Hromadné - První krok mezi větší kapely. - část 5.

(party)

Zyean, Aki, Hyde, Reita, Uruha, Kaz, Tetsuya

Aki pobaveně sleduje, jak se Aoi okamžitě chytne a sahá po ubrouscích. Pozvedne nad tím obočí a počká si, až bude dál od nich, než se hlasitě rozesměje.

"A já myslel, že na to nikdy nekývne. Když ho chceš zastavit, prostě ho vyhecuj." Sám se natáhne pro pár ubrousků, protože on rozhodně hrát chce. Ohlédne se na Ricka s jasným blýsknutím v očích. Chvíli mlčí, když dostane svoje vlastní pravidla a pomalu couvá dál.

"Víš, že jinak ty podpisy nedostanu." Zamrká na něj nevině, než si konečky prstů přejede po středu hrudníku.

"Ale neboj, tohle je pořád jenom tvoje." Mrkne na něj s provokativním pousmání.

"Urazil bys mě, když si myslíš, že se mi to u někoho nepovede. A to rozhodně nechceš, ještě si nezažil tichou domácnost." Pošle mu vzdušný polibek, než zmizí mezi ostatními hosty. Rozhlíží se, ale pořád se drží tak blízko, aby na Ricka viděl. Několik podpisů už nasbíral a nakonec se nemusel ani příliš snažit, jen si prostě povídali. Vidí zrovna Ricka, jak si bere další podpis a nakonec je ten žárlivý spíš on, protože se mu vůbec nelíbí, jak na něj koukají. Udělá krok dozadu a do někoho zlehka drcne. Otočí se, aby se mohl omluvit. Očima pomalu vystoupá po černém triku, které obepíná postavu a částečně ho zakrývá kožená bunda s vyhrnutými rukávy pod lokty. Jakmile doputuje až do tváře, zvládne se nadechnout a pak jen hlasitě polkne.

"Jé, já si umím vybrat, do koho vrazit." Vypadne z něj úplně pitomě. Kruci, jeho chtěl vždycky potkat a teď je tady.

"To očividně umíš." Prohodí J a prohlédne si ho od hlavy až k patě, než koutkem oka postřehne chumel lidí v náladě, kteří by ho nejspíš porazili. Vezme Akiho za předloktí a přitáhne si ho k sobě.

"Já to ustál, ale ty bys nemusel." Pozvedne pravý koutek, aniž by ho pustil.

"Něco k pití?" Zeptá se J. Aki zrudne, trochu se ošívá, ale zatím se mu nevytrhne.

"Já totiž…" Nějak nemůže najít slova a místo dalších pozvedne ruku s ubrousky, kde už pár podpisů je.

"Ale nemám nic na psaní." Omluví se mu v podstatě.

"Tak to musíme něco sehnat. Fanoušek nebo muzikant?" Zeptá se ho, když ho s sebou vede k baru.

"Obojí. Hraju na basu…Trochu. Proti tobě…Vám, jen tak brnkám." Pípne sotva slyšitelně.

"Tobě." Opraví ho J.

"A myslím, že teď dost dobře brnkáš na ty správné struny." Poposune Akiho blíž k baru.

"Propisku a tu flašku nám tu rovnou nechej." Pobídne barmana, když je u nich. 

Rei se mezitím u stolu královsky baví nad tím, co se děje kolem. Aoi bude pěkně řádit, až si toho všimne, v téhle náladě určitě. Měl by Kaze varovat? Radši ne, on by si to snad ještě víc vychutnal. Je to magor. Pomalu se ohlédne na Rukiho po jeho otázce a v očích mu zasvítí. Nevnímá už nic a když mu Ru po chvíli řekne, aby skutečně odjeli, krátce se rozhlédne.

"Kai je s Hydem, je tu kdyžtak Aoi i Kaz. Myslím, že pro jeden večer se nic nestane. Myslím, že další padesát let budu rád slavit, ale s tebou a doma." Vezme ho za ruku, rozloučí se s kluky a vykročí s Rukim pryč, na chvíli si užít prázdný byt.

Kaz se pobaveně ušklíbne, když vidí úlevu v Senově tváři. Tím si vlastně ověří, jestli si Hyde vybral dobře. Pozná na svém dlouholetém příteli, že je ze Seny úplně hotový a kdyby to nebylo vzájemné…Nic s tím neudělá, ale rád by to věděl. Ru a Rei už se zvedají k odchodu, Aoi nikde a on…Zvedne se, mávne na ty dva, než se přehoupne přes opěrku, aby se mohl přesunout za záda těch dvou, spíš mezi ně.

"Potřebuju trochu místa." Poplácá je po rameni.

"Lepší, mnohem lepší." Rozvalí se spokojeně a sáhne po lahvi, aby nalil všem třem.

"To máte tak…" Začne svoje vyprávění, ale některé věci si hodlá nechat pro sebe. Zarazí se, když si všimne Kaie a Tetsuyi.

"A kruci. Tohle je jeho poslední hodinka." Okomentuje to se smíchem.

"Kde jsem to…Jo." Vzpomene si, že chtěl mluvit.

"Parchanti z mojí první kapely mě…Řekněme, že si ode mě vzali něco, bez čeho nemůže člověk moc fungovat." Jeho oči jsou zvláštně prázdné, když o tom mluví, ale už s tím nemá problém. Myslí tím samozřejmě sebedůvěru, chuť vůbec se nadechnout a pokračovat dál.

"Na několik měsíců jsem přestal hrát úplně. Když jsem slyšel slovo kapela, byl jsem schopný vypít celý bar. Sám." Podívá se krátce na Senu. 

"Pak jsem potkal Hyda. Nakvartýroval se mi do baráku, proseděl u mě několik dnů, než jsem ho vůbec začal vnímat." Pokrčí rameny a protočí sklenku mezi prsty. 

"Dostal se mi do hlavy, do postele…" Odmlčí se na chvíli.

"A připomněl mi, že je pro co žít. Ne, nemyslím sex, i když je to taky dobrá motivace." Rozesměje se bez váhání.

"Teď jsem měl na mysli kytaru." Ohlédne se na Boogieho, kterého už nějaký mladík tahá na parket.

"Hm, zdá se, že tu bude ještě veselo." Prohodí, jak kdyby se ke rvačce už dneska neschylovalo.

"Ten kluk vůbec nemá pud sebezáchovy. Oba dva." Protočí očima a nalije Senovi dalšího panáka. Tetsuyovi jde obočí nahoru.

"Jestli neumíš poznávat hodiny, tak ani nechoď." Neodpustí si poznámku s protočením očí v sloup.

"Vůbec si toho nevšímej, on je ke všem takový i ke mně." Mávne nad tím rukou Hyde.

"Později přijdeš na to, jak ho beztrestně štvát, není to zas tak těžké." Znovu se rozesměje a čeká reakci Tetsuyi, ale ten kouká už úplně někam jinam. Hyde pomalu stočí oči tím směrem a smích ho přejde.

"Tohle není dobrý." Řekne tiše Hyde a klesne očima na Tetsuyovy ruce, které se zatínají v pěst.

"Hele, Tet-chan, jdou jen tancovat. Dělají to všichni." Pokouší se ho uklidit, ale když se oči zmiňovaného stočí jeho směrem, ztichne i on a to je co říct. Hyde radši pomalu stáhne ruku z jeho zápěstí. To už se Tetsuya pohne kupředu. Jeho tvář vypadá ledově klidná, ale v očích mu plane něco děsivého. Zastaví se kousek od tancujícího Boogieho a s rukama na hrudi pozoruje každý dotek mladíka, který má tolik odvahy, že mu na něj vůbec sahá. Rentgenuje je pohledem a čeká na posunutí třeba jen malíčku o milimetr jinde, než má být. Jakmile se to stane, udělá několik rychlých kroků k nim, vezme mladíka za rameno a trhne s ním od Boogieho.

"Jestli máš svou kariéru rád, okamžitě zmizíš." Zná ho, už ho viděl v budově, kde zkoušeli. Že by si Boogieho vyhlédl už tam? No výborně, už ho nenechá samotného vylézt ani na chodbu.

"Hm, moje chyba, ty žádnou kariéru vlastně nemáš." Zatváří se pomstychtivě.

"Zmiz." Vypakuje ho rovnou, vezme Boogieho za ruku a přitáhne si k sobě. V hlavě už si připisuje poznámku, že ten kluk ve stejné budově dlouho nebude.

"Sahal na tebe." Sykne ledově, navzdory tomu se ale pohne s prvními kroky v rytmu hudby. Kai je zapomenut, Hydovy poznámky jsou zapomenuty a všichni kolem taky. Tedy do chvíle, než se na Boogieho někdo podívá jinak, než má, to uvidí moc dobře. 

Uru je Yoshimu hodně vděčný a řekne mu to ještě, než opustí záchod. Už jen to, jak se k němu chová. Tuší, že většina ho za jeho chování odsoudí, ale on ne. Nejspíš mu ještě zítra zavolá a znovu mu poděkuje. Na co všechno by vlastně měl být připravený, kdyby se rozhodl jinak? Nakonec by si ublížili navzájem a to nechce. Stane se to tak jako tak, vidí to všechno možná příliš černě. Z druhé strany, jak by se mohl soustředit na cokoliv jiného, když dokáže myslet jen na ně dva? Ano, musí ti udělat, dokáže zvládnout všechno najednou. +Udělal jsem toho spoustu špatně.+ Odporuje Yoshimu ještě dlouho po tom, co se od něj oddělí, ale jen v duchu. I kdyby slyšel jeho volání, stejně si to nerozmyslí. Čeká od Hideho jakoukoliv reakci. Hlavně asi to, že mu bude říkat podobné věci jako Kai. Možná něco o využívání? Ne to spíš ne. Skoro si ani netroufá se na něj podívat. Ani nemusí zavrtět hlavou na jeho odvoz, dneska ho určitě nebude chtít s sebou, až mu to dojde. To se stane vzápětí, vidí to ve výrazu jeho tváře. Už už se nadechuje, aby se to pokusil nějak zachránit, ale vlastně neví, co by mu řekl. Nic by stejně nepomohlo. Jakmile se zvedne, je na nohou i Uru sám, ale kolena se mu zlehka zachvějí. Dneska toho bylo prostě příliš a je to znát. Může jen vyděšeně sledovat, jak se Hide hrne ke Kaiovi. Moc chtěl vykřiknout, skrze stažené hrdlo to nejde. Zmůže se jen na tiché vzlyknutí a zároveň přijde uvědomění, že takhle by to dál stejně nešlo. Jak by tam mohli žít? Jak by tak on mohl žít? Rozhlédne se po sále a oči mu padnou na Zyeho, který s někým baví kousek od stolu. Přejde k němu, získá si jeho pozornost a smutně se pousměje.

"Mohl bych tě o něco poprosit?" Zeptá se ho. Zye zatím stihne zabrat dění kousek od sebe, kdy vlečou Hideho pryč.

"Co se…" Chce se zeptat, ale Uru jen zavrtí hlavou.

"S čím ti můžu pomoct?" Zeptá se ho Zye s mírným pousmáním.

"Mohl bych na chvíli zůstat u tebe?" Uru ví, že je to jediné místo, kde bude chvíli sám.

"Jasně." Souhlasí s ním Zye okamžitě a dá mu klíče od svého malinkatého bytu.

"Vem si cokoliv potřebuješ a buď tam jak dlouho chceš." Nabídne Uruhovi bez váhání a ten jen přikývne a zmizí z téhle hororové párty, kterou způsobil on sám. Když Hyde vidí, jak se Hide hrne k nim, je mu jasné, že je zle. Automaticky se snaží vměstnat mezi ně i za cenu toho, že dostane sám pěknou ránu. Naštěstí je tu i Yoshi a Tai a tahají ho pryč. I on si úlevně vydechne, když jsou dostatečně daleko a zahlédne v davu mizejícího Uruhu. No, možná to není úplně na škodu, aspoň se všichni trochu uklidní. Tedy až na Tetsuyu, který všechno v okruhu Boogieho vraždí pohledem.

"V pohodě. Myslím, že už jsem to tušil před pár sekundami. Vezmu tě k nám domů. Jen skočím za Senou, ať ví." No jo, prostě mu nahlásí, že na chvíli dojde a pak se vrátí, pokud nebude příliš pozdě. Jsou jak po deseti letech manželství, ale vůbec mu ten pocit nevadí. Cestou mine hlouček s Hidem, ke kterému se přidá Zye a slyší ho, jak si stěžuje, že má teda pěknou páru. Ale přece nenechá Yoshiho se s ním tahat samotného. Je tu i Tai, ale…To na věci nic nemění. Hyde zatím přejde ke stolu, kde sedí Kaz se Senou a něco si špitají.

"Chceš dostat taky do zubů, Kaz-chan? Atmosféra je tu na to, jak dělaná." Uhodí na ně na oba a když se k němu otočí, Hyde se rozesměje. To přistižení bylo kouzelné.

"Doprovodím Kaie k nám domů, pak se vrátím, pokud teda nechceš jet se mnou?" Zeptá se Seny, když se k němu skloní a obejme ho kolem krku.

"Ale klidně tu zůstaň, jsem rád, že si rozumíte." Líbne ho na tvář a pak se pomalu narovná.

"Žádné přehnané osahávání, já si to zkontroluju." Varuje Kaze, než se svůdně pousměje.

"Možná až to uvidím." Narazí na jejich společné zkušenosti, než mu prohrábne vlasy a zamíří za Kaiem.

"Tak jdeme, ukážu ti naše hnízdečko, bude se ti tam líbit." Vezme ho kolem ramen a vede pryč.

"Nějaká flaška tam taky a ani cigarety nechybí. Bude ti u nás dobře hm." Schválně víc broukne svým melodickým hlasem.

Ricko, Sena, Boogie, Hide, Kai, Ruki, Aoi, Yoshiki

Ricko by si taky vlastně netipl, že zrovna na tohle Aoi zabere, ale povedlo se to. S Akim nemůže souhlasit, protože podle něj mu stačí, aby všechny ty lidi pěkně oslovil a má vyhráno. To gesto s prstíky na hrudníku se mu vůbec nelíbilo, ale vzápětí přišlo ujištění a tak se sám s dobrou náladou vydal plnit svoje úkoly. Akimu věří na tisíc procent, obzvlášť po tom, co se stalo s Tamakim a tak nemá důvod viset na něm pohledem jako stíhačka a klepat se, jestli mu na něj náhodou někdo nesáhne. Kdyby to takhle jako on vnímali i někteří jiní, byl by dnes krásný večer místo toho, aby polovině kluků bouchala hlava žárlivostí. V jeden moment se ale přece jenom ohlédne, aby si alespoň zdálky zkontroloval kolik asi Aki ubrousků má a jestli náhodou není ve vedení a v tu chvíli zůstane stát jako opařený uprostřed parketu. Někdo do něj omylem vrazí, všechny ubrousky mu popadají a on se je ani nenamáhá zvedat. Vidí, jak nějaký cizí… ne kluk rozhodně ne, pořádný chlap, drží Akiho za předloktí, usmívá se takovým tím frajerským způsobem a jak Aki rudne. Copak to s Tamakim nestačilo? Musí se na něj lepit celé Japonsko a pokaždé tyhle typy? A pak mu dojde, KDO přesně to je. 

"No do prdele..." Zamumlá, zatímco se k němu přitočí Aoi, ještě opilejší, než před tím. V jedné ruce drží asi tak půl tuny ubrousků, v druhé panáka a v očích mu sedí spokojený úsměv. 

"Jéé J, jdeme pro autogram? Jó ty už jsi Akiho poslal..." Zamumlá a Ricko protočí očima. Už štve i jeho. 

"Neposlal." Dostane ze sebe skrz zaťatou čelist a Aoi nahodí TEN výmluvný pohled. 

"Hmmm..." Chce říct něco ve smyslu To je pěkně blbý. 

"Já vím!" Skočí mu do toho Ricko, najednou celý nervózní. Aki s J odchází k baru, asi se mu nemůže divit, když je to basácký idol všech basáků široko daleko, ale stejně. 

"Copak tam teď můžu jít?" Kouše se Ricko do rtu, zatímco ho Aoi skoro nevnímá. 

"Můžeme jít šmírovat blízko nich." Navrhne a nejistým krokem ho vede mezi lidi opodál. Ricko si tím není moc jistý, ale jde. Připadá si jako idiot, když tady najednou dělá jako by nic. Až si ho Aki všimne, asi se strhá smíchy. 

"Neslyším, co říkají..." Stěžuje si Aoi a posune se mezi lidmi o notný kus blíž. Ricko už ho nestačí zarazit. Aoi zakopne, málem někomu vylije svého panáka za krk a drcne vahou těla přímo do Jeových zad, takže ho pošle Akimu skoro do náruče a navíc mu asi taky vylil pití. Ricko se plácne do čela dlaní, nechá v ní schovaný obličej a neví, jestli se smát, vraždit Aoiho nebo co. Nakonec propukne v šílený smích, až zaklání hlavu. Tohle je fakt sen! 

Sena už sedí po boku Kaze, skoro si o něj opírá rameno, loket opřený o nohu přes nohu, bradu v dlani a zaujatě poslouchá. Kmitne pohledem k Tetsuyovi opodál, když to Kaz okomentuje, ale konec konců… Boo je dospělý. I jemu přišlo jeho chování odvážné, ale za to může alkohol. Na Boogiem nebylo poznat, že pije, dokud se nezačal hýbat a jednat mnohem odvážněji, něž kdy jindy. Chtěli jste sex s Boogiem, který ztrácí zábrany? Ožerte ho!! Kdyby něco, jsou s Kazem oba dva hodně blízko, prakticky na dosah a tak se už zase věnuje jenom jemu. Ani ho při tom nenapadne, že Kaz mluví o Kaiovi a on přemýšlí nad Boogiem. 

"Co si vzali?" Chce vědět víc, ale jeho pohled se změní. Něco v něm hodně změkne. Co se tam stalo, že v Kazovi naprosto zabili touhu po hraní? Že se z toho pro něj stala taková noční můra? Co takového by kluci museli udělat jemu, aby ho takhle zlomili? Jeho hlava nedovede nic vymyslet a přejede mu z toho mrazení po zádech. Znovu se rozhlédne okolo nich. Teď očima podvědomě hledá Hyda. Jako kdyby si to celé dovedl představit. Jako by mu před očima běžel nějaký zvláštní film, i když u toho nebyl. Malý, tmavý byt, Kaz zdrcený a na dně a Hyde, který trpělivě čeká, až ho k sobě pustí… Ne, nikdy tohle s Hydem nezažil a zároveň ví, jak obrovské má srdce. Jak bez váhání půjčuje svůj byt a všechno to málo co má, komukoliv kdo je zrovna v nouzi. Tak jako Rukimu. 

"Takže v tobě dokázal změnit odpor ke hraní zpět na lásku?" Pronese Sena to, co si z toho nejvíc vzal a zamyšleně si klepe prstem na rty. Jako kdyby Hyda najednou viděl v novém světle. Kdyby nedělal hudbu a býval chodil do školy, možná by z něj mohl být nějaký vážený psycholog. Nejspíš má mnohem na víc, než jak se tváří. Myslím tím inteligenčně. Ne, nepůsobí hloupý, to ani trochu, jenom by se Sena nedivil, kdyby měl Hyde na svém utajovaném vysvědčení ze školy samé jedničky. 

Kai dneska prostě nemá šanci vyjít z údivu, protože právě zaraženě sleduje Tetsuyovu podle něj docela přehnanou reakci na svého tancujícího přítele. Jenže když si vzpomene, co před chvílí předvedl Hide, k přehánění tady mají asi obecně sklony všichni. Ještě před chvílí byl Hyde bezstarostný mladík, který si dovedl dělat legraci z lidí, ze kterých ostatní ne a najednou vypadá doopravdy vážně. Takže to je vážné. Tenhle Tetsuya bude nakonec asi taky pěkný magor a Kai se přistihne při myšlence, že už zase nemá ani ponětí, do čeho se to žene. Oba dva teď sledují Tetsuyovo počínání. Boo se doopravdy lekne, když od něj někdo mladíka dost rázně odstrčí a jakmile mu oči padnou na Tetsuyu a na to, co v nich má vepsané on, po zádech mu proběhne mrazení. Netváří se nijak přistiženě, spíš trochu bledě, jako by mu docházela vážnost nebezpečí, zatímco je sám vnitřně v klidu. Nic špatného přece neudělal. Neflirtoval, ani nikam nesahal, jenom tančil, zatímco se ostatní bavili po svém. Co přijde teď? Ten kluk několikrát přeskočí pohledem mezi jím a Tetsuyou. Kariéra? Jasně, každý tady byl muzikant, ale zatímco Tetsu si nejspíš pamatuje úplně každého, Boo je v tomhle prostě beznadějný a nemá ani ponětí, o koho vlastně jde. Neřekli si ani jméno. K jeho překvapení ten kluk opravdu beze slova vycouvá s dlaněmi zvednutými v obranném gestu. Buď je trochu posera nebo moc dobře ví, kdo Tetsu je. Boo trochu zalapá po dechu, když si ho k sobě Tetsuya takhle přitáhne a zapomene vydechnout. Jeho oči jsou rozšířené. Očekává všechno, hlavně, že dostane vynadáno, ale nakonec se to nestane. Velmi jemně položí dlaně na Tetsuyova ramena, pomalu k němu přistoupí blíž a pak mu je rovnou protáhne okolo krku. Ještě pořád mu srdce divoce bije a ve vzduchu je cítit napětí, ale zároveň se zamilovaně usměje. Žádná výčitka, jenom ho bránil. 

"Přišel jsi pro mě." Broukne tiše u jeho ouška jako by býval potřeboval vysvobodit z nějakého příšerného nebezpečí a pak se k němu zvolna přitiskne celým tělem a konečně uvolní ramena. Ani se tomu chudákovi, co pro něj přišel, neomluvil. Stalo se… 

Sena na sedačce si taky vydechne a není sám, protože podobně se asi tváří i kluci na baru. Kai konečně odtrhne oči od tancující dvojice a znovu jimi zabloudí k místům, kde stál ještě před chvílí Uruha. Teď tam není. Přistihne se, že očima divoce bloudí po celém clubu a hledá ho. Jakmile najde jejich stůl, všimne si, že Uru mluví se Zyeanem a pak odchází. Trhne sebou ve snaze jít za ním, ale nemá to smysl. Uruha je příliš rychlý, Hyde mu něco povídá a vede ho za Senou a… Uvnitř se cítí, jako by propásl nějakou šanci, kterou mít už nikdy nebude. Co by se stalo, kdyby ho býval doběhl? Jenže co kdyby se jenom opakovalo to, co před chvílí? Uruha odchází sám, bez Hideho nebo ho potká někde venku a odejdou spolu? +U toho bys chtěl být, Kaii?+ Zeptá se sám sebe a všechno to vzdá. Se skloněnou hlavou následuje Hyda a jakmile dojdou ke klukům, mlčí. Sena s Kazem se otočí jako by se tady minimálně líbali, ale Kai je příliš ponořený do vlastních myšlenek. Sena nastaví ruce, aby ho Hyde mohl obejmout a krátce se zamyslí. Samozřejmě, že chce chodit všude s Hydem, ale zároveň teď mají s Kazem křehkou chvilku, kdy by se z nich mohli stát dobří přátelé. Cítí, že Kaz už se znovu otevřít nemusí. Navíc tady někde pobíhá Aoi zpitý pod obraz a on by s ním mohl potřebovat pomoct. Ani na okamžik ho nenapadne, že by mu třeba mohlo vadit, že jde Kai k nim. Prostě to takhle mají, pomáhají. Tak jako Rukimu. 

"Počkám tady na tebe." Řekne mu nakonec s úsměvem a zasměje se, když Kaz dostane kázání. Trochu zčervená, když dojde na možnou trojku, s Aoim spíš asi čtyřku a ještě klukům zamává. Jakmile je Kai s Hydem na vzduchu, udělá se mu o něco líp. Jako by ten chaos okolo dostal trochu jasnější obrysy a už nevypadal tak děsivě. Možná je to tím chladným nočním vzduchem, že se mu všechno zdá jasnější. A pak tím, že mu dal Hyde nějaký směr, střechu nad hlavou a šanci, aby tady přece jenom malinko zapustil kořeny. Teď trochu zalituje, že se bude vracet za Senou, protože by to s ním mohl trochu rozebrat nad cigárem a flaškou a pak prostě odpadnout do bezvědomí. Jakmile bude sám a dostane šanci přemýšlet, reálně mu hrozí pád zpátky do deprese, ale je velký kluk. Stalo se… nemůže s tím nic dělat a tak mu nezbude, než se s tím nějak smířit a jít prostě dál. Přece teď neskočí pod metro… ale… cítí se tak. Jako pod metrem. Yoshiki se Zyeanem, Taijim a Hidem už jsou doma. Taiji popíjí v obýváku a kouká se na fotbal a Yoshiki zrovna tiše dovírá dveře ložnice za spícím Hidem. Už zase je v jeho pokoji pro hosty. Sám. 

"Vážně ho radši hlídej, je hrozně opilý." Řekne Taijiho zádům a ten přikývne. 

"Nechce se mi spát. Dám na něj bacha." Řekne, aniž by se otočil. Hide byl schopný uprostřed noci vymýšlet nesmysly, odcházet nebo padat do depresí, ještě by se mu něco stalo. Tohle chápe i Taiji. Yoshiki se trochu unaveně podívá na Zyena. Nejdřív koncert, potom popíjení s klukama a na závěr bolavé srdce jeho přítele. Vezme Zye kolem ramen a vede ho k jejich vlastní ložnici. 

"Nejspíš po prvé doopravdy usnu. Doufám, že si nebudeš myslet, že stárnu. Doženu to ráno." V jeho překladu to znamená Za dvě hodiny, až se vyspím. Nesnesl by, kdyby se jeho mladý milenec cítil nějak neuspokojeně. To by prostě nepřežil.

Zyean, Aki, Hyde, Reita, Uruha, Kaz, Tetsuya

Aki ještě pořád přemýšlí, jestli se mu to náhodou nezdá. Vážně si to zkouší povídat zrovna s ním? Ne, že by toho zatím nějak hodně řekl. Musí vypadat jako úplný pitomec, ale J nevypadá znechuceně nebo cokoliv jiného. J poděkuje kývnutím hlavou, když sáhne po propisce a natáhne se i pro ubrousek.

"Měl bych ti tam něco napsat? Třeba svoje telefonní číslo?" Zeptá se J Akiho a ten na něj vytřeští oči. Proč by mu dával svoje číslo? Teď je prostě mimořádně natvrdlý. Když se k němu začne J malinko sklánět a šeptá mu do ouška, že by mohli odsud pokračovat úplně někam jinam, polije ho horko.

"Já…" Rozhlédne se Aki rychle kolem, ale Ricka nikde nevidí.

"Můj přítel by se asi zrovna netvářil a já nejsem rád, když se neusmívá." Tak a teď ho J pěkně vyhodí a bude mít po podpisu, po kontaktu a po všem možném. Stejně by ho odmítl znovu. Provokovat sice uměl, ale při představě, že by Rricka podvedl…Ne, to by nedokázal. J nakloní hlavu na stranu a mírně se odtáhne.

"Má štěstí. Asi mu i závidím, ale..." Ukloní se Akimu.

"Věrnost se v této branži moc nenosí. To je skoro na oslavu." Sáhne po flašce, aby jim znovu dolil. Akimu se výrazně uleví a chvíli si jen tak povídají o hudbě a tom, čím si tady zatím Aki prošel a nakonec si přece jen ten kontakt vymění. To se stane jen chvilku předtím, než do J někdo vrazí. Aki zpoza něj vyhlédne, aby poznal Aoiho a kousek za ním i Ricka. Přivře podezřívavě oči. Napadne ho, že možná poslouchali. Žárlí nebo vůbec?

"Ale ale, dneska mám štěstí na ty, co mi padají do náruče." Pozvedne J panáka na Aoiho zdraví.

"Nepolil jsem tě?" Zeptá se starostlivě Akiho a ten rudne znovu.

"Ne ne, to je v pořádku." Usměje se Aki nevině.

"J, tohle je Aoi, můj kamarád a tohle je Ricko. Ten, o kterém jsem ti vyprávěl." Akimu se blýskne v očích malá pomsta, protože nedodá, co mu říkal, než se rozesměje a přecupitá k Rickovi. J se uchechtne a protočí nad nimi očima v sloup.

"Hlídej si ho." Poradí mu.

"I když je věrný až za hrob, já bych si ho hlídal." Mrkne na oba, než se otočí na patě a odejde.

"Mám od něj podpis i číslo." Zazubí se na Ricka, než se vytáhne, aby rty dosáhl k jeho oušku.

"Pojďme domů. Můžeme si zahrát to samé doma. Budu tě svádět a ty se pár vteřin budeš tvářit, že mi to číslo dát nechceš." Odtáhne se už Ricka vede za ruku pryč. Uruhu nikde nevidí, Reita už u stolu taky není.

"Aoi to jistě zvládne i bez nás." Pošle Aoimu vzdušný polibek. 

Kaz u stolu už chvíli zjišťuje, že povídat si se Senou pro něj není problém. Nejde spíš o povídaní, jako o odhalování jeho minulosti. Sedí trochu níž na pohovce a občas se klidně opře dozadu o opěrku, aby víc zaklonil hlavu. Hyde vždycky věděl koho si vybrat. Všichni měli něco do sebe, ale nediví se, že si vybral Senu. On už mu ho taky schvaluje. Hyde se s nimi přijde rozloučit. Kaz to odmávne rukou.

"Jo jasně, vezmu si ho domů, Aoimu se bude líbit." Dojde ještě na typické rýpání, než zase osamí. Kaz pak přikývne.

"Dokázal toho změnit hodně. Ostatně mi asi nic jiného nezbývalo. Víš, jak vypadá, když se naštve? To nechceš zažít." Odlehčí trochu téma. Pak ale upře zvláštně tvrdý pohled před sebe.

"Pamatuju si ten večer pořád, ale už to není tak…Nebojím se toho, prostě se to stalo. Vidíš každý sebemenší detail stolu, to funění za zády, když tě ničí. Kapela drží při sobě, to mi tehdy říkali. Byl jsem idiot, nenapadlo mě, jak to myslí." Ušklíbne se. Sjede na sedačce ještě kousek.

"Pij Sena-chan, máte velký důvod slavit, i když jsi tu sám." Mírně vzhlédne a sáhne po flašce.

"S tím slavením ti pomůžu. Ukážeme pozlaceným pitomcům, jak se to dělá." V černých očích se blýskne šílenství a už ho vede za ruku s sebou k baru, aby si poručili, na co jen mají chuť a tam natrefí na Aoiho, který v rukách poklady.

"Co jsi všechno udělal proto, abys je dostat?" Zeptá se Kaz Aoiho a podezřívavě na něj přivře oči, než se rozesměje.

"To je fuk, rozbiju hubu klidně všem." Prohodí pobaveně a za chvíli už je kolem nich hlouček, který se královsky baví s nimi a bude asi až do rána. 

Tetsu se na parketu naposledy ohlédne přes rameno a potěšeně se ušklíbne, jakmile kluk zmizí.

"Vždycky pro tebe přijdu, říkal jsem ti, že tě nikomu nedám." Opáčí Boogiemu bez váhání.

"Budu nadávat u obrazovky, až tě uvidím na tour a budou po tobě šílet." Prozradí mu mnohem víc. Proč by neměl? Boo odjede a jemu nezbude nic jiného, než mu všechno říct, aby si to třeba nerozmyslel. Ten kluk ho mění od základu, ale Tetsu to nechce jinak.

"Už se těším, až budu stát frontu na tvůj podpis." Dojde i na kompliment a to, že jim věří. Dotáhnou to daleko a on sice z duše nesnáší fronty a čekání, ale na něj si vždycky počká rád. Možná několika lidem šlápne na nohu, aby se posunul blíž, ale to nikomu vadit nebude, jemu rozhodně ne.

"Pojedeme domů?" Zeptá se ho po pár tanečních krocích, když si tvář opírá do Boogieho neskutečně jemných pramenů.

"Mám pro tebe překvapení, které snad na vašem prvním tour využiješ." Pošeptá mu. Trvá to chvíli, než se dostanou z večírku až k Tetsuyovi. Na stole čeká na Boogieho velká krabice. Je to ta basa, kterou viděli, když šli poprvé k němu. Pak už jim nic nebrání společně zmizet v ložnici a užít si chvilky, kdy nemusí myslet na nic jiného. 

Uruhovi chvíli trvá, než se vymotá z párty se Zyeanovými klíči v rukou. Musel se chvíli odklidit stranou schovat do tmavější části uličky. Zdržel se a viděl, jak kluci nakládají Hideho do auta a odvážejí pryč. Když ho viděl…Hrozně mu to trhá srdce a zároveň je přesvědčený o tom, že je to dobře. Jak by za chvíli dopadli? Ublížil by oběma, protože není schopný se rozhodnout. Ničili by se navzájem všichni, to nejde. Je tu přece jeden důležitý cíl, který mají. Pořád má ale podivný pocit, že bez Kaie…Už to není přece jejich kapela. Sám ví, co si myslel od první chvíle, kdy ho viděl u tabule. Byl tak rozhodný, schopný pro jejich kapelu udělat úplně všechno a teď…Ne, pořád ví, že to v něm je a že by ho měli být za bicími. Vykročí ze stínů a popojde k cestě, aby si chytil taxi. Ještě pořád se tu nevyzná a bude to bezpečnější. Taky by se mohl ztratit. Rozhlédne se a místo taxi uvidí Hyda s Kaiem. Ne, nechce se s ním hádat, přesto k nim vykročí. Možná je to poslední možnost, aby to celé urovnal.

"Můžeme si promluvit?" Zeptá se ho a pak se podívá na Hyda.

"Půjdu si zapálit a vidím tam pár známých, jak budeš chtít jet, jen na mě mávni." Odklidí se Hyde během vteřiny. Třeba to nakonec dopadne mnohem líp, než to původně vypadalo.

"Kai, já…Opravdu mě to hrozně mrzí, udělal jsem spoustu chyb a možná to bylo i to, že jsem odjel tak rychle. V tu chvíli jsem ale věděl, že musím." Pokrčí rameny a vloží ruce do kapes.

"Nechtěl jsem ti ublížit, ale udělal jsem to a budu doufat, že mi to jednou odpustíš. Moc mi chybíš i jako přítel. Došlo mi ale taky, že pokud se chci soustředit na hudbu, nejspíš potřebuju čistou hlavu. Miluju vás oba, i když to zní jako nesmysl. Já…s tebou jsem to pokazil, teď jsem poslal pryč i Hideho. Prosím, vím, že to nebude lehké, ale zkus ještě popřemýšlet nad hraním s námi." Prosí ho očima i zoufalým výrazem ve tváři. Ani si neuvědomí, že ho svírá za látku na paži.

"My jsme přece Gaze. Ano Ruki, ani Rei, ani Aoi, ani já…ale všichni dohromady." Odmlčí se na chvíli a radši ho zase pustí s pohledem upřeným do země.

"Jen si to nech projít hlavou." Kousne se do rtu.

"Děkuju, že jsi mě vyslechl." Povzdechne si krátce, než se otočí k odchodu.

Zyen si v podstatě oddechne, až když je Hide v v pokoji a v posteli. Tohle byl celkem šílený večer a ani pomalu nestihl přemýšlet nad tím, že je čeká tour. Měl z toho radost, jen si to zatím příliš neuvědomuje. Čeká je hromada práce a kolem se dělo tolik věcí. Jako kapely se jí vlastně příliš netýkají, stejně nad tím musí přemýšlet a taky nad tím, jak by mohl dopadnout jeho vztah s Yoshikim. Mohlo by to někdy skončit podobně? Nepatrně se pousměje, když ho Yo vezme kolem ramen. Protáhne paži kolem jeho pasu a vykročí společně s ním k ložnici. Podívá se na něj a trochu ho trápí Yoshiho unavený výraz. Ví, že má o Hideho strach.

"Nenechám tě to nedohnat při nejbližší příležitosti, ale upřímně, těším se, až zapadnu pod peřinu a prostě budu existovat. Ostatně sex si můžeme užít i když budu pryč aspoň nějakým způsobem, ale přitulit se nebudu moct." Zatváří se jako smutně štěně. Jakmile jsou oba v posteli, Zye se pomalu přisune k Yoshimu a odloží si tvář na jeho hruď.

"Jsem tu s tebou, pojedeme na tour….Díky, Yo-chan, za to že to můžu zažívat s tebou. Jsem za to neskutečně vděčný." Dokončí tiše se zavřenými víčky, líbne ho na hruď a pak se nechá ukolébat jeho teplem ke spánku.