Hide x Shinya - Já nejsem blázen. - část 2.

(klub)

Shinya

Vnímá Hideho zmatení nad nově objeveným světem. Jemu by bez nich přišel hrozně jednotvárný, ale on v tom žije tak dlouho, že si nedokáže představit, jaké to musí být. Vážně doufal, že se Hidemu uleví, když mu všechno ukáže. Hlavně, aby věděl, že není blázen, jen to ostatní prostě nevidí. Jiná stvoření se mezi lidmi pohybovala už od nepaměti a taky se dokázal dost obratně skrývat. Ne všichni, občas se někdo našel, ale většinou dlouho nevydržel. Svět si tuhle rovnováhu prostě zařídil po svém. Přišlo nějaké vychýlení a pak to bylo zase v rovnováze. On podobné zhoupnutí křivky zažil jen jednou a hezké to nebylo.

"Je to dar, jen si na něj musíš zvyknout hm." Snaží se ho přesvědčit a používá, co nejvíce ze své přirozené moci. Ne moc, aby ho neoblouznil úplně, ale jen tak, aby ho trochu uklidnil. Chvíli se mu to daří, když sebou Hide trhá jak vyplašené štěňátko. Shin ho pořád svírá v objetí, aby věděl, že tu podporu v něm má.

"Nejsi blázen, Hide-chan. Jen si potřeboval někoho, kdo ti to vysvětlí a ukáže. Já to rád udělám, jen mi věř." Pokračuje dál příjemným hlasem podvědomě se otírá rty o bledou kůži na jeho krku.

"Nebude to horší, jen budeš vědět, co se s tebou děje, v tom je rozdíl." Snaží se mu domluvit, ale už teď cítí, že to nebude mít takový úspěch, jaký jen čekal. Rád by mu povídal, co za stvoření vidí, mohli to pořádně probrat, ale to už o Hideho přijde. Rozhodí rukama, když pozoruje jeho mizející záda. Sám si vezme od jednoho mladíka sklenku, jejíž obsah si pošel do krku, mrkne na něj rozverně a pak ho jako opařeného nechá stát na místě a sám se vydá v Hideho stopách. Má plný nos jeho vůně, že by ho našel, i kdyby mu utekl sto kilometrů daleko. Zas tak hrozné to nebude, protože ho nejde před clubem. Sám už má v ruce lízátko, které vzal, čert ví kde a ještě k tomu krabičku cigaret, kde chybí jen jediná. Něco sehnat v přeplněném klubu prostě nebyl problém, ne pro něj.

"Hide-chan." Povzdechne si nahlas. Dojde až před něj, dřepne si tak, aby mu viděl tváře a upře na něj prosebné oči. U toho už k němu natahuje krabičku cigaret, aby si uklidnil nervy. Prý to dost působí, už to nejednou slyšel.

"Mám takový nápad." Zlehka pozvedne koutky v trochu nesmělém pousmání. Pozvedne zlehka dlaň a vezme jeho bradu mezi palec ukazováček. Kde jaký jiný démon by ho v tom nechal klidně koupat nebo by ho zabil, protože lidé by je jen tak odhalovat neměli, ale Shin v tom cítí jistou svobodu. Navíc to, že je Hide člověk a to se mu líbí o to víc. Někdo je na tmavé vlasy, někdo na blond a on na lidi. Prostě slabost i démoni ji mají.

"Vezmu tě k sobě domů. Už jsi tam byl, víš jaké to tam je." Pousměje se znovu.

"Uděláme si hezký večer plný společných, oblíbených neřestí a já ti ukážu nějaké knihy, co mám doma. Je v nich spousta obrázků a třeba to nebude takové, jak když to vidíš na vlastní oči." Pozvedne nepatrně obočí a trochu se poposune, aby byl blíž jeho rtům.

"Pomůžu ti se v tom zorientovat, ukážu ti můj svět. Mě už jsi viděl, nebojíš se, že ne?" Zkusí to na svůj vzhled. Byl jiný, ale podle ostatních ne tak děsivý. Pomalu začne vstávat a společně si tím nutí Hideho se nenásilně narovnat.

"Můžeme to vzít přes park, hezky se projít, mám hrozně rád noc." Odmlčí se na chvilku a podívá se na temné nebe.

"Navíc moje oči potom září o hodně víc, víš." Uculí se a snaží se mu trochu zlepšit náladu.

"Vzal bych tě na vyhlídkový let, ale nejsem si jistý, jak jsi na tom s výškami. Nerad bych k tomu ještě přidal závrať." Nezavře pusu ani na chvíli a už se tiskne k jeho boku, přehazujíc si paži přes svá ramena. Tulí se k němu, jak kdyby byl Hide plyšový a užívá si pocitu být vedle něj. Tohle je teprve droga a je sobecký, když si ho chce nechat pro sebe. No jo, je sice celkem hodný v porovnání ostatními ale pořád démon. 

"Zdají se ti sny, co se plní?" Začne pomalu vyzvídat.

"Počítám, že většinou katastrofy, hm?" Zeptá se ho opatrně. Tak to bývalo, měli velkou sílu a pokud došlo na věštby, šlo často spíš o ně. Varování jiné dimenze, možná?

"Víš, Hide-chan." Kráčí společně s ním a užívá si teplo jeho těla.

"Ty sny budou spíš tím, že většina podobných věcí, je dílem démonů. Povaha většiny z nás je nestálá a vrtkavá. Naší podstatou je chtít moc…u každého to znamená něco jiného. Já mám to nutkání taky, pokud mám hlad, jde však o pocity, ty příjemné, ale můžu taky ublížit, když je toho příliš a neovládnu se." Zkusí začít u sebe a pokračuje dál.

"U některých to může být tsunami, u jiných třeba požár, který pohltí celé město. Přírodní katastrofa." Protočí očkama.

"Je to tak už po staletí. Jsou tu i andělé..." Odfrkne si trochu, protože ani jemu se to nevyslovuje snadno. Cítí k nim hluboce zakořeněný odpor.

"Ti se snaží naše pokušení napravovat. Je to jak babička, která tě nutí modlit se ve svatyni, i když nechceš." Dojde i na malý vtip. To je asi taky ze vzpomínek jeho hostitele.

Hide

Trochu zvedne hlavu a podívá se rovnou do jeho očí. S tím lízátkem by ho normálně označil za roztomilého, ale teď má hlavu plnou toho, co viděl uvnitř klubu. Přesto natáhne roztřesenou ruku směrem k němu a vezme si nabízenou cigaretu. Pomalu se narovná v zádech, připálí si a během několika potáhnutí je to o něco lepší. Když Shinya řekne, že má nápad, začne ho doopravdy poslouchat. Měl by jít k němu domů? A proč ne? Tolik ho hledal a čím si pomůže, když teď půjde zpátky k sobě a bude tam sám? Obvykle udělal všechno proto, aby sám být nemusel ani chviličku, třeba schovával návštěvám boty a kabáty. Když na něj Shin začne s obrázkovými knížkami, připadá si jako malé dítě a protočí nad tím očima, ale nejhorší je, že má pravdu. Nejspíš se tak chová. Odhodí dokouřenou cigaretu na zem, šlápne na ni a znovu se předkloní, ale Shinya se posune blíž a aktivuje v jeho žaludku známé chvění. Zadívá se dlouze do jeho očí a chvíli váhá s odpovědí. Pak zavrtí hlavou. Ne, žádný strach se nedostavil i přes to všechno, co ví. Neví proč, když patří taky k nim, ale je to tak. Nejradši by mu řekl, že se tomu vážně nediví a spíš by ho zaskočilo, kdyby měl Shinya raději den, ale zatím nějak není schopný popadnout dech pro nějaká slova. 

"Jaký let..." Zamumlá a je vidět, jak moc mimo je, protože on přece ví, že Shinya má křídla. Nejsou zrovna přehlédnutelná. Možná je to tím, že by ho nenapadlo, že by ho mohl nést nebo tak něco. Nechává ho, aby se k němu přivinul a dodal mu jakýsi iluzorní pocit, že má všechno pod kontrolou a on je ten, kdo vede Shinyu a takto s ním pomalu vykročí pryč od klubu. Má na svědomí pořádnou rvačku, nějaký poškozený majetek a ublížení na zdraví. Dost na to, aby si šel na pár měsíců sednout, ale to mu nejspíš plně dojde ještě o trochu později a pak se bude pěkně dlouho klepat, jestli na něj někdo tu žalobu podá nebo bude Shinyovo kouzlo stačit. Jak procházka plyne a nic divného se okolo nich neděje, Hide se vnitřně uklidní a začíná svět vidět zase jako dřív. Přikývne na jeho otázku ohledně těch katastrof. Nechává si od něj vyprávět, co jsou tihle démoni zač, i jaký je Shinya samotný a stočí pohled na jeho profil. Živí se příjemnými pocity, to vlastně viděl a nejspíš už i ví, co je. Všechny ty povídačky o Inkubech a Succubách jsou očividně pravdivé. Jak se říká na každém šprochu pravdy trochu. 

"Co se stane, když se neovládneš?" Nejspíš by to měl vědět, když právě tráví čas po jeho boku? Ještě před chvílí byl přesvědčený o tom, že skočí pod vlak a najednou se mu zase tak moc umírat nechce. Jeho povaha byla zdá se úplně stejně vrtkavá jako ta Shinyova. 

"Jo, prima, většina lidstva je vaší existencí nadšená." Ušklíbne se. Nikdo nechtěl být obětí katastrof a představa, že se na nich někdo živí mu připadala zvrácená. Proč tohle proboha vůbec existovalo? Nutně ho musí napadnout srovnání s chovnými stanicemi zvířat, aby se lidstvo nasytilo. Taky tam dost trpí… Najednou si připadá jako dobře vykrmené a úplně bezbranné kuře a není to ani trochu hezký pocit. Buď se naučí bránit, pokud to vůbec jde, nebo to může rovnou zabalit, než si ho dá k večeři nějaká hnusná věc z jeho snů. Andělé… 

"Měl jsem babičku vždycky hrozně rád. Pekla skvělé koláče..." Prohodí a znovu se na něj podívá, zatímco spolu kráčí parkem. 

"Jste jako malí spratci na pískovišti jménem lidská civilizace. Rýpete klackem v mraveništi a smějete se tomu. Je to nedospělé a pitomé, Shin-chan." Vynadá démonovi a v duchu uvažuje nad svou příčetností. 

"Dost často kopu do pouličních lamp a hydrantů. A zničil jsem hotelový pokoj." Připustí.

Shinya

Shin se mírně pousměje, když se ho Hide zeptá na let. Jen zlehka pokrčí rameny.

"Někdy ti to třeba ukážu, ale ne dnes. Myslím, že by ti to vůbec neprospělo. Procházka bude lepší." Stojí si na svém, ale nevypadá moc přesvědčivě. Jeho vzezření mu v tom dost pomáhá. Z druhé strany, uměl toho vždycky dost dobře využít. Teď se krotí. Nechce na Hideho působit, prostě mu chce pomoct. Neměl by, ale to nutkání nejde ovládnout. Protáhne paži kolem Hideho pasu, aby se k němu přitisknul blíž. Neovládne víčka a nechá je klesnout, u toho vdechuje jeho vůni a připomíná si chvilky v posteli. Láká ho ochutnat další z jeho pocitů, ale nechce je vyvolávat svou mocí. Chce je cítit opravdové a upřímné. Už zase si nedává pozor a dostal by pěkně vynadáno, kdyby to Mana viděl. Je lehkovážný, vždycky byl a je to zase dost dobře vidět. Kráčí tiše vedle něj a na tváři se mu trvale usadí jemný úsměv. Vypadá opravdu spokojeně a neumí to skrývat. Jen kdyby Hide nebyl tak napnutý, ale kdo by se mu mohl divit. Doteď žil ve sladké nevědomosti a on mu chce odhalit svět, který umí být děsivý. Možná by to neměl dělat, ale teď už je pozdě nad něčím podobným přemýšlet. Překvapeně se na něj podívá, když padne otázka a je jasné, že se mu o tom moc mluvit nechce. Stávalo se, že se nedokázal ovládnout, ale nikdy nepouštěl svou podstatu naplno ven úmyslně. Už se dokázal mnohem lépe krotit, než když se na svět objevil poprvé, ale pořád tady ta možnost byla.

"To záleží na síle osoby. Jeho vnitřní síle. Pokud je dost silný a já se neovládnu…" Odmlčí se na chvilku, když přemýšlí, jak to nejlépe vysvětlit.

"Propadne mi duší. Není to něco jako zamilovanost, spíš posedlost. Nemůže beze mě skoro spát, nemůže skoro jíst ani pít, dokud mě nevidí. Stráví zbytek života tím, že mě bude hledat. Jen málokdo se z toho dostane a většinou se pomátnou." Mluví hodně tiše a kouká pod své nohy. Ne, tohle rozhodně nikdy neudělal schválně. Může se démon stydět za to, co dělá? Je to jen část lidskosti, kterou své schránce ponechal. Asi ano.

"Pokud není dost silný, seberu mu veškerou energii a umírá." Teď už ho skoro nejde slyšet. Nadechne se, aby mu dál odpovídal, ale tato debata pro něj rozhodně není příjemná. Má to k jeho typickému večeru hodně daleko. Co čekal? Že přijdou k němu domů, přitulí se k němu na zavěšené posteli a budou si prohlížet knížky. Démon romantik? Smáli by se mu ještě hodně dlouho. Podívá se na něj smutně, když dojde na spratky a chování démonů, ale vlastně má pravdu. Ne, není mu to příjemné.

"Tak se to taky dá říct." Šepte do noci a pořád pozoruje své nožky, jak se míhá jedna před druhou. Nemůže mu to ani vyvrátit. S ním si to lidé užívali, ale dost často to nebyla jejich vůle i když si vybíral objekty, kterým nebyl lhostejný. Bary, kluby, hotelové haly. Tam všude se dalo narazit na někoho, kdo na něm zůstal viset pohledem mnohem déle.

"Lidé jsou ideálními kandidáty pro nás. Vládnout jim jejich touhy a nechají se snadno strhnout daným směrem." Povzdechne si, jak kdyby mu to vadilo.

"Je to ráj pro démony, každý se sem chce dostat. Náš domov je ponurý, temný ale ne jak noc, spíš tíživý. Málokterý démon se chce vrátit zpátky do naší dimenze. Byli jsme vyhnáni za své hříchy a návrat sem je….Málokdo se sem dokáže dostat a trvá to klidně i staletí." Ne, tohle asi nejde úplně vysvětlit, ale on by zpátky nechtěl ani za nic. Tady to bylo mnohem lepší. Podívá se konečně na Hideho, když se upíná k podobným výtržnostem.

"Taky rozpoutáváš rvačky v baru, máš slabost pro pití a cigarety a možná i pro horší věci. Jaké hříchy ještě máš?" V už zase průzračně modrých očích zasvítí něco z jeho podstaty, ale zase ji rychle uklidí zpátky.

"Proč jsi ho zničil?" Zeptá se jej a zastaví se u jedné z vysokých budov, kde je jeho pelíšek, projde dveřmi, zavede ho do výtahu a v něm se zarazí. Trvá to chvilku, než si vzpomene, ve kterém patře bydlí.

"Promiň, výtahem moc často nejezdím." Přizná se s tichým zasmáním.

"Z vrchu to vypadá trochu jinak." Uculí se, ale stejně nezapomněl nic z toho, co mu řekl před chvílí. Do toho okamžiku doufal, že by mohli být…Ne, nedoufal, nesmí na to ani pomyslet. Pak by reálně hrozilo, že se neovládne a Hidemu ublíží, to se nestane. Dveře do jeho apartmánu jsou vyzdobeny malou kresbou, kterou má na svědomí on sám a za nimi se ozývá tlumený hluk. Je to jak kdyby noc demolovalo celý byt.

"Pamatuješ si ho? Kebu." Ohlédne se přes rameno, než dveře otevře, projde dovnitř.

"Ale no ták…" Povzdechne si, když vidí spoušť kuchyni. Nechal mu tu svačinku a je vidět, že jeho mazlíček není zrovna čistotný. Trocha krve tam, trochu tady.

"Půjdeme radši vedle." Vezme Hideho za ruku a vede ho rovnou do ložnice, kde má své knihy a budou tam mít klid. Ozve se prskání, když za nimi zavře a Kebu zůstane vedle. Na posteli je rozložené Hideho triko. Shin opravdu zrudne a cpe ho rychle pod polštář.

"Whisky?" Nabídne mu.

"Minule ses jí skoro ani nedotkl. Za to mě ano." Ozve se jeho provokativnější já, když na něj koukne přes rameno skrze několik neposedných bledých pramenů. Nakonec k němu pustí trochu své moci, aby ho přivábil víc k sobě. Je to jen lehké šimrání, vlastně je to skoro jako malý vtípek Incuba.

Hide

Musí se zastavit na místě a pořádně se na něj podívat. Jeho pohled je nevěřícný a na chvíli se v něm odrazí dokonce i strach. Propadne mu duší? Tohle přece prožíval ještě před chvílí, než ho našel v tom klubu. Nespal kvůli němu, viděl ho všude a když byl tehdy s ním, neovládal se už vůbec. Možná od toho byl jen maličký kousek a co když se mu to stane zase? Už dokázal poznat, když na něj Shinya zkoušel ta svoje kouzla, ale nedovedl se jim bránit a netušil ani, jestli to někdy v budoucnu dovede. Teď žádná nepůsobila, ale co když začnou? Procházet se vedle něj bylo to samé jako zkoušet šimrat tygra bengálského. 

"A proč nezařídíš, aby se to nedělo, to nejde?" Třeba to nejde a třeba jsou démoni hajzlíci, co je baví, že se to děje. Jsou to přece démoni a možná by si měl Shinyu přestat idealizovat, protože to teď přesně dělá. 

"Proč se ke mně takhle chováš?" Stáhne k sobě obočí, ale je to spíš v zamyšlení. 

"Proč se teda nenasytíš a neodkopneš mě, jak bys to měl chtít udělat? Zkusil jsi to a nevyšlo to, ale teď se o mě staráš, proč?" +Protože jsem vás prohlédl? Co jsem tedy zač já? A proč tě kvůli tomu zajímám?+ Odpověděl by mu Shinya vůbec, kdyby se ho zeptal nahlas nebo si svou kořist nechá pěkně potichu pro sebe? 

"Měl jsi strach, že jsem lovec, ale já mám teď podobný strach. Něco se mnou je, co s ostatníma lidma ne. Co?" A kdo se o to krucinál prosil? Shinya se kupodivu vůbec nebrání, když mu vynadá. Naopak vypadá dost provinile a vůbec ne jako démon. Jako kdyby se ani on neprosil, že jím bude. Že by byl taky svým způsobem na hlavu? Pro změnu v té jejich skupině? Chápavě pokývá hlavou, když mu Shinya vysvětlí, jak je to s démonickou říší a proč se jim tady tak líbí. Jsou to příšery, které si jdou po krku. Musí to tam vypadat jak v jurském parku, bodejť by se jim tady nelíbilo. Když tedy přijme fakt, že existuje ještě nějaká jiná realita kromě té jeho. Už by asi měl. 

"Jak ses sem dostal ty?" Začne se najednou zajímat. Je to vlastně trochu jako rande. Trochu divné. Místo tradičních otázek, z jakého města pocházíš, se baví o tom, z jaké dimenze, ale v závěru to asi vyjde nastejno. Dáš si pivo, krev nebo mozkomíšní mok? Trochu špatných snů k tomu? Pohoda…! Zarazí se, když mu Shinya shrne, co už o něm všechno ví a musí připustit, že má pravdu. 

"Hmm… líbím se ti, protože mám hodně hříchů?" Sebevědomě se usměje. No jasně, že se mu líbí! Sice nechápe proč, ale určitě jo! 

"Já nevím, už je jich docela hodně, ne? Nezapomeň, že k tomu všemu mám rád svou babičku. Co třeba řízení v opilosti?" Na to není úplně hrdý, ale bylo to na místě, kde by zabil tak možná sebe a nebyl opilý moc. 

"Já už ti ani nevím, Shin-chan… asi mě někdo namíchl." Opravdu si to moc nepamatuje. Mívá při tom dost nakoupeno a pak stačí jeden blbec s pitomýma kecama a už to lítá. To už jsou v domě a za chvíli i ve výtahu. 

"V pohodě." Prohodí a dobře dvacet vteřin nechápe, proč by měl Shinya chodit po schodech, než mu dojde to s tím létáním. On to asi myslel vážně a Hide si dá za úkol, že už se prostě nenechá vyvést z míry. To platí přesně do chvíle, než projdou dveřmi od bytu a Hide zůstane s otevřenou pusou zírat na tu příšeru před sebou a cákance krve na dvířkách kuchyňské linky. Nadechne se, aby něco řekl, ale má strach, že na něj zase leze ten pocit, co před klubem a že se co chvíli začne hystericky smát, než umře. Naštěstí Shinya zasáhne a honem ho odtáhne do vedlejšího pokoje, takže tu obludu nechají vedle. Ze všeho nejdřív padnou Hideho oči na zvláštní zavěšenou postel a některé jeho vzpomínky znovu ožijí. Několikrát mrkne a popojde víc do pokoje, než si všimne toho trička, které se Shin snaží okamžitě schovat. Takže mu taky chyběl? Doopravdy chyběl? Ale proč? 

"Ale no tááák, neschovávej to, já už to stejně viděl!" Ukazuje na triko. 

"Víš, jak je to příjemné na ego?" Dobírá si ho, než mu to Shinya okamžitě vrátí s tím dotýkáním. Hide by se v té chvíli snad i začervenal. 

"Dám si..." Odpoví mu a jeho hlas vyplyne do ztracena, když se trochu zarazí, jak se kolem něj opřede Shinyova moc. Maličko se mu zamlží v očích, jak přestává vládnout svojí mysli a skutečně k němu vykročí, než mu to pomalu zase dojde. Oklepe se a vrhne po něm podmračeným pohledem. 

"Hey!" Namíří na něj prst. 

"Jestli chceš sex, nemůžeš to prostě říct?"

Shinya

"Já přesně nevím, jak to funguje. Je vás málo a jsou to spíš legendy." Pokrčí zlehka rameny. Snaží se vybavit si, co o takových jako je Hide slyšel. Není toho příliš, dělo se to opravdu jen málo.

"Říká se, že tobě podobní byli někdy v naší dimenzi. Je to jakási stopa, kterou jen tak někdo nesmaže." Prozradí mu, co ví.

"Dokonce je to prý takový otisk, že se dědí. Byl někdo z tvé rodiny takový?" Pozvedne nepatrně obočí, když se na něj podívá. Nechce se mu příliš vracet k cestě sem a je to znát. Bylo skvělé, že byl tady, ale cesta k tomu nebyla moc příjemná. Radši se zase věnuje na chvíli jeho hříchům.

"Hm, asi to nebude jen těmi hříchy." Přizná se mu vzápětí, protože je to pravda. Je démon, nemělo by mu dělat problémy lhát, ale moc se mu do toho nechce. S ním necítí potřebu cokoliv skrývat, možná proto si ho podvědomě drží u sebe.

"Zlobíš se hodně a často?" V očkách se mu blýskne. Vztek byla zvláštní emoce, trochu jakoby si dal něco ostřejšího k pití, tedy myslí si, že lidí by to mohlo vnímat podobně. Nebylo to špatné koření, ale nesmělo ho být příliš. Kebu za dveřmi dělá neskutečné peklo, protože si ho jeho páníček ani v nejmenším nevšímá a je dost možné, že dnešní noc v domě ani jedno zvíře nepřežije. Ne, jeho obyvatelé ještě nepochopili, že pořizovat si domácího mazlíčka nemá smysl. Jeho tváře zrudnou, jakmile Hidemu neujde jeho schovávání trika. V tomto pokoji jsou všude připomínky některých osob, ale jen Hideho triko má tak blízko. Odpočíval v něm, bloumal po bytě a nedokázal na něj přestat myslet. Tohle mu přece nemůže přiznat. Je to zlé, když má démon pro někoho slabost, mohl by mu hrozně ublížit a zároveň ho nechce pouštět domů. Pořád má v hlavě několik Hideho otázek, na které mu ze začátku nechtěl odpovědět. Měl by nebo radši ne? Už tak je to moc, že je tady s ním. Měl ho poslat domů a nechat ho, aby se o sebe postaral sám. Tak to démoni dělají, nezáleží jim na lidech. Ale Shin byl vždycky trochu jiný. Rozverně se uculí, když Hide prohlédne jeho malý pokus.

"Zkoušel jsem, jak moc na tebe zvládnu působit, aniž bys to postřehl. Hodně lidí tomu propadne, aniž by si to uvědomila. Ty ne." Prozradí mu další věc, ale místo, aby se k němu otočil, si svlékne svršek, velmi pomalu a přetáhne si jeho triko přes hlavu. Je dost vysoký stejně mu sahá pod zadek. Otočí se čelem k němu a plynulým pohybem se připraví o kalhoty i s prádlem.

"A jak se běžně říká o sex?" Zeptá se ho napřímo a nechá tváře, aby je znovu pohltil nach. Vystoupí z kalhot první jednou nožkou a pak druhou, než mu nalije sklenku whisky a vydá se jeho směrem. Vtiskne mu ji do dlaně, než protáhne paže kolem jeho krku a vytáhne se rty k jeho oušku.

"Líbíš se mi opravdu hodně a nejen to co vidím." Prozradí mu a očividně ještě nekončí.

"Jsi jiný, zajímavý a zároveň někdo, kdo mi dokázal odolat. To je lákavá změna. Nemůžu tě dostat z hlavy Hide-chan." Dojde i na to, co si opravdu myslí. Pak se jemně odtáhne, prsty si prohrává s růžovými prameny a druhou dlaní zlehka sjíždí po jeho paži až k zápěstí a dlani, aby ji začal pomalu posouvat na své stehno, kde ji zatím odloží.

"A jak se běžně říká o sex? Asi to pořádně neumím, potřebuju to naučit." Skoro nevině se uculí, když jeho dlaň poposune mnohem výš a nechá podloženou na své polovičce. Jestli Hide tu skleničku nevycintá, asi mu to přijde i líto. Ani si neuvědomí, že vlasy se mu začnou nenápadně prodlužovat, ale zatím nic víc. Svou moc drže obstojně na uzdě, protože cítí, že by to šlo i bez ní. Rozhodně to chce vyzkoušet, aby si byl jistý, že je to vůbec možné. Je to podivně osvobozující pocit, když si jen představí, že by na něj působit nemusel. Vnímá své vlastní vzrušení, které se kumuluje v jeho těle.

"Ale klidně mi můžeš říct, že toho mám nechat." Broukne mu skoro do rtů. Je vidět, že je pro něj těžké tomu odolávat.

"Jsi pro mě velmi speciální, Hide-chan." Podívá emu upřeně do očí a zlatavý kroužek, který se v nich objeví, se jemně zatřpytí. 

"A cítil jsem to už minule, nejde o to, co vidíš a co ne. Právě proto jsem tě chtěl nechat jít. Nechci tě k sobě připoutat a zároveň je mi teď opravdu dobře." Přitiskne se na jeho tělo mnohem víc a neovládne krátké povzdechnutí. Moc hezky hřeje, kdo by tomu dokázal odolat?

"Minule jsem ti ukradl tričko, co bych ti mohl ukradnout teď?" Zeptá se ho s nádechem rozvernosti, to že by krást neměl, to je mimo jeho běžné chápaní. Většinou si bral, co se mu líbilo, ale nikdy to nebyly drahé věci, jen drobné připomínky.

"Možná jen jeden malý polibek." Vysloví to, na co právě myslí, než zlehka obkrouží špičkou jazyka jeho rty a nakonec ho zkusí krátce políbit.

Hide

"Tak o mě jdou legendy?" Překvapeně kmitne obočím, i když to vyznělo trochu ironicky. Neskutečné. Tohle by mu chlapi z hospody nevěřili. Tam kolují legendy úplně o každém. Při dalších Shinyových slovech mu jde obočí nahoru. 

"To bych si snad pamatoval, ne?" Samozřejmě, že tam nikdy nebyl a rozhodně ani nechce. Jestli se tam nelíbí Shinyovi, tak to ani pro něj nebude něco, kde by chtěl být. 

"Promiň, ale adrenalinovou dovolenou si představuju úplně jinak." Dodá a zamyslí se nad tím příbuzenstvem. S rodiči i babičkou se vídal, ale nikdy neměl pocit, že by někdo z nich nějak vyčníval z běžné řady japonských občanů. Jen babička ho až moc vykrmovala a podporovala ho v jeho výletech do přístavu a za hudbou, nic víc. Zavrtí hlavou, že o nikom takovém neví.

"Čarodějnickou knihu plnou usvědčujících důkazů jsem na půdě ani ve sklepě neobjevil." Pořád si z toho částečně dělá legraci, ale v podstatě se tím udržuje v příčetném stavu. Žádný rodokmen doma nevlastnili, ani si nevyprávěli o slavnějších předcích. Pokud nějaké vůbec měli. 

"Nejspíš jsou to všechno opravdu jenom legendy." Měkce a najednou vážně se na Shinyu usměje. Při Shinyově otázce o vzteku se musí zamyslet. 

"Přátele by ti nejspíš řekli, že ano." Přizná se, ale nějak se za to nedovede stydět. Někdy se styděl později, když už to bylo a on si uvědomil, jak přestřelil, ale v tu chvíli byl vždycky přesvědčený o svém právu. Jinak by to přece nedělal. 

"Já ne?" Zopakuje po něm trochu roztržitě, když se co chvíli otáčí na dveře kvůli hluku za nimi. Vypadá to tam, jako by tam ta věc demolovala celý interiér a za chvíli se měla prokousat skrz dveře až sem a pak všechno najednou utichne. 

"Jsi si jistý, že mi v noci neokouše prsty u nohou?" Ukazuje na dveře a je trochu bledý. Musí tady ta věc být s nimi? Pak si ale plně uvědomí, co přesně to Shinya říkal. Totiž, že dovede prohlédnout jeho kouzla. Už to tak vážně vypadalo. 

"Jsem rád, že se bavíš." Znovu se měkce usměje. Pak honem zvážní, protože Shinya se začne z ničeho nic svlékat. Je přímočařejší, než by čekal. Trochu zapomíná dýchat, i když má oči přikované k němu a už zase cítí hromadící se rozpaky. 

"Ehm..." Odkašle si nervózně, jen aby ho sledoval, jak se pro změnu obléká. Do jeho trička. Podrbe se ve vlasech. Už si fakt myslel, že půjde do naha a pak rovnou na to. Uhne očima a snaží se to celé nějak vstřebat, zatímco jeho tělo začíná reagovat. Shinya ho nešetří ani vteřinku, protože jdou dolů pro změnu jeho kalhoty a ne jen ty a pak se doopravdy vydá jeho směrem. Hide málem vroste do země, ale stejně se dovede dívat jenom do jeho tváře a pohled mu co chvíli ujíždí i mnohem níž. Pevně sevře podanou sklenku v prstech, zatímco zírá na jeho rty, které formulují slovo sex. Ano, jistě, hned to bude! Měl by mít na paměti, že je Shinya démon, který se skrze tohle všechno chce jenom dostat k vlastnímu cíli, ale začíná mu to být naprosto ukradené. Tak ať, i tak si to s ním užije. Líbí se mu jako celá osobnost? To se mu nestávalo zrovna každý den. Možná prostě jenom kecal, ale stejně je to Hidemu jedno. Když mu navíc řekne, že ho nemůže dostat z hlavy, jeho ego dostane potřebnou dávku svých drog. 

"Já tebe taky ne, Shin-chan." Řekne tiše, zatímco se mu dívá do očí a dokonce zapomíná i na alkohol ve své dlani. Několik vteřin si ani neuvědomí, že se jeho vlastní ruka posouvá po Shinyově těle, dokud mu nedojde, že ji má na jeho horoucím stehnu. Shin mu musí připomenout jeho otázku a Hide se konečně nadechne. 

"Nějak takhle. Jde ti to skvěle." Řekne mu. Kruci, on to přece moc dobře ví! Nepotřebuje žádné školení! Nechce, aby toho nechával, to se prostě nikdy nestane. Jeho koutky se upřímně zvednou, když Shinya pokračuje ve svých řečičkách o tom, jak je pro něj speciální a on v tu chvíli už jemně tiskne jeho pozadí v dlani. Svým vzrušením by mu mohl udělat díru do břicha a stejně ho něco nutí poslouchat všechno, co mu chce Shinya říct. Pak už ucítí jeho rty na svých a sklenička zamíří rovnou k zemi, kde dutě dopadne do koberce a vylije se. Je mu úplně jedno, co mu Shinya ukradne, ať si vezme klidně všechno, hlavně ať toho nikdy nenechává. Řekl by mu to, kdyby neměl plná ústa práce. Jednu ruku pořád nechává na jeho zadku, zatímco druhou už sjíždí po jeho zádech dolům, aby tam zaplul pod tričko a zase jí divoce vyjel nahoru. Jejich polibky jsou od začátku rychlé a náruživé a Hide ho k sobě tiskne jako kdyby nebylo žádné zítra. Už tiše vzdychá do jeho rtů a to se ještě pořádně nic neděje. Podvědomě couvá někam k té podivné posteli nebo si to alespoň myslí. Nejspíš si kecnou na podlahu, ale to je mu taky jedno. Plameny jeho vášně vyšlehly vysoko a ihned ho pohltily.