Zyean, Tora, Inoran, Uruha
"Historie se opakuje." Prohodí jen tichým hlasem.
"Pokud je však proroctví správně přeloženo, měl by ho vyvolený zastavit." Za ty roky už slyšel mnohé výklady, ale všechny končí stejně.
"Pokud se je snaží zničit, ví něco, co my ne. Hlavně jakou roli v tom hrají. Musí to mít nějaký důvod, proč na ně nepůsobí." Přebírá si to nahlas a shromažďuje své vlastní vědomosti.
"Viděl jsem jemu podobného, je to už dlouho, kdy byl v Brazílii vlkodlak s podobnými schopnostmi. Ne stejné, mnohem menší. Tehdy se objevil jiný démon, o několik tříd slabší než Asmodeus." Prozrazuje jim, co ví.
"Tam tomu říkali vlčí ochránci. Je to jen několik vyvolených jedinců za staletí. Pokud jsem dobře pochopil staré knihy, jejich schopnosti se projevují s příchodem temnoty a záleží na její síle." Pomalu stočí oči na Zyeana, který na něj třeští ty své. To jako on? To je přece pěkná pitomost. Pak se odívá na Kaie, který už je taky vzhůru.
"Cože?" Vypadá hodně nechápavě na to, co říká Tai. Jak ví? Nebo neví? Uru zamyšleně poslouchá Inoranovo vyprávění. Něco ho napadne. Pokud Zye byl ochráncem, co je potom on sám? Měl být stvořen, aby pomáhal Hydovi? Co když to skončí tak, že bude stát proti nim, protože je to jeho osud? Oči se mu krátce stočí na Yoshikiho. Mohl by ho ohrozit svou vlastní existencí, je všechny? Všechny mince mají přece dvě strany. Vytáhne z kapsy tu svou, kterou nosí neustále u sebe a protočí ji mezi prsty. Co když pomáhá Hydovi, aniž by chtěl?
"Je to výtvor démona." Vloží se do toho Tora, který s podobnými věcmi má své zkušenosti. Cítí to z něj, i když jemu podobného nikdy neviděl. Pohyboval se však v hodně kruzích, kteří podobné věci prodávali.
"Není člověk, ani upír ani démon. Není nic z toho a vlastně je všechno." Pokrčí krátce rameny, jak kdyby to bylo běžné. Není, uvažuje nad tím, kolik z čeho v Uruhovi je a mezitím pozoruje Kaie, jak se probouzí. Je k sežrání. Totiž….Má cenu se tomu zkoušet bránit? Asi ne.
"Co je ti po tom, co jsem." Prskne naježeně Uruha po Torovi. Samozřejmě, že je háklivý na svůj původ, nemusí to všichni vědět.
"Možná mě snese právě proto, že nemlčím. Baví ho to." Pozvedne hrdě bradu Uruha, když zareaguje na Taijho otázku a věnuje mu smyslný úsměv. Ostatně, co je mu do toho, co mezi sebou mají nebo ne. On má vlastních starostí plnou hlavu a je trochu ignorantský k hierarchii. On obecně příliš neřešil autority.
Zye těká vyděšenýma očima z jednoho na druhého, snaží se v tom celém nějak vyznat. Přeostří na Taijiho, který jde k němu. Bez jakéhokoliv váhání se k němu přitiskne a nechá víčka klesnout.
"Proč já? Proč my?" Šeptne do Taijiho hrudi a vůbec se mu nechce ho pouštět, cítí se s ním v bezpečí.
"Nic z toho jsem nechtěl." Dodá ještě a do očí se mu tlačí slzy. Celý život nikam nezapadá a tohle je nejspíš důvod toho všeho. Moc by chtěl žít normální život, tedy normální na vlkodlaka. Mít svou smečku, nevyčnívat z řady, lítat po lesích vedle svého brášky. Copak chce tak moc?
"Slanina tě nečeká, tady rozhodně ne, možná nějaký salát." Prohodí Tora směrem ke Kaiovi ohledně snídaně. Určitě to bude něco přehnaně zdravého.
"Možná jen čaj." Ušklíbne se na konvici opodál, ale i on má vedle sebe sklenici s krví. Sáhne po ní a opatrně se napije. On by to vylepšil, podle toho se i ušklíbne. Nahlas však nic neřekne, ještě by mu to sebrali a on krev potřebuje.
"Já jim nic neřekl." Dodá ještě rychle a vlastně tím práskne úplně všechno, aniž by mu to došlo.
"Copak se děje?" Zeptá se Kaie, když vidí jeho zaražení.
Za to Ino se pomalu zvedne a přejde k Aoimu.
"To není černá." Zkonstatuje něco, co je na první pohled úplně jasné, než mu krátce položí ruku na rameno.
"Je to úplně jiný svět, mnohem klidnější. Je to skoro až děsivé." Dodá, než se ohlédne na Yoshikiho, na kterého přes Uruhu vidí jen částečně.
"Vím, jakou knihu myslíš." Otočí se na Yoshikiho a jeho pohled ho nutí mírně sklánět hlavu.
"Knihu mrtvých. Je to necelý rok, kdy se mi dostala do rukou. Dostal jsem ji za své požehnání k další cestě. Ukrývali ji dlouho." Nechá víčka klesnout, jak moc se soustředí. V jeho dlaních se objeví světlo a vzápětí obrysy staré knihy. Když ji otevře, jsou vidět jen prázdné stránky, ani titul nemá. Otočí se k Aoimu, vezme ho zlehka za bradu a pohladí bříškem palce po rtech, trochu přitlačí, aby se dostal až na jeho špičák, o který se řízne.
"Gomen." Broukne měkce a pak ruku odtáhne, aby nechal kapku své krve dopadnout na koženou vazbu. Každý objevený znak se mu vrývá do duše, cítí bolest, který ho bodá uvnitř hrudi. Nakrčí obočí, ale nahlas si nepostěžuje.
"Já v ní číst nedokážu. Není to mě známý jazyk, kterým je napsána." Natáhne trochu roztřesené ruce s knihou k Yoshikimu. Každá vteřina po jejím otevření z něj vysává sílu.
"Možná, že ty ano." Podá ji Yoshikimu a sám udělá několik kroků zpátky, než se trochu ztěžka usadí na postel. Ještě chvíli to vydrží, dokud bude potřeba. Narovná se ve svém posedu, aby bylo jasné, že jim dá dostatek času, než se doberou něčeho důležitého.
"Je to ona. Díky ní jsem viděl Boogieho, jeho narození a dětství." Zašeptá Uru. A nejen to, viděl hrůzy, které potkaly Knihu od jejich počátků. Války a utrpení, smrt těch, kteří se ji snažili zneužít. Už znovu nechce. Odtáhne se dozadu, aby od ní byl co nejdál, přesto ale Yoshiho blízkost neopouští.
"Nebylo by lepší ji zničit, až zjistíme, co je potřeba?" Zeptá se tiše. Co když je tam mnohem víc a byl by tam návod pro stranu temna?
Taiji, Kai, Aoi, Yoshiki
Yoshiki stočí oči na Uruhu a chvíli vypadá zaraženě. Jako kdyby zapomněl, že mezi sebou mají to pouto a tak v něm dovede číst i bez schopnosti dostat se někomu do hlavy. Místo dalšího umravňování se však pousměje a v očích se mu blýskne, což zrovna není ani trochu andělské. Ostatní tomu naštěstí nemohou rozumět. Ve chvílích, kdy je s ním, se trochu zapomíná a jde mu to snadněji, než by se mohlo zdát. Rozhodně to nepřičítá na vrub Uruhově podstatě, koneckonců zná sám sebe už dlouhé věky. Po Inoranových slovech Yoshiki pokrčí rameny. Měl, ale nikde není řečeno, jestli se mu to povede, jakým způsobem to udělá nebo jestli je proroctví vůbec správně chápáno. To byl odvěký problém všech proroctví. "A co když je způsob jeho zastavení naprosté zničení této dimenze, co uděláš pak?" Nadhodí otázku do pranice, protože Inoran je samozřejmě lidumil. On zase tolik mírumilovný není, pokud jde o vyšší cíle. Jakmile však začne mluvit o podobných vlkodlacích jako jsou bratři tady před nimi, zpozorní nejen on, ale i všichni okolo.
"To proto do teď jejich síly spaly. Zyeanova se probudila, protože se s démonem potkal a abychom přišli na to, co umí Kai, není nic snazšího, než zavolat Manovi, aby se ještě jednou stavil." Prohodí Aoi jako by se snad vlky nesnažil sám zachránit a přes rameno se na Kaie usměje.
"O čem to pořád mluvíte?" Zamračí se Kai, vyskočí na nohy a už zase nebezpečně připomíná toho staršího bratra, který nemá ani špetku smyslu pro humor. Yoshiki mu znovu převypráví celý příběh, co všechno vědí i to, jak ho zachránil a Kai se teď nevěřícně ohlédne na Zyeana jako by to byl jenom on, komu narostly tři hlavy a Kai s tím neměl nic společného.
"To jako, že bychom my měli bojovat s tím vaším antikristem? Můžeme k tomu něco říct nebo se už dávno rozhodlo?" Zatímco Zye má tendence spíš se někam uklidit, on má spíš pocit, že za chvíli vystartuje. Jeho bratříček teda rozhodně s nikým takovým bojovat nebude, znovu už ne!
"Nesnažím se ho zachraňovat jenom proto, aby ho pak parta zpovykaných andělů poslala na smrt!" Rozohní se nakonec a v jeho očích cosi zaplane. Jako skutečný odraz ohně. Zatímco Zye život přináší a pod jeho nohama všechno roste a kvete, zdá se, že on to dovede stejně schopně zase zhasínat. Aoi se naježí, když ve vzduchu ucítí cosi spáleného a o několik kroků od Kaie uteče. Oheň, no fuy!
"No dovol, já v tom nejedu!" Ozve se dotčeně Taiji.
"Ale jedeš!" Namíří na něj Yoshiki prst.
"A nepřej si mě, jestli ne, donutím tě k tomu." Zvedne se na nohy a Taiji zpevní postoj jako by čekal opravdu cokoliv. Z Yoshikiho má respekt, ale on taky není bezbranný. Jenže ho podezřívá, že tohle přesně chce. Chce je vyhecovat, přinutit je, aby použili svoje schopnosti. Aby Taiji znovu ovládl svůj plamenný meč a aby Kai ukázal, co je zač. Což se povedlo vlastně dost jednoduše, stačilo mu sáhnout na Zyeana.
"Až budete chtít Kaie v plné kráse, stačí Zyeana jenom přivázat ke skále a počkat, až Enenra přijde, aby mu vyrval játra." Okomentuje nahlas Aoi něco, co začíná být zjevné a Kai se na něj zamračí. Taiji taky. Dá si ruce v bok a otočí se na Inorana.
"Nechceš si tu zubatou potvoru zkrotit?" Aoi na sebe dotčeně namíří prst v němé otázce To jako já, ale kupodivu dál mlčí. Yoshiki nechá oba bratry, aby zpracovali nové informace o sobě samých a místo toho přenese svou pozornost na Uruhu vedle sebe. Cítí, nad čím přemýšlí a v jeho rukou uvidí tu minci. Ve stejnou chvíli se ozve Torův hlas. Yoshiki pozvedne obočí. Šikovný mladík, že to takhle poznal, ale řekl to tak neurvale, jak jenom mohl a Uruhova reakce tomu samozřejmě odpovídá. Teď se všichni dívají pro změnu na Uruhu a především Aoiho pohled je užasle zkoumavý. On si ničeho nevšiml. A to bylo velmi nebezpečné. Yoshiki stiskne rty, ale víc hladinu nečeří. Uruha svůj přístav má, už ano, není potřeba aby komukoliv cokoliv vysvětlovali. Konečně se podívá na Aoiho, který ještě pořád zírá. Aoi sebou trochu přistiženě trhne a skloní oči. Hned se otočí zpátky k oknu. +Jeden by si myslel, že svoje vazby máš, tak na něj tak nezírej.+ Vynadá mu Yoshiki v duchu. Aoi cítí jeho nelibost, i když jí nerozumí a neumí si přesně přečíst jeho slova. Raději se ani neohlédne. On je umělec, mohl být doma a malovat svoje plátna, ne se s někým handrkovat. Taiji mezitím objímá Zyeana a je rád, že na ně ostatní na chvíli zapomněli.
"Já vím… já vím… myslím, že ten pocit asi znám." Trochu se ušklíbne, protože on před chvíli taky poslouchal něco o mečích a legiích. Jenže jim Asmodeus nedá na výběr. Rád by mu řekl, že se může svobodně rozhodnout, jestli jim se svými schopnostmi pomůže, ale věděl, jak to ve skutečnosti chodí. Kai už nemá na jídlo ani pomyšlení. Podmračeně sleduje nešťastného bratra s rukama založenýma na prsou a přemýšlí, kde jsou odtud dveře ven. Co když je anděl prostě nepustí? Je to takový hajzl? Určitě ano. Má svoje vyšší cíle a oni jsou pro něj nástroje k jeho provedení, cítí to z něj. No dobře, má hlad jako… protočí očima sám nad sebou. Tora se ho zeptá, copak se děje a on po něm vrhne trochu vykolejený pohled. Co mělo zas tohle znamenat? Nikdo o tom jejich románku neví a stejně tady rýpou, jak se k sobě pěkně hodí. Torovi to nevadí? Nepopře to? Co se mu vlastně honí hlavou, pokud jde o ně dva? Nejspíš vůbec nic, byl to prostě jenom románek, ale to, jak pro něj přišel do lesa a šel rovnou po Kamijovi… Potřeboval by s ním mluvit o jejich soukromých věcech, ale sám, bez ostatních a bez šílených témat o konci světa.
"Chci odtud zmizet." Naznačí mu neslyšně jenom rty, ale nejspíš to není v moci ani jednoho z nich. Aoi pořád mlčí u okna a krátce se ohlédne, když se k němu Inoran přiblíží.
"Nelíbí se mi to." Zašeptá. Samozřejmě, že ne, byl upír a na podobných místech se necítil v bezpečí. Měl rád tmavé kouty a trochu jinou auru. A Yoshikimu nevěřil. Ne tak jako démonovi, ale spíš si připadal jako obchodní artikl. Jenže Yoshiki je všechny zachránil. A nejspíš jediný ví, co dělat. Měli by mu být vděční, ne se na něj dívat skrz prsty. Uklidní svoje nitro a pousměje se, ale ne na dlouho, protože andělé začnou řešit jakousi knihu a je to právě Inoran, kdo řekne, že ví co a kde to je. Přitáhne si plnou pozornost všech zúčastněných.
"Máš ji celou dobu ty?" Vypadne z Taijiho, zatímco si Yoshiki neklidně poposedne a pak začne vstávat. Už ví, co Inoran dělá a taky že brzy uvidí to, co se mu objevuje v rukou. Aoi stojí jen malý kousek od Inorana a jeho oči by nemohly být větší a užaslejší.
"Knihu mrtvých?" Zeptá se opatrně, zatímco Kai trochu couvne. Už se mu tady vážně nelíbí ani trošičku. A vzhledem k Zyeanově podstatě to on nesnese už vůbec. Ustaraně se na něj podívá. Aoi sebou trochu trhne, když se Inoran nečekaně a velmi důvěrně dotkne jeho rtů, ale je teď ve stavu, kdy není schopný ani trochu odporovat. Jakmile kapka krve dopadne na knihu, okamžitě ožije a Aoi pocítí prudký příval známé magie, kterou sám ovládá. Dovedl by v ní číst on? O krok se přiblíží, ale nic nevidí. Yoshiki k Inoranovi opatrně přistoupí a se skoro obřadní opatrností si knihu převezme.
"Ne, já to nedokážu, ale někdo tady ano." Řekne tiše a pomalu se otočí na Uruhu. Přišel jeho čas a teď se vyjeví jeho důležitost. Cítí, jak moc se Uruha knize brání, nechce mu to udělat a nutit ho k tomu, ale je to nutné.
"Prosím." Zformuluje svými rty docela neslyšně a vrhne na něj prosebný pohled, který nikdo jiný vidět nemůže.
"Nemůžeme ji zničit. Je to kniha smrti. Vrhneš všechny duše do prázdna horšího, než peklo. Potřebuješ je, abys udržel svět v pohybu, aby na něm byl život. Jedno bez druhého prostě neexistuje." Řekne tiše Taiji. Ta kniha je děsivá, hrůzostrašná, ale také obsahuje mocné vědění a ano, i plno užitečných návodů pro Hyda. Je dobře, že ji mají oni, ale jakmile někdo zjistí, že je to Inoran, bude mít terč na zádech ještě větší než vlčata.
"Honem, vyčerpává ho to!" Ozve se najednou naléhavě Aoi. Všichni něco řeší, Uruha váhá a Inoran vypadá s každou vteřinou hůř.
"Zabijete ho!"
"Nepanikař, on to zvládne." Začne se Tai radši zvedat na nohy, ale teď už Uruhu a Yoshikiho honí pohledem i on.
"No tak." Zamumlá.
Zyean, Tora, Inoran, Uruha
Inoran na Yoshikiho otázku o zničení dimenze neodpoví. V zásadě je to proti jeho přesvědčení a on nedokáže odpovědět hned. Neví, co by dělal, kdyby ho od rozhodnutí dělily vteřiny, bylo by to jiné, než teď kdy se tím může probírat v hlavě. Yoshikiho myšlení se mu vůbec nelíbí, ale nemůže proti tomu říct, pro něj byla vyšší autorita něco, čemu nedokázal odporovat. Kdyby ho poslal na smrt, prostě půjde. Tak to s ním bylo vždycky, nebyl ten typ, který by neuposlechl, nebyl jako Taiji, ale občas by se to hodilo. Nakonec by to bylo asi všechno jednodušší. Po Aoiho prvním prohlášení se na něj všichni podívají a dokonce i Tora se mračí. Zvykl si na štěně hodně rychle, podle něj si to ten kluk nezasloužil a to je co říct, když většinou nevěděl, co je soucit. Kdyby si to chtěl přiznat, asi za to může i fakt, že je to Kaiův brácha. I Ino vypadá trochu káravě, protože tohle je něco, co by on nikdy neudělal, leda by mu to Yoshiki nařídil a možná to by byl ten správný impuls, aby si postavil hlavu. Každý život by se měl chránit, obzvlášť ten Zyeanův, díky jeho povaze. Ne, nejde o schopnosti, ale co komu zrovna tento kluk udělal? Zyean zpozorní, jakmile ho Kai začne bránit. Na moment mu to vyžene koutky nahoru, ale nic veselého v tom není.
"Kai." Osloví ho tiše, aby ho malinko uklidnil. Cítí z něj sílu, kterou doteď nevnímal a něco mu říká, že není jediný, na koho antikrist působí. Jsou bratři, jedou v tom společně, jako vždycky. Úplně nepatřičně se pousměje a hned se mu malinko líp dýchá. Ne, že by chtěl, aby se Kaiovi něco stalo, ale nepřijde mu, že je na to sám. Ostatní věděli, co jsou zač, ale oni dva o tom doteď neměli ani tušení. Jakmile Tora ucítí spáleninu, mírně se posune na posteli dozadu.
"Tohle jsme si úplně nedomluvili." Ušklíbne se. Je na tom dost podobně jako Aoi, oheň není nic pro něj. Jistě, nějaký ten plamínek zvládne, potřebuje je ke svým lektvárkům, ale to ovládá on a ne nikdo jiný. Jestli mu někdy bude Kai vyhrožovat, asi to bude brát opravdu vážně, což je pokrok. Asi bude první, kdo na něj bude mít pořádné páky. Začíná ho to trochu děsit a zároveň... +Jsi nemocný, ale vážně.+ Pomyslí si na svou vlastní adresu.
Zyean užasle pozoruje Taijiho, jak se dohaduje s Yoshikim a on se spíš schovává. Z toho anděla mu naskakuje husí kůže. Jediná, s kým to ani nehne je Uruha, který si přebírá uvnitř sebe Yoshikiho emoce.
"Nemá s vámi těžkou práci." Ohodnotí si to pro sebe. Vyprovokovat je, jde hrozně snadno. Čekal, že to bude větší problém. Prohlíží si nehty, ale poslouchá všechno, co se kolem děje. Inoran se přestane mračit, ani jemu se Aoiho nápad nelíbil a asi by i něco řekl, dokud nepřijde Tai s krocením.
"Já?" Pozvedne nechápavě obočí.
"Asi tě zklamu, ale tohle není v mé moci. Ovšem já jsem rozhodně proti jakémukoli přivazování a návnadě." +V jistém ohledu by byla škoda ho krotit.+ Dojde i na myšlenky, které by rozhodně mít neměl a snaží se netvářit přistiženě. Yoshi jim vidí až do žaludku a v tu chvíli by si měl dávat pozor, co říká i co si myslí. Pozdě.
"Připadám si jako zvířátko v Zoo. Začnu vybírat vstupné." Prskne si pro sebe Uru, protože na jejich pohledy není zvědavý. Kdyby to bylo za jiných okolností, uměl by si je užít. Stejně se neubrání úšklebku a pošle Aoimu vzdušný polibek.
"Líbím se mu." Rýpne si ještě trochu, protože Yoshikiho myšlenky mu nejsou skryté. +Snad nežárlíš?+ Pošle mu ty své. Už s tím schopně pracuje, jde to vlastně snadno, když zjistil, jak to funguje.
"A ty si dávej pozor na jazyk." Dojde i na Toru, který nad ním mávne rukou. Lehkovážnost bylo něco, co dobře znal a byla to jeho oblíbená vlastnost. Kupodivu měl občas oko na to, kdy si to mohl dovolit. Jinak by tady už nebyl. Pomalu se podívá na Kaie, kterému bez obtíží porozumí. Taky by odtud nejradši vypadl. I když se tak netváří, vůbec se mu tady nelíbí.
"Tak se můžeme pokusit najít nějaké stopy." Prohodí nahlas, protože to je podle něj jediná možnost, jak odsud vypadnout. Ale nesetká se to s úspěchem. Pokrčí rameny a podívá se na Kaie.
"Promiň." Je to snad první upřímná omluva po sto letech.
Inoran se na Aoiho povzbudivě usměje a pošle mu trochu svého vlastního klidu. Nejspíš by všichni byli radši někde jinde, ale nejde to. Zye s pořád drží u Taijiho a dokonce zlehka svírá jeho předloktí. Skoro to vypadá, že když ho pustí, prostě mu zmizí. Ale je zvědavé štěně, takže za knihou natahuje krk. V jeho očích se objeví starost, jakmile zjistí, že to Inorana vyčerpává. Tora taky nevypadá úplně v klidu.
"Nešlo by to jinak? Nevím, třeba kuchnout někoho jiného?" Měl by samozřejmě pár adeptů a klidně jim je dovede všechny. Asi ne, tohle vypadá na kouzlo díky andělské krvi a ta nejde jen tak nahradit. Nečekaně vyfasuje další pohoršené pohledy, jak o Inorana, tak od Zyeho. Uruhovi je to očividně dost jedno. Ten už totiž ví, co ho čeká. Knihu už viděl, věděl, jak v ní číst a je tu ta část, ve které jim měl být ku prospěchu. Mračí se na Yoshikiho s pažemi založenými na hrudi.
"Já to dělat nechci." Dojde na jeho umanutou povahu. Co je mu do cizího anděla? No dobře, chce zničit Hyda, jinak to nejspíš nepůjde a když vidí Yoshikiho prosebný pohled, rozhodí rukama.
"Fajn, fajn. Udělám to." Našpulí rty, aby věděl, jak moc je proti tomu. Na Inorana moc ohledy nebere, v tomto byl vždycky za jedno s temnotou. Pro něj taky nikdo netrpěl. Ino ale nevypadá moc dobře. Přesto zvládne pozvednout hlavu a pousmát se na Aoiho.
"To je v pořádku, něco přece jen vydržím, i když nejsem nejmladší." Zavtipkuje a snaží se udržet si úsměv na rtech, příliš mu to nejde.
"Tak si přece pospěšte." Vloží se do toho i Zye, který má na rozdíl od Uruhy o Inorana strach. Tohle se dobrým tvorům nedělalo. Seskočí z postele, přeťape k posteli na které sedí Inoran a prostě ho obejme. Nechá víčka klesnout a v jeho hlavě se ozve táhle vlčí zavití. To, že ho slyší i Ino, o tom nemá ani tušení a už vůbec neví, že mu dává i část vlčí síly.
Uruha konečně sáhne po knize nebo ho tady asi všichni ukamenují a hned ho zasáhne bolest a smrt, která z ní doslova sála. Natáhne dlaň k Yoshikimu, aby ho měl u sebe a nezůstal na to sám. Uvidí všechno, co on, tím si je jistý, ale vzápětí mu dojde, že by neměl. Vidí obrazy. Je tam Boo ještě jako dítě a taky to, jak se jeho moc občas projevila. Nemůže si to pamatovat, byl hodně malý. Pak obraz přeskočí a dojde na jeho první setkání s Hydem. Jsou to jen střípky, jak kdyby v knize někdo uložil jen část duše. Střípky minulosti, přítomnosti a budoucnosti. A pak to uvidí. Zničenou zem, spálenou na uhel, stromy umírají, kolem není nic živého. Uruhovo tělo se rozechvěje a v tu samou chvíli se to samé děje i s Inoranem. Je to příliš dlouho, aby to snesl bez reakce. Anděl se pomalu opírá o Zyeanovo tělo a víčka se mu chvějí, jak se chtějí zavřít. Uruha ale není schopný knihu pustit. Vydechne tiše, když dojde na obraz Zyeanových očí, které zírají do prázdna. Je mrtvý. Torovo tělo v plamenech, Inoran celý od krve.
"Už nechci." Ozve se vzlyk z Uruhových rtů a po tváři mu stékají slzy. Pak obraz zase přeskočí a vidí sebe samého, jak si stoupne mezi Hyda a Yoshikiho. Slyší sám sebe říkat, že ho nemůže zničit a jeho obavy se naplní. Nedoje vymyslet jiný výklad, než jaký si před chvíli pomyslel. Je to on, kdo se nakonec postaví mezi ně a není schopný pochopit proč. Inoranovy oči se už zavírají, když se zvedne Tora, několika rychlými kroky překoná vzdálenost mezi ním a Uruhou a prostě mu knihu vyrazí z ruky.
"A dost." Zavrčí na ně na oba.
"Už skoro nedýchá." Trhne hlavou k Inoranovi, které v podstatě leží v náruči Zyeana, který lapá po dechu.
"Okey, chcete jít na smrt, to ale neznamená, že to bude teď." Zavrčí po nich nepříjemně. Ať si o něm myslí, kdo chce, co chce, na tohle se dívat rozhodně nebude. Otočí se na patě a zamíří zpátky.
"Někdy by to chtělo vážně jen oškubat." Mumlá si pro sebe vztekle. Tak trochu čeká, kdy ho z nebe zasáhne Yoshikiho blesk za to, co si dovolil. No co, mělo by to rozhodně styl. Sáhne do své bundy, aby vytáhl krabičku cigaret, jednu vytáhne a pak ji hodí i Aoimu a kývne hlavou k Zyeanovi a Taijimu. Ještě, že má zásoby, nejspíš se budou hodit. Uruha sklouzne do křesla, jakmile to všechno přestane a on se může volně nadechnout. Pustí Yoshikiho ruku a odvrátí od nich všech tvář. Schoulí se sám do sebe a najednou má pocit, že všechna temnota je zpátky. Yo měl pravdu, je tu důvod, aby žil, ale úplně jiný, než si myslel. Copak s něčím takovým může jít s nimi?
Taiji, Kai, Aoi, Yoshiki
"Kam jdeš?" Chce Taiji hmátnout po Zyeanově ruce, ale už to nestihne. Vyskočí jenom na nohy a nakročí si podobně jako Kai, ale Zyean je rychlejší, padne Inoranovi kolem krku a začne ho nabíjet svým vlastním životním kouzlem. Je to svým způsobem fascinující podívaná a zároveň ví, že skrze Inorana přichází o svou životní sílu. Mohli by zemřít oba nebo se Zye přecení a umře on. Rozhodně to nikoho z nich neuklidní. Všichni jsou připraveni odervat je od sebe a nervy mají napnuté k prasknutí. Tedy kromě Yoshikiho, který s fascinací v očích pomalu přejde blíž. Chvíli sleduje ty dva, než stočí oči do knihy, kterou drží Uruha. Vidí, co se s ním děje, sám ho posiluje svým poutem, ale potřebuje, aby tam byl dost dlouho na to, aby našel, co hledají. Možná proto se Hyde štěňat bál? Tušil, že s nimi mohou knihu přečíst? V tu chvíli mu něco dojde, ale je to příliš pozdě. V jediné vteřině se toho stane příliš mnoho najednou. Uruha, kterého drží za ruku a posiluje, se silně roztřese a je znát, že je toho na něj moc. Nic dalšího nevnímá, protože společně s ním prolétne všechny vzpomínky i vize budoucnosti a i když nepociťuje stejné emoce a bolest jako on, vnímá je skrze něj a hlavně všechno vidí. A pak Uruhovi knihu někdo vyrazí z ruky a je příliš brzy, protože nenašli to, co potřebovali. "Ne..." Stačí jenom vydechnout, i když byl nesmysl pokračovat a má co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. V uších mu hučí a vůbec nevnímá Torovo vzteklé vrčení, ani to, jak ostatním hází cigarety. Aoi chytí krabičku, ale popravdě teď na ni nemá ani pomyšlení. Celá tahle podívaná ho příliš šokovala a pak se prostě pohne a vyrazí k Inoranovi a Zyeanovi. Pomůže Zyemu, aby si přesedl a pak se doslova vtěsná k Inoranovi do křesla, přitiskne si jeho tvář na svou hruď, obejme ji dlaněmi a částečně ho na sebe stáhne do objetí. Měl pocit, že o něj přijde, ještě dřív, než si s ním vůbec něco začal a díky tomu strachu mu něco došlo. Kai a Taiji rychle přeběhnou k Zyeanovi, zakleknou každý po jedné straně jeho křesla a honem ho prohlížejí.
"Jsi v pořádku?" Naléhá Kai, zatímco Taiji podává sklenici vody a snaží se Zyeana přinutit, aby se napil. Yoshiki jim nevěnuje už ani jeden krátký pohled. Pomalu se přesune na opěru Uruhova křesla a ztěžka na ni dosedne. Natáhne ruku se štíhlými prsty a jemně se dotkne jeho kolene, ale Uru nereaguje. Cítí jeho myšlenky a všechno, co se mu honí hlavou. Vnímá jeho vyčerpání i strach a odpor k tomu, aby se ke knize a vzpomínkám zase vracel, ale tohle ještě není konec.
"To se nestane, Uru-chan. Kniha mrtvých není knihou budoucnosti. Ty věci se ještě nestaly. Obávám se, že ti ukazuje jenom to, na co bys zemřít mohl. Tvoje strachy a možné cesty ke konci života. Ona nezná budoucnost, protože ty sám sis ji ještě nevybral." Možná utěšuje jenom sám sebe. Nikdo z těch za ním nemůže tušit, co Uruha právě prožíval. Ino a Zye možná málem přišli o život, ale jenom málem. Bylo to proto, že nikdo z nich nepochopil jeden velmi jednoduchý vzorec. Konečně se Yoshiki zase postaví a podívá se na ně, jak se tam choulí jeden ke druhému.
"Musíme to zkusit znovu." Řekne jim nekompromisně.
"Ne teď. Až si odpočinete. Především on." Ukáže bradou na Uruhu.
"A on." Dodá k Inoranovi. Uru je jediný, kdo dovede číst a Ino je zase strážce knihy. Ta zmizela, jakmile dopadla na zem a vrátila se do jiné reality, ve které ji anděl dovede střežit. Ví, že Uru nechce, že ho tím mučí, ale prostě nemají jinou možnost.
"Příště už se nic nestane." Dodá.
"A jak to víš?" Taiji je na nohou a vystartuje po něm. Najednou stojí přímo před ním a vypadá, že mu jednu vrazí. Mají nos jen malý kousek od sebe a Yoshikimu se blýskne v oku. Nechce se s ním přít, Michael by mohl být nepříjemně silný. Chce sice jeho síly probudit, ale ne takto.
"Protože Knihu smrti může otevřít jedině smrt, ne život. Ne Inoran nebo Zyean. To Kai. Kai je klíčem, který umožní v ní beztrestně číst a Zyean je tu proto, aby potlačil démonické síly. Když bude knihu držet Kai a svou mocí jí přemůže, Uruha bude moct číst, aniž by se mu cokoliv stalo a nutilo ho prožívat její hrůzy. Tak to je." Řekne už poněkud unaveně. Cítí z nich jejich nedůvěru, ale i kdyby se znovu mýlil, lepší plán nemají. Jenom přenechat Zemi Hydovi a zemřít. Kai se zatváří zaskočeně a trochu vyděšeně. Viděl na vlastní oči, co se tady před chvílí stalo a nemá vůbec žádnou chuť zkoušet vlastní štěstí. Chce vzít bratra, Toru a ostatní a prostě odtud odejít.
"Musí existovat i jiná další řešení. Ještě jsme se po nich nepodívali." Řekne a prostě vykročí ke dveřím. Yoshiki se trochu uchechtne.
"Není čas je hledat, pokud vůbec existují. Kam chceš jít?" Nadhodí fakt, kde jdou. Nikdo kromě něho samotného nemá sílu je odtud dostat. A Yoshiki to nemá v plánu, dokud nepřečtou knihu.
"V tomto snovém domě jsou pokoje. Příjemné ložnice, které vás odnesou k vytouženému spánku. Bude trvat jenom chvíli, ale dodá vám sílu jako byste spali celou noc. Pak se znovu sejdeme a podnikneme další kroky." Řekne jim. Bude je živit svou vlastní mocí, jinak to nejde. Žádné kouzlo není zadarmo, ani to archanděla ne a oni nemají čas na to, aby se zotavovali déle. Kdo ví, kde teď Asmodeus a Boogie jsou a co dělají, zatímco oni ztrácejí čas tady. Pak vezme Uruhu opatrně do náruče, jako by ani nic nevážil a prostě s ním odtud odejde. Potřebuje ho uložit do jedné z těch postelí, do své vlastní náruče a na chvíli ho osvobodit od všech myšlenek a vzpomínek. Jakmile se za nimi zavřou dveře, Taiji se podívá po ostatních. Ještě nemůže uvěřit tomu, co právě viděl. Yoshiki se o toho míšence staral až moc. Ne jako o nástroj nutný k přečtení knihy. Bylo to jiné, než jak se stavěl k nim ostatním. Měl o něj opravdovou starost, velmi… pozemskou.
"Měli bychom zůstat tady a všichni pohromadě." Řekne Kai. Je to proti jeho přirozenosti trhat smečku, obzvlášť když se cítí v ohrožení. Aoi nemluví. Pořád tiskne Inorana k sobě a jeho oči se teď dívají na Taijiho, protože to on je tu ten nejmocnější. Taiji chvíli mlčí.
"Měli bychom ho poslechnout, tady síly nenabereme." Řekne nakonec, vezme Zyeana za ruku a vykročí s ním na chodbu. Vypadá jako vytvořená z oblak, jedna jediná chodba a vlevo i vpravo jsou dveře lemované zlatou lištou a se zlatými jmenovkami. Jsou kupodivu po dvou. Taiji se musí pousmát. Yoshiki má nakonec i smysl pro humor a cit na vztahy. Otevře dveře jeho a Zyeanovy ložnice. Vypadá neškodně a láká k odpočinku.
"Je to v pořádku. Osobně nechci být slabý na to, co přijde." Řekne a vejde, než se za nimi dveře zavřou. Aoi si povzdechne. Má naštěstí sílu vytáhnout Inorana na nohy a následuje Taijiho příkladu. Jenom Kai zůstává ještě dlouho stát, zatímco si měří Toru pohledem. Nechce se tam ani jednomu, ale ostatní mají pravdu. Zničení jim nebudou k ničemu, ani kdyby se rozhodli odtud utéct. Po cestě chodbou si maluje, jak se Tory zeptá na tu věc, která je mezi nimi, protože na cedulce ložnice jsou napsaní oni dva. To proto, jak se k sobě ve spánku tiskli nebo proto, že by to opravdu mohlo něco znamenat? Jenže si nakonec ani nepamatuje, jak se dostali do postele a usnuli. Natolik je ten pokoj pohltil.
Žádné komentáře:
Okomentovat