Gackt, Ricko, Die, Taiji, Sena, Ruki
Je to jako opravdový zázrak, když se na horizontu objeví císařské vojsko. Je jich hodně a s každou vteřinou přibývají. Císař na nic nečeká a velí rovnou k útoku a když si nepřítel všimne, koho má v týle, zavelí k ústupu. Najednou to jde až moc snadno, ale Gackt ví, že tohle není konec. Tohle byla teprve první bitva z mnoha dalších, které císařství čekají. Palác nebyl žádný opěrný bitevní bod. Budou ho muset opustit a pravděpodobně bude v několika dalších týdnech vypleněn a možná zcela zničen. Hlavní bitvy se povedou okolo hraničních pevností a nejspíš před císařským hlavním městem. Nikoho z nich nečeká klid ještě na dlouho. Rozhodně ne jeho, prince nebo Ricka. Pro tuto chvíli ale mohou odložit zbraně a Gackt se ještě několik dlouhých minut dívá na masakr, jaký císař rozpoutal. Cizinci před ním utíkají, někteří se snaží bránit a jsou nemilosrdně masakrováni, aby se už nikdy nemohli vrátit odpočinutí zpět. Někdo se pokusil zabít jeho následníka a nejmilejšího syna a jako by ta zlost poletovala nad bojištěm a srážela všechny k zemi, i když se k nim fyzicky ještě nikdo nedostal. Byla to svým způsobem impozantní podívaná a Gackt si připomněl, jak udatný a důležitý muž vede jejich království. A Aki bude jednou taky takový. Konečně vydechne a stočí pohled na všechny, kteří kolem něj stojí. Opravdoví přátelé, všichni živí a Aki neskutečně šťastný nad svou první výhrou v životě. Opravdu důležitou výhrou. Vidí mu to na očích ani na chvíli ho nezdržuje, když ujíždí do nitra paláce za svou láskou. On sám zasune zakrvácený meč do pochvy, vezme Hyde v pase a přede všemi ho políbí s takovou chutí a vášní, že jim hrozí, že přede všemi spáchají nějakou nepřístojnost. Když ho zase pustí, na tváři mu sedí široký úsměv. Die si zrovna měří pohledem Toshiyu a v očích mu září všichni čerti.
"Aki mi dal vybrat, slyšel jsi?" Už ani on mu neříká princi, ale v téhle situaci mu to snad ani nikdo nemůže mít za zlé. Všichni kolem nich se rozesmějí, ale Die udělá několik kroků blíž k Toshiyovi, chce ho vzít kolem krku a políbit se stejnou vášní jako Gackt Hyda. V první chvíli narazí prsním krunýřem o ten Toshiyův a málem je to od sebe odrazí. Zanadává a začne to ze sebe rvát dolů, ale moc mu to nejde. Naštěstí to Toshiya vyřešil vlastním polibkem.
Ricko už se hlasitě řehtá a neustále se rozhlíží po okolí, kde je Inoran. Zatím ho nikde nevidí, ale v tuto chvíli by si rozhodně nepřipustil, že by se mu něco mohlo stát. Byl přece celou dobu uvnitř, tak jako Sena.
"Já ti pomůžu, Die-chan, jen někdo podržte Toshiyu!" Směje se dál a výraz Toshiyi, kdyby někdo jiný svlékal Die, by vážně chtěl vidět.
"Pojďme dovnitř. Je potřeba sehnat všechny, kdo ještě stojí na nohou, abychom se dali do pořádku, nachystali jídlo pro armádu a především pro císaře. Doufám, že můj pokoj zůstal nedotčený." Říká Gackt a všichni společně zvolna vykročí směrem k nádvoří paláce.
"Dneska se chci hrozně opít." Říká Die po cestě a Ricko mu musí dát za pravdu.
"Stejně bychom si ani nevrzli, jak jsme vyřízení." Dodává.
"Mluv za sebe!" Ozve se hned Gackt, aby si snad někdo nemyslel, že kvůli boji přijde o apetit a všichni se znovu rozesmějí. Jako na povel otočí hlavy, když se k nim přiřítí ještě jedna postava. Je to Shinya. Je sám a po celý boj ho nebylo nikde vidět a jakmile si Die uvědomí, na koho se dívá, vyrazí ze sebe jakýsi úlevný sten, přitiskne ho pevně k sobě a Toshiyovi a celý se rozechvěje úlevou. Do koutků očí se mu natlačí šťastné slzy nad tím, že je na živu a nejspíš nemá zkřivený ani vlásek.
"Kde jsi byl?" Zašeptá, ale odmítá ho pustit příštích tisíc let. Chvíli to trvá, než jsou všichni schopni zase pokračovat. Nespěchají. Teď už není kam, alespoň pro jednu noc.
Na situaci uvnitř není připravený nikdo z nich. Keiko vzlyká v Inoranově náručí s dlaní přitisknutou na ústech a nemůže odtrhnout oči od Seny. Není k utišení. Ruki zůstává stát nad tím vším, smutně je všechny pozoruje a v ruce ještě pořád třímá vypůjčený meč. V celém paláci je najednou ohlušující ticho, kromě pláče dívky a Senova tichého sténání. Taijimu se podaří přinést nosítka na relikvie až ke Kamijovi a Senovi a nechá Kamija, aby tam Senu sám uložil. Jeho slova k němu jsou velkolepá a pravdivá. Nezapomene je a později je bude opakovat jako mantru, dokud je nevytesají do kamene Senovy památeční sochy. I on ví, že Sena nemá naději a jeho konec přijde rychle. Možná už se s Akim nikdy neuvidí. Na jednu stranu by pro něj měli běžet a na druhou by snad bylo lepší, kdyby už bylo po všem, až přijde.
Když se dveře otevřou, čekal by kohokoliv, od obyčejných lidí po vojáky, ale ne rovnou prince. Všichni se teď dívají přímo na něj, ale Aki je nevidí. Když padá k zemi, Taijiho silně bodne u srdce a o krok ustoupí dozadu. Může jenom klopit hlavu a zůstat zticha, stejně jako všichni ostatní kromě otřesené Keiko. To, že vyhráli, je radostná zpráva, ale copak teď někdo dovede projevit veselí nebo uznání princi za statečnost v bitvě a za to, že je všechny zachránil? Aki pořád dokola opakuje, kdo to jenom Senovi udělal a Ruki pomalu přejde k jedné z mrtvol. Špičkou nohy strčí do znaku na brnění. Není to žádný nepřítel a mají ho všichni.
"Někdo by se měl postarat o Keiko-san, aby nepřišla o dítě. A chytit královnu..." Pronese možná trochu tvrdě a nepatřičně, ale byla to pravda. Navíc je to jeho vlastní způsob, jak se z pohledu na Akiho nezbláznit. Dokud si šli se Senou v harému po krku, bylo to jiné. Prostě to tak bylo odjakživa, ale pohled na plačícího prince, který pro něj tolik znamenal, byl neúnosný.
"My ji odvedeme." Kývne na Kamija a vykročí k dívce, aby ji vzali kolem ramen a odešli odtud. Vyjádřit Akimu soustrast, možná si s ním trochu promluvit, to všechno bude moci udělat mnohem později. Najednou vůbec nemá radost z ničeho… z vítězství… prostě z ničeho. Chce se jen úlevně svinout do náruče svojí lásky a donekonečna děkovat za to, že oni dva jsou na živu. Možná v tom vězení měli trčet právě proto, aby je nezavraždili někde venku. Ale jak si potom tohle zasloužil zrovna Aki?
Projdou několika tichými chodbami a dveřmi, až najdou jakýsi salónek, kde je ticho, klid a plno polštářů. Na něj těhotnou Keiko uloží.
"Půjdu se podívat po něčem k pití." Navrhne Ruki. Byl příšerný utěšitel. Kamijovi to půjde jistě mnohem lépe. A pak může rovnou pokračovat i u něho, protože až tenhle šok pomine, asi bude brečet celou noc.
Taiji zůstává bezmocně stát vedle Inorana, když zůstanou s Akim a Senou sami a má pocit, že se už ani nenadechne. Tohle všechno bylo něco neskutečně smutného a dojemného. Aki se sotva drží na nohou a stejně v sobě najde sílu, aby Senu odnesl a on jenom tiše přikývne, když je požádá, aby odtud odešli. Jakmile za sebou dovřou dveře, narazí na chodbě na celou početnou skupinku, která plna veselí míří za princem. Jakmile však spatří výrazy Inorana a Taijiho, všichni ztichnou, vyměňují si mezi sebou pohledy a očima se ho ptají, co se děje.
"Sena-chan… má poslední vteřiny..." Dovede jenom říct a lítostivě pokývá hlavou, když na něj všichni zůstanou hledět jako opaření, ale nejvíc asi Ricko. Aki byl jeho nejlepším přítelem, ví, jak strašně Senu miluje a teď… chtěl by vyrazit za ním, ale nemůže. Přímo před ním stojí živý a dýchající Inoran a tak ho k sobě jenom za ruku přitáhne a zaboří tvář do jeho ramene. Nechce se mu plakat. Chce se mu něco rozbít. Gackt ze sebe vydá jakési nevěřícné ahah a nakrčí čelo, když se podívá někam nad jejich hlavy po obvodu chodby. I on ví, co by cítil, kdyby se Hydovi něco stalo a tohle bylo pro Akiho draze vykoupené vítězství. Příliš drsná zkušenost pro někoho jeho věku. Ta láska byla pravá, všichni to viděli a nikdy nikdo mu ji nedovede nahradit. Čekal ho dlouhý život, nutnost vlády… ale už bez něj. Aki byl jako jeho syn. I on by teď byl nejraději s ním, ale zároveň ví, že by o to ani on sám nestál.
I přes všechnu bolest této chvíle se Taiji nedovede dívat už nikam jinam, než do Shinyovy tváře. Je tady s nimi. Neví jak je to možné, asi ho prostě neposlechl, ale nechce nic víc, než ho držet u sebe. Dvěma kroky je u něho, pevně si ho přitáhne do náruče a už nepustí. Šeptá do jeho ouška tisíc poděkování všem Kami, že se o něj postarali, ale jako by Sena položil život za to, aby oni všichni mohli žít. Ta cena mu připadá vysoká. Sena ale nebyl jediným, kdo dnes položil život za jejich království, ale nejhorší na tom bylo, že nezemřel vinou nepřítele.
"Kde je Rei?" Zeptá se ho tiše.
"Tos byl ty! Ty můžeš za to, že Shinya nebyl v posteli!" Nadechuje se Die, aby Taijiho snad zabil. Proč u všech démonů on? Kam dal Shinya oči?! Pak se však pousměje a nechá to být. Taiji se na okamžik oddálí od Shinyi a vrhne na Die omluvný pohled. Pak se však narovná. Drží Shina za ruku a u toho se vážně podívá na Gackta.
"Ještě musíš udělat jednu věc veliteli. Zatknout královnu. To ona poslala svoje muže na Senu. Nebylo to poprvé. Ten vůz musela mít na svědomí také ona." Gackt stiskne čelist a hrozí mu, že praskne. Kdyby býval přišel na to, kdo to byl, tohle se nemuselo stát. Kdyby býval zakročil…
"Je to moje vina." Řekne tiše, i když tady nemohl být a musel bránit hranici, ale pustí Hyda a kývne na Toshiyu, aby šel s ním. Královna bude u sebe, kde taky jinde. Tenhle palác už neměl moc možností, kam se schovat. Společně opustí chodbu a nechají tam ostatní, Ricka s Inoranem, Hyda, Die a Shinyu s Taijim.
"Pojďme najít Rukiho s Kamijem." Řekne nakonec Taiji a společně se vydají chodbou odtud.
Sena toho nedovede vnímat příliš mnoho, ale jakmile se ho dotknou Akiho ruce, jeho víčka se zachvějí a zamlžené oči podívají vzhůru do jeho. Neví, jestli si ho vysnil nebo je doopravdy tady, ale dovede cítit jeho doteky i vůni i přes to, že Akiho zbroj je politá krví. Pokusí se zvednout ruku, ale už to nejde. Nemá sílu nebo možná meč přerušil jeho páteř.
"Aki-koi..." Jeho rty nehlasně formulují jeho jméno a pak se usmějí. Oči se mu plní slzami, ale ústa krví. Ucítí v nich nějakou tekutinu a v tu chvíli se mu nesmírně uleví. Bolest pomalu odplouvá a on se konečně dovede soustředit jenom na něj. Jak rád by mu řekl, jak velmi ho miluje a jak moc je důležité, aby šel dál. Že se spolu setkají a nebude to nakonec trvat tak dlouho, ale nejdřív se Aki musí postarat o svého syna. Protože ten je důležitější, než Sena. Snad mu někdo řekne, jak to všechno bylo.
"Počkám na tebe..." Dostane ze sebe velmi tiše. Chce se mu kašlat krev, ale nemá sílu už ani na tohle. Chtěl by mu říct, že ví, že by si Aki vybral jeho a ne to miminko, ale tak to není správné. Chce mu říct, že bolest tohoto života odpluje, protože pravá láska nikdy nezmizí, ale nic z toho už nedovede. Chtěl by sevřít jeho ruku, ale dokonce ani ten pohyb mu není dopřán. Před očima se mu začínají promítat vzpomínky na všechny šťastné chvíle s ním. Na to, jak se spolu smáli, jak se milovali, jak se Sena pilně učil, jak bojovali u vozu, jak přivedli Hyda Gacktovi, jak… jeho tvář se mu ztrácí. Zoufale se tomu brání, ale propadá se někam do světla, ticha a prázdna. Slyší Akiho hlas, ale nepozná, co mu říká. Ze všech sil se vědomím drží jeho tepla i vůně a nechává se konejšit jeho náručí. Nikdy by si nepomyslel, že umře tak mladý. Že se nic z jeho snů nenaplní. Zoufale sebou trhne, jak se snaží znovu probrat, ale pak se všechno rozplyne a splyne se všehomírem. V tu chvíli dodýchají i Senovy zničené plíce a jeho hrudník se přestane pomalu zvedat. Celé tělo zvolna povolí v Akiho náručí a zůstane nehybné a tiché. Už jenom schránka, která zůstala prázdná.
Aki, Inoran, Toshiya, Hyde, Kamijo, Shinya
Jejich nová parta se pomalu courá z bojiště a za zády jim jeden celé císařské vojsko. Nepřítel je rozmetán na prach a všechno by zalilo slunce, kdyby nebyla noc. Hyde se upřímně rozesměje nad Gacktovu poznámkou a v očích mu zajiskří. Bez otálení se přitiskne k jeho boku a zatváří se nevinně."Toshiya nevypadá, že by byl až tak vyřízený." Nadhodí, když vidí naprosto vyděšený výraz Toshiyi.
"Ne, to rozhodně nejsem. Tak já tu nastavuju krk a on mi ani nedá? To jsem měl vědět dřív, zůstal bych doma." Jeho hlas nese známky ironického pobavení a nejspíš tím pobaví i všechny okolo. Hyde se směje taky, ale neodpustí si pohled přes rameno, než očima najde císaře. Nenápadně se pousměje a s jistou radostí zaregistruje jemné kývnutí hlavou nepatrné pozvednutí koutků. Nejradši by mu zamával, protože je rád, že císaře vidí, ale to by se asi nelíbilo ani Gacktovi ani poddaným. Neodpustili by mu to ani teď, když nasazoval svůj vlastní krk za jejich palác.
Shin se od nich málem neodlepí. Jak on je rád, že se jim nic nestalo. Starostlivě si velkýma očima prohlíží kde jakou oděrku na brnění a zahanbeně sklopí oči, když dojde na to, kde byl.
"V bezpečí." Nadechne se, aby dodal, že Taiji ho zachránil, ale radši mlčí. Jistě by došlo na spoustu otázek a on neví, co by jim odpovídal. Oba by pak jistě přišli o hlavu.
Ino se v paláci snaží uklidnit Keiko. Všichni už stojí přede dveřmi do Akiho komnat. On sám hledí na dveře. Dneska na bitevním poli vyhaslo tolik životů, ale nikdo by ani ve snu nenapadlo, že i uvnitř jich bude dost. Teď, když vyhráli, měli všichni společně slavit. Je si však jistý, že na místo oslav, budou na paláci viset černé vlajky. Viděl zoufalství Akiho a…Měl o něj opravdu strach. Při podobné ztrátě se mohl klidně zbláznit. Všichni viděli, jak moc Senu miluje.
Kami se pomalu odloudá k Rukimu a Keiko. Má pravdu, budoucí císařovna si bude muset odpočinout, jinak hrozí, že o dítě přijde. Po takovém vypětí by to nebylo nemožné. Jakmile se ocitnou v salónku, Kami sám pomůže Keiko dosednout kývne hlavou Rukimu.
"Vezmi toho víc, i ty se potřebuješ najíst a napít." Nabádá ho, aby nezapomínal na sebe. Postará se klidně o oba. Pak si přisedne k nešťastné dívce a přitáhne si ji k sobě do náruče. Byl trénovaný na to, aby věděl, co má říct.
"Musíte na sebe dávat pozor, Keiko-san." Dovolí si jiné oslovení, než by měl. Šeptá jí slova konejšivým, sametovým hlasem.
"Nesete v sobě budoucího prince, Senův odkaz, který bránil. Myslete teď hlavně na to." Usměje se na ni zlehka, aby podpořil svá slova. Je to tragédie, ale jestli potratí, Sena zemřel zbytečně a to nehodlá dovolit.
Ino si pořádně promne tvář, ale objeví se na ní úsměv, když konečně uvidí Ricka. Je živý a zdravý. Přijde mu však nepatřičné, aby mu rovnou vlétl do náruče. Ino by taky rád něco řekl, ale Tai je rychlejší a řekne jim, co se tu stalo. Vidí Rickův pohyb směrem sobě a vyjde mu vstříc, aby se u něj schoval.
"Je to strašné, obětoval se pro Akiho syna." Dovysvětlí mu a nemá v plánu ho pouštět.
"Mám o něj strach." Myslí samozřejmě Akiho.
Hyde krčí obočí, když první uvidí výrazy obou a jakmile dojde na vysvětlení, kolena se mu podlomí. Zůstane v podstatě viset na Gacktově těle a odmítavě vrtět hlavou.
"To není možné, byl tu v bezpečí." Ne, prostě jim nevěří a už se chce hrnout ke dveřím, ale nohy ho neposlouchají. Po tváři mu tečou potoky slz. Jeho Sena. Má ho před očima, jak k němu poprvé přišel. Byl tak maličký a přesto už měl předurčené, kým bude. Dokonalý, nádherný, zářivý Sena. Tak moc by se s ním chtěl rozloučit.
"Aki s ním chtěl zůstat sám." Broukne tiše Ino, aniž by se odlepil od Ricka.
Hyde k němu těkne nevěřícným pohledem. Asi ho i chápe, ale…
Shin stojí jako opařený. Sena byl v podstatě jeho konkurence, ale on ho nikdy nedokázal tak brát. Měl Taijiho, Aki pro něj byl dobrým přítelem, kdyby jejich vztah měl pojmenovat. Jemu jich tak líto. Ani on sám nedokáže potlačit slzy. Úlevně vydechne, jakmile je Tai u něj a pověsí se mu kolem krku. Tiše si vzlykne, ale rty přejíždí po jeho kůži na krku.
"Myslel jsem, že už tě neuvidím." Pípne tiše a vzpomene si na kámen ve své ruce…Ne, o tom mu nikdy neřekne.
"Zůstali ve svatyni. Poprosil jsem jezdce, aby je přivezli." Osvětlí mu a je div, že mu kdokoliv vyšel vstříc, ale vážně moc prosil, možná to bude tím.
"Můžu za to já Die-san, já sem chtěl jít." Vezme to celé na sebe a mírně se pousměje, když na něj pohlédne z Taijiho náruče. Musí mu výt vidět na očích, jak mu na něm záleží.
Toshiya stojí opodál a ani jemu z toho není dobře. Byl s nimi příliš dlouho, aby tohle dokázal ignorovat. Jeho výraz je ještě tvrdší, než kdy jindy. Okázale se dívá stranou, ale jde snad slyšet, jak drtí čelisti o sebe. +Skvělý, mi se tu snažíme a jemu přeskočí, protože umřel.+ Zlé poznámky se prohánějí jeho hlavou, ale tlačí je tam násilím, aby z toho nebyl taky úplně v pytli. Je to jeho obrana. Die ani na chvíli nepouští a Tai se Shinem... Ať si dělají, co chtějí. Hlavně, že je Andílek spokojený. Málem by protočil očima sám nad sebou. Jen nerad opouští Dieho, ale jde bez váhání s Gacktem chodbou.
"Spíš moje, vůbec mě nenapadlo, že by něco podobného udělala. Je to pěkná svině." Ozve se chladný hlas, ale myslí to vážně. On tu byl, aby Akiho hlídal a nepodařilo se. Aki rovná se Sena, to je jednoduchá rovnice, kterou by vypočítal i správce harému.
"Možná bych měl pár nápadů, jak jí to vrátit." Sykne tiše a v očích je vidět, že té krve nemá ani za dnešní odpoledne dost. No co, zaslouží si to. Kdyby mu sáhla na Die, už je dávno po ní. Oba dojdou do jedné z jejích komnat, kde se Akiho matka skrývá a ani její stráže nejsou překážkou. Stačí jen pár ran. Toshiya ji s vražedným výrazem popadne za paži a zlověstně se pousměje.
"Měl jsem tě plné zuby už dávno, tohle si vážně užiju." Řekne jí tiše a už ji s Gacktem vedou do jedné z kobek. Té nejhnusnější, kde tuší hnízdo krys.
Hyde není příliš schopný chůze, ale nakonec ho vezme Shin za ruku a společně míří za Rukim a Kamijem, které najdou u Keiko. Hyde se po cestě vytratí a zmizí za rohem, kde málem vrazí do stráže, za níž kráčí samotný císař.
"Můj pane." Ukloní se, co nejlépe dovede, ale hlas mu přeskakuje. Překvapeně se rozhlédne, když jsou najednou na chodbě sami.
"Pojď Hydo-chan, trochu se projedeme." Dostane se mu trochu unaveného pousmání, ale vykročí po boku císaře k jednomu z balkónů, kde oba na pár minut zavzpomínají.
V Akiho ložnici je už chvíli ticho. Aki hladí Senu po vlasech a věnuje mu do nich další a další polibky. Cítí jeho hruď, jak se zvedá čím dál pomaleji. Před očima se mu zatmívá a nedokáže nic, jen hledět do prázdna před ně.
"Já vím, že ano. Najdu si tě kdekoliv a víš, že jí nic neslibuju jen tak." Pošeptá mu a jen stěží zadržuje slzy. Jsou to poslední vteřiny, než mu Sena odejde. Cítí to moc dobře a má pocit, že se zblázní, jakmile se to stane. Má pocit, že je v jeho hrudi jen díra, kterou už nikdy nikdo nevyplní. Slíbil mu, že bude císařem, že bude vládnout a postará se o jejich zemi. Ten slib září v jeho hlavě a ví, že ho musí splnit. Pro Senu, pro jeho úsměv a pro chvilky, kdy byli společně.
"Sayonara, Sena-koi, má jediná lásko." Jsou to poslední slova, která opustí jeho hrdlo, než se tiše rozpláče a přitiskne bezvládné tělo víc k sobě. Minuty ubíhají…Neví, jak dlouho sedí se Senou v náruči, než se v jeho ložnici objeví, ještě někdo. Neohlédne se, ale hlas pozná bezpečně.
"Aki-chan." Ozve se chraplavý hlas císaře.
"Je čas Senu připravit. Ráno se vrátíme do hlavního města." Prohodí tiše a za ním se objeví jeho muži, kteří ho připraví opatrně o Senovo tělo a uloží ho na drahými kameny vykládaná nosítka. Aki tomu ani nezvládne zabránit. Jakmile muži zmizí, usadí se císař ježka vedle něj.
"Při tvém narození mi kněz pověděl, že budeš vládnout. Předurčil ti lásku a díky ní, měls usednout na trůn. Věřil jsem mu každé slovo a květ sakury, který měl být tím prvním znamením, mi blýskl před očima, když jsem Senu poprvé uviděl. Je to tolik let a přesto mi to připadá jako včera. Hyde ho vychoval skvěle, nikoho lepšího bych tím nedokázal pověřit. Nebyla to náhoda Aki-chan, byl to osud." Mírně se pousměje, když vidí smutné oči, jak se na něj podívají.
"Mám pocit, že bez něj nedokážu vůbec nic." Ozve se Akiho zoufalý hlas a složí hlavu do dlaní.
"Dokážeš, právě pro něj, dokážeš úplně všechno. Pro jeho památku, pro jeho odkaz. Zavři oči, Aki-chan. Uvolni se a zeptej se sám sebe, co by si Sena přál?" Císař nepočká na odpověď a začne se pomalu zvedat. Pohladí Akiho po vlasech a zastaví se až v polovině jeho ložnice.
"Ráno za úsvitu se sejdeme na nádvoří. Je jen na tobě, jak se postavíš před svůj lid. Bojoval jsi jako císař. Jsem na tebe hrdý, můj synu." Dojde na poslední slova, než se starý muž připojí ke svým strážím přede dveřmi.
Pro všechny jeto snad nejdelší noc v životě. Hyde se nakonec rozloučí se Senou a od nosítek ho musí odnést, protože není schopný udělat ani krok. Sena byl jako jeho syn, nikdy o něm nedokázal přemýšlet jinak a teď….
"Můj kvítku." Vzlykne do tmy. Ještě dřív, než se pořádně rozední, začnou se lidé scházet na náměstí, aby vyrazili do hlavního města. Všechno jako na povel utichne, když se objeví Aki po boku svého otce.
"Než se vydáme na cestu, je čas na poslední rozhodnutí u tohoto paláce. Je to soud, který vynese můj následník." Všechno kolem jako na povel utichne a pozornost se stočí na Akiho.
"Za spiknutí. Za vraždu." Začne Aki pevným hlasem. Jeho výraz je hrdý, tvář nenese známky smutku, jeho očí však mluví za všechno. Ztratil se z nich veškerý lesk, který měl jen pro Senu. Už nikdy nebude stejný, a přesto je odhodlaný vládnout. Jen jeho slunce, už nikdy nevyjde.
"Za zrádné kroky proti následníku císaře." Před něj je pomalu předváděné jeho matka. Hledí jí do tváře a po lásce syna není ani památky.
"Tě odsuzuji k doživotnímu vězení." Řekne bez známky emocí.
"Smrt by byla příliš milosrdná. Přijdeš o jazyk, aby se nemohly události opakovat. Přijdeš o ruce, jako památku na tebou vydané rozkazy. Kami rozhodnou, zda tě nechají na živu." Pozvedne hrdě bradu, než se podívá na císaře a zlehka kývne hlavou. Jeho matku mu mezitím odvedou z očí.
"Patří vám mé díky. Duše padlých s námi zůstanou navěky a snad při nás budou Kami stát po dlouhá léta. Můžu vést armádu do útoku, ale bez věrnosti a odhodlání bychom tuto bitvu nevyhráli. Arigato za vaši výdrž a odvahu. Je pro mě ctí stanout po vašem boku." Ukloní se všem na nádvoří.
"Je čas." Zavelí císař k odjezdu a za chvíli už se po cestě rozjede celý průvod. V čele je povoz se Senovým tělem, které dojde svému obřadu až v hlavním paláci. Vedle vozu kráčí jen jeden jediný kůň, na jehož hřbetě sedí Aki. Cesta za lepšími zítřky, i když protkaná dalšími bitvami, které musí jejich země vyhrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat