Aqui x Hakuei x Ju-ken - Dostanu nás z toho. - část 3.

(sídlo Hakueie)

Ju-ken

Ví, že měl mluvit úplně jinak. Strach ho nikdy neovládal, jak kdyby proti němu byl imunní, ale cítil ho. Pořád měl na paměti, že teď není v rukou jenom jeho vlastní život, ale šlo hlavně o ten Aquiho. Jeho hlava pracuje na svém vlastním projektu a počítá počet mužů, které zahlédl po cestě sem. Ne, rozhodně není tak naivní, aby si myslel, že jich není třikrát tolik a že jsou kolem minimálně kamery, přesto nedokáže své myšlenky zastavit. Plán útěku zavrhuje rovnou. Odtud není cesty zpět, možná tak na onen svět. Prý reinkarnace…Celá mafie s klidem zařídí, aby se nereinkarnovali už nikdy do ničeho. Tedy tak se podle něj muži proti němu tváří. Ani to ho nedonutí si na nic hrát, stejně by poznali, že patří někam úplně jinam. Musí sázet na to, že Haku už o nich ví a že nechce hned jeho hlavu. Minimálně by si mohl poslechnout, co mu chtějí. Snad. Jeho pohled je pevný, i když si krátkou úklonu hlavou prostě neodpustí. Třeba to pomůže, ale podle toho, jak se tváří, spíš ne. Nevadí, zkusil to. Svírá Aquiho dlaň a nemíní ji pustit. Pravděpodobně by mu ji museli uříznout, aby se to stalo a to i po jeho smrti. Samozřejmě je dost opatrný, aby mu ji nerozdrtil. Vteřiny se natahují a pořád se nic neděje. Napětí uvnitř něj začíná stoupat a už uvažuje nad tím, kolik se mu jich podaří zpacifikovat, než ho zabijí. Možná by dal dostatek času Aquimu, aby utekl, ale co by dělal po tom? Z druhé strany, už dost dobře ukázal, že si umí poradit i sám. Ju si dovolí krátký pohled do jeho tvář a pousměje se. Hřejí ho jeho slova, která mu opětoval. Nikdy netušil, že to může být až takový pocit, hlavně po takové chvíli. Vždycky měl za to, že se třeba jednou ožení, protože musí a tím by to pro něj bylo vyřízené. Jeho práce ho od toho naštěstí dost dlouho držela dál. Teď by se nejspíš ani nebránil, no nic, na to nejspíš nedojde. Brána se začne otevírat a jemu to dává naději, že se možná dostanou za ni. Kdyby měli umřít, už je po nich. Pokud to tedy nechtějí udělat za zavřenými dveřmi a beze svědků. No dobře, ještě nemají vůbec vyhráno. Krátce se nadechne, než s Aquim vykročí do tohoto luxusního pekla. Hakueie už chvíli neviděl a trochu se mu vyhýbal, aby nepřipomínal staré rány, které v sobě zapudil dost hluboko. Asi je bude muset vyhrabat a čelit jim. Je to zvláštně stísněný pocit, když se ocitnou uvnitř domu. Jak kdyby ho někdo zavřel do klece a on věděl, že už ho nikdy nepustí. Trochu to tak bylo. Promne prsty Aquiho paži a znovu se na něj podívá.

"Žije si mnohem líp, než já. Já mám jedna plus nula." Pokusí se potichu malinko zavtipkovat, aby bylo jasné, že on je v klidu. Není, ale Aqui to vědět nemusí. Před očima mu vyvstane představa, jak by se oni dva mačkali v tom jeho kamrlíku. Z druhé strany mačkat se zrovna s ním…+Teď? Myslíš na podobné věci zrovna teď?+ Vynadá si v duchu a je rád, že mu Aqui nevidí do hlavy. Jak plyne čas, začíná si myslet, že je v tom i jistá pomstychtivost. Pěkně je podusit, až budou vyklepaní a pak druhá vlna. Přizná si, že to svým způsobem funguje i na něj, jen je schopný tomu dlouho odolávat. Má za sebou výcvik, kdy je zavírali do místností, nechávali beze spánku ve dne v noci, aby se odhalila jejich psychická výdrž. Dlouhé hodiny tvrdé hudby, příprava na různé druhy psychického mučení a jejich šéf jim neodpustil ani to fyzické. Do dnes má několik památek na svém těle, ale jeho nikdy nezlomili. Takové malé výcvikové peklo. Když se mu za zády ozve hlas, pozná ho okamžitě. Před očima má chvíle, kdy byli ještě kluci a vyváděli všechny možné pitomosti. On byl ten, kdo se snažil to bráchovi vymluvit, ale nakonec šel vždycky s ním. Dokud to byli jen klukovské kousky, bylo to v pořádku. Největší trest dostal on, protože bratra nepřivedl k rozumu, ale byl radši, když to byl on a ne Haku.

"Nikdy mě nenapadlo, jak moc trefné to bude." Ohlédne se přes rameno a otočí se k němu čelem.

"Jen štěkat jsem se ještě nenaučil. Rovnou trhám." Ušklíbne se, než krátce skloní hlavu, aby ho pozdravil.

"Rád vidím, že se ti daří dobře na vlastní oči a ne jen z doslechu." Není to rýpnutí, svá slova myslí upřímně. Jeho oči jsou ostražité a čeká, co přijde.

"Měl jsem si asi nastudovat umění konverzace mezi vámi. Tvářili se, že mi ustřelí hlavu, jen co promluvím." Dodá ještě a přemýšlí, jestli přejít rovnou k věci.

"Nevypadáš moc překvapeně, že mě vidíš." Pořád má trochu tendenci strkat Aquiho za svá záda, aniž by si to uvědomil. Ne kvůli Hakueovi, ale spíš kvůli všem ostatním tady a z nějakého zvláštního niterního popudu. Asi je to tím, co k Aquimu cítí.

Aqui, Hakuei

Hakuei pomalu kráčí k nim a v duchu se baví tím Aquiho zíráním. Rozmarné líčení, plné rudé rty, hodně piercingů a dlouhé vlasy a k tomu skoro tepláky, domácí obuv a tílko jak do posilovny, které rozhodně neodhaluje dámské paže, ale pletenec šlach a svalů posetý tetováními. Kontroverzní a matoucí jako vždy. Haku se znovu zasměje a pokývá hlavou. 

"Ne na darmo se říká, že pes, který štěká, nekouše a to přece nechceš, aby si o tobě ostatní mysleli..." Když Aqui koutkem oka zahlédne, jak se Ju ukloní, honem to zopakuje a mnohem hlouběji. Haku se k nim doslova svalí na zabuton a nechá nohy v tureckém sedu s dlaněmi uvolněně opřenými o kolena. S Ju-kenových dalších slov Aqui pochopí, že tohle všechno patří přímo jeho bratrovi. Není tu členem rodiny, je její hlavou. Hrdlo se mu stáhne o něco víc. Tohle je obrovské bohatství, on není jen tak někdo. Klečí na patách těsně vedle Ju-kena, dlaně opřené o stehna a záda rovná jako svíčka. Má strach. Opravdový strach. Haku naznačí cosi jako poděkování kývnutím hlavy, když Ju zmíní jeho majetek a v ten okamžik se tu objeví dívka s lakovaným podnosem. Je oblečená do elegantního letního kimona, očividně žádná levná záležitost, příjemně se usmívá a v očích je jí vidět, že není žádná obyčejná posluhovačka. Je to členka rodiny s vlastním rozsáhlým tetováním na zádech. Přiklekne si k nim a na malý stolek začne vykládat čajovou konvici i s kalíšky. Stejně elegantně jim nalije, přisune mističku s cukrovinkami a věnuje jim nevypočitatelný úsměv, než zase vstane a odejde. Aqui celou dobu sleduje její chování, každé gesto, každé otočení zápěstím i úsměv a na chvíli zavře oči, aby jeho hlava nezačala vymýšlet nesmysly ohledně detailů. Někdy bylo těžké oddělit, co něco znamená a co vůbec nic. Haku se trochu přehnaně moc zasměje, když dojde na to střílení hlav a rozhodí rukama. 

"Jsou to zábavní chlapci, co?" Sáhne po cukrovince a rovnou si ji vsune mezi rty. Vypadá to až moc hříšně a na krátko při tom stočí svoje oči rovnou do těch Aquiho. Aqui se zachvěje a trhne pohledem dolů. Haku se na něj už nedívá, teď pozoruje tvář svého bratra. 

"Ne… ale jsem překvapený, že tady vidím jeho." Ukáže prstem na Aquiho. 

"Touhle dobou by měl sedět v nějakém bunkru nebo sedm metrů pod zemí a místo toho sem přijdete za ručičky a u čaje chválíte můj dům. Nemusím být kdo ví jak inteligentní, abych si z toho domyslel, že jsi porušil svoje stanoviště. Vzhledem k tvojí oddanosti a faktu, že ani já jsem tě nepřinutil jednak takhle, musím ve svých myšlenkách postoupit ještě dál a zeptat se sám sebe, od kdy je můj bratr gay se slabostí pro patnáctky s postavou rajdy na kokainu." Zamne si zamyšleně bradu. Aqui si honem prohlédne svoje tělo. Je moc hubený? Hakuei se na něj nepodívá ani teď, jen poslepu natáhne ruku pro čajíček, kterého upije. 

"A když půjdeme ještě dál, jsi tady s nehledanější osobou v Tokyu, když zapomenu na Růži. Vykašlal ses na práci, nevíš, co si počít, hn? Co vás vyhnalo zrovna sem? To je poslední otazník celé rovnice a vyřešíme ho vzápětí." O čínském zabijákovi nemá ani tušení. 

"Víš, co všechno jsi mi přinesl do rukou?" V očích mu zazáří a znovu se na Aquiho podívá. 

"Studnici vědění. Vážně si myslíš, že se nějak záhadně zabijete dřív, než se tě zbavím a zbude mi jenom on?" Nakloní hlavu k rameni. 

"Co dostanu, když ti neustřelím hlavu hned?" 

"Vím, jak vypadá." Skočí do toho Aqu

"Já vím, že ano, miláčku." Řekne Hakuei. 

"Proto tě hledali… tak proč už nejsi pod policejní ochranou?" Zeptá se přímo jeho a Aqui stočí oči na Ju-kena. Má říct všechno?

Ju-ken

Ušklíbne se na poznámku Hakueie.

"Ne, to asi ne. Jen moment překvapení není nikdy na škodu." Prohodí naprosto upřímně. Trochu si poposedne, protože takhle se mu vždycky sedělo dost pitomě. Některé tradiční věci z duše nesnášel a tohle sezení k tomu patřilo. Haku s tím nejspíš se svou výškou nemá problém, ale Ju neměl nikdy příliš talent se někam poskládat. Samozřejmě, že ani necekne, ale kdyby mohl, tak by si nejspíš ponadával a možná by mu to vydrželo celý večer. Drží se dlouho, aby pohledem vydržel na svém bratrovi, ale nakonec se přece jen neovládne a podívá se n Aquiho. Je mu ho líto, tomuto se měli v nejlepším případě vyhnout. Co naplat už jsou tady a je potřeba to celé dotáhnout do konce. Kdyby se odtud nějakým zázrakem dostali živí, stejně by si mohli zařizovat pohřeb. Krátce se podívá na příchozí dívku a pozoruje drobné detaily, ale spíš díky deformaci z práce. Přemýšlí, jestli někde ve spisu nezahlédl její popis, co se tváře, postavy a taky tetování týká. Ne, ji zrovna nezná, ale věří, že by se v tomto domě našlo několik lidí, které by rozhodně poznal.

"Vždycky jsi měl zvláštní smysl pro humor." Okomentuje bez váhání jeho smích, ale dál mlčí. Rozhodně se v jeho společnosti necítí dvakrát příjemně. Je to už spousta let, kdy společně létali po ulicích. Chybí mu ty časy, ale kvůli vzpomínkám tu není. Bohužel. Nutně musí přemýšlet nad tím, jestli se neměl starat víc, jestli neměl přece jen přijít a vidět ho alespoň jednou za čas, ať už patří k jakékoliv straně. Ne, některé věci, prostě vrátit zpátky nejdou, ale během pár hodin přehodnotil svůj celý pohled na život. Asi proto, že teď mu vůbec nezáleží na tom jeho.

"Seděl v bunkru, ale pod zemí to nebylo." Opraví ho po chvíli, aby mu prozradil část toho, co ví on sám. Pak ho ale nepřerušuje a s každým dalším slovem se šklebí víc a víc. Když dojde na patnáctky a kokain, už nevypadá vůbec mile, začíná to připomínat jeho pracovní výraz, tentokrát ale není hraný.

"Díky za naprosto dokonalý rozbor, ale nehledal jsem psychologa." Opustí jeho rty poznámka, než se neubrání protočení očí v sloup.

"Ovšem můj výběr se v podstatě nemění už asi deset let." Natáhne nosem víc vzduchu do plic. Hyde tak rozhodně nevypadal, u něj převládala úplně jiná část povahy, díky které se vídali. Pokud neměl někomu propadnout, Aqui je přesně typ pro něj. Asi nějaká úchylka na pocit, že může někoho chránit, ostatně proto je u policie. Byl.

"Myslím, že oba moc dobře víme, jak vypadá rajda závislá na kokainu a Aqui k tomu má rozhodně daleko." Je sice hubený, ale rozhodně není přehnaně vyhublý s propadlými tvářemi a kruhy pod očima. Žádné propadlé břicho s kůží navíc. Ta jeho se hezky napínala přes kosti, kůže byla hebká jen na pohled a ještě bude chvíli přemýšlet na tohle téma a dojde na trapas, který by si nerad uhnal zrovna před ním. +Nádech výdech, mafie…+ Uklidňuje se v duchu, než ho dostatečně proberou další slova. Ohlédne se na Aquiho.

"Začnu s tím, proč tu jsme. Nevím, kdo všechno po něm jde, ale právě jsme zdrhli nějaké čínské špíně. Ale těm daleko neutečeš, ne bez peněz a bez dokladů." Nemá smysl chodit kolem horké kaše.

"Víš moc dobře, že bych sem nepřišel, kdyby měl na výběr." Prozradí mu upřímně, co oba dva moc dobře ví. Ne, tohle asi není ta nejlepší přesvědčovací taktika.

"Našel nás tak rychle, že musí být krysa někde u nás. Někdo kdo jim telí všechno, co se na oddělení šustne i to, co neví nikdo jiný." Nadechne se podruhé.

"Jsem tady a odhodlaný udělat naprosto cokoliv. Věřil jsem ve svou práci a dost mě to přešlo. Co bych ti mohl nabídnout? Pokud mi chceš ustřelit hlavu, vlastně bych se ti ani nedivil a nejsem schopný ti to rozmluvit, ale…" Krátce stočí oči do svého.

"Oba dva víme, co za výcvik mám za sebou, čeho jsem schopný a pokud bude Aqui v bezpečí, je mi jedno, co mě to bude stát." Podívá se Hakueovi přímo do očí.

"Nabízím ti sám sebe, svou loajalitu, všechny informace, které mám. Polohy muničních skladů i těch se zabaveným zbožím z razií. Informátory po celém Japonsku. Úplně cokoliv tě napadne, to udělám i kdyby měl začít zametáním před tvým domem. Dokážu ti, že to za to stojí." Jeho odhodlání je patrné. Už moc dobře ví, že jako první přijde pěkný výsměch, ale tady je potřeba zahodit všechnu svou hrdost, co měl.

"Nic víc nemám. Ale jako hlídací pes...?" Zapře se dlaněmi o stehna a podívá se na Aquiho s jemný pousmáním, záleží jen na něm, co dál prozradí, on sám celý příběh nezná a něco mu říká, že Haku ví mnohem víc.

Aqui, Hakuei

Hakuei ze sebe vydá jakési ah a odmávne to dlaní. V obličeji je mu vidět nelibost nad tou poznámkou. 

"Ne, nemám zvláštní smysl pro humor, to jenom z tebe se stalo něco škrobeného. Klameš vzezřením." Okomentuje to. Kdysi se spolu smáli a hodně. Jenže pak Ju-ken získal svou veleváženost a najednou mu tyhle černé vtípky připadají až moc… tseh… Kdy se mezi nimi objevila tahle bezedná propast? Ju-kenův výraz se stane ještě vážnějším a ošklivějším, když si Haku rýpne do Aquiho a nutně přitahuje Hakueiovy oči. 

"Nech toho nebo se tě ten nebožák lekne a uteče před tebou." Napomene bratra, zatímco Aqui k Ju-kenovi zvedá zvědavé oči. Vnitřně ho to zahřeje, protože ví, proč se tak tváří, ale oči zase skloní. Čaje se zatím ani nedotkl. Ví, že je to nezdvořilé a zároveň má strach, aby s ním třeba něco nebylo. Možná je to iracionální. Kdyby Hakuei chtěl, mohl by si ho vzít násilím a Ju by s tím jen těžko něco udělal. Musí tady být okolo mnohem víc očí, než kolik doopravdy vidí on sám. Nevěří, že nejsou hlídáni. Hakueiovy koutky cuknou, když Ju začne obhajovat svůj výběr a jakmile rozpitvá i Aquiho vzezření, už má vážně co dělat, aby se ovládl. Nechce se mu tady posmívat, ale tohle snad ještě neviděl. Jak kdyby Ju nevěděl, že ho úmyslně popichuje. Jak kdyby neměl žádné prověrky a trénink sebeovládání. Chová se jako teenager, kterému někdo sáhl na miláčka, takže to je doopravdy vážné. Bude pro toho kluka dělat úplně všechno, tím si může být Haku jistý. I kdyby si před tím stokrát myslel, že se na něj snaží ti dva něco navléknout nebo ho do něčeho zatáhnout, teď na vlastní oči vidí, jak moc je Ju ztracený. A pak se postupně dozví úplně všechno. Všechno dostane nečekaný smysl a další rozměr. 

"Kdo přesně vás našel?" Zeptá se najednou naprosto vážně. Čínská špína, to je opravdu široký pojem. 

"Zabiják." Vloží se do toho Aqui. 

"Trénovaný zabiják. Takový, co jich je jen pár. Takový, co nikdy nepřestane. Je to trochu zázrak, že jsme teď tady." Haku si ho chvíli dlouze prohlíží a neví, jestli si z něj nedělají legraci. 

"Vy jste se zbláznili..." Zašeptá. 

"Jde po vás něco takového a klidně jste přišli sem?" Už ho do toho zatáhli. Zabiják si snadno zjistí, kde se ti dva schovávají, kde se vyptávají na azyl. Přijde rovnou sem a začne si s ním vyrovnávat účty. Přitáhne na sebe nežádoucí pozornost celého čínského kartelu. Něco takového teď rozhodně neměl v plánu. Pomohlo by, kdyby jim odnesl hlavu Aquiho sám? Ano, nejspíš ano. Chce o něj přijít, teď, když je tady? Ne, to nechce… Ne tak snadno. Má na takovou válku prostředky? Asi ano… ale co když ne? Necítí se vnitřně připravený. Střelí očima okolo sebe a po legráckách není ani stopa. Zamne si bradu. Hlavou mu létá hodně proměnných. Jednou z nich je i Takeshi. Pokud je Čína napojená na Tokyskou policii, je to vážně v hajzlu, ale proč to musí zachraňovat on? Proč ne nějaká jiná rodina? Jako kdyby se tenhle divný kruh okolo něj a jeho bratra konečně uzavřel. Jako kdyby jim vážně bylo od narození určeno, kde budou stát, aby dnes mohlo dojít k tomuto. Ironicky se uchechtne, aniž by Aquimu bylo jasné proč. Kdyby Ju nebyl u policie, nikdy by se s Aquim nepotkal. Kdyby Haku nebyl u mafie, nemohl by odtud ty hajzly vyhnat. 

"Já tě vážně nesnáším..." Zamumlá tiše a pořád není jasné, co udělá za vteřinu. Ani jemu ne. Má velkou rodinu a musí je všechny chránit. Zatáhne do toho staříka? Musí. Samozřejmě, že Ju-kena přešla víra v jeho práci. Někdo to tam celé pěkně podělal. Prodal je i celou japonskou vládu. Tohle mohlo mít dalekosáhlé následky. Aquiho bezpečí, jasně, jasně… Ju si ještě očividně neuvědomuje, k čemu tady ve skutečnosti došlo. Stejně ho ale Takeshimu nevrátí. Už to ani nejde. 

"Ty jsi mi dáreček..." Prohodí i přes to, že si takový dlouhé roky přál. Všechno to, co mu Ju nabízí, zní lákavě. Není to vůbec málo, ba právě naopak, jenže je to teď jaksi zastřeno stínem událostí. Přesto jsou to informace, které budou v tomto boji potřebovat. Zatím neřekne vůbec nic. Pomalu vstane. 

"Vstávej křepelko, podíváme se na to, kdo je ten muž, kvůli kterému po tobě jde celá zeměkoule. Něco mi říká, že tím rozpoutáme pořádné peklo." Prostě se otočí a vyrazí směrem z místnosti. Musí s nimi dolů do sklepních úrovní, kde je rozsáhlé počítačové středisko s jeho hackery a odborníky na techniku. Aqui jim ten obličejík popíše, oni ho najdou. 

"Čas otevřít Pandořinu skříňku, pánové!" Zvolá, jakmile jsou v doupěti plném kabelů, počítačů a monitorů. Paradoxně je zde jenom několik dalších osob.

Ju-ken

Viděl to cuknutí koutků naproti sobě a je si téměř jistý, že ví, co se mu honí hlavou. Ju byl ten, kdo dělal pro svou práci úplně všechno a ze dne na den, ne spíš z minuty na minutu přehodnotil všechno, o čem byl do včerejška přesvědčený. Kdyby ne, nebyl by tady. Svým způsobem ho to děsí, ale on nikdy nedokázal být otrok strachu, i když by to teď asi bylo na místě. Nadechne se, aby mu odpověděl, ale k jeho překvapení je to Aqui, kdo odpoví na otázku a řekne mu všechno. Sám to poznal, i když se s nikým podobným nikdy nesetkal. Jeho šéf však ano a taky jim to náležitě popsal. Hlavně je u toho pěkně shodil, když jim oznámil, že utíkat v tu chvíli nemá smysl, protože ani jeden z nich by nepřežil. Ju zatím žije, ale nebýt Hakueie, dlouhého trvání by to nemělo, teď měli jistou šanci. Krátce se podívá do země. Samozřejmě, že má Haku pravdu, ohrozili všechno, co vybudoval, to Ju dokáže pochopit. Po pár vteřinách pomalu vzhlédne.

"Za to, co teď řeknu, se budu nenávidět ještě dlouho…Ale byl jsi jediný, za kým jsme mohli jít, jsi jediný, komu věřím." Občas byl upřímný ve chvílích, kdy se to úplně nehodilo a to je asi právě teď. Ne, nebyl si vůbec jistý, že v tomto domě přežije víc, než pár minut a stejně mu věří. Musí nutně začít přemýšlet nad tím, jestli to celé němá nějaký úplně jiný smysl. Rozešli se před dlouhými roky a jeho to vnitřně pořád ničilo. Nechtěl to tak, ale nešlo to jinak, v jeho očích a v tu dobu ne. Teď tu klečí, prosí ho o pomoc a nabízí mu celý svůj život. Možná je opravdu krev mnohem víc, než dokáže lidská mysl pochopit. Nechá myšlenky myšlenkami a za dobu, co Haku mlčí, natáhne dlaň k Aquimu a mírně ji stiskne. Pořád má pocit, že mu mohl jen dotekem ublížit, ale zas tak křehký asi nebude, rozhodně umí utíkat. Pomalu stočí oči zpátky, když se ozve šepot Hakueie a ušklíbne se.

"Já vím, už dlouho. Taky tě zrovna nemiluju." Ne, tohle asi říkat neměl, ale nemohl si pomoct. Dost nepatřičně vzhledem k situaci se mu koutky pozvednou nahoru a krátce se uchechtne. Hned toho zase nechá a pozoruje tvář před sebou, aby dokázal odhadnout, co se stane v další vteřině. Pořád ještě nemají vyhráno.

"Jo, asi nejsem to, co bys chtěl dostat ke kulatinám, ale záruka se na mě nevztahuje." Druhá šance, kdyby měl mlčet, ale nějak si nemůže pomoct, aby to patřičně neokomentoval. Pořád není jisté, co z toho všeho bude. Haku se zvedne a Ju se trochu napne, aniž by pustil Aquiho dlaň. Společně s Aquim se zvedne a teprve teď se mu trochu uleví. Není k tomu asi ještě důvod, ale pořád je to krok kupředu a dává jim to několik další minut život. Teď se počítá opravdu každá. Rozhlíží se po domě, když prochází a míří do sklepa? No výborně, tam je zavře a zůstanou tam asi už na věky.

"Možná jsem si ten čaj měl dát." Zamumlá si pro sebe. +A poslední cigaretu.+ Doplní si v hlavě. Nestačí však zírat, když se mu před očima objeví počítačové doupě. Několikrát překvapeně zamrká a pak uznale pokývá hlavou. Zná několik lidí z jeho práce, kteří by mu za podobné vybavení utrhali ruce. Z bývalé práce. Zvykne si nato vůbec někdy? Podívá se na Hakueie a pak na Aquiho.

"Jestli ji má někdo otevřít, asi neznám lepšího člověka." V očích se mu jasně odráží slovo šílenějšího. Stejně je podivně v klidu. Ten neodbytný pocit, že to tak má být, aby stanuli na stejné straně…Jak kdyby poslední část svého života byl někde, kam nepatří. Nakonec to byl asi on, kdo možná šel po špatné cestě. Už jenom za podobné myšlenky se asi zabije sám.

"Takže ty víš, o co tu celou dobu jde?" Zeptá se Hakueie na přímo.

"Tvrdili nám, že mají informace, které pomůžou japonské policii. Teď když se Aqui objevil, odjedeme do přísně tajných bunkrů a na druhý den ho máme. Je jen pár lidí, kdo ví, kde jsou. Je jen pár lidí, kteří dokážou projít jejich ochranou." Odvrátí pohled od monitorů a rozhlédne se kolem. 

"Do včerejška bych ti řekl, že jsem ochotný za ně dát ruku do ohně." Promne si čelo.

"Řekl bych, že už takovou blbost neudělám, ale právě jsem svěřil víc, než jeden život právě tobě. Asi jsem se vážně zbláznil." Zamumlá si spíš pro sebe.

"Myslím, že na tohle mi nebude stačit ani jedna flaška a kartón cigaret." Protočí sám nad sebou očima v sloup a poposune se blíž k Aquimu hned, jakmile se pohne. Vážně je jako pes, hlídací.

Aqui, Hakuei

Chvíli všichni tři jenom tak stojí uprostřed místnosti a rozhlížejí se po blikajících monitorech a tiše pracujících mužích. Někteří mají sluchátka a příliš si jich nevšímají.

"Vím, že Aqui je klíčem a odpovědí na zásadní otázku. Všichni ho kvůli tomu hledají. Mafie… Policie… Viděl tvář toho, kdo za tím vším stojí. Ta osoba je tak moc nebezpečná, že si to ani nedovedeme představit a tak se za Aquim všichni honí jako za svatým grálem. Někdo pro to, aby ho zavraždil a stopy na vždy zmizely, někdo pro to, aby zjistil pravdu a měl důkazy ve svých rukou. Tak jako já. Dost jste mi usnadnili práci. Aquiho jedinou nevýhodou nebo možná obrovským štěstím je, že vlastně netuší, komu patří tvář toho muže. Ale za chvíli to konečně zjistíme." Vysvětlí situaci. 

"Pojď." Vezme Aquiho opatrně za předloktí a odvede ho k velkému pultu, kde je šéf téhle malé jednotky. Řekne mu, koho přesně mu vede a oči šéfa se užasle rozšíří. Několik nejbližších spolupracovníků ustane v činnosti a vykloní se od svých monitorů, aby se na Aquiho mohli podívat jako by snad byl jednorožcem. Všichni tady vědí, jaký má dar a taky jak dlouho se mu dařilo skrývat a tak jsou na něj jednoduše zvědaví. Aqui nejistě polkne. Cítí na sobě všechny ty pohledy. Nejistě se ohlédne po Ju-kenovi, ale pak se zase podívá zpátky. Všechno tady svítí a bliká a jakmile se podívá na jakákoliv data okolo sebe, začnou mu neodvratně naskakovat do hlavy. Na chvíli zavře oči. Čím víc toho bude vědět, tím bude všechno horší, ale Haku ho odsud stejně nikdy nepustí. 

"Pamatuju si všechno. Celý ten den. Kde přesně jsem stál, jak daleko byl on a kudy šel. Co měl na sobě. Kdo byl s ním." Začne potichu a Hakuei se pro sebe pousměje. Hodný chlapec. Nakonec ho nemuseli ani nutit. Šéf přikývne a mluví na Aquiho stejně měkce a tiše. 

"Dobře. Přeneseme se do toho dne. Pokusíme se na kamerách najít místo, kde jsi stál a odtud pohled tvým směrem. Bude to taková simulace. Pokud ho uvidíš, pokusíme se to místo zachytit a přiblížit a jakmile budeme mít tvář, je to hotovo." Řekne. 

"Není to až moc snadné?" Založí si Hakuei ruce na hrudi.

"Problém bývá v ostrosti a nekvalitě kamer nebo záběrů. Pokud ho nenablížíme dost, Aqui ho nikdy nepozná. Pokud přišli na to, kdy a kde ho viděl, možná ty záběry sami smazali..." Vysvětlí šéf. Pak by bylo všechno ztraceno. Šéf svolá tým do práce a všichni se i s Aquim posadí k počítačům. Hakuei je chvíli pozoruje a pak se vrátí k Ju-kenovi. 

"Nemiluješ mě a přesto jsem jediný, komu věříš… Jeden by si myslel, že existuje jeden policajt, za kterým bys mohl zajít…?" Jestli spolu spí, se může jenom domnívat, ale ví o tom, že si navzájem prokazovali pracovní službičky. 

"Zatáhl bys ho do toho, zničil jeho život i práci… Lepší zničit ten můj, hn?" Podívá se mu přímo do tváře. Není v tom vlastně žádná výčitka, spíš ví, že má prostředky a proto tady Ju-ken je, ne proto, že by to s tou vírou v mladšího bratříčka bylo zase tak žhavé. Kdyby Haku nechtěl Aquiho, zbavil by se jich hned, aby po něm zabiják nešel, to přece vědí oba… Tak jakápak víra… 

"Nemusíš mi lhát, abys ze mě dostal, co potřebuješ. Oba víme, jak to je." Jeho bratr nad ním zlomil hůl už dávno. Vlastně mu to kdysi bylo líto. Opravdu moc chtěl kdysi tady a teď, když tady je… není to zdaleka takové, jaké si to přetavoval. Asi proto, že tu není kvůli němu, ale kvůli tomu klukovi. 

"Oni teď budou pracovat a ty tady bez dohledu rozhodně nezůstaneš. Mí chlapci tě odvedou do pokoje, kde se můžeš vyspat. Já mám práci. Máš moje slovo, že bude jako v bavlnce. Buď ti ho vrátím na odpočinek, nebo rozlousknou šifru. Nedohaduj se se mnou, nemá to cenu." Dotkne se krátce jeho ramene a pak ho prostě mine a odejde. O pár vteřin později se před Ju-kenem objeví ta samá dívka, která jim podávala čaj. 

"Následuj mě, prosím." Vybídne ho, aby ho odtud odvedla.