Ruki x Uruha - Vyvedu tě z omylu po prvním doušku. - část 2.

(hrobka)

Uruha

Už málem zapomněl jaký pocit to je, když někomu dopřává sám sebe. Vnímá slastné pocity, jak proudí jeho tělem, tiskne se k Rukimu, který mu onu slast dává a nechává skrze své rty unikat tiché povzdechy. Ještě chvíli a pomalu by ho donutil přestat pít. Drží se, až na tu nejzazší hranici, protože si chce vychutnat každou sekundu. Je jako naježená kočka, když to celé utne Ru sám a oddálí se od něj. On přece ještě chvilku chtěl, tak co blázní? Byl dost starý na to, aby věděl, kde už to začíná být nebezpečné. Ru si snad myslí, že je chytřejší nebo co? Už se nadechuje, aby mu pěkně od plic řekl, že se na tomhle vůbec neodmluvili, ale co si budou…Nedomlouvali se vůbec. Obočí mu jde nahoru, když ho chce tak pitomě zeptat. Je mu jasné, jak ta otázka měla skončit.

"Co myslíš?" Optá se s nádechem ironického pobavení. Jenže to, co vidí v Rukiho tváři ani trochu nepřipomíná výraz, který si myslel, že uvidí. Jeho stín má jediné štěstí, že teď nemá možnost být na něj naštvaný. Za to Ru to asi brzo pozná. Mračí se na něj a špulí rty, když se začne smát. Vypadá to, že Uru odtud odejde uražený a s nikým tady dlouhé roky nepromluví. Ano, nebylo by to poprvé, jak si postavil hlavu, bylo s ním těžké hnout. Právě spějí tím směrem.

"Jo jasně." Protočí pochybovačně očima. Vážně Rukiho ruku ve svém klíně pouštět nechtěl, ale nakonec přece jen musí. Na násilí on nikdy nebyl. Tedy ne na to, které neobnáší kousání do krku a do jiných částí těla. Seznam jeho oblíbených míst, byl dost pestrý. Možná měl vybrat jiné místo? Osobně měl radši tepnu na stehnu, ale to by se tu těžko praktikovalo, to si chtěl nechat do ložnice, kam se asi nedostanou. Teď má konečně chvilku na stín, který je jako malé dítě.

"Můžeš mu říct, ať toho nechá." Prskne na Rukiho nepříjemně a je to hlavně tím, že teď z něj měl být paf jako upír v krevní bance a není! Zatváří se pohoršeně, když dojde i na nového parazita v jejich domě.

"Cože?" Podívá se na něj, než rozhodí rukama ve stylu, to myslíš vážně?

"Vypadám jako někdo, kdo si nechá něco namíchat do pití? I kdyby mi do něj něco dal, tak nikdy neudělám nic, co nechci. Nenapil bych se z nikoho, kdo páchne třeba, chápeš? A už vůbec nikomu ze sebe pít nenechávám." Rozhodí rukama podruhé a vzdorovitě pohodí hlavou.

"Nechat se přiotrávit takovým zelenáčem." Odfrkne si a je jasné, že je právě na hranici uražení, kdy začne rozhazovat věci kolem a přivádět všechny k šílenství. Nakonec to vypadá, že díky Hydovi nebude mít klidnou noc v tomto domě nikdo. Nafoukne se snad ještě víc, když přijde i na to, že se zbláznil.

"Já?" Zabodne ukazováček do své hrudi.

"To spíš ty." Vyjede po něm naštvaně a jeho emoce narážejí od Rukiho těla. Je vidět, že mu nebaští řeči o tom, jak je to poprvé. To určitě. Copak se na sebe někdy nepodíval do zrcadla? Ne, v poslední době asi ne, ale to teď není podstatné.

"Tobě se bude zdát, ale o mě." Nařídí mu v podstatě, než během vteřiny přesune k němu a k překvapení pro něj samého ho zlehka přitiskne ke dveřím.

"Ru-chan." Začne mnohem měkčeji, než měl původně v plánu. Vzrušení se mu do kočičích očí vrátí během vteřiny.

"Kdybych se z toho měl vyspat, už se to dávno stalo." Pokusí se ho přesvědčit, že to vážně není záležitost prvního dne. Opírá se kousek vedle jeho hlavy o předloktí, prsty si pohrává s jeho prameny. Pravou ruku pozvedne taky a sklouzne konečky prstů po jeho líci, než se zastaví na rtech. Už asi tisíckrát si představoval, že ho zkusí políbit, ale zatím k tomu nesebral odvahu. Teď by možná mohl, ale zatím to vypadá, že ho Ru spíš kousne. No, nebylo by to na škodu.

"Záviděl jsem Aoimu od první chvíle, kdy si tě přivedl." Najednou jde vztek a povýšenost stranou. Přijde mu pořád hrozně křehký, i když to většinou říkali o něm. 

"Pořád jsem něco hledal a nebylo to jen po smrti. Trvalo mi dlouho, než mi došlo, že to mám přímo před očima." Povzdechne si. Je znát, jak moc je pro něj těžké, to ze sebe konečně dostat. Pohladí ho konečky prstů po spodním rtu.

"Mám celou věčnost, ale Hyde měl pravdu. Neměl bych už promarnit ani den." Nakloní hlavu mírně na stranu, než se začne trochu sklánět. Jestli se tu objeví ten Rukiho pitomý stín a začne se znovu smát, vymyslí, jak se mu pořádně pomstít.

"Můžu ti hodně dát, hodně tě naučit, ale musíš mi to dovolit." V očích se mu blýskne, než si konečně dovolí ochutnat jeho rty. Je to stejně elegantní jako celá jeho osoba a je znát, že nemá potřebu nikam spěchat.

Ruki

Výraz v Uruhově tváři se mu najednou vůbec nelíbí. Vypadá opravdu rozzlobeně, ostatně jako vždycky, když není po jeho. Jenom teď je to nějak děsivější. Podvědomě se mu od něj chce couvat, ale kruci, je to jeho spolubydlící, přece se ho nebude bát? Ta ironická otázka se mu nelíbí o nic víc. Jakmile dojde na jeho stín, vymění si s ním zaskočený „pohled“, stín se lekne Uruhy, který si ho všiml a odcupitá poslušně za Rukiho záda, aby s ním splynul v jedno. Najednou nevrhá stín vůbec žádný. Je to taky trochu divné, ale teď tu asi není nikdo, kdo by se tím stačil zabývat. 

"Jasně." Řekne Ruki smířlivým tónem hlasu, když se Uruha rozčiluje, že by se ovládal i po smrti a že z něj nikdy nikdo nepije, asi jako Ruki před chvílí. U toho dělá gesto dlaněmi, které by ho mělo uklidnit a ještě o trochu couvne. Je to jako když se snažíte přesvědčit býka, aby se nerozeběhl a nenabral vás na rohy, zatímco je opravdu hodně namíchnutý. Vaše šance jsou prostě dost mizivé. Jakmile se do něj opře vlna Uruhových rozlícených emocí, pochopí, jak vážné to je a co se uvnitř něj asi odehrává. Je to jako tlaková facka přímo doprostřed jeho hrudníku a on mimoděk tiše hekne a zase o krok ucouvne. Už moc nemá kam. Začíná chápat, proč se s Uruhou nikdo hádat nechce. Když vám pokaždé hrozí rozdrcená žebra, aniž by se k vám přiblížil, není to nic příjemného. +Možná proto Aoi utekl.+ Napadne ho kousavě a za normálních okolností by se tomu hlasitě a dlouho smál, ale teď si nedovolí ani dýchat. Naštěstí nemusí. 

"O tobě?" Vydechne jenom zaraženě, ale to už je Uruha u něj. Přemístil se a nepostřehl to dokonce ani on jako upír. Chce znovu couvnout, ale tvrdě narazí zády do dveří a zůstane uvězněný mezi nimi a Uruhou. Útočné emoce se změní za ty, které Ru cítil při pití a je to jasně vidět i v Uruhově tváři a očích. Pootevře rty a prudce se nadechne, ale není toho schopný udělat o mnoho víc, než jenom stát a držet, zatímco si Uruha hraje s jeho vlasy a rty. Je vážně nádherný, ale Ru má pocit, že kdyby mu teď zase utekl, nebudou mít, kde bydlet. Najednou věří tomu, že by jeho rozčilení mohlo srovnat tenhle dům se zemí, tak ničivé by to mohlo být. Uruha už nebyl nejmladší, což mu nikdy ani nemůže říct a síly měl nejspíš dostatek na to, aby mohl tvrdit, že to bylo zemětřesení. Tiše vydechne skrze rty, když Uruha začne mluvit o tom, jak s Aoim kdysi poprvé přišel domů a že se mu líbil na první pohled. Živě si pamatuje tu noc, hrozně pršelo a oni přišli rozesmátí a mokří od deště. Vypadali… jako spokojený pár. Teď mu to úplně dochází. Aoi byl tehdy jiný. Mnohem uvolněnější. Časem se to změnilo. Nejspíš proto, že věci nebyly takové, jaké si je představoval? Opravdu mu to zapadá na svoje místo teprve až teď. Jeho výraz se mění v čím dál užaslejší, když mu tu Uruha skládá vyznání a pořád mu to přijde naprosto k nepochopení. Oni dva? Vždyť se k sobě vůbec nehodí. Jsou každý úplně jiný a Ruki měl za to, že ho vždycky spíš vytáčel. Uruha se k němu začne sklánět. Jeho rty jsou nádherné, lákavé, jako on celý, ale… Najednou je ucítí přímo na těch svých a na několik okamžiků ho to dokonale vyvede z míry. Dovolí mu několik prolnutí, která následuje vlastním pohybem rtů, než se zase probere. 

"Jo? A co přesně mě chceš učit? Kámasútru?" Jeho pusa je rychlejší, než jeho myšlenky, jak už to tak u něj bývá. Skloní se a celkem snadno mu proklouzne pod paží. Honem se zase otočí čelem k Uruhovi a tváře mu trochu hoří rozpaky. Je tady hrozné horko, má potřebu uvolnit si prostor pod krkem, kde je jenom lem trička a tak se za něj popotahuje, i když by mu měla být tělesná teplota úplně jedno. Hledí přímo do jeho tváře a na rtech ještě pořád cítí dotek těch jeho. On, Aoi… jeden krásnější, než druhý a oběma přeskočilo. Jeden už se vyléčil a ten druhý… no toho vyléčí za chvíli. Asi… 

"Už musím, chtěl jsem Torovi počůrat prkýnko." Řekne a vykročí zase k němu, protože Uruha stojí přímo u těch zpropadených dveří. Jenže mu neuhne. Ruki se u něj zastaví, rozpačitě chce vzít za kliku, ale zase prsty částečně stáhne a nervózně se podívá nahoru do jeho očí. Je z něj dočista v koncích.

Uruha

+Samozřejmě, že o mě, o kom taky jiném.+ Proběhne mu hlavou na Rukiho otázku. Musí se mu nějak nacpat do hlavy, jinak se půjde dobrovolně zmrzačit k těm zablešencům. Tak dlouho váhal a teď, když konečně se vším vyšel…Ne na světlo ne, leda tak v kuchyni…Tak Ru projeví svou umanutost a věřit mu to nebude? Musí ho přesvědčit, jak moc vážně to myslí a že to pro něj není jen trénink svých metod ke svádění. Trénoval už dost dlouho, je nejvyšší čas konečně udělat svůj neživot mnohem lepší. Potřebuje to, jinak bude bezcílně bloumat po okolí jako nějaký pitomý stín. Mimochodem ten Rukiho má víc štěstí, jak rozumu a zmizel. Vůbec nepochybuje, že mu dost často polezte na nervy. Kvůli tomu, co si s Rukim usmyslel, ho nejspíš přežije. Tedy pokud se mu nebude vysmívat a dělat pitomosti jako do teď. Vlastně se tomu v hlavě dost často smál, ale ne nahlas, ještě by si někdo myslel, že se plně zbláznil, třeba Aoi. To zase bude výraz, až je uvidí. S prvním prolnutím, kterému věnuje, už jsou zase pryč pochybnosti, že by mu Ru chtěl utíkat. Oplácí mu polibky a Uru se tím nechá dokonale pohltit. Vydržel by nalepený na jeho rty klidně i měsíc. Výhodou je, že dýchat nepotřebují, takže to klidně může trvat celou věčnost. Jaký je vlastně rekord? Určitě by ho předčili. Už už by se na něj víc natiskl a mohli klidně pokračovat tím, co se dělo u ostrůvku. Asi by si dali druhé kolo s trochou krve, možná by si pár doušků dopřál i on a pak by si dopřál i mnohem víc z Rukiho těla, ale dneska má asi hodně špatný den. Ru se jen tak nedá. Před vteřinou ho líbal a v další už stojí za ním uprostřed kuchyně a dojde na jeho pověstné poznámky. Zůstane stát u dveří, dlaní se o ně opírá a musí sklonit hlavu, aby si to pořádně přerovnal v hlavě. Ne, takto to nejspíš nepůjde. Vůbec netuší, co má dělat, aby mu Ru uvěřil, že to opravdu myslí vážně, že po něm touží a nezačalo to včera nebo z nějakého jeho rozmaru. Asi se mu ani nediví, když se sám na sebe s odstupem podívá, ale…Copak mu to musí říkat pořád dokola? Povzdechne si a je jasné, že podobný nátlak nejspíš vzdal. Snažil se…Možná až moc. Má spoustu času a stejně už nechce promarnit ani vteřinu. Dobře, asi dojde na trpělivost, která není jeho silnou stránkou a dá mu trochu prostoru. Možná tak dvacet čtyři hodin, déle nevydrží, to je mu jasné.

"To můžu taky, ale chce to hodně cviku." Zareaguje na jeho otázku o Kámasútře a musí se pobaveně ušklíbnout. Je si jistý, že by mu ukázal spoustu věcí, které ještě nedělal. Nakonec se pomalu narovná, otočí se zády ke dveřím a co nejprovokativněji se o ně zády opře. Nakloní hlavu k rameni, nechá dlouhé prameny, aby se mu svezly přes rameno. Snaží se ho svést jen tím, jak stojí, ale Ru je jak pařez, vůbec to na něj nepůsobí. Ani trošičku? Kruci, kde je chyba? Prohlíží si ho s jistým zaujetím, je neskutečně roztomilý, když si popotahuje triko a Uru z něj začíná být v pytli ještě víc. Málem nad ním protočí očima v sloup, když dojde na to, co chce dělat místo toho, aby tu byl s ním.

"Torovo prkýnko je důležitější než já?" Vypadá na pár vteřiny opravdu dotčeně.

"Máš snad pocit, že ti někam uteče?" Nakloní hlavu na stranu znovu a nakonec sáhne po Rukiho dlani, aby ji mohl sevřít v těch svých.

"Ru-chan." Začne pomalu a je vidět, jak moc se krotí, aby ho znovu nepřitáhl k sobě a prostě ho trochu násilně nepřesvědčil, že on je to nejlepší, co může mít.

"Prosím, věř mi, že to není můj výmysl, který mě napadl dneska. Nevím, jestli to není vidět, jak moc mi na tobě záleží." Odmlčí se na chvilku a teď vypadá skoro křehce, když shlédne na jejich spojené dlaně.

"Vím, že jsem se nechoval tak, abys to poznal, ale taky víš, že to nešlo jinak. Přivedl tě Aoi, já jsem si opravdu myslel, že jste spolu a potom…" Povzdechne si znovu.

"Prostě jsem se bál, že bys mě mohl odmítnout. Někoho dalšího z tohoto domu, víš." Pomalu zase vzhlédne a upře kočičí oči do těch jeho.

"Slibuju, že už na tebe tlačit nebudu. Jen jsem potřeboval, abys věděl, jak na mě působíš. Jen…" Promne si rty o sebe a trochu smutně se pousměje.

"Nechoď a buď tu se mnou." Poprosí ho podruhé a stojí ho to opravdu velké přemáhání. Nikdy nikoho neprosil a teď to dělá a ne jednou.

"Ještě chvíli mi dej, abych ti mohl dělat společnost. Pak ti klidně budu hlídat, až půjdeš na to Torovo prkýnko." Věnuje mu lehké pousmání.

"Jen pod podmínkou, že mi pak pomůžeš se zbavit Hydova netopýra." V očkách se mu blýskne, protože to je věc, kterou by dělal rozhodně rád. Třikrát v hlavě převrátí, jestli mu nabídnout, co ho právě napadlo, ale nakonec to přece jen udělá.

"A zítra můžeme jít třeba na rande...?" Pozvedne pravé obočí a pokusí se o ten nejlepší svůdný úsměv, jakého je jen schopný.

Ruki

Vůbec se mu nelíbí, jak se Uruha u těch dveří sklání. Vypadá to jako dvouvteřinové ticho před bouří epických rozměrů a Ruki teď v tom nenadálém tichu slyší snad i pohyb kontinentů. To co z Uruhy nakonec vyjde, by jindy považoval za vtipné, ale ne teď, když se k němu starší upír otáčí čelem a on má strach, že by nemusel jeho nenadálý výbuch vášně vůbec přežít. Uruha byl velmi emocionální stvoření a to se odráželo i v jeho schopnosti. Rukimu ten tlak na hrudník nebyl vůbec příjemný a to nebyl jeho nepřítel. Zatím… To, jak si stoupne ke dveřím, mu připomíná spoustu skvělých filmů, kde se erotické dusno dalo krájet a ono to vážně působí. Proto se odtud musí rychle dostat. Jakmile Uruha dostane, co chce, už o něj stejně ani nezakopne, tak je to! 

"No… když se tě zrovna snažím zbavit, tak ano." Řekne velmi neprozřetelně, i když nechtěl, aby to takhle vyznělo. Myslel tím spíš Snažím se projít okolo tebe, utéct někam, kde budu moci přemýšlet nad vším, co se stalo a hlavně se tam v klidu červenat, ale znělo to spíš jako Zbavte mě toho psychopata. Za dvě vteřiny umře. Sbohem krutý světe. Uruha se po něm rychle natáhne a Ruki se ho v tu chvíli tak moc bojí, že mu ani neucukne. Udělá dva krůčky blíž k němu, ale místo tajfunu přijde měkoučké oslovení Ru-chan. Zatváří se pochybovačně, když Uru zmíní, že by mělo být vidět, jak mu na něm záleží. No… dosud si toho vážně nevšiml, ale to by mohlo být i tím, že on si nevšiml ani Aoiho. Možná by mu to nedošlo, ani kdyby tady chodili nazí s transparentem Vezmeš si mě. Jeho slova poslouchá vážně udiveně. Ano, přivedl si ho Aoi. Tehdy spolu flirtovali a pak přišla ta záležitost s přeměnou. Nedalo se říct, že úplně dobrovolná. Ukázalo se, že on a Aoi jsou zcela nekompatibilní povahy. Aoi byl složitý, bylo nutné ho dobývat a Rukiho nevyzrálost ho nakonec přiváděla k šílenství. Ru se pořád choval jako pako, nedával mu ten pocit osudovosti a Aoi to s ním rychle vzdal. Možná to bylo tím, že oba potřebovali být svým způsobem dobýváni. Ale nikdy by ho nenapadlo, že by to Uru vzdal jenom proto, že s nimi žije pod jednou střechou. Když nad tím tak přemýšlel, vlastně by si myslel, že to dají dohromady spíš oni dva nebo úplně nejvíc Uruha a Gackt. Však ho taky proměnil Gackt, takže mezi sebou něco museli mít nebo ne? Od té doby, co tady Ruki žil, to tak ale nevypadalo. Nikdy si nevšiml, ale už jsou zase u toho, že byl na tyhle věci dost slepý. Víc ho zajímaly kanadské žertíky, než kdo s kým spí. Opatrně zvedne oči a potká se s jeho pohledem, který je najednou úplně jiný, než před chvílí. Už tu nestojí lovec, odhodlaný dostat za každou cenu všechno, co chce, ale někdo velmi upřímný, kdo ho doslova prosí, aby neodcházel. S Rukim to vnitřně opravdu zamává. Ani v nejdivočejším snu by ho nenapadlo, že se mu dnes s Uruhou tohle přihodí. S kýmkoliv, tím spíš s ním. On a někomu za něco stát? Tedy za tolik? Věděl, že Gackt i Aoi by se o něj postarali, ale tohle bylo něco úplně jiného. Vyprskne smíchy, když mu Uruha nabídne, že bude dokonce hlídat, až bude tropit neplechu. Tohle by do něj nikdy neřekl. 

"Když já bych chtěl taky jednoho." Řekne konečně něco a zatočí se v bocích sem a tam, v očích výraz samotné nevinnosti. 

"No dobře… tak si seženu potkana, ale Hyde se ho nevzdá." Nedovede si představit, co netopýrovi udělat. Jedině ho utopit nebo tak něco. 

"Dobře a co chceš dělat?" Souhlasí nakonec, když se rozhlédne po kuchyni, ale o vteřinu později ho Uruha pozve na rande a on už na něj zase zírá jako vlkodlak na koupelnu. Není připravený na podobná pozvání, je přece ten malý fracek, co ještě ničemu nerozumí, ale… 

"Dobře." Slyší říkat sám sebe docela potichu a doopravdy se při tom silně červená. Na upíra rozhodně.

Uruha

Málem se znovu nafoukne, když mu Ru řekne, že má prkénko přednost. Kohokoliv jiného by nejspíš smetl z povrchu zemského. Je pravda, že ani teď k tomu nemá daleko. Stojí to několik napočítání do deseti, což je vrchol jeho momentální mozkové aktivity a trochu se uklidní. Rozhodně budou mít bouřlivé debaty, jestli se něco stane a chvíli jim to vydrží. Zatím to spíš vypadá, že bude Rukiho přesvědčovat další století a pak mu to možná dojde. S tím, jak se teď tváří, spíš ne. +Ty si umíš vybrat.+ Proběhne mu hlavou, ale stejně se spíš pousměje, než by toho litoval.

"Budu se tvářit, že jsem to neslyšel." Odtuší spíš pro sebe, než že by to měl v plánu vyslovit nahlas. Asi je to spíš dobře, aby Ru věděl, čeho by se měl možná vyvarovat. Uru už začíná tušit, že to bude stejně jedno.

"Vážně se mě chceš zbavit?" Pozvedne nepatrně obočí a v očích se mu objeví něco, co tam často nebývá. Náznak smutku a taky trochu zklamání. Čekal asi všechno, ale zrovna tohle úplně ne. Odvrátí tvář trochu stranou a ze rtů mu unikne tichý povzdech. Možná je na čase si přiznat, že nemůže mít každého. Nechce každého, chce Rukiho. Jak byl jindy umanutý, teď už není daleko o toho, aby to vzdal. Měl na to jít úplně jinak, ale jak když to jinak neumí? Nikdy to nepotřeboval. Pomalu k němu vrátí pohled, skoro to vypadá, že si není jistý, jestli chce vidět to, co mu Ru tím svým nabídne. Asi čeká další odmítání, ale to zatím nepřichází. Konečně to vypadá, že kápl na tu správnou notu, možná spíš trefil správnou krevní skupinu. Vážně mu něco podobného nabídl? Je schopný vůbec podobným způsobem fungovat? Z druhé strany…Mohla to být legrace, kolik si ji za svůj život i neživot užil. Nejspíš Rukimu závidí jeho bezstarostnost? Přestává se v sobě samém orientovat. A následuje další podpásovka.

"Jenom to ne." Zareaguje jako první a znatelně si oddechne, když zmíní toho potkana. Podle něj mnohem lepší varianta.

"Když mi nepoleze do postele." Dodá rychle, aby mezi nimi bylo jasno. Ru tam určitě bude, ale potkan má zákaz vstupu. 

"Sám si nejsem jistý, co s tebou." Jeho výraz se změní a dokonce si i trochu uvolní a krátce se zasměje. S Rukiho souhlasem se mu uleví úplně. Dobře, pořád má další příležitost, jak ho okouzlit. Nebude tak rychlé, jak čekal, ale….Bude poprvé za celé věky trpělivý.

"Pojď." Vezme ho za ruku a vede ho ven z kuchyně. V chodbě se zastaví a poslouchá, kde kdo je. Hlavně na jeden hlas přeostří svůj sluch. Tora je u Aoiho v pokoji. Co tam dělají, to je druhá věc a je mu to upřímně jedno, dokud to nedělají v jeho posteli. Sám projde úplně klidně do Torova pokoje, kde jsou jeho věci a ještě nevybalené. Protlačí Rukiho dovnitř, ještě chvíli poslouchá, jestli si nikdo ničeho nevšiml a pak za nimi zavře dveře.

"Co takhle jedno malé vítání nováčků?" Ne, Hydovi by něco podobného nikdy neudělal, on navíc ani nebyl nováček v podstatě. Bez známky pochybností sáhne po Torově tašce a začne se v ní hrabat, pak pomalu vzhlédne a podívá se na Rukiho.

"Tohle je lepší, než prkýnko, to po mě nechtěj." Ušklíbne se znechuceně a podobně se tváří, když narazí na očividně použité ponožky.

"No fuj." Mávne rukou a nechá je odletět na druhou stranu pokoje.

"Tady je taky dost černé, jeden se ani nediví, že si rozumí." Prohodí uštěpačně, než narazí na Torovy ČISTÉ spodky. 

"Uděláme v okně novou vlajku? Třeba? Seženeme růžové a řekneme, že jiné nemáme? Nebo máš lepší nápad, co s tím vším?" V očích se mu pomstychtivě zablýskne.

"Ještě mu ho můžeme vyměnit za Gaktovy kousky. Má tam některé vážně zajímavé." Jasně, že mu to probral, ale to už je taky dlouho. 

"Některé zvířecí vzory by měli vážně zakázat." Znovu hrábne do tašky a dostane se až na úplné dno, kde…Ne, to si dělá srandu? Zaloví pořádně a vytáhne několik malých pouzder a v nich jisté hračky.

"Ale ale…Tohle vypadá, že někdo bude Aoiho školit. Myslíš, že to ví?" Podívá se na Rukiho.

Ruki

To co byť jenom na vteřinu zahlédl v Uruhově tváři bylo něco, co by si nikdy nepomyslel, že tam uvidí. Prostě to nepovažoval za možné. Byl doopravdy smutný? Jako doopravdy? Vypadal jako někdo, kdo vždycky dostane to, co chce a pokud ne, nestálo to prostě za to, aby se s tím zahazoval. V tu chvíli Ruki začne konečně chápat, že by pro něj doopravdy mohl být nějak důležitý. Nechápe příliš proč a jak se to stalo a hlavně kdy, když si až dosud ničeho nevšiml, ale dělo se to. A doopravdy před chvílí souhlasil s tím, že s ním půjde někam na rande? Jako na opravdové rande? Týýý jo… Prý když mu ten potkan nepoleze do postele… Bylo zvláštní a vlastně trochu legrační, jak Uruha automaticky počítal s ním, že Ru bude ode dneška spát jenom v jeho posteli. Dost to vypovídalo o tom, jak má Uruha věci okolo sebe nastavené a jak moc není zvyklý na nějaké odmlouvání. Tím spíš mu nedává smysl, proč se zakoukal zrovna do něj, ale za to mu dává smysl, proč to není Gackt nebo Aoi. Gackt byl dominantní až hrůza sám o sobě a Aoi… byl Aoi. S tím to bylo těžké. Zostražití, když se na něj Uruha tak podívá a řekne, že neví, co s ním, ale nakonec se jím nechá odvést ven z kuchyně. Všechno to, co se dělo uvnitř, jako by nechal za sebou. Už se ho nebojí a zase je to ten Uruha, kterého přece dobře zná. Vážně na chvíli uvěřil tomu, že by mu ublížil? Vyjdou společně do haly, kde není ani živá dušička. Sám má sluch hodně dobrý, ale teď se dívá na Uruhův profil. O něco konkrétního mu jde. Nechá se jím vést dál, až se zastaví přede dveřmi Torova nového pokoje. Oni mu jdou vážně počůrat to prkýnko? V Rukim se zatetelí cosi spokojeného. Uruha ho to vážně nechá udělat? Žádné napomínání ani převychovávání a sekýrování, prostě jde s ním? Neuvěřitelné… To by vážně mohla být náklonnost. Nějak se zdráhá nazvat to ještě úderněji. Hned jak se za nimi zavřou dveře, rozhlédne se kolem dokola, jak si to tady Tora stačil zařídit. Zatím to vypadá jako by byl na dovolené a jenom tak na rychlo vyházel pár důležitých věcí z kufru. Rozhodně se tady nepokoušel zabydlet, což by mohlo značit ledacos. Třeba to, že nemá v plánu zůstat. Možná to ale Aoi změní. To, že jsou spolu naproti a povídají si tam, to zaznamenal i on. Teď doufá, že jim to chvíli vydrží, ale v Aoiho případě mohlo jít taky o vteřiny. Pokoj zvláštně voní, trochu upírem a trochu nějakými dalšími věcmi, které jsou… asi v tom kufru a ještě někde. Musel by trochu hledat. Chce vykročit ke koupelně, ale Uruha je rychlejší a jde přímočaře rovnou do Torovy tašky. Rukiho obočí vylétne nahoru. Ani on neprohrabával šuplíky svých spolubydlících. Tohle už byla docela silná káva, ale Rukiho koutky se potěšeně zvednou nahoru a honem k Uruhovi přijde. Rozesměje se, když ponožky přelétnou celý pokoj. Tora očividně neví, kde mají koš na prádlo a nedá si to ani zvlášť do tašky. Vyprskne podruhé, když Uruha ohodnotí zálibu jejich přátel v černé barvě a pokývá hlavou. To je tedy pravda. Dlaněmi se opírá o matraci postele a zvědavě Uruhovi nakukuje přes rameno. Zamyšleně sáhne po spodkách a převrátí je v dlaních, protože tohle si žádá profesionální přístup. Podobné věci bere smrtelně vážně. 

"Je to tak na pirátskou vlajku, ale šla by z toho udělat tanga. Umíš si ho v nich představit? Ne? Kolemjdoucí určitě taky ne. Hlavně naši chlupatí přátelé. Napíšeme tam Tady je Torovo. Bude to jako gay club, Gackt bude nadšený." Na chvíli se zarazí. Oni vlastně jsou tak trochu gay club… No a co! Ale ať to někdo zkusí říct nahlas, dostane do zubů! Vybuchne v neovladatelný smích, když dojde na Gacktovy zvířecí vzory. Ten tanga rozhodně nosil a ještě k tomu taková? Honem si přitiskne dlaně na ústa, když přeskakuje pohledem mezi Uruhou a dveřmi. Nic. Tora to asi nezabral. 

"Teda ten jím musí být zaujatý." Okomentuje to, když na ně nevlítne. Prohlídka pokračuje a Uruha vytáhne něco, o čem ani netuší, že to existuje. Hned po tom hrábne a zblízka si jednu z těch věcí prohlédne. 

"Na co to je?" Zeptá se nechápavě. Jasně, že na sex, ale jako na co? Převrátí to podezřívavě v ruce a zatřepe s tím. 

"Někteří upíři jsou vážně prasata." Odloží to na postel a podívá se na Uruhu, jestli souhlasí. Ten pohled říká něco úplně jiného a Rukimu trochu opadnou koutky. 

"Co? Co je?"