Ruki x Uruha - Vyvedu tě z omylu po prvním doušku. - část 3.

(Torova ložnice)

Uruha

Stačí mu jen Rukiho výraz, který má od chvíle, kdy vešli do pokoje a může být se sebou spokojený. Zdá se, že tohle je něco, na co zrovna on slyší. Dobře, asi si od teď bude lámat hlavu s různými vtípky, aby mu ukázal, že není nudný. On NIKDY není nudný. Postupně do toho bude zatahovat věci, které by on rád. Luxusní večeře…Později můžou Aoimu vyzdobit pokoj. Skloubit do dohromady, to přece zvládne, není žádný amatér!

"Ještě se můžeme vsadit, jestli tu Tora vydrží. Podle mě ne." Baví se nad tím královsky, ale není to nic vůči Aoimu. Jen si nějak nedokáže představit, že by Aoi zrovna s ním…Moc se k sobě nehodili. On a Ru se k sobě samozřejmě dokonale hodí. Teď by se asi hodně upírů smálo. Zvedne k Rukimu oči, když dojde na nápad s vlajkou a úpravou Torova prádla. Očima krátce těkne po místnosti a do očí mu padnou nůžky. Hned po nich hrábne, aby jeho prádlo nastříhal a vytvořil z něj dokonalá tanga.

"Už jenom nápis." Zasměje se tiše.

"Jen, aby tady za chvíli přede dveřmi nebyly zástupy." Zarazí se na moment.

"Ne, to nebudou." Vtipkuje dál na Torovu adresu. Minimálně by utekly, když by začal mluvit.

"Gackt bude rozhodně nadšený, ocení náš naprosto skvělý vkus." Odsouhlasí to sám sobě a po očku koukne na Rukiho. Sluší mu to, když se takto tváří. To, že bude v tomhle baráku hotové peklo, jakmile to udělají…No co, mohlo by být ještě hůř. 

"Ještě je můžeme šmírovat." Blýskne se mu v očích, když pohodí hlavou směrem ke dveřím. V baráku plném upírů se nic nedalo řešit jen tak. Hláška, že stěny mají uši, tady platila skvěle. Nechá Aoiho s Torou na pokoji, když si začne řádně prohlížet hračky. Slušný arsenál na to, že v tašce moc místa není. Tady je vidět, na co Tora v jednom kuse myslí. Stěhuje se často, s sebou určitě bere jen to nejdůležitější a to…No jo, malé erotic city. S Gacktem si asi budou rozumět, s Hydem už si rozumí. Uru se ušklíbne tomu, co se mu prohání hlavou a podívá se na Rukiho svírajíc vibrátor v ruce, aniž by si to uvědomil. Pozvedne nepatrně obočí, když dojde na prasata a upřímně se rozesměje.

"Nic, jen…říká se hračky ono je to celkem trefné." Pokrčí zlehka rameny.

"Copak si nepamatuješ nic z dětství? S hračkami je zábava, když se to umí." Mrkne na něj svůdně a v očích se mu objeví jistá hravost. Samozřejmě, že už za ty roky s Gacktem má za sebou nespočet školení. Nakonec došlo i na trávení večerů u katalogů a zkoumá novinek na trhu. Zábava…V jejich podání. Ne, on se toho rozhodně nebojí a stydět se? To ani náhodou.

"Ale počítám, že Aoi se bude tvářit dost podobně." Zasměje se znovu a pak ho nejspíš budou nahánět na druhé straně planety.

"Tohle je…" Narazí na to, co má Ruki právě v ruce.

"Kroužek, vibrační, abych byl přesný." Nakloní se blíž, aby si ho víc prohlédl a hledá jisté poznávací znamení.

"Hm, někde by k tomu měl být…" Nakloní se znovu k tašce a projede několik další kapes. Vyhodí za záda pouta a ne jedny, než najde pár ovladačů. Vybere ten stejné barvy a protočí ho mezi prsty.

"Na dálkové ovládání." Přejede palcem přes tlačítko, které vzápětí stiskne. Kroužek samozřejmě začne vibrovat.

"Má to dokonce několik rychlostí. Hm." Zatváří se zaujatě.

"Jedno se Torovi musí nechat, jde s dobou." Pak se podívá do Rukiho tváře.

"Kam myslíš, že se to asi dává?" Nadhodí otázku a těší se na jeho rozpaky. Přijdou, o tom vůbec nepochybuje.

"Mnohem, mnohem výkonnější, než vlastní ruka. Asi bych řekl, než ruka většiny populace." Uchechtne se.

"Chceš to zkusit? Nemyslím zrovna tento samozřejmě." Dodá, aby bylo hned jasné. Rozhodně by v životě nepoužil cizí hračky.

"Nebo něco jiného, možná…." Zaloví znovu v tašce.

"Něco trochu méně děsivého." Dobírá si ho trochu a vyloví kočičí ouška tmavé barvy. Chvíli na to kouká, než se uchechtne, natáhne se k Rukimu a dá mu je na hlavu.

"No ne, že mě to nenapadlo dřív." Rozplyne se nad tím, jak zrovna vypadá.

"K nakousnutí." Cvakne zoubky o sebe a trochu se k němu přisune.

"Dáš mi ochutnat?" Zavrní měkce a je jasné, co by rád, tomu prostě nejde odolat. Položí na jeho stehno palec a ukazováček a míří pomalými krůčky nahoru. Zlehka sevře jeho zápěstí a přiloží si ho ke rtům ze spodní strany, aby ho mohl políbit na tepny. U toho ho propaluje kočičím pohledem a doufá, že by mu Ruki mohl dopřát malou odměnu za to, co právě dělá. Jindy by se Torovým věcem vyhnul obloukem, i když ho možná v té tašce čeká ještě nějaké překvapení.

"Můžu ti ukázat hodně věcí a můžeš si je zkoušet klidně na mě." Svádí ho klidně dál. Pořád je blíž ke dveřím, nejspíš mu neuteče.

Ruki

Ruki se zatváří pochybovačně. 

"To se vsadit klidně můžeme, protože já si myslím, že tady zůstane." Měl tady objev století a k tomu už i Hyda a i když se tvářil, že mu na něm nezáleží, Ruki by řekl, že to bude určitě úplně jinak. Takhle se tvářili všichni, ale jemu taky záleželo na ostatních v tomhle domě. Nevěřícně sleduje Uruhovu obratnou práci s nůžkami, když neváhá Torovy spoďáry doopravdy rozstříhat a vytvoří z nich kousek, který by mohl z fleku někde prodávat. Zaujatě je převrátí v rukou. Jsou černé… 

"Dej mi rtěnku." Nastaví dlaň. 

"Určitě nějakou máš." Dodá, když se k tomu Uruha hned nemá a za chvíli mu přistane v ruce. Není to zrovna červená, ale tenhle téměř tělový odstín na tom půjde taky hodně dobře vidět. Vyhotoví na prádlo nápis This is for you, Aoi-chan a odejde spodky pověsit do Torova okna. Na chvíli se v něm ztratí, když se vyhoupne na parapet a prostě se snese dolů před dům, aby mohl pořídit pár fotek. Ve vhodnou chvíli je pošle Aoimu, ale teď mají ještě práci. Propojí se se svým stínem, aby se dostal neslyšně zase nahoru a okno opatrně zavře. Všechno musí dělat jako myšky, aby je Tora neslyšel. Jakmile se už společně sklánějí nad Torovou taškou, krátce se podívá na věc ve své ruce a zauvažuje, jestli raději vážně nejít poslouchat. Už už to chce odložit a přikývnout, že to je mnohem lepší nápad, aby se nemusel stydět nad tímto objevem, ale Uruha je o vteřinku rychlejší a začne mu vysvětlovat, o co přesně jde. Prý když se to umí… 

"Já jsem si myslel, že si hraje každý bez ohledu na dovednosti..." Řekne trochu s hraným nezájmem, aby vypadal jako že je děsně nad věcí, ale po očku pošilhává po věci ve své ruce. 

"No jo..." Splyne mu ze rtů v náhlém uvědomění, když mu Uruha připomene, že pokud si Aoi s Torou něco začne, tohle ho nejspíš nemine. Musí si přitisknout dlaň pořádně na pusu, aby v sobě zadusil smích, který by Toru už definitivně přilákal. Prostě si Aoiho nedovede představit. Nějak mu nepřipadá jako ten typ. Rozhodně by ale chtěl být u toho, až to na něj Tora vybalí. Asi se ho pak přijde vyptávat a jelikož je Tora pokušitel, určitě mu to barvitě vylíčí. I Ruki teď ostří pohled na kroužek a několikrát se ohlédne po poutech, která letí vzduchem. 

"Na co jich potřebuje tolik? To má v posteli tolik lidí najednou?" Nechápe to. Uruha už v dlani svírá ovladač a kroužek začne Rukimu v ruce vrnět. Málem ho upustí, ale jakmile si jenom maličko představí, že by tohle měl na sobě, nahrne se mu červeň do tváří, protože to prostě je vzrušující. Někdy je jeden tak nadržený, že by si nejradši sedl na vibrující telefon nebo repráky, když je hudba na maximum, tak kdo by se mu mohl divit? Ještě v jeho věku? Kam se to asi tak dává? To je jasné, ale on by to byl nejspíš schopný narvat ještě na jedno místo. O tom nahlas ale rozhodně nic neřekne. 

"Cože? Já?" Doopravdy se vyděsí, když se ho Uruha zeptá, jestli to chce zkusit. To si to má jako půjčit a odnést odtud? A vůbec, nemyslí si snad Uruha, že by byl u toho? 

"Já se nebojím." Zamračí se na něj hned, když Uruha označí kroužek za děsivý. Na hlavě mu přistanou ouška. Místo, aby si je strhl, otočí se na blízké zrcadlo a prohlédne si sám sebe, zatímco si je osahává. 

"Ten tady teda má kravin, víc, než čistých ponožek." Ohodnotí obsah tašky. Aoiho s touhle čelenkou by taky chtěl vidět. Znovu zčervená, když mu Uru řekne, že mu to sluší, ale daleko víc ho rozhodí, když chce najednou ochutnat. To jako tady a teď? Z něj? Celý se napne a upírá na něj oči studenta před celostátní zkouškou. Když se ho Uru dotkne na noze, trochu sebou cukne, ale jeho pozornost trhá i to, jak mu zvedá zápěstí a přitahuje si ho před rty. Poslouchá jako beránek a nevytrhne mu svou ruku. Neuhne očima z jeho tváře, ale rty tiskne o sebe a je dočista vykolejený. Cože to říkal? Že si je bude Ruki zkoušet na něm a ne opačně? Kruci… od kdy je tady takové horko? Ošije se. Zároveň se ale necítí tolik zahnaný do kouta své nezkušenosti. Místo, aby se ho Uru pokoušel lovit jako dole a dával mu najevo, kdo je tu ten dominantní, mu najednou dává možnost hrát si s jeho dokonalým tělem, jak jenom bude chtít a je na tom něco neskutečně lákavého. Je přece krucinál tak sexy a pořád dokola mu tu opakuje, jak se mu Ruki líbí a jak by o to stál. Odhodí kroužek zpět do tašky.

"A co máš ve svém pokoji ty?" Slyší říkat sám sebe. Možná to přehnal, ale… pohledem neuhne.

Uruha

Netváří se zrovna nadšeně, když chce Ruki jeho rtěnku, i když moc dobře ví proč. Jen představa, že se jeho drahocenná kosmetika dotkne zrovna toho kousku oblečení a je navíc Torovo. Dobře koupí si jinou, tahle půjde rovnou do koše. Podá ji Rukimu, aby mu udělal radost a dokázal, že se taky umí chovat jinak, než panovačně. Naklání se, aby viděl, co hezkého mu tam napíše a hned, jak si to přečte, vyprskne smíchy.

"Tohle Aoi nepřežije." Okomentuje to hned a tlumí svůj smích v dlani. Hned ho popožene gestem dlaně, aby ji tam konečně pověsil, ač to není vůbec potřeba. S mírně pozvednutým obočím sleduje, jak se Ruki zase obratně dostane nahoru. Neviděl to často a má to pro něj zvláštní kouzlo. Jen kdyby ten stín nebyl pubertální pako. Málem by protočil očima nad svými myšlenkami.

"Jak čím, Ru-chan, jak s čím. Na tohle je potřeba trochu zručnosti, ale všechno se dá naučit. Někdo na to má přirozený talent, samozřejmě." Usměje se na něj sebejistě, protože on na to samozřejmě talent a má a v hlavě si umane, že Ruki taky. Věří tomu, že se to brzo dozví a bude to on, kdo to uvidí jako první….A taky poslední samozřejmě. Usměje se znovu, ohledně jeho poznámky na počet lidí.

"Většinu by určitě dokázal vystřídat i na jediné osobě, ale asi by to dotyčný nepřežil. Moc, moc slasti." Skoro si povzdechne nad pocitem, který to v něm vyvolává. On by si rozhodně dal říct, kdyby se tomu Ru nebránil, ale tak nějak tuší, že k tomu bude dlouhá cesta.

"Hm, vidíš tu snad někoho jiného?" Počká si na další odpovědi, až bude Ru dostatečně vykolejený.

"Přece jsem ti říkal, že mám oči jenom pro tebe. No, možná už i jiné partie." Neodpustí si provokativní poznámku, kterých má teď plnou hlavu. S ním to jde prostě samo. Vnímá krev pod jeho kůží, jak se skoro líně převaluje. Chtěl by alespoň malinko ochutnat, ví, že to bude rozhodně stát za to. Dopřeje jeho zápěstí ještě několik polibků, než o kůži jemně přejede zoubky, ale neporuší ji. Podporuje v sobě touhu, provokuje své vlastní povědomí, aby chtělo víc. Začíná mít ale pocit, že ještě chvíli a prostě se na něj vrhne a asi ho znásilní. Není trestné, aby někdo byl tak roztomilý? Možná už se opravdu zbláznil, ale nejde tomu poručit. Zvedne k němu oči, když už má zase rty u jeho kůže a je v nich vidět překvapení, když padne ta otázka. Jiskry v kočičím pohled nejspíš zapálí celý dům, jak nadšený z toho je. A to vlastně skoro nic neřekl. Koutky se mu pozvednou v hříšném pousmání a v ten okamžik už je mu Tora srdečně jedno. Pomalu se začne zvedat, zapírajíc se dlaněmi o jeho stehna a zastaví se v úrovni jeho očí.

"Spoustu věcí, rád ti je ukážu." Broukne podmanivě a líbne ho jen zlehka na rty. Vezme ho za dlaň, narovná se úplně a pak mu pomůže vstát, aby ho pomalu vedl s sebou do svého pokoje. Projde dveřmi jako první a ustoupí stranou, aby si i Ru mohl prohlédnout jeho malé království. Není to nic přeplácaného, jednoduché a elegantní. Hlavně, že má šatnu, na ničem jiném moc nezáleží. Ale kvůli interiéru tu nejsou, kupodivu ani kvůli oblečení. Vezme rukiho znovu za ruku a vede ho kolem postele, až k proskleným dveřím, které jsou pootevřené. Zastaví se před několika šuplíky vlevo, které jsou trochu schované. V těch dalších má prádlo, i když část z toho by mu mohl taky ukázat. Nakonec ho přemůže momentální nápad a otevře šuplík naprosto dveřím, aby odhalil sbírku svých podvazků. Nic přehnaného, všechny jednoduché v decentních barvách, ale na jeho stehna akorát.

"Můžeme začít něčím lehčím." Mluví tiše, ale j to spíš jakoby mluvil o knize, kterou mu hodlá půjčit.

"Ale pokud se nebojíš…." Zavrní svůdně a blýskne se mu v očích.

"Dáme si něco pro pokročilejší." Nakloní se blíž, aby zlehka přejel rty po jeho šíji a tichým povzdechem. Otevře první jeden šuplík úplně dole a pak i druhý. Je tam mnohem víc věcí, než u Tory v tašce a část z toho už Ruki před chvíli viděl. Jen tady je všechno pečlivě srovnané, podle druhů, barev a tvarů. Ne, bičíky ani nic podobného tam nenajde, urazil by ruky všem, kdo by porušili jeho kůži, i když se hojí rychle, ale na slastné trápení, je toho tu dost. Nakonec otevře i třetí, kde je několik lahviček masážních a stimulačních olejíčků a samozřejmě i gely různých vůní. Na jeho citlivý nosánek akorát. Hrdě si prohlédne svou sbírku a pak se otočí na Rukiho.

"Líbí?" Vydechne zaujatě.

"Můžeš si vybrat úplně cokoliv." Pobídne ho podruhé, než se pomalu přesune za jeho záda a zlehka ho obejme v pase. Kdyby mu řekl, že ne, asi se vážně urazí. Pohladí ho zlehka po bříšku a boří nos to jeho pramenů.

Ruki

Ten jeho výraz, když mluví o přemíře slasti, skoro nechápe, protože nikdy nic podobného nezažil, ale Uruha o tom vypadá dost přesvědčený a jemu z toho zabrní v žaludku. Zároveň má už zase tendence raději utíkat, ale tentokrát moc dobře ví proč. Má prostě strach ze své nezkušenosti. Okamžitě klesne očima k jeho klínu, když Uruha zmíní ty jiné partie, ale vypadá jako jindy. Tedy ne, že by mu tam nějak často koukal! Byla to jenom další provokace a zároveň jakýsi kompliment a on jim ještě pořád nedovede nějak obratně čelit. Sleduje jeho tvář, zatímco se mazlí s jeho rukou a když se střetne s jeho očima, mírně se zachvěje. Proč jen říkal podobnou větu? Protože dost často střílí slovy jako ostrými náboji, jenom teď nějak zapomněl, že je to trochu Ruská ruleta. Nakonec se nechá vzít za ruku a společně opustí Torův pokoj. Nechali mu tam docela velkou spoušť, celou rozházenou tašku a k tomu ty tangáče. Něco mu říká, že to bude lítat ještě dneska v noci, ale kdo ví, třeba ho tam Aoi chvíli udrží? Vstoupí do Uruhova pokoje. Není tady poprvé, i když nikdy nepřišel na jeho pozvání a tudíž tady byl vždycky sám. Většinou něco provádět jako před chvílí u Tory. Zrcadlo, které Aoi tak pěkně předělal, už je zase jako dřív. Jenom Uruha může mít prosklenou šatní skříň v čele postele. Pořád mu to připadá hrozně divné, jak kdyby to celé byla nějaká trofej, na které jediné v životě záleželo, ale buď to tak doopravdy měl nebo to byla pečlivě předstíraná image. Asi by se měl rozhlížet užasleji, aby nebylo tak moc poznat, jak moc už to tady má prošmejděné. Ne, nikdy mu nelezl vysloveně do šuplíků, ale rozhodně zná interiér z podobného místa, na jakém právě stojí, koupelnu a taky tu postel. Jednou mu tam nechal v počítači upravenou fotku z jeho mládí, na které vypadal jako stařec a napsal mu k tomu, že takhle bude za tisíc let vypadat. Stačilo to na to, aby z toho měl Uruha dva týdny deprese. Zvláštní, najednou mu to tak vtipné nepřipadá, i když se s Aoim řehtali jako koně a Gacktovi minimálně cukal koutek, viděl to! V šatně se zastaví před několika šuplíky, které začne Uruha otevírat, zatímco se Ruki dívá všude kolem sebe. Hlavně ty kabelky ho zaujmou. Nejsou dámské a zrovna pro ně má taky slabost, ale musely by být mnohem větší. Tam by se mu vešel i pejsek, kdyby nějakého měl. Když pohled zase vrátí, hledí rovnou do otevřeného šuplíku s podvazky. Zřetelně sám na sobě cítí, jak mu jde obočí nahoru. Ne, nikdy na něm žádný neviděl, i když Uru rád nosil kraťásky. Tohle měl asi pod oblečením nebo si to nechával čistě na svoje soukromé chvilky, u kterých Ruki nikdy nebyl. Uruhu má najednou přímo za zády a na šíji ucítí dotek jeho měkkých rtů. Okamžitě mu naskočí husí kůže a celý se zachvěje. Sleduje Uruhu, jak se sklání a otevírá svou třináctou komnatu a pak mu už jde brada užasle dolů. Tak tohle doopravdy nečekal a vůbec netuší, co by dělal, kdyby to tady býval našel dřív. Není to nijak děsivé, jenom to hodně ukazuje na to, co má Uru rád. Sex pro něj nebude mít mnoho tabu a slast si očividně rád užívá plnými doušky a dovede si k ní dopomoct jakkoliv. Ne, ten se nechce nudit v posteli a Ruki by měl asi vážně vzít nohy na ramena. Hecoval ho a teď už je pozdě to vrátit. Nějak od toho není schopný odtrhnout oči, i když na sobě cítí Uruhův pohled. Červeň se mu začíná hrnout do tváří, stojí tam asi jako úplné pako, ale on mu prostě vyrazil dech. Uvědomí si, že se Uru tiskne k jeho zádům jako by se mazlil s plyšovým medvídkem a na břiše ho zabrní jeho dlaně. Konečně se na ně podívá a pak se po něm trochu plaše ohlédne.

"No já..." Trochu vykoktá. Nejde jenom o ty věci. Jde o to, že by je měl použít on na něho. Copak by něco takového uměl? Ten Uruhův výraz je neskutečný. Jako by si dal nějakou skvělou drogu. Ruki ho vůbec nepoznává. Jak mohl tohle všechno celou tu dobu nevidět? Nebo spíš jak to mohl Uruha skrývat? Nebo takhle svádí úplně všechny? A při tom necítí, že by používal svoje schopnosti. Pomalu vrátí oči na ty věci. To by měli něco zkoušet doopravdy hned teď? Znali se na to hodně dobře a nepřemýšlel před chvílí Ruki nad tím, jak moc je nadržený? Kruci… ještě pořád má na hlavě tu čelenku s oušky. Torovu čelenku. Nesmí na ni potom zapomenout! 

"Tak začni ty! S tímhle." Impulsivně se sehne a podá mu namátkou jeden podvazek. Je černobílý s perličkou.

Uruha

"Ty už jsi tu někdy byl, že?" Ozve se Uruhův hlas, když mu blízko. Nebyl pro něj problém rozklíčovat pocity uvnitř Rukiho, to bylo to nejmenší, co dokázal. Není tam tolik překvapení a zvědavosti. Samozřejmě, že ví, že už tu byl a ne jednou. Kdo taky jiný by měl na svědomí vtípky na jeho adresu? Pochybuje, že by do toho Gackt šel, i když se tím dobře bavil. Aoi a Ruki mu každou chvíli něco prováděli a i když byl většinou příšerně naštvaný a uražený několik dní, stejně se tím vnitřně bavil. Vytrhávali ho ze stereotypu, do kterého za ty dlouhé roky spadl. Zpestření věčnosti, no proč ne?

"Ale až tak daleko počítám ne." Dodá ještě, když vnímá jeho pocity, jakmile se šuplíky otevřou. Za to v jeho tváři je vidět, jak moc hrdý na své poklady je. Na každý kousek, který v šatníku má. Všechno byly pečlivě vybírané kousky a každý tady měl svůj význam. Krátce těkne očima k Rukiho kůži. Snad i vidí, jak se jemně chvěje, rozhodně to ale cítí.

"Líbí se ti." Není to otázka, on ví, že je to tak, i když je z toho malé koťátko malinko vyplašené. Nevadí, za chvíli určitě nebude. Ruce nechává na jeho bříšku a posunuje je nahoru a dolů, jak kdyby se nedokázal rozhodnout, co je pro něj nejlepší. Sem tam zajede opravdu nízko a dotkne se konečky prstů holé kůže, když si dovolí krátce zaplout pod látku jeho svršku. Jen na kousíček, aby ochutnal. Rozhodně ho baví, zatím jen zlehka ochutnávat.

"Neboj se ničeho, povedu tě a ukážu ti, co ve mně dokážeš vyvolat. Je to snadné, stačí jen nechat se vést." Vábí ho dál a nenápadně mu podstrkuje emoce. První jen trochu zvědavosti a pak i malinko vzrušení, aby ho nalákal ještě víc. Nakonec k tomu přidá i trochu odhodlání, aby mu přece jen neutekl. Naučit se vyvážit ten správný koktejl trvalo spoustu let, ale teď s tím pracuje bez většího přemýšlení. Krátce těkne obočím vzhůru a pak se mírně skloní, aby Rukiho mohl líbnout na koutek, když se k němu tak hezky otáčí. Pak ho zaujme pohyb Rukiho dlaně do jednoho ze šuplíků a vybere si právě jeden z podvazků. To asi mohl tušit, ale nevadí mu to ani v nejmenším. 

"Pro tebe mi bude potěšením." Sklouzne první prsty po perličce, než se dostane i na Rukiho kůži a pak si podvazek převezme.

"Tak pojď." Proplete s ním prsty a vede ho k posteli v podstatě uprostřed pokoje. Donutí ho usadit se a pak se znovu nakloní.

"Udělej si pohodlí, hned jsem u tebe." Pošeptá mu smyslně, než se vrátí do šatny. Mohl přijít jen v tom podvazku, ale to by asi bylo na Rukiho příliš. Chvíli dumá, než si něco vybere a vydá se do koupelny. Musí si pospíšit, aby si to nerozmyslel. Shází ze sebe všechno oblečení, natáhne černé prádlo, které si vzal sebou, přidá podvazek a všechno částečně přikryje sněhově bílou košilí. Barva vlasů bude hodně zářit a to je přesně to, co chce. Nechá ji držet jen na dvou knoflících uprostřed. Nemůže se na sebe podívat, to je dost k vzteku, ale sebevědomí mu nechybí, vypadá rozhodně skvěle, ostatně jako vždycky. Pomalu vyjde z koupelny, zůstane stát ve dveřích, kde se zlehka zády opře o rám a malinko nožku s podvazkem pokrčí, aby na chvíli vykoukl.

"Já můžu, co ty?" Pošle k němu svůj hlas s nádechem provokace, než se zase odlepí a vykročí k němu. Je hodně zvědavý na jeho reakci a doufá, že bude přesně taková, jakou si přeje. Lehkým krokem dojde až k posteli, při každém kroku se spodní lemy košile malinko rozestoupí a odhalí alabastrová stehna, stejně jako vybraný kousek.

"Myslím, že jsi vybral opravdu skvěle." Pochválí ho spokojeně, než si klekne na postel a pak se začne po čtyřech přesouvat za ním. Narovná se a klekne si na paty kousek od něj, než pomalu sáhne po drobné dlani a položí si ji na koleno.

"Měl by sis ho pořádně prohlédnout." Vybídne ho zlehka a vede jeho dlaň po své vlastní kůži výš a výš. Zastaví se, když se konečky prstů dostanou až k látce podvazku. Nechává košili, aby je skrývala před jejich očima.

"Chceš to vidět?" Broukne podmanivě se vzrušeným odleskem v očích.

"Až si to všechno dostatečně prohlédneš, můžeme pokračovat pomaličku dál." Prohlédne si jeho tělo na posteli a…Ne, dneska už ho nepustí a věří tomu, že se bránit nebude.

"Ještě kousíček hm?" Poposune jeho packu ještě výš, košile se konečně poodhrne a odhalí jak podvazek tak i jeho vzrušený klín, i když je pořád krytý černým prádlem.

"Vidíš, jak na mě působíš." Pousměje se.

Ruki

Ne, že by nebylo pro obě strany jasné, že tady sem tam něco prováděl, ale stejně si připadá podivně přistiženě, když se Uruha zeptá takhle na přímo. Očividně ho chce trochu vyvést z míry a daří se mu to. Neodpoví mu, ale jeho oči mluví za všechno. Ještě přistiženější výraz nasadí, když mu Uruha oznámí, že na něm vidí, jak se mu sbírka líbí. On sám to ještě nedovede tak jednoznačně říct a mohl by tvrdit, že se mu Uruha snaží podsunout nějaké emoce, ale spíš v nich dovede číst lépe a rychleji, než Ruki sám. Je to trochu k vzteku, ale neodporuje mu. Jenom promne rty o sebe a zavrtí se na místě. Oči mu rychle spadnou dolů, když ucítí jeho ruce pod svým tričkem. Je z toho hodně nesvůj. Nemá o své postavě nijak velké mínění a rozhodně ji jen tak nikomu neukazuje. Dokonce i tady v této rodině, ho většinou nevídali bez mikiny nebo dlouhého rukávu, do sprchy chodil v úplně jiné časy, než všichni ostatní a v bazénu s nimi taky rozhodně nikdy nebyl. Až doteď to nikdy nikdo neřešil a najednou mu Uruha sahá pod triko. Neodežene ho, ale nervózní je hrozně. Trochu obtížněji polkne, zatímco poslouchá jeho vábivá slova. Cosi z jeho nervozity začne pomalu odplouvat, získá trochu víc sebevědomí a jistoty a taky ucítí, jak mu něco příjemně zacuká v klíně. V ten samý okamžik prostě ví, že tyhle pocity nejsou úplně jeho. Vnímá použití Uruhovy schopnosti, měl by se na něj zlobit, ale zároveň je díky tomu tohle všechno najednou mnohem uvolněnější a příjemnější. Vůbec si není jistý, jak by na to měl reagovat. Jeho věčně revoltující povaha volá po tom, aby si udržel svoje já a svou suverenitu stůj co stůj a na druhou stranu by to asi vážně rád zkusil a tohle mu to usnadňuje asi jako alkohol nebo lehká droga. Tak co si má k sakru vybrat? Uruha to s tím podvazkem vezme nějak moc doslova, vypadá skoro nadšeně, že se něco děje a něž se Ruki naděje, jeho nohy už míří za ním směrem k posteli. V tu chvíli je v něm docela malá, vyplašená dušička, která je naprosto převálcovaná sebevědomým a zkušeným sexy upírem. Jde jako beránek na popravu, ani se mu nebrání a když dosedne, cítí se jako když ve školce zkoušel první pusu. Jenom ta byla hnusná jako mokrý hadr, kdežto tohle bude zážitek, který mu vygumuje mozek z hlavy. Najednou tady zůstane sám, zatímco si Uruha hodlá obléknout věc, kterou mu vybral, tím si je jistý. Vůbec netuší, co by si měl počít. Jestli by měl jenom tak sedět a čekat nebo něco udělat? Ale co? Ani omylem se tu nebude sám svlékat. A zaujímat nějaké pózy by bylo spíš směšné. Dlaněmi pohladí hebké povlečení. Nenachází tady nic osobního. Žádné pyžamo, plyšák ani kapesník pod polštářem. To on má v posteli všechno z toho. Měl by tam rychle uklidit? Asi ano. Ale moment, kdo říkal, že Uru navštíví jeho postel? To by se asi hodně zasmál. Než se naděje, jeho roztržité myšlenky přeruší Uruhův hlas. Prudce k němu obrátí tvář a v tu chvíli cítí, jak se mu líně tekoucí krev hrne do tváří i do klína. Brada jde dolů a on několikrát na prázdno otevře pusu, aby ji prostě zase jenom zavřel. Oči mu co chvíli ujíždějí dolů k jeho nožce a ano, musí přiznat, že Uruha je prostě nádherný. Vždycky to věděl, ale tohle se nerovná ničemu, co kdy viděl. Jakmile se pohne směrem k němu, prudce sebou trhne a potlačuje nutkání prostě s hanbou utéct, ale místo toho se ještě víc vsákne do matrace a sevře peřinu v prstech. Všechny tyto pocity se ještě umocní, když se Uru objeví až u postele a začne se přesouvat na ní. Popravdě ten podvazek vlastně ani tak moc nevnímá. Bohatě mu stačí on sám. Ruka se mu zachvěje, když si pro ni Uru sáhne a položí si ji na koleno. Ru si připadá nepatřičně, jako by tam neměla co dělat, ale zároveň mu dovolí, aby ji posouval pořád výš, zatímco se mu z toho tají dech. 

"Uru-chan..." Broukne tiše, aby mu dal najevo, že ho trochu trápí, ale očima hypnotizuje okraj košile. Čím výš, je, tím je palčivé nutkání v jeho klíně intenzivnější. Zatají dech, když se mu podvazek konečně ukáže, ale ještě víc, než on ho zaujme ten Uruhův klín a způsob, jakým se přes něj napíná prádlo. Uru samozřejmě ví, kam se dívá a taky to hned okomentuje. Ruki znovu polkne a přikývne. Pořád mu to připadá k nepochopení, ale děje se to. Co Uruha má z takového písklete jako je on? Vždyť ani neví, co si s ním počít? Všechno uvnitř něj se chvěje a je to vzrušením. Nikdy nic podobného nezažil, ale krásně mu to plete hlavu.

Uruha

Nakonec může být rád, že byl schopný všechno v posteli včas pouklízet. Jindy tak pořádný nebyl, ale měl obavy, že mu zase někdo poleze do pokoje. Od té chvíle, kdy tu byl Tora…Asi by se ani nedivil. Jistě, kluci taky byli v jeho pokoji, ale očividně je ještě nenapadlo lézt mu pod rozházenou pokrývku nebo polštář, to by se asi hodně divili. Tak mu alespoň zůstalo překvapení pro Rukiho. A zdá se, že s překvapováním jeho osoby vůbec nekončí. Nejspíš by padl do deprese, kdy se mu Ru teď vysmál a poslal ho s celým divadélkem někam. Pak by ho z toho pokoje vylézt neviděli. Když ale vidí, co se mu odráží ve tváři a vnímá všechny jeho emoce od prvního okamžiku, kdy se na něj podíval, je se sebou naprosto spokojený. Jen to stačí, aby mu dal sám sebe úplně celého. Všichni si mysleli, jak je to s ním komplikované a přitom stačilo tak málo. Ale říkat to nikomu nebude, ještě by věděli jak na něj a to by byl teprve konec. Ru má privilegia, která mu upírat nechce. Už se rozhodl, že ho k sobě pustí a s tím přichází i tohle všechno. Přeje si, aby někdo věděl, jak na něj a teď by to mohl dovolit. Dokonce to vypadá, že by o to Ru mohl stát…No bude stát, o to se postará. V očích se mu zablýskne v návaznosti na své vlastní myšlenky. Pečlivě pozoruje výraz před sebou, když se ho může dotýkat. Tohle samotné, je na uspořádaní velkého ohňostroje. Kdy z něj byl někdo naposledy tak paf?

"Hm." Zavrní měkce na své oslovení a nechá víčka na chvíli klesnout. Krásně to zní z jeho rtů, bude to chtít rozhodně častěji, hlavně ve chvílích, kdy budou sami. Pořád to ale ještě není ta nejvyšší příčka.

"Jsme teprve na začátku." Poškádlí ho trochu slovy a pousměje se nad jeho skoro nesmělým přikývnutím. Je hrozně roztomilý a ještě nedávno by ho nenapadlo, že by se mu něco takového mohlo líbit. Líbí a hodně.

"Doufám, že i já podobně působím na tebe." Provokuje ho slovy a taky dlaní, která se pomalu přesune po Rukiho nožce rovnou do jeho klína, aby zkontroloval situaci. Co kdyby tam náhodou nebyla ta správná odezva? Ne, to se nestane. Rukiho dlaň pár vteřin nechá na místě, než s ní sklouzne zase malinko zpátky, aby se zase mohl vrátit nahoru. Hladí jeho ručkou svou vlastní kůži a neodpustí si několik spokojených povzdechů. Je to dost příjemné a on se rozhodně nechce krotit. Poposune se na posteli trochu blíž k němu a vyjede dlaní až do svého klína. Několikrát pohladí sám sebe, než mu mírně sevře prsty, aby ho mohl stisknout.

"Tohle se mi taky líbí." Dojde na malou poznámku, ale z výrazu jeho tváře to musí být jasně vidět. Chvíli se nechá hýčkat Rukiho nesmělými doteky, kterými mu pomáhá, než stáhne obě své ruce a dostane na poslední zapnuté knoflíky své košile. Povolí první jeden, než bříšky prstů pohladí nový kousek odhaleného hrudníku a pak dokončí své dílo. Jemná látka košile se zlehka rozestoupí a zůstane volně viset podél, jeho boků. Teď už Rukimu nebrání nic, aby si ho pořádně prohlédl. Možná jen to prádlo, ale na to taky dojde, tím si je jistý.

"Moc ti to sluší." Pochválí to, jak se tváří. Ano, tohle by mohl pozorovat hodiny, jen si není jistý, že Ru by tak dlouhou prodlevu uvítal. Spíš asi ne, pak si to užije, jak spolu skončí, to na to snad bude mít dost času, pokud Rukiho přejde chuť mu utíkat. Nakloní se k němu ještě o kousíček blíž, vezme ho zlehka za bradu a přitáhne si ho na své rty. Jeho polibek je skoro až mučivě pomalý, rozhodně smyslný. Nechá se unášet jeho chutí a pak se na vteřinu oddálí, aby špičákem poranil sám sebe a nechá kapku zazářit na svém spodním rtu. S touhou v očích se k němu znovu přiblíží a dá mu ochutnat. Sám už dlaní zaplouvá pod látku jeho svršku a druhou se vrátí do jeho klína, aby mohl pokračovat, kde před chvíli začal. Celé tohle představení trvá několik minut, než se začne pomalu posouvat na jeho klín. Mírně se odtáhne a upřímně usměje.

"Začínám mít pocit, že hračky možná ani nestihneme." Sdělí mu část vlastních pocitů. Ale ano, pak pro nějaké asi skočí, jen aby dostál svému slovu a začali s učením, jen…První si musí pořádně užít Rukiho ruce. Dlaní na Rukiho kůži míří o hodně výš, než se zatím odvážil a zakotví na bradavce, kterou zlehka promne mezi prsty.

"Tohle je taky místo, které vyžaduje speciální péči." Školí ho bez váhání a hodlá mu ukázat, jak moc péče od něj snese.

"Neboj se ničeho, žádný dotek není špatně. To, co vidíš, je celé tvoje." Provokuje ho dál a tlumí jeho ostych, který tam pořád je. Ne, tuhle emoci teď rozhodně potřebovat nebude.