(palác)
Tamaki, Toshiya
"Ano, to ano. Vděčím mu za hodně." Vyjde z jeho rtů něco úplně jiného, než si myslí. Teď by měl dostat pochvalu, protože jindy by na plnou pusu řekl úplně všechno. Najednou je Aqui na zemi a proti němu ještě někdo. Zatím dívce nevěnuje ani trochu pozornosti a automaticky chytá Aquiho pod pažemi, aby mu pomohl vstát. Neměl vůbec čas ani mezi ně skočit, navíc nebyl vůbec ale vůbec připravený. Dojde mu, že ho Aqui celou dobu rozptyloval a to by se stávat nemělo.
"Jste v pořádku?" Ptá se ho se starostí v hlase. Nejradši by ho celého prohlédl a rovnou asi vzal na ošetření. Je tu první den a málem mu přizabijí prince přímo před očima. No výborně, z těch průserů jen tak nevyleze. Konečně přeostří na dívku před ním, která má tohle celé na svědomí a…Nakloní hlavu na stranu. Flirtuje s ním, o tom není pochyb, tohle zná dost dobře a rozhodně jí to jde. Koutky mu vyběhnou automaticky nahoru a ego povyskočí taky. Poslechl by si klidně ještě pár komplimentů a pak by ji vzal s sebou. Než stačí jakkoliv zareagovat, je dívka pryč. Vůbec netuší, kdo to byl, ale asi někdo hodně vysoko postavený, že by tohle byla princezna? Aquiho sestra? Nejsou si ani podobní. Krátce se ohlédne přes rameno, aby z ní zahlédl aspoň ještě kousek a pak už se zase věnuje Aquimu.
"Odvedl bych vás…" Nedořekne ani to, protože Aqui ho ujistí, že mu nic není a už jde. Podle něj by mu něco být rozhodně mohlo, vypadal křehce a tohle byla pořádná rána. Znovu se ale zachová, jak by měl a neřekne nic. Nemá mu odporovat. Kdyby mohl, hodí si ho přes rameno a prostě ho za tím doktorem odnese, ale v tu chvíli by si zajistil jednosměrný lístek na věčnost. +Takže smůla Tamaki, žádné házení přes rameno a plácání po zadku. Určitě by se mu to líbilo.+ Povzdechne si v duchu a přijde i poznámka, ještě že mu do hlavy nikdo nevidí. Je zvědavý, co je čeká za dveřmi a když uvidí povědomá záda a hlavně zaslechne hlas, je mu jasné, kdo to je. +No tak na tebe jsem se vyloženě těšil.+ Protočí si v duchu očima, ale víc si nedovolí, zatím.
"Chtěl jsem čaj a ne břečku pro Kami." Vrčí dotyčný od svého stolu a odsune kalíšek po stole stranou. Jedna se sloužících ho odnáší společně s konvičkou a u toho se jí třesou ruce.
"Jeden by řekl, že mám dost práce i bez věčného otravování s neschopnými a ne…." Zrovna se otočí, aby spatřil prince.
"Výborně, alespoň někdo chodí včas." Zavrčí nepříjemně, ale v očích se mu blýskne něco vřelejšího. Je to jak s Akim, nikdy by to nepřiznal, ale má pro mladého prince slabost. Je dost chytrý, ale pořád ještě ustrašený. To z něj taky dostane, jen na to potřebuje čas. Ano i on.
"Všichni ven." Vyžene své sloužící a ti jsou očividně rádi, že můžou na chvíli zmizet.
"Aqui-san." Pozdraví prince.
"Připraven rozmetat všechny, co tento palác ničí?" Zeptá se ho s chladným pobavením a pokyne mu k místu u svého stolu. Pak pomalu přeostří k muži za ním a ironicky se ušklíbne.
"Můžete mi prozradit, můj princi, co jste provedl, že máte s sebou zrovna jeho?" Kývne hlavou k Tamakimu a ten se ušklíbne nazpátek.
"Náš císař musí mít pro prince přece to nejlepší." Vloží se do toho Tamaki a už zase jde mimo svou povinnost a nemlčí. Toshiya na něj chvíli zírá, než se krátce uchechtne.
"Ano, to rozhodně, tvůj humor my vážně chyběl, Tama-chan." Osloví ho jako dřív, když se tu potkávali a vidí v odkrytém oku jasný nesouhlas. Vždycky to nesnášel a on ho tím trápil.
"Ale ne, tobě to pořád vadí?" Zeptá se Tamakiho s nádechem chladného pobavení.
"To je dobře." Tamaki už protáčí očima a je mu jasné, že ho Toshiya bude pěkně trápit.
"Musíte si ho pořádně vychovat, můj princi. Nebude to snadné, ale není to nemožné." Podsune Aquimu po stole nějaké svitky.
"Co se týká chování je úplně neschopný, ale jakmile dojde na vaši obranu, není nikdo, koho byste před sebou měl radši." Ujistí ho Toshiya, že v tomto ohledu je v těch nejlepších rukách. Lepší by byli jen ty Rickovy nebo Gacktovy, ale těm to nikdy neřekne samozřejmě.
"Ale ne, kompliment." Ozve se Tamaki ode dveří, než se nadechne k dalším slovům.
"Ani to nezkoušej." Varuje ho Toshiya.
"Nezapomínej, kdo ti vymáchal obličej v bahně." Připomene mu jeden společně souboj, před několika lety.
"To bylo jednou a ještě jsem za sebou nic neměl." Brání se Tamaki okamžitě, i když se to nehodí. Jak on ho momentálně nesnáší.
"Pak nemám mít takové poznámky." Zamumlá si pro sebe. No kdo by ho alespoň jednou v životě zabít nechtěl?
"Zkazil jsem ti první dojem? Hm, ne nemrzí mě to a teď neruš, jestli to zvládneš víc jak půl hodiny, možná tě znovu pochválím." Sykne na něj Toshiya a věnuje svou plnou pozornost Aquimu.
"Jeden by řekl, že z toho za ty roky vyroste." Postěžuje si Aquimu a za sebou slyší další nespokojené syknutí.
Aqui, Die
Nic neřekne, když okolo něj projde rozechvělá služebná, ale nic z toho mu neujde. On sám z Toshiyi nemá strach. Cítí k němu velký respekt, ale nebojí se ho. Kdyby se měl někde schovat, on by byl hlavním adeptem. Místo toho se v hlavě probírá Tamakiho pohledy, které věnoval jeho sestře. Ten úsměv byl okouzlující. Meise by se mohl líbit. Doopravdy líbit, ne jen tak na chvíli nebo aby ho mohla trápit, až bude na stanovišti a nebude se smět ani pohnout. Skloní oči ke svým dlaním, které má před sebou a propne prsty, aby si mohl prohlédnout perfektní manikúru. Podle něj to bylo moc na krátko. Jakmile na něj Toshiya promluví, obrátí k němu bystré, ale trochu ustrašené oči. On a někoho rozmetat? "Já? No… snad..." Usměje se a ten úsměv je opravdu kouzelný. Nevěří si, ale samozřejmě se bude hodně snažit. Přikývne a přesune se ke stolu, kde se posadí. Je asi jediný, kromě Die, kdo si tam smí sednout. Nechá dlaně v klíně a prohlíží si všechno, co je na papírech před ním. Je toho hodně, samá čísla a schválení, podpisy, dopisy, seznamy…
"Ještě nevím." Odpoví na jeho otázku a oči od stolu nezvedne.
"Podle něj je tu proto, aby v mých službách nabral zkušenosti, takže je to asi spíš pocta? Pokud má být v budoucnu povýšen?" Nemohl by se víc mýlit, ale to on neví, Tamaki mu to nepřiznal. Tama-chan… Aqui konečně zvedne oči a zapíchne je do Tamakiho tváře. Zrovna se dívá na Toshiyu. Vzápětí na to pochopí, že to není vřelé oslovení jako od Inorana, ale úmyslné popíchnutí. Žádný dospělý muž, který měl určité postavení, tohle neměl rád na veřejnosti. Z lásky a náklonnosti to rozhodně nebylo. On a někoho vychovat? To bylo nemožné zase pro Aquiho, obzvlášť jestli byl Tamaki takové kvítko, jako to vypadalo. Radši si k sobě přitáhne blíž jeden ze svitků, rozbalí ho a začte se.
"Vždycky se mi na vás líbilo, že umíte ocenit kvality druhých, i když vám jinak pijí krev." Řekne Aqui upřímně. Toshiya chválil málo, takže Tamaki bude opravdu jedinečný bojovník. To se má, Aqui by se jím taky potřeboval stát, ale to bylo něco zcela nemožného. V tomto životě rozhodně. Už znal svoje limity, věděl, co jeho tělo snese a pokud chtěl mít někdy nějakou šanci, musel se zdokonalovat úplně jinak. Hlavně tím, co měl v hlavě. Tamaki si nedá říct a Toshiyu pěkně popíchne. Aqui se pokusí představit si souboj mezi nimi. Musí to být něco, co by rozhodně chtěl každý vidět. Ale ať Toshiya hrozí sebevíc, Tamaki se stejně musí alespoň trošku ozvat. Jak si s ním má poradit on sám? Dojde mu, na co přesně se dívá. Výdaje Die-san za poslední měsíc. Tak to je vysoká matematika na příští dva až tři večery. Die dovedl nakoupit a prodat neskutečné množství věcí, pokaždé čerpal odněkud jinud a i když to byly soukromé peníze Toshiyovy domácnosti, bylo potřeba mít v nich pořádek. A ten měl vypočítat on. Už znal jejich účty a kam co jde, znal správce pokladny jejich domu, znal toho dost na to, aby se s tím vypořádal. Kromě toho se vždycky společně zasmáli nad některými položkami. Jsou tady i teď.
"Kdo je to?" Ozve se ode dveří líně, ale panovačně, zatímco se Die protáhne dovnitř jako kočka. Je vidět, že spal. Přes den to dělával často. Na sobě má už zase sotva něco, co by se dalo označit za župan, než za kimono, dlouhé vlasy volně rozpuštěné. Nezestárl snad ani o rok. Aqui se po něm ohlédne a Die se mile usměje.
"Můj pane." Ukloní se, ale ne zas tak moc a dá tím cizinci najevo svoje postavení. Posune se za Aquiho židli a opře se o opěru dlaněmi. Očima skenuje stráž, která by neměla být vidět ani slyšet, ale porušuje obojí.
Tamaki, Toshiya
"Snad?" Pozvedne obočí Toshiya a přes všechno jeho povahu se mu pravý koutek vyhoupne nahoru."Rozhodně." Vyvede Aquiho z omylu hned. Nějaké pokroky tam byly a on s ním přece ještě neskončil. Než usedne na místo Akiho, bude umět dost, aby to zvládl. Ostatní si mohli říkat, co chtěli, ale Aki vypadal podobně, když dorazil do jeho provincie, stejně to dokázal. Aqui to v sobě má, tím si je jistý, jen to z něj někdo musí vydolovat a Ino to určitě nebude. Ten zrovna. Poslechne si Aquiho vysvětlení a krátce střelí pohledem k Tamakimu, podle toho, jak se kouká všude možně, je něco trochu jinak, než si Aqui myslí. Na to přijde později a jakmile se odsud dostane, hned zjistí, co to má znamenat. Někdo to určitě bude vědět a velmi rád mu to poví, o to se postará.
"Povýšen?" Ironie z jeho hlasu čiší na kilometry.
"To těžko." V očích se mu blýskne, když se na Tamakiho podívá. Stačí jen jedno oko, aby dal dost dobře najevo, co si o tom myslí. Než ale stačí cokoliv říct, ozve se Aqui a Tamaki málem vyprskne smíchy. Udrží to, ale koutky několikrát znatelně cuknou nahoru. Teď čeká tornádo, ale ono nepřijde.
"Díky, Aqui-san." Ukloní se mu toshiya mírně hlavou.
"Na to je potřeba taky spousta tréninku, obzvlášť v obležení těch neschopných." Ohlédne se k Tamakimu s vítězoslavným úšklebkem. Je jasné, že myslí zrovna jeho.
"Kdybych jen tušil, že ti budu tak chybět, vrátím se dřív." Zamumlá si Tamaki pro sebe na adresu Toshiyi a nepochybuje o tom, že ho uslyší. Přece jen už ho zná, ten má uši všude. Stejně spolu v tu dobu, kdy tu byl, trávili dost času. Oba to svým způsobem bavilo se k sobě takto chovat. Ani jeden z nich se nebál a když to nikdo jiný neslyší.... Toshiya by se do toho nepouštěl, kdyby to nebylo pro Aquiho uši, to ví. Jediné, čím si je Tamaki u správce pokladny jistý, že nechce vidět jeho hlavu dole. Možná to taky bylo kvůli jeho otci, ale zkoumat to nebude. Toshiya už se sklání nad stůl, aby kontroloval Aquiho postup.
"Tento měsíc je to o něco zajímavější. Došlo i na jinou měnu, takže se pustíme do přepočtů. Není to složité, jen si je potřeba zjistit poslední kurz, možná srovnání s předchozími roky." Podá mu další svitky, kde její vývoj.
"Je výhodné to vědět a zaměřit se na vlily, které s ním hýbou. Pak člověk dokáže odhadnout, kdy nakupovat a kdy chvíli počkat." Zabere se do toho víc, než by bylo potřeba, ale ví, že Aqui to v hlavě má a může s ním podobné věci probírat dopodrobna. To je taky jeden z důvodů, proč má jeho respekt.
"Die s tím nepočítala a přesto…No, uvidíš sám." Pobídne ho, aby začal právě od těchto čísel, které jsou rozhodně nejzajmavější.
"Má na podobné věci talent." Dme se pýchou nad svou královnou a jak kdyby ho tím přivolal. Ohlédne se na příchozího a ve tváři se jako lusknutím prstu objeví hladový výraz. Tohle mu dělá vždycky, když tu někdo je. Jindy by všechny vyhodil a ukázal mu, jak může probuzení vypadat, ale teď nemůže. Bude hodně mrzutý a asi to odnese jediná osoba v místnosti, kde si to může dovolit. +Máš hodně špatný den, Tama-chan.+
"Pamatuješ si Tamakiho, Die-chan?" Toshiya se trochu narovná. Tamaki vypadá pravda trochu jinak, ale on by ho poznal asi všude.
"Když byl drzý, vymáchal jsem ho v blátě." Připomene Diemu s jistou pomstychtivostí, jen ať to všichni vědí.
"Die-san." Pozdraví ho Tamaki, protože i jeho si pamatuje a ukloní se mu. Ví, ke komu patří, nejspíš proto ho nechává jeho oblečení celkem v klidu. Jindy by se asi neudržel, ale to bylo to jediné, čím si mohl u Toshiyi podepsat ortel smrti. Na Die se pomalu nesmělo ani podívat.
"Trochu vyrostl, ale jinak je to stejný drzý pitomec jako dřív." Pokrčí Toshiya nenuceně rameny, ještě si dlouze prohlédne Die a s krátkým povzdechem se vrátí ke svitkům.
"Právě studujeme tvé obchody, Die-chan. Těší mě, že mám kolem sebe i ty schopné, kteří ví, co dělají." Pochválí ho bez váhání.
"Za týden bych to viděl na další menší cestu. Mám pár možností k obchodům. Jde o drahé kameny." Podívá se na Die, jestli ho to bude zajímat nebo vůbec. S radostí ho bral s sebou, jejich oblíbené pracovní dovolené. Tamaki je přestane poslouchat. Ještě chvíli a asi by provedl něco naprosto neuváženého. Jeho pozornost si ukradne Aqui, který se očividně soustředí. Vnímá mnoho detailů v jeho tváři a přistihne se, že se je snaží zapamatovat. Ukládá si do hlavy drobné záchvěvy, když ho něco pobaví i známky soustředění a přemýšlení. Dojde mu to po chvíli, co tu provádí a několikrát zamrká. Proč má potřebu ho tolik pozorovat? A proč vymýšlí způsoby, jak ho trochu vyvést se zaběhnutého koloběhu, ukázat mu mnohem víc, než jen palácové stěny a popsané svitky?
Aqui, Die
Aqui se pro sebe pousměje. Není si úplně jistý, jestli mu Toshiya tolik věří nebo by to jenom bral jako osobní selhání, kdyby ho na trůn neprotlačil, ale stejně to byl při té každodenní šikaně příjemný pocit. Zvedne oči od svitku, když Tamaki pronese další obrovskou drzost ohledně toho, že snad Toshiyovi chyběl. Nestane se nic. Toshiya je až moc v klidu, na místo aby ho vynesl v zubech. To znamenalo jediné… Tamaki je prostě doopravdy prominentní. Skloní oči zpět ke svitku, když se nad ním Toshiya skloní. Ano, vidí to taky, ale na rozdíl od Toshiyi mu to nepřipadá tak jednoduché. To ale neznamená, že by se do toho s chutí nepustil. Podobné úkoly měl hrozně rád. Matika s ním ho bavila. Zjistit poslední kurz… "Ten, za který Die-san pravděpodobně nakupoval." Přikývne, protože kurz se měnil každou chvíli a dnes už mohl být zase úplně jiný. V účetní knize byla ale samozřejmě příslušná data a nemělo by být tak těžké vypátrat, za kolik Die-san měnil, u koho a kdy přesně.
"Tuhle měnu neznám, odkud to je?" Zeptá se zvědavě. Toshiya a Die hodně cestovali a vždycky z nich dýchaly exotické dálky. Aqui pak strávil hodiny hleděním do prázdna a představováním si podobných zemí. Muselo to být nádherné, ale prý to bylo také fyzicky velmi náročné a pro něj tudíž nemožné. Co kdyby po cestě onemocněl a nebylo by, kde zastavit nebo kam ho uložit? Co kdyby neměli potřebné léky? Na cestách se přihodilo každou chvíli něco nepředvídatelného a Aquiho život byl příliš cenný. Tamaki nejspíš taky hodně cestoval… Uvědomí si, že zamyšleně okusuje pero a nedává pozor. To byla jedna z jeho slabin. Občas prostě nárazově vypnul a doslova zapomněl, kde je a co se okolo něj děje. Ano, kurz a srovnávání s předchozími roky. Podívá se na list, který mu Toshiya posunul teď. Zdálo se, že se měna opravdu pohybuje podle nějakého neviditelného vzorce, který jako by vidí, ale ještě neví, jak na něj a jak ho vypočítat.
"Všechno ale také záleží na ekonomické situaci té země nebo ne? Takže nestačí sledovat jenom čísla, musíš znát i politiku a všechno kolem…" Prohodí svou domněnku. Když se bude válčit, měna padne, nikdo nic prodávat nebude, ta země bude spíš nakupovat a tak podobně a navíc se bude lišit komodita od komodity. Poptávka, nabídka, měny, akcie, burza… to byly ty vlivy, o kterých Toshiya mluvil. Jeden musel být vzdělaný v mnoha ohledech a mít široký obecný přehled v tomto oboru, tak mu to připadalo. Toshiya jako by věděl, kde se co šustne a všechno si pamatoval. Die neznal všechny tyto okolnosti, i když by mohl, kdyby jenom trochu chtěl. Měl ale jakýsi šestý smysl, jisté cítění pro obchod, který mu napovídal, co kdy udělat a málokdy se spletl. Bylo to legrační, trochu jako nějaké iracionální kouzlo. On a Toshiya fungovali maličko jinak. V tu chvíli už stojí Die přímo nad ním a když k němu Aqui zakloní hlavu, vidí, že si prohlíží Tamakiho.
"Ne, toho si nepamatuju." Řekne Die bez zájmu a nejspíš lže, protože si nepamatoval zase tak málo, ale podobným způsobem trápil všechny lidi. Prostě jeho paměti nebyli hodni.
"V blátě?" Dělá, že přemýšlí.
"Aaaa, to jsi ty…" Mohl by dodat, že dříve měl obě oči a proto ho nepoznal, ale nechá si to na později, až ho Tamaki vytočí. Usměje se, když ho Toshiya pochválí.
"Drahé kameny?" Řekne líně a nezúčastněně si prohlíží manikúru, zatímco v Aquiho očích se objeví dětské nadšené. Ne kvůli kamenům, ale kvůli té cestě. Už dlouho přemýšlí, že by je požádal…
"Říkal jsi malá cesta?" Podívá se s nadějí na Toshiyu, i když to je ta nejmíň vhodná osoba, u které škemrat a která by povolila pod jeho pohledem. Die je hned jasné, o co tady běží. Je mu malého prince líto, opravdu je, ale nikdo si nechce vzít na svědomí, že bude ten, komu po cestě umře. Najednou neví, co říct.
"Proč tady stojí?" Mávne rozčarovaně dlaní směrem k Tamakimu, aby odvedl téma někam jinam.
"Nic se mi nestane!" Začne naléhat Aqui.
"Nesnáším, když na mě někdo jenom tak zírá." Pronáší Die, i když se tady takhle nakrucuje přesně z opačného důvodu.
"Prosím, poslechu na slovo!" Skáče Aqui pohledem mezi oběma.
"Kam zmizel všechen čaj? Já snídat nemusím?" Rozčiluje se Die v čase oběda.
"Die-san, jen na pár dní!" Začne Aqui vstávat a něž se Die nadechne k další větě, skočí mu do toho.
"Mám nového strážce, když se mi něco stane, můžete mu provést, co chcete!" To je přece bude bavit a Tamaki se bude snažit být hodný a on se dostane, kam chce. Všichni na tom vydělají!
Tamaki, Toshiya
"Ano, velmi dobře." Souhlasí s Aquim Toshiya bez váhání. Prostě mu to myslí a v tu chvíli on sám odkládá svůj nepříjemný podtón. Nestává se to často, ale tady si to klidně dovolí. Tamakiho prozatím ignoruje."To je dinár. Tyto nákupy jsou ze země Písku." Prozradí mu místo, odkud dané zboží pochází.
"Tamní kultura je pod nadvládou jiného náboženství a pravděpodobně ještě dlouho bude." Dovysvětlí Aquimu a rozšiřuje tak jeho všeobecný přehled. Ostatně není to k nim tak daleko, aby o tom nemusel vědět. Tamaki prozatím mlčí, ale před očima má jeho cesty právě kolem této země. Tehdy to byla jakási diplomatická pomoc, ale víc netuší. Měl jen převézt velmi důležité svitky. Tím pro něj celý úkol skončil. Užili si pár dní na březích této země a pak hurá zase brázdit vody poblíž známých břehů. Jel by tam klidně hned. Znovu mu oči padnou na Aquiho, který je zdá se někde mimo tuto místnost. Je mu ho líto, neviděl ze světa nic a měl by mu vládnout? To musí být těžké. Ne, on by to rozhodně dělat nechtěl.
"Ano, je dobré mít přehled, kdo zrovna vládne, jakým směrem se jeho moc upírá a jaké je bohatství dané země. Pak sledovat ceny daných produktů. Všechno souvisí se vším, na tomto poli není nic, co by se toho netýkalo. Jde o úrodu, pokud se něčemu daří, cena jde dolů. Naopak roste u zboží, které je žádané nebo je ho málo. Pokud k sobě seřadíš čísla, jde to spojit vysledovat tak jistou pravidelnost." Zabere se do toho mnohem víc. Trvá to chvíli, než zase vrátí pozornost k Diemu. Musí se chladně pousmát, jakmile si Die hraje svou hru. Ostatní tím vytáčet, jeho tím neskutečně bavil. Tamaki si jen tiše povzdechne, když ho právě kvůli tomu blátu pozná. Budou ho s nadšením trápit oba dva, tak to bylo vždycky.
"Je dobré mít něco zapamatovatelného." Prohodí si pro sebe a tváří se, že ho to vůbec nevyvedlo z míry. Opak je však pravdou. Brání tím sám sebe, aby jim neřekl něco hezky od plic. Nikdy k tomu neměl daleko, ale občas se mu povedlo se trochu krotit.
"Hlavně mi jde o diamanty. Možná nějaký ametyst a obsidián." Prozradí Diemu bez váhání.
"Do Chushinu přijede můj známý, ostatně jako každý rok a poslední zpráv by mohlo mít to, co chci za příznivou cenu." Pomalu, skoro líně stočí oči na Aquiho. Vlastně měl tušit, co přijde. Není to příliš dlouhá cesta, ale není si jistý, že by ho byli ochotní pustit. Akiho asi zvládne přemluvit, ale Keiko byla mnohem starostlivější opatrnější. Aki by pořád uvnitř ještě kluk. Tamaki nevypadá tak zaujatě jako Aqui, podle něj byla cesta do Chushinu celkem nudná, navíc jistě pojedou stezkami, to není nic pro něj.
"Jsem a ještě chvíli budu, je to má povinnost hlídat prince." Ukloní se Diemu Tamaki a ano měl mlčet a zase mu to nešlo. Die dělá, jak kdyby tady stál dobrovolně a neměl to nařízené.
"Čaj odnesli před chvílí, nebyl vůbec k pití." Už se zase trochu zlobí Toshiya a nedává najevo, že Aquiho vnímá. To prosení mu ale zalézá do hlavy a…Že by pro něj přece jen něco udělal? Toshiyovi zasvítí v očích, když dojde na Tamakiho a jeho hlavu na pomyslném špalku.
"Úplně cokoliv?" Koutky se zlověstně pozvednou. První se podívá na Die a pak pomalu stočí pohled na Tamakiho, kterého donutí couvnout o krok. Tamaki se podívá na Aquiho a propálí ho výrazem, jestli to myslí vážně. Neměl by se na něj takto dívat, to mu vůbec nepřísluší, ale když vidí jeho nadšení a touhu jet na podobnou cestu. Chápe ho.
"Podél břehů to bude mnohem rychlejší cesta." Stočí pohled od Aquiho k Toshiyovi.
"Dokonce bych měl i pár stráží navrch." Tamakimu se na tváři objeví trochu nebezpečný úsměv, který značí, že je schopný udělat opravdu hodně. Dokonce by jim i dělal otroka, kdyby Aquiho někam vyvezli. Potřeboval k tomu jen vidět jeho nadšení. Přiznat si ale, že se tu děje něco víc…Ne, to mu jeho hlava nedovolí. Tosyhia si prohlédne Tamakiho, jako by zvažoval, jestli mu věřit nebo ne.
"Děti." Prohodí jako první, čímž popíchne hlavně Tamakiho a pak se podívá na Die.
"Uvidím, co se v této věci dá udělat." V překladu to znamená, půjdu za Akim a neodejdu, dokud nesvolí.
"Ale první zkus přesvědčit jeho. Pak se teprve budu snažit já." Hodí Aquimu na krk první úkol a kývne hlavou k Diemu. Tam to nebude mít snad i když je princ. Alespoň uvidí, jak moc o to stojí nebo ne.
"Tak to hodně štěstí princi." Ozve se Tamakiho hlas. Pořád je ale pozoruje a povzbuzuje Aquiho pohledem. Hrozně moc se chce vrátit zpátky na moře, ale mnohem víc tam chce mladého prince. Už předtím si pomyslel, že by mu chtěl ukázat z tohoto světa mnohem víc a teď má možnost.
Aqui, Die
"Ty jsi tady za trest!" Dovtípí se okamžitě něčeho, co by Aquiho ani Toshiyu nenapadlo, ale on přece strávil celé roky v intrikujícím harému. Co by tady proboha Tamaki dělal? Proč by ho Aki stahoval z velení lodi, pokud ne vinou té jeho prořízlé papule, když mu tady nebyl vůbec k ničemu, kdežto na moři pro něj odváděl cennou práci?
"Tak císaři s tebou došla trpělivost?" Zapřede Die zlomyslně a zamne si ruce.
"Co jsi udělal? Zase sis hrál na vládce všech moří a myslel sis, že je na tebe císařská spravedlnost krátká?" Pokračuje a v tuhle chvíli jsou i diamanty zapomenuty. Aqui si může vykroutit krk, jak se otáčí mezi tváří Die a Tamakiho. Lhal mu? Nebyl tady kvůli cenným zkušenostem, ale proto, že něco provedl? A proč otec chce, aby provázel zrovna jeho? To je po jeho boku tak příšerná nuda, že tím trestá svoje muže? To zmatení i obava z toho, že by to mohla být pravda, se mu okamžitě odrazí ve tváři. Kdyby v něj ztratil důvěru i otec, byl by to vážně jeho konec. Nejspíš by spáchal sebevraždu. Ale proč se na něj tedy Sena usmál, když uviděl Tamakiho poprvé? Není v tomhle všem ještě nějaký jiný smysl? Die se nepřestává smát. Vážně se baví tím Tamakiho výrazem a je jasné, že na něj vlastně nezapomněl ani trošičku, když má dokonce přehled, co kde prováděl. Die se konečně přestane smát a stočí oči na Toshiyu.
"Nebyl k pití?" Vyplivne to jako by tady minimálně někdo někoho zavraždil. To najímají sluhy, kteří nedovedou ani udělat čaj? To snad není pravda… Aqui se i přes nové brouky v hlavě nenechá odradit svým nápadem.
"Úplně cokoliv." Přikývne, protože Tamakiho osud má teď v rukou zdá se on a pokud je opravdu tak dobrý, jak všichni říkají a jak se k němu chovají, tak stejně neselže a tudíž bude v bezpečí. A Aqui konečně dostane to, co chce. Zaskočí ho, když si Tamaki před Toshiyou couvne, zatímco Dieho koutky jdou okamžitě nahoru. Oni dva udělají všechno proto, aby nasekal co nejvíc přešlapů, ale konec konců má to být přece trest. Ucítí na sobě Tamakiho pohled, podívá se na něj a teď by si nejraději couvl on. Tak takhle se na něj snad ještě nikdy nikdo nepodíval. Měl by se bát někoho, kdo by ho měl chránit? Zarazí se do židle, ale stejně nemíní cuknout. A pak si Tamaki dokonce začne klást podmínky. Aqui otevře na prázdno pusu. Jestli je tady za trest, neměl by na loď ani vkročit, ale kdyby mu něco podobného slíbili, udělali by mu radost, byl by to vstřícný krok a všichni by dostali, co chtějí. Tedy on a Tamaki určitě. Die nafoukne tváře.
"Kdo říkal, že se tvoje nohy dotknou prken paluby? Přivážeme tě za Aquiho nosítka na cestě skrz vnitrozemí. Můžeš za nimi běžet jako hloupý osel, co si nevážil toho, co měl." Usadí ho hned.
"Ty tvoje stráže navrch by prince jenom ohrožovaly, učily ho nevhodným návykům a nutily poslouchat ty vaše oplzlé námořní narážky a historky. Nemysli si, že jsme se nikdy neplavili!" Na jejich lodi byli všichni vycepovaní, ale tyhle korzárské bárky byly plné nebezpečných chlapů. Aqui začíná být zvědavý.
"Jaké historky? A jaká slova?" Vyptává se.
"Kuš!" Okřikne ho hned Die jako vlastního syna.
"Co?" Otočí se pak nevěřícně na Toshiyu, který v podstatě slíbí, že to pro Aquiho zařídí a propálí ho pohledem ještě horším, než když šlo o Shinyu.
"Co?" Zopakuje Aqui vzápětí, protože to snad ani nemůže být pravda a určitě se přeslechl, ale pak prostě vyskočí na nohy a doslova se pověsí Toshiyovi kolem krku, zatímco Die se nafučeně odvrátí. On řekl ne a Toshiya mu tady přede všemi nevyšel vstříc. Očividně si to chce vyžehlit, protože Aquiho pošle hned za ním. Die nahodí výraz Už je stejně pozdě, ale vzápětí má prince okolo krku on.
"Já jsem neřekl, že smíš!" Brání se Die, i když už ho opatrně objímá zpátky. Jenom tak, aby se neřeklo. Jako když vám někdo podává batole a vy ho zoufale nechcete, ale urazili byste.
"Tak kdy vyrazíme?" Zeptá se Aqui jakmile se jeho sandály dotknou zase podlahy a je vidět, že by je nejradši vyhnal balit teď hned.
Žádné komentáře:
Okomentovat