Sena x Inoran - V mém světě. - část 5.

(Inoranův byt)

Sena

Musí se usmát představě, jak Inoran pevným hlasem oznámí celé aule, že mají odejít všichni kromě pana Ageiwy. Pak by mohli jenom doufat, že nikdo z nich nezůstane stát přímo u dveří. Zadoufá, že svými slovy Inorana nijak neodradí. Už je nedočkavý a neví, co by si počal, kdyby se mu podobné chování nelíbilo a byl by opravdu na pomalejší způsob. To se však nestane a Sena si niterně vydechne. Na rtech ho brní dotek Inoranova palce, zatímco mu upřeně hledí do očí. Žaludek se mu zachvěje při představách nekonečně strávených milostných chvilek a nakonec Ino překvapí jeho, když mu řekne, že by se od něj znásilnit klidně nechal. Koutky se mu vyhoupnu nahoru a předchozí obava z něj rázem spadne. Takže si může klidně dovolit být odvážnější a nebude se muset tolik hlídat ve svých impulsivních nápadech. Někde slyšel, že když si dva nerozumí v posteli, může to zcela pohřbít jejich jinak spokojený vztah. A on vůbec netušil, jaký vlastně sám byl. Tím spíš ho děsilo, že by se to s ním Inoranovi nakonec nemuselo líbit. Kdyby jenom tušil, že i jeho sexy starší a zkušený učitel ještě před chvílí sdílel podobné pochybnosti… V jeho očích má všechno pevně v rukou, o všem jasno, prostě… Je tím, o kterého se může ve všech ohledech opřít. Ino už na nic nečeká a rovnou ho políbí. Teď se přestává hlídat i on, konec nesmělých doteků a Senou projedou vibrace očekávání. Přijde to vzápětí, když se od něj Ino zase oddálí a začne svlékat sám sebe. Trochu fascinovaně na něj hledí, především na jeho ruce, které si pohrají s knoflíky košile. Má moc krásné, mužné a sexy ruce a za chvíli je Sena bude mít na svém těle. Jenom při té představě si musí tiše povzdechnout. Sledovat někoho, jak se svléká, mu vhání červeň do tváří, ale zároveň to v něm probouzí jistou dravost. A ten knoflík od kalhot, to je něco, co jeho oči přitahuje jako magnet. Je skoro škoda, že toho Ino rovnou neukáže víc, ale místo toho ho Sena může pevně obejmout a nechá se jím zvolna položit na záda. Celou tu dobu ho líbá a zároveň intenzivně vnímá všechny jeho doteky, které se zdají být snad všude. Sám má jednu ruku pod ním, ale druhou jemně svírá jeho tvář, po které ho hladí. Cítí na pokožce stopu jeho počínajícího strniště. Není vidět, ale je cítit a je taky zatraceně sexy. Hlasitěji si povzdechne do jeho rtů a pohne se boky proti němu, když ucítí jeho dlaň na pozadí. Nebyl to dobyvačný pohyb, jen čistě přirozený. To, co ucítí proti svému klínu, mu dál pumpuje krev do žil a nutí ho zapomínat na všechno okolo sebe. Vážně rád by ho už cítil nějak… hmatatelněji a tak sebere odvahu, vyklouzne dlaní z jeho vlasů a zamíří s ní rovnou tam a pod látku kalhot. Ještě, že má tak drobné ruce, pohodlně se tam vejdou. Znovu si tiše zasténá a dá najevo, že svého hlasu se nebojí ani jím nejspíš nebude šetřit. Jestli má Ino citlivé sousedy, asi bude mít co vysvětlovat, protože Sena nezní ani jako děvče. Inoran mu to okamžitě vrátí a má to o to jednodušší, protože Senův klín je odhalený. Přinutí ho přestat se svým průzkumem a soustředit se chvíli jenom na sebe a na to, co s ním dělá. Tváře má celé rozpálené a dech výrazně mělčí a rychlejší. Znovu sleduje každý jeho pohyb, když se Ino znovu oddálí, aby dokončil svoje svlékání. Možná by tak na něj neměl zírat, ale on prostě musí. Moc se mu líbí a není k uvěření, že je to celé snad i jeho. Podá mu svou dlaň, aby se mohl vrátit zpět k němu. 

"Právě naopak." Ubezpečí ho o tom, jak se mu to líbí a už zase se topí v jeho očích, když se Ino posune tentokrát nad něho. Rozechvěle vydechne a zvolna mu udělá místo mezi svými stehny, která se také několikrát zachvějí. Teď cítí určitou nejistotu, ale to je jen proto, že je to všechno nové. Váha Inoranova těla i tlak jeho klína proti Senovu je něco nepopsatelně příjemného. Je to zvláštní, ale opravdu se na to bude pokaždé těšit. Jde společně s jeho pohybem nahoru a zase dolů a jeden jediný pohyb může za to, že se mu zatmí před očima. Jak vydrží to všechno, to netuší. 

"Nebylo to potřeba, ale máš pravdu." Řekne. Jak by teď mohl myslet? Inoran brzy opustí jeho rty a on mu nastaví krk k dalšímu hýčkání. Dolů po jeho těle klesá mnohem rychleji, než když si hrál s jeho nožkami, přesně tak, jak Sena chtěl. Nakonec dojde až k jeho klínu. Sena ho neustále hladil, kam jenom dosáhl a teď očekáváním kříží palce u nohou a napíná celé tělo. Když ho Ino pojme do svých úst, vážně moc se snaží, ale jeho hlas hrdelně protne noční vzduch a pak sebou celý škubne do strany, jak se to nedá snést. Ino ho přidržuje na místě, brání mu v přehnaných pohybech, kdyby si ublížili snad oba a on se v něm doslova ztrácí. Oči má pevně zavřené, za nimi mu jiskří gejzíry světýlek, tahá se střídavě za svoje vlasy, za prostěradlo a za ty jeho a všechno to trvá příliš krátce, když si poprvé sáhne na vrchol. S jeho vlastní rukou se to vážně nedá srovnávat. Trvá mu, než je schopný uvědomit si zase sám sebe. Prudce otevře modré oči a udýchaně hledí na strop. Ani si nevšiml, že se Inoran ocitl zase vedle něj a začal ho hladit po těle. 

"Kruci." Vyrazí ze sebe, jen co si je trochu jistý, že mu vzduch neshoří v plicích.

Inoran

Přál by si mnohem víc Senových doteků. Už jen první z nich, ho donutil hlasitěji si povzdechnout. Je to příliš příjemné, než aby tomu odolával. Sena je odvážnější, než na první pohled zdálo a je rád, že se nezdráhá vyrazit na vlastní průzkum. Dal by mu mnohem víc prostoru, ale nedokáže ovládnout svou podstatu. První se musí postarat o něj, aby byl si byl jistý, že je to dost a pak ho nechá, aby mu jeho péči oplatil. Bylo to jako prokletí, ale nerad by se ho vzdával. Ostatní pro něj byli vždycky na prvním místě. Vypadá skoro až překvapeně, když si konečně pořádně pustí do hlavy jeho slova. Líbí se mu? I přes to kolik let je dělí? Začne si přiznávat, že by to tak opravdu být mohlo. Nebylo to nízké sebevědomé, co ho nutí podobným způsobem přemýšlet, spíš jen… Prostě o tom jak vypadá, nikdy příliš nepřemýšlel. Jemu by se ale opravdu rád líbil. Musí se upřímně pousmát, když Senovi uteče slovíčko na jeho vrcholu. Dobře, mohl by být se sebou spokojený, že se mu něco podobného podařilo. Nikdy nepotřeboval mít přehnané zkušenosti, vlastně těch partnerů za svůj život neměl tolik. Celou tu dobu si obstojně vystačil se svou empatií a schopností vžít se do emocí druhého. Pozorovat náznaky a dát i těm nejmenším akurátní váhu. Když má konečně Senu v objetí, nechá víčka na pár vteřin klesnout. Pořád dokola si přehrává všechny okamžiky, každý výraz v Senově tváři. Je jím pohlcený, dokonale okouzlený. Co mu před chvílí ukázal, stupňuje míru jeho touhy, mít ho u sebe pořád víc. Nejde to, on sám nemá tolik času, aby s ním mohl trávit celé dny a Sena taky ne. Musel domů, studovat a tvářit se před svými rodiči, že se nic z toho neděje. Propadl tomu jako pokaždé, když s někým trávil mnohem víc času. Možná proto se raději plně ponořil do práce. Pro mnohé bylo jeho prožívání vztahů příliš neúnosné.

"Jsem rád, že se ti to líbilo." Pošeptá mu do růžových pramenů, ke kterým si krátce přivoní. Miloval podobné chvíle, krátké okamžiky, které se mu pečlivě zarývaly hluboko do hlavy. Stačila jen jeho vůně, pocit, že je mu dostatečně blízko a byl naprosto spokojený. Má vedle sebe nádherné tělo, které na něj volá, aby ho hýčkal mnohem víc a stejně…Nedokáže se na něj vrhnout, jak by to udělal kdokoliv jiný. Přesto nechce přestávat. Dá mu dostatek času, aby si užil poslední dozvuky prožitého orgasmu, ale vychladnout ho nenechá. Prohlédne si jemné rysy v jeho tváři, vztáhne k ní ruku a dotkne se letmo pramenů na jeho spánku. Plynulým pohybem je odhrne z tváře a pak nechá bříška klouzat mnohem níž. Zmapuje hrudní kost, až k jejímu konci odkud pokračuje středem hrudníku.

"Promiň, neumím tolik spěchat." Omluví se mu v podstatě. Nedokáže ovládnout pocit, že si to musí pořádně vychutnat, že je to možná první a taky poslední příležitost. Mohlo se toho tolik stát.

"Přestávat ale nechci." Ujistí ho a pozoruje bedlivě výraz, který přijde. To mu jako odpověď stačí, aby mohl pokračovat dál. Nepotřebuje slova, i když je sám často používá, obejde se i bez nich. Mírně se pozvedne na předloktí, když už je dlaní příliš nízko. Potřebuje se víc naklonit a využije toho, aby přitiskl své rty na rozpálenou kůži. Jak kdyby přes každý dotek dokázal cítit touhu uvnitř Seny. Nikdy podobný pocit nezažil. Jakmile je dostatečně nízko, pomalu ho pohladí v nejspíš ještě pořád přecitlivělém klíně. Jen zlehka, aby to nebylo nepříjemné. Své doteky ale postupně stupňuje, než s pohledem upřeným do Senových očí zajede prsty mnohem dál.

"Jen pokud si to budeš přát, moje Múzo." Ujistí ho, že na ničem jiném, než na jeho rozhodnutí nezáleží. Platilo to před taxíkem, platí to pořád. Pohne se dlaní k jeho stehnu, které zlehka pozvedne. Pomalu se přesune nad jeho tělo a totéž zopakuje u druhého. Všechnu svou váhu drží na levé ruce, pravou zamíří mezi jejich těla a vrátí se opatrně do míst mezi jeho polovičkami. Opře si hřbet zápěstí o vlastní stehno a mírně pohne boky při těm Senovým. S pohybem podráždí jak sám sebe tak i vchod do Senova nitra. Ukazuje jemu i sobě samému, jak moc příjemné by to mohlo být. Už s tím nepřestane a je znát, jak moc to působí i na něj. Po chvíli musí sám sklonit hlavu, nechá víčka klesnout a ozve se z jeho rtů tlumený povzdech.

"Sena-chan." Neodolá pokušení vyslovit jeho jméno. Pomalu zvedne tvář a aniž by omezil své pohyby, skloní se k jeho rtům. Polibky jsou intenzivnější, než před chvíli, stejně tak pohyb jeho boků. Jakmile se oddálí, podívá se dlouze do jeho očí. Znovu čeká na souhlas, který ho přiměje vylovit svou dlaň a navlhčit své vlastní prsty. Opravdu moc ho chce cítit, užít si dokonalé splynutí. Uvědomuje si, že snad poprvé v životě by nejspíš nedokázal zastavit.

"Dáváš mi pocity, které jsem dřív neznal, díky za ně." Šeptne mu do rtů, než ho znovu políbí. Využije toho, aby se pokusil prsty dostat do jeho nitra a připravil ho na sebe samého.

Sena

Jakmile ho jeho hlas pohladí v uších, přetočí se na bok a na několik okamžiků se schová v jeho náručí. Je hrozně zpocený jenom z toho, co se tady dělo před chvílí a potřebuje se na chvíli nechat konejšit. Inoran jako by to věděl, protože zůstává zcela klidný a nikam nespěchá, i když by si už sám zasloužil Senovu pozornost. Než se ale nadechne k další činnosti, ucítí jeho dlaň, jak mu klouže po těle a míří znovu dolů. Zatají dech a podívá se do jeho očí, když se mu omluví. Nejraději by zavrtěl hlavou a řekl mu, že je blázínek, ale pak pochopí, o čem přesně Ino mluví. Chce to uskutečnit celé a ještě pořád si není jistý, jestli se to může stát. Sena je o tom rozhodnutý už týden a zatím se nestalo nic, co by to mohlo změnit, právě naopak. Proto ho to tolik zaskočilo. 

"Ani já ne." Řekne mu s úsměvem a snaží se, aby to neznělo tak dychtivě, ale nějak se nedovede ovládnout. Kdo by se mu mohl divit? Je tak mladý a právě objevil svou třináctou komnatu. Inoran ani netuší, jak moc si tím mohl zavařit. Místo příprav na hodiny se bude muset věnovat jemu, aby Sena alespoň klidně došel domů a pak si to dají znovu, i když asi jenom po telefonu. Kdyby Ino tušil, co se mu teď honí hlavou a že z něj nejspíš bude nymfoman, možná by hodně rychle utíkal. Znovu ucítí jeho doteky v klíně a prudce sebou trhne proti němu. Víc sevře dlaněmi jeho tělo, ale je to spíš proto, že je všechno ještě příliš vydrážděné a citlivé. Postupně se ale začne znovu připravovat na všechno, co má přijít, přivyká jeho dotekům a snese pořád intenzivnější dráždění. Pevně ho obejme kolem krku a ve stejný okamžik ucítí jeho prsty mnohem dál. Je to velmi nezvyklé, měl by se snad hanbou propadnout, že se ho někdo dotýká právě tam, ale v něm to vyvolává celé vlny intenzivní slasti a to se ho Ino jenom dotýká. Nedovede si pomoct a musí stehno intuitivně posunout nahoru. Prsty chodidla má opřené o matraci a propnuté do špičky jako baletka a jeho hlas se začne tiše, ale pravidelně rozléhat ložnicí. Není si jistý, jestli to takhle prociťují úplně všichni, ale on je v tom naprosto ztracený a dovede si to na plno užít, i když jsou pro něj podobné věci zatím neznámé. Studem prostě nikdy netrpěl a nad tím, jestli náhodou nepůsobil nepatřičně nebo trapně, se bude zamýšlet, až bude dávno po všem. Nechá si s nožkou pomoct ještě výš, zatímco ho pomalu přijímá do své náruče a poprvé ucítí váhu celého jeho těla. Je to velmi příjemné. Přiměje se otevřít oči, aby viděl do jeho tváře a usměje se na něj, aby ho ujistil, že je všechno v pořádku. Jakmile pocítí i něco jiného, než je jeho ruka, dostane trochu strach, aby to zvládl. Přece jen je to o dost víc, než prsty a je jasné, že Ino si za chvíli přestane vládnout. Podle Seny je na pokraji, je to znát z jeho gest i způsobu, jakým dýchá a ano, dokonce i teď to dovede vnímat. Znovu se na něj podívá, když uslyší své jméno a jejich rty se znovu spojí. Polibek se stává divočejším a Sena ho schválně žene do krajností. Strhává ho na svou vlnu, úmyslně, aby konečně přestali přemýšlet a plně se poddali svým instinktům. 

"Opravdu moc už tě potřebuji." Řekne mu skoro zoufale, protože další protahování už prostě nesnese a zaklesne špičky svých chodidel za jeho lýtka. Víc ho sevře stehny a sám má snahu pohnout se boky proti němu. Šťastně se usměje po Inoranových dalších slovech a pak už ho konečně ucítí. Na okamžik mu to vezme všechen vzduch z plic, dokonce se mu hlas zlomí uprostřed stenu a na chvíli utichne, než znovu popadne dech. Trochu to bolí, vžene mu to slzy do očí, ale zároveň se přes ně přelévají vlny neskutečné slasti, které velmi rychle nahrazují všechno ostatní. Musí několikrát zamrkat, aby se trochu sebral a uvědomí si, jak daleko už Ino je. Tak moc, že víc už to ani nejde. Zarývá nehty do jeho ramen a lopatek, asi po nich bude mít citelnou památku, ale nešlo to jinak, bylo toho prostě příliš.

Inoran

Snaží se odhadnout, jestli už to není na Senu příliš. Nedokáže od něj ani na vteřinu spustit oči a užívá si každý pocit, který uvidí v jeho tváři. Není tam nic odmítavého a to ho posouvá mnohem dál a dodává mu odvahy a odhodlání a dalším krůčkům. Zdá se, že nezůstanou na tom prvním. Sena ho strhává k mnohem odvážnější akci a ani si to sám nejspíš neuvědomuje. Ino už nejspíš ve svém životě něco podobného potřeboval, aby zjistil, jak by ho měl žít. Už ví, že nic jiného ani nechce, ale nebude ho podobným přiznáním zatím děsit. Měl by s tím chvíli počkat nebo Sena s křikem uteče a už ho nikdy neuvidí. Senovo tělo pod ním ho láká víc než důrazně, aby už neotálel ani chviličku. Sám už nemá vůli to celé víc oddalovat. Doufá, že mu dal dost, aby byl spokojený a ještě bude, když to celé společně dokončí. Jemu samotnému s každým dotekem unikají o něco znatelnější povzdechy. Stačí mu jen pohled na něj a už by nemohl být vzrušenější. Vydechne znovu, když dojde na Senovu pobídku.

"I já tebe potřebuju, opravdu moc." Zvládne ze sebe dostat souvislou větu, i když se musí několikrát odmlčet, aby dostal trochu vzduchu do plic. Projede mu příjemné mrazení podél páteře, když ucítí Senovy nožky kolem svých a to je to poslední, co potřebuje, aby do něj začal pomalu pronikat. Nechce mu ublížit, je velmi opatrný a něžný, jak to jen jde. Ovládá sám sebe, aby nebyl příliš rychlý a stojí ho o skoro všechny síly. Víčka nechává střídavě klesnout a vystoupat nahoru, aby viděl všechno, co mu Sena svým výrazem nabídne. Nikdy by ho nenapadlo, že v někom dokáže vyvolat tolik. Je to opojný pocit a je jasné, že nebude celé dny přemýšlet nad ničím jiným. Jeho život se smrskl k jedinému středobodu a tím se stala osoba u něj. Před očima se mu zatmí, jakmile se uvnitř něj ocitne celý. Paže, na kterých drží celou svou váhu, se rozechvějí a skoro to vypadá, že se na něj položí. Nestane se, jen chvíli setrvává bez pohybu, aby mu dopřál dost času si na něj přivyknout. Přenese váhu na pravou ruku, dlaní té levé ho zlehka pohladí po tváři, než se skloní, aby si ukradl jeho rty. Pak už se konečně pohne. Jeho pohyby nejsou v první chvíli rychlé, užívá si každé pohnutí boků proti těm Senovým. Občas se ozve tiché syknutí a následné zasténání, jakmile ho Sena sevře víc. Ne, nevnímá bolest, jen tím stupňuje slast, která už je tak neúnosná.

"Sena-koi." Ozve se jeho hlas, spíš to zní jako tichá prosba, než oslovení. Tempo se pomalu zrychluje, připravuje ho o dech a zároveň ho popohání k vrcholu, který už nedokáže oddálit. Ještě pár přírazů se drží na pomyslné hranici, počká na Senův vrchol, než se nechá smést výbuchem slasti. Poslední prudký příraz, než zlehka poklesne v pažích, ale nepoloží se na něj. Zvládne se udržet nad ním. Vnímá kapičky potu, které se mu objevily na tváři, stejně jako úsměv, který ukazuje, jak moc není přítomný v této realitě.

"Jak jen zvládnu být někde jindy a bez tebe?" Postěžuje si se spokojeností v hlase, než nechá hlavu spadnout mezi lopatky. Je úplně jedno, kolik mu je let. Je dokonale ztracený v jeho přítomnosti a úplně jím pohlcený. Jakmile má pocit, že trochu popadá dech, protlačí paži kolem jeho pasu, vyklouzne z jeho nitra a přetočí se na postel na zádech, přitahujíc si ho do náruče. Má pocit, že být od něj byť jen o milimetr dál, svět se zboří. Vtiskne mu několik polibků do vlasů, otře se o ně nosem a u toho se spokojeně usmívá.

"Zamiloval jsem se do tebe, moje Múzo." Prozradí mu něco, co už musí nutně vědět.

"Stačil mi jen první pohled a všechno kolem pro mě přestalo existovat. Vidím jen tebe, tvou krásu a smyslnost. Nemusím se ani dívat, stačí mi jen slyšet tvůj hlas." Pokračuje dál ve svém vyznání. Konečky prstů ho hladí po zádech, kam jen dosáhne.

"Myslím, že to jídlo přesuneme na snídani." Krátce se zasměje, protože poslední, co teď chce, je vstávat z postele a jít něco chystat. Nejspíš to příště vzdá rovnu a vsadí na objednané jídlo. Teď, když už ví, jaké to se Senou je, asi nestihne ani zavřít dveře, aby se na něj rovnou nevrhl. Nepoznává sám sebe, ale….Ani za nic to nechce měnit.

Sena

Asi ho trápí, protože co chvíli uslyší jeho bolestné syknutí, ale nedovede si pomoct, aby to nedělal. Svírá svoje ruce zcela podvědomě, zatímco je jím vyplněné celé jeho nitro a brzy znovu uslyší i svoje jméno z jeho rtů. Inoranovy pohyby jsou zprvu velmi pomalé, něžné, jako by sám sebou zkoumal Senovo nitro na místo, aby se bezhlavě vrhnul za slastí a Sena z toho upřímně šílí. Vlastně se mu to líbí a při tom má pořád nutkání hnát ho dál a rychleji. Krouživě ho hladí po ramenou a zádech, když prsty konečně narovná a jakmile se jejich společné pohyby trochu zrychlí, přijde hravě na to, jak mu svými boky pomáhat a jak s nimi vlnit proti němu, aby napomáhal jejich slasti. To, že leží na zádech, pro něj vůbec neznamená, že by chtěl přijít o veškerou iniciativu a možnost to všechno nějak ovlivňovat. Špičkou pravé nožky přejíždí po jeho lýtku, spíš podvědomě, než cíleně a ten pohyb kopíruje i míru únosnosti toho, co s ním zrovna Inoran provádí. Všechno je to smyslně pomalé a zároveň velmi intenzivní a to se odráží ve všech jeho dotecích, které jsou podobné spíš způsobu, jakým by ho masíroval, než hladil. Prožívá to všechno intenzivně, hluboce a na plno a díky tomu není schopný ani otevřít oči a podívat se do tváře nad sebou. Nehlídá svůj hlásek, ale co chvíli se slastně kouše de rtu, mne je o sebe nebo se je snaží navlhčit jazykem, jak mu kvůli zrychlenému dechu vysychají. Pod prsty cítí Inoranovu zralou pokožku, svaly napnuté pod ní, hrající při každém pohybu a především cítí jeho uvnitř sebe a to je něco, co by si nikdy nedovedl ani představit. To samo o sobě stačí a Inoran by ani nemusel dráždit místa, o kterých netušil, že na jeho těle jsou. Teď už to tuší a hodlá z toho vytěžit maximum. Pohrává si s jeho rty, nutí je nabíhat od polibků a sem tam je jemně podrží mezi zuby. Nos má plný jeho vůně a ústa plná jeho chuti a to všechno dohromady mu neskutečně plete hlavu. Všechno to trvá až příliš krátce, rád by to ještě protahoval, ale jeho mladé tělo ho zrazuje, když ho nutí dojít na vrchol. Brání se tomu, je to znát z výrazu jeho tváře, když v jakémsi ne trhne hlavou do strany a nakonec vyvrcholí mezi jejich těla. Už teď ví, že sex bude jeho oblíbenou disciplínou a to ještě pořád létá někde v oblacích a odmítá se vrátit na zem. K jeho uším se probojuje první Inoranova věta, která potvrzuje, že jeho milenec na tom není jinak. Šťastně a velmi spokojeně se usměje, když oči konečně otevře a je v nich vepsaná všechna něha. Ty Inoranovy jsou také nesmírně vřelé a spokojené a Sena by si nikdy nepomyslel, že můžou být ještě o tolik krásnější, než obyčejně. Láska z nich doslova plápolá a žhne, mohl by se o ni ohřát v zimních večerech a k tomu jeho slova, která právě pronáší. To on neví, ale je na tom úplně stejně. Už nepotřebuje chodit domů a kdyby mu řekl, že jeho doma je teď tady s ním? Nebylo to reálné, ale kdyby bylo? Ten pocit, kdy Inoran opouští jeho tělo se mu pranic nelíbí, ale nejdou od sebe zase tak daleko. Schová se u něj v náručí s nosem zabořeným do ohybu jeho krku, kde může spokojeně nadechovat jeho vůni. Unavený je jen tak trošku. Za chvíli popadne dech a možná by ho mohl přemluvit ještě jednou? Bylo by to hodně nestydaté, kdyby to udělal? Nevypadal by nějak nemístně a nenasytně? Zvedne dlaň, aby ho jí mohl hladit po tváři a mnout mezi prsty konečky jeho vlasů. Ze svého místa vidí jenom linii jeho čelisti a sotva patrné strniště na jeho bradě. Je neskutečný. A pak přijdou jeho slova o lásce, vyznání a Sena se celý rozechvěje. Je to šťastné chvění, jenom mu připadá o to horší, že tady nemůže být s ním už napořád. Jak se tohle všechno vlastně přihodilo? Věří mu každičké slovo, je to na něm vidět celý večer. Kromě toho se cítí stejně. Nakonec se pozvedne na předloktí s druhou rukou položenou na jeho prsou a dlouze se mu podívá do očí. 

"Miluju tě, sensei-koi. Nechci domů, ani nikam jinam." Ubezpečí ho. V očích mu ale začíná vesele jiskřit. 

"Neumím to se slovy tak jako ty, ale možná bych ti mohl přinést trochu jiné důkazy svojí náklonnosti a..." Začne se zvolna zvedat do sedu. Dlaní si pročeše vlasy, dlouze se nadechne a pak prostě přehodí nožku přes jeho boky. 

"...oddanosti." Dokončí svou větu, než se poprvé pohne v bocích. Věk nebo ne, on spát prostě nepůjde.

"Večeřet nepotřebuju." Dodá. Energie má na rozdávání i bez jídla a kdyby snad byl Ino věkem unaven, může přece ležet dole. On se o všechno postará, když už ví jak. Začne s pěknou masáží a potom… potom ho asi znásilní.