Mana x Sena x Saga - Je čas, abych se začal učit. - část 5.

(Sagův byt)

Saga

Senova reakce na prožitý vrchol je naprosto kouzelná. Už dlouho neviděl někoho, kdo se choval podobným způsobem. Je vidět rozdíl mezi ním a Manou a Saga doufá, že si jich užije mnohem víc. Senu můžou postupně všemu učit a to se jeho povaze líbí, za to Mana vypadá, že už toho umí dost. Rozhodně se tváří, že má dostatek zkušeností, ale to Saga taky a je na ně patřičně hrdý. Potřebuje nutně zjistit, kam až sahají Manovy zkušenosti, aby se jim mohl dostatečně přizpůsobit a ukázat mu věci, které ještě nezažil. Bude to hodně těžké, ale nebojí se toho. Koutkem oka pozoruje Senu, aby zjistil, jak moc se mu bude líbit je pozorovat. Věří, že se chytí, až se víc vzpamatuje z prožitého vrcholu. Zvládne je oba, to bude ten nejmenší problém, ale mohl by Manu trápit tím, že Senu nechá víc se učit. Bude chtít? Věří, že se tomu s radostí poddá. Sám se víc poposune na Manově těle, aby částečně zalehl jeho stehno a zabránil mu ve větších pohybech. Volnou rukou ho jisté za bok a sem tam se podívá, jak jeho kůže bledne pod bříšky jeho prstů. To je zatím jediné znamení, které ukazuje, jak moc se mu to líbí. Pokud tedy nepočítá nepřehlédnutelnou reakci v klíně.

"Pro mě bude skvělá odměna, když se začneš pořádně svíjet." Opáčí mu, aby bylo jasné, co má v plánu. Lehne si taky a nechá se rozmazlovat, ale teď nutně potřebuje mít navrch. Ukázat Manovi a vlastně i Senovi, že jeho věk rozhodně není na škodu a dokáže se postarat ve všech směrech. Taková malá obsese, ke které byl v podstatě vychováván. Znovu přeostří na Senu, který se tváří dostatečně fascinovaně. To je to, co chtěl vidět. V ten okamžik nechá Manovo přirození zmizet ve svých ústech úplně celé a zůstane tak dost dlouho, aby špička pocítila dotek jeho hrdla. Jakmile si je jistý, že je to dost odtáhne se, zapře předloktími o Manova stehna a podívá se na Senu se svůdným pousmáním.

"Víš, mám hodně práce o kousek dál, rozhodně bych ocenil pomoc. Mana si je moc jistý, že něco vydrží. Rád bych ho vyvedl z omylu. Pomůžeš mi?" Láká senu k nim. Kdyby se znechuceně odvracel, neptá se ho. Vidí však na něm, že zájem tam je. Natáhne k němu dlaň a pohladí ho po tváři, aby ho ujistil, že žádný nátlak ho nečeká. Saga už vypozoroval, že tím by u něj ničeho nedosáhl. Prostě mu dá na výběr, teď si to může dovolit. Konečky prstů hladí Manu po těle, dál mu trochu brání v pohybu a pomalu se posunuje o hodně níž.

"Víš, je hodně způsobů, jak někomu ukázat, že ho můžeš mít ve své moci. Trochu mu to vrátit. Nechceš si to vyzkoušet?" Provokuje ho dál a svádí to na slastnou pomstu. Tohle by mohla být chvíle, kdy se se Senou spojí proti Manovi a společnými silami ho přinutí sténat opravdu nahlas.

"Můžeš začít rty někde tady." Polechtá Manu na břichu.

"A pak pokračovat kousek níž." Poradí mu s blýsknutím v očích, než se sám dotkne rty vnitřní strany bledého stehna a je jasné, že u toho neskončí. Sem tam si dovolí lehké kousnutí, aby odváděl pozornost od zvedání jeho nožek. Povoluje mu, aby se mohl dostat mnohem dál. Dává Senovy čas, když sevře Manovo přirození mezi svými prsty a rty se cílené posouvá níž a víc dozadu. Ukazuje mu, kam míří, aby jeho vzrušení ještě víc podpořil. Jeho pohyby jsou rychlé, když dlaní opustí jeho klín, vezme ho pod stehny a prudce posune blíž k sobě. Donutí ho tak vystavit mu místa, které se právě chystá navštívit svým jazykem. Nebojí se dopřát mu úplně všechno, právě naopak, užijí si to oba.

"V posteli neexistují hranice, snad jen ty, kdy to druhému začne být nepříjemné, ale to poznáme za chvíli." V podstatě tady Senu školí a je vidět, že ho to hodně baví. Dál už nemá čas cokoliv říkat. Skloní se rty k bráně do Manova nitra, kterou první jen pohladí svým jazykem. Pohrává si kolem místa, kam se možná dneska podívá úplně jinou částí těla, když se bude hodně snažit. Sevře jeho stehna mnohem víc, aby se mu nemohl vysmeknout a zatlačí jazykem silněji, aby se dostal dovnitř. První jen na kousek a později se začne mnohem víc dobývat. Občas zvedne oči, zkontroluje výraz Many, stejně jako to, co právě dělá Sena. Je vidět, rozdíl v chování mezi nimi. Senu by podobným způsobem mohl zlomit, Manovi dává najevo, že i přes svůj věk mu může konkurovat. Trápí ho dlouho, dost na to, aby ho dostal blízko vrcholu i pokud mu Sena nepomůže. Pozoruje jemné náznaky, dokud se Mana příliš nepřiblíží k vrcholu. Zastaví ho jemným stiskem v klíně, aby ho vydráždil ještě víc. U kohokoliv jiného by čekal na prosby o dokončení celého svého mučení. Pochybuje ale, že se ho u Many dočká. Posune se výš o štíhlém těle, krátce se pohne klínem proti Manovu a podívá se mu do očí.

"Teď je to jen na tobě, Mana-chan." Dá mu možnost výběru.

"Co by sis přál?"

Mana, Sena

Ano, to Mana ví a proto se tomu snaží ze všech sil zabránit, ale není to tak jednoduché, jak to vypadá. Sagovy rty jsou opravdu šikovné, obratné a přesně vědí, kam se mají vydat. Mohlo mu být málo jak chtělo, ale v posteli trávil nejspíš většinu svého života a s tím se dalo jenom těžko bojovat. Mana se snaží soustředit alespoň na to, aby tak hlasitě nesténal, když už ho jinak zrazuje vlastní tělo, které se nastavuje a kroutí tak, aby dostalo co nejvíc slastného potěšení. Kdyby ho Saga nedržel, asi by si jeho ústa spletl s něčím jiným, jak moc nejde ovládat vlastní boky. Stisk na nich skoro bolí, ale spíš ho to hecuje ještě víc, než aby se tomu snažil uniknout. Jakmile pocítí zadní stěnu Sagova hrdla na své špičce, je to skoro příliš a může děkovat vší své odolnosti a speciálnímu tréninku v jisté oblasti, že se okamžitě neudělá. Proklíná ho všemi možnými jmény, za to, jak snadno si ho podal, ale nahlas neřekne nic, jen se pořád snaží udržet svůj hlas, který mu ale zmučeně uniká čím dál častěji. Když Saga z ničeho nic přestane, je to částečně úleva, kdy může popadnout dech a trochu se uklidnit a částečně by si jeho hlavu nejraději nacpal zpátky do klína, aby to konečně dokončil. Přiměje se otevřít oči a podívat se na ně na oba, když Saga promluví na Senu. Hrudník se mu při tom prudce zvedá. Sena se zatváří trochu zaskočeně, když je mu z ničeho nic věnována pozornost. Vážně si myslel, že bude jen tichým pozorovatelem, dokud to ti dva nedokončí, ale Saga chce, aby se přidal. Krátce se podívá na Manu, jako by si v jeho tváři mohl přečíst, jestli by to měl udělat nebo ne. Pořád z něj má v tomto směru trochu strach a i když je přitažlivý, není si vůbec jistý, jestli by se ho měl podobně dotýkat, ale nejsou tady od toho, aby plnili Sagova přání? Tohle přesně přece Mana ráno chtěl, když ho vlekl do Sagovy postele? A po tom, co před chvílí zažil, má najednou chuť nesedět jenom tak stranou. Už se rozhodl, že bude žít dál tak, jak mu Saga nabídl, když se k němu dnes zachoval velkoryse a tak byl čas přistoupit na všechny jeho podmínky, na způsob života, na jaký je zvyklý, tak jak si přeje, aby tady Sena zůstal vážně co nejdéle, ideálně na vždycky. A tak se sotva patrně přisune blíž a prohlédne si Manovo břicho i vzrušený klín. Mana ho pozoruje už delší dobu, musí si přiznat, že si do poslední chvíle netroufl odhadnout, jak se Sena rozhodne, ale když se k nim přiblíží, mírně se zachvěje. Teď nastane to správné mučení, to ví, a nebude to on, kdo to bude provádět ostatním. A zároveň je rád, že se Sena konečně rozhodl svůj život nezahodit. Konečně nad ním nebude muset tak moc stát. A možná tohle doopravdy přežijí. Po dalších Sagových slovech se Senovy koutky zvednou nebezpečně nahoru a Mana si tiše povzdechne. Zní to maličko jako odfrknutí. Jako by mlčky komentoval fakt, že i když Senu ke kdečemu nutil, vždycky to bylo pro jeho dobro. 

"Trápíte tygra, dokud je na řetězu, hm?" Broukne a Sena si musí připustit, že to je pravda, ale proč ne? 

"Když řetěz drží?" Zapřede v odpověď a Manovy koutky se ironicky pozvednou. Učí se zatraceně rychle. Mana sebou trhne a prudce břicho zatáhne, když ho Saga polechtá a Sena pomalu přikývne. Na kolenou se přisune až k němu a skloní se. Mana ucítí nejdřív konečky jeho vlasů, ale pak už doopravdy i rty. Jsou nesmělé, ale horké a příliš se nebojí. Zkoumá ho, maličko si hraje, zjišťuje, co ano a co ne, je to úplně jiné než Sagovy doteky. Ty brzy ucítí na svém stehnu a jdou nekompromisně nahoru. Tiše zatíná zuby při každém kousnutí, ale ještě mu nedopřeje svůj hlas. Nebrání se mu v tom, co s ním chce udělat, nemá to cenu, jen se snaží obrnit, aby se z toho slastí nezbláznil. Dvoje ruce i ústa, to dá jednomu zabrat. Jakmile jdou jeho nohy nahoru, už je opravdu napnutý a chystá si prostěradlo mezi prsty. Ještě, že tak, protože Saga znovu nabudí jeho klín a on se propíná v zádech, aby si ulevil alespoň nějak. Senu to očividně baví, usmívá se do jeho pokožky a když mu Mana odjede doslova pod rukama níž, trochu se lekne a tiše rozesměje. Mana by se po něm býval osočil, co je tady k smíchu, ale už nemůže vůbec mluvit, jen tiše sténat. Tím spíš, když si Saga začne podávat jeho zadní vrátka. Ne, ani on se nestydí, na to teď nemá ani čas. Zrovna se nejvíc zabývá okusováním vlastní dlaně, aby to vůbec nějak rozchodil a steny mu unikají ze rtů čím dál víc a hlasitěji. Volnou dlaní rozzlobeně bouchne do matrace, ale není mu to k ničemu. Sena to už zase fascinovaně pozoruje. Mana nevypadá, že by se mu to nelíbilo a tak položí svou dlaň do jeho klína a trochu Sagovi pomůže. Ne moc. Oproti Sagovu dobyvačnému stylu je on k utrápení pomalý, skoro líný a Mana asi zešílí. Dává mu tak dvě minutky. Neuběhnou ani ony a Saga jeho ruku vystřídá, aby zabránil Manovi ve vyvrcholení. V tu chvíli ložnici doopravdy protne jeho zmučený a velmi hlasitý sten, který proti podobnému jednání razantně protestuje. Mana si zrovna v duchu nařizuje, že rozhodně nebude o nic prosit, ale je od toho jen malý kousíček. Saga se teď objeví přímo nad ním a on se mu uříceně podívá do očí. +Abyste oba shořeli v pekle.+ Prskne po něm a zatvrzele mlčí. 

"Udělej to." Řekne nakonec a stočí tvář prudce do strany, jak by se nejradši neviděl.

Saga

Ještě před chvílí, kdy Mana Senu táhl na obojku do ložnice, by si nemyslel, že to skončí takto. Byl naštvaný na oba a měli tu žehlit své problémy. Nakonec to vypadá, že si to užijí všichni tři. Přestává pochybovat, když vidí Senu, jak se na ně dívá. Očividně ho to celé zajímá a je zvědavý, co se bude dál dít. No to on taky. Nemohl si odpustit, aby ho pozval k nim. Asi stačilo jen počkat na tu správnou chvíli. Vlastně celé jejich soužití tady otočil během jednoho večera. Už tomu začíná obstojně věřit. Vidí ten přerod v Senových očích a stačilo ho jen příliš nikam netlačit. Prostě mu dát pocit, že se může rozhodnout sám. Ne, ještě pořád neuměl chodit v myšlenkových pochodech někoho jiného, ale asi tomu začíná přicházet na kloub. V posteli to byla hračka, tohle bylo mnohem složitější zkoumání. Spíš to bude tím, že se o to nikdy moc nesnažil. Nenašel ty správné otroky, u kterých by to stálo za to. Jenže tihle dva ha zaujali do první chvíle, proto změnil celý koncept žití v jeho apartmánu. Dal jim moc nad ostatními a zdá se, že se to opravdu vyplácí. Asi by neměl slavit předčasně, stejně vypadá nadmíru spokojeně.

"Jen se ho neboj, on tě možná kousne, ale bude se ti to líbit." Pobídne Senu a trochu tím chce podráždit Manu. Daří se mu to, tedy podle otázky, kterou jim položil.

"A ještě chvíli bude. Nerad některé věci pouštím z rukou." Okázale sklouzne očima do Manova klína. Ano, to měl opravdu pevně v rukách a rád si to zopakuje znovu. Baví se nad Manovými pokusy být co nejtišší. Jde mu to ze začátku, ale je vidět, že tomu podléhá čím dál víc. Sena bude mnohem hlasitější, u Many mu stačí i toto tiché sténání. Tuší, že je to pro něj mnohem přirozenější a nepotřebuje hrané výkřiky, jak z béčkové porna. Na to není zvědavý. Chce ho opravdu dostat, aby na chvíli věděl, že má navrch. Jinak si před Manou pořád trochu připadá jako malý kluk, i když to na sobě nedává znát. To se dneska změní. Musí si užít pohled na ně dva, když se k nim Sena přidá. Jsou společně naprosto kouzelní. Tak odlišní, přitom jim to neskutečně sluší. Sena umí vytáhnout drápky, když je to potřeba a on z té kombinace šílí, stejně jako u Many, u kterého vidí pořádné drápy a pořád. Je to, jak kdyby přišel přímo z Pekla, aby ho dostal na kolena. Ne, to se nestalo, možná jednou, až si bude jistý, že mu to může dovolit. Do té doby….Si bude hrát on s ním. Nemá příliš času, aby si to mohl pořádně vychutnat, ale už si v hlavě dělá poznámky, že jednou opravdu vydrží a bude je jen pozorovat. Stejně sleduje, jak si Sena hraje, později ho pochválí. Jde mu to skvěle. Svírá Manova stehna, když čeká na tu prosbu, kterou prostě musí vylovit. Teď musel trochu odsunout Senu stranou a užívá si pohled zblízka do Manových očí. Jestli tohle nestačilo, aby si o to řekl, pak prodá svou postel a dá se na modlení. Ne, to asi ne, ale nejspíš by měsíc nevylezl z pokoje, válel by se v posteli sám a užíval si tak možná zmrzliny a po kýblech. Jeho ego by to prostě neuneslo. Nic z toho se stát nemá, protože se Manovy rty pohnout a vysloví, co moc chtěl slyšet. Je mu to vidět na očích a jeho úsměv taky prozrazuje hodně.

"Zdá se, že řetěz už nebude potřeba." Neodpustí si poznamenat, vezme Manu za bradu, aby jeho tvář otočil k sobě a krátce se skloní jeho rtům, aby ho mohl roztouženě políbit.

"Jsi úžasný." Pošeptá mu a je to upřímně. Pak se pomalu narovná, usadí se na paty mezi jeho stehna, než si ho za boky podá výš, vlastně si ho položí na svá stehna. Stočí pohled k Senovi a gestem dlaně ho popožene k sobě. Nakloní se, aby si mohl na chvíli ukradnout jeho rty, dlaní mu prohrábne vlasy a pak zlehka zatlačí, aby ho poslal k Manově klínu. 

"Potřebuju, aby trochu zapomněl. Jsi moc šikovný, s tebou to půjde snadno. Navíc…Už skoro křičí." Dobírá si trochu manu, zatím co si posouvá jeho boky víc proti sobě. Sám neovládne svůj výraz ani hlasitější povzdech, když se špičkou dotkne poprvé mezi jeho polovičkami. Miluje ten první pocit, který mu dodává úzké nitro. Pěkně pomaličku se dostává hlouběji, u toho víc zaklání hlavu a na tváři mu sedí blažený úsměv. Čím víc se do Many noří, tím je úsměv širší. Dá mu chvíli, aby na něj přivykl úplně, než se poprvé pohne. Teď už nebude nic prodlužovat, ani krotit sám sebe. On i Mana nemají jistě daleko k vrcholu. Jeho pohyby nejsou rychlé, ale stačí jich jen pár, aby vyvrcholil do jeho nitra. U toho víc sevře Manova stehna a přitiskne ho prudčeji na svůj klín. Jednou, podruhé a na potřetí už si to užije pěkně zlehoučka.

"Spletl jsem se, tohle bylo mnohem lepší, než jsem čekal." Přizná se jim oběma ve slabé chvilce, než se krátce rozesměje a opře si čelo o Manovu nožku.

"Prosím umýt a uložit." Zavtipkuje, je pořád trochu mimo a je to skvělý pocit.

Mana, Sena

Sena skoro nevěří svým uším, když si o to Mana řekne. Tohle nebylo předstírané ani trochu, to prostě cítí. Vidí na něm, jak je bez sebe a nedovede si ani představit jaké asi je to, co s ním Saga právě prováděl. Jemu bohatě stačilo to, co se dělo vpředu, aby vypadal takhle. Ne, řetěz nebude potřeba alespoň v tuto chvíli. Později už asi zase ano a především pro jeho vlastní bezpečí, protože Mana mu dá určitě co proto za to, jak ho tady se Sagou trápí. Mana neochotně vrátí tvář zpět proti Sagově, ale při tom upřímném komplimentu zvedne víčka a podívá se mu přímo do očí. Jeho oči už nejsou tak studené a odcizené. Je v nich cosi hřejivého a taktéž upřímného. Dosud hodně přemýšlel, snažil se být pořád o krok napřed a mít všechno pevně v rukou a teď konečně odevzdává všechno osudu a nechává to, co má přijít svému vlastnímu životu. Je to podivně osvobozující, ale taky trochu děsivé. Popojede na posteli směrem dolů a boky nahoru na Sagův klín. Je to trochu zvláštní poloha, být mu takto vydaný. Normálně by to vůbec nestrpěl. Teď má na něj ale pěkný výhled a jeho myšlenky jsou poblázněné tím, co se dělo před chvílí. Periferním viděním vnímá Senovo nervózní poposednutí. Pořád se dívá a asi je to všechno na něj až dost. Ještě se stydí pomoct sám sobě a zároveň to musí být vzrušující. Jako by se bál, kdy ho Mana přistihne, že se mu dívá přímo na odhalený klín. Umí být vážně roztomilý. Saga ho znovu pozve k nim a Mana tuší další zradu. Ani tohle nemá být jenom tak, jako by už teď neměl dost. Sena samozřejmě poslechne, přisune se blíž k nim a Mana je na chvíli svědkem jejich polibku. Sena trochu zaváhá, když mu naznačí, kam se má znovu sklonit. Rychle se podívá na Manu, který nechá oči zmizet za víčky v očekávání přívalu dvojité slasti. Bude mít hodně co dělat, aby nevybuchl hned a jestli to Sena udělá, nerad by ho zadusil. A Sena to doopravdy udělá, zatímco Saga se ve stejný okamžik začne dostávat dál. Ani nejde slovy pospat, co v tu chvíli Mana pocítí. Do celého těla mu z jediného místa doslova vystřelí gejzíry slasti, projedou jím neskutečnou rychlostí, takže sebou prudce trhne a z hrdla mu unikne první roztoužený sten. Mnohem hlasitější, než jaký by kdy zamýšlel, ale tohle už neskončí. Je to mučení. Dokonalé, ale zároveň nesnesitelné. Saga má hodně co dělat, aby ho udržel na místě, Sena se co chvíli odklání, protože to není schopný ukočírovat a zároveň toho ani na chvíli nenechá, pokud se zrovna chvíli nedívá na místo jejich spojení. Je to k zešílení. Mana nedovede vnímat nic jiného, než to co s ním provádějí. Už neví, kde je, čí ruce jsou čí, ani jak u toho vypadá nebo snad jak moc je slyšet. Někdy je výdrž skoro na obtíž jako třeba teď, kdy si nic nepřeje zoufaleji, než dostat se konečně na vrchol. Když ho konečně dostane, není to přímo do Senových úst, ale jeho společník se rozhodně nestačí odtáhnout včas. Sena zaskočeně zamrká, protože ucítí horké kapky všude po své tváři a v první chvíli vůbec netuší, jak na to zareagovat. Oči má přikované k Manovu zmítajícímu se tělu a jeho výrazu, který je úplně bez sebe, zatímco se rozechvěle pokusí něco málo z toho setřít dlaní. Mana sám uvnitř sebe vnímá Sagovu horkost, zatímco těla jich obou povolují a uvolňují se v zaslouženém odpočinku. Tělo má úplně mokré, postel bude potřeba převléknout, jak je propocená a cítí, jak mu končetiny těžknou. Zároveň na něj dosedne blažená únava a ospalost. Tohle bylo… úplně jiné, než jaké očekával. Kdyby to tušil, nebránil by se a Sena by už taky neměl. Je mu ho skoro líto, že si sám neužil přímo tohle, ale možná by to na něj ještě bylo moc. 

"Umýt potřebuju spíš já a uložit rozhodně Mana." Ozve se Senova drzá poznámka, kterých asi nebudou nikdy ušetřeni. Když se na něj Mana uříceně podívá, vidí že se Sena usmívá. 

"Promiň." Broukne upřímně za tu spoušť na jeho tváři. Nakonec je to jejich benjamínek, kdo si otře obličej do deky a vstane, aby přivolal další otroky. Někdo to tady musí dát do pořádku, než si Saga bude moci lehnout. Tedy pokud nechce vstávat, jak si přál jeho otec.

Saga

Mohl by si tisíckrát přehrávat to, jak se Mana tvářil při svém vrcholu. Dostat ho takovým způsobem…Ne, to by si na začátku, kdy ho poprvé uviděl ani nepředstavil. Stejně se těší, až mu jednou dá volnou ruku a bude mu moct ukázat, jak umí hezky vládnout. Tady v ložnici klidně může, když za dveřmi nepřekročí své hranice. Po chvilce přeostří na Senu a na jeho tvář, poznamenanou Manovým vrcholem. Je to vážně krásný pohled a je jasné, že Sena nakonec nebude zdrženlivý, chtělo mu jen dát trochu volnosti a pocitu, že je to rozhodnutí vysloveně na něm. Ne, nebylo to vůbec složité. Natáhne ruku k Senově tváři, aby ho zlehka pohladil palcem po kůži, kde tuší zasychající kapky touhy.

"Vypadáš spokojeně." Dojde první na pochvalu Senovi, než znovu stočí oči k Manovi.

"Ty taky." Zatváří se pobaveně. Mana vypadá, že by v té posteli nejradši zůstal. Nediví se jim, on by se taky nejradši zavrtal pod deku, ale…Ne, bohužel to nejde a musí poslechnout otce. Nepotřebuje další kontroly, které by přišly, kdyby nesplnil, co mu řekl. Sám se nadechne, protože chtěl zavelet k odchodu do koupelny, ale předběhne ho Sena. Stočí k němu překvapené oči a prohlédne si ho ještě jednou. No vida, jak málo stačí, aby se staral, jak má. Tohle se mu rozhodně zamlouvá a pokud se budou dál chovat podobně, bude s jim tu nádherně žít.

"Myslím, že přesně vím, jak to uděláme." Kývne na souhlas a počká, až přijdou další otroci. Nechá Senu, aby to byl on, kdo jim rozkáže, co mají dělat. Je mu vidět na očích, jak moc spokojený s jeho iniciativou je. Tak nějak si to celé představoval a jeho rozhodnutí začíná nést ovoce.

"K tomu všemu zajistěte jídlo, máme všichni tři hlad a budeme jíst tady." Doplní ještě své přání, než se začne pomalu zvedat z postele. Na pár minut zmizí ve své vlastní koupelně beze slova. On sám jim přichystá velkou vanu, kam se všichni tři pohodlně vejdou. Už po nich nebude nic chtít, jen si dopřejí pohodlí a relax. Chce, aby jeho drahokamy věděly, jak dobře se dokáže postarat, pokud budou dělat, co od nich čeká. Zlobit klidně můžou, ale jen u něj v ložnici. Objeví se zpátky v ložnici, samozřejmě na sobě nic nemá.

"Tak jdeme." Pobídne oba a vpustí je do své koupelny. Voda ve vaně je příjemně teplá, plná voňavých bublinek. Nechá je projít první a sám se ohlédne, když začnou otroci nosit první tácy s jídlem. Jednoho gestem dlaně přivolá k sobě a sám si jeden z táců převezme a pak ještě džbán s ovocnou šťávou. Jindy by si dal sklenku, ale to si nechá na večer. Nechá otroky pracovat v ložnici a sám za sebou zavře dveře do koupelny. Postaví tác na stolek vedle vany a sám se ponoří do vody. Přitáhne si oba k svým bokům a sáhne po kousku sýra na tácu. Začne je se spokojeným výrazem krmit.

"A takto se tu můžeme společně mít klidně každý den." Dopřeje oběma ještě jedno sousto, než zakloní zlehka hlavu a nechá víčka klesnout.

"Já budu muset za chvíli jít. Vy dva si odpočiňte a pak pro vás budu mít úkol." Prozradí jim, aniž by prozatím oči otevřel.

"Pozítří tady budeme mít malý večírek. Jen pár hostů, ale musí být všechno dokonale připravené." Sám se natáhne pro jeden kousek a ochutná, co jim bylo připraveno.

"Co kdybych návrh a přípravu nechal na vás?" Pozvedne obočí a podívá se na oba.

"Je mi úplně jedno, kolik to bude stát, ale musí to všem vyrazit dech. Pokud se mi váš nápad bude líbit, zaplatím i něco navíc, co si vyberete." Mrkne na oba s vypočítavým pousmáním.

"Večer se zeptám, jestli na to máte odvahu." Dobírá si je aby, než se zase pohodlně opře.

"A teď umýt, prosím." Ušklíbne se, pak se tiše zasměje a trochu rozpřáhne ruce.

"Chci trochu péče za to všechno." Najednou je zase dost dobře viditelný jeho věk. Už se dostatečně uvolnil a chce si užít příjemnou chvilku s nimi, než bude muset nahodit přijatelný obličej a vydržet všechno, co si pro něj dneska otec připravil.

"Musím být přece jako ze škatulky, co by si pak o vás pomysleli, kdybych nebyl?" Pokračuje klidně ve svém vtipkování a po očku se odívá na oba, jestli se baví nebo se nafouknou jako balónky. Asi je podobným způsobem bude trápit často, začíná ho to opravdu hrozně bavit.