(Yoshikiho dům)
Zyean, Uruha
"Ty jsi ale šikovný." Ujede mu a hned se kousne do rtu. Tohle mu asi říkat neměl.
"Nechci jiné, chci tohle, když mi ho podepíšeš." Najednou je zase trochu umanutý, když se sápe po Cdčku. Bude to památečná věc! Kousek, který rozbil sám Hide. To nikdo na světě mít nebude. Nějak se k němu nemůže dostat a tak si jenom povzdechne a už by se přidal k Reitovi a Rukimu, když ho Hide vyvede z omylu. Má tu zůstal a s ním? Těkne očima mezi nimi, ale z místa se nepohne.
"Já…neměl bych otravovat." Pípne sotva slyšitelně, ale kluci se očividně s Hidem hádat nebudou. Za prvé, nejspíš to nemá smysl a za druhé…Má prostě pravdu. Za chvíli po nich zbydou jen zavřené dveře nehorázný bordel.
"Vážně mě tu nechali?" Podiví se tomu a pak se krátce zasměje. Přijde mu to legrační, že se za nimi trmácel takovou dálku a oni se teď prostě vypaří. Je tu ale Hide a Uruhu by nakonec mrzelo, že neměl tolik času si s ním popovídat.
"Tak podepíšeš mi to Cdčko?" Zatváří se skoro nevině a už po něm zase natahuje ruce.
Zye opodál už pár minut rozdýchává Yoshiho dotek v klíně, protože mu to vážně stačilo a už jen tak vstát nemůže. Teď ho celkem obstojně kryje jeho typicky delší a dost volné triko. Tváře mu hoří, ale stejně by si dokázal představit, že by pokračovali. Hide se přece o Uruhu postará, tak nějak to naznačil. Mluvil sice o nich všech, ale…Pomalu se postaví, tváře má pořád rudé, než je to on, kdo se přitiskne k Yoshimu, proplete prsty s těmi jeho a nakloní se k oušku.
"Chtěl bych ještě jeden koncert. Lístky nemám, ale vím jak se někam nepozorovaně dostat." Uculí se široce a táhne Yoshiho s sebou.
"Gomen, už se trochu vidím v posteli. Asi jsem to přehnal." Vymluví se a u toho se rozpačitě drbe ve vlasech a za chvíli už jim zmizí z dohledu.
Uru se rozesměje, jen co se za nimi zavřou dveře.
"To je teda párty, všichni si akorát užívají posteli." Protočí nad nimi očima v sloup a trochu se zarazí. Teď si mohl užívat s Kaiem, kdyby neodjel. A pak si užívat posměšky, narážky a skoro shazování ze schodů. Pohodí vzdorovitě hlavou. Ne, už se rozhodl a měnit by to nechtěl, jen je mu to líto.
"Tak co nám tu zbylo." Podívá se na rozpité lahve. Není tu doma, jen ještě neměl ani kapičku a alkohol troch tlumí bolest, aspoň na chvíli.
"Tohle vůbec nevypadá špatně, co to je?" Prohlíží si obal flašky, než si odvážně nalije do skleničky.
"Jestli mě to zabije, máš mě na svědomí." Hodí to Hidemu rovnou na hlavu a trochu se napije. Vzápětí přijde na to, že to má snad devadesát procent a rozkašle se.
"Tak…" Pokusí se mluvit, ale prostě to nejde.
"Tohle pít nebudu." Dostane ze sebe, když se trochu uklidní.
"Nevím, jestli budu nejlepší společnost, za chvíli budu s takovou pod stolem a kdo mě pak bude sbírat?" Už je vidět, že se dost uvolnil a i když ho pořád má za vzor, už se sním dokáže bavit celkem normálně. Prudce se ohlédne na televizi, když se ozve pomalá písnička. To je jak když slyšel Yoshikiho piano, bylo to krásné, ale to teď vážně poslouchat nemůže, leda by skončil celý večer brečící na Hideho rameni a to nechce.
"Já to přepnu, nevadí?" Zeptá se ho a už očima rychle těká, aby našel ovladač.
"Jen přijdu na to, jak se to dělá." Mumlá si už pro sebe a jak prohrabává gauč málem shodí lahev na stolku vedle něj. Tak tak ji zachytí a už začíná hezky rudnout. Chová se jak malý kluk. Nejradši by se plácl do čela.
"Chceme mít párty ne poslouchat tohle ne?" Brání své chování trochu neobratně. Snad si toho nevšimne.
Hide
"Vážně." Řekne a zrovna moc se nestará o to, že to byl on, kdo je vypakoval pryč. Uru se ale nebrání, ani mu nenadává, nejspíš je dospělý, i když vypadá dost mladě a tudíž může rozhodovat sám o tom, kde chce být. Však ho nevyhodí na ulici, až odsud odejde. Pak se otočí na Zyeana a zašklebí se.
"Jasně, už se vidíš v posteli, ale spát se rozhodně nebude, co?" Nemůže si odpustit, aby ještě jednou donutil jeho tváře zčervenat a pak už se jen dívá, jak s Yoshikim mizejí v domě. Vrátí svou pozornost k Uruhovi, protože najednou jsou tady úplně sami. Je chudák tak roztržitý, že si ani nevšiml, že to Cdčko je přece podepsané. Neřekne mu to, jen se bude bavit tím, až mu to dojde. Místo toho musí okamžitě spontánně reagovat na tu jeho poznámku.
"Je ti to líto? Yoshiki tady ještě jednu postel má. V pokoji pro hosty." Zapřede hlasem, který dává najevo, že by si dal říct a prohlédne si ho důkladně od hlavy k patě, zatímco mu na rtech pohrává všeho schopný úsměv. Pak se ale mile usměje a rozhodí rukama. Zbylo tady toho opravdu dost a Hide se pomalu přesune k Yoshikiho baru, aby ho otevřel a ukázal Uruhovi celou nabídku. Ten zatím sahá po něčem, co už leží na stole. Hide přejde ještě k vysoké skříni, kterou otevře dokořán a postaví se vedle ní jako by prezentoval nové Ferrari.
"Tadáááá!" Udělá, když odhalí důmyslný chladící box s kolekcí Yoshikiho vín. Každá police má jinou teplotu podle toho, co vyžaduje obsah lahve.
"Některé jsou archivní a Yoshiki se těší, až je za padesát let vytáhne a vypije. Je čas mu jeho úsilí zmařit, co myslíš?" Nadhodí a už se vytahuje na špičky, aby na jednu z lahví dosáhl. Zaskočeně se ohlédne přes rameno, když se Uruha málem utopí v tom, co zrovna pil.
"Které hovado tady vytáhlo absinth?" Zarazí se.
"Ten se takhle nepije, na to je takové kouzlo se zapalovačem a cukrem, víš? Pak je to dobrý." Udělá si u koutků rtů z prstů kolečko, které chválí chuť. Nikdo ale nevytáhl ani absinthovou skleničku ani lžičku, takže to asi pil takhle. Docela síla… Stočí zrak pro změnu k televizi, odkud se linou tóny, které ani nezaznamenal a přikývne, že nevadí. Uruha se chvíli pere s ovladačem, zatímco on konečně vytáhne tu lahev a nalije jim do krásných broušených sklenic. Yo-chan je tu asi má na lepší příležitosti, ale… tohle je lepší příležitost! To porno, které se rozezní celým domem, mu málem urve uši. Lahev mu leknutím upadne, obsah se začne vsakovat do koberečku a on se zmateně ohlédne. Někdo to dal na maximum. Zaostří na muže a ženu v akci, přejde k Uruhovi, aby mu ovladač vzal a přepne to na jedno z Cdček, které tam má Yoshiki připravené. Ubere zvuk a zaposlouchá se. Nic…
"Kluci se asi snaží přeřvat televizi a ani si toho nevšimli." Řekne a z ničeho nic zařve do nitra domu.
"Je to jako kočka za ocas!!! Pustili jsme vám vzor, abyste věděli, jak na to, tak si to laskavě opravte!" Pohodí se smíchem hlavou. Teď Zyeana určitě hrozně rozhodil. Namíří palcem přes rameno.
"Ten kluk se mu tam rozpustí studem." Baví se s Uruhou jako s protřelým pařičem a ještě si příliš nevšiml, že by mohl být z podobného těsta jako Zye.
"Tak odkud jsi? Doma už ti to lezlo na mozek?" Pokusí se navázat tam, kde Uruha skončil, když vyprávěl svým kamarádům, co tady dělá a opře se při tom zadkem o opěru pohovky.
"Kolik ti je?" Znovu si ho s úsměvem prohlédne.
Uruha
Ohlédne se po něm dost vykolejeně, když zmíní postel a to, že by zmohl být s ním. Podobné chování nezná. Jeho jediná zkušenost byl Kai, se kterým společně začínali. Žádné podobné narážky od v podstatě cizích a…Jak na to má pro pána reagovat? Tváře mu rudnout a chvíli vypadá jako kočka, která nemá po ruce strom, na který by mohla vlézt. Sotva se stihne nadechnout, aby ze sebe konečně něco dostal, Hide se mile usměje a jemu se znatelně uleví. Na podobné vtípky asi ještě vážně nemá. Nejspíš si z něj dělá jen dobrý den, přece nemohli být všichni kolem na kluky, to by bylo divné, no ne? Málem mu vypadnou oči, když dojde na Yoshikiho schovanou zásobu. Nejradši by si všechno pečlivě prohlédl a pak zkusil to nejdražší, co tu je. Sám od sebe by si to nedovolil, ale když Hide nabízí? Byl by pitomec, kdyby se něčemu podobnému bránil.
"Já být na jeho místě, tak tě prohodím oknem." Zasměje se upřímně, ale na očích je mu vidět, že se tomu rozhodně nebrání. Rozhodně to bude lepší, než to, co ho před chvíli málem zabilo.
"Super, potřebuju nutně školení, tohle vidím rozhodně poprvé." Prozradí mu svou nezkušenost i v tomto ohledu. Pro něj byl vrchol blaha, když se dostal k nějakému rumu, který mu po prosení na kolenou koupila sestra. Možná tak ještě pivo, které obvykle obstaral Rei a bublinky na oslavu. Mysleli si, jak jsou daleko a přitom neviděli ještě vůbec nic. S Hidem by toho asi zažil hodně a tuší, že i za jeden večer. Skoro vyděšeně se ohlédne přes rameno a očima prosí Hideho, aby s tou televizí něco udělal. Nechtěl tam pouštět něco podobného. Cítí, jak mu hoří tváře a vůbec se mu nechce na to dívat. Ne v místnosti s někým jiným.
"Gomen, já…já…" Pokouší se mu omluvit a u toho mu málem ovladač vypadne z ruky. Oddechne si, jakmile to ztlumí a přepne a stejně….Hide se s tím nemazlí a kdyby něco podobného slyšel no…při tom, asi by ho vážně přešla chuť. Bez váhání Hideho plácne po paži a protočí očima.
"To se nedělá. Dokážeš si představit, jaké to musí být?" Vypadá skoro káravě, ale nevydržíme o dlouho.
"Zajímalo by mě, jak se tvářili." Přikryje si dlaní ústa, aby se nesmál nahlas.
"Ale co ty víš, třeba je to nakoplo." Rozesměje se tiše znovu. Nechápe, co se to s ním děje, když ještě nic pořádně nevypil, ale dobrá nálada je zkrátka nakažlivá. Vezme si od Hideho skleničku a jen zatím postává ve středu obýváků, když si ji zaujatě prohlíží. Je znát, že pro podobné věci bude mít jednou vážně slabost. Očka mu svítí úplně jinak, než doteď a to ještě ani neochutnal. Nakrčí obočí, když dojde na místo, odkud přišel a krátce si povzdechne. Není úplně rád, že se k tomu tématu vrací, ale…
"Z Yokohamy." Prohodí to nejjednodušší a se zbytkem si úplně neví rady. Nakonec obejde pohovku a svalí se na ni. Zakloní trochu hlavy, aby na něj viděl a pokrčí zlehka rameny.
"Lezlo, neskutečně moc. Ve škole…Dělali se ze mě legraci už dřív, narážky a tak…ale nikdy to nebylo takové. Když jsem byl doma, byl klid. Jenže když je to z obou stran. Na to prostě nemám." Pokrčí rameny znovu.
"Musel jsem pryč za každou cenu, jinak by mi přeskočilo." Nakonec se mu odpovídá snáz, než by vůbec čekal.
"Je mi skoro osmnáct." Podívá se na něj s nádechem pobavení. Teď Hide s křikem uteče, protože je rozhodně ještě puberťák. Ti starší si myslí, že je puberťák a máma si to myslí taky. Teď už možná ne, anebo ji v tom jen utvrdil. Je trochu nervózní pod Hideho pohledem, ale není to vlastně nepříjemné. Rozhodně ho tím vyvádí z míry. Pořád se na něj nikdo podobným způsobem nedíval. S Kaiem to bylo všechno jiné….Asi by na něj neměl myslet nebo ano? Co se stane, až mu zítra zavolá? Mohl by na to jediný večer přestat myslet?
"Co nejšílenějšího jsi udělal v životě?" Zeptá se ho s náhlého popudu. Ani neví, proč ho to zajímá. Asi nemá odvahu, aby cokoliv zkoušel, ale možná ji sebere, až se… Podívá se na sklenku ve svých rukách a konečně ochutná. S prvním douškem následuje naprosto upřímný, spokojený povzdech.
"Páni. Za tohle by jeden vraždil. Kde je ta skvrna?" Zeptá se se smíchem a napije se znovu.
"Co mám udělat, abych něco podobného měl? Já vím, mít dost peněz, takže smůla. Anebo se nechat někým vydržovat." Dojde i na malý vtípek.
"Jen nevím, jestli to stojí úplně za cokoliv." Podívá se na obsah sklenice a napije se potřetí.
"Ale absťák rozhodně mít budu. Děláte párty často, se bych se pozval? Slibuju, že nebudu zmoklý, ufňukaný ani nic podobného." Hodí na Hideho své prosebné, kočičí oči. Za to už asi může alkohol a ještě si to neuvědomuje.
"Umím koukat ještě líp, asi." Vydrží asi vteřinu, než se rozesměje.
Hide
"Já mu je přece nechci vypít všechny nebo je vyházet přede dveře." Kmitne obočím, když si hezky všechno omluví a už se potýká s otevíráním a rozléváním do sklenek. Tomu školení se znovu zasměje, spíš tak pro sebe a souhlasně pokývá hlavou.
"To není problém, ukážu ti, co jen budeš chtít." Tón jeho hlasu napovídá, že mluví opravdu o čemkoliv, ale zároveň není ten typ, co by ho do něčeho tlačil a pokoušel se ho tady dostat stůj co stůj. Je to jako když ďábel podává dlaň k velmi lákavá nabídce. Takové, co se vám pořád neodbytně tlačí na mysl a vy se jí nemůžete zbavit. Porno je další věc, která Uruhu naprosto vyhodí ze sedla, zatímco on ho už ani nevnímá a tím spíš je mu jasnější rozdíl mezi nimi. Zralejší kluci, co už mají něco za sebou, nejsou z podobných věcí tolik rozhození. Často ale slýchal kluky v hospodě, jak se bavili, že je máma přistihla při nějakém časopise a byli zhruba Uruhova věku nebo jen o něco málo mladší. Hide prostě začal brzo. Úplně se vším. Překvapí ho, když si ho Uruha dovolí plácnout, ale to mu nevadí. Je spokojenější z familiérním chováním, než kdyby okolo sebe chodili jako dva cizinci. Dokud nestál na stagi nebo před vlastními zaměstnanci, preferoval, když se zapomnělo, kdo je. Pokud to bylo opačně, všechno bylo úplně jinak. Měl dokonalé dvě tváře a kdo se mezi nimi neuměl pohybovat, ten s ním většinou nevyšel. Pokrčí rameny.
"Dokážu. Nejspíš bych to ani neslyšel." Měl by přece úplně jiné starosti a kdyby slyšel, později by dotyčnému jednu vrazil. Nejspíš by si na Yoshikiho měl dávat pozor. Po Uruhově další větě vyprskne smíchy. A vida, i on měl růžky, jenom zatím dobře schované.
"Jak ho tak znám, tak určitě jo. Jak se naštve, je jako lokomotiva, Zye si to užije." Yo mu dá co proto a bude se mu hezky spinkat. Chvíli ho pozoruje, jak si zaujatě prohlíží skleničku, i když ho zatím nezná dost na to, aby věděl, co se mu při tom honí hlavou.
"Tam je krásně. Velké město..." Prohodí. Yokohama se mu vždycky hodně líbila, ale střed jeho vesmíru byl tady a pak v Kalifornii. Pootočí se za ním na místě s jednou rukou v kapse kalhot. Uruha je roztomilý, když se na něj takhle dívá. Upije to Yoshikiho skvělé víno, je vážně senzační. Jeden by tam poslal celou lahev jako malinu. Narážky ve škole. To zná moc dobře. Prošel si prvotřídní šikanou kvůli svojí váze, ale to spoustu dětí v Japonsku. Tady se prostě nikdo s nikým nemazal a každý si musel vybojovat svou cestu nahoru sám za sebe. Přesto mu do toho nevstoupí.
"Osmnáct." Zopakuje po něm měkce, než svoje slůvko utopí v dalším doušku. Uru byl ještě takové dítě. Tedy z pohledu většinové společnosti. Byl to běžný věk, kdy mladí muzikanti odcházeli z domu, aby zkusili svoje štěstí sami za sebe. Z toho, o čem se tu stihli bavit s klukama, ví o co jde. Doma je někdo, s kým se možná rozešel… on a nikoliv ona.
"Věř mi, že tohle není nejlepší věk na lásky až do smrti. Ještě jsi nic nezkusil a i když si to teď možná nemyslíš, za deset let to uvidíš jinak. Kromě toho naše branže podobným vztahům nepřeje. Nikdo by ti na to nesměl přijít a jak jsem vás tak poslouchal, jede v tom všichni. Budu vám držet palce, ale líp by se vám pracovalo bez podobných emocí." +Jasně, zatímco ty a Yo jste úplní stoici.+ Zasměje se sám sobě. Jenže oni také byli dravé šelmy, co si uměly drsně urvat svoje. Při pohledu na Uruhu o tom dost pochybuje. Uruhova otázka ho upřímně překvapí. Nadechne se a společně s tím vytáhne i obočí, než zamyšleně obejde gauč a kecne si rovnou vedle něj. Znovu se napije.
"Nevím, udělal jsem hodně šílených věcí." Řekne upřímně.
"Asi to mám nějak v krvi. Už jako dítě jsem si zapojil elektriku uprostřed školní chodby. V patnácti jsem poprvé vlezl do přístavu a pochopil, co je coura a pak jsem se chytl první kapely, která tam hrála. Než jsem založil svojí. Všechno to byli kluci, kterým by se jiní vyhnuli obloukem. S nimi děláš jenom šílené věci..." Stočí k němu svůj pohled. Rozesměje se, když vidí, jak mu to Yoshikiho luxusní vínečko chutná.
"Klid, má tam toho ještě hodně. Nebudeme to lízat ze země." Chvíli se jenom tak usmívá.
"Asi jsi to trefil úplně přesně. Nebo se dobře zamilovat, ale to je z toho všeho asi nejtěžší..." Odtuší a sklenici vyprázdní jako by pil vodu.
"Tohle třeba ne, ale co ještě by ti takový milenec mohl dát?" Nadhodí s obočím už zase nahoře. Stehnem se celou dobu dotýká toho jeho, ale teprve teď se na to místo podívá.
"Když si najdeš někoho takového, budeš se mít skvěle a zároveň ti to nezasáhne do kapely. Když bude váš vztah uvolněnější, nebude tě bolet, kdyby to skončilo a nijak to neovlivní tvojí práci. To je podle mě nejrozumnější cesta. A budeš mít všechno hned." Poplácá ho dlaní po stehnu. Říká to upřímně, tohle si doopravdy myslí. Je to prostě zkušenost z branže.
"Máš na to obličej, není na tom nic špatného." Na chvíli se nechá polapit jeho pohledem.
"Děláme párty fakt často. Chceš s někým seznámit?" Udělá ze sebe profesionální dohazovačku, ale tělem už se natáčí proti němu.
Uruha
"Bude to nejspíš jednodušší." Dá mu nakonec za pravdu. Nechá si hromadu vzpomínek a kdo ví, co se stane za pár týdnů nebo let. Je toho před nimi ještě tolik. Nechá hlavu tak jak je i když se Hide dojde posadit k němu. Jen ji mírně natočí, aby na něj viděl.
"Tos mi nemohl říct dřív, vyzkoušel bych to ve škole." Zasměje se upřímně asi poprvé, co odešel z domu a je to taky hodně příjemné.
"Asi bych někoho takového taky potřeboval. Pak bych přestal přemýšlet nad pitomostmi." Zasměje se podruhé a vůbec mu nedochází, jak by jeho slova mohla být nebezpečná. Ty coury radši přejde, protože to téma mu není pořád příjemné. Takže Hide a holky? Nejspíš. Přebere si to úplně po svém a asi jinak, než by měl. Je těžké se vyznat ve vlastní hlavě, natož tak v hlavě někoho jiného. On sám si moc dobře uvědomuje Hideho stehno na tom svém. Asi proto, že podobných doteků za sebou nemá moc. Krátce k němu v nestřežený okamžik těkne očima a hned se radši zase napije. Už předtím si ho prohlížel víc a je opravdu moc hezký. Navíc někdo, s kým by nic podobného, jako se děje teď řešit nemusel. Asi vůbec nic. Je něčeho podobného vůbec schopný? A nad čím to pro pána vůbec přemýšlí? Napije se radši znovu a hodně rychle.
"To je fajn, do toho bych asi nešel." Prozradí mu o víně na zemi a ušklíbne se, je to jasné fuj, tohle nikdy dělat nebudu. Zrudne vzápětí, jakmile dojde na otázku, která ho rozhodně přivede do rozpaků.
"Já nevím, nedokážu si to představit." Vykoktá ze sebe. Mohl by s někým spát jenom tak a dostávat za to různé výhody? Copak to jde, aby z toho nebylo něco víc? Asi tomu pořádně nerozumí. Dívá se zaujatě do své sklenky a převrací to pořád dokola v hlavě.
"Já bych to asi neuměl." Pokrčí zlehka rameny.
"Už u prvního mi to vůbec nevyšlo, hned jsem do toho spadl." Kousne se do rtu a ano pořád to bolí. Střelí očima po jeho dlani a pak se mu rychle podívá do očí.
"Všichni říkají, že to špatné je." Je zase u toho, co si ostatní myslí. Ale to tvrdili i o něm a o Kaiovi. Trochu vyděšeně se na něj podívá, když mu chce někoho dohodit.
"Já…Asi spíš ne, udělal bych ti ostudu, protože bych hned utekl." Prozradí mu část své povahy. Podvědomě se trochu napne, když si všimne, jak se k němu Hide natáčí. Není to odmítavé, jen si úplně není jistý, co s tou chvíli. Přesto se víc nepohne, jen skoro drtí sklenku ve svých dlaních. Srdce se mu rozběhne jako splašené, ale není to nepříjemnými pocit a to ho vyděsí ještě víc.
"Asi bych už to pít neměl." Dostane ze svých nezvykle krojených rtů.
"Navíc to mám v hlavě jinak. První automaticky přemýšlím, co bude a funguje to úplně u všeho. Prostě to neumím jenom napůl. Nemůžu dělat věci jen napůl asi…" Je plný pochybností, co jeho povaha dokáže a co ne. Kdyby byl odvážnější, asi to prostě zkusí, ale on odvážný podle něj není vůbec. Protočí očima sám nad sebou.
"Potřeboval bych spíš vyměnit mozek, za jiný, který podobné věci neřeší, nepřemýšlí a hází je za hlavu. Hned by bylo všechno jednodušší." Povzdechne si sám nad sebou a trochu víc se zapře do opěrky, než dopije svou sklenku. Je vidět, že na něj alkohol už působí.
"Pak bych asi řekl, že nepotřebuju seznámit, když tebe už znám nebo něco podobně odvážného." Pohodí hlavou, aniž by si to uvědomil a natáhne k němu prázdnou sklenku.
"Tohle bude bezpečnější a já pak upadnu do bezvědomí."
Hide
Nešlo ani tak o to, že že by to bylo nejjednodušší, ale Hide to doopravdy viděl jako jedinou možnost. Nedovedl si představit, že by kdokoliv hrál v kapele se svým klukem a nikdy by se na to nepřišlo. Stačí, aby jejich vztah dostal jakýkoliv výkyv z normy a odrazí se to na práci všech. Tohle se podle něj nedalo dlouhodobě zvládnout. Jejich rozchod by mohl zavinit i rozpad takové kapely a pokud to mysleli opravdu vážně a nechtěli se jen plácat v indie rybníčku…? Přesto už na to nic víc neřekne. Tohle je samozřejmě rozhodní, ke kterému si Uruha musí dojít sám. Nikdo za něj nemůže řešit jeho život. "Spíš bys přemýšlel jenom nad pitomostmi." Zasměje se společně s ním. Pokud zrovna nepracovali, byli parta šílenců, co převraceli vzhůru nohama jakékoliv pořádky okolo nich. Ztělesnění chaosu. A to Uruha ještě neviděl Taijiho. Prohlédne si jeho profil, když doopravdy uvažuje nad tím, že by mu prospěl někdo víc nad věcí. On si to taky myslí.
"Kluci ve tvém věku by si měli život trochu užívat, ne sedět doma jako Popelky a čekat na prince, co možná nikdy nepřijde. Mladší už nikdy nebudeš a když ses rozhodl, že nebudeš korporátní krysa, ale společenský hudební vyděděnec, měl bys to vzít trochu od podlahy." Mrkne na něj. Uruha si tím zdá se není vůbec jistý. Zatímco se podobných úvah trochu ostýchá, Hide si z krabičky vytáhne novou cigaretu a připálí si. On se bránil zuby nehty, aby se nezamiloval, ale stejně mu to jednou nevyšlo. Dovedl ale oddělit práci od soukromého života a práce měla nakonec přednost. Muselo to tak být, aby byl nejlepší.
"Existují vztahy, které nejsou ani svazující, ani jenom o penězích. Něco jako nejlepší přítel s výhodami. Podle mě je to ideální, zachováš si alespoň trochu zdravého rozumu, ale kdo jsem já, abych ti vykládal o rozumu, he?" Všichni ho přece znají jako šílence bez hranic. On měl ale každý krok důkladně promyšlený. Zasměje se, když dojde na to, co říkají všichni.
"Víš, jak se Yoshiki dostal tam, kde je? Když všichni říkali, že do metalu romantika nepatří, napsal Endless Rain. Když mu řekli, že se nemůže oblékat tak zženštile, protože je metalista, přišel na schůzi v šatech pro princeznu a s korunkou na hlavě. Vykašli se na to, co říkají všichni. Dělej to, co si myslíš, že pomůže tobě. Je to tvůj život, ničí jiný." Poklepe dlaní na jeho hrudník v místě srdce. Překvapeně klesne očima na skleničku, když mu Uru řekne, že by už víc pít neměl. Ještě před chvílí vypadal, že mu to doopravdy chutná. Hned vzápětí se dozví proč. Uru je prostě takový správňák.
"Tenhle byznys tě semele..." Zašeptá tiše, když je k němu už skoro čelem s jedním kolenem víc na gauči. Uru si prostě musí urvat, co chce. Být trochu tvrdší na lidi kolem sebe. Chvíli mu trvá, než jeho uši rozklíčují tu poslední větu. Nepotřebuje seznámit, protože už zná jeho? Koutky mu automaticky vyskočí o něco výš, protože tohle chce slyšet přece každý. Líbil se mu od první chvíle, to byla pravda a taky si tady ujasnili, co by mu mohl dát a co nemůže, protože má opravdu hodně práce. Yo-chan si našel takové kuřátko, jsou spolu vedle a vypadají spokojeně a ani jeden se svatbu strojit nechystá. Sedli si v tom, Zye plně respektuje Yoshikiho rozvrh, zatímco si sám buduje svůj a všechno jim klape. Mohlo by i tohle, nebo chce Hide lítat po barech a spát s kým ho napadne? Většina lidí by si to asi myslela, ale on byl uvnitř vždycky hodně nečitelný a někdy dost překvapivý. Pomalu sklouzne očima na jeho ruku, ve které drží sklenici. Zvolna mu ji vezme, ale místo, aby mu dolil, prostě ji odloží někam za sebe, nakloní se k němu a přitiskne svoje rty na jeho. Ruku s hořící cigaretou drží nataženou od těla, aby ho ještě nepopálil, ale tou, co má přes opěru gauče, si jemně pohraje s konečky jeho vlasů. Jeho polibek je nenásilný a nevtíravý, ale jsou z něj znát zkušenosti, zatímco Uruhovy rty jsou měkké a jemné a snadno se poddávají. Je to vážně kocourek k zulíbání. Nediví se té jejich lásce uvnitř kapely, musí být těžké mu odolat.
Žádné komentáře:
Okomentovat