Sena x Inoran - V mém světě. - část 4.

(Inoranův byt)

Inoran

Ino má skoro celou dobu, kdy zachraňuje kuchyň před očima Senu na pohovce. Tak nerad od něj odcházel a pouštěl ho ze své náruče, ale tohle nesneslo odkladu. Bude si dlouho vyčítat, že se na to radši nevykašlal a něco neobjednal. Mohli si užít tanec a pak chvilku na pohovce a nic je nemuselo rušit. Jídlo by bylo už dávno doma, možná by ho první snědli a nedošlo by na žádné katastrofy. Při myšlence na to, co se dělo opodál sklouzne očima do svého klína. Vlastně ho od prozrazení dělily jen vteřiny. Teď si dopřál pauzu a možná se bude o to víc soustředit, jestli to na Senu náhodou nebylo příliš. Nechtěl couvat, nebylo to o tom, že by měl cokoliv proti tomu, právě naopak. Jenže tahle chvilka přerostla v něco, co si před příchodem tak trochu zakázal. Čistě jen pro pocit, že Senu někam netlačí. Co kdyby měl jen obavy mu to říct? Inova hlava dokáže vyplodit pochybnosti i tam, kde nejsou a je to jen kvůli přehnané starostlivost, kterou nedokáže ovládnout. S ním to Sena bude mít opravdu těžké, nedokázal si příliš kontrolovat a dělal to neustále, i když o to ostatní třeba nestáli. Podaří se mu uklidit tu největší spoušť a zapnout vzduchotechniku na největší obrátky, aby ten zápach nebyl za chviličku cítit. Malinko si dodává odvahu, aby se k Senovi vrátil a snaží se obrnit, aby se na něj nevrhl hned. Ano, prostě první prozkoumá jeho výraz a pak se uvidí, co se bude dít dál. Po cestě sáhne po ovladači a přepne písničku, než ho odloží na jídelní stůl. Má za to, že Sena je pořád na pohovce a jen se mu trochu schovává. Zapře se dlaněmi o opěrku a nahlédne dolů, aby zjistil, že tam Sena není. Zmateně se rozhlédne a přemýšlí, kam mohl jít. Samozřejmě ho napadne koupelna a toaleta, jenže to by slyšel cvaknout dveře. Že by byl tak ponořený do svých myšlenek? Oči mu pomalu padnou na schody vedoucí do jeho v podstatě ložnice. Ne, tam by přece být nemohl. Hlavou se mu proženou představy, v jaké poloze by ho tam mohl najít a nějaká obrana proti reakci vlastního těla už neexistuje. Nechá víčka na chvíli klesnout, krátce si povzdechne nad sebou samým a přesto mu na tváři vyvstane jemný úsměv. I kdyby se pletl, tak to může uhrát na čistou košili nebo něco podobného. Prostě nahoře něco zapomněl. Zvědavost je silnější a celou cestu ke schodům tajně doufá, že tam opravdu je. Stoupá velmi pomalu, ale natahuje krk, aby do své postele dohlédl, co nejdříve. Rty mu klesají od sebe, když se mu začne otvírat pohled na něco dokonale hříšného. Přistihne se, že vůbec nedýchá a ještě dlouho nebude, asi zapomněl, jak se to dělá. Oči pomalu zakotví na jeho odhalených kotnících a stoupají, milimetr po milimetru nahoru. Ani neví, jak se mu povedlo vystoupit na poslední stupínek a nezakopnout u toho.

"Já…" Hlas ho zradí a prozradí, jak moc mimo je. Konečně se mu podaří dosáhnout k jeho tváři a rozpačitě se pousměje.

"Představoval jsem si, jak moc ti to tady bude slušet. Zase jen překonáváš mé představy." Zatím se drží dál a užívá si pohled na dokonalé tělo ve vlastní posteli. Ne, nikoho ani vzdáleně jemu podobného v ní neměl. Nikdo z ní neudělal tak hříšné místo, jako právě Sena. Ještě před pár sekundami si plánoval, jak se bude krotit, ale teď to ani zkoušet nebude, nechce. Konečně vykročí k němu.

"Trochu mi kazíš mou zdrženlivost, ale pokračuj v tom." Blýskne se mu v očích, než se posadí na kraj postele kousek od jeho nožek. Sám povolí několik knoflíků své vlastní košile, protože má pořád pocit, že dýchat se znovu nenaučí.

"Chtěl jsem být gentleman, ale…Promiň, nejde to." Zasměje se tiše a krátce, než položí dlaň na Senův kotník, obejme ho prsty a přitáhne si nožku na svůj klín. První ho jen zlehka hladí, než ji poposune a skloní se k ní rty.

"Myslím, že velmi rád zůstanu u dezertu. Co ty?" Pozvedne k němu oči a pokračuje dál v olíbávání jeho nožky. S každým dalším polibkem se posouvá o kousek výš, než se zastaví těsně nad kolenem. Dlaní mezitím konejší kůži na jeho stehnu, tedy tu část, která je viditelná. Dál zatím jít nechce, ale jistě se to brzo změní. Je čas hýčkat i druhou nožku, té se zatím rukou nedotkne, jen se k ní skloní a pokračuje od kolene zase pomaličku dolů.

Sena

Sena má pocit, že to trvá celou věčnost, i když je to sotva pár minut, co je tady sám. Snad třicetkrát za tu dobu změní názor, jestli si lehnout takhle nebo jinak, ale nakonec zůstane prostě tak, jak je a jakmile dole vrzne první schůdek, nervózně zaryje nehty do peřiny. Je to jenom malá chvilka, než Ino vystoupá nahoru a od prvního okamžiku už jsou jejich oči zase spojené. Senovy rty jsou lehce pootevřené, cítí chvění vlastního těla a Inoran mu připadá neskutečně krásný a sexy. Jako z nějaké reklamy. Kde se naučil takhle chodit? Takhle dívat? Sena asi prostě rovnou omdlí a bude po všem. Snaží se přečíst nějakou reakci v jeho tváři a jakmile se Ino usměje, Sena se uvolní a usměje se zpět. Líbí se mu to a na ničem jiném nezáleží. Dokonce se ani nezlobí za to, jak drze mu vlezl do skříně a oblékl si jeho košili. Potlačuje nutkání kotníky zavrtět, když si je Ino tak prohlíží, snaží se působit sebevědomě, ale zdaleka to nejde tak snadno, jak by si jeden mohl myslet. 

"Ty sis mě tady představoval? Často?" Chytí se jeho slov, protože jsou pro něj dráždivá a v klíně mají patřičnou odezvu. Je pravda, že když šel doma spát, taky si představoval, jaké by to bylo, kdyby tam Inoran mohl být s ním, ale to bylo trochu jiné. Maličko se to blížilo večerům s klukama, protože u něj doma nikdy nikdo jiný, než přátelé nebyli a ten pocit, že jsou máma s tátou za dveřmi, ten byl prostě divný. 

"Chtěl jsi být zdrženlivý?" Zeptá se ho znovu a tentokrát zní opravdu překvapeně. Ne snad, že by byl Ino nějaký neodbytný dobyvatel, ale Sena s touto variantou počítal už několik dní. Ino mu chtěl dát ještě další prostor, i když byli sami u něho doma a Sena tu mohl přespat? To bylo galantní. Tak jako on celý. Nejradši by se posunul, když se Ino posadí, ale ovládne se a zůstane, jak je. Sám ztrácí dech, když ho vidí, jak si rozepíná košili, ale je to jenom o kousek. Pak už ucítí dotek jeho dlaní. Nebrání se mu a sleduje každičký jeho pohyb. Je to velmi příjemné, dokonce to ani nelechtá. Hravě kývne, když dojde na jeho slova o dezertu a pousměje se. Koneckonců na přehlídce měli nějaké drobné občerstvení a Sena z pochopitelných důvodů nikdy nejedl moc. Bude jenom lepší, když večeři vynechá, za to si dopřeje nějaký pořádný pohyb. Čím víc ho pohlcují Inoranovy doteky a polibky, tím spíš pomaličku posouvá vlastní nožku tak, jak je mu to zrovna nejpříjemnější a tím mu nenásilně vnucuje vlastní potěšení. Je těžké tomu odolávat. Nejspíš by se takhle vydržel nechat hýčkat celé hodiny. Svoje si brzy užije i jeho druhá nožka a zatímco se Ino nedívá, začne na sobě pomaličku rozepínat tu košili. Knoflíček po knoflíčku, tak aby nepřilákal jeho oči, dokud nebude sám chtít. Chce ho dráždit a provokovat, chce vyzkoušet, kolik toho Ino snese, zatímco ho bude pokoušet a najednou má odvahy na rozdávání. V jeden okamžik, kdy už je Ino svými rty zase až nahoře, košili pomalým pohybem rozhalí a ukáže tak celé své nahé tělo včetně klína. Ani na okamžik z něj nespouští svoje oči, aby mu neunikl ani nejmenší záchvěv v jeho tváři. Nutně potřebuje vědět, co na to bude říkat. Nikdy by si nepomyslel, že to bude on, kdo bude toužit přitáhnout ho na sebe a přinutit trochu víc spěchat. Stejně to ale neudělá, protože ví, že by se připravil o něco neskutečného.

Inoran

Musí se zamyslet nad Senovými slovy, jestli si ho takto představoval často. Je to zvláštní říct to o někom po pár dnech, ale…

"Vzhledem k tomu, jak dlouho se známe, tak hai…Až příliš často." Upřímně se pousměje, než sklopí tvář. Nerad by vypadal jako někdo, kdo se na něj bude okamžitě vrhat, ale lhaní mu většinou nešlo. Tady nejspíš ani nebyl důvod, proč by mu lhal. Ani v kabinetu se mu podobné představy nevyhnuly, po jejich chvilce, kdy mu seděl Sena na klíně už vůbec ne. Přestane na pár vteřin s hýčkáním jeho kůže a znovu se mírně pousměje.

"Ano, samozřejmě, že ano. I kdybys byl starší, nikdy jsem nebyl typ, který by musel mít všechno první večer. Pokud o něco opravdu stojím, jsem schopný udělat úplně cokoliv. Nezáleží na tom, jak dlouho bych čekal, záleží jen na tom, že budeš spokojený." Pohladí ho po boční straně lýtka.

"Je to k pochopení?" Pozvedne nepatrně obočí, než zlehka sevře jeho kotník a pak jeho nožku zase pohladí. Tohle by taky mohl dělat klidně až do rána. Sena má nádherné nohy, rozhodně v něm provokuje představy, jak vypadá zbytek těla. Nechá oči klesnout k místům, která právě hladí.

"Jsi vážně neskutečný, svedl bys mě jenom tím, že bys mi ukázal kotník." Prozradí na sebe trochu neplánovaně. Nikdy si nemyslel, že by to někdo dokázal, u Seny o tom vůbec nepochybuje. Není pro něj problém vnímat, jak se Sena natáčí, aby mu to bylo příjemnější. Vychází mu svými doteky vstříc a snaží se vracet a zapamatovat si místa, která mu sám vybídl. Celou tu dobu pozoruje své prsty, užívá si, jak se pod jeho doteky pokožka napíná, když ho trochu víc stiskne. Vnímá svůj dech, jak se prohlubuje a srdce, které se rozhodlo podniknout svůj vlastní závod, stejně jako vzrušení, jenž se připomíná v jeho klíně. Pořád ale nikam nespěchá, nepotřebuje ho přepadnout, právě naopak, čím déle se věnuje jeho kůži, tím víc stupňuje své vlastní vzrušení. Jakmile je nahoře u jeho stehna, posune lem látky o kousek výš, aby zase odhalil kousíček bělostné pokožky. Je sladká, omamná a svádí ho k dalšímu pokračovaní. Přijde mu, že se pod jeho doteky rozpouští. Nehladí ji, sám dostává pohlazení díky její hebkosti. V okamžiku, kdy oči zase pozvedne, aby zkontroloval výraz ve tváři nad sebou, zaujme jeho pohled úplně něco jiného. Tolik by zabraný do vlastního objevování, že si vůbec nevšiml, jak daleko už Sena pokročil. Zasekne se jako první v jeho odhaleném klíně a pak očka pomalu stoupá po celém jeho odhaleném hrudníku.

"Sena-chan." Dostane ze sebe jako první trochu přiškrceným hlasem.

"Dokonalost právě dostala novou definici, asi bych měl některé knihy prostě přepsat." Podaří se mu pokládat celou větu, ale stojí ho to opravdu hodně námahy, aby z toho nebyl nesmysl nebo jen koktání. Pomalu se přesune na kolena na postel, dlaní začne u kotníku a vyjíždí jí pomalu nahoru. Rty se mezitím přitiskne na stehno a míří s nimi mnohem výš. Nemá potřebu mu vlastní košili zatím sundávat, hrozně mu sluší a asi mu je věnuje všechny, jen aby si ho v nich mohl prohlížet. Moc ho lákají Senovy rty, ale ještě je toho tolik, co by měl prozkoumat, než se k nim vůbec dostane. Je rád, že Sena nemusí domů, tohle bude minimálně na celou noc a ne jen jednu.

"Mám najednou tolik věcí, které bych chtěl udělat." Prozradí mu mezi jednotlivými polibky, kterými mapuje jeho bříško a sjíždí níž, míříc za jasným cílem.

"Mám obavy, že i půl století bude málo na sepsání toho, co by u tebe stálo za to." Narazí na povídání o sbírce. Dotkne se prsty jeho stehna a věnuje mu několik polibků u kořene chlouby.

"Tvá kůže je jako dotek těch nejjemnější peříček. Jenom si zavřít oči a nechat se unášet od nebe." Slova mu na mysl přicházejí nakonec mnohem snáz, než by si býval pomyslel. Opře se špičkou nosu o jeho kůži a začne ji hladit, až se dostane k pupíku. 

"Bříško se ti třpytí, jako ten nejdražší šperk a ozdobou mu je drahokam uprostřed." Pozvedne omámeně koutky nahoru a bez dalšího otálení vklouzne jazykem dovnitř. Ani tam se ale nehodlá zdržet dlouho. Pomalu se zase posouvá výš, dlaní opustí jeho nožku a položí ji přímočaře do jeho klína, zatím jen s jemnými pohlazeními. Rty se dostane až do středu hrudi, přesně mezi jeho bradavky a rozhodne se zamířit i k nim. Moc by ho chtěl políbit a stejně nedokáže k Senovým měkkým rtům pospíchat. Ještě ne. Políbí ho těsně nad bradavku.

"Tolik bych ti toho chtěl říct a přitom přestávám nacházet ta správná slova." Přizná se ke své vlastní neschopnosti, než schová jeho bradavku mezi svými rty. Nepřestává ho jemně hladit v klíně a konejšit jeho vzrušení.

Sena

I kdyby byl starší. Ta slova mu zvláštně zarezonují v mysli a nutně musí přemýšlet o tom, jaké to pro Inorana je, když mu padl do oka někdo tak mladý jako je on. Myslel si dosud, že lidé Senova věku jsou ještě děti nebo se mu jeho studenti obecně občas líbili? Nemyslí tak, jako teď on sám, prostě je jenom zvědavý na jeho pohled na svět, ale připadá mu, že není nejlepší se ho na to ptát. Zdá se mu, že je to zvláštně netaktní. 

"Ano, je. Je to přístup, který by jeden vlastně nečekal." Řekne mu upřímně. Od svých známých toho slýchával hodně a hlavně holky si stěžovaly, že jde klukům jenom o jedno, především vždycky hlavě o sebe a svoje potěšení na prvním místě. Inoran byl podle něj v tomhle vzácný, když byl schopný svou vlastní touhu tolik odsouvat. Vzhledem k tomu, jak se teď cítí Sena, je to pro něj vážně obdivuhodný výkon. A právě proto mu chce dát najevo, že se tolik zpátky držet nemusí, že si to přeje a že to nebude uspěchané. Tiše se zasměje tomu kotníku. Líbí se mu to. 

"Kdybych to tušil, nejspíš bych ti ho ukázal na nějaké hodině. Co by se potom dělo?" Škádlí ho a rovnou si to dá za úkol. Tohle přece musí vyzkoušet. Až o nic nepůjde a nebude vadit, že se u toho Inoran párkrát přeřekne. Musí ovládnout další zasmání, když si Inoran konečně povšimne jeho odhaleného těla a zůstane pohledem viset v jeho klíně o hodně déle. Troufá si odhadovat, že tím není zklamaný, možná i naopak a to mu dodá novou várku odvahy a sebevědomí. Chvilku na to dostane i nový krásný kompliment a spokojeně se zavrtí. Zjišťuje, že mu dělají vážně dobře a že na nich asi bude trochu závislý. Nejspíš si k tomu vybral opravdu dokonalého partnera. Celé jeho nitro to rozechvívá a brzy už to prostě nesnese. Ino se konečně pohne a Senovy koutky poskočí šťastně nahoru. Konečně ho vyprovokoval, stačí si jenom dostatečně věřit. Jemně se zachvěje, když se ho na stehnu dotknou Inoranovy rty. 

"Nikam nespěcháme." Dodá si odvahy a vyzve ho k prozkoumání vlastního těla. Bude to nové pro ně pro oba, protože Sena se v tomto ohledu také ještě sám nezná. Inoran jeho klín prozatím vynechá a začne se věnovat jeho břichu. Sena zvolna položí ruce do jeho vlasů a začne je něžně hýčkat, zatímco mu na těle vinou příjemných pocitů naskakuje husí kůže. Přivírá oči, občas zalapá po dechu, když to někde zalechtá víc, ale je to takové jiné lechtání, než na jaké je zvyklý. Takové, které ho tahá v klíně a nutí k většímu vzrušení. Jestlipak by se Inoran doopravdy pokusil sepsat svoje myšlenky, tak jako kdysi ten básník psal své vyvolené? Talent na slova rozhodně má a Sena by byl jeden z mála na celém světe, pro koho by něco podobného bylo napsáno. Neumí si ani představit, jak šťastný by se cítil, kdyby mu daroval jedinou báseň. Chodil by s tou útlou knížečkou přitisknutou na prsou celý den. Nikdy by si nepomyslel, že bude zrovna na poezii, ale to Inoran mu ukázal její krásu a už se všem těm dívkám z červených knihoven vůbec nemůže divit. Až se tomu bude Ricko zase jednou smát, něčím ho přetáhne. Do nebe se nechat unášet může, ale jedině s ním. Zatáhne bříško, když se Inoranovy rty dostanou tak blízko jeho klínu a znovu tiše zalapá po dechu. V tu chvíli ho zatahá za vlasy o něco víc. Jazyk v pupíku ho zalechtá, až se tiše zasměje, ale pak najednou oči prudce otevře a zamrká, když ucítí jeho dlaň rovnou v klíně. Tento pohyb nečekal a v něm vybuchne neskutečná touha. 

"To nevadí. Stačí, když budeš konat." Řekne trochu přerývaně a popře svoje vlastní slova o čase, ale ty Inovy doteky jsou pořád jako by na něj sedal motýl. Sena se z ničeho nic zvedne na předloktí a podívá dolů. 

"Oslavovat moje palce u nohou můžeme později, ale jestli to hned neuděláš, asi tě znásilním." Řekne mu trochu neplánovaně a ne, teď se vůbec nečervená.

Inoran

"Možná bych stihl vyhodit všechny studenty za dveře, než bych ti ukázal, co by se dít mohlo." Popustí uzdu svým vlastním slovům. Sena ho provokuje a Inovi začíná být jasné, že bez podobné představy žádnou neodučí. Asi začne mít problémy se soustředěním. Ano, i ve svém věku. Je mu úplně jasné, že se jeho provokatér o to minimálně jednou pokusí. Už ho začíná poznávat a přestává mu vadit myšlenka na to, že ho kvůli němu nejspíš vyhodí. Jak by nemohl, tohle jeden normální, i když většinou dost zdrženlivý chlap, vydržet nemůže. Senovo tělo k němu zlehka promlouvá, láká ho k sobě a on mu zatím pořád trochu odolává. Je to proto, aby ho dostal na hranici, kdy by se mu oddal úplně. Míří krůček po krůčku nahoru a s každým dalším poznává místa, kde je to nejlepší. Senovo tělo mu napovídá dost jasně a on byl vnímavý, aby ani jediný náznak přehlédl. Intenzivně cítí prsty ve svých vlasech. Spokojeně pod jeho doteky přivírá víčka a nechává svůj dech znít o dost hlasitěji. V duchu si odpočítává vteřiny, kdy se na něj opravdu vrhne.

"Ne, to nespěcháme. Snažím se, aby mi to ještě chvíli vydrželo." Prozradí mu bez váhání své vlastní rozpoložení. Překvapuje sám sebe, když dokáže hýčkat Senovo dokonalé tělo a držet se zpátky. Dotek v sametovém klíně je na něj už skoro příliš. Už jen to mu způsobuje jemné zatmívání před očima. Nestačí ho ani pořádně sevřít, protože se rty zasekne na jeho hrudníku, který se mu úplně nechce opouštět. Už by se skoro posunul dál, když se zarazí nad Senovými slovy. Mírně se odtáhne a spokojeně pousměje. Je vidět, že na podobnou reakci čekal. Sena rozhodně zdrženlivý nebyl a uměl to dát dost dobře najevo. Zatím mu ukázal jen malé náznaky a Ino to v něm chtěl tak trochu vyprovokovat. Tuší, co by tím mohl rozpoutat a už vidí, že se nejspíš nepletl. Mírně se poposune, když vidí Senův pohyb a počká si, až se zvedne na předloktí. Sám pozvedne dlaň, vezme jeho bradu do ní a placem pohladí jeho spodní ret. Musí se znovu mírně pousmát, když doje na palce u nohy.

"Budu oslavovat každou část tvého těla, ale máš pravdu, na to snad budeme mít ještě hodně času. I když mě láká, nechat se znásilnit zrovna od tebe." V očích se mu zablýskne něco hravějšího, co ho omladí o několik let. Dál už není na slova prostor. Přitáhne si ho na své rty a věnuje mu mnohem vášnivější polibky. Je to on, kdo se začne svlékat. První košili, povolí pár knoflíků navíc, než si ji přetáhne přes hlavu a nechá dopadnout někam vedle postele na zem. Na nic nečeká a dojde i na knoflík u kalhot, které rozepne a zatím nechá tak. Vezme Senu kolem štíhlého pasu a s dalšími mnohem intenzivnějšími polibky ho začne pokládat zpátky na postel a sám se pokládá vedle něj. Přitiskne ho na chvíli víc k sobě. Volnou dlaní hladí celé jeho tělo, dokud se nedostane až k drobnému pozadí, kde ho víc stiskne. Když ho malinko propustí ze svého sevření, protáhne ruku mezi jejich těly a dostane se až do Senova klína. Vezme jeho přirození pořádně do dlaně a dopřeje mu pár rychlejších pohybů. Kalhoty mu začínají pěkně překážet, ale zatím není schopný jej na chvíli pustit, aby se mohl svléknout. Stejně mu nic jiného nezbude a tak si tiše povzdechne, když ho přestane líbat a zbaví se bez váhání kalhot i prádla. Najednou má pocit, že by se možná měl začít stydět. Dá se říct, že se udržoval v dobré kondici, ale Senovi se rovnat nikdy nemohl. Pořád je tu ten věk, který prostě neovlivní. Asi je čas přestat na to myslet úplně.

"Neměl bych tě nechat přemýšlet a příliš se rozhlížet." Zavtipkuje na svou vlastní adresu a začne se pomalu přesouvat nad Senovo tělo. Prohlédne si ho, zapírají se dlaněmi vedle jeho hlavy.

"Myslím, že vím, jak to dokážu." Pohne se boky zlehka proti jeho klínu, aby ho ještě malinko vyprovokoval, ale není jeho cílem zůstat tady dlouho.  Začne se rty posouvat po jeho těle mnohem níž a tentokrát se u pupíku nezastaví. Na ten bude taky čas později. Zatím si pořádně nedokáže připustit, že by se v tento večer stalo úplně všechno. Jeho hlavním cílem, je dopřát Senovi ten nejlepší zážitek, jakého je schopný. Krátce očima těkne k jeho tváři, mírně se pousměje a s pohledem upřeným nahoru ho přijme mezi své rty. Teď už to nejsou jen letmé doteky, ale hýčká ho pohybem svých rtů v pravidelném rytmu nahoru a dolů. Přenese váhu na levé předloktí, o které se opírá, když pomalu klesne mezi štíhlá stehna a druhou položí na ploché bříško, aby mu nedovolil příliš pohybů navíc. Nepřestane ani v okamžiku, kdy ucítí jasné známky blížícího se vrcholu. Jen ať si ho pořádně užije. Je zvláštní, že věci, které zkoušel kdysi dávno, mu dneska přijdou naprat přirozené, ale to byla taky část jeho povahy. Pokud se rozhodl, byl schopný udělat cokoliv. Přesune se pomalu vedle něj a přitáhne si ho zlehka k sobě. Nechává ho užít si to rozpoložení a konejší ho svými doteky.