"Tady je někdo na hezké věci." Okomentuje Senovo nadšení z nákupů. Samozřejmě, že si toho všiml už při první chvíli v ložnici, kdy jim to nabídl. Je čas mu ukázat, že s ním můžeme opravdu hodně a záleží jen na něm. Pomalu sklouzne očima na Manu a upřímně se pousměje."Měl jsi pravdu. Je čas najít tu správnou páku na tebe." Prozradí mu možná trochu neprozřetelně své myšlenky a taky to, že mu na tom svým způsobem záleží. Teď není prostor něco příliš skrývat. Je to riskantní, ale taky to může změnit úplně všechno. Stačí mu jediný Manův úsměv, aby věděl, že dneska to dopadne úplně jinak, než minule. Je na čase, aby se posunuli kousek dál a pro Sagu je v tom další kousek jisté důvěry. Nepřikazuje jim nic, nechává to sice částečně ve svých rukou, ale taky na nich, jak se rozhodnou. Mana vypadá, že v tom má jasno a Senovo koktání, když se ho dotkne na citlivých místech taky. Není v tom žádné odmítání jako dřív. Nemůže stoprocentně říct, že by toho nechal, kdyby to odmítání přišlo a není důvod nad tím přemýšlet.
"Ano, to zkusíme. Bude se ti to líbit." Dojde i na sebevědomou poznámku a odkrytí části jeho povahy. Je přesvědčený, že má pravdu a je jasné, že se bude hodně snažit, aby to tak opravdu bylo. Přistihne se, že tají dech, když vidí, jak se Mana přibližuje k Senovi. Viděl už hodně filmů, ale žádný z nich se tomuto ani nepřiblížil. Rty mu zlehka klesnou od sebe a vážně hrozí, že přivře oči pod tíhou nastupující touhy, ale nakonec se přece jen ovládne, aby si to užil do poslední chvilky. Jsou to jen vteřiny, než se on sám pohne. Jako první odhrne látku na Senově rameni a přitiskne se na hebkou kůži svými rty. Olíbává každý kousek, nevynechá ani krk, kde hledá ty nejcitlivější body, na které bude Sena reagovat. Jak se jindy tvářil skoro arogantně, tak v posteli to bylo všechno jiné. Jak kdyby sténání a povzdechy jeho společnosti dokazovaly, že své ego si nepěstuje jen tak pro nic za nic. Jenže už to není jenom o tom. Sám překvapeně zamrká, jakmile ucítí Senovu dlaň ve svém klíně. Nemá v plánu se krotit a tak se ozve jeho tiché zasténání, aby ho podpořil. Sám mezitím hledá dlaní znovu jeho klín, aby pomohl Manovi. Senovy doteky jsou skoro neznatelné a stejně mu způsobuje zatmění před očima, asi hlavně kvůli tomu, že to dělá sám do sebe. Je to příjemný pocit. Sám ho zlehka pohladí po zápěstí, než sevře drobnou dlaň a přitiskne ji na svůj klín. Je v tom jakési svolení a ujištění, že všechno dělá dobře. Počká si, až se Mana na chvíli odtrhne od Senových rtů a sám si je na chvíli ukradne, aby ho mohl pomalu začít pokládat na postel. Už to vypadá, že se rozhodli Senu zničit, ale proč by ne? Jakmile je Sena zády na posteli, sám se začne přesouvat nad jeho tělo a na druhou stranu, aby byl mezi ním a Manou. Vrátí Senovu dlaň do vlastního klína a po krátkém vychutnání jeho spodní rtu, stočí svůj pohled na Manu. Zasekne se na pár okamžiků v jeho pohledu, než si ho přitáhne na své rty v mnohem vášnivějším polibku. Sám se dál věnuje Senovu klínu, přesvědčený, že pohled na ně se mu bude líbit. Začíná mít pocit, že by se nejradši rozpůlil, aby se mohl patřičně věnovat oběma, ale zase si věří dost na to, aby to zvládl i tak. Na chvíli přestane Senu dráždit, vezme jeho drohou dlaň, která zatím nemá moc práce a položí ji Manovi do klína. Sám ho vede v prvních pohybech a užívá si pohled na ně.
"Úkol pro nás dva, Sena-chan." Podívá se jmenovanému do očí.
"Je čas ha donutit pořádně promluvit." V očích se mu blýskne a krátce Senu líbne na rty, než ho donutí, aby Manův klín víc stiskl.
"Ukážu ti, co všechno se dá dělat. Stačí jen pozorovat a patřičně si to užít." Provokuje ho dál, aby se zbavil posledních kousíčků ostychu. Je neskutečně roztomilý, když to dělá a ta ouška celý obraz jen dokreslují, jenže mu začíná být jasné, jak moc sexy bude, až se přestane ovládat. Mana neskutečně sexy je a je cítit, že to ví. Je čas to naučit Senu. Je to jen vteřina, než zapluje dlaní po Senovu košili a pak už není problém se dotknout přímo jeho klína. Sevře jeho chloubu mezi svými prsty a dopřeje mu pár pomalých pohybů a pár rychlých, aby věděl, co se mu bude líbit víc. Pořád je to hlavně o zkoumání těla vedle něj.
"Jak se ti to líbí, Králíčku?" Zeptá se ho šeptem, než sklouzne rty na jeho krk a pokračuje tam, kde před pár minutami přestal.
"Jen nám to hezky řekni a neostýchej se." Pobízí ho dál a podporuje jeho rozpoložení drážděním v klíně. Dá mu nějakou dobu podobné péče, než s tím přestane. Vztáhne dlaň k Manově šíji a jemným tlakem ho nutí se naklánět na Senův klín. U toho ho chce rozhodně vidět.
Mana, Sena
Manovy rty už jsou spojené se Senovými, ale tu Sagovu provokaci ohledně pák na něho rozhodně nezapomene. Tohle bude věčný boj o to, kdo bude mít nad kým navrch, protože se Manova přirozená dominance bude tlouct se Sagovou autoritou pána proti otroku, ale už teď ví, že ji chce všechnu využít v Sagův prospěch. A samozřejmě pro vítězství jejich věci, ale toho by mohl být Saga součástí. V takovou chvíli jako je tato zvládne klidně přemýšlet, ale zdá se, že Sena už toho není schopen, protože má oči zavřené a konečně se jim poddává. Aby taky ne, tohle může být velmi příjemné a on je mladý a nezkušený. Nikdo mu tady nechce ubližovat ani ho lámat, jak to zprvu vypadalo a tím pádem ho nerozbijí ani pro budoucí účely. Sena sebou jemně trhne, když ucítí dotek Sagových rtů na přechodu svého ramene a krku, ale vyvolá to v něm vlnu příjemně rezonujících pocitů, které mají tu správnou odezvu rovnou v klíně. Nezná to, nikdy nikomu tam dole nedovolil, aby se ho dotýkal podobným způsobem. Byl to nekonečný boj o život a on na něj byl sám a až doposud si myslel, že nikoho jiného ani nepotřebuje, ale zvolna začíná přicházet na to, že jeho život by se nemusel odehrávat ve špíně a hnusu, ale tady. V pohodlí a přepychu se dvěma lidmi, kterým by na něm mohlo možná záležet. Doopravdy záležet. Nejspíš se k tomu slepě upíná jako se upínal na Showa a pak toho bude zase litovat, ale nedovede si pomoct. Je ze svého krátkého života unavený a až dosud si to nedovedl připustit. Podvědomě potřebuje náruč a domov, i když by byl jinak schopný donekonečna bojovat a tvrdit přesný opak. Jeho odvážný dotek si vyžádá dvojí reakci. Tou první je Sagův povzdech, ale tou druhou je i jeho dotek v Senově klíně, který ho odešle málem do kolen. Kdyby ho Mana neměl ve svém zajetí, okamžitě by k Sagovi přenesl svou pozornost, ale takhle jenom trochu zmučeně zasténá, protože Mana ho nechce pustit a tříští Senovu pozornost mezi je oba. Je to k nesnesení a to je to teprve začátek. Manovy dlaně už kloužou po Senově těle, hledají místa, o kterých ví, že jsou citlivá, klesají a zase vracejí nahoru a neustále ho zaměstnávají, aby Sena nemohl přemýšlet nad tím, kam si Saga pokládá jeho ruku. Chce, aby všechno dělal intuitivně a tak to bude nejlepší a nejpřirozenější. Saga sám si kontroloval intenzitu i míru stisku a Mana věřil, že Sena se učí rychle a všechno si uloží do paměti, i když to teď vypadá přesně opačně. Pak ale musí dát svoje ruce pryč, protože Saga si na chvíli přivlastní Senovy rty a posléze i celé jeho tělo, když se ho rozhodne položit na postel. Sena se nebrání, ale jeho pohled do Sagových očí je nejistý. Zároveň už ale opředený touhou a tak pouze chvíli svírá Sagovy paže, než si Saga vrátí jeho dlaň do vlastního klína. Mana je pozoruje, dokud se nestřetne se Sagovým pohledem a v tu chvíli má pocit, jako by se mezi nimi přelilo něco víc. Nedovede to pojmenovat, zatím tomu příliš nerozumí, ale je si jistý, že to není jenom jeho přání nebo výplod fantazie. Prostě to viděl. Teď se Saga dravě vrhne na jeho vlastní rty, ale on mu velmi schopně konkuruje a rozhodně se jím nemíní nechat porazit. Sena sám se svíjí pod doteky Sagovy dlaně v klíně a jakmile otevře oči a uvidí ten hřích nad sebou, nejde to jinak, než se jimi nechat zcela strhnout. Je to neskutečně vzrušující, zajíždí si při tom prsty jedné ruky do vlasů a trochu zapomíná na to, co má dělat on sám v Sagově klíně. Chce si užít momentální pozornost a nemá moc daleko k tomu, aby se dostal do úplně jiných výšin, než oni dva. Dnes to asi půjde hodně rychle. Z tohoto stavu na hraně ho vytrhne Sagův hlas. Přinutí se otevřít oči a podívat se na něj, ale chvíli vypadá, jako by mu ani nerozuměl. Mana se pousměje. "Jdeš na něj moc rychle, Saga-chan." Řekne možná důvěrněji, než by měl, ale šlo to tak přirozeně, že si to ani neuvědomí. Teprve v tu chvíli Senovi dojde, kde má druhou ruku a nepokrytě zčervená. Mana nenuceně pokrčí rameny a dá tak najevo svou odolnost, když se ho někdo jiný takto dotýká. Je přece dominant, tohle ho na lopatky nepoloží. Zatím…
"Já nemluvím dostatečně?" Podiví se Mana, ale stiskne rty i čelist, když Sena přitlačí. To už bylo trochu horší. Sena se pořád červená a přeskakuje očima mezi nimi. Saga se ho pokusí zničit, když dopřeje jeho klínu mnohem víc pozornosti, než se snad dá snést, Senův hlas protne celou ložnici, propne se v zádech a pevně semkne víčka. Mana se znovu tiše zasměje.
"Úkol s otrokyní vedle splněn, můj pane. Bylo to příliš snadné..." Zapřede. U tohohle se tedy nezapotil. Senovi je úplně jedno, co si tam povídají, momentálně nechce, aby Saga někdy skončil a jestli si kdy myslel něco jiného, tak už si to nemyslí. Saga něco říká, ale jemu je prostě jedno co. Oči má zavřené, svíjí se v bocích a tahá za povlečení okolo sebe. Mana se cítí nad věcí přesně do okamžiku, než mu dá Saga jasně najevo, co by teď měl dělat. Vymění si s ním překvapený pohled, ale dnes už mu nemůže v ničem bránit. Tohle bude rychlé, měl by se připravit na okamžitý pocit plných úst. Přesto se skloní, nikoliv však podvolí. Saga čeká divadýlko? Nechá Senu vklouznout mezi svoje rty, je to asi dvakrát nahoru a dolů, než zvedne drzý a provokativní, při tom vlastně netečný pohled k Sagovým očím, jasně vysílajíc vzkaz, že nebude na sto procent po jeho a pak už Sena exploduje v prvním gejzíru vášně. Mana se musí chvíli soustředit, aby se neudusil, ale nakonec se s tím elegantně vypořádá a zase se narovná jako pravítko, jako by se snad ani nic nestalo. Za to Senův hrudník se zvedá tak rychle, že má Mana skoro strach, jestli nevolat záchranku. No tohle?
Saga
Vnímá moc dobře, že se Senou to nebude tak dlouhá příjemná práce, jak to zprvu vypadalo. Počítal s tím, že se bude bránit mnohem víc, ale jsou s Manou tak neodolatelní, že to bude rychlé. Nevadí mu to, právě naopak, žene to jeho ego mnohem výš. Stejně má v plánu se pak přesunout ještě o kousek dál, protože se Senou skončit nehodlá. Slíbil toho Manovi hodně a dneska je ideální čas to celé splnit a ne, žádné zábrany v tomto ohledu neexistují. U něj rozhodně ne. Co by opravdu neusnesl, je myšlenka na to, že si to s ním kdokoliv neužil. Představa, jak vyprávějí někomu dalším, že stojí za houby…Nemůže si přece pokazit reputaci. Vlastně mu na té postelové záleží o hodně víc, než na té, kterou by rád pěstoval jeho otec. Obojí je dost vysoko a hodlá to dál posouvat mnohem dál. Manovy polibky jsou neskutečné. Měl pocit, že se nedokáže jen tak odtrhnout. Našel v něm zdatnou konkurenci, která by mohla přivádět k šílenství i jeho samotného. Sena se to jistě velmi brzo naučí a s radostí bude jejich trénink sledovat. Ano, to by si příště mohli vyzkoušet. Nechá je užívat si v bazénku a sám si bude krátit chvíli na posteli. Není si úplně jistý, jestli je něco podobného schopný vydržet, za zkoušku to ale stojí. Spokojeně se usměje a stejně tak i vydechne, jakmile se ložnicí rozezní Senův hlas. Má nádhernou barvu, hodí se sem dokonale. Manovy rty mu dopřávají dostatečnou slast, kterou očividně dlouho nevydrží a Saga se mírně narovná, aby na ně dobře viděl. Teď ho nepotřebují. Sám si dopřeje dotek ve svém vlastním klíně v okamžiku, kdy se na něj Mana podívá."Testuju hranice, které je pořád potřeba posouvat." Odpoví mu bez váhání a na jeho hlase je znát, že to na něj dost působí. Nebyl imunní, to ani náhodou a čím víc se mu dostávalo, tím víc byl ochotný dát a to teď platí dvojnásob. Nakloní hlavu na stranu, jak kdyby přemýšlel, jestli Mana opravdu mluví dost nebo to pořád ještě není ono. Ne, je to málo, donutí ho pořádné zazpívat, i kdyby u toho sám měl vypustit duši. Úkol, který si právě dal, není snadný, ale pořád je tu jeho sebedůvěra, která mu nedovoluje myslet si cokoliv jiného. Počká si, až se Mana oddálí od Senova klína, než k němu natáhne ruku a setře kapičkou Senovy touhy, které mu utkvěla v koutku. Sám si vloží prsty mezi rty a prostě ho ochutná. Je jasné, že není nic, co by bylo v této ložnici tabu.
"Asi je čas dát ti obtížnější úkoly, nepochybuji, že je zvládneš." Pochválí Manu se spokojeným blýsknutím v očích, kde je vidět touha, kterou v něm probudili. Pak se pomalu otočí na Senu, která vypadá úplně mimo tento svět. Líbí se mu to, je to opojené dostat někoho do takového stavu. Pomalu se k Senovi skloní, dlaní ho zlehka pohladí v klíně, aby jeho rozpoložení ještě podpořil a nakonec mu dopřeje krátký polibek na jeho koutek.
"Jen si to pořádně užij. Není to naposledy, Králíčku. Byl jsi úžasný." Pochválí i jeho a je znát, že to myslí naprosto upřímně.
"Kdybys moc chtěl, můžeš se k nám později přidat. Postarám se o tebe znovu a rád." Pošeptá mu skoro do ouška, než se narovná a přesune se na druhou stranu k Manovi. Bez váhání ho vezme za bradu a přitáhne si ho k dalším polibkům. Je znát, že je sice mladý a nemá v plánu se brzdit, ale taky je cítit, že už má něco za sebou. Však taky dost dřel, aby to bylo takové. Snaží se ho rozptýlit svými rty, aby i jemu dopřál doteky v klíně, pořád mu ale překážejí kalhoty, kterých se potřebuje nutně zbavit. Možná by se mu ta pouta nakonec i hodila. Zůstává ještě chvíli klečet, částečně nad ním, než ho prudším šťouchnutím dlaní odešle do postele. Najednou se trochu projeví jeho věk, když se zatváří pobaveně, ale dlouho daleko nevydrží.
"Je čas na odměnu pro tebe." Pošeptá mu, když se mu podaří na chvíli odtrhnout od jeho rtů.
"Jen přes kalhoty to nepůjde." Ušklíbne se a je znát, že umí být i netrpělivý.
"Senovi jsem slíbil nákupy, ale ty potřebuješ úplně jiné odměny." Předkládá mu své vlastní myšlenky a s hříšným úsměvem se pere se zapínáním jeho kalhot. Jestli mu bude bránit je dostat dolů, asi mu je zničí a bude hotovo. Zatím sebe odsouvá na druhou kolej. Je to jen na chvíli. Věří, že potom dostane, co sám chce. Rty už se posouvá o hodně níž, dokud není až u lemu kalhot, které začne pomalu stahovat. Jakmile odhalí bledé stehno, bez váhání do něj zlehka zaboří zuby na vnitřní straně. Je to dost blízko citlivým partiím. Očima vystoupá nahoru, aby věděl, jestli se mu to bude líbit nebo ne. Pracuje rychle a za chvíli už má jeho kalhoty u kotníků a je na čase je rvát dolů. Podívá se znovu nahoru, hravě na něj mrkne, než se posune mnohem výš, zapírají se dlaněmi vedle jeho boků a pak se prostě skloní k jeho klínu. Jazykem oblízne špičku jeho chlouby, než ho přijme do svých úst a nedá mu možnost se ani nadechnout.
Mana, Sena
Mana sklouzne pohledem k Sagovi přesně v ten okamžik, kdy si strká prst do úst a i když je jeho tvář pořád stejně netečná, v očích mu už hoří studené plameny. Tohle všechno na něj působí, musel by být impotentní kdyby ne a to naštěstí není. Mohl se bránit jak chtěl a mít silné sebeovládání jak chce, ale pořád je jenom muž a ti druzí dva v jeho posteli jsou mladí a krásní. A k tomu se k nim Saga chová velkoryse. Natolik po tom, co tu prováděli, že by jeden skutečně zapomněl na to, kým doopravdy jsou. Nehne ani brvou, když mu Saga naznačuje, že tohle rozhodně nebylo jediné, co od něj chce vidět a sám posune pohled na Senu, který je ještě pořád mimo a celé to gesto s prstem vůbec nezaznamenal. Tváře má zrůžovělé vrcholem a je opravdu roztomilý. I Manovi se líbí. Na to, že se ho Mana v podstatě ani nedotkl, to asi vážně nebyl špatný výkon. Líbí se mu? Najednou by se ho na to rád zeptal. Ale kdyby ne, určitě by si nesáhl na vrchol tak rychle. Sena sebou prudce trhne a částečně se svine do klubíčka, když Saga dlaní podráždí jeho ještě pořád přecitlivělý klín, ale taky konečně otevře oči a podívá se do těch nad sebou. Jen krátce, než ho Saga líbne na koutek. On že byl úžasný? Nějak si nedovede vzpomenout, co že to dělal, ale když se to Sagovi líbí? Trochu nepřítomně se usměje, ale v jeho tváři je znát uvolněná spokojenost. Zrovna přichází na to, co je to slast a líbí se mu to. Neví, co by si počal, kdyby ne, ale je to naopak a z něj spadne jakási vnitřní odtažitost. Tohle by přece mohl zvládnout a ještě si to navrch užít, no ne? Život najednou začíná vidět o dost růžověji. Několikrát zamrká, když mu Saga nabídne pozdější přidání se a poposune se na polštáři trochu výš do pohodlnější pozice. Je mu jasné, že Sagova pozornost se teď plně přesune na Manu a lhal by, kdyby nehořel zvědavostí na to, jak si s tím Mana poradí a co vlastně budou dělat. Vzhledem k tomu, že leží v podstatě pod nimi to bude… asi by se měl raději něčeho držet. A co je ten zvláštní spokojený pocit, který se zatetelí v jeho nitru, když mu Saga řekne, jak rád se o něj bude starat? Myslel si, že budou na kolenou plnit jeho touhy a nic víc a zatím to bylo spíš obráceně. Sena se cítí zmateně, ale zároveň konečně spokojeně. Za to Mana už se zase dívá na Sagu jako by ho vyzýval, ať si jenom něco zkusí. Senovi někdy připadal trochu děsivý. Třeba teď. Mana se ani nenaděje a už má bradu uvězněnou v Sagově sevření. Ani na okamžik mu nezůstane nic dlužný, když se opře do jeho rtů a rozpoutá s ním nefalšovanou bitvu o nadvládu. Nakonec je to ale on, kdo skončí v peřinách na zádech vedle Seny a v očích se mu divoce zablýská. Sena se maličko poposune, opře si dlaň o spánek, aby zůstal dál roztomilý a vypadá u toho jako by se díval na televizi. Ve skutečnosti se docela dobře baví.
"Když na odměnu, tak si lehni ty." Pohodí Mana vzpurně bradou, ale není mu to vůbec k ničemu. Saga už svádí souboj s jeho těsnými kalhotami a Mana má pocit, že dřív budou na několik kusů, než se mu to podaří. Samozřejmě, že mu to zrovna moc neusnadňuje, ale taky za to schytá první kousnutí. Tiše sykne skrz zatnuté zuby a mírně se propne v zádech, ale mělo by to být všechno přesně naopak! Tohle mu Saga dělá schválně, o tom nepochybuje a při tom je to Sena, kdo může za ty pitomé hodinky. Ten si hajá jako v bavlnce, samé byl jsi úžasný ach a och a on to tady schytá… no to určitě! V jeho mysli už se probouzí určitá panovačnost, kterou v sobě odjakživa má. Zrovna přemýšlí, jak ho dostat pod sebe, když najednou ucítí přímo v klíně jeho jazyk. Oči se mu zaskočeně rozšíří a na chvíli je upře někam do prázdna před sebe. Prsty okamžitě sevře látku prostěradla a pak se jeho hlas opravdu tiše rozezní ložnicí, protože Saga ho nekompromisně přijme mezi svoje rty. Zaznamená pohyb vedle sebe, když se Sena nadzvedne na předloktí. Kdyby k němu býval byl schopný otočit tvář, všiml by si, jak na to celé hledí s pootevřenou pusou a vlastně docela fascinovaně, ale on je teď nějak rád, že dovede vůbec dýchat. Nechce se mu podvolit tak snadno, ale zároveň je to příliš dobré na to, aby se o to chtěl připravit. Nakonec si dovolí klesnout do peřin a zavře oči. Stejně mu ale nedopřeje svůj hlas o moc víc. Alespoň v něčem mu odporovat prostě musí. Sena se pomaličku posadí a neví, na kterého z nich se dívat dřív. Výrazy jich obou jsou vzrušující a znovu rozpalují jeho tělo. Neklidně si poposedne. Možná by se neměl dívat, ale momentálně má dokonalý výhled přímo na Manův penis mizející v Sagových ústech. Nejspíš bude ještě jednou a bude mu k tomu stačit tohle. Jak to Mana vydrží tak dlouho?
Žádné komentáře:
Okomentovat