Hide x Shinya - Já nejsem blázen. - část 1.

(klub)

Shinya

Od večera, kdy nechal Hideho na posteli na něj myslí dost často. Shin není z těch, kdo by si myšlenku na někoho držel příliš dlouho. Asi to ani nebylo možné po letech v tomto světě a množství obětí, které už má za sebou. Jendou se mu to opravdu stalo a nemělo to hezký konec, nejspíš proto nechal Hideho jít. Ani ne tak pro to, co viděl, ale pro jistý pocit strachu, že se to bude opakovat. Démoni nemají slitování…To mu vždycky říkali, ale on…Asi byl vždycky trochu jiný. Možná za to mohla opravdu část jeho lidské schránky, kterou úplně ven nevyhnal. Měl by najít Manu a svěřit se mu? Nejspíš ne. Je si jistý, že ví, co by mu řekl. Už tehdy dostal pěkně vyčiněno a znovu to zažít nechce. Prostě už na něj myslet nebude a vrátí se k tomu, co umí nejlépe. Na tváři se mu objeví nesmělý úsměv, když se konečně přestane válet ve své posteli a po několika dnech svlékne Hideho triko. Stejně si ho nechá a dá ho na čestné místo na své výstavce trofejí. Z vedlejší místnosti se ozve tiché zavrčení a dovnitř se vřítí Kebu a táhne za sebou mrtvou čivavu. Shin jen protočí očima a tiše si povzdechne.

"Kebu-chan, co jsem ti říkal!" Napomene ho a nic si nedělá z krvavých, vyceněných tesáků.

"Mám tohle místo rád, nechci se zase stěhovat. Víš, co mě to stálo práce?" Snaží se na něj zamračit, ale co si budou povídat, on to asi nikdy umět nebude. Dokonalý prototyp démona, ale vážně.

"No dobře, tak si s ním hraj, dokud se nevrátím, ale pak ho uklidím." Ukáže na něj ukazováček a jeho mazlíček po něm jen uraženě prskne a zmizí vedle. Ne, asi se nedočká bábovky od sousedky, když přijde na to, kam její miláček zmizel. Zavrtí nad tím hlavou, přejde ke skříni, aby našel něco na sebe. Už má hlad, potřebuje se pořádně najíst a hlavně se těší, až si to pořádně užije. Dneska měla být v klubu nedaleko pořádná párty, tam se mu bude líbit. Zítra se pokusí kontaktovat Manu. Byl zvyklý, že se na čas ztratil jemu z dohledu, ale vždycky se za ním vrátil, takže nemá strach. O tom, že ho navštívil Hyde nic neví, k němu se zatím nedostal. Nakonec sáhne po bílém, dlouhém topu, který se bude hezky vyjímat s jeho modrýma očima a ideálně upnuté kalhoty schované ve vysokých botách, končících až těsně pod koleny. Jemu úplně stačí jednoduchost, umí zaujmout úplně jinak, ale je pravda, že i tohle samo o sobě dost zabíralo. Zvýrazní si oči a pak se konečně vydá do víru velkoměsta. Nejde samozřejmě dveřmi, ale užije si noční cestu po střechách. Vždycky to miloval, byla v tom jistá volnost, o kterou by se nenechal jen tak připravit. Zastaví se až na jedné, která nepřímo naproti klubu, kde už to žije. Vidí davy proudit dovnitř, některé postávat u vchodu a ten vyhazovač venku…Ne, Shin nikdy lístky nepotřeboval. V očkách se mu rozverně blýskne, když snese dolů, než by stačil kdokoliv mrknout. Pomalu a nenápadně se prodírá davem, aby se dostal dopředu, dokud není přímo před vyhazovačem. Usměje se na něj roztomile a pak se vytáhne na špičky. Už chvíli na něj působí svým vlivem a vkládá mu do mysli představy, které by se mu mohli líbit.

"Odměnu ti dám později. Přece mě nenecháš stát venku, co kdyby se mi něco stalo?" Pošeptá mu do ouška, o které se jemně otře rty a proklouzne dovnitř se svolením onoho muže. Ano, nejspíš se k němu později vrátí. Nadšeně sleduje těla na parketu a živýma očima se rozhlíží kolem. Líbající páry přitáhnou jeho pozornost a on si dopřeje pár doušků energie mezi nimi. To je ten pravý koktejl pro něj. Stejně si neodpustí protančit k baru, kde si ho barman všimne mnohem dřív, než ostatních.

"To je taková škoda, že musíš dneska pracovat. Nemůže tě někdo vystřídat?" Láká mladíka za barem, který mu před chvíli posunul slaďoučký koktejl. Pohrává si s brčkem a zkouší, jak moc odolný dotyčný bude při jeho svádění.

"Ani na chviličku?" Láká ho dál a už to vypadá, že by mohl mít úspěch. Skoro ani nestihl postřehnout, jak se mladík ocitl na druhé straně baru a už se mu probírá vlásky. Jen ať to dělá dál, to by si nechal klidně líbit celý večer.

"Opravdu bydlíš kousek?" Zasměje se po jeho šeptání do ouška.

"A co když se tě bojím?" V očkách se mu pobaveně blýskne. Asi si ho vážně užije a pak se klidně může vrátit, dneska bude mít hotové hody. Překvapeně zamrká, když se vedle něj objeví další a dožaduje se Shinovy pozornosti. Líbí se mu to, ale skoro to vypadá, že se tihle dva poperou o tom, s kým odejde.

Hide

Od jisté doby se mu ty sny zdály pořád víc a víc. Míval je často a odmítal kvůli nim spát někdy celé dny. Taky hodně pil a všemožně se snažil vypnout svou hlavu, ale nešlo to. Všechno to začalo, když mu bylo asi čtrnáct, v období jeho dospívání to bouřilo nejvíc a pak to zase trochu ustalo, ale poslední dny mu připomínaly přesně tu dobu. Bylo to vlastně ještě horší. Budíval se nočními můrami, které nebyly tak docela můry, ale spíš nepříjemné a vlezlé pocity, neoprávněný strach, když byl v bezpečí svojí postele a různé dramatické scénáře, kterých byl ve svých snech svědkem. Horší bylo, když druhý den nebo v nejbližší jiný den narazil v novinách nebo na internetu na fakt, že se stejná nebo podobná událost doopravdy přihodila. V tu chvíli si připadal jako blázen, jenže to tak prostě bylo a neexistovala možnost jak o tom někomu říct, aniž by mu doktor nechtěl napsat prášky na hlavu. Řekl by mu, že to, že svůj sen, který si ani nejspíš pořádně nepamatuje, připisuje nějaké skutečné události jen na základně vytvořeného utkvělého bludu, ale Hide věděl, že tohle není pravda. Sny se někdy vracely, někdy opakovaly, někdy se děly jemu, někdy ani nepřišel na to, kdo a kde, ale to neznamenalo, že se to někde neděje. Jednou se mu zdálo, že nějaký magor týral děti, to bylo obzvlášť hnusné a on se z toho vzpamatovával několik dní. Ještě dneska by mohl cítit pach krve toho místa a zašlé fleky od ní na bílých kachličkách… Sem tam se mu stávalo, že poznával i tváře protagonistů svých snů. Většinou někde na ulici. Nikdy neměl odvahu procházet nekrology a černé kroniky, jestli to náhodou nejsou vážně oni. Ani pocit deja-vu mu nebyl cizí a posledních pár dní se k tomu přidalo ještě něco dalšího. Začal ve svých snech vídat bytosti, podivné bytosti, které nebyly ani trochu lidmi a byly ještě děsivější, než vrah dětí. Těžko je popsat, už si připadal jako Lovecraft, když psal o Mýtu Cthulhu. Ten se nakonec taky pěkně zbláznil. Tomuhle by se každý už doopravdy zasmál, jenže jak vysvětlit, že věci, které patřily tak někam do fantasy nebo hororu umí být tak strašně děsivé? Začínal si připadat, jak když potřebuje vymítače ďábla a v ty momenty se objevil ještě někdo. Postava ze stejné říše, ale ani zdaleka tak děsivá, celkem lidská, se zvláštníma očima, která jako by se snažila rozehnat jeho obavy a ochránit ho. Byl to výplod jeho fantazie, ale on by přísahal, že tu postavu zná, že už ho někde viděl. Že s ním nejspíš i mluvil a vážně to nebyla jeho hlava. V těch snech postava chodila na různá místa a párkrát se mu stalo, že je poznal. Byly to cluby tady ve městě. Čím víc ho dovedl sledovat, tím nutkavější byla touha, která ho vedla za ním jako by od něj mohl dostat odpovědi na svoje otázky. Jako by byl jediný, kdo mu řekne, že je příčetný a že ty věci… Toho večera pohár Hideho trpělivosti přetekl. Vyskočí z postele, začne na sebe bez většího rozmyslu házet oblečení, v očích strhaný výraz, pod nimi kruhy a za chvíli je z bytu venku. Jeho jméno už má skoro na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout, i když se s ním ve snu občas bavil a oslovoval ho. Měl by být na jednom známém místě a jestli není, vážně se už objedná. Málem se popere s vyhazovačem u vchodu, když moc zdržuje a dělá drahoty a davem na tanečním parketu se doslova prodírá. Hledá ho jako rotvajler, který cítí vyklepanou kočku a dovede ji najít svými smysly. Odtáhne od sebe za ramena nějaký páreček jako by rozevíral křídla dveří a oči mu padnou přímo na něj. Flirtuje tady jako o život, kolem něj je celý hlouček nějakých chlápků a v Hidem se zvedne obrovská vlna žárlivosti. 

"Co si myslíš, že děláš? Dej z něj ty pracky dolů!" Natáhne se po lahvi na baru a rovnou ji přerazí o něčí ruku. Možná ji zlomil a v mžiku je v clubu pozdvižení. Pak se podívá na Shinyu, vezme ho za rameno a sladce se usměje. 

"Není ti nic, Shin-chan?" To kouzlo na něj už pomalu zase leze, ale není to ono, co ho přimělo takhle jednat, ani si vzpomenout. Najednou to prostě ví.

Shinya

Shinova očka skoro nepřirozeně září. Je to tím, že už teď vnímá chuť rozpoložení mužů kolem něj. Je to tak opojné, pro něj jak o ten nejlepší dezert. Asi si jich dneska dá víc. Byl přece smutný, potřebuje si zlepšit náladu. Jen zlehka, skoro nevinně se usměje, když mu barman šeptá do ouška, kam ho všude vzal. Je to spousta míst tady v okolí, samá romantika. Je to hezké, i když to není tak docela pravda. Kouzlo jeho podstaty působí naprosto skvěle a přitahuje k sobě další a další pozornost. +Nakonec si budu muset udělat rozvrh na celou noc.+ Pomyslí si pobaveně a obejme rty brčko, aby si mohl dopřát pár dalších doušků slaďoučkého koktejlu. Stejně si neuhlídá pohled a několikrát se přistihne, jak se rozhlíží po baru a hledá určitou barvu vlasů. Měl by ho dostat z hlavy, tohle bylo nebezpečné. Musel se krmit a s takovou zlehka povoluje jeho kouzlo a propouští muže u baru, než zase soustředit pozornost jen na ně.

"Já bych věděl o jednom místě, které bych viděl nejradši." Konečky prstů si pohrává s límečkem košile. Druhého tahá za lem trika u pásku od kalhot.

"A u tebe taky." Kousne se do rtu. Pozoruje, jak se jeden na druhého podívá a cítí rozvíření emocí. Uměle vyvolaná žárlivost, nechutná tak jako ta pravá, ale i tak má zvláštní trochu kyselou příchuť. Vlastně je to dobře vyvážený salát, který se ten Shinovi servíruje. Mohl by si klidně podat ubrousek a připadal by si jak v restauraci přesně pro něj. Pak ho ale zasáhne úplně jiná a velmi silná chuť, když se hlouček kolem něj rozestoupí a on ho spatří. Někteří pánové se nehodlají smířit s odchodem, i když mámení pomine. Jiní pomalu opouští jejich blízkost. Shin se nadechne, aby se konečně dostal z naprostého překvapení, když se vedle něj ozve hlas barmana. Kousek od nich už jeden skučí bolestí, tu ruku má pravděpodobně zlomenou. 

"On bude rád, když na něj budu sahat." Pozvedne bradu a je jasné, že Hide dostane brzo do zubů, jestli nezmizí. Shin se znovu nadechne, aby zabránil nejhoršímu, když mu do toho Hdie vstoupí a vyrazí mu dech podruhé. Jak je možné, že si ho pamatuje? Tohle se nikdy nestalo. Jeho kouzlo bylo za ty roky dost silné. Hide není jen tak obyčejný člověk, to mu dojde hned.

"Ne, já…jsem v pořádku." Ozve se jeho hlásek a trochu se zakoktá. Pořád se nemůže vzpamatovat. Navíc po Hideho oslovení něco uvnitř něj neskutečně poskočilo, jak kdyby si celou dobu přál, aby ho našel. Jenže barman se dožaduje pozornosti.

"Počkej chvilku, jen tohle vyřeším." Poprosí Hideho, protože on žádné problémy nechce. Nerad na sebe poutá takovou pozornost. Nakloní se k barmanovi a začne mu šeptat do ouška. Na mladíkových očích je vidět, jak na něj působí, stejně jako jemnou mlhovinu, která mu na chvíli zatemní mysl. Pak se beze slova odlepí od baru a jde pracovat, jak kdyby se nic z toho nestalo. Zapůsobí ještě na ostatní, aby celou atmosféru trochu uklidnil.

"Půjdeme trochu stranou." Vezme Hideho za ruku, automaticky s ním proplete prsty a táhne ho sebou do jedné z chodeb, které vede ke skladovacím prostorům. Tam ho nečekaně silně, ale ne hrubě přitiskne zády na zeď a začne zkoumat pohledem jeho tvář. Své kouzlo nechá někde hluboko ve svém nitru. Očka mu zvláštně září a nabírají zlatavý odstín.

"Kdo jsi, Hide-chan? Jak to, že si mě pamatuješ a víš, jak se jmenuju?" Zeptá se ho a pak se mu ve tváři objeví náznak strachu.

"Jsi lovec?" Pustí ho v okamžiku je na druhé straně chodby, tisknouc se zády ke stěně. Ještě žádného nepotkal, ale všeobecně z nich měl strach. Některé by rozhodně zvládl, ale byli tu i tací, kteří oplývali schopnost. Mana ho varoval, že by mohl rychle zaplout zpátky do jiné dimenze a to nechce. Jemu se tady opravdu hodně líbí. Strach ho na chvíli úplně přemůže a pošle proti němu další kouzlo. Oči se mu trochu lesknou, protože to dělat vůbec nechce a je rád, že si Hide vzpomněl. Nemyslí od té doby na nikoho jiného, ale takhle to prostě nejde. Mohl by tím ohrozit sebe a hlavně Manu. Ne, to nedopustí.

"Tentokrát už si nevzpomeneš, slibuju." Popotáhne trochu nosem, koutky má dole a je vidět jak moc se přemáhá, aby se o něco podobného vůbec pokusil.

"Co si ještě pamatuješ?" Zeptá se, když ho přemůže zvědavost.

Hide

"Co jsi říkal?" Přenese Hide okamžitě pozornost na narušitele, který ho zdržuje od jeho vytouženého rozhovoru se Shinyou. Shinya že bude rád, když na něj tenhle parchant bude sahat? 

"Co si namíchal do drinku, tohle není Matrix." Rovnou se opře oběma dlaněmi do jeho prsou, aby ho odstrčil co nejdál a kdyby se do toho Shinya nevložil, dotlačil by ho až k baru a rovnou by mu dal jednu do zubů. Teď je svědkem toho, jak je Shinya až příliš blízko toho chlápka a dokonce mu něco šeptá do ouška. Vaří se v něm krev, když se na to musí dívat a je dvě vteřiny od toho, aby po Shinyovi žárlivě nevyjel, co s ním má, že se tady na sebe tak lepí. Barman pro svoje vlastní dobro radši vycouvá. 

"Máš strach, he?" Stoupá si Hide málem na špičky, aby na něj přes Shinyu dohlédl, než ho Shin začne odvádět pryč a toho chudáka se zlomenou rukou už si ani nevšimne. Motá se tady kolem něj dost jiných lidí a kupodivu jeho nikdo nevyhazuje ani nevolá policii. Trochu se vnitřně uklidní, když za chůze shlédne na jejich propletené prsty a konečně mu začne být okolí trochu kradené, i když celé držení jeho těla jasně napovídá, že jestli se na Shinyu někdo jenom podívá, tenhle club už zítra stát nebude. Možná po něm nenajdou ani základy. Příliš neřeší, kam to přesně jdou, hlavně že je s ním. Navíc to vypadá jako soukromí, tak kdo by odmítl? Tiše hekne, když ho Shinya zničeho nic přibije ke stěně a podívá se do jeho očí, ale hned se usměje svým typickým způsobem, kdy jeden koutek zvedne o něco víc. 

"Stýskalo se ti? Klidně můžeš být hr." Přisoudí tohle celé něčemu úplně jinému, ale Shinya si očividně chce spíš povídat. V tu chvíli jako by z něj něco podivného spadlo. Jako by měl před tím před očima pavučinu a mysl zastřenou a teď… několikrát prudce zamrká a plně si uvědomí, kde je, s kým je a především, co se stalo v clubu. Jenže si taky dokonale vzpomene na všechno, co se stalo v posteli se Shyniou před tím, než na něj použil tohle kouzlo. Ten zbytek mu zase ukazovaly jeho sny. Všechno do sebe dokonale zapadne a dá dohromady ucelený obraz. Stačí jediné. Uvěřit tomu, že by to mohla být realita a pravda. Shinya zrovna teď nevypadá, že by měl rohy a ocas, ale přece viděl, co se dělo v tom clubu a taky ví, jak to tam působilo na něj. Nepochybuje o tom, že kdyby Shinya chtěl, zase si ho během chvíle omotá kolem prstu a to ho upřímně rozčiluje. 

"Hrál sis se mnou a myslel sis, že ti to projde jako vždycky, hn?" Vyjede po něm ze všeho nejdřív, i když tohle vůbec říct nechtěl. 

"Jaký kdo jsem?!" Zlobí se na něj, ale zároveň se jím nechává držet v šachu, dokud od něj Shinya sám neodskočí a nezačne něco o nějakých lovcích. 

"Co… cože?" Vůbec neví, o čem to mluví a to ho taky pěkně štve. Dřív, než se stačí pohnout z místa, do prsou a tváře ho zasáhne cosi podivného, jako by mu někdo hodil do očí hvězdný prach. Na okamžik se zastaví, zahledí před sebe a začne upadat do zvláštního stavu jako po nějaké droze, ale pak zatřepe hlavou a zase na něj zaostří. 

"Tak nevzpomenu?" Zlost je zpátky. 

"Ty a přestaň s tím!" Namíří na něj prst. Tak, právě teď přijal, že by to všechno mohla být pravda. Shinyova další otázka ho zaskočí. Shinya totiž chvíli vypadá nadšeně, chvíli vyděšeně a chvíli zase zvědavě a on se v něm doopravdy nevyzná. Je to ještě horší, než ženská s premenstruačním syndromem. 

"Co si pamatuju? Od jisté chvíle úplně všechno. Třeba to, že bys měl mít na hlavě rohy. A taky… počkej..." Chtěl mu říct, že si pamatuje to, jak skákal jako pejsek, jakmile si s ním Shinya začal hrát a že se na něj za to vážně zlobí, jenže to by ty rohy teď nesměl vidět na vlastní oči. Nejasně, spíš jako něco, co se teprve chystá zhmotnit, ale jsou tam. Namíří na to místo prst.

Shinya

"To není hra." Prohodí sotva slyšitelně, ale věří, že Hide ho uslyší. Pozoruje ho skoro bez mrknutí.

"Tedy ne tak jak si myslíš." Snaží se mu to vysvětlit, ale má pocit, že to nemůže nikdy pochopit. Nemůže jinak, zanechával by za sebou příliš velkou spoušť a to není to, co by chtěl. Nikdy nebyl takový. S radostí zkoumal lidské povahy a díky jeho oblíbeným pocitům si oblíbil i dotyčného. Nebylo pro něj snadné ho pak opustit, jeho schopnost mu to usnadňovala, ale stejně…Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, jestli by mu mohl Hide lhát. Nevypadá jako lovec, nechová se jako lovec, ale kdo ví, jakým způsobem lákají démony, aby je pak mohli zničit. Poznal by lež? Ne, Hide podle něj nelže. Další trochu naivní představa, občas byl jak dítě, asi proto potřeboval dohled Many, ale ten tu teď není. Je to dobře, Hide by už si byl po smrti.

"Takže lovec nejsi." Ujasní si to rovnou nahlas i v hlavě. Prudce sebou trhne, když mu Hide nařídí, aby s tím přestal. Něco u jeho žaludku se zvláštně, ale rozhodně příjemně zachvěje. V očích se mu znatelně zablýskne a dostanou nádech temné mlhoviny. Na zlatavé barvě to jde skvěle vidět.

"Oba víme, že by to tak být mělo. Neměl bys vůbec vědět, že jsi mě potkat, i když je to škoda." Jeho podtón v hlase se malinko změní a je mnohem vřelejší a hravější. Tohle prostě ovládnout nedokáže, ne s ním. Nechá však lehký dotek své schopnosti, aby se vytratil. Nechce na něj působit, ale z druhé strany může ji použít později, až zjistí, co je zač. Obočí mu jde překvapeně nahoru, když mu Hide řekne, že si pamatuje od jisté chvíle všechno. Jak je to jen možné? Je to tím, že mu po sobě nechal nějaké věci? Ne, tak by to nemělo fungovat. Je vidět, že nad tím přemýšlí a namotává si u toho na prst pramen světlých vlasů.

"Takže víš, jak bych měl vypadat a stejně si přišel?" V očích mu vesele zajiskří. Znamenalo by to, že…? Zarazí se, protože asi tuší, co by mělo přijít. Nikomu se nelíbilo, když si s ním někdo manipuloval, jak potřeboval, to je mu jasné. Na to už zná lidskou povahu příliš dobře. Na tváři se mu objeví dokonale nevinný výraz.

"Tobě se se mnou nelíbilo?" Nejde to jinak, než aby přišla na řadu menší provokace. Nejde to prostě ovládnout. Dojde mu až za pár vteřin, na co ukazuje. Zatváří se zmateně. Měl by vypadat jako člověk. Nehlídá se a proto se změnil? Ne, to je hloupost. Pomalu zvedne dlaň a zkontroluje délku vlasů, stejně jako jejich barvu a pak poposune ručku výš, aby se ujistil, že růžky tam prostě nejsou. Začíná mít pocit, že se zbláznil, když si není jistý, jak vypadá. S Hidem se však dějí samé zvláštní věci, asi by se ani nedivil.

"Ty je vidíš?" Zeptá se ho a teď už je v jeho tváři vidět jen zaujetí.

"Vážně je právě teď vidíš?" Zeptá se znovu, jak kdyby nemohl uvěřit.

"To přece není možné, nemůžeš být…" Odmlčí se. Kolovaly legendy o lidech s touto schopností, ale byli tak vzácní, že se s nimi potkal jen opravdu málokdo. On sám není nejmladší, i když s Manovým věkem se srovnávat nemůže a nikdy nikoho podobného nepotkal. Podle něj ani Mana ne, nevyprávěl mu o tom. Pomaličku se k němu přiblíží, sáhne po jeho nataženém prstu a dá mu paži dolů. Položí mu dlaně na hruď a prohlédne si ho zblízka.

"Máš hodně vzácný dar, Hide-chan." Broukne měkce, než krátce sklopí očka, aby se podíval na své dlaně, kterými ho hladí po hrudi.

"Vidíš nás tak, jak opravdu vypadáme. Nejspíš všechny bytosti tohoto světa a že jich je." Rozhodně se mu prozradit mnohem víc.

"Kdy to začalo? Po našem společném večeru v pelíšku?" Vyzvídá dál. Říkalo se, že podobné schopnosti se můžou projevit až při prvním setkání s nadpřirozenou mocí.

"Nejspíš bych tě měl přivítat v našem světě. A neboj, nemůžeš zapomenout část sebe, stejně by sis zase vzpomenul." Sdělí mu, že už nemá v plánu na něj v tomto směru působit.

"Ale svádět tě klidně můžu dál hm?" Zasměje se tiše, než se vytáhne na špičky a líbne ho zlehka na tvář.

"Pojď, půjdeme se podívat, kolik toho vidíš." Proplete s ním znovu prsty a vede ho zpátky do nitra klubu. Je narváno. Po očku ho celou cestu pozoruje a zlehka se usmívá, než se rozhlédne po tanečním parketu. Stoupne si za něj, obejme ho pažemi kolem pasu a přiblíží se rty k jeho oušku.

"Pověz mi, co vidíš. Uvolni se, nepřemýšlej nad tím, co bys chtěl vidět. Jen se prostě a jednoduše rozhlédni. Máš to v sobě, půjde to samo." Pobízí ho svým podmanivým hlasem.

"Je nás na světě vlastně hodně. Nemyslím jen démony. Vlkodlaci, upíři, víly, andělé. Bytosti, které tě okouzlí ani nevíš proč. Jiné tě vystaví tvým nejhorším strachům." Pokračuje dál a ani si neuvědomí, že dlaněmi jemně přejíždí přes jeho bříško a občas sklouzne i na stehna.

"Jen se pořádně rozhlédni. Můžeš konečně vidět svět takový, jaký je. Mnohem pestřejší, než se na první pohled může zdát. Řekl bych, že se ti uleví."

Hide

"Co?… Co?" Má pocit, že se z něj už asi zblázní. Co má pořád s těmi lovci a o čem to mluví? Přišel sem za ním, aby dostal odpovědi na svoje otázky a zatím má pocit, že jich jenom víc a víc přibývá. Zřetelně vidí, jak se barva Shinyových očí mění a u toho poslouchá jeho řečičky o tom, že oba něco vědí. No to se hodně spletl, on tedy rozhodně nic neví. Jak by měl vypadat? Celou dobu si od Shyniy přál slyšet, že není blázen a teď, když mu potvrzuje, že jeho vidiny nejsou žádné výplody jeho choré mysli, si najednou přeje, aby býval tvrdil přesný opak. Zajede si dlaní do vlasů a nespouští z něj oči, když pomalu přikývne. 

"Ano. Už se to stalo u tebe doma, ale přinutil jsi mě zapomenout. Jenže já jsem si vzpomněl. Ve svých snech." Řekne mu na rovinu jak to bylo. 

"Co myslíš tím A stejně jsi přišel? Právě proto jsem přišel!" Hide si příliš neuvědomuje, s kým nebo s čím může mít tu čest a že by to pro něj mohlo být život ohrožující. Zatím se snaží přijmout fakt, že existují jakási podivná kouzla, která mění vzhled druhých lidí. Jenom kousíčkem své mysli si vzpomene na příšery ze svých snů a chce se mu zvracet, takže tuhle část bude raději ignorovat a dál se tvářit, že neexistuje. Trochu se vnitřně uklidní a nevěřícně na něj zamrká, když se ho Shinya zeptá, jestli se mu s ním nelíbilo. Jak kdyby sám nevěděl. Musí nad ním protočit očima, ale trochu se pousměje a u toho ho pozoruje, jak zaskočeně nahmatává svoje rohy, které tam jsou a nejsou. Jako by byly za závojem jiného světa. Jak kdyby se měly protnout dvě reality v nichž v jedné je Shinya má a v druhé ne. Jako když překrýváte film nebo tak něco. Přikývne, že je doopravdy vidí a založí si u toho ruce na prsou, aby nějak zaměstnal ruce. Nutně by si potřeboval zakouřit. 

"Nemůžu být co?" Už by se rád dozvěděl, co vlastně je, kromě maniaka zralého na psychiatrickou léčebnu. Nechá k sobě Shinyu přijít blíž a pomalu skloní svou ruku. Už teď cítí, jak to s ním začíná zase cvičit. Nikdy by mu neublížil, i když se na něj před tím hodně zlobil. 

"Dar? Myslíš tohle prokletí?" Zašeptá tiše, protože Shinya nejspíš nemá ani ponětí, co si už několik let prožívá a jak se to na něm podepsalo. 

"Vás?" Dovede po něm jenom tiše zopakovat a cítí, jak se mu jeho ruce propalují do hrudi, ale nechce, aby s tím někdy přestával. Celé to je jako kdyby vám někdo řekl, že Matrix existuje a nikde nebyla žádná volba pilulky zapomnění. Po Shinyově otázce se zhluboka nadechne a vlastně neví, jak odpovědět. 

"Mnohem dřív. Když mi bylo asi čtrnáct, začaly se mi zdát všechny tyhle sny. Předpovědi… dostávaly se do nich podobné bytosti… po tom večeru ve tvém… pelíšku… jsem si vzpomněl na všechno, i na to, jak bys měl vypadat a napadlo mě, že jediný, kdo mi může dát všechny odpovědi, jsi ty. Dokonce se mi zdálo o tom, kde tě najdu a skutečně se to stalo. Já nejsem blázen." Nakrčí trochu nešťastně obočí, když se mu podívá do těch zlatých kukadel. 

"Takže to nezmizí? Teď, když jsem tě potkal, to bude ještě horší?" Nejspíš odtud půjde rovnou na střechu nebo pod vlak, protože už teď trpí spánkovou deprivací a pije jako Dán. Jeho myšlenky nebyly žádný vtip. Ty věci byly tak děsivé, že si neuměl představit, že by je měl vídat i za bdělého stavu. Obzvlášť, pokud dovedly používat svou výstroj a oplývaly různými schopnostmi jako Shinya. Pořád byl jenom člověk a najednou má strach, že si ho všechny ty věci všimnou a začnou lovit. 

"Hnn..." Souhlasí tiše s tím sváděním, ale je ještě trochu myšlenkami někde jinde. Sevře jemně jeho dlaň a nechá se jím odvést chodbou. Teprve po cestě mu dojde, cože mu to říkal. Že se jdou podívat, co vidí? 

"Ne, ne, Shin-chan, radši ne..." Málem zarazí paty do země, ale to už jsou zpátky v klubu a on zůstane stát jako přimrazený. Zhluboka se nadechne. V první chvíli jsou všichni kolem úplně normální. Do ouška se mu dostane Shinyův hlas. I přes kravál okolo zřetelně slyší vlastní výdech a pak ho poslechne. Vypne realitu, kterou vidí a přepne se do nějakého jiného módu, který dosud nedovedl ovládat. Za tohle už jejich společná noc nejspíš doopravdy může. V ten okamžik se mezi postavami na parketu zhmotní několik jedinců s úplně jinou aurou. Jako kdyby někdo přepisoval naprogramovaný kód a zase ho vracel. Chvíli vidí člověka a chvíli… Někdo má křídla jako… motýl… někdo zahnuté drápy, někdo se změní v nestvůru přímo před jeho očima. Hide pokaždé prudce mrkne, lekne se a jakoby se schoulí do sebe, než se znovu podívá a čím je toho víc, tím víc začíná panikařit. Nechce to vidět. Schová obličej do dlaní a otočí se na patě. Musí ven! Neulevilo se mu ani trochu, dokonce vůbec nevnímal to Shinyovo hlazení, které by si normálně maximálně užil! Probojuje se skrz překážející lidi ven z klubu a na nočním chladném vzduchu se mu konečně udělá trochu líp. Prudce se nadechne jako kdyby se hodně dlouho potápěl pod vodou a opře se dlaněmi o kolena. Tyhle drogy jsou vážně síla.