Hide x Uruha - Tenhle byznys tě semele... - část 2.

(Yoshikiho dům)

Uruha

Našpulí trochu rty, když dojde na Popelku a prince. Myslel si, že ho má, ale zachránit se nakonec musel sám. No, vlastně mu ani nedal pořádně příležitost. Asi mu začíná docházet, že v některých věcech umí být umanutější, než se na první pohled zdá, hlavně když jde o jeho pohodlí. Po očku na Hideho koukne, když na něj mrkne a radši se rychle podívá na své ruce. Kdyby nad tím měl přemýšlet podobným způsobem a přebral si celou situaci…Mohl by to začít brát od podlahy zrovna teď? A chce to vůbec tak? Nakrčí obočí, když nad tím zase moc přemýšlí.

"A jde to vůbec tak? Nestane se z toho časem něco jiného? Přece to nejde jen tak?" Nechápe to. Jak by taky mohl, když má za sebou jediný vztah a jinak pár kamarádů. Nedokáže si představit, že by něco podobného udržoval s někým z nich. Kluci taky nevypadali, že by o něco podobného stáli. Hide má ale pravdu v jedné věci, bylo by to jednoduší. Podívá se na něj s pozvednutým obočím a pak se rozesměje.

"A já tě tu celou dobu poslouchám. Prý šílenec." Uculuje se pořád, než se znovu uchechtne. Podle něj zas takový šílenec není a má to v hlavě srovnané, ale co on ví.

"Ty jsi možná šílenec, ale já jsem puberťák a poslouchám tě. Kdo z nás je větší?" Loupne po něm pohledem a zavrtí sám nad sebou hlavou. Nakrčí nesouhlasně obočí, jakmile mu Hide připomene, do čeho se hodlá pouštět. Zase se projeví část jeho povahy, která je teprve v plenkách. Zatváří se umanutě, krátce pohodí hlavou a našpulí na něj rty s jasným nesouhlasem.

"Nenechám se." Najednou je odvaha sama, i když se před pár hodinami v autobuse třásl strachy, co bude.

"Nejsem tu sám, máme kapelu." +Ještě jsem ani pořádně nehráli.+ Připomene si v duchu, ale hned se ve své hlavě okřikne. Oni to nevzdají, i když jsou teď tak trochu jeho vinou bez bubeníka.

"Přijel jsem sem, abych dokázal všem a hlavě sám sobě, že na to mám." Vypadá, že tohle má nakonec v hlavě srovnané dost dobře.

"Nehodlám se domů vrátit s nepořízenou." Ano, přesně tohle určitě neudělá, kdyby měl tady spát na ulici. Nějak si to celé vybojují, věří tomu. Ruki je odhodlaný, přijel do Tokya sám. Rei přijel za ním a neváhal a Aoi už je tu taky, takže o to očividně taky stojí. Je potřeba jen zatnout zuby a urvat si, co nejvíc pro sebe. To zvládnou. Narovná se ve svém posedu, aniž by si to uvědomil a podívá se na Hideho s o něco sebevědomějším úsměvem. Cítí se o sto procent lépe, než když sem přijel a najednou má pocit, že dokáže úplně všechno. Asi po tom všem vážně potřeboval podobné nakopnutí.

"Arigato." Řekne upřímně a pozoruje, jak mu bere sklenici. Dostane další dávku skvělého alkoholu a jeho sebevědomí bude asi ještě o něco větší. Co dokáže pár loků a skvělá promluva do duše, i když to Hide nejspíš ani tak nemyslel. Nevadí, funguje to.

"Nechceš si otevřít poradnu?" Je to poprvé, co se odváží ho malinko popíchnout a odveta přijde vzápětí. Uruhův výraz se změní ve vteřiny, když si uvědomí, že se k němu naklání. Ne, tohle vážně nečekal. Nenapadlo ho, že by se Hidemu třeba mohl líbit. A netestuje ho jenom náhodou? U něj by se tomu ani nedivil. Rychle si ho přeměří pohledem, ale nakonec se rozhodně otestovat své nové myšlení právě teď a tady. No co? Přijel na párty a na té se má bavit. Přišel o hodně a je na čase něco nového získat zpátky. Prostě kompletní nový začátek. První nechá očka otevřená, když se dotknout Hideho rty těch jeho a s dalším prolnutím nechá víčka klesnout a spokojeně si zavrní. Líbá vážně skvěle a je lehké tomu podlehnout. Není ani vteřina, kdy by si řekl, že se mu to nelíbí. S dalším pohybem rtů, je o něco odvážnější a k tomu přidá ještě dlaň, kterou mu položí na tvář a pak jí zajede do jeho pramenů, aby si ho k sobě mohl zlehka tisknout. Má trochu trému, přece jen se zatím líbal jen s jedinou osobou, ale trénovali dost poctivě. Stejně to nedokáže porovnávat. Po chvilce se přece jen odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí, jak kdyby se snažil rozluštit, jestli to bylo dobré nebo ne, než se mírně pousměje.

"Nečekal jsem, že dojde na testování zrovna dneska." Pokusí se o menší vtipkování, než očima těkne k jeho cigaretě, kterou mu vezme, potáhne si a když dým vyfoukne, típne ji s mírným nakloněním do popelníku. Vypadá u toho mnohem jistěji, než před chvíli. Když se znovu opře do sedačky, sklouzne dlaní po Hideho tváři a opatrně se nakloní pro další polibek.

"Ale proč ne? Ještě před rokem bych dal úplně všechno, abych tě mohl alespoň vidět." Přizná se mu.

"Teď tu sedím, piju s tebou…" Odmlčí se na chvíli.

"Líbám tě." V očkách se mu zablýskne, když je to tentokrát on, kdo se nakloní a bez dalšího přemýšlení přitiskne rty na ty Hideho. Jestli se mu to nebude líbit, asi nepůjde dobrovolně utopit, ale….Zkusit to musí. Chce.

Hide

Nepřijde žádné odmítnutí ani odstrčení, spíš by řekl, že je mezi nimi zvláštní jiskřivý a zároveň konejšivý pocit, který zvolna zaplavuje jeho nitro. Obvykle byl trochu hrr, šel si za tím, aby si užil a pak zase o dům dál, pokud nešlo o jeho bývalou lásku, o které před chvílí mluvil, ale teď vůbec nemá nutkání někam spěchat. Prostě si v klidu užije jeho rty a když přijde ještě to spokojené zavrnění, dodá mu to pocit, že Uruhův vztah prostě skončil, cesta je volná a kluk naproti němu si to užívá stejnou měrou jako on sám. Při doteku jeho prstů ve vlasech si sám hluboce povzdechne. Ten dotek dodává tomu všemu cosi něžnějšího. Pousměje se, jakmile se Uru odtáhne a zblízka se dívají jeden druhému do očí. 

"Říkal jsi, že mě už tady máš. Kdo ví, kde budu zítra?" Broukne, aby ho trochu potrápil. Pak protočí očima. 

"Ještě pořád si myslíš, že bych si měl otevřít poradnu? Za chvíli by mě zavřeli..." Za svlékání pacientů a sexuální útoky nejspíš. Tahle doba podobným věcem moc nesvědčila. Sleduje každý detail jeho tváře, zatímco si nechává vzít cigaretu. Pozoruje jeho rty, jak se kolem ní sevřou a potom jeho prsty, jak ji odkládají stranou. Pak se pro něj Uruha natáhne sám od sebe a jako by to najednou byl někdo trochu jiný. Jako by Hide mohl spatřit toho, kým by byl, kdyby získal svobodu a sebevědomí, postavil se na velkou stage a našel svou image a charisma pro publikum. Odhalovat skryté talenty mu šlo vždycky výborně a zdá se mu, že teď zase jeden vidí. Později bude naléhat, aby vzal do ruky kytaru a něco mu předvedl, protože má nutkavý pocit, že se neplete. Asi jako když se potkal se Sugizem. Znovu se upřímně usměje, když mu Uru prozradí, že je jeho fanoušek. Samozřejmě to ví, kvůli tomu CD a jak se mu při tom třásly ruce, ale stejně… 

"Jsem jenom nějakej týpek od vedle, podobně jako ty..." Maže rozdíly mezi nimi, pokud jde o slávu a showbyznys. Za rok by mohl být Uru taky hodně slavný a někdo jiný bude někde doma doufat, že se s ním uvidí. Uměl si cíleně budovat image hvězdy, ale pro fanoušky. Když šel s někým do hospody, chtěl, aby byli normální známí. V příští vteřině už se zase líbají a Hidemu musí nutně procházet hlavou Uruhova předešlá slova o tom, jestli se takový vztah, o jakém mluvili, nemusí nutně časem propadnout do něčeho hlubšího. Asi ano, ale stejně byl rozdíl mezi bláznivou a jedinou láskou a jistou formou spolupráce, náklonnosti a možná bratrství? Jak ten rozdíl jenom popsat… prostě to museli oba vnímat stejně a vědět, kde leží jejich preference a jak má nad tím jeden přemýšlet, když ten kluk naproti líbá tak neskutečně dobře, to prostě nechápe. Asi proto do toho se svým klukem tak spadli… Zatím má ještě dost sebejistoty, že jemu něco podobného prostě nehrozí. Jeho odhodlaní se mu líbí. Přijel sem, aby si vzal všechno nebo nic. Tak to má být. Pokud ten druhý sedí doma, nehodí se k sobě. Poposedne si kousek blíž, volnou ruku položí na jeho pas a za něj si ho přitáhne proti svému tělu. Druhou ruku má položenou na jeho krku a cítí pod ní pulsující tepnu. Polibky trochu zrychlí, naberou na intenzitě i hloubce a za chvíli už mu naznačuje, aby šel ještě blíž, na jeho klín, aby ho mohl doopravdy cítit. Ještě pořád to není o tom, že by ho chtěl rovnou celého, ale síla okamžiku to změní během pár vteřinek. Vyjede dlaní po krčku nahoru, promne mezi prsty jemně jeho ouško a zajede prsty do vlasů na spánku. Stiskne je o něco pevněji, aby mu Uru nemohl utéct a rukou na jeho pase ho tlačí na sebe, zatímco se vrací zpět do původní pozice s opěrou za zády.

Uruha

Podívá se na něj mezi polibky a mírně pozvedne obočí, nad jeho prohlášením. Jak kdyby si to nedokázal v hlavě srovnat, nakonec ale všechno cvakne na to správné místo. Tedy s novým směrem jeho myšlenek.

"Hm, kdo ví, kde budu zítra." Zopakuje o něm a bere to na sebe a ukotví si to jako nějakou mantru. Musí tak přemýšlet, jinak se do vteřiny zblázní. Z druhé strany Hideho blízkost mu to dost usnadňuje. Už mu začíná docházet, že to asi s holkami nebude tak horké anebo prostě naráží na typy kluků, kteří ho dostávají do kolen. Musí se krátce zasmát, protože ne, teď už si to vážně nemyslí.

"Třeba by tě nezavřeli a líbilo by se jim to." Řekne s nádechem pobavení a u toho si prohlíží jeho tváři. Musí znovu žasnout, jak Hide zblízka vypadá. Rozhodně je to někdo, kdo na první pohled musí zaujmout každého a ty oči…Něco v nich ho vábí k sobě a on to nedokáže popsat. Možná tak za dvacet let bude schopný rozšifrovat, co to bylo. Ušklíbne se a našpulí rty, když nesouhlasně vrtí hlavou.

"Promiň, ale tohle si do hlavy jen tak nevtluču. Stačí, abys vystrčil nos ze dveří a slétnou se davy." Je vidět, že je o svých slovech přesvědčený. Přesto se s ním cítí dobře a žádnou trému nemá. Dřív by se viděl s roztřepanými koleny a neschopný slova. Jenže to se vůbec neděje, možná prvních pár minut, když tu byli všichni. Asi davová reakce nebo co. Přistihne se, že když si začne celou situaci přebírat jinak, cítí se opravdu skvěle. Žádné starosti s tím, co bude, žádné myšlenky na to, co by se mohlo pokazit. Je to podivně osvobozující. Díky tomu pocitu a taky alkoholu začínají padat zábrany a taky trochu ostych. Dokázal se víc uvolnit a utrhnout ze řetězu, ale nikdy ho nenapadlo, že to bude s člověkem, kterého vidí poprvé. Tedy Hideho viděl v televizi, ale to se spíš nepočítá. Nechá víčka znovu klesnout a už si plně vychutnává Hideho rty. Uvědomí si, kolik dokáže strávit času jejich zkoumáním a přesto má pocit, že se pomalu zrychlují a jeho tělo nabírá na stupních. Neubrání se tichému povzdechnutí, když uctí dotek na svém boku a nechá se přitahovat blíž. Sám si odloží dlaň na Hideho stehno, aniž by si to uvědomil a tiskne ho, jakmile jsou na něj i ty polibky příliš. Sám moc dobře ví, že svoje vzrušení ovládnout neumí, tedy umí, ale ne moc dlouho. Nějaký trénink už by měl, ale pořád je to žalostně málo. Ani to ho však nepřinutí, aby přestal nebo se od Hideho odtáhl, právě naopak. Dost intenzivně cítí Hideho dlaň, jak putuje po jeho kůži a noří se do vlasů. Tohle je něco na něj. Neovládne se, tiše si povzdechne do jeho rtů. S polibky však nepřestane a ani mu nedochází, že se zvolna přesouvá ze svého místa a dělá něco, za co by se asi běžně červenal. První se na Hideho tak na půl natiskne, než si odloží dlaně na jeho ramena, která o něco víc stiskne a celkem hbitě se dostane až obkročmo na jeho klín. Je to čistě spontánní reakce, když si mozek vezme dovolenou. Teď to vypadá na stěhování na druhý konec planety. Pouští ze řetězu své nově objevené já a zjišťuje, že s tím nemá takový problém, jak si myslel. Ostatně…Je to jen jeden večer a budou to vědět jen oni dva, tak o co jde? Pár polibků ještě nikoho nezabilo, no ne? Pořád je přesvědčený o tom, že u toho nejspíš zůstane. Tělo si ale začíná myslet úplně něco jiného a taky mu dost vládne. Jakmile se víc uvelebí na Hideho klíně, trochu se odtáhne. V očích mu jiskří nepoznaná svoboda, kterou mu dal a hlavě…Cítí se skvěle, žádaně a to je pocit, který….Ne, že by ho předtím neměl, ale teď se to děje s někým, koho pořádně nezná. Asi se vážně zbláznil, ale je to dost opojné.

"Hide-chan." Zavrní měkce a do jeho hlasu se promítne trochu vzrušení. Konečky prstů ho pohladí po tváři, u toho se kouše do spodního rtu.

"Tu poradnu si otevři, pochybuju, že by tě kdokoliv žaloval. Jsem s tebou asi hodinu a už se cítím o dost líp." Složí mu v podstatě kompliment a u toho mu odhrnuje růžové prameny víc dozadu.

"Jen toho moc nevyděláš, ale doporučení ti klidně dám, až budu slavný." Uculí se rozverně, než se znovu přitiskne na jeho rty. V tu dobu už svírá látku jeho trika mezi prsty, než je roztáhne a celou plochou dlaně ho pohladí po hrudníku. Ne, brzdy ve svém věku asi bude těžko hledat. Neodpustí si pohnout se zlehka v bocích. Asi vážně testuje, co s ním dokáže provést. Jeho nové já dost citelně vystrkuje růžky.

Hide

Uruhovo tělo mu neustále odpovídá a dává najevo, že je ve stejném rozpoložení jako on sám. Ve vteřince je na jeho klíně, lehoučký jako pírko a on přitiskne dlaně na jeho stehna. Jsou štíhlá a pevná a on už ví, že tohle bude pravděpodobně největší posedlost jeho těla pro něj samotného. Několikrát je stiskne a promne v dlaních, zatímco se stále líbají. Nemá strach, že by je tady někdo načapal, protože Yoshiki se Zyeanem podle něj nevylezou do zítřejšího oběda. Mají svého dost a taky spoustu alkoholu v krvi. Uruha se od něj trochu odtáhne, zapřede jeho jméno a pohled na něj, když si kouše svůj vlastní ret, je naprosto neskutečný. Opravdu moc mu to sluší a v Hideho očích se objeví hlad po něm celém. Jasně září v černi jeho zvláštních očí, zatímco se povzbudivě usměje. Když sem Uruha vešel, nepomyslel by si, že by to mohlo dopadnout takhle a ještě s takovou dávkou erotického dusna ve vzduchu. Vypadá jako nějaký profesionál, který se objevil na VIP večírku. Vůbec ne jako osmnáctiletý kluk, který nic neví o světě a kdo ví kolik toho ví o tom, co dělají právě teď. Kdyby znal Hideho začátky, asi by se od srdce zasmál, jak býval nemožný a Hide by možná na rok nebo dva přestal vystupovat. 

"To je dobře." Zašeptá upřímně. 

"Věř mi, že bych našel způsob, jak to zpeněžit." Zasměje se, ale pravdou bylo, že na to byl talent spíš Yo-chan, on byl ten hledač, ten co měl vizi, ne ten, co se zaměřil na reklamu a propagaci. Znovu se střetnou v hladovějších polibcích, Hide na hrudi zřetelně ucítí Uruhovu dlaň a jakmile se na jeho klíně pohne v jednoznačném gestu, je to pro něj znamení, co by chtěl. I kdyby si ho přečetl špatně, nedovede to vnímat jinak. Je to on, kdo najde rukama lem jeho topu, aby mu ho mohl zvolna přetáhnout přes hlavu. Trochu rozcuchané vlasy tím pocuchá ještě víc. Odloží ho stranou. Hudba pořád tlumeně hraje, světla svítí, i když jsou celkem šerá, ale on to nedovede vnímat. Alespoň dobře vidí na to, co má před sebou. Uruhovo tělo je mladé, hodně štíhlé, podle něj ještě bude zrát, ale dost schopně mu to dovede pobláznit hlavu. Někdo nezkušenost nemusel, on sám se nechával ovládat hormony, které chtějí dobývat tohle nedotčené území. 

"Uru-chan." Je to pro změnu on, kdo vysloví jeho jméno a bříšky prstů zkoumá každý centimetr pokožky napnuté přes kosti. Klíční kosti, jamku pod krkem, ramena a dolů přes prsa, na ploché břicho. V ten okamžik ho nemůže líbat, protože se potřebuje alespoň chvílí dívat. Nakonec najde rukama jeho dlaně a posune je na zapínání svých kalhot. Nepotřebuje nutně svlékat z toho vršku, tuhle část klidně přeskočí, za to s tím spodním dílem by to moc nešlo. Zkontroluje výraz v jeho očích, když to udělá. Zdají se mu možná trochu nejisté a tak jeho dlaně navede nejdřív na svůj už pevný klín a přejede s nimi několikrát sem a tam, zatímco se pořád dívá do jeho obličeje. Chce v něm probudit touhu zkusit zajít dál a dát mu možnost sáhnout si. On si taky rád sáhne, za chvíli. Trochu rozverně se pousměje a nakonec je to on, kdo nechá jezdec zipu sjet dolů. Vrátí si jeho ruce do klína, teď už jen na prádlo a poprvé si tiše, ale zřetelně zavzdychá. Nejspíš mu bouchne hlava, jestli budou podobným pomalým tempem pokračovat, ale hlavně ať nepřestávají. Jakmile má dojem, že Uru získal alespoň trochu víc sebejistoty, Začne rozepínat i jeho kalhoty a dřív, než by mohlo dojít na jakékoliv protesty, zajede dlaní trochu dovnitř. Moc to nejde v téhle pozici, jsou moc napnuté, ale dá mu ještě chvíli, než se ho pokusí zvedat a svlékat úplně. Místo toho si ho druhou rukou přitáhne zpátky na rty, na které zaútočí s vášnivou hloubkou a pak jí sjede na jeho pas, aby ho mohl natisknout co nejvíc proti sobě.

Uruha

To, co vidí v Hideho očích, ho dostává na kolena. Tedy dostalo by, kdyby stál. Má pocit, že podobně se na něj ještě nikdo nekoukal. Jsou to zvláštní oči a lákají ho k sobě čím dál víc. Nedokáže se prostě dívat jinam a je to zvláštní, možná až moc příjemný pocit. Něco uvnitř něj je na výsost spokojené s tím, co se právě děje. Jako kdyby potřeboval k životu podobné věci. Možná to tak není a je to jenom tou situací, rozhodně ale nepřemýšlí vůbec nad ničím ani nad důvodem, proč sem přijel. To samé s ním provádějí intenzivní polibky. Když se odtáhne, má problém popadnout dech.

"Věřím ti. Možná to není dobře, ale úplně všechno." Prozradí, co se děje uvnitř jeho hlavy. Zatají dech a krátce shlédne k jeho prstům, které svírají lem jeho svršku. Rty má zlehka pootevřené a jakoby svlékání byla hranice, za kterou když se dostanou, už není cesty zpět. Jen na vteřinu přijde nejistota, které ale vzápětí zmizí, když se znovu podívá do Hideho tváře. Zlehka pohodí hlavou, jakoby chtěl urovnat rozcuchané prameny.

"Hm." Zavrní tiše jako odpověď na oslovení a jemně se zachvěje, když ucítí doteky na holé kůži. Vzrušení už nedokáže ovládnout, to není v jeho silách, stejně jako touhu, dotáhnou to celé do konce. Ne, už nedokáže přibrzdit. Na to je příliš mladý a měl v sobě příliš ublížených pocitů. Tím, jak se na něj Hide dívá a jak se ho dotýká, vyplňuje dost dobře prázdná místa uvnitř něj. Jakmile se jeho prsty dostanou až na ramena, neovládne sám sebe a nechá své tělo jemně prohnout v bedrech společně se zakloněním hlavy. Z jeho rtů mu unikne další tiché zasténání. Vrátí překvapený pohled k němu, když ucítí své vlastní dlaně v Hideho klíně. Úplně zapomněl, že by se ho mohl dotýkat taky, ale tohle je dost přímočaré na to, aby ho to vykolejilo. Hide s tím očividně počítá a dostává asi milión plusových bodů za pozornost.

"Umíš tak dobře číst v každém?" Zeptá se ho tiše, než se mírně pousměje a klesne očima ke svým dlaním. Sleduje sjíždějící zip a pak už pod prsty ucítí mnohem víc. Odhodlá se k prvnímu pohlazení oněch míst a už nepřestane. Najednou mu i to prádlo překáží. Je trochu nervózní a zároveň se nebojí a chce víc. Je mu vidět na očích, jak moc si to užívá. Trochu se zarazí, když dojde na ty jeho a znovu klesne očima tentokrát do svého klína. Vydrží mu to asi dvě vteřiny, dokud se jeho hlas plně nerozezní po místnosti. Tohle bylo prostě příliš. Nechápe, jak to dělá, že ho dostává takovým způsobem. Nikam nespěchají a přitom je to tak přímočaré. Vzdychne si znovu, tentokrát do jeho rtů a odhodlává se k něčemu mnohem odvážnějšímu. Popotáhne si Hideho spodní ret, než se oddálí, sáhne po lemu jeho trika a zlehka zatahá, aby ho odlepil od opěry, než ho svlékne.

"Hm, kousek za kousek." Zasměje se hravě, ale tím rozhodně nekončí. Nevrátí ruce do jeho klína, užije si pořádně hebkou kůži na hrudníku a trochu ji otrápí svými nehty. Přistihne se, že se mu líbí, jaké stopy po sobě zanechává. Ještě jednou svůj zatím tajný nápad promyslí, než se začne zvedat z Hideho klína. Stejně by to musel udělat, ale přece mu neukáže, že se stydí. Stydí se, vnímá trochu horkosti ve svých tvářích, ale už není prostor couvnout. Narovná se těsně před ním a zlehka se zhoupne v bocích v rytmu melodie, která zní v pozadí. Pozoruje pečlivě výraz v Hideho tváři a snaží se odhadnout, jestli se mu to líbí nebo ne. Nakonec sáhne po lemu svých kalhot a popostrčí je pod boky, aby se nakonec svezly až k zemi. Prádlo si zatím nechá a trochu děkuje za svou pečlivost při výběru. Musel by se hanbou propadnout. Kousne se do rtu, když udělá krok dopředu a stane mezi Hideho koleny. Mírně se skloní, aby dosáhl na jeho dlaně a položí si je na boky.

"Už žádné váhání ani pochyby." Navlhčí si rty špičkou jazyka, než si je promne o sebe. On sám sáhne na Hideho boky, zaklene prsty za lem kalhot a podívá se mu zblízka do tváře.

"Už žádné ohlížení zpátky." Vydechne podruhé s roztouženým pousmáním.

"Nutně teď potřebuju vidět úplně všechno." Slova mu jdou na jazyk úplně sama. Ted stud šel asi dolů, společně s kalhotami.

"A jestli se do vteřiny nezvedneš, budeš mě mít na svědomí." Do hlasu se mu probojuje panovačný podtón.