Mana x Sena x Saga - Je čas, abych se začal učit. - část 1.

(Sagův byt)

Mana, Sena

Stojí vedle sebe a pozorují postel. Saga se neprobudil, když vstávali, očividně je zvyklý vyspávat. Hodinky jsou přímo pod ním, zastrčili je tam nějak špatně a příliš hluboko, takže je teď nevytáhnou a kdo ví, kdo a jak důkladně přijde ustlat. Oba dva byli se Senou v kuchyni, dát se trochu do kupy a upravit a teď si lámou hlavy, co dál. Do koupelny bez Sagy nesměli, takže si museli poradit jinak, s umyvadlem na toaletě, zrcadlem v ložnici a bez sprchy. Saga jim večer říkal, že ho mají ráno pěkně probudit a oba dva ví moc dobře, co chce. Zatímco on je s tím smířený, Sena vedle něj ani trochu a vypadá to, že radši uteče odpadem, než aby se k něčemu podobnému přiměl. 

"Vždyť je hezký, nic ti to neudělá." Popadne Mana Senu za předloktí, až to skoro bolí a ten na něj vytřeští oči. 

"Neudělá? Proč bych se měl dotýkat cizího kluka?" Zlobí se Sena šeptem a Manův pohled ztvrdne. 

"Uděláš to, i kdybych ti měl držet hlavu." Řekne mu a není pochyb o tom, že by to vážně udělal. Sena se ještě nesmířil se svou novou situací, ale Saga se k nim choval víc, než velkoryse, udělal z nich svoje trofeje, nesáhl na ně a na Senu nejspíš ještě ani nesáhne a bylo na čase mu jeho starost vrátit. Mana ho nechtěl nahněvat, chtěl po něm úplně jiné věci a toho jako nevděčníci nedosáhnou. Jen kdyby mu Saga nehodil Senu na triko, mohl teď fungovat na vlastní pěst, ale ne… každý Senův přešlap bude jeho velkým problémem, kvůli kterému může skončit a že jich asi bude. 

"Ty ho zaměstnáš… ehm… tam." Kývne Mana výmluvně k posteli. 

"Přidám se k vám, ale tak, abych vytáhl ty zpropadené…!" Dveře cvaknou a oni sebou trhnou a ohlédnou se. Je to ve vedlejších pokojích a nezní to jako otroci, kteří tam kmitají kvůli lázni, snídani a údržbě bazénu. To byly věci pro Manu a Senu podřadné, jak si Saga umínil. Další z důvodů, proč mu být vděčný. Honem si mezi sebou vymění pohled. Před všemi tam za dveřmi museli být za jedno a oba stejná autorita. Nikdo nesměl přijít na to, že šéf je vlastně Mana a Senu hlídá. Hlavně museli opravdu myslet jako jeden a nedat na sobě znát rozpor a to bude po jediném dni opravdu těžké. Sena vypadá jako někdo, kdo by to mohl zvládnout, jen ho zbavit toho jeho tvrdošíjného bloku. Je skoro devět hodin. O žádné návštěvě jim Saga neřekl, ale ještě neznají jeho rozvrh. Pokud to nebyl například Show, mohl to být jedině někdo z jeho rodiny. Kývnou na sebe a v tu chvíli Sena nezklame. Nasadí přímo profesionální výraz a Mana se pousměje. Nechtějí umřít. Je čas jít do boje. Oba dva se otočí, vyjdou z ložnice a nejdřív ze všeho se hluboce ukloní. Teprve, když narovnají záda, mohou vidět, že udělali to nejlepší, co mohli. Je to Sagův otec a osobně se přišel podívat na to, jestli dárky jím věnované, dělají, co mají. Ani na jednoho z nich nepůsobí dobře ani vřele a oba tuší, že s ním to bude vždycky tenký led. Bude hledat chyby? Vypadal jako někdo, koho vzrušují červené zadky od bití a tak si vymyslí na své otroky cokoliv, aby je viděl. 

"Dobré ráno, pane." Popřejí jednohlasně. Sena se jako první pohne k tácu s kávou a čajem a nechává mluvení na Manovi. Mana není moc rád, nikdy to nemusel, ale teď to bude asi lepší. 

"Prosíme za prominutí, Saga-sama ještě není připraven. Bude tu za okamžik. Sena-chan už ho vede a vy si mezitím můžete krátit chvíli s mou maličkostí." Řekne Mana s rukama propnutým před sebou a v tu chvíli vypadá jako panenka. Pořád perfektně nalíčený, teď jenom v košili, bez dalšího oblečení. Oba jsou jenom takhle. Sena odloží nápoje u pána na stoleček a honem rychle od něj mizí do ložnice. Jakmile je tam, protočí očima a zadívá se na postel. Je to jako z bláta do louže. Oběhne ji a klekne si na zem, aby měl tvář proti Sagově. 

"Saga-ku...sama..." Znovu protočí očima. Kruci, určitě je mladší, než on sám! 

"Tvůj… kruci… váš otec je tady." Jemně zatřese jeho ramenem a je to docela jiné probuzení, než asi kdy Saga zažil. 

"Je vedle a vypadá, že do tří vteřin přetrhne Manu za to, že ještě spíš… spíte." No do háje, on tu větu snad správně neřekne. 

"Musíš...te! Musíte honem vstát a jít tam, no vážně. Já vím, že nemusíte nic, ale teď byste měl!" Už ho napomíná. Svojí povaze poroučí jen těžko. Mana se beze slova ujme nalévání nápojů, zatímco v duchu Senu popohání. Zřetelně na sobě cítí pohled pana otce a jde z něj trochu strach. Nesmí se mu třást ruce! S milým úsměvem mu šálek podá v nové úkloně, aby nebyl napomenut, že se na něj třeba dívá, když nemá. Nemá ani ponětí, co může vyžadovat.

Saga

Saga usnul velmi rychle. Přece jen byl včerejší den náročný a on někde potřeboval nabrat energii. Společně s Manou a Senou se mu spinkalo dobře a občas zlehka procitl, aby si přitáhl jednoho nebo druhého blíž. Nad ránem však usnul tak tvrdě a to skoro doslova, že si ani nevšiml, když oba vstali. Bylo to vlastně nebezpečné, že si dovolil něco podobného, ale ne vždycky hleděl na to, co se má anebo ne. Někdy bylo podle něj potřeba, svěřit jim svou důvěru a vyřešil tím několik problémů. Ani ve snu by ho nenapadlo, že si jeho otec dopřeje podobnou návštěvu v tuhle hodinu, ale podle toho, jak se tvářil včera, to čekat měl. Jeho otec si tuto návštěvu pečlivě naplánoval. Nelíbilo se mu, jak se jeho syn včera na večírku choval k Manovi a že nechal Senu odejít, i když se nechoval, jak by měl. Nerozuměl tomu a hodlal věcem přijít na kloub. Hned jak překročí práh, rozhlíží se pátravě kolem a nenachází nic, co by bylo špatně. Tedy až na to, že Mana se Senou nekmitají stejným způsobem jako ostatní otroci.

"Jak jinak." Prohodí bez pozdravu na adresu spícího Sagy. Zná svého syna dost dobře, aby věděl, že pokud ho něco netahá z postele, stráví tam klidně celý den. Ohlédne se ještě za mizejícím Senou a pak stočí přísný pohled na Manu.

"Vidím, že tu zavádí nové pořádky." Sekne ostrým hlasem a natáhne se k Manovi, aby ho hrubě vzal za bradu, pozvedl jeho tvář a prohlédl si jeho rysy. Je opravdu nádherný, to si přiznává a je vidět, že by si Sagův dárek možná i užil sám a ne, nebyl by tak shovívavý jako jeho syn. 

"Uvidíme, jak si povedete, ale pokud Saga nebude spokojený, tebe si vezmu k sobě." Nezní to jako příjemná nabídka už jen proto, jak se tváří. 

Mezitím v ložnici začne Saga pomalu procitat. Pokrývku má tak maximálně přes jednu nohu a jinak dává na odiv celou svou postavu i zadek v černém prádle. Když otevře oči, kouká přímo na Senu. Na jeho tváři se během vteřiny objeví hladový úsměv, protože podobně si ráno rozhodně představoval. Jen by ho klidně ještě vylepšil.

"Co tu do háje chce?" Zamručí nespokojeně, protože podobné přepadovky vážně nesnáší, navíc mu kazí vidinu úplně jiného dobrého rána. Natáhne k Senovi dlaň a pohladí ho konečky prstů po tváři.

"Nejradši bych tě stáhl k sobě do postele." Řekne mu to na plnou pusu, než se přetočí a shlédne do svého klína, který…No jo, taky už je vzhůru.

"Kruci, ten vážně ví, kdy přijít. To ani nic nestihnu." Přehlíží Senovo koktání a to, že mu spíš tyká, než vyká.

"Můžeš mi tykat, ale ne před ostatními, rozumíš?" Povolí ještě trochu pravidla a Manovi to dovolí taky. Budou spíš jeho společnost, než otroci. Tak ho to bude bavit mnohem víc. Zarazí se, když dojde na trápení Many vedle a teď je vidět podoba s jeho otcem. Ten výraz rozhodně není milý.

"Podej mi župan." Nakáže mu, zatímco se sám hrabe z postele a zahalí své tělo do černé látky. Erekci asi neskryje, ale vinou jeho naštvání nejspíš na chvíli opadne. Bez váhání si přitáhne Senu za pas k sobě, když je tak blízko a líbne ho na rty.

"Jdu zařídit, aby tohle ráno bylo vážně dobré." Slíbí mu, než vykročí do obýváku, kde zrovna jeho otec drží Manu ve své blízkosti a postřehne několik doteků, které se mu nelíbí. Mana je jeho, Sena je jeho, dokud se nerozhodne jinak. Ani jeho otec nemá právo mu na ně sahat.

"Otče." Osloví ho Saga a nahodí svůj typicky znuděný výraz.

"Právě jsi mě připravil o snídani." Nařkne ho, i když si dává pozor, jakým tónem.

"Měl jsem mít první dokonalé ráno s mými dárky." Přistoupí k nim, vezme Manu za pas a ne moc vybíravě ho odstrčí stranou.

"Nalij mi šálek." Nařídí mu a tím ho v podstatě vysvobodí z otcovy blízkosti.

"Máš vstávat mnohem dřív." Odsekne mu starší muž a netváří se pořád nadšeně.

"Nelíbí se mi vůbec, jak to u tebe momentálně vypadá. Kdyby to viděl kdokoliv, pošpiní to naši rodinu." Začne mu hned vyčítat a Saga potlačuje nutkání protočit očima. +A kdy jsme to měl stihnout za noc?+ Pomyslí si znechuceně, než se s téměř klidným výrazem napije kávy.

"Výborná." Pochválí své nové přírůstky.

"Všechno zařídím dneska. Dojde na nová pravidla a rozdělení v tomto domě. Nechci se starat o nic navíc, tohle bude jejich práce. Budou řídit ostatní a tresty půjdou na jejich hlavu. Já budu mít čas na ty podstatnější věci. Je čas, abych se začal učit." Zahraje tu na tuhle stranu a je vidět, že otce to trochu uklidní.

"Vidíš sám, že je tu pořádek, nikde se nic neválí a otroci dělají svou práci, aniž bych musel vytáhnout paty z postele." Pohodí hlavou do okolí, aby si to mohl klidně prohlédnout.

"Vše je dobře připraveno, dokonce máme i naservírovanou snídani vedle." Kývne tentokrát k ložnici.

"Právě bych se cpal, kdybys nepřišel." Pozvedne Saga pravé obočí a vyslouží si káravý pohled.

"Rád tě na ni pozvu." Natáhne paži ke dveřím a ve tváři se mu nepohne ani sval. Kdokoliv jiný by si myslel, že riskuje, ale on ví, že jeho otec do ložnice nepáchne. Nesnáší tu místnost a nejradši by ji Sagovi celou předělal.

"Jsi laskav, ale já už mám snídani za sebou, navíc spoustu povinností. Jen se tu rozhlédnu." Mávne ledabyle rukou a jde se rozhlédnout po apartmánu, jestli tu není nic, co by jim mohl vyčíst. Saga se mezitím podívá na Manu a na Senu a naznačí rty něco jako pitomec.

Mana, Sena

Sena by málem horlivě přikývl, když se ho Saga zeptá, co tady jeho otec chce. V jeho očích je vidět souhlas nad jeho otázkou. Pro to ho překvapí, když ho Saga z ničeho nic pohladí po tváři a složí mu kompliment. Ledové oči trochu roztají a udělá mu místo, aby mohl vstát. Sám se postaví a otáčí se za jeho zády, aby viděl, co bude dělat. Saga ho zaskočí podruhé, když se otočí nejdřív na něj a místo, aby mu za to tykání vyndal, mu ho dokonce v soukromí dovolí. Myslel si, že to v polospánku vůbec nevnímal, ale opak byl pravdou. Několikrát zamrká a usměje se na něj. Ty jeho poznámky o tom, že po ránu nic nestihne raději neslyší pro změnu on. Honem se pohne z místa a skoro skočí po županu, aby mu ho ochotně podal. Jednak proto, že si to teď Saga zaslouží a jednak má strach, že Mana vedle už je nasekaný do snídaňového müsli. Tiše hekne, když si ho Saga z ničeho nic přitáhne k sobě a políbí ho. Teď na to není čas! A potom taky nebude! Přesto radši nic neřekne a cupitá za ním zpět do obývacího pokoje. Když mezitím Sagův otec popadne Manu za bradu, dost to bolí, ale Mana udělá jen několik krůčků blíž a dál klopí oči k zemi, i když ho nutí mít bradu spíš zvednutou. Pohled kamkoliv jinam je nadmíru riskantní. Nenese žádnou vinu na tom, jak to tady chodí nebo ne, ale tady se spravedlnosti jen těžko dovolá. V tuto chvíli má doopravdy strach a jasně cítí, jaké to je být otrokem, který nad svým osudem nemá vůbec žádnou moc. Sotva patrně, jen tak, jak mu ten stisk dovolí, se ukloní, když mu otec řekne, že pokud ho nebude chtít Saga, vezme si ho on. Vlastně by to měla být obrovská pocta, ale on ví, jak by se mu tam žilo. Vlastně si to původně přál skončit spíš u něho, než u jeho zatím bezvýznamného synka, ale teď změnil názor a cítí příležitost někde trochu jinde. S tím mužem před ním by nikdy nic nehlo, trvalo by měsíce, než by se mu ho povedlo sabotovat nebo se vetřít do přízně někomu z jeho okolí a kdo ví, jestli by tam tak dlouho přežil. Během jediné noci v Sagově bytě se všechno otočilo a on si teď zoufale přeje zůstat tady. Ztuhne a trochu sebou trhne, když na svém těle ucítí ruku, kterou by tam rozhodně nečekal. Je mu to krajně nepříjemné, ale ani teď nemůže dělat nic. Ten parchant ho za chvíli obviní, že by se s ním spustil Sagovi za zády a stejně tak by ho obvinil, že to neudělal po vůli pánovi a Mana tak jako tak přijde o hlavu. Vážně se mu podobné myšlenky honí hlavou, když se mu za zády ozve Sagův hlas a on si úlevně vydechne, protože ruka zmizí. Saga přijde až k němu a doslova s ním smýkne do strany, ale on toho vděčně využije a přiklekne k tácu s kávou, aby mu elegantně nalil šálek. Na Senu se zatím ani nepodívá. Ten stojí kousek ode dveří do ložnice a přeskakuje očima mezi otcem a synem. Tohle je podle něj minové pole úplně pro všechny a připadá mu to absurdní. Proč si lidi tady komplikovali svůj dokonalý život těmihle pitomostmi? Mana podává Sagovi šálek jako by byl sám neviditelný, ale i přesto si vyslouží pochvalu a v předklonu zase vycouvá. Zůstane stát vedle Seny a jakmile padne slovo o prohlídce a ložnici, znovu zbledne. Ještě že to na jeho pleti není zrovna moc vidět. Jakmile je pan otec zády a Sena zahlédne to neslyšné slůvko ze Sagových úst, naznačí tiché vyprsknutí do dlaně a v očích mu pobaveně zajiskří, ale Mana se neusmívá ani trochu. Ty hodinky!!! Co teď? Je šance, že je tam otec najde? Moc se mu do ložnice nechce, proč by pohlížel matraci zespodu? Má je odhalit Sagovi, říct prostě pravdu nebo je někam znovu schovat? 

"Ustelu." Hlesne, otočí se na patě a bez dovolení zmizí, ale prostě to musí udělat. Teď už smích přechází i Senu. Mana pro něj znovu riskuje všechno i vlastní trest za nedodržení postupů. Vezme to Saga tak, že je to proto, aby si na nich otec nic nenašel nebo se ho to dotkne? Mana za sebou zavře a rovnou se vrhne k matraci. Chvíli hledá a pak hodinky přitiskne k sobě. Tahle pitomá věc, kterou tady Show musel nechat! Kdyby tušil, co tím svým gestem rozpoutá! Kam s nimi? Nemá na sobě nic, čím by je schoval. Může otci namluvit, že je dostal od Sagy, ale Saga je pozná. Srdce mu divoce bije. Kdyby byly menší, snad si je strčí do pusy. A ne, tam si rozhodně nic podobného nikdy nevsune!!! Ani pro Senu ne! Někdo otevře dveře, on málem umře, ale je to jen otrokyně, která jde vymést neexistující prach z pod skříně. Nejde to jinak a hodinky prostě skončí na Manově zápěstí. Tolik k jejich celonočnímu skrývání. Honem zastele a s rukama za zády se zase objeví v obýváku. Tik tak… zřetelně je slyší, i když je to hloupost. Pak ho něco napadne. Oni si kávu nikdy sami nenalévají. Přejde ke konvičce, hodinky hodí dovnitř, nalije nový šálek a donese ho Sagovi. Otrokyně se vrátí, vezme podle ní prázdný tác a vykročí ke dveřím. Teď zbledne Sena. Ta dívka s nimi nesmí odejít! Vyšetřovalo by se to a kdo ví, co by si pak vyslechl Show? Proč by je tu totiž nechával, že? A Mana se rozhodne. Těch hodinek je škoda a to, co udělá… si ponese nejspíš až do hrobu. Oni oba. Kývne na Senu, naznačí podražení nohy, ten taky zbledne, ale přitočí se k otrokyni a přinutí ji zakopnout. Tác jí vylétne z ruky, konev se rozbije a odhalí poklad. Vypadá to, že kradla ona. Nikdo nic neřekne, jen na to všichni vyděšeně zírají a nejvíc ona. Nic neudělala a ví, co ji čeká. A Mana ví, že ji odsoudil on, zatímco Sena vykonal trest… Dívka klečí na podlaze, před ní vylitá konev s kávou a hodinkami a začíná se otřásat pláčem. Za chvíli padne litanie, že nic neprovedla a oni dva tam stojí a… mlčí. Jenom na ni zírají.

Saga

Je dost patrné, že by se Sagův otec zdržel rozhodně déle, než by bylo vhodné, pokud by tu jeho syn nebyl. Jak první Manu bral jako něco, co by postavil do kouta, postupem času v něm objevil jisté kouzlo. Touha ho vlastnit mu zatemňuje úsudek, stejně jako přehlíží Sagův pohled na Senu. Saga se musí pobaveně ušklíbnout, když Sena málem vyprskne. Naštěstí to viděl jen on a nikdo jiný. Ještě si dovolí mrknutí, než se podívá na svého otce, který očividně spokojený není. Co si budou, nebyl by spokojený snad nikdy.

"Rozhlížej se, jak je libo. Oba zatím odvádí výbornou práci a dohlíží na to, aby nikdo z nich neudělal nic špatně. Je to rozhodně výhoda, kdo se s nimi má pořád otravovat." Protočí očima Saga a znuděně si prohlíží prsty.

"Navíc mi spolehlivě zahřívají postel, bazén…koupelnu…" Podívá se na svého otce, který už se mračí.

"To stačí, nepotřebuju vědět všechno." Utne svého syna rovnou a tváří se znechuceně. Saga vůbec netuší, že z jisté části je to taky jen přetvářka, stejně vidí částečně znechucený podtón, když oba sleduje. Mana mizí v ložnici, když mu to Saga kývnutím hlavou dovolí. 

"Vidíš, dej jim příležitost a pevné otěže a budou fungovat sami od sebe. Kolik času strávíš tím, že úkoluješ otroky?" V podstatě si obhajuje svou volbu, i když realita je trochu někde jinde. V Manovi našel zalíbení od první chvíle a Sena je nádherný o tom žádná, ale probouzí v něm ještě něco navíc. Jistou touhu se o něj postarat. Je znát, že Sagovu otci se vůbec nelíbí způsob, jakým Mana odešel. Saga se ale tváří, že přesně tohle je součást nových pravidel, které tu zavádí.

"Krásně to funguje že?" Ozve se Sagův sebevědomý hlas, aby dal najevo, jak moc pod kontrolou to má.

"Uvidíme." Přísný hlas jeho otce na sebe nenechá dlouho čekat.

"Víš moc dobře, že tady si pořádek vždycky udělám. Geny se nezapřou." Ukloní se mu Saga a v předklonu tiskne čelisti k sobě. Nesnáší, když se ho někdo snaží kontrolovat a říká mu, co má dělat. Má rád svůj život, kdy si může dopřát cokoliv a tohle je jeden z několika tmavých bodů, které by rád změnil.

"Ještě kávu?" Pobídne Senu gestem dlaně, když vidí, že otec svůj šálek vypil.

"Posadíš se alespoň?" Nabídne mu místo, už dopředu ví, že se neposadí. Mana se vrátí z ložnice a na chvíli získá pozornost všech.

"Přišel jsi z konkrétního důvodu? Hodnocení celé oslavy?" Doluje z něj Saga. Je mu jasné, proč tu je a snaží se ho svými otázkami dostat co nejdříve ze svého apartmánu. Nikdo už nic dalšího nestihne, protože se ozve tříštění konvice a všichni pozorují dívku na zemi. Jak první se pohne Sagův otec a sáhne po hodinkách.

"Ty nejsou tvoje." Střelí pohledem po Sagovi a vzápětí i po Manovi se Senou, jak kdyby za to mohli.

"Ale ano už jsou. Tedy byly, dokud je neukradla." Opáčí m Saga a tváří se znechuceně. Jeho otec je všímavý, jistě ví, že Show měl na večírku hodinky na sobě. Podobné značky se dělaly na zakázku a majitelé se jimi chlubili. Přejde k dívce, stiskne její paži nad loktem a zvedne ji ze země. Vidí její výraz, ale oči zůstanou tvrdé. Bez váhání se rozmáchne a uštědří jí dobře mířenou facku na tvář a nechá ji znovu dopadnout na zem.

"Přesně proto potřebuju, aby na ně někdo dohlédl. Mít to pod kontrolou, i když tu nejsem." Vlastně je to dobrá příležitost, jak si své rozhodnutí před otcem ubránit. Jemu je ale jasné, že neměla kdy je ukrást.

"Můžeš ji předat Setsukemu, ať jí potrestá?" Svěří to svému otci a kývne několika otrokům opodál, aby ji zvedli ze země. Je jasné, že už ji nikdy neuvidí. Stejně tak ví, že jeho otec půjde s nimi a sám na to dohlédne.

"Já bych šel rád, ale za chvíli mám schůzku, musím se připravit." Vymluví se a s úklonou otce vyprovodí. Už ode dveří mávnutím ruky vyhodí všechny z místnosti.

"Vy dva ne." Nařídí Manovi se Senou a když k nim míří, protáčí hodinky na prstech pravé ruky. Ve tváři mu sedí neurčitý výraz, který neříká, jestli se zlobí nebo ne.

"Chci pravdu, kde se tu ty hodinky vzaly." Sekne přísně, teď trochu připomíná svého otce. Nehledí na Manu, ale na Senu. Podle něj on bude vědět, kde se tu vzali. Jediná možnost je včerejší večer, kdy tu byl Show se Senou dlouho sám. Jaký byl důvod, že hodinky odložil? Samozřejmě, že ho to zajímá, ale pochybuje z toho, co ví, že by se dívka k nim jakkoliv přiblížila.

"A nezkoušej ze mě dělat pitomce." Varuje ho a pravý koutek se mu trochu nebezpečně pozvedne.

"Je mi jasné, že se ho snažíš zachránit, ale u tohoto jsi ty nebyl. Byl jsi totiž v tu dobu se mnou na večírku." Vrátí pohled zpátky od Many k Senovi.

"Mám pravdu, že?" Doráží na něj dál a jakmile je u něj, pozvedne hodinky do výšky jeho očí.

"Ta kde se tu vzaly, Sena-chan?"

Mana, Sena

Tohle tedy Mana nepředpokládal. Ani ve snu by ho nenapadlo, že má Sagův otec tak velký přehled o tom, co všechno jeho synovi patří a co ne. Saga musel mít celé skříně plné oblečení a doplňků, tak jak ví, že ty hodinky nejsou jeho? Mohl je dostat, mohli si je se Showem půjčovat, mohlo s nimi být cokoliv. A on to pozná prostě od oka? Je vidět, že nepochází primárně z jejich vrstvy, protože vůbec netuší, že takové hodinky jsou jedině zakázková výroba a ten, kdo ho sem poslal, ho na podobný detail zapomněl připravit. Ostatně tento vývoj situace by jenom málokdo mohl předpokládat. Když dívka dostane od Sagy pár facek, Mana se ani nepohne, ale Sena pevněji stiskne rty a nakonec uhne pohledem. Na tohle nejspíš nemá nervy. Nedovede se dívat na to, jak jí ubližují jenom proto, že on dostal dárek. Nebo ano? Bude muset, jestli chce žít. Ani jednomu z nich nepřijde na mysl Sagův rozvrh a nějaké jeho schůzky. Ani nevědí, jestli je to pravda nebo výmysl. Bylo zvláštní, že otec evidoval nějaké hodinky, ale jeho program už ne. Když všichni dostanou pokyn, aby opustili jeho pokoje, oba se pohnou směrem ke dveřím, i když nevědí, kam by za nimi šli, protože jim nikdo zbytek světa tam venku na chodbě neukázal. Saga jim to však v mžiku zatrhne a Senovi přeběhne mráz po zádech. Okamžitě se podívá na Manu jako by ho mohl zachránit i tentokrát, ale Manovy modré oči se upírají na Sagu. Je vidět, že ho hodnotí a rychle přemýšlí. Vrátí pohled na Sagu a v tu chvíli se jejich pohledy střetnou. Sena ten svůj nesklopí, jenom znovu stiskne rty. Není v tom nic vyzývavého nebo vzpurného, spíš ještě pořád zapomíná na hierarchii mezi nimi. Nebo spíš ten propastný rozdíl ve společenském postavení, který nemůže být nikdy překonán. +Nedej jim příležitost poslat tě zpátky...+ Zazní mu v duchu Showova slova a kde je teď? Jenže se nemůže zbavit pocitu, že to musel předpokládat, když mu ty hodinky daroval. Saga ho před nimi koneckonců varoval. Že má rád vtípky, že se dělá hezkým a realita je trochu jiná. Sena si musí přiznat, že mu to všechno uvěřil a teď je až po uši v pěkných problémech. Konečně oči sklopí a hledá vhodná slova. Těžko říct, jestli ta věta o pitomcích patřila jemu nebo Manovi, pravdou bylo, že to trochu zkoušeli oba dva. Mana díky tomu nedostane příležitost říct cokoliv, i kdyby už něco vymyslel. Saga se přiblíží až k Senovi a ten na něj znovu odspodu pohlédne. Má z něj strach a sakra velký. Najednou to vůbec není hra. Ani trošičku ne.

"Jak se tu objevily? Show s nimi přišel, měl je na zápěstí." Řekne a v očích mu něco vzpurně a zlomyslně zazáří. Mana je u něj dvěma kroky, popadne ho za jeho vlastní zápěstí a přitáhne k sobě. Najednou jde strach i z něj. Sena stačí jenom rozechvěle vydechnout. 

"O co ti jde? Jestli chceš zabít sebe tak prosím, ale rozhodně se nepokoušej zabít mě!" Zavrčí na něj, protože ho má kruci přece na starost. Honem ho pustí, protože mu Saga nic podobného nedovolil. Ztrácí nervy a to prostě nesmí. I přes všechen svůj chlad uměl být pořádně horká hlava a vztekat se tak, že by o tom věděl celý blok. Ale to Sena očividně taky. Sena si promne zápěstí a od obou krok ustoupí. 

"Chtěl po mě, abych se choval jako já, nic víc. Co já vím proč, asi ho to vzrušuje? Odsekl jsem mu jednu větu a hodinky za to dostal." Řekne celou pravdu. Nahlas to zní divně. Jak kdyby to pravda nebyla.

"Nebylo je kam dát a mysleli jsme si, že bys to nepochopil, tak jsme je schovali." Teď stiskne rty Mana, protože jeho role v tomto komplotu je víc, než jasná. Senovi se Sagův pohled nelíbí ani trochu a začne od něj ustupovat ještě víc.

"Nedělej to." Zašeptá něco mezi varováním a prosbou, ať už chce Saga udělat cokoliv. Najednou mu plně dojde, jak maličký tady je a co by mu mohli provádět, než konečně umře. Manovi se stáhne hrdlo, ale pomoct mu teď nemůže. Přece jenom má sám sebe o dost radši.