Ju-ken
Ju vidí Aquiho běžet po ulici. Sleduje ho už chvíli a ví, že někdo jiný sleduje jeho. Mračí se na obraz před sebou. Periferně zahlédne dalšího muže, který svírá v ruce zbraň a míří právě na drobnou postavu v dáli. Chce na něj křiknout, protože doběhnout ho nestihne, ale nejde to. Zkusí to znovu, než se ozve výstřel a Aquiho tělo padá k zemi. V ten okamžik se Ju probere a posadí na posteli. Oddechuje tiše ale prudce a ohlédne se vedle sebe na postel. Koutky se mu mírně pozvednout nahoru, když vidí, že má Aqui celkem klidné spaní. Prohrábne si vlasy a podívá na hodiny. Za asi třicet minut by mu stejně zvonil budík a tak ho zruší a nechá Aquiho spát. Včera měl náročný den a nemusí ho tahat z postele už teď. Navíc mu to sluší. Dopřeje si nějakou dobu, kdy ho jen pozoruje, než se tiše dostane z ložnice. Chtěl zamířit do posilky a dá si chvíli pro sebe, ale z podobných nápadu ho vytrhne zpráva na telefonu. Včera při psaní zprávy pro šéfa, ještě rychle napsal seznam zásob, které mu mají přivézt. Jeho kolega byl pro dnešní den nějaký moc rychlý. Nepřemýšlí nad tím víc, jen naškrábe sotva čitelný vzkaz Aquimu, proč opouští dům a že je za chvíli zpátky, kdyby se náhodou probudil dřív. Nechá mu ho na polštáři, kde spal. Pak už na sebe hodí jen čistý nátělník a pohodlné kalhoty, než odkóduje všechno, sedne do auta a zamíří na domluvené místo. Známé auto už na něj čeká a dým z cigarety prozrazuje, že jeho majitel už taky."Dlouhá noc?" Zeptá se Ju-ken, když vyleze z auta a zamíří k němu. Konečně se o něco mladší muž otočí na něj a ušklíbne se.
"To víš, ty se tu flákáš, někdo to za tebe dělat musí." Rýpne si do Ju-kena a jako odpověď se mu dostane jen krátké ušklíbnutí.
"Máš všechno?" Zeptá se ho Ju radši a Narato krátce přikývne.
"Jo, nebylo tam nic extra. Ale jahodový koláč? Budete něco slavit?" Rýpne si do něj dál a Ju už mu radši rve tašky z rukou.
"No a co? Dostal jsem na něj chuť." Oboří se na něj s tichý vrčením a je jasné, že už by měl mlčet. Narato jen rozhodí se smíchem rukama a pomůže mu zbytek nacpat do auta.
"Někdo se hrabal ve financích ohledně bunkrů. Nemyslím si, že ví, že jsou to opravdu tyto platby a kde bunkry jsou, ale…" Ju se po něm zamračeně ohlédne.
"Jak se k tomu mohl někdo dostat? K tomu pustí jen někoho od nás s nejvyššími prověrkami." Řekne mu, než práskne dveřmi od auta. Tohle není dobrý. Znamená to totiž, že někdo hledá Aquiho. Ale kdo a proč? Momentálně je totiž jediný, kdo je v ochranné vazbě.
"Zjisti, co nejvíc. Jestli přijdou na to, kde jsme, musíme zmizet." Dojde na rozkazy, které Naratovi, než sedne do auta.
"Chci vědět, co se kde šustne." Dodá ještě, než práskne dveřmi a vyrazí zpátky za Aquim. Stejně už má pocit, že ho nechal samotného příliš dlouho. Jakmile je uvnitř domu, zamíří rovnou do kuchyně, kde všechno vybalí, nahází na různá místa a pustí se do chystání snídaně. Hlavně naaranžuje doprostřed stolu onen koláč. Zhodnotí pohledem své dílo, než napíše další vzkaz, kde je a zavře do posilovny. Dává si zabrat, u toho přemýšlí, jak Aquiho co nejlépe ochránit. Možná opravdu není dobrý nápad tu zůstávat. Z druhé strany, tady jsou dostatečně chráněni, venku by takové možnosti neměl. Je už celý zpocený a pořád nepřestává, skoro to vypadá, že se hodlá zničit. Místností se rozléhá hudba, která mu pomáhá držet tempo, ale tím, jak uvažuje, rytmus značně předbíhá. Kdyby tu s ním byl kdokoliv jiný, počkal by, co se bude dít. S Aquim na zadku sedět vůbec nechce. Přemáhá nutkání si sbalit věci, počkat až se mu dostanou informace a jít si to s dotyčným vyřešit sám.
"Do háje." Zanadává si, než práskne zatnutou pěstí do žíněnky. Nesnáší pocit, že nemůže udělat vůbec nic a tak to zatím je.
Aqui
Hledat to ráno Ju-kena v domě je jako hra na stopovanou. U druhého vzkazu už musel přemýšlet, kolik jich ještě najde a jestli tohle Ju-ken dělá, protože mu chybí jeho policejní práce a tady se nudí, ale nakonec toho víc není. Když se probudil, chviličku mu trvalo, než si uvědomil, kde je, ale jeho dokonalá paměť mu to všechno hodně rychle připomněla. Honem se podíval na místo vedle sebe, ale nikdo tam nebyl. Pomačkané pokrývky a dolíček v matraci však jasně svědčily o tom, že spali vedle sebe. Když se potom posadil, našel první vzkaz. Nejdřív se ale rozhodl zajít do koupelny a připravit svou tvář úplně stejně, jako to udělal včera. Dalo to dost práce a přehrabování se ve skříni taky. Naštěstí počítali i s variantou, že by zatčenou mohla být i žena a tak se mu povedlo zkombinovat outfit podle vlastního vkusu. Kalhoty si nechal pánské, černé a přiléhavé, ale na tílko si natáhl černou krajkovou košili, která měla zeširoka uháčkovaný vzor a působila spíš jako doplněk, než jako něco, do čeho byste se měli obléknout. Byla hezky vypasovaná a zapošití na prsou prostě vypáral. Nic nebylo poznat. To všechno mu zabralo dost času, takže nebylo ani divu, že když dorazil do kuchyně, Ju-ken už tam nebyl. Snídaně ale vypadala nedotčená a ten koláč uprostřed! Jahodový! Aqui si podobných gest většinou nebyl schopný všimnout, ale teď mu bylo jasné, že je tady proto, co Ju-kenovi včera prozradil. Neodolal, natáhl se doprostřed a tu jedinou jahodu, která seděla na vršku prostě snědl. Pak vyrazí dle instrukcí do posilovny. Vejde přesně v ten okamžik, kdy Ju rozčileně bouchne pěstí do žíněnky a rovnou ve dveřích zmrzne. Něco se muselo stát, tohle by neudělal jenom tak a součástí jeho momentální polohy to taky nebylo. "Dobré ráno." Pozdraví ho, aby ho upozornil na svou přítomnost, ale místo, aby vyrazil rovnou k němu, projde se obezřetně po obvodu tělocvičny. Je tu velikánské okno, ze kterého je vidět rovnou do lesů, ale nikdo, kdo by náhodou přišel až k domu, neuvidí dovnitř. Byl to zvláštní pocit. Aquimu to občas připadalo, jako by byl exponátem, na který se dívají davy tam venku. Les byl ale prázdný. Nejspíš… Cosi se mihne v křoví, až se rozkolébají větvičky a on se lekne, ale byl to jen středně velký pták, nic víc.
"Co se stalo?" Zeptá se, aniž by se ohlédl. Najednou jako by si nebyl jistý, že může přijít blíž a chovat se stejně bezprostředně jako včera. Pořád studuje očima okolí. Každou větvičku a začíná bojovat se svou myslí. Množství dopaminu v mozku se mu snaží namluvit, že tvary keřů a větví nejsou tím, čím se zdají být, že každou podivnou věc někdo nastrčil schválně, že tam prostě něco je. Byla to paranoia hraničící se schizofrenií a on se opravdu bál, že by ho jednou mohli prohlásit za blázna a někam zavřít. Dlouze vydechne skrz silně nalíčené rty a zajede si dlaní na zátylek, který promne. A pak to doopravdy uvidí. Vážně! Zbledne, vytřeští oči před sebe a jako když do něj střelí, utíká rovnou k Ju-kenovi. Oběhne ho, zaklekne za jeho velké tělo a prostě se u něj schová.
"Někdo tam je!" Namíří prst skrz okno.
"Někdo tam stál a díval se rovnou na nás, měl masku!" Míří prstem před sebe a srdce mu buší jako splašené. Není schopný od toho místa odtrhnout oči, i když odtud to vypadá, že tam dávno nic není. Aquiho reakce ale není předstíraná ani trochu.
Ju-ken
Nemůže celý ranní rozhovor s kolegou dostat z hlavy. Jestli je někdo hledá a tuší, kde by mohli být, není tu pro ně bezpečno. Sice byl dům v podstatě nedobytný, ale taky ví, kolik hackerů na světě je a že dostat se sem není nemožné. Jestli se dostali k financím, jistě pro ně nebude problém dostat se dál. Asi přemýšlí trochu jinak, než jindy, ale starost o Aquiho znásobená náklonností, kterou si vypěstoval hned v první večer, ho nutí přemýšlet úplně jinak a ne jako policajt. Je to špatně, uvědomuje si to, že díky tomu by mohl udělat nespočet chyb a zároveň v něm roste odhodlání, že se Aquiho nikdo nedotkne. Leda přes jeho mrtvolu. Nutně musí začít přemýšlet nad tím., jestli by nebylo lepší postarat se na vlastní pěst. Jeho loajalita k práci se však připomene. Dělal věci hodně po svém, ale vždycky ruku v ruce se zákonem, co když to v tuhle chvíli nebude stačit? Co on ví, jak daleko se na oddělení dostali a jestli tam není někdo, kdo Aquiho hledá? Promne si pěst, kterou před pár sekundami udeřil do žíněnky a překvapeně stočí oči ke dveřím, kde už je Aqui. Ne, tohle nemusel vidět. Trvá to několik vteřin, než se upřímně a široce usměje."Dobré ránko." Pozdraví ho na oplátku.
"Vstával jsem brzo, nechtěl jsem tě budit." Omluví se mu v podstatě a po jeho otázce mu dojde, že to nejspíš viděl. Nechce ho děsit a zároveň by měl znát pravdu. Ju si nikdy neliboval ve lži. Nejradši by k němu přišel, objal ho a vydržel tak nejspíš do oběda, ale…No dobře udělá to za chvíli. Mimoděk se té myšlenky pousměje, než zvážní.
"Někdo se tě snaží najít a já zatím nevím, jak daleko je." Prozradí mu nakonec bez vytáček. Konečně vykročí jeho směrem, aby udělal to, na co před chvílí pomyslel, když se ozve Aquiho hlas se zprávou, kterou rozhodně slyšet nechtěl. Nikdy by asi podobnou situaci nezlehčoval, ale teď se uvnitř dost vyděsí. Jak je mohli najít tak brzo? To přece není možné. Jakmile je Aqui za ním, hned sáhne paží dozadu, aby ho víc schoval za sebe. Snaží se dohlédnout do místa, kde by měl někoho vidět. Nikdo tam není, ale to taky nemusí nic znamenat. Ani si neuvědomuje, že o něco víc tiskne Aquiho bok za svými zády.
"Kruci." Vyjde z jeho rtů téměř neslyšně a u toho se děsivě mračí. Otočí se čelem k Aquimu, vezme jeho tvář do dlaní a s vážným výrazem se na něj podívá.
"Ani se odsud nehneš, dokud se nevrátím, jasné!" Nařídí mu a je jasné, že na odmítání není prostor.
"Za chvíli jsem zpátky. Mimochodem, moc ti to sluší." Koutky se mu na vteřinu zvednout, ale oči jasně značí, že do křížku se s ním nikdo dostat nechce. Krátce ho líbne, než poodejde stranou, odtáhne kousek žíněnku a stiskne díl v podlaze. Kus se posune stranou a odhalí skryté dveře s žebříkem.
"Schovej se tam a počkej na mě." Nařídí mu už o něco měkčeji.
"Nedovolím nikomu, aby se k tobě dostal, slíbil jsem to." Dodá ještě, než se otočí na patě a zamíří k trezoru se zbraní. Vytáhne rovnou dvě i s pouzdrem a přidá i nůž s širokou čepelí, který připevní na holeň. Odkóduje dům, aby ho pustil ven a dá si minutu, aby mohl odejít, než se dům zase zamkne. Proběhne do vedlejší místnosti a místo hlavním vchodem, vyleze oknem z druhé strany, úplně opačné, než je posilovna. Adrenalin už putuje jeho žilami a hecuje ho k mnohem lepším výkonům. Kryje se mezi stromy a snaží se objevit stopu, které by ho navedla tím správným směrem. Přikrčí se za jeden z keřů, když zaslechne pohyb nedaleko sebe. Museli nutně odpojit alarmy v okolí, které jsou jako fotopasti a posílají zachycené snímky s upozorněním. To se ale nestalo, takže je museli objevit. Nakrčí obočí s tím uvědoměním a snaží se odhadnout, jestli jich tady je víc. Nemluví jen se sebou, podle něj mají sluchátka, takže je dost možné, že jich tu je víc. I kdyby nebylo, rozhodně bude obezřetnější. Měl by se vrátit do domu a zavolat posily. Nějakou dobu by uvnitř zabarikádování rozhodně vydrželi. Z druhé strany, pokud se dostali až sem, je někde krysa a nejspíš nebudou mít problém projít dovnitř. Zanadává si v duchu a rovnou sáhne do kapsy pro telefon. Nemůže ho rozbít, bylo by to slyšet, ale vytáhne nůž, rozebere ho a vyloupne mikročip, který zastrčí do země. Ne, tady už zůstat nemůžou, musí zmizet a dál půjde jen na svoje triko. Musí první zjistit, s kým je bezpečné se spojit. Jako první ho napadne Hyde, ale ten má nového parťáka. Není sice z jejich oddělení, ale to neznamená, že je úplně mimo. Ne, to není dobrý nápad. Dál to v hlavě rozebírá a přitom postupuje za záda mužů, kteří se blíží k domu. Jsou čtyři, podle označení do sluchátka je to snadné odhadnout. Sleduje je, jak se rozestupují, aby dům obklíčili. On sám se zaměří na jednoho, dostane se v tichosti za něj. Nádech a vydechne až s prvním pohybem, kdy ho umlčí svou dlaní a plynule nožem prořízne hrdlo.
"Tři." Odpočítá si ho téměř neslyšně, než vyrazí k druhému. Když se to podaří, ani jeden nepostřehne, že se něco děje, ale musí rychle, dokud se nebudou hlásit.
Aqui
Někdo se ho snažil najít, to by ho asi nemělo překvapovat, ale proč měl na sobě masku, která připomínala kabuki? Ne to nebylo kabuki, bylo to něco jiného. Nejspíš by ji poznal, kdyby mu někdo ukázal katalog s podobnými věcmi. Ta postava sice stála hodně daleko, ale zároveň to bylo hodně výrazné. Nebo to byl jenom výplod jeho fantazie? Krčí se za Ju-kenovým tělem a zpoza jeho ramene vyhlíží mezi keře. Nikdo by je přece zvenčí neměl vidět, ne? Ale je to hrozně nepříjemný pocit. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se někdo mohl dostat i dovnitř. "Dokud se nevrátíš odkud?" Vyhrkne, když se Ju-ken otočí čelem k němu a tiskne mu v dlaních tváře. A proč říká kruci? Z jeho úst to zní jako kdyby měli za minutu umřít. Prostě takové to, když někdo panikaří a jiný řekne jenom Kruci. Víte, že by to neřekl, kdyby nebyl vážně problém. Trhne sebou, když mu Ju řekne, že mu to sluší a tiše vydechne. Dokonce se mírně pousměje, i když je to v podobné situaci asi nepatřičné, ale to byl jeho kompliment taky. Pak už sleduje jeho záda a všechno jeho počínání. Přejde několika krůčky k díře v podlaze a užasle do ní nahlédne. Schody jsou tlumeně osvícené, je to tam čisté a obložené. Žádný kamenný sklep, prostě příjemná místnost. Místo aby začal ihned sestupovat, znovu se dívá, co Ju-ken dělá. Zrovna si bere všechny ty děsivě vyhlížející zbraně. Hlavně ten nůž vypadá jako dráp tyranosaura rexe. Vypadá s tím vším vážně strašidelně a Aqui nepochybuje o tom, že to umí dobře použít. Nestihne si všimnout, jaký kód Ju-ken použil, ale stačí si všimnout, že na zámku běží jedna minuta. Je to sotva dvacet vteřin, co je Ju-ken pryč, když se to stane. Aqui strne hrůzou, doslova mu zarostou nohy do země. Je to ten stav, kdy byste měli křičet a utíkat a ono to prostě nejde. Muž s maskou je tam zas. Dívá se přímo sem, jako by skrz stěnu viděl nebo to tak alespoň vypadá a je mnohem blíž, než před tím. Měl by skočit do té díry a zavřít za sebou, ale jako kdyby měl najednou strach, že se tam hravě dostanou za ním. Na nic nečeká a jako střela se rozeběhne přímo ke dveřím ven. Tři vteřiny a zámek by ho tady zamkl. Aqui se protáhne jako lasička skrz dveře a peláší po obvodu zdi rovnou k lesu. Ju-kena nikde nevidí, může být kdekoliv. Už jednou dokázal, jak se umí dobře schovávat a taky jak je rychlý. Těm policajtům málem utekl a vsadí na to i teď. Chtějí jeho, ne jeho ochránce. Nemá ani ponětí, že jich je v lese víc, stejně jako nemá ponětí, že muž s maskou se čtveřicí nesouvisí. Možná k nim patří a nasadil je jako obětní beránky a možná jenom využil toho, že tady budou, aby hodil všechnu vinu na ně. Jako vítr proběhne mezi stromy a zakopne při tom o dvě mrtvoly s podříznutým hrdlem. Málem se natáhne a když se na zemi prudce ohlédne, musí si přitisknout obě dlaně na ústa, aby nevykřikl. Tohle je Ju-kenova práce. Není tady ani teď a nikdo další s ním. Les se zdá být tichý. Když se otočí zase před sebe, maska stojí jen tři metry od něho. Tentokrát vykřikne. Rychle vyskočí na nohy. Muž jde okamžitě po něm. Aqui se sehne, když se po něm ten muž natáhne, několikrát se mu vyhne skoro jako by tančil a pohyby muže dávají jasně najevo, že je trénovaným zabijákem a ovládá nějaká bojová umění. Tohle bude příliš silný protivník dokonce i pro Ju-kena. Možná profesionální čínský zabiják. Ti neodchází s prázdnou, nikdy. Měli by mu prostě utéct. Několik dalších otoček a Aqui se mu kdo ví jak protáhne pod rukou. Utíká a kličkuje. Okolo ucha mu prosviští neslyšné kulky a z kmene nejbližšího stromu odlétne sprška třísek. Aquho srdce bije jako o závod.
Ju-ken
Za sebou má už druhou oběť. Pohybuje se plynule podrostem. Je až k podivu, jak tichý dokáže být vzhledem k jeho stavbě těla. Výcvik je však znát. Roky, které strávil po boku těch nejlepších můžu se projeví. Na jeho tváři se nepohne ani jediný sval. Část myšlenek patří i Aquimu a jen díky tomu, že je v bezpečí si zachová chladnou hlavu. Kdyby věděl, že nezůstal v domě a pohybuje se po lese, asi zahodí všechno a jde za ním. Dopředu ho žene hlavně starost o jeho bezpečí, přesto nikam nespěchá. Pokazil by tím mnohem víc, než pomalejším postupem. Periferně zahlédne, něco, co dokáže postřehnout jen trénované oko. Někdo tu něco schoval a pokud se neplete…Mohla by to být jejich jízdenka pryč odtud. Zatím se ale k tomu místu nepřiblíží, dokud si nebude jistý, že je nebezpečí pro tuto chvíli zažehnáno. Přesto však trochu změní svůj směr, aby byl přesně mezi ukrytým pokladem a nepřáteli. Zahlédne nepatrný pohyb kousek před sebou a na tváři se mu objeví nebezpečné pousmání. Je to přesně ten výraz, který u něj rozhodně nikdo nechce vidět, ne ten, kdo ohrožuje něco, co má v plánu chránit. Vždycky byl celkem klidný člověk, ale pokud ho někdo naštve…A teď ho rozhodně štvou, protože tohle ráno mělo vypadat úplně jinak a vůbec…Kdo si myslí, že jsou, když se snaží ohrozit Aquiho?! Obratně se prosmýkne kolem jednoho ze stromů, nůž zaklenutý za palec. Nechá ho lehkým trhnutím zápěstí opřít o hřbet dlaně, aby byl připravený a zároveň nepřekážel. Přiblíží se, až těsně k útočníkovi a jakmile postřehne první náznak, že se chce otočit, vezme ho dlaněmi za bradu a trhne hlavou do strany. Ozve se typické křupnutí, než muže objeme pažemi a pomalu položí do podrostu. Přitom už se rozhlíží po okolí. Ještě jeden poslední a můžou odtud zmizet. Ne, nezůstanou v domě, jehož poloha je odhalená. Bylo by to bláznovství. V hlavě už má jasná plán, kam se vydají, kde bude jejich dočasný úkryt. Jen však na chvíli, dokud ho Aqui nezbaví čipu pod jeho kůží. Všichni ho měli, nařízení z vyšších míst. Nikdo očividně nepočítal s tím, že můžou být na škodu. Posune se dál poslednímu cíli, který by měl být víc stranou. S čím ale nepočítá, je fakt, že se tihle dva šli společně. Za jeho zády se ozve zapraštění větvičky a sotva se ohlédne už je stržen k zemi. Chlap není příliš velký, rozhodně mešní jak on, přesto dokázal využít momentu překvapení. Prudký dopad na zem Ju-kenovi málem vyrazí dech, ale to ho ani na vteřinu neoslabí. Pustí se hned do obrany a snaží se zasáhnout čepelí protivníka, který je pořád nad ním. První si jeho tvář najde loktem a pokropí ho sprška krve z úst, sám ale schytá ránu vzápětí. Na pár vteřin se mu zatmí před očima, stejně se pořád snaží dostat nahoru. Rozmáchne se hlavou, co mu jen prostor mezi nimi dovolí a čelem přesně trefí nos muže nad ním. Následuje další rudý déšť, ale ten jen stupňuje agresi v něm, která je částečně kontrolovaná. Další rána přijde zboku těsně pod žebra a konečně se osvobodí. Během vteřiny už má protivníka pod sebou a dopřeje mu několik dobře mířených ran, do už tak rozbité tváře. Nakonec nechá ostří, aby dokončilo jeho dílo a nestalo se, že na něj později ještě někde narazí. Nesmí zůstat nikdo, kdo by je viděl. Konečně pořádně vydechne a znovu se rozhlédne. Je částečně krytý keřem a ten pohyb mezi stromy, je jen jako mihnutí. Přesto má pocit, že….+Ne, to ne.+ Nakrčí obočí a ve tváři se mu objeví známka strachu. Aquiho pohyb totiž není jediný, který postřehne. Jsou příliš daleko, nikdy je nemůže doběhnout tak, aby jej nebylo slyšet. Ne, udělá to úplně jinak, slyšet ho bude, ale to už bude v tu chvíli jedno. Okamžitě se zvedne a zamíří k místům, které předtím zahlédl. Maskovací síť během vteřiny odletí stranou a odhalí krosovou motorku, kterou pozná během vteřiny, když je jeho styl úplně jiný. Tahle Honda jeden z nejnovějších modelů a do lesa jako dělaná. S ní bude rozhodně rychlejší. Ozve se pořádný řev, když stroj nakopne a rozjede se mezi stromy skoro vražednou rychlostí. Je jen div, že žádný nepotká. Je to jen pár minut, než zahlédne postavy mezi stromy. Přidá ještě víc, plastem dokonce škrtne jeden z kmenů a pak si to namíří na muže, aby ho vyvedl z rovnováhy a donutil změnit směr. Objede ho a brzy se ocitne přímo mezi nimi v palebné linii. Smykem zastaví motorku, aby se postavil částečně muži čelem a pošle mu pár pozdravů zpátky z obou zbraní, které už svírá v rukou."Sedej, dělej!" Křikne na Aquiho. Je dost možné, že ho za pár vteřin opravdu trefí, ale zatím ho nutí krýt se. Ještě pár výstřelů rozhodně.
Aqui
Instinktivně si dlaněmi kryje hlavu, ale kdyby ho ten člověk trefil, asi by mu to bylo úplně k ničemu. Několik dalších kulek ho mine jenom o vlásek a vděčí za to svému šestému smyslu, který ho nutí kličkovat mezi stromy, částečně se za ně krýt a hlavně běžet jako zajíc. Už nepochybuje o tom, že ten chlap za ním je najatý vrah. Ti nikdy neskončí, dokud nedodělají svou práci nebo sami nezemřou. Jestli se ho nějak nezbaví, je prostě po něm. Dostali se kamkoliv a kdykoliv, i do vaší ložnice, když v noci klidně spíte a myslíte si, že už na vás zapomněli. Klidně i po dvou letech. Dokud Aqui na vlastní oči neuvidí jeho mrtvolu, neskončí to a to vědomí samo o sobě stačí, aby byl polomrtvý už jenom strachy. Když byl se Senou v Číně, slyšel a viděl toho vážně dost. Někde daleko za ním se ozve ohlušující řev motoru. Nemá ani ponětí, co by to mohlo být. Jestli se teď otočí, zakopne a zemře. Rámus sílí, cosi mu projede přímo za zády a pak už uslyší Ju-kenův hlas. Všechno se to odehraje asi v pěti vteřinách. Zastaví se ohlédne, uvidí ho na motorce. Zabiják je pár metrů před ním, musel uskočit, aby ho Ju-ken nepřejel, ale zvedá se z kotrmelce a rovnou sahá po nové zbrani. Prásk, prásk, až mu z toho hučí v bubíncích. To není muž v masce, ale Ju-ken, který ho donutí nedokončit první výstřel a uskočit za strom. Přesně v tu chvíli vyrazí jako zajíc, doslova skočí obkročmo na motorku, až si narazí zadek, pevně se Ju-kena chytne a motorka jako na povel vyrazí. Možná už byla v pohybu, když ještě letěl vzduchem, alespoň mu to tak připadalo. Má co dělat, aby se na ní vůbec udržel, když s ní Ju-ken smýká sem a tam, jak se snaží kličkovat mezi stromy a ztížit střelci jeho dráhu. Je to něco neskutečného. Ozve se ještě několik výstřelů, motorka jde několikrát na bok. Jednou škrtne kolenem o něco na zemi, látka kalhot se roztrhne a společně s ní i kůže na jeho koleni, ale v návalu adrenalinu to vůbec necítí. A pak jsou prostě volní. Aqui si připadá, jako by se nadechl vzduchu po dlouhém potopení. Les zmizí a oni jsou na silnici. Letí po ní jako ďasi někam pryč a do neznáma. Nikdo teď za nimi není, ale nebude to trvat dlouho. Nemá zatím ani ponětí, že to, že opustil dům, bylo možná to nejlepší, co mohl udělat. Nedovede si dát dohromady žádnou souvislost. Ju-ken ho nejspíš veze na další bezpečné místo, které spravuje jeho oddělení, ale ani po několika desítkách kilometrů nezastavuje, aby se s kýmkoliv spojil, nevolá posily, prostě nic. Jejich motorka už nevydrží dlouho. Dochází jí benzín. Není to žádný stroj na dlouhé projížďky po asfaltu. Nakonec zastaví u čerpací stanice, ale ne proto, aby doplnili nádrž. Kdo ví, jestli mají za co. Jestli Ju nesportuje s peněženkou v kapse kalhot, tak nemají ani doklady, ani čím platit. Oba vypadají příšerně a k tomu ty zbraně, co má Ju na sobě. Jakmile Aqui sesedne, uvědomí si, že mu krvácí koleno. Rána je docela hluboká, rozhodně to je na šití a když chce udělat krok, noha se mu chvěje, že ho sotva unese. Velkýma očima se podívá nahoru do Ju-kenovy tváře. Všechno je teď na něm, protože on sám naprosto netuší, co si počnou. A to ještě neví, že ho bude muset zbavovat nějakého čipu. Možná právě teď, protože Ju ho bere za ruku a rychle ho vede zadem okolo benzínky na pánské záchody. Práskne za nimi dveřmi a zamkne, takže se teď chvíli dovnitř nikdo nedostane. "Budeme na záznamu." Pípne Aqui. Benzínka má venku na střeše kamery kvůli loupežím.
Žádné komentáře:
Okomentovat