé naláká na nařízení šéfa, jako důkaz má právě jeho prsten. Přece by za nimi nešel sám, když může vzkázat po někom cizím a nebude je nikdo spojovat. Jednoho vyloženě svede a je jasné, že by si Daichiho vzal hned domů, i když má práci. Bylo to dost snadné, aby nakonec dovedl všechny, co okrádají Ricka. Dokonce i jednu dívku z personálu. Stejně z toho nedokáže mít radost. Nezachránil se ani nejmenším. Je už hodně pozdě, když stane za dveřmi a čeká, co bude dál. V hlavě už se mu rodí plán, který nakonec uskuteční. Půjde do skladiště, vybere si jednu z bezpečných cest, jejíž vchod je dost dobře ukrytý. Zmizí v chodbičkách, které zná. Řekne klukům, co se děje a pak zmizí, pokusí se uniknout svému osudu. Sklopí hlavu, než mu v kapse zavibruje telefon. Opatrně po něm sáhne a přečte si zprávu. Samozřejmě mají svoje šifry, ale už teď mu je jasné, že prodali oni jeho. Nevěří vlastním očím. Není tam nic napřímo, ale schůzka na druhé straně Tokya a ještě s mužem, o kterém ví, že k někomu patří. Podrazili ho. Zatřepe hlavou a ten okamžik se rozhodne. Prostě bude rychlejší a přivede je Rickovi. Třeba ho nakonec nechá žít a i kdyby ne, vrátí jim to i s úroky. Když už má být krysa, tak bude a pořádná.

Ricko

Mohl by mu říct, že on přece neřekl, co se stane, pokud mu svoje bratry přivede, ale buď je Daichi pěkný pesimista nebo se mu ho podařilo vydeptat natolik, že nic jiného nevidí. Kdo by se mu mohl divit? Pak se Daichi sám od sebe otočí na patě a vydá se zpět do lokálu. Ricka překvapí, když z kapes vytáhne všechno, co jeho muži nenašli a doopravdy toho není málo. Pak už se za ním zaklapnou dveře. Samozřejmě bude sledován, ale zároveň tak, aby to sám nepoznal, maximálně se domníval. Ricko mezitím přibije ke zdi za límec šéfa téhle skupiny. Zblízka se mu podívá do očí. 

"Tohle jste vážně zpackali Makoto-san. Nejen že nevíte, co se v casinu děje, vy už nejste schopní ani nikoho prohledat. Zbav se jich a očekávám omluvu." Řekne, než ho pustí a odejde do svojí kanceláře. Tou omluvou myslí jen jedinou věc. Rituál, který proběhne na příštím zasedání rodiny. Makoto přijde o malíček a bude doufat, že to bude Rickovi jako kompenzace stačit. Tak to bylo, pokud chtěl být dál šéfem v tomto postavení. Za chyby se platilo a v Yakuze to platilo o to víc. Jinak by Rickovi všichni rychle přerostly přes hlavu. Má toho hodně na práci, ale nedovede nic víc, než sedět v přítmí svojí kanceláře s nohama na stole a rukama sepnutýma do stříšky. Mohl by Daichiho počínání sledovat na kamerách a přesto je nezapne. Prostě jenom čeká a přemýšlí. Pokaždé, když se někdo objeví ve dveřích, jeho muži mu to přijdou říct. Potom dotyčného čeká krušný osud. V zadní místnosti z něj vymlátí všechno. Všechno, co nakradl, veškeré informace… šéf se snažil zapírat hodně dlouho, ale jakmile sem dovedli některé jeho podřízené, ti to vysypali a pak už nemělo smysl zapírat. Několik hajzlíků tady bylo na vlastní pěst. Jednoho z nich nechá zlikvidovat na očích těm ostatním. Zbytek pustí a je si jistý, že už nikdy krást nebudou. Ne tady… Budou mít o noční můry postaráno, jakmile přestanou zvracet z toho, co viděli… Tu organizovanou síť škůdců musí popravit úplně jinak. Tak, aby se o tom dozvěděla rodina, které patří, ale zároveň si musí zjistit dost na to, aby nerozpoutal nějakou válku gangů. Ještě chvíli to potrvá a nejspíš to probere se Zyeanem, takže je zatím uvězní. Ale co s Daichim? Vypadal hodně šikovný a lhal by, kdyby mu nebylo líto zbavovat svět jeho krásy. Byl opravdu nevšední. Když ho pozorovali na pláži, jak dovádí na tom skútru, zaujal ho rozhodně i jinak. Jen kdyby ho tolik nerozčiloval s tím, že tady krade. Jak se rozhodne? Zkusí svoje štěstí v ruletě, kterou mu nabízí Ricko? Jakmile je Daichi zpátky, nechají ho stát uprostřed místnosti. Dlouho. Hodně dlouho. Ricko se objeví za jeho ramenem teprve ve chvíli, kdy se Daichi podívá do svého telefonu a něco v něm čte. Nesebrali mu ho a mohl zkusit kohokoliv kontaktovat. Postaví se hodně blízko. Nepatřičně blízko a vydechne na jeho šíji. I tohle je zkouška, jestli se bude pokoušet o nějaký podraz nebo ne. Klesne očima na zprávu. Je zašifrovaná. 

"Tak co… už víš, co uděláš?" Zeptá se ho tiše. 

"Jestli máš strach, můžeme tam jet společně…" Pochytá ty hajzlíky a ověří si novou loajalitu. Daichimu je snad jasné, že se do toho všeho zapletl až příliš? Nebo ne a Ricko by ho býval nechal jít, jenom se mu nechce? Pomalu ho obejde a zastaví se čelem proti němu. Zvedne oči pomalu od země k těm jeho. 

"Co se právě teď stalo? Co se stalo tady?" Zaklepe ukazováčkem na jeho čelo. Viděl to zatřepání hlavou. V tu chvíli se mu za zády ozve zoufalé škemrání o pomoc a odpuštění. To totiž klaply dveře a jeho chlapi okolo protahují ženu, která pro něj pracovala a okrádala ho taky. Dostala pěkně nafackováno a jemu ta coura nestojí ani za to, aby se otočil. Platil jí královsky jako všechny tady a stejně jí to nebylo dost. Žena se vzpírá a zdržuje, než se ji mužům povede odvést někam ven.

Daichi

Daichi má pocit, že dneska přivedl snad polovinu zlodějíčku, kteří jsou v této čtvrti. Kdyby to celé bylo jinak, asi by byl spokojený, že mají s kluky volné pole působnosti a to očividně dost na dlouho. Není nad to se zbavit za jediný večer největší konkurence. Kdyby to celé bylo jinak…Pokud by nedostal zprávu a dostal se z toho bez podmínek, asi se přestěhují někam jinam se svými aktivitami a rozhodně se nebudou pokoušet rozjíždět podnikání přímo pod očima mafie. Nejspíš by museli do jiného města, ale na tom jim nikdy příliš nezáleželo. Jenže je to celé úplně jinak. Nějak už nedovede přemýšlet, co se děje za dveřmi, jeho hlavu dostatečně zaměstnává to, co se dozvěděl a co si domyslel. Měl za to, že se nikdy nezradí, že za sebou stojí a má opravdovou rodinu. Spletl se a je to dost nepříjemný pocit. Dokonce vytlačuje i strach, který doteď měl. Ať si s těmi, co přivedl, dělají, co chtějí, to přece není jeho starost. Ne, rozhodně s nimi nesoucítil, u nich to taky nikdo nedělal. Pro polovinu města byly jen krysy, pro druhou grázlíci, co odmítali pracovat. Klidně bude obojí, jediné na čem záleží je to, aby měl co jíst a co na sebe. Doteď tak žil a líbilo se mu to. Měl vlastně skvělý život, jen kdyby se ve vteřině úplně neotočil. Rozhodl se už před chvíli, co udělá, nezáleží na tom, jestli to přežije nebo ne. Třeba si ho nakonec nechají. Mohl by pracovat pro ně, třeba by to nakonec byla ta nejlepší varianta. Ano, už přemýšlí podobným způsobem, i když je pořád dost opatrný. Tohle byla hra se smrtí, z druhé strany, co v jeho životě nebylo? Znovu se podívá na zprávu v telefonu a mírně si povzdechne. Trochu sebou trhne, když se mu Ricko zničehonic objeví za zády. Nečekal ho tak blízko a vůbec nedával pozor. Je vidět, jak moc je vyvedený z míry.

"Ano, už vím přesně, co udělám." Broukne tichým hlasem, když zlehka natočí tvář stranou. V jeho tváři je vidět kombinace odhodlání a skoro i ublížení. Ricko mu dá nabídku, že pojede s ním a on si uvědomí, že ji opravdu zvažuje. Moc by chtěl být u toho, jak je dostanou, chce vidět jejich výrazy a taky aby věděli, že on byl rychlejší. Výraz v jeho tváři je najednou pomstychtivý.

"Nemám strach." Prozradí mu tiše změnu svého rozpoložení. Pohrává si se svými rty, než se rozhodne mluvit dál, nechá víčka na chvíli klesnout a zapudí zbytky strachu někam hodně hluboko. Pokud má umřít, stejně se to stane a bude to sexy smrt, když si uvědomí, kdo za ním stojí. Když mu dojde, co si myslí, trochu nepatřičně pozvedne koutky nahoru.

"Pojeď se mnou." Prohodí skoro smyslně. Projevuje se stránka, která je spokojený s tím, kým je.

"Chci je vidět, jak se budou tvářit, až jim to dojde. Chci, aby věděli, kdo tě k nim dovedl." Trochu se pohne dozadu, aniž by si to uvědomil a opře se zády o Rickovu hruď. Ten vteřinový pocit bezpečí ho zaskočí a jakmile se Ricko pohne, konečně si uvědomí, co právě prováděl. Je zmatená ze sebe samotného, ale nedává to znát. Podívá se do tváře před sebou.

"Právě jsem se rozhodl, že budu rychlejší. Chtěli mě prodat, ale já ti je klidně dám a všechny do jednoho a ukážu ti cesty pod zemí, které nikdo nezná." Několikrát zamrká jako panenka, ale k nevinnosti to má dost daleko. Krátce se ohlédne na dívku, kterou vedou kolem nich. Její smůla, klidně její život vymění za ten svůj, když to bude nutné. Radši se zase podívá na Ricka. Co by mu mohl nabídnout, aby ho nezabil a třeba se o něj postaral? Ví toho přece o životě na ulici hodně. Bude to stačit?

"Mohl bych ti ukázat všechno, co vím. Je toho dost. Třeba to nakonec bude stačit, abych to přežil." Podívá se na něj odspodu a proplétá ruce před tělem v skoro stydlivém postoji. Je to zvláštní kombinace proti tomu, co říká.

"Už nemám, co ztratit můžu jen získat." Pokrčí zlehka rameny. Snaží se nevnímat nic kolem sebe, ale jde to těžko. Pořád mu z mužů, které kolem sebe prozatím viděl, běhá mráz po zádech.

"Co mě bude stát, aby sis mě chtěl nechat?" Zeptá se s jemným nádechem provokace, který dávkuje jen velmi opatrně. Zároveň je jasné, že nic pro něj není příliš.