Hromadné - Můžeš jen získat. - část 4.

 (podzemní chodby)

Daichi, Zyean

Daichi se ohlédne po šéfovi Rickovy skupiny a nakonec krátce přikývne. Má pravdu, pokud by byl zámek zarezlý, nic s ním neudělá, leda by šly vyrazit a to by chtěl alespoň tři pořádné chlapy a taky je dost možné, že by s nimi nepohnuli.

"To je riziko." Souhlasí nakonec i nahlas, aby bylo jasné, že s tou možností musí počítat.

"Dal by se pak na chvíli změnit směr, ale je to stejné, nikdy není jisté, že člověk projde všemi." Pokrčí zlehka rameny.

"Na jejich otevření by šly použít malé rozbušky na panty, viděl jsem je používat na klasických dveřích, ale dole je to pořád větší risk." Nejde o velkou ránu, spíš jen povolení pantů a dveře jdou vysadit, ale on je u sebe nemá. Měl v plánu se k nim dostat, ale zatím to nestihl, ostatně chodby, které používal, byly prověřené a každou z nich před akcí procházel, aby něčemu podobnému zamezil. Pak už jen po očku pozoruje Ricka a odhaduje jeho reakci na to, co mu řekl. Je mu jasné, že je slyší všichni, možná přestřelil hlavně kvůli tomu, že nejsou o samotě. Chtěl však Rickovi dát najevo, že některé věci se prostě stát můžou a mohl by nad nimi podobným způsobem přemýšlet. V očích mu jiskří a tváře ne a ne zrudnout. No a co, že je poslouchají, jemu to nevadí, on má momentálně oči jen pro ty Rickovy. Naštěstí má vzápětí příliš moc práce se zkoumáním mapy. To, že Ricko nic neřekne, je dobré znamení. Kdyby nad tím nepřemýšlel, pošle ho do háje rovnou, takto je naděje, i když jen malá, že by si Dia časem našel místo někde jinde.

Zye se nad tím ještě chvíli baví, ale v podstatě si oddechne, až jsou všichni na svých místech. Dai jen zlehka sklouzne konečky prstů po Rickově zápěstí, jakmile všem zavelí a se sklopenýma očima se neparně pousměje, dokonce i jeho tváře zrudnou. Je to spíš horkem, které mu najednou je, než že by byl v rozpacích. U něj to snad ani nejde, ale podobné výrazy se prý ostatním líbí. A on se chce rozhodně líbit. Jakmile se všichni nahrnou ke dveřím, on sám se zastaví u jednoho ze stolků, kde popadne jeden malý nožík a strčí si ho do boty. Nechce dělat nic neuváženého, ale bez zbraně se mu tam taky nechce. V chodbách se protáhne dopředu a vyloví malou baterku, aby je mohl lépe vést. 

Zye mezitím kontroluje situaci před barem.

"Myslím, že už přišli na to, že schůzka se nekoná." Zahlásí Rickovi a ozve se typický zvuk otvírané plechovky. Hodně v pozadí zní i rockový nářez. 

"Míří směrem ke skladišti, moc toho tam nenajdou. Možná najdu způsob, jak je trochu vyděsit." Baví se dál Zye, možná jim tam v nejlepší chvíli pustí alarm nebo něco podobného. Jen ten zvuk, žádné hlášení na centrálu. Dai mezitím dojde k prvním dveřím, před kterými poklekne a posvítí si do zámku baterkou. Vypadá celkem zachovale s prvním, mají očividně štěstí.

"Tohle půjde rychle." Zahákne si baterku do přezky na rameni a pustí se do toho. Je vidět soustředěný výraz v jeho tváři. Slyší první tiché cvaknutí a hned za ním druhé, než dveře povolí. Kdyby víc trénoval, byl by rychlejší, ale jemu to ke štěstí zatím stačilo, většinou mu dveře otvírali jiní. Projdou jimi a pak se ocitnou na rozcestí. Jedna chodba je průchozí a vypadá mnohem víc zachovale, než ta druhá, která je překrytá několika trámy a nikdo jí dlouho nešel.

"Musíme tudy." Kývne hlavou dopředu a je na první pohled jasné, že se nepohrne táhnout s prkny. Bolí ho ruka přece! Navíc on je tu přece za slečinku, neunese ani jedno. Proplete ruce před tělem a ustoupí o krok, aby jim udělal místo. Jakmile je cesta volná zase projde do čela. Zarazí se v půli kroku, když se ozve typický zvuk, že se něco hezky uvolňuje. Stačil jen malý otřes, který nahoru nemusel být vůbec cítit a tady to znát bylo. Daichi během vteřiny vzhlédne a když dojde na kup padající zdi, uskočí dozadu a narazí zády do Rickovy hrudi.

"Kruci." Zanadává si ne moc elegantně, pomalu vzhlédne nahoru a přes rameno, aby viděl do Rickovy tváře.

"Takto to taky není špatné." Okomentuje tiše, aby ho slyšel jen on. To, že mají dalšího posluchače, vůbec netuší. Zye se uculí před monitory.

"Jestli potřebujete chvíli pro sebe, pošlu pány napřed." Samozřejmě to nemůže nechat bez poznámky. Dai znovu vykročí dopředu a dovede k druhým dveřím, ty už by měly být na univerzální klíč. Za nimi je čeká poslední chodba a poklop rovnou do jámy lvové. Klíč dovnitř sice jde, otočí s ním, ale ať zatáhne, jak chce, nepohnou se.

"Na to nemám sílu." Přizná to bez obalu a ustoupí do od nich.

"Třeba bude stačit jen víc zabrat. Nebo to budeme muset ještě obejít." Rozhodí mírně rukama a je vidět, že ho to mrzí.

Ricko

Rozbušky na panty s sebou bohužel neměl nikdo z nich. Ricko podobné problematice nerozuměl, ale v dokumentech o těžbě v dolech bývalo často o nebezpečí různých podzemních plynů, takže on by se vyhazování čehokoliv do vzduchu raději vyhnul, i kdyby to byla jenom kapesní petarda. Přece jenom… má bílé sako, že ano. Už jsou chvíli na cestě, když mu Zye do sluchátka ohlásí něco, co podvědomě tlačil časem co nejdál. Jejich soupeř konečně procitl a zjistil, že věci nejdou podle plánu. Dali jim víc času, než by měli, ale ne zase tolik, aby se stačili dostat úplně blízko. Kruci…

"Oni jdou opravdu ke skladišti?" Ricko tím je překvapený. Daichi s klukama tam chodili podzemím, aby na to místo nikdo nepřišel, ale tenhle chlap jde na jistotu, takže od těch kluků musí vědět mnohem víc. Museli mu všechno prozradit. Najdou tam jejich těla a dovtípí se, že nešlo o pouliční rvačku. Rána z brokovnice je víc, než usvědčující, že nejde o žádnou malou rybu. 

"Udělej všechno proto, aby tam nevlezli, jinak se rozutíkají po městě a nepochytám je." Říká potichu do malého mikrofonku na kabílku ke sluchátku. Prvními dveřmi projdou jako nic a Ricko si v duchu oddechne. Teď už vážně spěchají. Když však narazí na chodbu zavalenou trámy, je to velké zdržení. Je jich tady dost na to, aby se chlapi rychle vrhli do práce a pokusili se některé kusy přemístit, ale je to nebezpečné. Suť se okamžitě bortí dolů a kdo ví, jestli dřevo nepodpíralo část stropu. +Kam jsi to zase vlezl?+ Nadává v duchu sám sobě. Měl rád akci, ale většinou řádil na povrchu s kulometem v ruce, nelezl podzemím jako krtek. Už jsou všichni v nově objevené chodbě, když se půda znovu sesune a velký šutr málem trefí jednoho z nich do ramene. Mohl by mu nepěkně vyřadit ruku z provozu a připomene Rickovi, že když tady k něčemu dojde, už je nikdy nikdo nedá dohromady. +No do prdele...+ Uleví si v duchu, zatímco někteří jeho chlapi nadávají nahlas, ale nikdo z nich nedá najevo strach nebo se nepokouší odtud zmizet. Shlédne dolů na Daichiho, který musel uskočit tak prudce, až do něj vrazil. Instinktivně ho dlaněmi chytil za ramena, ale nic se mu nestalo. 

"Jsi v pořádku?" Zeptá se tiše, i když přece vidí, že ano a potká se s jeho očima, když se Daichi ohlédne. Levý koutek mu sotva patrně kmitne nahoru, když Dai pronese tu tichou poznámku. Už se rozhodl a tak mu začne oplácet jisté neviditelné náznaky. Svého bratra musí v tu chvíli ignorovat, i když by se jinak hlasitě rozesmál. Už vidí, jak pozdrží celou akci, aby tam pak Ricko konečně došel s omluvami, že si musel užít, než může konečně někoho zastřelit. Bizarní, ale mělo by to styl. Jejich spanilá jízda dostane rychlý konec, když se poslední dveře odmítají hnout. 

"Ukaž." Zamračí se Ricko a trochu od nich Daiciho odstrčí, ale ty potvory se vážně ani nehnou. Zabere znovu, za chvíli už za ně lomcují ve třech a pořád nic. 

"Teď ne!" Rozčílí se, protože další minuty už nemá a prostě je vztekle vykopne. Dveře skutečně vyletí ze zrezivělých pantů, ale on má pocit, že se asi roztrhl v třísle, maso mu odskočilo až od páteře a kyčel se vyhodila z kloubu. V duchu vyje jako šakal, ale už hlavní pistole pobízí svoje chlapy, aby běželi nahoru a dává jim tiché instrukce o rozmístění podle toho, co jim radí Zye. 

"Počkej tady." V podstatě nařídí Daichimu. Není to žádný střelec, zbraň ani nemá a nahoře to bude rychlé a ostré. 

"Jestli sem někdo strčí nohu, prostě mu přeřízni šlachy. Až bude po všem, zavolám tě."

Daichi, Zyean

Dai nemůže uvěřit vlastním očím, když mu Ricko věnuje drobné náznaky, které mu napovídají, že jde všechno podle jeho plánu. Tedy toho, co si usmyslel v hlavě před nějakou chvílí. Překvapí ho to a je to znát na výrazu v jeho tváři, najedou je malinko nejistější a rozpačitější. Přesto mu věnuje spokojené pousmání  a krátce přikývne na znamení, že je opravdu v pořádku. Nic jiného si stejně nepřál a dává mu to naději, že by mohl mít úplně jiný, mnohem lepší domov. Ricko pro něj vlastně udělal mnohem víc, než všichni ti kluci dohromady. U dveří vypadá trochu zoufale, ale Ricko to vyřeší za ně. Muselo to hrozně bolet. V Daichiho tváři je vidět nefalšovaná starost, když dveře pod jeho kopnutím div nevyletí z pantů. Ne, že by na to nevypadal, ale má mnohem víc síly, než se na první pohled zdá. V době, když Dai zírá na Ricka jako na zjevení, Zye už maká o sto šest. Má je nějak zdržet, potřebuje je zaměstnat na dost dlouhou dobu. Na monitorech vyskočí několik oken se snímky z pouliční kamery. Jeho oči těkají z místa na místo a je snad i vidět, jak jeho mozek pracuje stejně rychle jako prsty. Do oka mu padne nový automobil, který se blíží do křižovatky a z druhé strany jemu podobný. Bude to otázka vteřin, ale to zvládne. Otevře další dvě menší okna a pošle dva identické příkazy do počítačů v autě. Kéž by bylo tak jednoduché ovládat všechny, ale zrovna tady to jde. Jde o satelitem naváděné automaty, které v podstatě řídí samy. Teď je řídí on. Vytvoří v oné křižovatce obrovskou dopravní nehodu, která ji zablokuje na dlouhé hodiny. Samozřejmě to nakonec nejspíš objedou, ale pokud je dobře vidí, chvíli potrvá, než se 

vymotají ze zácpy.

"Máte minimálně další půl hodiny. Jdu se postarat o další čas navíc." Sdělí Rickovi do ucha a humor je na chvíli ten tam. Zase se vrátí, až nebude mít plné ruce práce. 

Dai je vede až pod bar, kde by měl zůstat. Dovolí si odmítavě zavrtět hlavou. Neví nic o tom, že klub z ulice hlídají další muži, kteří dorazili na motorkách a hodlají vrazit dovnitř, jakmile dostanou povel do sluchátka.

"Už máš na drátě i křídla." Ozve se Zye, aby dal Rickovi vědět, že další muži právě dorazili a jsou připraveni. Dai se nakonec odhodlá i k nějakým slovům.

"Jestli sem někdo strčí jenom nohu, už neodejde po svých." Slíbí Rickovi a vytáhne z boty nůž, který si ukořistil ještě v jeho bývalém domově. Zní to divně, když si to řekne v duchu, ale teď není čas nad tím přemýšlet. Sleduje, jak muži i Rickem mizí nahoru a za pár vteřin dolehne neskutečný kravál i sem. Na tohle on prostě není stavěný. První si zacpává uši, jak moc to duní a pak ho uvidí. Chlápek dvakrát vyšší, než on utíká jeho směrem. Ani neví, jak je to dlouho, co Ricko odešel, ale podle hluku ještě po všem není. Přikrčí se, baterku má už dávno zhasnutou a vyčkává na vhodný okamžik. Jen díky tomu, že by přišel sám o život, mu ty šlachy opravdu přeřízne a pak popadne kámen kousek do své nohy a prostě ho jím vezme po hlavě. Málem se dneska už po dvacáté pozvrací, jeho žaludek už na to snad začíná být zvyklý, protože ven nic nejde. Ještě, že tak, zkazil by si make-up a pak by mu tím kamenem dal snad ještě jednou. Vzhlédne ke stropu, který se začne znatelně otřásat. Ne, tady nebude čekat ani chvilku. Sice má neskutečný strach, ale vedle Ricka ho neměl a tak se pomalu vydá nahoru. Jak se při každém výstřelu krčil, teď už to zvládne i bez toho, stejně už je napůl hluchý.

"Blíží se k vám hlídky, Ricko-kun, zvládnu je ještě zdržet, ale měli byste brzo vypadnout." Ozve se Zye, který všechno pořád sleduje na monitorech, stejně jako jejich muže, kteří se před deseti minutami dostali dovnitř. Dai už je taky nahoře. Málem zacouvá zpátky, když vidí první mrtvá těla a nadáví se mu znovu, jakmile poprvé v životě zahlédne průstřel hlavy.

"Já chci domu a do teplé lázně." Šeptne si pro sebe, ale pokračuje obratně dál. Plíží se podél stěny, je tu přítmí díky rozbitým světlům a jen lehký proužek létá kolem díky houpající se lampě, kterou nikdo netrefil. A pak ho uvidí. Muže, který se pokoutně plíží zezadu. Možná druhá chodba? Co on ví. Přeostří kousek dál a uvidí Ricka a jeho muže. Vrátí pohled zpátky k tomu zmetkovi a na pár vteřin přestane přemýšlet. Jako laňka přeskočí několik těl a prostě mu vyskočí na záda ve chvíli, kdy muž zvedá zbraň. Vrazí mu nůž kousek od ramene a donutí ho ruku se zbraní stáhnout dolů.

"To koukáš, že to někdo zkusil taky." Sykne po něm vztekle, ale vzápětí už letí kamsi do prachu, ani mrknout nestačí. Tak dobře, tohle úplně nedomyslel, ale nebyl mafián, většinou se ani nepral. Nemůže popadnout dech a pomalu se ani zvednout, jak má tmu před očima, když zaostří, vidí zbraň proti sobě. Padne jeden výstřel, muž před ním jde na kolena. Když padne druhý výstřel, mířený proti němu Dai se schoulí do klubíčka, hrozně to bolí, vůbec si nedokáže uvědomit odkud. Cítí teplou tekutinu na svém břiše a žaludek se mu znovu obrací, je jí tolik.

Ricko

"Půl hodiny." Zopakuje Ricko po svém bratrovi, aby bylo jasné, že to vzal na vědomí. Tolik času nahoře ani potřebovat nebudou. Zyean to zařídil přímo královsky, ale on ví, že se ho pokusí stejně ještě nějak pojistit. Navíc policie už znala jejich hrátky. Jakmile se někde stalo něco podezřelého, věděli, že mají začít pátrat po problému někde úplně jinde. Naštěstí bylo Tokyo přímo obrovské a oni nikdy neměli žádná vodítka. Daichiho vrtění hlavou už nevěnuje pozornost a rovnou mizí v bráně do pekel. Trvá to přesně vteřinu, než se ozvou první výstřely a už neutichnou. Ricko využije moment překvapení, rovnou zastřelí jednoho chlápka čistě do hlavy, namíří zbraň a oddělá dalšího. Ode dveří zní další rachot, jak se Křídla dostávají dovnitř a likvidují přední hlídky. Něco se děje nejspíš i zvenčí a okolo. Má několik málo vteřin, aby si našel krytí a schoval se, jinak bude další na řadě. Je jich tady doopravdy hodně. Nečekal, že to bude tak velké a kdyby neměl všechnu Zyeanovu palebnou podporu, prostě by tohle nejspíš nezvládl. O to důležitější je, aby tuhle špínu vykořenil, protože to jen dokazovalo, že to nebyla zase tak malá ryba, jako se zdálo. Někdo mu hlásí, že se někteří snaží utéct a jiní zase řádí v Daichiho bývalém bydlišti. Ze svých osobních věcí už Daichi bohužel nikdy nic neuvidí. I kdyby tam zůstal kámen na kameni, on ho tam nepustí, už tam nikdy nebude bezpečno a stejně to tam brzy někdo rozkrade. Je to skoro zázrak, že v tomhle zmatku ještě někdo tuší, kdo je kdo a že se Ricko nedostal žádné kulce do cesty. Začíná si ho brát šílenství jeho otce. Je to jako rodinné brnění. Vyjde ze svého úkrytu se šíleným smíchem, ruku s pistolí nataženou před sebou a posílá do pekel jednoho za druhým. Jeho muži se ho zoufale snaží krýt a všelijak zařídit, aby se mu nic nestalo. Přes kouř už není v místnosti ani vidět a jemu se z ničeho nic smekne noha po něčem kluzkém na podlaze. Málem sebou práskne o podlahu, ale ještě že tak, protože si díky tomu všimne, že bosse už dostali k průlezu do tunelů a snaží se tudy utéct. 

"Jestli zdrhne, všichni jste skončili!" Naprosto ho to rozlítí. Teď ne, teď prostě neprohraje!! Jenže u průlezu se dělo ještě něco. Kus od něj totiž Daiciho tělo prolétne vzduchem a pak trochu jako ve zpomalených záběrech vidí, jak nějaký chlap zvedá ruku, míří, střílí a Daichi jde k zemi. Co tady dělá, proč nezůstal dole??? Skončilo to všechno ještě dřív, než to mezi nimi vůbec začalo? Umřel by tak jako tak, až by na něj boss dole narazil? Teď se potvrzuje známé pravidlo, že milenka do akce nepatří, protože Rickova pozornost se trhá, boss prchá a někdo do něj vráží celým tělem, aby ho dostal k zemi a on tak unikl další kulce. 

"Zye!" Štěkne skoro zoufale do sluchátka, ale jeho bratr teď nemůže vědět, co se tady děje. Daichi na zemi, boss v tunelu a k tomu ty hlídky. 

"Ne!" Třískne pěstí vztekle do podlahy. 

"Dostaň ho odtud. Všechny naše krucinál!" Popadne za tváře toho, kdo ho zachránil a pak už se bezhlavě a bez přemýšlení vrhá do tunelu za bossem. 

"Stůj!" Na slepo střílí, ale kulka se odrazí od stěny, jen to zajiskří. Země tunelu se zachvěje. Ricko se rozeběhne, někde za sebou slyší další kroky, ale ani se neohlédne. 

"Říkám zastav!" Jakmile se chodba narovná, zkouší to znovu. Boss se s pár lidmi kryje za okrajem a zkoušejí palbu opětovat. Ricko nemá moc kam uskočit. Psychopaticky se rozesměje a pokračuje tunelem dopředu. Jednoho sejme, ale boss to není. Do vlasů se mu sesype další varovná sprška hlíny a kamínků. Ještě pár výstřelů a hrozí nebezpečí jim všem bez rozdílu.

Daichi, Zyean, Tora

Dai už nic moc neslyší. Celou tu dobu, kdy se válí v prachu, mu hučí v uších a před očima se mu zatmívá díky bolesti. Nikdy nic podobného nezažil a rozhodně to nechce zažít znovu, pokud vůbec přežije. Na tohle je dost velký pesimista, aby se pomalu loučil se svým životem. +Ještě jsem si vůbec nic neužil.+ Proběhne mu hlavou lítostivě, ale je čas se s tím smířit. Ne, nebyl to nejlepší nápad jeho života, ale ne to, že vlezl do toho casina, ale spíš to, že šel nahoru. Neví nic o tom, že by dopadl možná ještě hůř, kdyby tam zůstal.

Zye je na příjmu celou dobu a vůbec se mu nelíbí, co slyší. Je zvyklý jen poslouchat a odhadovat úspěšnost akce, teď se mu zdá, že se to celé nedaří tak, jak by mělo. Bez váhání sáhne po notebooku a vyrazí ze svého domu. Po městě se ozývá série malých výbuchů, které má na svědomí on sám. Jsou přesně načasované, aby zaměstnávaly hlídky v širokém okolí. Dokonce přeprogramoval i pár semaforů, aby způsobil nehody. Samozřejmě jim nechává několik únikových tras. Na jejich pozemku už naskakuje do auta. Do počítače auta pošle přesnou trasu, kudy má jet a pak už zmizí v prachu. Na monitoru má několik oken a jedno z nich mu hlásí polohu Rickova sluchátka. Signál je slabý, dost často vypadává, když je nad ním příliš mnoho překážek, ale přesto dokáže odhadnout jejich směr.

"Zastav tam, půjdeš rovnou k plechovým dveřím do podzemí, měl by ses objevit kousek od nich." Úkoluje muže za volantem a ten jen přikývne. Ani jeden z nich neví, co se děje uvnitř baru. Muž opravdu poslechne Rickovy rozkazy, ale první bere jejich muže, aby je pomohl dostat ven. Dai by na něj rád zařval, že je tu krucinál taky, ale to trochu marná snaha. Není se čemu divit, je jen zloděj, kdo by na něj bral ohledy? Zye očima skenuje monitor, posílá další muže, aby pochytali zbytek, co se rozběhl ulicemi, stejně jako Rickův pohyb. Jestli se plete a oni zahnou…Pokaždé když se ztratí signál, přestane dýchat a jakmile se objeví, trochu se mu uleví. Pořád míří stejným směrem a to je dobře. Bude doufat, že zase jednou bude štěstí stát při nich. Cítí na sobě oči ve zpětném zrcátku, ale snaží se je ignorovat. Jakmile auto smykem zastaví, muž za volantem vyběhne rovnou ke dveřím. Zye už si přesedá, odkládá počítač na sedadlo spolujezdce a míří k baru. Potřebuje to vidět, zjistit škody a hlavě naplánovat všechno, co je potřeba zakrýt. U toho stíhá rozdávat rozkazy do sluchátka a ještě kontrolovat polohu všech. Ta opice není daleko od pravdy, ale tentokrát to není o běhu, překážkách a lození po plotech a budovách. Před prchajícími v tunelu se zdánlivě odnikud vynoří postava, hodně netypická na Japonce.

"Kampak pánové." Prohodí Tora s nádechem pobavení a několik plynulými pohyby, sundá dva k zemi. Je tu tma jak v pytli a on má na očích brýle pro noční vidění. Musel si na ně hodně zvykat, ale za ty roky už to není problém. Odzbrojí bosse a jeho zbraň během pár vteřin rozebere a části odhodí na zem. 

"Nikdo ti neříkal, že před smrtí nezdrhneš? Ne, výborně, teď to ucítíš na vlastní kůži." Dojde na tichý, hluboká hlas, který se nese tmou.

"Poslal jsem ti tam Toru, tak ho nezastřel." Stihne ještě Zye poslat zprávu Rickovi, když zastaví před barem. Někteří muži jsou odnášeni do aut, jiný sedají jako spolujezdci na motorku. Zye odchytí jednoho z nich.

"Kde je Daichi?" Zeptá se ostrým hlasem, který by od něj nikdo nečekal.

"Kdo?" Vypadá muž proti němu nechápavě.

"Ten zloděj." Protáčí očima Zye a když se mu dostane kývnutí a mumlání, že asi ještě uvnitř zatváří se naštvaně.

"Tohle ještě vyřešíme." Sykne po něm a vydá se dovnitř. Očima skenuje prostor a hledá věci, které by tu neměly zůstat, u toho rovnou úkoluje přeživší, aby to posbírali. A pak ho uvidí ležet v prachu.

"No nazdar." Vyfoukne vzduch z plic. Nečeká na nic a rovnou bere Daichiho do náruče.

"Nikdo ti neříkal, že na noční ulici není bezpečno." Rýpe si trochu, ale tváří se vážně. Podle něj má ten kluk svou vlastní cenu a byla by škoda o něj přijít a to ani neví, proč se to stalo. Nese ho ven, rovnou do Torova auta.

"Ricko-kun, posílám ti do mobilu nějaké trasy, jak se dostat ven. Ke každému východu vám někoho pošlu. Nedělej kraviny, bráško, Daichiho mám a vezmu ho rovnou k doktorovi." Z auta se ještě ohlédne a pár mužů pošle v autech na určená místa. Sám sedá za volant a míří k zaplacenému doktorovi, který se na něj podívá. Na podobná místa míří i několik jejich mužů, kteří jsou zraněni. Daichi dál v tichosti krvácí na sedačku Torova auta a už víceméně přišel o vědomí.

Ricko

Ricko se dál zběsile žene za bossem. Někde v dálce v tunelu slyší svoje chlapy, kteří se ho snaží dohonit. Už sundal dva jeho poskoky, ale ne a ne se trefit přímo do něj a ví, že minimálně dva další chlapy tam ve předu ještě má. Kdesi za ním zaduní výstřel a pak ještě něco mnohem temnějšího. Celá země se jim otřese pod nohama jako jedno z četných tokyských zemětřesení, ale není to tak docela stejné. Do vlasů se mu sesype další suť. Měl by odtud rychle vypadnout. Vypadá to, že někde za ním došlo k závalu. Snad tam nikdo z jeho nezůstal, ale tato chodba už asi příliš průchozí nebude, dokud se ji město nerozhodně opravit. A pak se ve předu něco stane. Nějaká temná postava vystoupí ze stínů a hladce se zbaví všech potíží. Ricko se zastaví na místě a chvíli na to zírá. Zvedne se v něm zvláštní směsice emocí. Poznal Toru a měl by mu být vděčný a zároveň se cítí, jako by ho někdo připravil o korunu. Jako když tvrdě dřete, abyste uběhli maraton a těsně před cílem vás předběhne sprinter… Několik vteřin má chuť zvednout ruku a zastřelit ho taky, čistě jenom tak, aby si ulevil. Tahle akce byla šílená a teď mu někdo sebral korunu. Bylo to lepší, než aby ten chlap utekl, to rozhodně, ale to si teď jeho hlava nedovede připustit. Opře se zády o stěnu tunelu. Ruku s pistolí nechává zpola svěšenou před sebou a tou druhou si zajede na bok pod sako. V předklonu se vydýchává. Když se tam podívá znovu, uvědomí si, že ten chlap žije. Tora ho tam jenom drží znehybněného a vyčkává na jeho rozkaz. Musí na chvíli pevně zavřít oči. Tohle zvláštní šílenství jeho rodiny. Na chvíli ho málem dohnalo. Co kdyby to skutečně udělal? Ne, to se nikdy nestane… Otec míval svoje zkraty, ale nikdy ne tak zásadní, u Zyeana o nich jeden ani nevěděl, ale jeho stav jako  kdyby se s roky trochu zhoršoval. Pomalu dojde k Torovi a poplácá ho po rameni.

"Díky." Řekne upřímně a nedá na sobě vůbec nic znát, ale v duchu sám sebe trochu děsí. Nikomu o tom neřekl a ani to nemá v plánu, mohli by ho kvůli tomu chtít připravit o vládu nad městem. 

"Je dobře, že tě má rodina při sobě." Složí mu ještě jeden kompliment a pak kývne, aby toho hajzla dostali odtud. Odvezou ho s sebou a dostanou z něj všechny informace, které budou chtít. Jakmile jsou zase na povrchu, Ricko se zhluboka nadechne a schová zbraň, ale ještě není po všem. Vězeň putuje na motorku za Toru, on sám dostává svou a musí rychle odtud. Jízda po městě je zběsilá, ale díky Zyeanovi přesně vědí kam jet a kde je naopak silnice neprůjezdná a nakonec se dostanou do bezpečí sídla. Zajatce nechá odvláčet na obvyklé místo, poslechne si důležité hlášení o tom, kdo zůstal, kdo se vrátil, jaké zranění, odhadem i škody a co by z toho mohlo být pro veřejnost a policii a pak se trochu vyčerpaně podívá na dům svých otců. Nechávali je se Zyeanem dělat, co uznali za vhodné, ale nepochybně ho čeká dlouhá debata i s nimi už jenom proto, co dnes zjistil a ještě zjistí. Lehnout si ale ještě zdaleka nepůjde. Jeho bratr není zpátky. Je v bezpečí u lékaře, ale společně s ním je tam i Daichi a vypadá to na kritický stav. Je to proto, že ho nechali ležet na zemi příliš dlouho a on málem vykrvácel. Dostává transfúzi krve a odstraňují mu kulku. Ricko si vyčerpaně zamne kořen nosu. 

"Nachystejte mi auto..." Řekne už trochu dutě. Musí za ním. I kdyby jen proto, že dneska to byla Daichiho zásluha a dlužil mu to. Hlavně ale taky proto, jak moc by se jim podle Zyeana mohl hodit a pak… Neznali se, v podstatě k sobě neměli žádné vazby ani závazky. Byl pro něj cizí kluk a jeho práce bude vždycky a už navždycky na prvním místě, protože Ricko by se nikdy neotočil zády k chlapům, kteří za něj nasazovali krk a jejich rodinám kvůli citovému jančení, to ho tátové naučili, jenže… Prostě musí za ním. O půl hodiny později vystupuje z auta před sídlem jejich lékaře.

Daichi, Zyean, Tora

Tora sice drží chlapa pevně v rukách, ale pohled míří k Rickovi. Skoro ho jím skenuje a přemýšlí, co se mu honí hlavou. Přece jen si dokáže něco uvědomit a to je fakt, že kdyby mu někdo cíl takhle před nosem zabavil, asi by byl hodně…Na to slušné slovo neexistuje. Neví nic o Rickových stavech, jen dokáže přemýšlet podobným způsobem. Taky mu ale jeho povaha nedovolila, ho nechat jen tak proběhnout. Strop se jim sype na hlavu, stěny se zlehka otřásají a je jasné, že tady zůstat dlouho nemůžou. Navíc, jemu se podobném prostoru ani trochu nelíbí. Kdysi dávno by tu nevydržel ani vteřinu. Aby tohle celé potlačil, nechal se zavřít do bedny a tam byl, dokud ho to nepřešlo. Tak to dělal se všemi slabostmi, které měl, aby se jich pomalu zbavil. Byl to drsný trénink, ale teď nemá problémy  vůbec s ničím, tedy skoro, ale nikomu nic přiznávat nebude samozřejmě.

"V pohodě. Zye mě poslal, abych vás v případě nouze vytáhl, nevypadá to tu moc stabilně." Kývne hlavou a podívá se na strop. Neřekne nic o tom, co se mu prohnalo hlavou. Trhne s tím pitomcem, kterého pořád drží a táhne ho s sebou chodbou. Sem ti si neodpustí drcnout do něj víc, dokud se alespoň neozve bolestné zakňučení, pak je teprve spokojený.

"Hm, tím bych si nebyl tak jistý. Některým už pěkně lezu na nervy." Nadhodí s nádechem pobavení v hlase a jeden z mužů se ušklíbne. Nedávno si dost vjeli do vlasů a málem to skončilo rvačkou, kdyby zrovna nešel kolem Reita a nedal to do pořádku. Někdy vážně přemýšlí, co někdo jako on dělá zrovna u mafie, a pak mu při pár akcích vytřel zrak, ale to je teď vedlejší. Torovi trochu povolí výraz, jakmile se usadí na motorku a může si užít jízdu. V sídle je to on, kdo vězně osobně odtáhne, aby měl o zábavu postaráno. 

Zye se taky nenudí. Sedí se svým notebookem v jednom z křesel. Vypadá to tu trochu jako obývák a čeká, až s Daichim skončí. Podle doktora ho přivezl na poslední chvíli. Už moc nechybělo. S tím jak mu jejich muž odpověděl, když se na místě na Daichiho ptal, je mu jasné, o co tam šlo. Prostě se první starali o své muže a Daichiho by si nejspíš nechali na konec, kdyby to vůbec přežil. Ne, to už by nevydržel. 

"Pitomci." Prohodí si pro sebe s očima přikovanýma k obrazovce. Sleduje pohyb Ricka a všech ostatních, dokud se nedostanou do bezpečí sídla. Pak teprve se trochu sesune na židli a přiklapne notebook. Nechá víčka klesnout a hlavně odpočinout očím. Jsou zvyklé a stejně potřebují podobný luxus jako je chvíle tmy a klidu. Všechno nakonec dobře dopadlo, ale ten strach o Ricka mu někdy nedával spát. Jeho bráška byl ten, kdo býval venku, kdo se přímo akcí účastnil. Zye byl v relativním bezpečí za monitorem, ale ten pocit zodpovědnosti za všechny….Stačila jen jediná chyba v kódu nebo v jeho dedukci a bylo byl konec. Tentokrát se to ale nestalo. On měl dost pochybností o sobě samém, i když to nebylo vidět. Navenek se tvářil, že si naprosto věří, ale uvnitř…byl radši, když mohl být zalezlý doma. Usměje se široce a sáhne po svém kelímku s kávou, stejně jako po malém občerstvení, které tu má. Ještě nevyrostl z chuti k jídlu. Občas by se mohl cpát od rána do večera. Když vejde doktor, vstane a poslechne si informace o Daichiho stavu. Nebylo to dobré, ale už je stabilizovaný, nejspíš bude spát. Je prý jen malá pravděpodobnost, že se probere. Stejně se zvedne a zamíří do pokoje, kde odpočívá. Kolem je hromada přístrojů, které Zye dokáže pojmenovat a říct, jaký systém je řídí. Usadí se opodál a chvíli pozoruje Daichiho, jak klidně oddechuje.

"Tys mi dal." Vynadá mu s protočením očí v sloup.

"Počkej, až přijde Ricko, ten ti pěkně vynadá, až se probereš a budeš schopný to pořádně vnímat." Povídá si klidně sám se sebou, než se trochu sesune a nechá víčka znovu klesnout. Probere se za pár minut z noční můry s prudkým trhnutím. Za chvíli na to se dveře otevřou a objeví se Ricko.

"Tobě ten kluk nedá spát hm?" Rýpne si do bratra s úsměvem.

"Za to on spinká jako nemluvně." Kývne hlavou k Daichimu.

"Asi ještě chvíli bude. Kulku vytáhli, nic důležitého nepoškodila, ale ztratil hodně krve. Nechali ho tam ležet dost dlouho." Práskne mu klidně, co zjistil přímo na místě. Ohlédne se přes rameno, když zaregistruje pohyb.

"Pojedu domů, mám pár věcí, na které se potřebuju ještě podívat, hlavně další plány podzemí." Zamíří kolem Ricka ven ze dveří. Cestou ho poplácá po zádech.

"Tebe se jen tak nezbavím, co?" Uchechtne se.

"Ještě, že tak." Mrkne na něj, než opustí místnost v okamžiku, kdy se Daichiho víčka zachvějí.

Ricko

Na klinice se mu doktor okamžitě věnuje a sdělí mu všechny podrobnosti o stavu všech, které sem dnes v noci přivezli. Ricko si je trpělivě vyslechne, ale ve skutečnosti ho zajímá jenom jediný. Ne, že by snad o svoje muže nejevil žádný zájem, ale v tuto chvíli ho Daichi zajímá úplně jiným směrem. Hned poté vejde do pokoje, kde Daichi odpočívá, ale jako první mu pohled padne  na jeho bratra, který ho tu hlídá.

"Zye-chan..." S jasnou úlevou ho obejme kolem krku a na chvíli pevně stiskne jako by to byl on, kdo byl celou noc tam venku a střílel do všeho, co se hýbe. Vedle něj se cítil doma ať to bylo kdekoliv a především byl v klidu. Žádná psychická nejistota. Bylo to jeho dvojče a jemu vždycky připadalo, že jsou jako jedna bytost ve dvou tělech. Pomalu stočí oči na Daichiho. Má na obličeji kyslíkovou masku, koukají z něj hadičky a kape do něj infúze, ale jinak je všechno čisté a upravené. Vypadá vlastně hodně dobře na to, co má za sebou. Jeho oči ztvrdnou a zchladnou, když mu Zye řekne, jak to bylo. Vysloveně nařídil, aby se o Daiciho postarali, aby ho zvedli a odnesli do bezpečí, ale nikdo se o něj nestaral tak, jak chtěl. Kdyby na něm Rickovi nezáleželo, žádný takový jmenovitý příkaz by nevydal. Řekl to proto, že v tu chvíli nemohl být na dvou místech a potřeboval, aby ho někdo zastoupil, když on sám honil kořist. Jenže to se nestalo… Je to další osoba, která se mu má zodpovídat. V jeho casinu řádili zloději, jak je napadlo a nikdo o tom nevěděl… jeho muži nerespektují jeho příkazy. Buď z něj mají všichni dobrý den a on byl doteď slepý, nebo někdo cíleně podrývá jeho autoritu. Podívá se pomalu Zyeanovi do očí a hledá v nich odpověď, jestli došel ke stejnému závěru jako on. 

"Vyspi se… plány podzemí nám neutečou. Tohle nám nikdo nevyfoukne." Pousměje se a stiskne jeho rameno zpět. On sám si připadá k smrti unavený. Taky se uchechtne při jeho poslední poznámce. Kdyby ho neměl, dnešek by nedal. Pak už je ale s Daichim sám. I on si všimne jemného zachvění. Nejspíš dostal něco na bolest a po tom se hezky spinká. Bojuje s tím, aby otevřel oči. Dojde k jeho posteli a posadí se. Vzhledem k tomu, že se ještě nestačil převléknout, má na sobě pořád dost špinavé a krví zacákané věci. Hned mu tu postýlku zašpiní, ale zároveň dlouho pozoruje jeho bledou tvář. Je opravdu nádherný. Skutečná panenka, i když je jeho líčení pryč. A dneska se ukázalo, že i užitečná. Pro podobné typy se ztrácela hlava snadno. Jemně konečky prstů pohladí hřbet jeho ruky. Velké oči se pootevřou, ale víc nezvládnou. 

"To je v pořádku, jen spi. Máš hrozný průšvih a bohužel ses dožil toho, až ti vynadám. Vůbec neposloucháš." Broukne měkce, ale v jeho hlase je jenom starost, nic víc. Pomaličku objevuje pocity, které k nikomu cizímu nikdy nechoval. Proč by mu na něm mělo záležet? Jenže když si představí, že by mohlo, že by pro jednou měl i něco živého a dýchajícího… líbí se mu to. Sice to není zrovna děvče, ale to je v tomhle světě snad i dobře. Mafie mívala manželky, věrné a krásné, ale často stály mimo všechno a jejich muži se jen klepali, aby se jim nic nestalo. Daichi se znovu pohrouží do snů a pak už si Ricko nepamatuje vůbec nic. Rozhodně ne ruce sester a doktora, které ho převlékly a uložily do postele vedle. Spal tak tvrdě, že o tom neměl ani ponětí. Vypadal jako další pacient, ale nic mu nebylo. Když mu ráno přinesli snídani, Daichi ještě pořád spal, ale masku mu vyměnili za kyslíkové brýle. Čekala ho ještě jedna transfúze a během pár dní prý vyskočí na nohy. Měl hodně síly. Ricko na něj nemohl čekat, ale věděl, že bude v pořádku a že ho brzy odveze domů. K sobě domů… +Beztak ti Zye všechno vykecá...+ O tom, jak spal v nemocnici s ním.