Ricko x Aki - On žádné školení nepotřebuje. - část 3.

(Jův byt)

Ricko

Tomu golfovému míčku se musí vážně rozesmát, tohle by ho nenapadlo. 

"Je vidět, z jaké jsi rodiny. Přemýšlíš nad samými hogo fogo věcmi." Řekne mu trochu udýchaně. 

"Protože jsme vůbec nezkoušeli, jestli je zapnutý počítač a nic nesvítí?" Pultu se ani nedotkli, ale to neznamená, že věci nemohly být jenom uspané. Stejně by si ale nemyslel, že by odsud J odešel a nechal všechno běžet. I tak mu ale Aki nasadí do hlavy úplně malého broučka. Moc dlouho mu tam nevydrží, protože má teď trochu jiné starosti a věci na práci a kromě toho J není z těch, co by s podobnou nahrávkou běželi do novin. Není to už všechno jedno? Znovu se zasměje nad představou svetříku. 

"Určitě lepší, než viagra, jen si nejsem jistý, jestli by to byl pořád ten samý? Víš jak, citová vazba a podobně… takže být tebou, moc ho neničím, musí nám vydržet ještě asi tak šedesát let." V devadesáti by možná mohl přestat souložit, ale když se podívá na Akiho… spíš ne. Po jeho slovech se Akiho tvář začne měnit tak moc, že si chvíli není jistý, jestli radši neměl zůstat zticha. Nebylo to moc trapné? Nebo divné? Nebo co když ho má Aki rád radši vtipného a tohle bylo něco, co by ho přimělo uvažovat i nad jinými možnostmi? Opravdu zvládá přemýšlet nad podobnými blbostmi, ale vlastně to jenom dokazuje, že si jím pořád není jistý. Že pro něj Aki není žádnou samozřejmostí, kterou bere jako jasnou věc svého života a která přece nemůže nikdy nikam odejít. Nutilo ho to se o to víc snažit a pořád mu dokazovat, že jsou na tom stejně jako první den. Ano, jsou vlastně teprve na samém začátku jejich vztahu, ale stejně si myslí, že to roky jenom tak nezmění. 

"Znervózňuješ mě." Řekne tiše s krátkým zasmáním, když Aki pořád nic neříká, ale pak přijde jeho jméno takovým tónem hlasu, že se Rickovi vnitřně uleví. Přikývne. Taky si to myslí, i když jejich matky a blízcí přátelé by asi odporovali. Za tu krátkou chvilku si na sebe s Akim vytvořili takovou vazbu, že se ani jeden druhého nemusí ptát na takové maličkosti jako jestli budou jíst nebo kdo půjde dřív do koupelny. Prostě si to v sobě dovedou přečíst. Aki v podstatě zhmotní jeho myšlenky, když začne nahlas odříkávat maličkosti, které na něm má rád a kterých si všímá a jemu se po tváři rozlije dokonale zamilovaný pohled. Víc sevře jeho boky, ale není to kvůli vášni, ale kvůli tomu, že ho chce víc cítit pod svými prsty, i kdyby se nakonec nemělo nic stát. Opravdu by to kvůli němu vydržel, ale… rozhodně o tom nebude mluvit nahlas! Co kdyby se chtěl Aki přesvědčit? Ne, je to jenom Akiho zásluha a ničí jiná, ale nechá ho při tom. 

"Taky tě moc miluju." Řekne mu, než se jejich rty znovu spojí a během chvíle se nechají pohltit novu vášní, ještě víc prohloubenou díky všem těm vyznáním. Ucítí Akiho hbité prsty na břiše a poslušně zvedne ruce nahoru, aby mu mohl svléknout tričko. Rychle ho zase vezme za boky, jakmile je pryč, ale ne na dlouho. Jen dokud knoflíček jeho kalhot nepovolí. Pak o Akiho přijde, ale v jeho očích je dychtivé očekávání, když ho sleduje, jak vstává. Miluje tenhle pohled na něj, když Akimu v očích září zlobivé plamínky. Aki zatáhne za ruční brzdu a hodně zpomalí. Ricko musí zatnout prsty do sedačky vedle sebe, ale ve tváři mu hraje lehký úsměv. Jsou to mučivé chvilky, ale nerad by se o ně nechal připravit. Dovede si je opravdu užít. Nedovede poručit svojí dlani, aby se nedotkla vlastního klína a trochu mu nepomohla. Vzápětí zajede i pod látku kalhot, ale ne moc, jen tak do prvního stenu. To už je Aki u něj, aby se s kalhotami vypořádal úplně. Ricko se znovu rozesměje jeho slovům. Mládí bylo hodně nedočkavé. Oni oba byli… proč taky ne? 

"To máš pravdu. Proč budeme zpomalovat, když máme tolik energie? Na stáří už se takhle nevyřádíme." Musí s ním souhlasit. Znovu si ho stáhne na svůj klín a rovnou si hlasitě zasténá, jakmile ucítí jeho holou pokožku na té své. Sklouzne rukama na jeho zadek. Vždycky byl pevný a akorát do dlaní, ale od té doby, co Aki tolik posiluje, se ještě maličko změnil. On celý. Vrhne se na jeho rty, jednu dlaň posune na stehno a stiskne ho a pak už prostě neví, kam sahat dřív. Zběsile zajíždí rukama do jeho vlasů, po těle, na břicho a zase na zadek a nikde nevydrží déle, než zlomek sekundy.

Aki

Vždycky ho hrozně dostává, když vidí, jak se na něj Ricko kouká. Moc rád se před ním svléká sám, aby si podobné pohledy mohl dosyta užít. Popohání jeho sebevědomí, které zas tak vysoko nebylo, když sem dorazil. Teď už je úplně někde jinde a to jen díky tomu, jak moc hladově na něj dokáže jeho láska koukat. Už jen to, jak si zajížděl dlaní do kalhot, mu zvedalo koutky nahoru. Ani lepší pocit ze sebe samého ho nedokázal přinutit rozhlížet se někde jinde. To Ricko se o něj stará, rozmazluje ho svými slovy a doteky, proč by hledal někde něco jiného, když u něj má všechnu lásku světa. No a co, že si to myslí kde kdo, Aki to prostě ví a nezáleží mu na tom, kdo co říká. Už viděl dost nesouhlasných pohledů, když spolu byli venku. Později by si na ně měli dávat pozor, ale pokud jednou budou slavní, stejně budou společné chvilky trávit zavření doma a v posteli. Co by taky jiného mohli dělat, když se tak dlouho neuvidí? I jeden den bude věčnost. Aki má v hlavě jen Rickovo vyznání, když se pohodlně uvelebí na jeho klín. Další polibky už dávají dost jasně najevo, jak moc si chtějí užít vzájemnou blízkost. Nejradši by tu s ním zůstal zavřený minimálně týden, ale to by jim J asi moc nepoděkoval. Anebo by se jen zasmál a zařídil si nové studio? Těžko říct, jak by zrovna on zareagoval. Znají ho jen chvíli a stejně si dokáže druhou variantu dost dobře představit. Jak se Ricko vrátí, asi přijdou na návštěvu, ta atmosféra tady je prostě pohlcující. Už se vážně těší na jeho výraz, jakmile přijdou s větou studio nebo život.

"Hm, třeba ano, kdo ví, jak budeme vitální. Mám obavy, že i když se na tebe podívám za šedesát let, bude to úplně stejně." Uculí se Aki, když se na chvíli udýchaně odtrhne od jeho rtů.

"K tomu budeme mít jistě prášky na tlak, kdo by se pak bál infarktu?" Podaří se mu dostat skrze povzdechy. Víc už nezvládne. Rickovy ruce jsou snad všude. Nutí ho pravidelně sténat a otírat se klínem o ten jeho. Sám dlaněmi zakotví v Rickových pramenech a zlehka za ně tahá v návaznosti na to, jak moc velká vlna vzrušujících pocitů jeho tělem zrovna projede. Nekontroluje se, nezvládá víc než tiše sténat. Už mají celkem dobrý trénink na rychlovky z metra a teď je to podobné. Nechce na nic čekat, nutně ho potřebuje cítit. Natiskne se horní polovinou těla na Rickův hrudník a mírně se pozvedne, aby jim oběma dopřál víc prostoru.

"Opravdu moc tě potřebuju." Šeptne mu se skoro zoufalým podtónem. Z té vášně se mu zatmívá před očima. Zřetelně cítí, jak se mu svaly chvějí touhou. Stáhne jednu ruku z jeho vlasů, chvíli si hraje se svými prsty mezi rty, než sáhne dozadu, aby sevřel Rickovu chloubu. Věnuje mu pár skoro líných pohybů, sevře ho malinko víc, než si ho navede vstříc svému nitru. Ten začátek asi nejpříjemnější nebude, ale ví, že to bude trvat jen pár okamžiků, než tomu úplně propadne a nechá se unášet na nových křídlech slasti. Už se na to neskutečně těší. Špičkou Rickovy chlouby si několikrát přejede mezi polovičkami, u toho už mírně zaklání hlavu a přivírá víčka. Jakmile na něj začne dosedat, studiem se naplno rozezní jeho hlas. Tohle zase bude jen skvělý koncert, sousedi by mohli vyprávět. Nikdy si nepřipadl nějak zvlášť hlasitý, ale ani se nekrotí.

"Ricko-chan." Dokáže ze sebe trhaně dostat, když je tak v polovině. To už vrací ruce do jeho vlasů, olíbává jeho tvář, kam se jen rty trefí. Každý kousíček prostě stojí za to, aby mu věnoval alespoň jeden polibek. Nakonec se mu podaří najít i jeho rty, do kterých se vpije a už je jen tak nepustí. Své steny s tím dostatečně utlumí, aniž by to byl jeho záměr. Zůstane na jeho klíně chvíli nehybně, aby nechal své vlastní tělo dostatečně přivyknout. Bolest skoro necítil nebo ji spíš maskoval za touhu, které je plný. Dohromady je to tak správná směs pocitů, které chce cítit.

Ricko

Akiho slova o tom, že z něj bude pořád stejně paf i v šedesáti, ho potěší. 

"I kdybychom infarkt dostali… byla by to vlastně ta nejlepší smrt a na vrch bychom umřeli společně. Co víc si přát v tom věku?" On už na zpěv stejně nebude mít hlasivky a Aki zase neudrží basu. Určitě se mu budou klepat ruce nebo tak něco. Musí si nějak vytěsnit z hlavy představy jich jako senilních dědků nebo se tady ještě hlasitě rozesměje a bude po vášni. Jeho hbité a nenechavé ruce však obratně zvládají zařídit, že Aki už na nějaká slova ani nepomyslí a za chvíli je slyšet tak maximálně jeho sténání. Ricko má sám co dělat, aby odtud neodletěl rovnou na měsíc, když se mu Aki takto vlní na klíně, pořád těmi pohyby dráždí jeho chloubu a ještě ke všemu je pohled na něj tak dech beroucí. Jakmile se Aki nadzvedne, Ricka skoro zaskočí, jak přímočaře si jde dnes za svým, ale zároveň mu věnuje hladový úsměv a oči přiková k jeho prstům, které se procházejí mezi rty a hrají si s jeho jazykem. On ví moc dobře, na co je za chvíli použije a to vědomí ho nutí tiše si zakňučet jako raněné zvíře. Ještě že sedí na zadku, jinak by asi odtekl někam na zem, když se ho Ricko konečně dotkne dlaní v klíně. Zoufale čekal na podobné doteky a teď má strach, že jich stihnou příliš málo, než bude po všem. Aki jak kdyby to tušil, sevře ho pevně v dlani, aby zarazil všechno jeho vzrušení a aby Ricko mohl snést postupný vpád do jeho nitra. Aki se moc nešetří, i přes zatmění mozku má Ricko doopravdy strach, že mu dneska ublíží, ale tohle nejde zastavit. Není schopný kočírovat ani sebe, natož jeho. Už toho spolu zažili hodně, ale marně přemítá, kdy byl Aki jako parní lokomotiva bez záchranné brzdy. Vidíte, jak se na vás řítí a nejste schopní se ani pohnout z místa, natož se pokusit něco zachraňovat. Jestli si pak nesedne, tak mu asi ještě naseká. Jenže teď už ho pohlcuje Akiho pekelné nitro. Zakloní hlavu dozadu, zatímco se mu snaží vlastní prsty okopírovat do kůže. Tiskne ho tak moc, že by si s těmi fleky asi otevřel i Rickův mobil. Aki mu dnes dokonce připadá i hlasitější, než kdy jindy, jen doufá, že to není proto, že ho něco bolí. Když se ale přinutí narovnat a podívat se do jeho tváře, vidí, jak moc si nevládne. Jak mu hoří pokožka, tolikrát olíbaná Rickovými rty a jak moc si dovede užít společnou slast, aniž by myslel na cokoliv jiného. Je to vzrušující vidět někoho, kdo se nestydí zapomenout na všechno kolem a dopřát si něco jenom pro sebe. Ten okamžik jakéhosi sobectví. Chvíli to trvá, než je Aki schopný zase myslet i na něho a Ricko se pro sebe usměje, když mu zaboří dlaně do vlasů. Znovu a znovu se setkají svými rty, zatímco se mu snaží boky vycházet vstříc a malinko s nimi kroutit tak, aby ho podráždil i nečekaně a ne jenom tak, jak Aki chce. Ve své pozici toho zase tolik udělat nemůže, ale tohle vězení mu vůbec nevadí. Nakonec položí dlaně na jeho boky a pokusí se mu trochu pomoct, trochu víc ho proti sobě přirážet a čím víc to dělá, tím spíš není schopný už zabrzdit, dokud neucítí ten jediný pocit, který celý večer chce. Doslova ze sebe vyrazí hrdelní sten, který se vzápětí zlomí do uvolněného, chvíli zůstane propnutý proti němu a pak klesne do sedačky pod sebou. Čelo má úplně mokré, vlasy k němu přilepené a srdce mu divoce buší, ale i když to byla jízda a oni hodně pili, jako obvykle se necítí ještě naprosto unaveně. Teď by snad i šel zkontrolovat, co dělají ti dva vedle. Jestli se třeba moc neflákají. Místo toho si přitáhne svého miláčka k sobě do náruče a chvíli ho pevně tiskne, než se oba dva trochu upokojí. Nakonec ho od sebe mírně oddálí a podívá se mu do očí. 

"Mám nápad. Pojď." Řekne mu a tiše vstane. Posbírá svoje věci a začne se pomalu oblékat. V očích mu sedí spokojený a už naprosto střízlivý výraz. Jakmile jsou oba nachystaní, vezme Akiho za ruku a vede ho s sebou ven ze studia. Byt je ztichlý, jenom zpoza dveří, vedoucích do domácího kina, je slyšet tlumený zvuk nějakého filmu nebo možná koncertu. Víc poslouchat nechce a jde s Akim rovnou ke dveřím. Zatím je pořád tajemný jako hrad v Karpatech.

Aki

Neví, jestli vnímá Rickův stisk víc, kvůli slasti nebo je to jeho láska, kdo na něj používá mnohem víc síly. Ani v nejmenším mu to nevadí, právě naopak, chce ho cítit všemi možnými způsoby. Uvnitř něj se všechno zatetelí blahem, když ho cítí v plné délce a víc, ke štěstí nepotřebuje, snad jen pár dalších pohybů, dokud společně nevyletí do nebes. Hrozně se tam těší a zároveň by to nejradši prodlužoval. Takové dilema má vždycky a teď je to s ním ještě horší. Úsměv, který vidí na tváři před sebou, mu způsobuje snad ještě větší slast. Na chvíli se ztratil v sobě samém a v pocitech, které mu způsobuje, ale teď vnímá hlavně jeho. Skrze otevřené rty vydechuje krátce a trhaně, steny jsou čím dál pravidelnější s každým dalším pohybem. Chtěl Ricka tak trochu převálcovat, ale není to jen tak. Trápí se navzájem a krouživé pohyby, ho nutí šílet ještě víc. Ani si neuvědomuje, kolikrát ještě vysloví jeho jméno, nedokázal by teď spočítat vůbec nic. V hlavě mu zní pořád dokola a ví, že už v ní nic jiného nebude. Nikdy se do ní nedostane nikdo podobným způsobem. Následuje další zasténání, které zakončí naprosto pohlceným úsměv. Už málem opravdu byl, podařilo se mu přemluvit své tělo, že ještě chvíli vydrží. Trápí se a ještě chvíli se trápit bude, dokud se nedostanou na nejvyšší příčky. Nějakou dobu se mu ještě probírá v pramenech, doku ho na sebe nezačne Ricko přirážet mnohem víc. To už jen tak nezvládne. Musí se dlaněmi přichytit za jeho ramena, aby lépe udržel rovnováhu. Stehna ho neskutečně pálí a zítra se nejspíš nepostaví, stejně přestávat nechce. Ví, že ráno, jak se probudí, si to bude chtít zopakovat, ale asi o trochu něžněji. Podobné slastné trápení by už nemusel vydržet a pak by ho asi vozili na pojízdném lehátku. Ani si neuvědomí, jak moc zaryje nehty do Rickových ramen, když přijdou první záchvěvy orgasmu. Cítí, že není sám, kdo se k němu blíží a konečně to nechá plynout. S posledním přírazem se prudce napne a s rychlým zamrkáním se podívá do stropu. Nedokáže si uvědomit, jak moc hlasitý byl, ale tohle studio ven nic nepustí, tak se ani stydět nebude. Před Rickem rozhodně ne, pokud se mu to líbilo. Pomalu vrátí oči do jeho tváře a vidí, že vypadá spokojeně. Zničeně a spokojeně, asi jako on sám. Jakmile svaly povolí, zhroutí se jako hadrová panenka do jeho náruče a opře si čelo o rameno. Jakmile má dost síly, aby se odtáhl, podívá se do Rickových očí.

"Co ještě dneska zničíme, kromě nás?" Zeptá se ho s nádechem provokace. Ta únava mu dlouho nevydržela. U toho mu jemně odhrnuje světlé prameny z čela. Je vidět, že si to náramně užívá. Nakrčí zvědavě obočí, když dojde na nápad, který Ricko má. U něj by si ani netroufal hádat, co by to mohlo být. Jestli měl někdo naprosto originální nápady, byl to právě Ricko.

"Mám se začít bát?" Dobírá si ho trochu, v očích už u hoří zvědavé plamínky. Jeho tělo značně protestuje, jakmile se má zvednout z jeho klína, dokonce se mu i zlehka zatočí hlava.

"Páni, tenhle přípitek má grády." Rozesměje se nahlas. Odšourá se ke svým věcem, pak se přitočí k Rickovi a trochu mu poupraví triko na ramenou. Je jako starostlivá žena, ale na to už si pěkně rychle zvykl. Následuje ho do bytu, kde nikdo není. To si mohl myslet, že si někam zalezou.

"Počkej chvíli." Pustí na chvíli Ricka, přejde ke stolu, kde najde v chaosu papír a tužku a napíše vzkaz. Pak ho natočí k Rickovi.

-Hezky se o Tamakiho postarej, nemá kde bydlet. Dávám ti ho na starost, tak ne, že si bude stěžovat. Pak si mě nepřej. A.-

Tiše se zasměje, než nechá lístek přikrytý rožkem rozkouřené krabičky a zapalovačem. Zapalovač se hledá vždycky, i když je jich v bytě padesát. Když člověk potřebuje, vždycky se ztratí.

"Tak můžeme." Přeběhne Aki ke dveřím a společně s Rickem vejde do výtahu, kde se na něj natiskne.

"Tak mi to prozraď." Začne na něj naléhat, a už ho zlehka tiskne ke stěně výtahu. Upírá na něj prosebný, kolouščí pohled a je zvědavý, jestli se mu podaří ho zlomit.

"Budu se tvářit hrozně překvapeně." Slibuje mu dál a je vidět, že trpělivost zrovna nepobral.

"No tak, přece mě nechceš mít na svědomí." Zatváří se smutně a mírně povytáhne bradu, aby ho mohl líbnout na spodní ret. To už se dveře výtahu otevřou a on ho musí chtě nechtě pustit. Ne, že by se zase nemohly zavřít, ale stojí tam lidi. Ani se nezačervená, než Ricko padne za ruku a protáhne se mezi nimi.

"Chudáci, tohle asi nečekali." Baví se nad jejich výrazy a věří tomu, že to bude mít na triku nakonec J, protože viděli, odkud jeli.

"Tak kudy?" Pokusí se z něj nenápadně dolovat, kam to bude.

Ricko

Ne, Aki se bát rozhodně nemusí, ale kdyby mu to Ricko řekl, napověděl by mu a tak se jenom znovu usměje a zůstane zticha. Už ho zná, ví že je zvědavý jako opice a trochu ho tím potrápí. U dveří ještě počká a sleduje Akiho, co to provádí. Chvíli louská jednotlivé znaky, než se tiše rozesměje. 

"Něco mi to připomíná… máš opravdu Hydovu školu." Kdysi takhle vyhrožoval Hyde jemu, ani už neví, jestli u toho Aki byl nebo ne, ale nic moc si z toho nedělal a J taky nebude. Nepochybuje ale o tom, že kdyby Akimu tehdy něco provedl, dostal by pěkně do nosu a Hyde by byl ještě jeho nejmenší problém. 

"Myslíš, že to u nich dopadne tak, jako u nás? Tamaki tady přespí a už odsud vlastně nikdy neodejde?" Napadne ho po cestě k výtahu. 

"Jestli ano, tak vás začínám podezřívat ze strategie. Tohle dělají všichni kluci u vás ve městě, když nemají kde být?" Dobírá si ho, zatímco se k sobě ve výtahu tisknou. Bohužel to není žádný mrakodrap, takže jsou dole co by dup. V tuhle hodinu tady vůbec žádné sousedy nečekal. Asi byli někde na koncertě nebo co? Trochu udiveně se na ně dívá, jako kdyby byl tohle jeho soukromý výtah a Akimu samozřejmě neprozradil vůbec nic. Venku na chodníku se jim opře do vlasů noční vítr. 

"Ještě nevím." Řekne Ricko a vytáhne svůj telefon, aby se podíval. Musí chvíli listovat a ani za nic nenechá dorážejícího Akiho, aby se mu podíval přes rameno. Nakonec najde, co hledal a ani to není tak daleko. V tuhle hodinu jim nezbývá, než si odchytit taxi, ale v nočním městě to nebude dlouhá jízda. Asi za dvacet minut už společně vystupují před poměrně nenápadnou budovou městského onsenu a ryokanu v jednom. 

"Říkal jsem si, že bychom si mohli udělat takovou kýčovitou romantiku." Řekne mu, když zaplatí, vezme Akiho za ruku a zamíří s ním dovnitř. Jemu už stejně musí být všechno jasné. U recepce se pro jistotu pustí, aby ještě neměli problémy s vpuštěním dovnitř. Stačí, že se tady věčně řeší kde jaké tetování. Stejně si ale vybere soukromou nádrž a rovnou zaplatí i maličký pokoj do rána. Paní se na ně významně dívá, jako by se jim snažila říct, že tohle není žádný hodinový hotel, ale to je mu celkem jedno. Proti podobným pohledům jsou s Akim celkem imunní. Horší je, jestli je to pravda a jestli je podezřívá z pletek nebo si myslí, že jsou kolegové, co někde trochu přebrali. To bylo naštěstí v Japonsku normální. Netrvá to zase tak dlouho a už spolu sedí vydrhnutí v nádrži s horkou vodou a za oknem mají výhled do maličké zahrádky. Tiskne Akiho k sobě, nos má zabořený v jeho vlasech a po předešlém výkonu nemá žádné větší ambice, než si ho prostě užít a pak jít spát do kouzelně tradičního pokoje na futon. 

"Jsme spolu už docela dlouho..." Rozumějte pár týdnů, možná měsíců… 

"… a nikdy jsme společně nebyli v hotelu. To jsem musel napravit. Takový základ asi jako kino nebo něčí domácí studio." Zasměje se tiše a posadí Akimu na hlavu drobnou kytičku, která plave v lázni, aby ji provoněla. Nakonec je to fakt krásné rande a dokonce i trochu romantika. Před tím jeho odjezdem… sice se snaží, aby měl na Akiho co nejvíc času, ale zároveň musí opravdu dost zkoušet a chystat všechno na cestu a tak je to paradoxně spíš naopak. 

"Aki-chan..." Broukne po chvíli. 

"Že na mě vážně nezapomeneš..." Ani neví, co ho to bere. Připadá si, jako by odjížděl na deset let do Afghánistánu a něž se vrátí, bude Aki mezinárodní umělec s pěti dětmi a exmanželkou. Přitiskne ho k sobě ještě víc a začne mu docela potichu broukat do ouška jednu ze svých melodií… +Žádné řvaní, neboj.+ Pomyslí si pobaveně.

Aki

Ricko ho hrozně zlobí tím, že mu nechce nic říct. Moc dobře věděl, že sice miluje překvapení, ale taková, která následují hned. Každá minuta navíc, je pro něj neskutečné utrpení a zároveň se nemůže dočkat.

"Já mám pocit, že v Tokyu není nic nemožné. Ale je pravda, že tohle bych si netipl, ani to, že se vrátí, ani to, že nakonec zůstane doma s ním." Uculí se pobaveně. Je pravda, že když Tamakiho uviděl, v první chvíli se děsil, co přijde. Podobný směr celého večera, by ho nenapadl ani náhodou.

"Jsem rád, že to tak dopadlo. Hodně se mi ulevilo." Přizná se Rickovi a doufá, že si to nepřebere jinak. Má Tamakiho opravdu rád, chyběl by mu dlouholetý přítel, ale pokud by si měl vybrat mezi ním a Rickem volba je jasná a to dal najevo už před studiem. Zarazí se, když dojde na strategii a rozesměje se.

"Náhodou by to bylo skvěle promyšlené. Přijedeš si jen tak do města a je to. Když se podíváš, vyšlo to vlastně i Rukimu a Uruhovi taky, i když…V jejich kůži bych rozhodně být nechtěl." Povzdechne si krátce, ale ne, teď si nenechá náladu ničím zkazit. Snaží se mu nahlížet přes rameno, ale to marná snaha, Ricko se dobře kryje a Aki už nafukuje tváře.

"Tohle mi dělat." Snaží se tvářit uraženě, ale koutky mu cukají nahoru. Nasouká se za ním do taxíku a uraženost je ten tam. Hned se na sedačce přisune blíž k němu a automaticky si ukradne jednu jeho dlaň, aby si mohl pohrávat s jeho prsty.

"Ještě, že nemusíme ráno vstávat, chci si tento večer pořádně užít a ráno s tebou taky. Můžeme si objednat snídani? Nahodí zamyšleně, aniž by tušil, kam vůbec jednou. Jen by hezky přecupital ke dveřím a nemuseli by z postele vylézt celé dopoledne, to by se mu moc líbilo. Jakmile taxi zastaví a Aki přeostří na budovu, úsměv se mu rozšíří. 

"Ale to je naprosto skvělý nápad." Rozzáří se jako sluníčko a vtiskne Rickovi pusu na tvář. Těší se na vodu a na společně strávené chvilky v ní.

"Mám rád romantiku, i když jí moc nestíháme. S tebou cokoliv." Usměje se na něj zamilovaně, než mu koutky malinko opadnou, jakmile se musí pustit. Tohle nikdy nedělal rád, ale jinak to nešlo. Byl by raději, kdyby se nemuseli podobně omezovat, jen by asi museli žít v jiné zemi.

"Ta by koukala, kdybych tě tu povalil na zem." Mumlá si pro sebe, ale dobrá nálada je hned zpátky. Stačí mu jen ponořit se do vody. Má chvíli pocit, že se v ní rozpustí a na tváři se mu rozlije blažený výraz.

"Tohle byl opravdu skvělý nápad." Prohodí a mnohem víc, než vodu vnímá Rickův nos ve svých vlasech. Tiskne se k němu a vzdálenější dlaní ho hladí po hrudníku a maluje na něj bříškem prstu různé obrazce. Ticho je nádherné, uklidňující a on si připadá, že právě odletěli někam do svého malého osobního ráje. Nevydrží jim dlouho, ale budou z něj moct těžit, až Ricko odjede pryč. Ještě by si měl udělat několik společných fotek, asi si je pověsí na stěnu, aby se na ně mohl každý večer z postele dívat, až bude usínat sám. Mírně pootočí tvář, aby na něj viděl, jakmile ho osloví. Ricko má pořád strach, je to krásné a zároveň doufá, že ho to netrápí až příliš. Kdyby jen věděl, jak se v jeho přítomnosti cítí.

"Ricko-chan. Nemůžu na tebe zapomenout, to prostě nejde." Řekne jako první, než se mírně odtáhne a líbne ho krátce a velmi něžně na rty.

"Ukradl jsi mi obrovský kus srdce a bez něj přece žít nemůžu. Nezáleží, jak daleko od sebe budeme, ale ta část bude pořád s tebou a jakmile se vrátíš, zase se prudce rozbuší, jako pokaždé, když jsi mi blízko." Odmlčí se na chvilku, když ho konečky prstů zlehka hladí po tváři.

"I kdybys byl pryč polovinu života, stejně budu vyhlížet den, kdy se ke mně vrátíš." V očích má všechen cit, který se mu právě snaží popsat.

"Děláš pro mě první poslední od první chvíle, moc si toho vážím a tohle překvapení…Je nádherné." Pohodlně se k němu zase přitiskne.

"Víš co, mám nápad. Na každé výročí dne, kdy jsem tě poprvé uviděl, si uděláme podobný večer. Přesně takovou kýčovou romantiku. Pokud budeme mít koncert nebo tour, naplánujeme to na první volný společný večer." Zarazí se a krátce se zasměje.

"Neboj, napíšu ti to do kalendáře a dva týdny dopředu připomenu." Dobírá si ho malinko, než ho líbne doprostřed hrudníku.

Ricko

To by asi koukali úplně všichni včetně Ricka, ale jen si to začne představovat, má co dělat, aby se hlasitě nerozesmál a neprobudil celý ryokan. Přestane s broukáním, aby si poslechl Akiho slova. Vyženou mu koutky nahoru a jeho nitro se konečně upokojí. Všechno je tak, jak má být, štěstí jim přeje a on by to měl konečně přijmout a ne malovat čerty na zeď a přivolávat negativní energii. 

"Ani moje srdce nebude celé, dokud zase nebudeme spolu." Ubezpečí ho. Překvapení… není to žádné překvapení, jen momentální, nijak originální nápad, ale jemu se nechtělo jet jenom tak domů, kde to znají. Chtěl, aby měli co nejvíc společných zážitků a na co jednou vzpomínat. Jeho návrh ho znovu přiměje usmát se. Přikývne. 

"Tak dobře." Řekne, aniž by uvažoval nad tím, jestli je jeho hlava schopná si to zapamatovat, ale Aki to vyřeší za něj a on se už doopravdy a hodně hlasitě rozesměje. Měl samozřejmě pravdu. Ricko byl typický chlap, který by zapomněl i vlastní narozeniny, natož další důležitá data, ale co si budou povídat, býval by si myslel, že Aki na tom bude úplně stejně. Budou si to muset napsat do všech kalendářů a na lístečky na lednici a záchod. Jinak na to zapomenou oba. I když… Pokusí se představit si ty budoucí chvilky… ne, nejspíš na to nezapomene. Bude se na ně těšit a možná i něco nachystá dopředu. Nějaké překvapení… Nakonec se budou hádat, který z nich kdy co bude chystat. 

"To jsme to dopracovali… z kluků, co klidně skáčou ze střech a jezdí na motokárách jsou kluci, co se válejí ve vířivkách a chtějí romantiku… kdy se nám to stalo?" Pronáší to skoro jako by nějak onemocněli, ale nikdy by to za nic nevyměnil. Nakonec si povídají ještě hodně dlouho, dokud nejsou úplně rozmočení a konečně se nepřesunou do jejich pokojíčku. Na tatami nespal dokonce ani doma. Babička prý kdysi měla takový dům, ale Ricko si ho nepamatuje, byl příliš malý. Všechny skříně jsou hrozně u země, ale jakmile si zalezou pod přikrývku, zjistí, že je to překvapivě pohodlné a vlastně příjemné. Určitě zdravé na záda! 

"Žádná strašidla pod postelí." Okomentuje to, když hledí do tmy okolo nich. Ze země je to prostě divné. 

"Jenom jedno přímo v peřinách." Rozesměje se a nakonec jim tu deku musí přetáhnout přes hlavu, protože v sousedních pokojích začne něco šramotit. Jeho hlas je prostě moc pronikavý a nad ránem mají lidé už slabý spánek. 

"Vím, že jsi toužil po nějaké snídani, ale nebude ti vadit, že jsem ji neobjednal? Zařídil jsem nám tady až oběd." Dlouze si zívne. Budou se potřebovat trochu dospat. 

"Představuj si, že jsme někde na dovolené a čeká nás ještě hodně dní, kdy spíme na podobném místě..." Říká mu už trochu ze spaní. Tak rád by s ním cestoval a něco zažil. Místo toho jede na svou cestu sám. Jednou to ale vyjde a bude to adrenalinový zážitek. Když se spolu konečně probudí, málem zmeškají i ten oběd. Celou noc měl ruce protažené kolem Akiho boků a nos zabořený v jeho lopatkách, málem se udusil a bylo mu to úplně jedno a když na sebe hledí přes nízký lakovaný stolek v restauraci hotýlku, oba září jako sluníčka. 

"Až přijedu, požádám tě o ruku..." Řekne Ricko z ničeho nic a sleduje, jak se Aki dusí máslovým toustíkem. Nejspíš bude celé turné přemýšlet nad tím, kde a jak a bude sbírat inspiraci v cizích zemích. A taky u Seny, Boogieho a Zyeana. Potřebuje trochu koření, romantiky a organizačních schopností každého z nich. Asi půjdou za družičky, protože svědka by si mezi nimi nevybral. Jak by se tvářil Tetsuya, kdyby řekl jemu?