Gackt, Ricko, Die, Taiji, Sena, Ruki
"Ruki?" Ozve se nechápavě Taijiho hlas. Čekal tady kriminálníky, vrahy a bandity nebo třeba zloděje, ale konkubínu? A ještě Akiho oblíbenou? "Co jsi pro Kami provedl, že tě sem princ zavřel?" Není příliš mnoho času na podobné vybavování, ale tohle Taijiho dokonale vyvedlo z míry.
"Pojď honem ven." Pobídne Rukiho konečky prstů a ten se mu doslova rozeběhne v ústrety. Padne mu kolem krku částečně úlevou a částečně proto, že ho nohy za těch několik dní vůbec nenesou. Hlady, vyčerpáním a zimou a taky proto, že nebyl důvod se na ně postavit.
"Nedívej se na mě." Uhne hned tváří do strany, protože by nutně potřeboval převléknout a vykoupat. Vždyť tady chodil na záchod kamsi do kouta!
"To nic není." Ubezpečí ho Taiji. Nejraději by mu dal něco přes sebe, ale nic na sobě nemá, dokonce ani kabátec.
"Venku zuří bitva a hrozí, že palác padne." Začne spěšně vysvětlovat Rukimu.
"Jsem tady, abych všechny pustil a dal jim šanci žít nebo odčinit svoje činy v bitvě a princ je pak možná omilostní." Řekne mu a Ruki se na něj musí na chvíli zadívat.
"Jsi skutečný kněz. Myslíš i na padlé duše." Řekne mu vážně, až se Taiji málem začervená a sám v tom spatří příležitost. Nejdřív ze všeho ho napadlo, že by mohl prostě utéct, ale Taiji má pravdu. S Kamijem Akiho tak nějak podvedl a bylo potřeba svoje činy napravit. Tohle byl jejich domov stejně jako Akiho. Konec konců svoje nákladné životy žili z jeho peněz.
"Kami-koi je tady taky!" Vyhrkne hned a Taiji na něj chvíli hledí jako na ducha, než mu to začne docházet. Kami, to jako Kamijo? A koi?
"Ru, ty jsi byl vždycky průserář a ještě si vybereš jeho. Ale já mám nejmíň co mluvit. Shinya je v horách." Říká mu, zatímco spolu chvátají vězením a pouští další vězně. Všichni už pochopili, že se něco děje, křičí na ně a bouchají do dveří. Kupodivu se na ně nikdo nevrhá, aby jim ublížil a utíkají rovnou ven. Co by si taky vzali, Taiji nemá ani meč. Občas narazí na někoho, kdo se už nikdy nezvedne nebo se z cely vyvalí jenom puch. Kdyby měl Ruki co, asi by párkrát zvracel. Nakonec zaslechne i Kamiho zoufalý hlas.
"Kami-koi, už jdeme! Už jsme tady!" Vrhne se na dveře, jako by je chtěl vyrvat z pantů vlastníma rukama, ale Taiji ho jemně odstrčí a nekonečně dlouho hledá správný klíč. Ty použité už se válejí na podlaze. Nakonec je i Kamijova cela volná. Nevypadá o moc líp, než Ruki, ale nechá je, aby si padli do náruče a chvíli si prohlíželi jeden druhého, jestli jsou celí a zdraví. To je zase pohled. Asi jako na dojatého Die.
"Tak honem, honem!" Pobízí je. Ru tomu nemůže ani uvěřit. Kamijo je v pořádku, dokonce ani nevypadá pohuble, jenom rozcuchaně a tak nějak pořád vznešeně a čistě, na rozdíl od něj.
"Ty jsi vůbec netruchlil!" Obviní ho hned, ale šťastně se usměje. Taiji si decentně odkašle.
"Cesta ven je po schodišti nahoru a pak dlouhou chodbou. Na nádvoří se bojuje, zadní brána je zavřená." Ruki mu skočí do řeči.
"Kam půjdeš ty?"
"Zkusit bojovat." Odvětí Taiji tiše.
"Poslal jsem nahoru, koho jsem mohl. Princ prohrává." Pokrčí rameny. Ru tomu příliš nerozumí, ale skoro to vypadá, že stejně není kam utéct.
"Jdeme taky." Rozhodne se nakonec, když se podívá i na Kamiho. Ať se Kamijo rozhodne jakkoliv, už všichni tři běží po schodišti pryč odtud. Kam taky jinam?
Mezitím se venku boj přesouvá na nádvoří. Brána je částečně vyvrácená z pantů, zevnitř se hrnou záložní jednotky včetně lukostřelců a puštěných vězňů, taky vesničanů, úředníku a dalších lidí, kteří se rozhodli bojovat. Je tady taky dost žen. Aki s Rickem a generálem jsou naopak ještě pořád venku a snaží se probít skrz. Jejich taktika se teď vinou počtu nepřátel obrací proti nim a začínají je zavírat do kleští od brány i zvenčí. Když Gackt vidí Akiho, jak padá z koně a jak hřebec dopadl, snad by mu to i vehnalo slzy do očí. Byl tolik šťastný, když ho pro něj sehnal a ten kůň s ním prošel jednu jedinou bitvu. Snad nezemře nadarmo. Jakmile ale mezi těly zahlédne Rickovu a princovu bojovou techniku a to, jak jeden brání druhého, jako by byli bratři a dvojčata, pocítí nad nimi neskutečnou hrdost. Jeho dva adoptivní synové, kteří by už nemohli být statečnější a lepší. I jeho tento pohled povzbudí natolik, že se vrhne do boje s neutuchající agresivní silou. Pokud tohle přežije, nejspíš neuzvedne meč ještě mnoho dní, jak bude vyčerpaný, ale teď se bude bít, i kdyby u toho měl umřít ve stoje.
Vinou vlastního souboje nemá Gackt tolik času na sledování situace u brány, ale něco se tam děje. Postup útočníku se z té strany zpomalil. Toshiya možná není válečník do první linie, ale za to je lstivý a vychytralý a stihl vymyslet nějakou past. A ona funguje. Gackta málem raní mrtvice, když si všimne, kdo to pobíhá po bojišti, místo aby byl zavřený uvnitř, ale Hyde si vede skvěle. Neútočí, jen dělá svou práci, je mrštný jako lasička a brzy mají volnou cestu k bráně, kde najednou není skoro žádný útočník. Ohnivá stěna, kterou mezi ně postavili Toshiya s Hydem už slábne, ale dokázala splnit svůj účel. Všimne si toho i Ricko.
"Odkryli nám cestu dovnitř! Ústup! Ústup k bráně!" Řve ze všech sil a jeho hlas se nese vysoko nad bojištěm. Něco podobného potřebovali. Naději, že se ubrání mezi zdmi paláce.
Ricko by nečekal, že tolik nepřátel padne mezi nimi a zdí, ale stalo se to. Někdo tam projevil geniální nadání. Rameno na rameni ustupují s Akim společně a svoje muže berou s sebou. Kam se podívá, tam je statečný samuraj, na kterého se mohou plně spolehnout. Akiho povzbuzující řeč skutečně vlije mužům elán do žil a najednou se cítí, jako by byli neporazitelní. Brzy mají pod nohama rozvaliny brány a plno padlých těl. Nedá se jinak, než po nich šlapat, muži kloužou a zase vstávají, pletou se jim nohy, ale ze zdí je kryjí střelci.
"To jsou konkubíny?!" Ozve se vykolejeně Gackt a způsobí, že se Ricko i přes to všechno začne hrozně smát. Opravdu jsou. Vyběhly z harému, snaží se pomáhat a nejen ony. Bylo to neuvěřitelné, ale celý intrikující palác se změnil v jedinou spolupracující bytost.
"Ricko-kun jsi magor! Teď se směješ?!" To je nový hlas, který k nim dolehne a patří Die. Ricko se rychle ohlédne.
"Die-chan, co ty tady? Zašpinil sis...brnění?" Vyprskne podruhé, ale ještě, že tu Die je a vlastníma rukama sejme naginatou muže, který by býval Ricka kvůli tomu smíchu připravil o hlavu.
"Dobře, konec legrace!" Zbledne Ricko a vrhne se znovu do boje. Koutkem oka hledá Inorana, ale zatím ho nevidí. +Kde jsi!+ Naléhá na něj v duchu. Nejspíš jenom Hyde teď ví, že Inorana poslal do paláce, aby běžel varovat ty, kdo jsou uvnitř a především Senu. Měl s sebou vzít i Die, ale ten se odmítl hnout od Toshiyii, i kdyby měl tento den zemřít. Přesně tak, jak mu slíbil. Nemohl toho dělat mnoho, kromě odrážení útoků a snahy neplést se všem do cesty, ale i tak měl na svědomí už slušnou řádku krků a Toshiyovo naléhání, aby na sebe oblékl brnění, se ukázalo jako oprávněné. V jeho prsou by byla zející rána, kdyby ho neměl. Takhle tam bude jenom modřina a jinak nic. Dnešní den ho celého změní, cítí to na sobě už teď. Jako by se konečně stával mužem, což bylo něco, co v něm v minulosti zkoušeli zabít.
Nikdy by si nepomyslel, že stane bok po boku Gacktovi, Rickovi, princi, Toshiyovi a Hydovi uprostřed zuřící bitvy o vlastní zem. Teď jsou ale tady a s novým řevem se jako jeden muž vrhnou proti nové linii nepřátel v bráně. On i Hyde bojují jako vojáci, jako by celý život byli trénovaní společně s nimi.
Uvnitř paláce Sena společně se svým velitelem potichu couvají mezi záclonkami a snaží se nevydat ani hlásku. Někdo sem šel na jisto. Někdo věděl, že tady bude úplně sám. A pak to přijde. Je jich víc, asi pět nebo šest. Vrhnou se na velitele z boku a mezi ním a jimi vypukne agresivní a rychlý souboj na meče. Dva z nich se vrhnou přímo na Senu. Vykřikne, jen tak tak uhne za sloupek a skrčí se a ten se vzápětí rozletí na kamínky a prach pod úderem meče. A pak znovu a znovu. Sena pokaždé vykřikne a snaží se uhnout a ustoupit, dokud se před ním neobjeví tělo jeho velitele.
"Běž!" Nařídí mu a Sena na nic nečeká, otočí se a utíká z balkónu do nitra Akiho komnat. Není tady ale sám. Nejdřív ze sebe skopne překážející sandály, potom oběhne postel a částečně se schová za ni. V podstatě se jenom obratně a mrštně vyhýbá novým útokům. Popadne cínovou sošku jezdce na koni a několikrát se s ní rozmáchne, něž ho z boku někdo popadne za vlasy a smýkne jím k zemi. Tohle už zažil v lese a nejhorší na tom je, že poznává brnění jeho vlastní země i rodový znak na něm. Kdo ví, kde byla královna matka, ale tohle byli její muži. Jeho velitel osobní stráže ho znovu zachrání a vystrčí ven ze dveří, zatímco se sám zuřivě brání přesile. Už krvácí. Sena ho tu nechce nechat.
"Shinjiro-san!" Vykřikne skoro zoufale, ale pak se rozeběhne chodbou pryč. Málem spadne ze schodů, jak se je snaží rychle seběhnout, jako vítr prolétne halou a najednou brzdí tak rychle, že si u toho sedne na zadek. Proti němu vyběhne několik nových vojáků a on si nemůže být jistý, jestli jsou to vrahové nebo ne. V očích se mu odrazí strach. Vyskočí na nohy, doběhne ke zdi a srazí odtud ozdobné kopí, které je málem těžší, než on. Muži zpomalí a jeden z nich se hnusně zasměje. Vysmívá se jemu a jeho možnostem a nejspíš má slíbenou opravdu velkou odměnu, když se ho zbaví. Uprostřed bitvy by na nikoho žádné podezření nepadlo.
"Kde je královna matka?" Zeptá se ho Sena a mávne kopím před sebou, zatímco před nimi opět couvá.
"Bude mě oplakávat jako první, až princi ponesete moje tělo?" Nutí vojáka k doznání, ale pak už na něj ten muž zaútočí. Prvního z nich doopravdy probodne, ale nemá sílu kopí vytáhnout a znovu upadne. Byl by po smrti, kdyby mu někdo nepřispěchal na pomoc. Ten nejnepravděpodobnější člověk v paláci, kterého se chtěl už mockrát zbavit. Akiho favoritka a nositelka dědice v pokročilém stádiu těhotenství. Objevila se tu kdo ví odkud a chrání svou největší konkurenci. Sena na ni užasle hledí, jak zápolí s dalším vojákem. Vyskočí na nohy. Musí jí pomoct! A pak si všimne ještě někoho.
"Inoran-san! Jsme tady! Inoran-san! Pomoc!" Jeho hlas je zoufalý, ale podaří se mu vahou celého těla odstrčit vojáka od těhotné dívky.
"Zachraň jí, hlavně jí!" Křičí Sena, zatímco Keiko je očividně přesvědčená o opaku. Ino je brzy u nich, ale Senův velitel nepřichází. Zato dva muži shora ano. Vrhnou se na ně jako vlci na ovečky. Ani jeden z nich neumí bojovat, i když Inoran má už krev na rukou. V poslední chvíli si všimne útoku na dívku, narovná se přímo před ní a pak se jeho vlastní kimono na zádech zbarví do ruda. Je to skoro neuvěřitelné. Jako by všechno zmizelo. Všechno utrpení světa, bolest, strach… zůstane jen Akiho tvář a slunečný den. Začne padat na kolena, stačí jenom Keiko popadnout za lemy kimona na hrudi a celou tu dobu se jí dívá do očí.
"Malý princ..." Vydechne skrz rty, ze kterých se vyřine krev.
"Nestihl jsem ani bojovat..." Řekne velmi lítostivě. Snažil se všechno zařídit a ochránit harém, ale přes to… měl jít s ostatními tam ven. Ta dívka mu chtěla zachránit život, když se na něj jeho vrahové vrhli a nakonec je tomu naopak, ale to dítě je cennější, než on sám. Aki to jednoho dne pochopí. Až ho uvidí. Až se narodí… Klekne si a strčí do ní směrem k Inoranovi, aby ji vzal odsud. Ještě není konec.
"Zachraň… císařovnu..." Dá Keiko svůj vlastní titul a ta na něj zůstane vyděšeně zírat. Vidí Inorana i ji, jak na něj třeští oči. Keiko napůl bezvládně visí v Inoranových rukou, ale ještě pořád není po všem. Ještě pořád tu několik mužů je.
Ze šoku je vytrhnou přibíhající Taiji, Kamijo a Ruki.
"Ne, to ne!" Protne vzduch Taijiho hlas a s řevem se svou holí vrhne na zbytek protivníků. Ruki přibrzdí u jedné z mrtvol, vytrhne její katanu a vzpomene si na všechno, co ho Aki naučil. Jeho vlastním přičiněním je za chvíli po všem a cesta ven z paláce je volná. Udýchaně zůstane stát a ohlédne se po Senovi, u kterého klečí Inoran s Kamijem, zatímco Taiji podpírá těhotnou. Ještě dýchá, ale ta rána mezi lopatkami je strašlivá. Do očí se mu natlačí slzy a zoufale praští do stěny vedle sebe.
"Uložíme ho na ta nosítka pro relikvie. Teď ho nemůžeme vynést ven, Aki by všechno vzdal." Řekne Taiji a pošle ostatní, aby přinesli pozlacená, ozdobná nosítka, ze kterých sundají ozdobnou skříň plnou svatých předmětů. Vystelou ji tím, co je po ruce a tiše sténajícího Senu na ně uloží. Už o sobě příliš neví, svíjí se bolestí a látka pod ním je okamžitě nasáklá krví. Kdesi v dálce na obzoru se jeden maličký ptáček usadí na obrněnou rukavici. Císař je tady a jeho jednotky se začínají šikovat po celém horizontu nepříteli za zády. Jsou čerství a odpočinutí a je jich dostatek. Trvá to jen chvíli, než zavelí do útoku a je to v pravdě na poslední chvíli, protože princovy jednotky jsou doslova zdecimovány všude kolem. Palác ale ještě pořád stojí.
Aki, Inoran, Toshiya, Hyde, Kamijo, Shinya
Goku na Shina hledá naprosto nechápavě. Co by tu chtěl dělat? Kolem nich je všude boj, lidé umírají a on tu chce zůstat? Asi se úplně zbláznil. Za to Shin doufá, že ho tu opravdu nechá. Kdyby tam nebyl Tai, Die, Aki….No, prostě všichni, si by mu na odchod kývl, ale on potřebuje k nim, tam je doma. Sevře uniformu muže a naléhavě se mu podívá do očí."Prosím, musím tu zůstat, mám tu všechno." Ohlédne se přes rameno a podívá se na tu hrůzu.
"Musím vědět, že jsou všichni v pořádku." Tiše si vzlykne. Goku na něj pořád kouká nechápavě, pak ho prostě popadne za zápěstí a začne tahat pryč.
"Zabijí tě, jenom vylezeš zpoza keře, to nedovolím." Řekne rázně a donutí Shin na vteřinu zmlknout. Je to marné, nedokáže se mu bránit. Rozhlíží se kolem, jak kdyby tam byl někdo, kdo by mu mohl pomoci. I kdyby se někdo objevil, bude to spíš nepřítel. Je čas vzít to do vlastních rukou. Padne na kolena do bláta, jak kdyby padl vyčerpáním, a v dlani sevře větší kámen.
"Odpusťte mi. Je mi líto." Omluví se nebesům, stejně jako svému dávnému opatrovateli a v ten správným okamžik se rozmáchne. Po tvářích mu stékají slzy na rukou má krev a…Utrhne kus své látky, ováže muži rozbitou hlavu a pak zmizí v podrostu. Nemíří ale do hor ke svatyni, nýbrž k paláci. Dřív uměl být neviditelný, třeba to svede i tentokrát.
Kamijovo zoufalství už by nemohl být větší. Vypadá to, že tu opravdu zůstane. Nikdo nepřijde a on bude čekat, jestli se nakonec dveře neotevřou jen díky nepříteli. Skoro to vypadá, že se zkusí rozběhnout proti nim. Ví, že by je nevyrazil, to by nedokázal ani nikdo s tréninkem, ale stejně by to za pár vteřin zkusil. Ruce má rozedřené od svého bušení a je mu to jedno. Jindy byl nepříjemný, jen díky drobné oděrce. Naposledy zabuší, křikne na dveře, aby si ho třeba všimli, protože se mu zdá, že se něčí kroky blíží a nakonec se přece jen dveře otevřou. Rukiho hlas, který slyšel předtím, mu přišel skoro jako vyslechnutí přání v jeho hlavě. Hrdlo se mu sevře, když ho konečně uvidí, Taijiho si skoro ani nevšimne. Přitiskne drobné tělo do své náruče. Odtáhne se, aby si ho mohl prohlédnout, dlaní ho hladí po tváři a odhrnuje prameny dozadu, aby viděl, jestli je v pořádku. Ušklíbne se, když je nařčen, že vůbec netruchlil.
"Já za to nemůžu, že vypadám pořád skvěle. Ale to už se taky naučil." Řekne mu upřímně a asi by se mu líbil i po sto letech ve vězení. Vidí jen jeho tvář a ten šťastný úsměv, nic víc pro něj momentálně neexistuje. Ohlédne se na Taijiho a prohlédne si jej od hlavy až k patě, když řekne, že on jde bojovat a Ru se k němu přidává. Zamračí se v první chvíli a nechce Rukiho pustit. On má bojovat? Měli by raději utíkat. Co je mu po ostatních? Nadechne se, aby mu to i řekl, ale nakonec se místo toho rozběhne s nimi. Došlo mu, že pokud to přežijí, mohla by to být jejich cesta ven. Žádné pro ostatní, pro domov…Pro Rukiho, on se stal během několika dní, jeho jediným domovem, který nikdy neměl.
Situace na bojišti je vážná a stejně dojde na Rickův snad nikdy neopadající humor. Die v brnění, Hyde v brnění. Aki se musí nutně rozesmát taky. To nejde ovládnout. Tolik mu chyběl, tak dlouho byli s Rickem od sebe a on po svém boku potřebuje přesně někoho takového. Stejně jako Gackta, který je dokázal usměrnit. Možná někde v jiné realitě byli opravdu jeho synové nebo třeba budou v příštích životech. Cítí, že tak by to mělo být. Jakmile jsou všichni pospolu, stihne si je prohlédnout, aby se ujistil, že nikdo není vážně zraněný. Oděrky a škrábance nepočítá, to by se nikdy nedobral konce.
"Kde ses tohle naučil?" Podívá se na Hyda a ten vypadá překvapeně, že si toho Aki všiml.
"Já nevím, asi při sexu." Rozhodí rukama, když stojí vedle sebe a hledí na vojsko, které míří na ně.
Toshiya má úplně jiné starosti. Neskutečně se mračí na pomačkané brnění na Dieho těle.
"Který kretén?" Vrčí si pro sebe a očividně mu nedělá vrásky, že by měl mít úplně jiné starosti. Akiho proslov šel úplně mimo něj, tedy skoro.
"Dělám to jen pro sebe, aby bylo jasno." Otírá svou dýku, stojí po boku Die a je mu jasné, že i kdyby ho teď poslal pryč, nepůjde.
Aki se na něj podívá s pozvednutým obočím.
"Samozřejmě, Toshiya-san. A pro Die." Rýpne si s pozvednutím koutků. Snaží se přestat myslet na to, že tady možná zemřou.
"Jestli tohle přežijeme, dám Diemu na výběr, kde chce být." Toshiya se zarazí, podívá se na Akiho, pak na Die a hlasitě polkne.
"To mám za všechnu snahu?" Odtuší ledově a Aki se musí chtě nechtě usmát, když se dívá na Hyda není jediný.
Mezitím Ino, probíhá palácem jako o život. Neví, že to skoro vypadalo na vítězství a ani netuší, že to nakonec možná bude prohra. Jediné na co myslí, jsou instrukce od Hyda a taky Ricko. Měl takový strach, když odjížděl na hranici, měl neskutečnou radost, když ho znovu uviděl a teď tam někde bojují o palác a vlastně o životy všech. Nemůže popadnout dech, v boku ho neskutečně píchá, ale přesto nezpomaluje. Vběhne do místností to, co uvidí, mu snad ještě víc vyrazí dech.
"Sena-san." Houkne vyděšeně a nohy mu úplně zdřevění. Trvá to do okamžiku, než mu Keiko přistane v náručí. Bez otálení ji strčí za svá záda, aby splnil Senovu vůli. Měl by bojovat, měl by je bránit oba, ale než se stačí vůbec pohnout, vběhnou do místnosti další tři osoby.
Kamijo se nezastaví ani na vteřinu. Jako první míří k Senovi, protože on by jim k boji byl zbytečný. Opravdu si myslí, že je Ruki je hned za ním, ale nemohl by se víc plést. Přitáhne Senu na svůj klín a pak konečně vzhlédne. Chtěl Rukimu říct, aby mu s ním pomohl, ale vidí ho, jak bojuje a nestačí vyjít z údivu. Kde se tohle naučil? Nepřiznal by to nahlas, ale je mu Seny líto. Dostal se během pár dní na místa, kam se Kami nedostal za celý život. Jestli uměl něco ocenit, takto byla vytrvalost a cílevědomost. Ovšem to, že se postavil před Keiko, o něm vypovídá ještě mnohem víc. Už dobře ví, co člověk všechno dokáže obětovat pro toho, koho miluje.
"Budu legendy o tobě vyprávět, můj pane. Nenechám je zemřít, zasloužíš si to a já se o to postarám." Pošeptá mu tiše. Nevšimne si překvapeného pohledu Inorana.
"Máš pravdu." Kývne Taijimu Ino.
"Seženu doktora." Po tvářích už mu zlehka stékají slzy, když Senu pohladí po tváři, než se zvedne. Hrdlo se mu svírá, protože ví, že Senovi už není pomoci, ale něco na tišení bolesti…To je to nejmenší, co by pro něj mohli udělat. Z jedné strany by Akimu přál, aby ho ještě viděl z druhé…kéž by to bylo celé jinak. Kamijo sám vezme Senu opatrně do náruče, aby ho mohl zvednout na nosítka.
Na bojišti už propukne další vřava. Jeden za druhým se snaží z posledních sil odrazit útok nepřítele. Toshiya se drží poblíž Dieho a eviduje všechny, u kterých to vypadá, že by mu mohli ublížit. Hyde už si je ve svých pohybech jistější a daří se mu odrážet všechny útoky. Aki se několikrát dostane na zem pod nepřítele, ale prozatím pokaždé stane jako vítěz. Hydovi po tváři stéká proud krve z otevřené rány, ale když konečně vzhlédne, uvidí je. Nejradši by se v tu chvíli svalil na zem a prostě usnul na minimálně týden. Jsou zachráněni opravdu přijeli. Je vidět, že všem se ulevilo. Toshiya si odplivne krev z úst a podívá se na obzor. Nepřátelé se otáčejí na úprk.
"No to je dost." Dojde na jeho uštěpačné poznámky, než si přitáhne Die za pas k sobě a s patrnou úlevou ho políbí.
Hyde si kecne na zadek, zbraně padnou do bláta a on svěsí hlavu mezi ramena.
"Za tohle mi budeš masírovat nohy, minimálně další půl rok vkuse, Ga-chan." Prohodí hlasitě a vzápětí se rozesměje. V jeho hrudi se rozpíná pocit neskutečné úlevy. Dokázali to, ubránili palác společnými silami. Ohlédne se přes rameno, aby se podíval, kde je Aki, ale ten se bezmyšlenkovitě vyhoupne na neosedlaný hřbet koně, který tu zůstal s otěžemi zaklíněními pod tělem a žene ho k bráně a dovnitř do paláce.
"Je po boji, vyhráli jsme." Křikne na celé kolo, nechá koně procválat až dovnitř, kde seskočí. Musí nutně vidět Senu a hned.
Jak se dostal Shin až za zdi paláce, to neví ani on sám. Touha najít Taijiho vedla jeho kroky a nutila ho, být neviditelným. Podařilo se proklouznout a teď obíhá zoufale zraněné muže a každého obrací k sobě, aby se ujistil, že to není Taiji. Všichni vypadají zničeně, unaveně, ale svou lásku nikde nevidí. Koho ale uvidí je Toshiya a Die, kteří se vrátí zpátky k paláci.
Toshiya svírá Dieho bok, jak kdyby pořád cokoliv hrozilo. Bezmyšlenkovitě se rozběhne k nim a oba uvězní ve své náruči. Je mu jedno, jak moc bude Toshiya prskat, je rád, že jsou oba naživu. Je pro něj obrovské překvapení, kdy ho Toshiya obejme nazpátek a věnuje mu polibek do vlasů.
"Ty si hrozná potvora, divím se, že vůbec žiješ." Ozve se chladný hlas, ale je v něm znát úleva. Vynadá mu, že ho hledali. Později…Mnohem později. Pitomé city.
Aki proběhne chodbami a letí rovnou do svých komnat, kde ho nechal. U dveří stojí Ino, zrovna se vrací s doktorem, kterého sehnal.
"Co…" Vydechne Aki, ale nepočká na odpověď. Doslova proletí dveřmi. Zastaví se několik kroků od Seny na nosítkách a padne na kolena.
"Ne, to ne." Vydechne zničeně a v podstatě se k němu doplazí po čtyřech.
"Sena-koi. Slunce moje. Kdo ti to udělal?" Po tvářích mu stékají proudy slz. Hladí ho po tváři a přitáhne ho k sobě opatrně na svůj klín.
"Kdo ti to jen mohl udělat? Nesmíš mě tu nechat, slyšíš. Bez tebe nejsem nikdo. Vyhráli jsme, potřebuju svou císařovnu, aby mi stála po boku. No tak, prosím." Přemlouvá ho, nedokáže si připustit, že by o něj přišel.
Inoran k nim pomalu přijde, nahlas polkne a podá Akimu lahvičku pro Senu, proti bolesti.
"Slíbil jsem, že se o tebe postarám a nedokázal jsem to." Přitiskne Aki rty na Senovo čelo.
"Nikdy, nikdo, nikoho nemiloval jako já tebe. Narodil jsem se pro tebe, Sena-koi, pro nikoho jiného." Polkne několik dalších slz, než mu pozvedne zlehka bradu, aby mu lektvar vpravil do krku. Kdyby to celé byl jinak, asi odpadne vyčerpáním, ale nejde to. Zvedne Senu do náruče a v půli cesty na balkón, kde se poprvé milovali, se ohlédne.
"Běžte, prosím." Vyžene všechny a pak se společně se Senou sveze na polštáře. Slunce už se sklání k západu a jeho záře se barví do oranžova.
"Za chvíli vyjde tvá hvězda, Sena-koi. Žádná jiná už nebude zářit stejně. Zůstaneš pro mě na vždycky tou nejjasnější." Přitiskne rty do Senových vlasů.
"Můj syn ponese tvé jméno. Vychovám z něj dalšího císaře, aby nesl tvůj odkaz napříč roky." Cítí, jak ho něco doslova rve uvnitř. Nikdy nepocítil takovou bolest, jak kdyby mu někdo rval srdce z těla a nechal ho krvácet. Přesto všechno nepláče, jen Senu konejšivě svírá a hladí.
"Pamatuješ, jak jsme si povídali o lovecké chatě, kde žijeme společně. Pořád si myslím, že by sis mě nevšiml, kdybych byl obyčejný kluk. Ale já bych se nenechal jen tak odbýt, víš." Pozoruje Senova víčka, jak se chvějí.
"Jen spi, uleví se ti, budu hlídat tvé sny, v nich budeme společně." Musí se odmlčet, aby se mu hlas nezlomil, a pak už mu šeptá do ouška ta nejsladší slůvka, která ho jen napadnou. Nejspíš až dokud nezapadne slunce, dokud nepohltí tma i Akiho duši a neodnese ji s sebou společně se Senou.
Žádné komentáře:
Okomentovat