Hromadné - Žádný anděl mě nikam nosit nebude. - část 2.

(jiná dimenze)

Taiji, Kai, Aoi, Mana, Yoshiki

Kameny doslova prší na Kaiovo tělo, způsobují mu bolest a podlitiny, ale on je v návalu adrenalinu a touhy zabíjet vůbec nevnímá. Dál zuřivě trhá všechno, na co svými zuby dosáhne, je jako lítá bestie a jednou ten Kamijův štít prolomit musí. Neudrží ho věčně, když se potýká s vahou jeho tělo a ještě plýtvá energii na to, aby ho ze sebe setřásl. Za to Kai dovede být tak vytrvalý, jak jen zvíře uvyklé těžkým podmínkám a dlouhým cestám dovede a k tomu chrání bratra. Dřív zemře, než by toho nechal. Cítí zřetelně upíří přítomnost, ví, že Aoi za ním dělá neskutečné věci, protože cítí i smrt, ale nemůže se ohlédnout a podívat se, co to je. Z ničeho nic však do něj uhodí taková vlna, jako by někde vybuchl plyn a on odlétne několik metrů daleko. Narazí zády do něčeho velkého a tvrdého, snad do skály nebo kmenu starého stromu, zakňučí a zůstane ležet. Je omráčený, pokouší se o něj proměna zpět ve člověka, ale tak by byl bezbranný. A pak už tady nejsou sami. Jejich přátelé jim přišli na pomoc. Cítí nad sebou intenzivní světlo a něco příjemného se vlije do jeho těla. Je to úplně jiné, než to, co s ním dělal Tora, ale tohle už taky zná. Taiji už ho jednou zachránil a teď ho staví na nohy zas. Najednou cítí, jak se mu energie vlévá zpět do žil, vyskočí na nohy, otřepe se a rozhlédne. 

"Co se to děje?" Slyší vedle sebe Taijiho hlas. Podívá se nejdřív nahoru na něj a pak i on uvidí, co se děje před Kamijem. Může za to jeho bratr. Jako by ovládal nějaký druh zemské magie, byl spojený přímo s přírodou a ta mu teď propůjčovala obrovskou sílu. Jenže za každou magii se platí. Aoi zaplatil životy zvířat kolem, čím bude platit Zyean? Mezitím Mana svírá Aoiho a jen vteřiny dělí upíra od jeho konečné smrti. Jenže Manu cosi zasáhne a bolest je omračující. Něco takového nezažil za celou svou existenci. Zásah andělským světlem, který se mu dostal rovnou do krve je něco, co ho přinutí Aoiho pustit a prudce se stáhnout. Oběma rukama si cloní oči, jeho podstata začne být zatlačována do jeho lidské schránky a brzy je sám sebou, i když má pořád ta obrovská křídla a jeho tělo tvoří převážně stíny. Dotčeně, jako dáma v nesnázích se podívá na Inorana, vyčítavě vraští obočí a vypadá skoro jako štěňátko na dešti. Jenže pak se naprosto děsivě zamračí a nebe protne podivný zvuk, vycházející z hlubin samotného pekla, jak moc se zlobí. „Tohle trochu bolelo...“ Vyčte Inoranovi. 

"Alespoň už vím, kde je tvoje slabá stránka, anděli. Nikdy se mě nezbavíš, dokud tě já nezbavím jeho." Slibuje mu pomstu, zatímco Aoi vyčerpaně klečí na zemi, prudce dýchá a opírá se dlaněmi o zem. Není schopný se ani postavit, natož udělat něco jiného nebo utíkat. Ohlédne se za sebe a vidí Toru, jak zápolí s Kamijem. Nejde příliš rozeznat, co se tam děje. Taiji je ještě pořád u Kaie, ale mezitím se pohne Zyean a běží rovnou na Manu. Kai se Taijimu vyškubne a běží v jeho stopách. Slyší Taijiho křičet, aby se oba dva hned zastavili, ale pak všechno kolem zahalí mohutná exploze světla a nikdo z nich nezůstane při vědomí.

*

*

*

Když Taiji otevře oči, cítí se vlastně překvapivě dobře. Leží sice na zemi, ale na bíle povlečeném futonu, je mu teplo, je čistý a má pocit plného žaludku. Pomalu se posadí a zajede si dlaní do vlasů. Všechno okolo je čisté a vlídné, atmosféra příjemná a on se přistihne, že se mírně usmívá. Jako by po dlouhé a namáhavé práci odletěl na dovolenou a teď si vzpomněl, že je v bungalovu na bílé pláži někde uprostřed Karibiku. Rozhlédne se okolo sebe. Je tu několik dalších lůžek a každé z nich je obsazené jedním z jeho přátel. Všichni vypadají spokojeně, čistě a především živě. Odpočívají. Pomalu si rozvzpomene, co přesně se dělo v horách a spěšně očima vyhledá Zyeana. V tu chvíli ho píchne osten takové paniky a překvapivého strachu, že to nikdy nepocítil. Zye je tady. Spí. Není mrtvý, prostě spí. 

"Teď asi není nejlepší chvíle na výčitky ohledně citů. Možná o nich ještě ani sám nevíš..." Ozve se měkký, podivný hlas, který hřeje a zároveň je plný autority. Yoshiki sedí v křesle opodál, oblečený celý v bílé a odkládá stranou knihu bez přebalu. Taiji ho nikdy v životě neviděl, ale ví, kdo to je. Cítí to. 

"Zachránil jsi nás?" Zeptá se a opatrně vstane na nohy. Přejde mezi ležícími těly a posadí se do druhého křesla, kus od toho Yoshikiho. Do zorného pole se mu postaví ještě jedna silueta, která mu podává čaj. Zvedne k ní oči. Nádherný mladík, ale poněkud znepokojivý. Cítí v něm podivnou směsici něčeho upířího a démonického a při tom jako by jasně zapadal do konceptu celé téhle místnosti. I on je v bílé. Přesto nic tady nepůsobí jako sanatorium. Spíš jako by byli… na druhém břehu nebo nějaké přestupné stanici. 

"Ve skutečnosti jste. Tohle není lidská dimenze. Neexistovalo místo, kam vás přenést, kde by vás Antikrist okamžitě nenašel. To, co tam předvedl ten mladík..." Yoshiki posune oči k Zyeanovi. 

"Nikdo netušil, že je to možné, ale Vyvolený to není. Kdo ví jakou silou disponuje ten. Když jsme ale u vlků, taky tě tolik zajímá, jakou schopnost ukrývá ten druhý?" Taiji chvíli mlčí. 

"Třeba žádnou nemá." Prohodí. 

"Určitě má." Řekne Yoshiki, když děkuje Uruhovi za čaj a rovnou se trochu napije. 

"Kde je Enenra?" Zeptá se Taiji. 

"To nevím." Odpoví mu archanděl. 

"Podařilo se mu utéct i s kouzelníkem v okamžiku, kdy jsme se k vám dostali. Jsou oba tak silní, že to přežili a ještě se mohli hýbat, ale na nás už by nestačili. Podle všeho byl Antikrist okamžitě na cestě. Tohle otřáslo kontinentem. Myslel si, že Mana bude stačit, ale ukázali jste se jako mnohem větší oříšek." Yoshiki se usměje. 

"Vlci nám musí pomoct najít Vyvoleného. Získat ho nebo zabít. Antikrist už na nic čekat nebude. Došel mu čas." Zakončí veškeré vysvětlování. 

"A ty jsi tady proto, abys to udělal?" Je to Aoiho hlas, který se ozve teď. Jeho černé oči se upírají na jiného upíra v pokoji. Cítí z něj sílu a moc a zároveň… je to vůbec upír? 

"Nemá smysl nad tím přemýšlet, nepřijdeš na to." Usměje se mile Yoshiki. 

"Čteš myšlenky?" Zeptá se Taiji a Yoshiki mírně pokrčí rameny. 

"Dáte si ještě čaj?" Rozhodí rukama jako by o nic nešlo. Kai se převalí na bok a stočí se do klubíčka rovnou k Torově boku. Zdá se mu velmi živý sen o tom, jak je všude záplava světla a jak se nad ním sklání nějaká tvář, zatímco vzduch se dá už zase dýchat a temnota rychle odchází. Nechce se mu vstávat, je mu tady dobře. Jako by všechno bylo v pořádku a všichni byli v bezpečí. Rozhodne se oči prostě neotevírat. Yoshiki pomalu vstane. 

"Můžete mi říkat Yoshiki." Představí se jim a pak se dlouze zadívá do Taijiho tváře. Všichni okolo se začnou vrtět a probouzet. 

"Schovával se dlouho a dobře, ale vysvětlíš mi někdy… proč? Michaeli? Myslím, že je na čase, abys toho nechal a konečně zase použil ten svůj meč." Zadívá se Yoshiki upřeně do Taijiho tváře. Nemá cenu nic předstírat. Jeho nitro a emoce ho prozrazují. Skloní obličej a promne si tvář. Tohle tajemství mělo zůstat skryto. Ani se nechce podívat na Inorana nebo Zyeana, neboť i před nimi úspěšně tajil, že je jedním z nejvyšších. A taky nejproblémovějších andělů… Už tuší, kdo Yoshiki je, ale ještě pořád se ho zdráhá pojmenovat. 

"Jestli jsi to ty, proč s ním nebojuješ sám?" Řekne tiše. 

"To přesně mám v plánu." Odvětí klidně Yoshiki.

Zyean, Tora, Inoran, Kamijo, Uruha

Tora nemá daleko k tomu, aby se dostal do fáze, kdy jeho dryáky přestanou fungovat. Už věděl, jak dlouho vydrží, i když to bylo u každého tvora jiné. Nehodlal se však vzdát ani za cenu, že to nepřežije. Pořád je tu ještě Kai, který ležel ještě před chvíli opodál. Jestli Kamija pustí, ublíží mu a to nedopustí. V očích se mu odráží skoro zvířecí zuřivost a nedává čaroději možnost se mu příliš bránit, i když se o to hodně snaží. 

Inoran si úlevně vydechne, když Mana Aoiho musí pustit. Tvoří teď hradbu mezi ním a démonem a nehodlá ustoupit ani o krok. Pozvedne neparně obočí, i když mu zvuk, který vydává Mana, trhá nitro. Tím víc září jeho světlo do okolí. Dochází mu síly a jeho luk i se šípy mizí v nenávratnu.

"Je mi líto." Omluví se Manovi bez váhání, ale na tváři mu sedí stejně bojovný výraz. Tohle byla lež, tedy jen z části. Je mu líto, že k nějakému boji došlo, ale rozhodně nelituje toho, že zasáhl. V tomhle byl vždycky dost originál.

"Jeho to taky bolelo." Nakloní hlavu k rameni a mávne velkými, zjizvenými křídly. Vyčkává, co se stane dál a připravuje se na obranu, aby chránit to, co je mu drahé. Jsou to všichni, ale jeden je pro něj přeci jen prioritnější. Manovi to samozřejmě neujde.

"Nebo dokud se nezbavím já tebe." Ozve se z Inoranových úst něco, co by od něj čekal někdo jen těžko. Pořád je to ale obrana těch, na kterých mu záleží. Donedávna to bylo hlavně celé lidstvo a taky jiné rasy, teď se to malinko změnilo. 

Kamijo se konečně osvobodí a hodlá jít na pomoc Manovi, zrovna chtěl zasadit poslední úder Torovi, kterému došly síly. Jakmile Zyeanova moc exploduje, nevnímá už nikdo nic.

*
*
*

Uruha vejde do místnosti s podnosem plným kalíšků, dvě sklenice, jednou větší konvicí na čaj a karafou s rudou tekutinou. Míří rovnou k Yoshikimu, když odloží tác na stůl a prohlédne si anděla, který se probral jako první. Všichni ostatní ještě klidně oddechují. Koutkem oka zahlédne pohyb na jedné z postelí. Vidí jednoho vlkodlaka, jak se tiskne k upírovi, který si ho automaticky tiskne k sobě a přitáhne víc na hruď, aniž by se probral. Tohle bylo vážně roztomilé. Vzpomene si na chvilky s Yoshikim a musí se pro sebe usmát. Vzápětí stočí oči na Taijiho a zlehka pohodí hlavou, jako by říkal, klidně si mě prohlédni, děje se mi to pořád.

"Spíš posbíral." Šeptne si pro sebe Uru, ale víc se jim do toho nemotá. Podá Yoshikimu čaj, usměje se na něj a pak nalije druhý kalíšek, aby ho podal Taijimu. Sám poslouchá vyprávění Yoshikiho a přitom nalévá další čaj. Čeká, kdo se probudí jako první, aby ho mohl obsloužit. Je to Aoi a pro tento případ, tu má úplně jiný nápoj. Sáhne po karafě a nalije do ní krvavě rudou tekutinu. S ním samotným to ani nehne, nedávno se dobře nasytil a Yoshikiho krev má mnohem delší trvání, než ta lidská. Pomalu přejde k Aoimu a podá mu sklenici.

"Není to zlý ročník, jen si dej." Mrkne na Aoiho s nádechem pobavení, než se narovná a tentokrát s čajem přejde k Inoranovi, který se začíná probouzet. Usadí se k němu na postel a počká si, až se pořádně probere.

"Ahoj, ospalče." Broukne s tichým zavrněním a zasměje se, když vidí jeho reakci a jak se první rozhlíží kolem.

"Ten upírek je kupodivu v pořádku." Pošeptá mu, když se k němu nakloní a pak mu čaj skutečně podá.

"Co se tu děje?" Zeptá se jako první Inoran, když se mu podaří posadit. Cítí se rozlámaně, ale síly se mu postupně vracejí. 

"Michaeli? To jako vážně?" Dokáže zaregistrovat jen tohle a má pocit, že se přeslechl.

"To jsem si mohl myslet, že to nebude bez problémů a to jsem ti chtěl vynadat." Okomentuje něco, co se mu děje v hlavě, podívá se vyčítavě na Taijiho. Pokoušel se usměrnit anděla, který je o hodně výš a mnohem starší, než on sám. Začíná mu být nevolno. Uvědomí si, že vnímá mnohem silnější auru, která tady všechno pohlcuje. Podívá se na Yoshikiho a něco ho nutí se před ním sklánět.

"Je to mnohem horší, než Enenra, že?" Prohodí sotva slyšitelně. Pokud je tu on, musí jít o něco mnohem většího, až ho z toho mrazí. V jeho pohledu se objeví starost o celý svět. Oči mu padnou na chvíli na Kaie a Toru a obočí jde ještě výš. To už se ale budí nejmladší štěně. 

Zye si nepamatuje nic od chvíle, kdy vysvitl měsíc. Jak kdyby měl všechno zahalené v nějaké oslnivé záři, který oslepila jeho oči i mysl. Ani si v první chvíli neuvědomí, co se před tím všechno stalo. Jen se mírně povytáhne, když zavětří nějakou tekutinu na stolu. Trochu do kalíšku nahlédne, než nakrčí nos.

"To není kafe." Povzdechne si a teprve mu dojde, že není vůbec tam, kde by měl být. Uruha na něj kouká a dobře se jeho reakcí baví.

"Jeden by řekl, že bude vděčný za cokoliv." Okomentuje reakci Zyeana. Pomalu a elegantně se usadí na područku Yoshikiho křesla. Zye se pátravě rozhlédne kolem sebe a po chvilce mu dojde, co slyšel před chvílí, totiž Taijiho jméno.

"Ty jsi…" Trochu hledá slova.

"To jste všichni nejvyšší takoví?" Málem vyprskne smíchy a hned toho zase nechá. Spěšně si prohlédne všechny, jestli jsou tady a v pořádku, dokud stříbrné oči nedojdou až k Torovi a Kaiovi.

"A to se stalo kdy?" Rozhodí rukama a poukáže na ně dva. Všemu ostatnímu se bude divit později, teď je toho na něj nějak moc. 

Tora spinká jako miminko a trvá to na rozdíl od ostatních dost dlouho, než se začne pomalu probouzet. Jako první se podívá trochu níž, kde vidí spát Kaie a mírně se pousměje. Odhrne mu několik pramenů z tváře v jakémsi ochranitelském gestu, než mu dojde, že v místnosti nejsou sami.

"Ehm." Rychle vymýšlí nějakou přijatelnou výmluvu a vůbec mu nedochází, že tu nejsou jen ti, se kterými bojoval.

"Začal by kýchat a nepotřebuju být poprskaný." Je to úplná pitomost, ale třeba mu to projde. Začne se trochu soukat do sedu, ale pořád dost opatrně, aby Kaie nevzbudil zbytečně dřív.

"Samozřejmě a proto jsi ho za celou dobu ani na vteřinu nepustil. Láska prý překoná i hranice rasy, nejspíš i pověstný závan vlkodlaků." Ozve se Uruhův hlas.

"Jeden by tomu nevěřil, ale když to vidím." Přisadí si, než shlédne na Yoshikiho profil.

"Máme v plánu." Opraví ho tiše a v očích se mu blýskne. On rozhodně nehodlá sedět v koutě. Potají trénuje, aby ovládl všechno, co mu Hyde dal. Je to složité, protože svou podstatu pořád ještě nepřijal.

"Bojovat proti čemu? Co se tu děje?" Neudrží Zye pusu zavřenou a trochu nejistě se poposune na posteli nahoru.

"Kdo to byl a proč hledali mě?" Nedochází mu, že šli i po Kaiovi, protože s ním v tu chvíli nebyl. Ten démon ale říkal, že jde po něm a on netuší proč.

"A vůbec, co se to se mnou stalo? Nepamatuju si z konce vůbec nic." Vypadá opravdu vyděšeně a snad ještě mladší, než je. Cítí v sobě novu energii ale vůbec netuší, co si s ním počít.

Taiji, Kai, Aoi, Yoshiki

Taiji trochu přivře oči na Uruhu, protože tu poznámku nepřeslechl, ale ne proto, že by mu to vadilo, spíš se znovu snaží přijít na to, co je zač. Proč je tady zrovna s Yoshikim, kdo to je, jak je důležitý a co dokáže…? On i Yoshiki si od něj přeberou čaj a Taiji se napije. Teplá tekutina udělá jeho tělu dobře. Jakmile se probudí i Aoi, ohlédne se po něm. Aoi teď bedlivě sleduje přicházejícího upíra, asi upíra, ale ruku po sklenici s krví natáhne. Potřebuje ji tak moc, že je mu snad i jedno, co to je a odkud pochází. Při tom kouzlu se naprosto vyčerpal a ne jen sebe… Obětoval stovku zvířat, aby mohl zachránit jednoho vlka a tak se mu informace o tom, že by se měl zabít jakýsi Vyvolený vůbec nelíbí. Dává to najevo svým podmračeným obličejem. Vyprázdní nádobu během chvilky. Uruha měl pravdu. Opravdu to byl vynikající a silný ročník, možná to vůbec nebyl člověk a jeho to doslova staví na nohy. Jakmile se mu vrátí trocha energie, znovu zvedne svůj pohled ke zvláštnímu upírovi. Jeho rysy jsou neskutečné. Hledí na něj výrazně déle, než by se slušelo, jako by ho k tomu něco nutilo, ale nakonec se rozhlédne okolo sebe a spatří spícího Inorana. Zachránil ho. Byl sice na kolenou, ale viděl všechno. Postavil se démonovi jako by to pro něj nebyl žádný soupeř. Bez něj by byl mrtvý. Vřele se usměje na jeho nic netušící tvář, dokud se nezačne vrtět. Jakmile Inorana cizí upír pozdraví tím zvláštním tónem hlasu jako by s ním snad flirtoval, Aoimu se okamžitě naježí chlupy za krkem. Musí se zevnitř kousnout do rtu, aby to neokomentoval a nedal najevo nic z toho, co se v něm odehrává. Neslyšel, jak před tím Yoshiki mluvil s Taijim a nemá ani ponětí, co všechno Yoshiki ví, aniž by se jich ptal. Potká se s Inoranovýma očima. Je znát, že ho hledal jako prvního. Znovu se na něj usměje. Pozornost všech si však ukradne Taijiho prozrazení. Taiji vypadá skoro vyčerpaně, když na sobě cítí pohledy všech. Ohlédne se však po Inoranovi a zatváří se skoro omluvně. Dokázal svou podstatu a sílu potlačit tak moc, že jeho křídla pozbyla rudou barvu a stala se velmi obyčejnými. On sám se stal velmi obyčejným. 

"Nejspíš ho ani neumím vyvolat..." Lže klidně Yoshikimu, protože tohle mu jde ostatně velmi dobře. No a co, stejně je neustále jednou nohou mimo nebe a ne jednou mu bylo vyčítáno, že skončí jako Lucifer. 

"Mám už všech válek po krk… chci mít klid." Odmávne to dlaní a přejde k oknu. Venku není nic. Jen bílo. Protočí očima. Tyhle mezisvěty naprosto nesnáší. 

"Nemůžeš se vyhnout svému úkolu. Jsi anděl války a bojovník, nikdo jiný než ty legie vést nedokáže..." Taiji znovu protočí očima. 

"Žiju na zemi, kouřím mariánku a hlásám mír a lásku." Vede si svou. 

"Žiješ na zemi, předstíráš, že jsi člověk, děláš samou neplechu a utíkáš před svým posláním. Schováváš se na úkor všech, které máš chránit, jsi sobec, Michaeli." Vede si dál svou i Yoshiki a Taiji zkřiví rty. No a co? Tak už andělem třeba být nechce! 

"Dost!" Zahřmí z ničeho nic Yoshiki, který si přečetl tuhle nehoráznou myšlenku a i když to zadunělo jenom v Taijiho hlavě, Taiji se podvědomě přikrčí mezi ramena a ostatní to vzbudí. Ta síla prolétla pokojem, že by to nahodilo mrtvoly za tři tisíce let zpátky. +Máma se zlobí...+ Nemůže si Taiji dát pokoj a čeká, že ho Yoshiki rovnou prohodí oknem někam do vesmíru, odkud se příštích pět set let bude snažit dostat zpátky, ale naštěstí se nic takového nestane. Yoshiki naštěstí stočí svoje oči k Inoranovi. Přikývne. 

"Je… to nejhorší, co si dovedeš představit. Nevíme, jak se Asmodeus dostal ven, ale je to on. A nechce nic menšího, než tenhle svět. Kromě toho má Vyvoleného u sebe a to, že ho nezabil hned znamená jenom jediné. Pokusí se ho otočit na svou stranu. Dovedeš si domyslet, jaká síla by to mohla být. Hledali jsme tyto dva vlkodlaky, protože se je Asmodeus snaží zničit. Jsou mu nebezpeční a teď jsme zjistili proč. Schopnosti jednoho jsou už odhaleny. S Uruhou jsme prošli několik jeho úkrytů, ale nikde není. Teď, když Enenra selhal, přijde si pro nás sám. Otázka je, jestli s Vyvoleným po boku. Hledáme také jistou knihu..." Nechá to poslední viset ve vzduchu a přelétne zkoumavým pohledem po postavách obou andělů, jestli některému z nich nesvitne v očích pochopení a možné nové informace. Taiji je pořád zády a mlčí. Koutky mu ale vyskočí nahoru, když Zye zakňučí kvůli kávě a hned na to ohodnotí všechny anděly po svém. Yoshiki se zatváří trochu dotčeně. Taiji se jako na povel otočí.

"Vidíš? Nic se mnou nechceš mít." Hned ho obviní a Yoshiki se už zase začíná mračit. A pak to Taijimu dojde. Teď, když ti dva sedí vedle sebe. Obočí mu jde pěkně vysoko. 

"Ty s ním máš pouto? Ty???" Namíří prst na Uruhu. Yoshiki skloní oči, namotá si pramen vlasů na ukazováček a najednou vypadá celkem křehce. 

"A co má být?" Prohodí jako by měl pouto s kde kým co chvíli. 

"Pro boha, co je zač?" Vypadne z Taijiho a Yoshiki ho propálí pohledem. 

"Nerouhej se!" Zasyčí na něj. Zyeanův hlas Taijiho znovu přiměje se otočit. Konečně si i on všimne Kaie a Tory, což je… velmi nečekaný pohled. Asi nikdy neslyšel o upírovi a vlkodlakovi, co by zapomněli, že si… smrdí? Aoi očividně neví, co poslouchat dřív, snaží se ve všem nějak zorientovat a na všechno a všechny si udělat nějaký názor, ale jde to hrozně těžko. Už se do toho zapletl, rozhodl se vlkům pomoct, ani neví proč vlastně a teď… nejspíš služby někoho jako je on nebudou ani potřebovat. V téhle společnosti byl naprosto nikým. V tu chvíli Tora vyskočí málem do sedu jako by poznal, že se na něj všichni dívají a hned se začne vymlouvat. Na to je pozdě a Uruha to samozřejmě patřičně okomentuje. Jako na začátku. 

"Jak tě Yoshiki snese, když nikdy nemlčíš?" Prohodí Taiji a Yoshiki se znovu hrozivě zamračí, zatímco Aoi si přitiskne dlaň na ústa, aby se nerozesmál. Yoshiki si vymění tichý pohled s Uruhou a Taiji na ně přivře oči. Tohle mu neušlo!!! Yoshiki si povzdechne. Bude opakovat něco, co říkal jenom před minutou. 

"Až se vzbudí i on..." Pronese trochu ofouknutě a myslí tím Kaie. Po třetí už to vážně nesnese. Taiji se zamračí a rázným krokem vykročí k Zyeanovi. Potřebuje uklidnit a všechno vysvětlit a Yoshiki se tváří jako by ho snad zdržovali. No dobře, Asmodeus se za chvíli staví na kafe, ale stejně! 

"Jsi roztomilý, Michaeli." Řekne Yoshiki, protože ty city vnímá až ke svému pomyslnému trůnu a Taiji trochu skřípne čelistí o sebe. Přiklekne si k Zyeanovi, povzbudivě se na něj usměje a pak ho k sobě přitáhne. No tak ať se všichni dívají. Co mu má říct? Čeká tě válka s arcidémonem? Je to jenom štěně… V podstatě kluk. V tu chvíli konečně otevře oči i poslední Růženka, posadí se a rovnou dlouze zívne s hlasitým uááááááh. Aoi protočí očima. Barbarské… 

"S Torou se k sobě dokonale hodíte." Pronese aristokraticky, Kai po něm střelí přistiženým a vyděšeným pohledem a hned si všimne i Tory těsně vedle sebe. 

"Cože? Hodíme?" Zajíždí si dlaní nervózně do vlasů jako by všichni věděli, co se dělo ve sklepě a začne se hrabat na nohy. 

"Co bude k sní..." Zarazí se, když si uvědomí, kde je, kdo všechno je kolem a… především, co se dělo. Ten kouzelník…Mělo by ho bolet celé tělo, ale nebolí a… Všechny Zyeanovy nahlas vyřčené otázky má napsané v očích. 

"Alespoň jeden umí mlčet, že?" Prohodí Aoi a nevinně se usměje, než se vytáhne na nohy a projde k oknu. Bílo… tak zvláštní a cizí pohled… nemůže od toho odtrhnout oči.