Hromadné - První krok mezi větší kapely. - část 2.

(party)

Zyean, Aki, Hyde, Reita, Uruha, Kaz, Tetsuya

Aki se zatváří vyloženě pohoršeně, když jim Pata oznámí, že to ještě neposlouchal. Jak dojde na Jiluku a hlavně Rickův zpěv, nezná bratra. Klidně by mu to i řekl, ale to už ho brzdí Hyde svým pohledem. No dobře, tak on zase bude chvíli hodný a odpustí mu, ostatně to uměl dobře.

"Aki bude váš bodyguard, jak to tak pozoruju." Rozesměje se Uru, protože i on to zabral a nevěří vlastním očím.

"Náhodou už trochu trénuju." Přizná se Aki, ale už zase září. Vůbec se toho nebojí, oni přece zvládnout úplně všechno. Navíc jemu se teď rýsuje pár koncertů a musí se jim věnovat na plno, vlastně jim to vyšlo dokonale. Rei se jen krátce ohlédne za Aoim a pak stočí oči na Rukiho. Mohl se tvářit nadšeně, jak chtěl, ale on už poznal, že mu to v hlavě pořád jede na plné otáčky. Pořád jim jeden chyběl, aby se mohli posunout dál. Položí mu dlaň na stehno a kývne hlavou.

"Za chvíli pojedeme taky. Nás přece nic nezastaví." Dodává mu optimismus, protože on tomu nikdy nepřestane věřit. To by ho nesměl znát. Hyde už přemýšlí, co by tady mohli odpálit, aby to řádně oslavili a vidí na Kazovi, že přemýšlí nad tím samým.

"Hm a že to bude dovolená, pojedeš si do práce odpočinout, to ti slibuju. Nějaká pěkná pláž…" Skoro se zasní, ale stejně by z ní asi moc neviděli. Nevadí, lepší bude souložit s mořem za zadkem, než přímo v centru Tokya. Nápad schválen. Zye si ještě chvíli měří Yoshiho, jakoby mu úplně nevěřil, ale pravda je, že takto jejich vztah nefungoval a za to byl neskutečně rád. Byl s ním přece z úplně jiných důvodů. Zlehka trhne rameny nahoru a široce se usměje.

"Nevadí, já si nějaký důvod najdu." Plácne to klidně do prostoru a to jsou přesně ty chvilky, kdy se nehlídá a projevují se pokroky s jeho povahou. No co, tak se mají rádi, ostatní už si snad zvykli, no ne? On je první, kdo společně s ním pozvedne skleničku. Bude se mu stýskat, ale…Mají to už celkem natrénované, protože Yoshiho časové možnosti jsou dost omezené a on si nestěžuje. Je vděčný za každou chvíli, kdy můžou být společně.

"Bude se ti stýskat po tom mém žvanění." Usměje se podruhé s tichým cinknutím skla sklo, ale asi zatím budou jediní. Aki se musí upřímně zasmát.

"Dobře u toho chci být, seženeš mi lísky do první řady?" Drcne do Ricka ramenem, samozřejmě myslí na ten vyhazov. Jednou u toho chce vážně být, asi už mu přeskočilo taky. Tetsu se víc uklidní, když vidí úsměv na Boogieho tváři. On by byl ten poslední, kdo by mu to chtěl ztěžovat. Není to jednoduché, i když se navenek tváří jako kdykoliv jindy. Boo už v něm dokáže obstojně číst a musí vědět, jak…No dobře, přizná si, že ho to sebralo. Hyde ví očividně co říct, aby se mu na tvář vrátil typický úšklebek.

"Samozřejmě, že vrátí, jestli ne, tak si ho najdu. Už má prostě smůlu." Zakládá si ruce na hrudi a hází vražedné pohledy, aby se nikdo nezačal smát. Smějí se všichni, jak jinak.

"No skvěle." Ohlédne se s odfrknutím na Hyda, který už mu visí kolem krku.

"Hlídej si ho." Sykne se na Senu, plácá Hyda po dlaních a jakmile je volný, sáhne po Boogiem, aby si ho přitáhl k sobě.

"Nechcete si ho vzít s sebou, bude s ním k nevydržení." Protáčí očima.

"Ovšem na rozloučenou dostaneš nový telefon, Boo-chan." Blýskne se mu v očích a je jasné, že z toho se jen tak nevykroutí. Hyde se už culí na Rukiho se Senou na klíně a je jasné, na co to byla narážka.

"A na školení k Rukimu. Už v tom má praxi." Neopomene to řádně okomentovat.

"Já se dost naučil." Tváří se naprosto nevině. Ne, neposlouchal, měl lepší věci na práci, ale moc dobře ví, jak se bude tvářit. Kaz je mimo dění, ten diskutuje s Hidem o hladině alkoholu a schopnosti hrát na kytaru. Asi to bude na soutěž. Aoi odešel na záchod a on nemá nic lepšího na práci.

"Jsem rád, že už bydlíme sami. Nerad bych svůj sexuální život řešil u každého piva." Ozve se tentokrát Rei s protočením očí v sloup.

"Ale jo, my tohle máme dávno vyřešeno." Nevidí si úplně do pusy a až mu to dojde, podívá se na Uruhu, který se tváří, že se ho to vůbec netýká. Dokud se neozve Hide.

"No jo, tomu se říká škola života. Jak se jinak obrnit, než to slyšet." Notuje s ním, protože Zyeana trápí oba dva, když na to dojde a navíc…Zdárně se vyhýbá tématu Kai. Sám se snažil co nejrychleji sehnat hudebníka. Obcházel s Hidem bary, aby odčinil něco, co vlastně způsobil. Ano, dokáže vzít vinu na sebe a dělal všechno proto, aby to napravil. Zye se v tu chvíli zavrtává do sedačky a topí se ve vlastním pivě.

"Tady jeden nemá ani chvilku soukromí." Broukne sotva slyšitelně, ale naštěstí je tu přípitek a pak dojde na hledání Aoiho. Kaz už vypadá jako ostříž a rentgenovým pohledem projíždí parket. Opilec, pitomec, střízlivý? Uruha se nakrucuje, ale Hide ho nevidí, takže zbytečná práce. Ne, Aoi tu nikde není. Sám už tahá telefon a zastaví ho až Hyde, aby ho upozornil, že mu volá Rei.

"Neboj, třeba ti přivede hezký dáreček do trojky." Snaží se Kaze uklidnit a odpovědí je mu vyděšený výraz.

"Tak ne. Nový skate?" Kaz se konečně malinko uklidí a Hyde si vydechne. Podívá se na Senu s výrazem, s dětmi je to těžké a to už jich mají tolik, celé povedené Gaze. Teda skoro celé a teď ještě, aby hlídal Kaze.

"Nemám to jednoduché." Postěžuje si a schytá vyprsknutí smíchy od Tetsuyi, po kterém má na pár vteřin snad pozornost všech. Reita není z telefonu vůbec moudrý.

"Třeba se jen potřeboval vyvětrat nebo něco doma zapomněl." Přijde se svým vysvětlením, ale není to o nic lepší, než co už padlo.

"Dáme mu ještě chvíli a pak ho najdeme." Slíbí Kazovi, že ho v tom nenechá. Ten už se snaží utopit ve vlastní lahvi. Hide je taky pryč, nemá s kým chlastat a to je k nesnesení. Rei je první, kdo Aoiho zabere, protože sedí v nejlepším úhlu.

"No sláva, Kaz vypadal, že všechno vypije a pak vyhlásí celostátní pátrání." Okomentuje to, ale i jemu se uleví.

"Jsi celý, v pořádku?" Je už Kaz u Aoiho a potřebuje ho pořádně osahat. Ani jeden z nich nechápe otázku, ale Aki přihodí odpověď kývnutím hlavou.

"Snaží se svést Hideho, který tu není." Prohodí pobaveně a když se tam stočí pohledy všech je jasné, že něco není úplně v pořádku. Je a není.

"No do…" Zarazí se Rei v první chvíli, když stočí pohled k parketu a uvidí Kaie. Nejradši by šel za ním a objal ho, protože mu kamarád hrozně chyběl, ale teď by to asi nebyl nejlepší nápad. Automaticky plácá zlehka Rukiho po zádech, aby se přece jen neutopil.

"Přemýšlím, jestli jsem rád nebo mě děsí, jak tohle dopadne." Prohodí tiše a kradmo se rozhlédne, kde je Hide. Kaz na parket třeští oči taky a pak se podívá na Aoiho.

"Kdo, jak co?" Nedokáže ze sebe dostat víc. Tetsuyou to vlastně vůbec nezajímá, Zye si jen pomalu domýšlí, o co by jít mohlo, protože s Uruhou vlastně tráví nějaký ten čas.

"Yo-chan…Víš, Hide a…" Nadhodí pomalu, on už jim chvíli nebaští ty řečičky o kamarádech s výhodami a není u stolu sám. Samozřejmě, že ví, že je to jediná osoba, kterou Hide poslechne a on má obavy, že budou potíže.

"Tak na tohle bych si nevsadil." Šeptne Hyde překvapeně a láduje si do pusy něco na zub. Popcorn tu není. Za to Uru je úplně v jiném světě. Baví se skvěle, momentálně mu nic nechybí, kromě toho, že Hide se někde zasekl, takže nevidí další část z jeho nového já. Až to uvidí, jistě se mu to bude líbit, to si připomíná v hlavě, aby dál pokračoval. Baví ho to a ne, že ne. Když slavit, tak pořádně. Když mu ale zády zazní hlas, který by pořád poznal úplně kdekoli a i v tom příšerném kraválu kolem, strhne na místě. Prudce se otočí, udělá několik kroků zpátky, dokonce do někoho vrazí, ani se neomluví. Copak může, když právě prodělává infarkt a mrtvici zároveň? Ta poslední osoba, kterou by tu čekal, se prostě zhmotní na parketu a ještě mu říká Uru-chan? Výborně, kde si má shánět parte?

"Co tu děláš?" Vypadne z něj jako první a několikrát odmítavě zavrtí hlavou

"Gomen." Dodá vzápětí a rozhlédne se, aby očima našel prvního panáka. Vnímá, že Kaie někde uvnitř sebe pořád má. Něco z citů k němu ho pěkně vyfackují a zároveň ví, že Hide…Obrátí do sebe panáka, za nevěřícného pohledu neznámého a pak se podívá znovu na Kaie. Je tady, nakonec přijel. Mohli by mít zpátky bubeníka…To je druhá věc, která ho napadne, protože kapelu nadstavil na první místo.

"Já, já…" Zakoktá se, bezradně rozhodí rukama a cítí slzy, které se mu derou do očí. Ne, tohle už má přece za sebou.

"Ahoj." Vypadne z něj konečně a ani za nic se nepodívá ke stolu. Věří tomu, že na sobě mají oči všech.

"Kde ses tu vzal?" Dojde na další otázku, už klidnějším hlasem, uvnitř ale není klidný vůbec. Založí si ruce na hrudi, aby bránil sám sebe a své rozpoložení.

"Pořád nemáme bubeníka." Oznámí mu nakonec, aby ho neobjal, protože mu krucinál vážně chyběl a má v sobě takový bordel, který jen tak někdo neuklidí. Znělo to skoro vyčítavě a to nechtěl, jen….Vůbec netuší, co by měl dělat a nikdo z kluků se ani neblíží. Proč ho nejdou přivítat, aby si rozmyslel, co má vlastně dělat?

Ricko, Sena, Boogie, Hide, Kai, Ruki, Aoi, Yoshiki

Ruki kvůli tomu svému kuckání ani nevnímá narážky na školení sexu po telefonu. Oči má upřené jenom na záda Kaiovy postavy a periferně vnímá, že Rei otáčí tím směrem hlavu jako druhý. Zbytek stolu se ale ještě pořád dobře baví a nic mu nedochází. Boo se zrovna červená kvůli tomu telefonu, zatímco Sena vykřikuje, že by bylo zajímavé sledovat Tetsuyu, jak se ho pokouší stopovat po celé zeměkouli. Boo očividně nikdy nedostane kopačky a kdyby je chtěl dát on, asi by to šlo jenom tak, že při tom zemře. Aoi si zrovna zajíždí dlaní do vlasů a jemně se usměje. Vypadá to, že o něj měli u stolu starost a on byl tak opilý, že jim zapomněl dát jakkoliv vědět. Teď už není a dochází mu to. 

"Myslel jsem, že si jen odskočím a u toho si zavolám a trochu se to protáhlo." Teď už si Kaie na parketu všímají úplně všichni. 

"Chtěl jsem s ním jen mluvit. Nenapadlo mě, že bude uprostřed noci bloudit po metru a hledat cestu k nám domů… Musel jsem mu jet naproti a pomoct mu." Částečně vysvětlí, kde se tady Kai vzal. Byla to zvláštní shoda náhod, že se odhodlal k tomu telefonátu přesně v okamžik, kdy se Kai samotný objevil ve městě. Nedal nikomu z nich vědět, že to chce udělat, ale podobně nahodile se tady objevili úplně všichni. Možná by ho přešla odvaha a odhodlání. Aoi to nijak nepitval, prostě sedl na metro a pro kamaráda dojel. Kai vypadal hodně unaveně, ale stejně se museli vrátit sem, aby pak s někým z nich mohl pokračovat k nim domů, kde přespí. Vzhledem k tomu, jak se věci měly, nakonec asi pojede s ním a Kazem, ale… teď byl čas, aby si s Uruhou něco vyříkali. Bylo dobře, že Hideho není nikde vidět. Aoi zadoufá, že se někde zapomněl s kamarády, kterých tady má hodně a ještě chvíli mu to vydrží, aby ti dva měli jakési takési soukromí. Kaz se hned objeví u něho a on ho pevně obejme. 

"Jsem, promiň mi to. Radši už mi nic do ruky nedávej." Myslí tím k pití, na cigarety se embargo rozhodně nevztahuje! Ruki konečně dokucká a podívá se na Reitu. 

"Mám úplně stejné pocity. Z profesionálního a kamarádského hlediska bych nechtěl nic víc, než aby tu zůstal, ale je tohle vůbec reálné?" Zašeptá. Yoshiki všechno mlčky pozoruje, dokud na něj nepromluví Zyean. Chvíli mu oplácí pohled do očí, ale je mu jasné, o co mu jde. Hide a jeho prchlivá povaha a taky fakt, že má pěkně upito. Obvykle mu bylo jedno, kolika lidem dá do zubů a kolik rozmlátí interiéru a to se jim teď po koncertě, když se okolo motá dost fanoušků a kolegů z branže, vážně nehodí. Jenže neexistovala šance, jak ho odtud odvléct bez Uruhy. Nakonec se zvedne Pata. 

"Zkusím ho zabavit." Řekne a zmizí někde v davu. Snad se mu ho podaří najít dřív, než k něčemu dojde. Taiji se vyvalí na židli s nohama na stole a všechno zaujatě sleduje. 

"A o co jde? Oni se rozešli, ne?" Domnívá se. Ale že by to nebyla tak dočista takhle? Kai mezitím prostě jenom stojí s rukama podél těla, dokud se Uru neotočí čelem k němu. Po pravdě nečekal, že z toho bude až tak moc rozhozený. Pohádali se a to tak moc, že kvůli tomu Uru odjel. Nevolali si, možná trucovali, možná nevěděli, co říct? Jestli se omluvit a jak? Ale přes to se teď cítí jako by někdo rozsvítil světlo, které bylo dlouho zhasnuté a je to jenom proto, že ho vidí. Že se dívá do jeho tváře a uvědomuje si, že ho miluje. Jeho a nikoho jiného. Tím odloučením se všechno ještě vynásobilo a dalo mu to možnost uvědomit si, jaký by byl svět bez Uruhy. Jak prázdno uvnitř sebe vlastně cítil. 

"Měl jsi celou tu dobu pravdu. To tady mám být. S tebou. S vámi a naší kapelou." Řekne, zatímco mu oči začnou zase zářit a úsměv se o něco víc zvedne, až se ukážou ty jeho pověstné dolíčky ve tvářích. Jeho pohled se změní v užaslý, když Uru někomu prostě ukradne panáka a jenom tak ho vypije. Asi se tady hodně dobře bavili a on už má něco za sebou, protože doma by tohle nikdy neudělal. Doma se styděli i prohlížet si hanbaté časopisy… Když Uru rozhodí rukama a on uvidí jeho slzy, pochopí to tak, že se mu nakonec taky stýskalo a chce ho obejmout a tak si nakročí, aby to udělal, ale jeho postoj se založenýma rukama ho zastaví v půli kroku. A tak zůstane trochu bezradně stát a ruce zase svěsí. Pomalu je zasune do kapes. Asi to nebude tak snadné, jak to vypadalo, i když on by to tím jediným objetím dokázal všechno smazat. 

"Kde jsem se tu vzal? Měli jste vyvěšený inzerát, že hledáte bubeníka..." Zasměje se, ale asi není vhodná chvíle na vtípky. Skloní oči a hledá vhodná slova. Tuhle chvíli si představoval hodněkrát, ale najednou je to jiné. 

"Když jsi odjel a já jsem se dozvěděl, že jsi tady, byl jsem chvíli naštvaný… Nechal jsi mě tam, Uru-chan… Já ví, že jsme to pořád odkládali, ale… To je jedno..." Nechce se vrátit k výčitkám. Ty už mají za sebou. 

"Pak mi ale došlo, že když jste to dokázali vy všichni, tak to dokážu taky. Musel jsem jen překonat pocit, že tam nechávám mámu a babičku." Byl v jádru prostě hodný kluk a neměl doma zdaleka takové peklo jako Uru. 

"Myslel jsem si, že jenom dodělám ročník, ale nakonec to asi není důležité pro to, co chceme dělat, že?" Nadhodí a někde za zády se mu ozve Rukiho hlas. 

"Ne, to není." Řekne rozhodně. Kai se po něm s úsměvem ohlédne. Jen krátce. Na kluky bude prostor za chvíli. 

"Omlouvám se, že jsem do toho nedokázal skočit rovnýma nohama tak, jako vy. Trvalo mi uvědomit si, co je důležité, co chceme a jak toho dosáhnout, ale už jsem tady a udělám pro nás maximum." Řekne a když k němu zvedne oči, je v nich cosi tvrdého a odhodlaného, jakýsi odraz jeho možné přísné a vůdčí budoucnosti. A nemluví jenom o kapele. Mluví taky o nich dvou. Ani ve snu by ho nenapadlo, že žádné My dva už neexistuje. 

"Tak obejmeš mě konečně?" Řekne po chvilce ticha a nasadí svůj nejvíc štěněčí výraz, který dovede. 

"Budu se ti omlouvat rok v kuse, nosit snídani do postele každý den, všechnu výplatu utratím za tvoje sponky, ale už pojď sem." Zašeptá a z koutků jeho očí se mu svezou první slzy. 

"Hrozně jsi mi chyběl." Přes hluk tady už to není ani slyšet. 

"Jo? A ty jsi jako kdo?" Protne vzduch Hideho hlas, který šlehá jako bič. Objeví se u stolu zboku, takže stojí částečně mezi nimi, zírá do tváře svého soka a mírně ukloněná hlava naznačuje, že mu bude stačit jenom málo. Kai k němu stočí udivený pohled. Pozná ho okamžitě. Ve tváři mu jde vyčíst, jaké je ještě bezelstné mládě. 

"Já… ahoj, já… ty jsi Hide…?" Řekne napůl okouzleně, když vidí vzor jich všech, ale proč se na něj tak mračí? Je z toho úplně mimo a honem si otře oči hřebetem dlaně. Ruki zbledne, poslepu nahmatá Reitovu dlaň a zatřese s ní, aby něco udělal. 

"Rei-chan… on nám ho zabije. Našeho Kaie..." Zašeptá naléhavě. Sena i Boo zůstávají u svých poloviček a snaží se do ničeho neplést, zatímco Ricko opatrně vstává, kdyby bylo potřeba ty dva odtrhnout. Aki vstává s ním. Yoshiki položí dlaň na Zyeho stehno a vstane pro změnu on. Připlete se do hloučku u parketu a pokusí se pozornost strhnout na sebe. 

"No né, další bubeník." Zahihňá se, pročeše si dlaní vlasy a rovnou Kaiovi podá ruku. Ten vypadá, že asi omdlí, když ho vidí, ale Yoshikiho taktika na něj funguje. Na Hideho ne. 

"Počkej, počkej..." Mračí se, zatímco bere Yoshikiho za rameno a donutí ho udělat krok bokem, aby na Kaie pořád viděl, takže si ti dva nestačí podat ruku. To je ten kluk, kvůli kterému se dal s Uruhou dohromady. Co si myslel, že přijel? Co ty slzičky v očích? A co si to tady vůbec vykládali? Podle něj teda rozhodně není dobrý nápad hrát v jedné kapele se svým ex a už se nadechuje, aby jim to taky řekl, když se jim do cesty připlete Aoi. Hide neviděl, že vystřízlivěl a tak dost věrohodně sehraje naprosto opilého. 

"Kaaaaiii, kde se tady bereš! Mě se tak strašně stýskalo!" Rozpřáhne ruce a pověsí se Kaiovi na krk. Kai vůbec nechápe, co Aoi blbne, když spolu byli před chvílí ve městě a vítání i povídání už mají za sebou. Něco se tady děje. Něco divného, co mu zatím pěkně uniká. Jeho oči poskakují po známých obličejích za Aoiho ramenem a hledají odpovědi.

Zyean, Aki, Hyde, Reita, Uruha, Kaz, Tetsuya

Rei protočí očima nad Aoiho uvažováním. Trochu trhá jeho pozornost od dění na parketu, ale stejně má sto chutí mu vynadat.

"Kaz se ti málem zbláznil, už to nedělej." Ušklíbne se pobaveně a hned na to už stáčí oči k parketu a není sám. Hyde se trochu poposune na svém místě, aby lépe viděl. Je to marné, se svou výškou má asi smůlu, ale stejně vypadá, že si brzo vyleze na stůl.

"Nejsem si úplně jistý, jestli to nebylo lepší nechat na ráno." Sdělí jim svou vlastní myšlenku a podívá se na Rukiho. Netuší, jestli se s ním o tom Uru bavil nebo ne. Hlavně o tom, co by se stalo, kdyby přijel. Podle toho, jak se tváří a kope panáka, to asi vůbec neřešil.

"Nevypadá, že by na to byl připravený." Prohodí ještě a vlastně je mu ho trochu líto. Obou, tedy spíš všech třech. Kaz má samozřejmě v plánu Kaie parádně přivítat a dát si s ním pivo, ale momentálně nutně potřebuje Aoiho zkontrolovat. Bylo to s ním čím dál horší.

"Dám ti do ruky spoustu věcí, alkohol taky, ale budu si tě líp hlídat." Vypadá najednou trochu nafučeně, ale hodně rychle ho to přejde.

"On nic neví, co?" Zeptá se ještě Aoiho a kývne hlavou k bubeníkovi, který asi dostane pěkný kopanec od reality nebo ne? Rei si jen krátce povzdechne.

"Já nevím, asi taky záleží hodně na Uruhovi, co řekne. Kdybych si teď měl vybrat, tak asi radši uteču." Sdělí Rukimu svoje myšlenky a u toho tiskne dlaň v jeho klíně. Pravděpodobně na tom dost závisí život jejich kapely. Vážně věřil tomu, že se zase dají dohromady, když to ale teď sleduje…Zye se mezitím nakloní k Taijimu.

"Co jsem tak pochopil, tak ne úplně. Uru to tak asi bral, když ho nechal odjet samotného. Kai…očividně ne." Prozradí mu, část toho, co ví a co si právě teď domyslel.

"Do toho Hide a je malér na světě." Sáhne po svém pivu, nějak mu z toho není dobře. Už si dost zvykl, že Uru a Hide jsou spolu. Kaie nezná a asi zatím nepomáhají ani sympatie stejného zaměření. Uru zatím pozorně sleduje Kaie, jak kdyby si nebyl jistý, jestli se mu náhodou nezdá. Možná to s tím alkoholem přehnal. Když z něj začnou padat slova, která si přál tolik slyšet. Přál, ale v ten den, kdy odjel. Jak to má teď vyřešit? Kouká na něj skoro zoufale a několikrát přešlápne na místě, jak neví, co má říct. Nakrčí nešťastně obočí, jakmile ho dokonale odzbrojí jeho úsměv a ne, nemá to v sobě vyřešené vůbec, přesto ho pořád něco drží zpátky. To je ta druhá půlka, kterou probral Hide a která ví, že patří k němu. Nejradši by se rozpůlil, ale to nejde. Kai je připomínkou jeho domova a kousku povahy, která byla trochu naivní, nejistá a hlavně naprosto spokojená s první zamilovaností a velkou láskou, kterou chtěla mít u sebe. Ta druhá si užívala nového života, pouštěla na odiv jeho malinko panovačnější stránku a rozhodně se nebála ukázat, co uvnitř je. Navíc si užívala jisté volnosti, kdy nebylo potřeba nic kromě kapely příliš řešit. Prostě mládí bez zábran. Několikrát se kousne do rtu a jen malinko pozvedne koutek na ten jeho vtípek. Jindy by se smál, jen to tak úplně nejde, protože toho řeší příliš najednou.

"Jsem rád, že jsi tady." Podaří se mu ze rtů vydolovat.

"Kvůli kapele a klukům." Prohodí jako první, protože tak to skutečně cítí. Tím ostatním si není vůbec jistý. Nakrčí obočí, když dojde na to, že ho tam nechal. Ano, nechal, ale on ho v tom nechal koupat doma.

"Málem jsem se tam utopil, copak to nebylo vidět?" Odvrátí od něj pohled. Ještě jednu narážku by možná snesl a pak by se sesypal. Bylo to zoufalé, ale nešlo to jinak. Nechtěl v tom pokračovat, ale říct to musel. Uru se taky podívá na Rukiho, ale úsměv nepřijde ani tentokrát. Rei jen tiše prohodí něco ve stylu, že ho klidně může zkoušet i tady, kdyby mu po tom bylo smutno, ale míchat se do toho zatím nechce.+Udělám pro nás maximum.+ Zopakuje po něm Uruhova hlava a znatelně cítí, jak se mu kolena roztřesou, přesto však zatím, nepovolí.

"Kapela tě potřebuje, vždycky to tak bylo, jinak nejsme kompletní." Bere to pořád tímto směrem, získává si tím čas, ale taky ví, že se mu krátí. Pootevře rty, poslouchá ho, co by mu všechno koupil a udělal pro něj a stejně…Potřebuje asi čas, nebo už je pozdě?

"Já…" Dojde zase na koktání, ale Kaiovy slzy jsou pro něj ta poslední kapka. Rozplete ruce, nechá je spadnout podél těla a už slzí taky. Prudce s sebou trhne, když se ozve Hideho hlas. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Tohle je přesně to, co nikdy nechtěl zažít. Najednou má pocit, že se nemůže pohnout a Kai pořád nic netuší. Rei krátce těkne očima k Rukimu a začne vstávat společně s Rickem.

"Nezabije, neboj." Pokouší se ho uklidnit, ale moc jistý si tím není. Když se na něj pověsí tři, tak to snad zabere. To už se přibližuje i Kaz a Hyde, protože je nakonec asi adoptovali oba, Kaz v Jokohamě a on tady v Tokyu.

"Samá V.I.P. společnost co?" Pokusí se odlehčit atmosféru Hyde a mrkne na Yoshiho. Tohle bude průser gigantických rozměrů, to prostě cítí v kostech a snaží se to oddálit, co to jde, ale Hide nevypadá, že by se nechal odradit. Uru už zase patřičně slzí, ale spíš z toho, že vůbec netuší, co má dělat. Kluci to zachraňují a on…stojí jako pitomec. Jako první mu dlaň automaticky střelí k Hideho předloktí.

"Prosím." Prohodí tiše, ale dost hlasitě na to, aby ho slyšel.

"Jen mu nic neudělej, kvůli kapele, kvůli mně, kluci ho mají rádi." Zkouší to zahrát na podobnou strunu. Aoi už je taky tady a Rei by se nad jeho chováním královsky bavil, kdyby…

"Co takhle si sednou k pivu a troch se seznámit?" Vloží se do toho Zye.

"Jinak ahoj." Mávne na Kaie se svým typickým úsměvem. Uru se mezitím přesouvá před Hideho s rukou na jeho hrudníku. Ještě neví, co bude dělat, ale první je důležité to, aby se tu nic nestrhlo a Hide nevypadá, že by se toho štítil. Za jeho zády se mezitím všichni srocují u Kaie a dělají tak trochu bariéru.

"Jaká byla cesta, Kai-kun?" Zajímá se hned Hyde.

"A vůbec, jsi připravený na tohle město a na nás?" Snaží se vtipkovat a kývne hlavou i ke klukům u stolu.

"Tihle jsou z Jiluky. Děláme jim předskokana a na toho nejkrásnějšího se ani nedívej, ten je můj." Tohle myslí samozřejmě vážně. Rei už Kaie bere kolem ramen.

"Kamaráde, tohle si ještě vypiješ a bude tě to stát hromadu kilometrů místo fotbalu." Poplácá ho p rameni a po očku kouká na Uruhu a Hideho, jestli je bezpečně je pustit trochu k sobě. Uru trochu sevře látku trika na Hideho hrudi.

"Víš, mluvili jsme o tom, že se mám postavit na vlastní nohy, vybojovat si to všechno." Podívá se mu do očí.

"Tohle je jen další krok k tomu všemu. Nevím vůbec, co budu dělat a jestli to má řešení, ale musím to udělat sám. Nechci, aby se ti něco stalo a ani jemu. Ať se stalo cokoliv, byli jsme dlouho kamarádi. Je to i jejich kamarád." Zatahá ho za triko.

"Já mu to všechno vysvětlím, ale potřebuju chvilku. Uděláš to pro mě?" Upře na něj ty nejupřímnější a nejprosebnější oči.

"Dáme si i něco k jídlu, určitě máš hlad, jak dlouho si nejedl co?" Popichuje Rei Kaie, aby ho dostali v bezpečí ke stolu a ideálně někam mezi ně.

"Kaz si zatím uklidí Aoiho, radši nebo se ho nezbavíš." To už se ale Uru odhodlává, aby to nějakým způsobem rozsekl. Nedá se nic dělat, jinak tohle celé špatně skončí. Vděčně se podívá na Tetsuyu, který už je tu taky a bere Hideho kolem ramen. Testu pozoruje Uruhu, který se k nim točí zády.

"Věř mu trochu. Z druhé strany, sám si mu říkal, že tohle není na vážno." Pozvedne nad tím obočí.

"Pokud je to jinak, akorát ho naštveš, když mu ukážeš, že v něj nemáš důvěru." Do hloučku se vmotá Uru a vděčně se na všechny pousměje, nic veselého v tom není.

"Arigato." Poděkuje všem a tak trochu je pakuje pryč. Vezme Kaie za zápěstí a poodejde s ním stranou. Není si ani o chlup jistější, než byl před chvílí, ale…Je v Tokyu, chce něco dokázat a tohle rozhodně musí rozseknout.

"Kai, já…Za tu dobu, co jsem tady, se stalo pár věcí, které bys měl vědět. Hlavně jedna…" Začne pomalu, když ho pustí a prsty si promne paži druhé ruky.

"Byl jsem vyřízený, když jsem sem přijel a Hide mi ukázal cestu, jakou bych to mohl všechno zvládnout. A taky mi došlo, že to, co se stalo, možná bylo správné." Kousne se do rtu. V očích už má zase slzy.

"Mám tě rád, mám tě hodně rád a vážně jsem šťastný, že jsi nakonec tady." Řekne mu něco, co ví jistě.

"Ale už si nejsem tolik jistý, že to může fungovat v rámci kapely." Podívá se mu konečně do očí.

"Tady jsem si uvědomil, co by mělo být, co je pro mě na prvním místě a to je Gaze. Celé Gaze i s tebou. Pokud by to mělo něco ohrozit, radši se toho vzdám." V jeho očích je odhodlání.

"A nezáleží na tom, co to bude. Vzdal jsem se rodiny, nakonec jsem se vzdal i tebe a vzdám se i Hideho, pokud to bude nutné." Konečně prozradí to, co se tu dělo.

"Potřebujeme bubeníka, potřebujeme kamaráda, který tu má být s námi. Potřebujeme leadera a já vím, že to v sobě máš." Mírně se pousměje.

"Někdo nám musí dát tu sílu posunout se dál. Prosím, dotáhněme to všichni společně do konce, když už jsme tady."