Ruki x Uruha - Vyvedu tě z omylu po prvním doušku. - část 1.

 

(hrobka)

Uruha

Cestou do kuchyně se Uru trochu loudal. Z jedné strany nechtěl zůstávat s tím zvěřincem vedle a z druhé….Asi to bude chtít nějaké malé vysvětlování. Do toho se mu úplně nechce. Ne takhle napřímo. Vlastně podvědomě doufal, že se to nějak celé vyvrbí samo. Dají si pytlík krve, popovídají si jako tehdy u Rukiho v pokoji a pak se to nějak stane. Samo a bez příčiny. Uměl lovit, uměl být okouzlující a sbalit kde koho, ale…To bylo přece úplně jiné. S Rukim…Krátce si povzdechne, když si vzpomene na den, kdy ho Aoi přivedl. Mohl na něm oči nechat, byl roztomilý, uprskaný a to mu zůstalo. V tu dobu reálně hrozilo, že si se s Aoim pustí do boje a nevydrží v jednom domě. Bylo mu to líto, po tom, co společně zažili, jen to prostě nešlo ovládnout. Ani za ty roky ho náklonnost k Rukimu nepustila, jen měl obavy, že by to narušilo jejich soužití. Poklidné, tedy až na jejich oblíbené vtípky, kterých je často terčem. Stejně by to neměnil. Navíc Rukimu to hrozně sluší, když se škodolibě pochechtává. Jakmile si uvědomí, že se usmívá, rozpačitě si zajede dlaní do vlasů. To už je v kuchyni a míří rovnou k lednici, kterou otevře a tváří se, že je vybíravý jako jindy.

"To nikdo nebyl nakoupit." Snaží se tvářit jako obvykle a stěžovat si na kde co. Kluci už ho znají, když má svou náladičku, občas je lepší klidit se mu z cesty. Nakonec vytáhne dva pytlíky, jeden s Rukiho oblíbenou krevní skupinou a vydá se směrem k němu, aby mu ho podal.

"V tomhle baráku začíná být nějak těsno." Prohodí konverzačním tónem hlasu, než se malinko škodolibě ušklíbne.

"Ale výhodu to má, Ga nebude mít čas, aby nás hlídal. Hyda je sice všude plno, ale taky ví, jak na sebe upoutat pozornost." Usadí se na barovou židličku s nožkou přes nožku a rty si pohrává s brčkem. Jen tak, jak kdyby to byla běžná večeře, vůbec se u toho nesnaží vypadat sexy nebo ho svádět, ani trošku.

"Slyšel jsem, že to byl on, kdo má na svědomí skandál, který byl před pár týdny v novinách." Pokračuje dál v konverzaci a záměrně se vyhýbá tématu, které nakousli vedle.

"Dokážeš si představit, že jsi z někoho tak paf a budeš lítat nahý po ulici?" Nechce se smát, ale tohle prostě nedokáže udržet. Z druhé strany, kdyby z něj byl tak paf Ruki, líbilo by se mu to. Ne, po ulici by ho rozhodně běhat nenechal, možná po jejich pokoji. Podívá se trochou vyděšeně na sáček ve své ruce, jak kdyby mu do něj někdo cinkl trochu vílí krve. +Tora?+ Zavrtí sám nad sebou hlavou.

"Ru-chan." Ani si neuvědomí, jak ho oslovil, protože přemýšlí nad tím, na co se ho chce zeptat.

"Ty by ses chtěl napít?" Po očku se na něj podívá a pokusí se ho díky svým schopnostem malinko uvolnit, aby mu řekl, co si opravdu myslí. Trhne s sebou, když se ozve plesknutí netopýřích křídel o pootevřené dveře do kuchyně. Ohlédne se prudce přes rameno a vytřeští oči. Během okamžiku je na druhé straně místnosti.

"Tak tohle teda ne, tuhle potvoru tu rozhodně trpět nebudu." Netopýr má na něj očividně spadeno a nechce se jen tak vzdát.

"Udělej s ním něco." Je skoro jako holka, která vidí myš, jak proběhne kolem. Přitočí se k Rukimu, vezme ho za ramena a strčí před sebe.

"Tobě nic neudělá." V tu ránu je Hydův miláček pryč. +Dohazovací krysa nebo co to je?+ Pomyslí si Uru a pořád ještě nepustil rukiho ramena.Hledí do jeho pramenů a dlaněmi pomalu sklouzne z ramen na paže a pak ho pustí.

"Uhm, dáš si ještě pytlík?" Zeptá neúplně pitomě.

"Nebo rovnou zákusek?" Nadhodí, když se v něm probudí upíří podstat a sklouzne bříškem prstu po svém hrdle.

"Jako úplatek." Málem se poplácá po rameni, jak skvěle to zaonačil. Samozřejmě, že nechce, aby o tomhle někdo věděl. Měli by z něj legraci ještě roky. V tom byla nevýhoda nesmrtelnosti, nemohl si říct, že po smrti už se mu nikdo smát nebude.

Ruki

Ruki chtěl jít původně rovnou k ledničce, ale pak místo toho zakotvil u ostrůvku na barovce, vytáhl telefon a teď se snaží obstarat všechny rybičky ve svém virtuálním akváriu. Jde to špatně. Co chvíli na ně zapomíná, takže mu umírají hlady a špínou a navíc ty zubaté pořád šikanují ty ustrašené. Baví ho se na to dívat, ale nebaví ho množství rybiček plujících břichem nahoru. Takhle rozhodně nikdy nebude mít nejhezčí akvárium ze všech a při tom by na to jako upír měl mít nejvíc času a možností.

"Hmm..." Zabručí jenom, aniž by registroval, co přesně Uruha říkal a dál zuřivě kliká na displej svého telefonu oběma palci najednou. Uruha toho napovídal hodně a většina z toho byly nějaké stížnosti, takže nejspíš někdo neumyl skleničky, nenakoupil, neutřel kapku krve na podlaze nebo tak něco… možná dokonce on sám a tím spíš musí dělat, že neslyší, aby to nemusel uklízet. Překvapeně zvedne oči, když místo rybiček ostří na sáček s krví a opatrně po něm natáhne ruku. Když byl Uru v náladě, bylo lepší udělat všechno, co chce, dokonce vypít tohle i když jste před chvílí zrovna večeřeli. A nestávalo se každý den, že by se Uru o někoho staral. Přemýšlí, jestli se do jeho oblíbené jenom tak trefil nebo si doopravdy pamatuje, která to je. Přikývne na jeho slova o přeplněném domě a ohlédne se ke dveřím, ale jsou zavřené a nikdo tam není. Musí se zazubit té jeho poznámce o zaneprázdněném Gacktovi a přikývne. 

"To je pravda." Řekne a konečně telefon odloží. Na tapetě vyskočí sexy fotka jeho oblíbeného zpěváka, on si nervózně odkašle a otočí telefon displejem dolů. 

"Hmm..." Zahučí zase, teď je téma pro změnu na Hydovi a jeho úletech, ale Rukiho to moc nezajímalo. Měl dost práce s vlastními. Snaží se nedívat na Uruhovy rty, které cumlají to brčko a tak očima těká střídavě mezi nimi a vším okolo v kuchyni. Brzy začne nervózně poklepávat o linku, pak si vzpomene na vlastní sáček a chce ho opatrně natrhnout, ale použije moc síly a rovnou se celý polije. Je to už pár let, co je upírem, ale některé věci ještě pořád nemá...no v krvi prostě. Zčervená, povzdechne si a seskočí z barovky, aby došel pro hadr a utřel to. Z jeho kalhot mezitím odkapává další krev a kreslí na podlaze usvědčující stopu. 

"Umuuum..." Zavrtí hlavou, že tohle si představit nedovede. Ruki nikdy nebyl zamilovaný. Ne tak, jak se o tom píše a ani nechtěl. Připadalo mu, že se pak upír chová jako pitomec, dělá samé divné věci a vrká na veřejnosti před ostatními upíry a nedej Kain vlkodlaky a to je prostě trapas! To ale neznamenalo, že byl proti tomu kdo ví jak imunní a tajně se neohlížel. Uru se tomu naháči směje s takovým despektem, že jenom představa, že by se takhle smál Rukimu způsobuje, že si Ru připadá jak po zásahu slunečními paprsky. Zrovna klečí na podlaze a rozmazává krev do ještě větší skvrny, když ho Uru takhle osloví. Ru-chan… 

"Eh?" Zvedne k němu naprosto vykolejený pohled a zůstane hledět do jeho překrásné tváře. Při rozhovorech s ním obvykle vypadá jako mentálně retardovaný, i když mu jindy pusa jede dost rychle. Nejdřív tu otázku nepochopí, ale pak se mu po těle rozlije pocit jako když si dáte o něco víc alkoholu, zalije ho příjemné teplo a on se usměje. Chce zrovna něco říct, když se i on lekne těch křídel a honem se podívá ke dveřím. Kouzlo je rázem pryč. Ru se zamračí a postaví se na nohy s hadrem ještě pořád v ruce. Ta Uruhova reakce ho pobaví a pubertálně se tomu zasměje, ale pak neohroženě vykročí vpřed. Uru už je za jeho zády, nutno dodat, že asi o hlavu a půl vyšší, starší a silnější, ale netopýr najednou zmizí. Ruki prudce dovře dveře a otočí klíčem. 

"Jak si otevřel?" Nechápe to, ale za to jasně pocítí to Uruhovo pohlazení. Nikdy se ho takhle nedotkl. Je asi chudák opravdu hodně mimo. 

"Ty se ho vážně moc bojíš, viď?" Ohlédne se po něm, když mu nabízí další krev. 

"My máme zákusky?" Podiví se. Toho by si přece všiml a už je dávno všechny snědl, ne? Zásadně nenechával ostatním a pak se omlouval, že příště už si dá určitě pozor. Jenže Uruha nemyslí krvavé pusinky, on ukazuje na svůj krk. Poprvé v životě. Jen tak. Kvůli netopýrovi? To sotva. Ruki se nikdy nepovažoval za pitomce. Ihned na něj podezřívavě přivře oči. 

"Jenom jsem zavřel dveře." Připomene mu, že ho nezachránil z hořící budovy ani česnekového pole, místo, aby toho využil a hned se na něj vrhl. Co v tom vězí?

Uruha

Viděl samozřejmě, koho má Ruki na displeji a ne, že by tam čekal zrovna sebe, ale…Tuhle hvězdičku mu rozhodně neschvaloval, vždyť nebyl ani trochu hezký! Naštěstí Rukiho na chvíli zachrání netopýr, který Uruhovi překazí, aby mu to hezky řekl. Líbil se mu ten výraz, když mu nabídl svou vlastní krev. Asi to od něj nečekal, ale to, co mu řekl Hyde, ho nakoplo k tomu, aby konečně začal něco dělat. Sbalit někoho na ulici, žádný problém. Říct jednomu upírovi, že se mu líbí, neřešitelný úkol. Možná za to i trochu mohlo pozorování Aoiho a Tory. Jejich nováček vypadal skutečně zaujatě a nebál se to říct nahlas. Byl rozhodně mladší jak on sám a stejně do toho šel po hlavě. Měl by jít i on? Ano, už se rozhodl, jen pěkně po svém. Žádné spěchání, jen pomaloučku lanařit k sobě. Ještě pár dní a Ru si pěkně vymění tapetu na svém displeji.

"To netuším a je mi to úplně jedno, hlavně, ať už se nevrací." Ujistí Rukiho, že rozhodně schopnosti Hydova netopýra zkoumat nebude. Už teď ho děsí představa, že to třeba opravdu uměl a dostal by se mu do ložnice. Asi se k někomu nastěhuje do postele, dokud se neujistí, že to opravdu neumí. Trochu ho hlodá podezření, že ho sem někdo pustil. Nakrčí obočí, když ho tahle myšlenka jen tak nepustí, to bude muset ještě zjistit.

"Je pěkně hnusný." Vysvětlí Rukimu po svém, proč se mu netopýr nelíbí.

"Okřídlený, hlodavec, proč bych se ho neměl bát?" Asi proto, že je upír, což mu samo osobě dávalo dost dobrou záminku, aby se nebál vůbec ničeho.

"Navíc se hrozně rádi pletou do vlasů." Nikdy se mu to nestalo, ale už o tom slyšel. I kdyby to byla jen povídačka, ta představa ho neskutečně děsí. Co kdyby se pak musel ostříhat? Ne, on tu potvoru brzo vystěhuje a Hyde mu to ještě posvětí. V očích se mu blýskne jako pokaždé, když si něco vezme do hlavy a vzdorovité pohození hlavou na sebe nenechá dlouho čekat. Kdyby musel, tak si oddechne až ve chvíli, kdy je netopýr bezpečně za dveřmi. Nakloní hlavu mírně na stranu po Rukiho otázce na zákusky a svůdně se pousměje.

"Samozřejmě, ten nejlepší. Takový jsi ještě neměl." Mrkne na něj a popojde kolem ostrůvku, který zlehka pohladí prsty, jak ho míjí.

"Mohl jsi tu jen stát a smát se mi." Nejde jen o zavření dveří, ale celkově o Rukiho přístup, když ho viděl schovávat se za jeho záda. Je v tom samozřejmě něco víc, ale najednou zase nemá odvahu, aby se mu přiznal. Jak to jen udělat, aby nepřišlo odmítnutí? Jak si jindy věřil, teď to nějak nefunguje. Možná by se mohl přiotrávit vlkodlačími ponožkami a pak už by mu to bylo jedno. Zlehka se ošije. Ne, to je na něj příliš drastické, nepřiblížil by se k nim ani na kilometr a už by se mu chtělo zvracet. Krátce stočí očka na své prsty, které z desky ostrůvku zlehka sklouznou a zvedne je, jakmile vykročí k Rukimu.

"Myslel jsem, že by se ti líbilo." Pozvedne nepatrně obočí a pozoruje výraz v jeho tváři. Nevěří mu? Měl by. Když stane v jeho těsné blízkosti, shlédne mu do tváře a v očích mu zahoří, když zneužije svých schopností a pustí mu do těla dávku lepší nálady. Teď se úplně neovládá, jen chce, aby mu s ním bylo dobře.

"Když se ti to bude líbit, můžeš si klidně vyměnit tapetu na mobilu." Ne, vůbec na to nezapomněl a ten zpěvák se mu rozhodně nelíbí. Viděl i mnohem hezčí. On sám je mnohem hezčí!

"Jen pojď, užijeme si to oba." Láká ho k sobě s prsty položenými na jeho bradě a zkusí udělat několik kroků dozadu, jestli ho bude následovat. Vážně doufá, že ano. Zacouvá až k ostrůvku, kde se otočí, aby Rukiho zdánlivě uvěznil mezi ním a kusem nábytku. Sklouzne konečky prstů z jeho brady středem hrudi a položí obě dlaně za pas.

"Ale jestli by sis vybral jinou odměnu, můžeš mi to klidně říct. Budu se zlobit, pravděpodobně se urazím a nastrkám ti česnek do postele, ale říct to můžeš." Zatváří se na vteřinu pobaveně, trochu odvede jeho pozornost, než ho vysadí na ostrůvek. Podle něj nejrychlejší a nejlepší řešení. V obýváku věčně někdo byl a tady budou mít snad chvilku pro sebe. Smyslně se pousměje, když sáhne po svých vlastních pramenech, které napůl zakrývají krk.

"Nebo si myslíš, že ti nebudu chutnat?" Provokuje ho, aby už to udělal. Pak ho asi vezme někam na rande, ale tohle je pro něj něco jako první krůček a ujištění, že to myslí vážně. Ru to netuší, Aoi to netuší, ví to vlastně jen Ga a ten to snad nikomu neříkal. Přejede si nehtem po bledé kůži a po druhé cestičce těmi samými místy víc přitlačí, aby se kapičky jeho krve zatřpytily na světle kuchyně. Nakloní se zlehka k jeho rtům.

"Vyvedu tě z omylu po prvním doušku." Slíbí mu tiše.

Ruki

Proč by se ho neměl bát? A proč ano?

"Vlastně je ve skutečnosti docela roztomilý..." Řekne Ruki a rozhodí rukama. Byl to ten pěkný, co vypadal jako myška s korálky místo očí, ne ten s rozeklaným nosem jako Drácula. Chtěl by si sáhnout na jeho křídla a dát mu nějaké ovoce. Nakonec by možná chtěl vlastního. Ten nápad se mu čím dál tím víc líbí a možná se Hyda zeptá, kde si takového netopýra pořídit. Když ho chytne někde na ulici, zase mu uletí a nebude ochočený. 

"To je povídačka pro děti. Proč by se ti pletli do vlasů?" Není si jistý, jestli je to pravda nebo ne, ale přišlo mu to jak z laciného hororu. Ne, že by si chtěl nějaké netopýry vymotávat z vlasů, ale stejně. 

"Vlastně je ani tak moc dlouhé nemáš." Poukáže na Uruhovy vlasy, čímž si asi podepsal ortel smrti, ale on přece neřekl, že nejsou hezké, jenom řekl, že nejsou tak dlouhé. Už vidí, jak Uru mění barvy v obličeji, ale skoro to vypadá, že to není kvůli vlasům. Vůbec nechápe, co se mu dneska honí hlavou, ale to on nechápe většinou. Uru byl pro něj tajemství. Asi jako ženské. Vůbec netušil, odkud na něj, co si s ním počít a tak radši dělal, že ho nic nezajímá. Aby nebyl trapas, chápete. Uru byl vlastně tak moc tajemný, že Rukimu připadal jako nějaký samostatný živočišný druh. Jako jednorožec mezi lidmi nebo tak něco. Dokonce ani Aoi si s ním často nevěděl rady. Jenom Gackt. Ale podle Rukiho názoru to Gackt taky jenom předstíral. Prostě v tom uměl chodit o něco líp, ale jinak byl stejně v koncích jako všichni chlapi. Rukimu je úplně jasné, že mu něco uniká, když Uruha začne obcházet ostrůvek a pohrává si s jeho obvodem jako se vším, co mu přijde pod ruku. Ruki polkne a přemáhá nutkání vzít do ruky telefon, aby se nějak zaměstnal a nezíral. To je pravda, měl se mu smát a ne ho bránit jako rytíř, co je to s ním? S nimi oběma. Horečně se snaží zapnout rybičky, ale telefon mu skoro klouže z rukou, jak se mu najednou potí a co chvíli nervózně těká očima k blížícímu se Uruhovi.

"Co by se mi líbilo?" Nechápe, ale… on přece moc dobře ví, o čem Uruha mluví! Kruci! Znovu polkne, ale to už je Uru u něj a klidně do něj napumpuje trochu endorfinů. Ruki z ničeho nic odloží telefon, na jehož displeji se znovu rozsvítí ten samý úsměv, co před chvílí, ale dívá se teď přímo do Uruhovy tváře a najednou je mnohem uvolněnější. 

"Ty chceš, abych si… co? Jak sis toho všiml?" Těkne očima k telefonu a zase zpět. On nevěnoval cizím telefonům nejmenší pozornost, neměl ani ponětí, co tam má třeba Uruha. Polije ho horko, když Uru pronese, že si to užijí oni oba, ale nějak si nedovede pomoct a těch několik kroků za ním udělá. Připadá si trochu jako uhranutý a dokonce i jeho stín stojí pořád na místě a zírá na Uruhu jako by nemohl uvěřit svým stínovým očím. Teprve potom ho honem doběhne a splyne s ním. Trochu vyhrkne, když udělají z ničeho nic čelem vzad a on narazí zády do linky. Uruhovy ruce má teď podél boků a není tu ani kousíček místa navíc. Když se nadechne, nejspíš se ho dotkne celým tělem a jak by se na něj jindy s chutí pověsil, teď se snaží vsáknout do kusu nábytku za sebou. Je malý a hubený, ale ne dost, zdá se. Dech se mu zadrhne v hrdle, když Uruhův prst sklouzne po středové ose jeho těla mnohem níž. Ještě, že žádný nepotřebuje. 

"Ne, díky. Nebudu to riskovat." Odmítne z Uruhova pohledu velmi velkorysou nabídku a jemně se zachvěje při doteku jeho dlaní na bocích. Tiše vypískne a honem ho popadne za ramena, když se z ničeho nic objeví nahoře na lince, ale než stačí podniknout cokoliv dalšího, už má oči fascinovaně přikované k Uruhovu krku. Konečky jeho pramenů z něj mizí jeden po druhém a odkrývají jeho hrdlo. Tepna na něm pulsuje velmi pomalu, ale je tam a tu vůni by cítil i na druhé straně zeměkoule. A teď nemá na mysli parfém, ale jeho. Skutečně jeho. Samozřejmě, že se mu Uruha líbí, ale komu ne? A jako každý malý kluk se řídí heslem Co se škádlívá, rádo se mívá, takže mu dává co proto. Teď mu to Uruha vrací svými nejmocnějšími zbraněmi, zatímco ty Rukiho jsou v tomto smyslu naprosto titěrné. O vlastním sex appealu neměl zrovna moc ponětí. Vzduch ostře protne Uruhova vůně krve a ví o ní ještě o několik vteřin dřív, než se skutečně objeví před jeho očima. V tu chvíli se jeho uvažování zblázní. Je moc mladý na to, aby se dovedl ovládat, když je něco podobného v okolí. Jako na povel položí dlaně z boků Uruhova hrdla a zároveň se prudce přisune proti němu, až se zarazí o jeho tělo. Jednu vteřinu dlouhý pohled do jeho očí je až moc a pak už natočí hlavu do strany, aby se rty mohl přitisknout k tomu místu. Zároveň s tím pohybem se jeho špičáky zvolna vysunou a zaplují do měkké pokožky jako do másla. Nikdy nic lepšího neochutnal. Řekl by něco jako Pane bože nebo spíš U Kaina, ale zvládne si jenom ztrápeně povzdechnout. Tohle není žádný dezert, tohle je droga, na které je ode dneška slavnostně závislý.

Uruha

Je jasné, že Ru bude poznámku na jeho vlasy ještě muset žehlit. Má jediné štěstí, že se mu jinak nebrání nebo by mu to dal pěkně sežrat. On byl na svoje vlasy hrdý, měl je nejdelší ze všech tady a vlastně i v širokém okolí a tohle…Nic, nafouknout se může i po tom, první si ho musí malinko přivlastnit a pak Ru zjistí, jak těžké to s ním může být. Ga to věděl, Aoi to věděl a Ru…Se to brzo dozví. Pro něj byla největší zbraň jeho vzhled a také schopnosti, když k tomu připočítá chuť krve, měl většinou vyhráno a mohl si diktovat, co chtěl. Tedy spíš tomu věřil. Jediný, kdo ho zvládl víc usměrnit, byl Gackt, ale to taky neplatilo úplně vždycky. Když to nešlo po dobrém, musel na něj víc působit a po dobrém to šlo jen málokdy.

"Vším si tě víc, než si vůbec myslíš." Koutky se mu pozvednou a už se probojuje k cílenému svádění na nejvyšším stupni.

"A nezačalo to včera." Přizná se mu nakonec, aby svoje rozpoložení, ještě víc podpořil. Ru vypadá, že to pořád úplně nechápe, ale brzo mu to názorně vysvětlí, jen co k tomu dostane příležitost. Skoro z něj nespouští pohled, jen občas těkne očima ke dveřím, jakoby čekal, kdy se ta prokletá krysa vrátí. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu Ru řekne, že to nebude riskovat a vzápětí se rozesměje nad jeho vypísknutím.

"To bych mohl dělat častěji, líbí se mi to." Prozradí mu další část ze svých myšlenek a vypadá, že si to vyloženě užívá. Rozhodně je uvolněnější, než kdykoliv jindy. Oblízne si rty a sleduje Rukiho pohled na svém vlastním krku. To fascinované podbarvení, co vidí v jeho očích, se mu hrozně líbí. Je to něco, co ke svému neživotu doslova potřebuje. Prostě pocit, že je z něj někdo dokonale paf, pak si to celé užije mnohem víc. Asi jde o pocity, které pak cítí z kůže před sebou. Něco jako výborná příloha k hlavnímu chodu, možná spíš jako koření. Udělá půl krok blíž, aby si udělal pěkné místečko mezi jeho nohama a nechává jen milimetry mezi svým klínem a Rukiho. Cítí, jak se jeho tělem začne přelévat vzrušení, ke kterému mu stačí jen poblouznění v Rukiho tváři. Tuší, co přijde, když si protne svou vlastní kůži. Jen málokdo tak mladý z jejich společenství by dokázal odolat a samozřejmě toho využívá. Nechá hlavu mírně spadnout dozadu, když Ru konečně protne zuby jeho kůži a kuchyní se roznese jeho spokojený povzdech. Je to tak příjemné, když to po dlouhé době zase někomu dovolil.

"Jen se nestyď a dej si. Ty můžeš a od tebe to chci." Jednu dlaň položí na Rukiho stehno, které víc stiskne, druhou sevře zlehka jeho zadní stranu šíje a tiskne ho víc k sobě. Víčka nechává dole, aby si to vychutnal ještě mnohem víc. Ani si neuvědomí, že se boky pohnul proti Rukiho klínu. Byl tak blízko, že stačil jen kousek, aby snad nejen sobě způsobil mnohem víc příjemných pocitů. Jsou v kuchyni a barák je plný další upírů, ale momentálně je mu úplně jedno, kdo jim stojí za zadkem nebo ne. I kdyby se mu ten okřídlenec právě motal ve vlasech, asi by si toho ani nevšiml.

"Budu tě hrozně štvát. Nastěhuju si tě do postele a budeš mě mít za chvíli plné zuby." Bez váhání mu šeptá do ouška, jak bude jejich další společné soužití po tomhle všem vypadat.

"A za odměnu budeš jediný, kdo se může napít. Pak mi můžeš říct, jestli to za to stojí." Svádí ho dál svým hlasem. To poslední, co by dokázal vnímat, je fakt, že jeho vlastní dlaň už míří do Rukiho klína. Je to stejné jako pití krve, prostě to dělá automaticky. Potřebuje vědět, že to bude ten nejlepší dezert, jaký kdy Ruki zažil. Klidně se nechá umačkat v jeho objetí, vlastně by si to náramně užil. To, že se někomu takto poddal, má ale ještě další účinek, začne být asi hodně pravdomluvný. To je nejspíš další důvod, proč to nedělal s každým na potkání. Většinou to měl ve vlastní režii on a jeho krev byla něco zakázaného.

"Měl jsem tě jako první potkat já a ne Aoi." Dojde i na přiznání jisté žárlivosti. Takové malé prokletí a zastavit to nejde.

"Ale teď už má smůlu, i kdybych ho měl zavřít do svatyně, nedám mu tě zpátky." Dojde na vymezování teritoria a trochu zapomíná na fakt, že by Ru nemusel chtít. Věří slovům Hyda, že mu jen těžko někdo odolá. Proto se do toho vrhal po hlavě. Bez jeho slov a popíchnutí, by kolem Rukiho chodil dalších sto let, než by si úplně rozmyslel, jestli do toho jít a nebo si ještě chvíli počkat. Ne, už čekat nebude, ještě by mu chtěl někdo ukradnout nebo by Ru odešel sám časem a to mu nedovolí. Zase je majetnický až hrůza. Nakonec už to nevydrží a sáhne po Rukiho dlani, aby ji dostal do svého vlastního klína a jakmile je tam, dojde na další jeho povzdech.

"Jen hezky pokračuj, tohle se mi taky líbí. Určitě to neděláš poprvé." Pobízí ho dál.

Ruki

Vypadá to, že je všechna jeho pozornost upřena jenom ke krvi a částečně je to pravda, ale zároveň moc dobře slyšel ta Uruhova zvláštní slova. Že si ho dobře všímá a že už to trvá dlouho. Vůbec neví, jak by si to měl přeložit. Je to snad proto, že se Uru tváří jako že mu na nikom z nich příliš nezáleží, ale Ruki byl jejich nejmladší a tak ho přece jen hlídal? Znovu zmateně zamrká do pokožky jeho krku, když se dozví, že by ho Uru rád překvapoval podobně jako při zvedání na linku. Vždycky si myslel, že on je ten, kdo se nechává zvedat od ostatních a zjišťuje, že ho asi vůbec nezná. Zároveň se mu ale tahle nová a dosud skrytá Uruhova tvář moc líbí. Připadá mu takový mužnější a asi to je pro něj o to víc sexy. Tedy… kdyby mu snad jeho spolubydlící měl někdy v neživotě připadat sexy! A vůbec se tady k němu netiskne jako k milenci!! Uru ho dál pobízí, aby pil a tak pokračuje. Přestává mít nad sebou kontrolu, nerad by mu ublížil, ale věří, že starší upír ví, co dělá za ně za oba. Uruhova slova, že od něj to chce, mu zarezonují v uších a trochu ho proberou. Znělo to, jako když se baví o něčem úplně jiném. Ten první pohyb boků proti němu ho probere dokonale. Přestane pít a pomalu se oddálí. Hřbetem dlaně si setře rty a hledí do Uruhovy tváře, která je doslova omámená. Usmívá se a má zavřené oči a nejspíš ještě netuší, že se na něj Ruki dívá. +Cože???+ Jak to jako myslí, že si ho nastěhuje do postele a že ho bude štvát? Uru si ho přitáhne zase trošku blíž, jako nějakého plyšáka, šeptá mu do ouška, co všechno bude Ruki smět a jemu to začne pomalu docházet. Všechno pomalu cvakne na svoje místo a Ruki si přijde, jako když se zbláznil. Nikdy si nevšiml ani náznaku toho, že by se měl Uruhovi líbit. Nejradši by si rýpl, že ho štve už teď, ale nějak mu to nejde přes pusu jako vždycky a kromě toho Uru vážně pěkně voní. Teď zrovna nemyslí tu krev. Ranka na jeho krku už je dávno zacelená, ale Ru má tu chuť pořád na jazyku a vůně plný nos. Trhne sebou, když se ho Uruha dotkne přímo v klíně a vytřeští na něj oči. 

"Co to..." Chce se ho zeptat, co to k sakru dělá, ale on začne mluvit o Aoim a zřejmě mu tady odhaluje tajemství, které jde celé ty roky mimo něj. Jak to jako myslí, že měl být rychlejší, než on? Aoi ho proměnil přece proto… Proč vlastně? Ne! Aoi taky? Ale… Ruki se začne smát. Oni se úplně zbláznili? A proč teda s jedním z nich dávno nechodí? Ne snad, že by chtěl!!! Nedá mu ho zpátky? 

"Ale já jsem s ním..." +Nikdy nic neměl.+ Chce si Ruki vést svou, ale Uru je jako uhranutý. Od Rukiho těla se oddělí jeho stín, posadí se vedle nich a zaťuká si na čelo. Ruki předstírá, že ho nevidí. Než se naděje, Uruha ho vezme za ruku a položí si ji rovnou do vlastního klína. Ruki sebou trhne a vyškubne mu ji. Pak ho oběma rukama odstrčí a sklouzne z ostrůvku. 

"Uru-chan, co blbneš?" Rozhodí rukama a vyjeveně na něj zírá jako by se z něj stal vlkodlak. Jeho stín sedí pořád na místě, komíhá nohama a dobře se baví. 

"To ten upír, ten Tora, že jo? Namíchal ti něco do pití. Tak jako Aoimu. Oba jste se zbláznili. Abys věděl, nikdy jsem s Aoim nechodil. A ano, dělám to poprvé!" Kývne bradou k jeho klínu. 

"Totiž nedělám. Nebudu… já..." Schopně se do toho zamotá.

"Chci říct..." Co mu chce vlastně říct? Před ním stojí to nejkrásnější, co kdy viděl, v očích má roztouženou mlhu, dává mu ze sebe pít něco neskutečného a on zdrhá jako malý kluk! Ano, tak je to. Tím taky asi nejspíš je. V jeho očích se odrazí nečekaná plachost. 

"To se ti jenom zdá, že se ti líbím. Zítra se z toho vyspíš, vážně." Snaží se ho odradit.