Gackt x Hyde - Možná by to chtělo dlouhou dovolenou. - část 1.

(ulice Tokya)

Gackt, Ruki

Jeho první hlášení bylo upřímně hrozné. Vůbec nebyl schopný myslet na to, co by tam měl psát a dívat se na intranet do návodu. Naházel do papírů pár nesmyslů, u nich se snažil nevyzradit ani málo ani moc, neočernit protidrogové a neusvědčit sebe a Hyda z toho, že chtějí pátrat na vlastní pěst a poslal to Takeshimu na stůl. Stařík byl shovívavý, ale samozřejmě ho vyslýchal polovinu dopoledne a i když se Gackt považoval za skvělého herce, stejně by přísahal, že mu vidí až na dno žaludku. Žádné napomenutí ale nedostal a Hyde se doopravdy stavil na finančním a trochu se tam pošťoural. Dneska u oběda by mu měl říct, jestli na něco přišel. Měl za sebou dokonce i pokus o rande s Ju-kenem, ale ten chlap zmizel z města a odpověděl jenom na jedinou zprávu, že v dohledné době nemá čas. Zdroj byl tak moc šifrovaný, že bylo jasné, že je někde zalezlý s Aqium, předmětem jejich zájmu. Tohle chtělo hackera, ale kde nějakého vzít a zároveň neriskovat, že všechno praskne nebo ty informace prodá zase dál? Narovná se v ramenou zatímco ještě pořád dřepí nad drobnou krvavou stopou na asfaltu. Je docela daleko od celého auta, ze kterého vede ještě několik podobných, i když velká kaluž krve je přesně na opačné straně. Uvnitř na zadních sedačkách a v kufru je taky plno krve. Auto stojí v areálu nádraží, nedaleko vlakových kolejí a ráno si ho tu všiml dělník, který tu vozí materiál na ještěrce. Vůz postrádá značku i pneumatiky, nikdo v něm nebyl, dveře byly otevřené, přední sklo rozbité jako od rány něčím těžkým, možná basebalovou pálkou. Gacktova první slova byla vlastně vtípek, že krev bude určitě zvířecí, ale potvrdilo se, že je lidská. Žádné tělo, ostatky ani jiný materiál se zatím nenašly. A on vůbec nepřemýšlí nad tímhle zajímavým případem, ale nad tím, jak zjistit, kde je Ju-ken schovaný. Vstane a ohlédne se po Hydovi za svými zády. Stojí několik metrů od něj, baví se s koronerem, takový malý kluk s velkými brýlemi…vlastně jsou oba stejně vysocí… a okolo nich pobíhá spoustu dalších členů vyšetřovacího týmu. Gackt si stáhne rukavice, odejde je vyhodit do připraveného sáčku a nechá tým, aby shromáždil důkazy a prohnaly je laborkou. Zatím se nesmí s ničím hýbat, všude jsou štítky s číslicemi a jeho z ničeho nic omráčí blesk z fotoaparátu. 

"Promiňte, detektive." Zamumlá fotograf, který se snažil zachytit detail důkazního materiálu, Gackt to odmávne dlaní a protáhne se pod žlutou páskou, aby na Hyda počkal u auta. Mezitím ze dveří vyloví jeden ze dvou fungl nových kelímků na kávu. Prsty při tom zavadí o plastikový sáček, omylem ho povytáhne taky a na špičku naleštěné boty se mu překlopí Hydova nakousaná houska se šunkou a majonézou. 

"Jak to můžeš jíst!" Vrčí a snaží se otřít botu o trávu, ale ten mastný flek prostě vidí i tak. Pojedou spolu na oběd, ale někam úplně jinam. Dneska ukáže on jemu, jak se dá normálně najíst. Žádné bistro, fast foody, ani zbytky z Hydovy ledničky. Dneska už rozhodně ne! Uslyší za sebou hlasy a ohlédne se po nich. Hyde s Rukim už jsou u něj. Rovnou toho využije, aby se s koronerem taky seznámil. 

"My vám to tělo dovezeme, nebojte. Přece nebudete mít prázdnou ledničku jako my dva o noční." Prohodí Gackt a Ruki mu věnuje zvláštní pohled. Říkalo se, že všichni patologové hrozně chlastají a tak si myslel, že má i smysl pro humor, ale Takanori-san vypadá stejně studený jako jeho mrtvoly. 

"Kdybych je zahlédl, dám ti vědět, ale snad ani nechci vědět, proč to potřebuješ." Říká zrovna Hydovi, než se s ním mávnutím ruky rozloučí. Šlo o kluky z protidrogového. O ty, co se vyrojili kolem mrtvoly, kterou má teď Ruki v márnici. Nebylo na ní zas tak moc extra. Leda by prozradil, že se okolo ní motal J, zatímco tam neměl co dělat a… myšlenky mu utíkají trochu jinam, než je případ. Gackt se zatím frajersky opírá o rám otevřených dveří a čeká, až si Hyde nastoupí. 

"Hop do vozu, princezno, jedeme na hostinu." Prohodí, než nastoupí taky a vyrazí s ním směr oběd.

Hyde, J

Hyde byl samozřejmě na koberečku u Takeshiho taky. Věděl, co napsat do hlášení, aby to bylo všechno v pořádku a nemohli najít nic, v čem by pochybili. Stejně dostal malinkaté kázání, do čeho by se plést měli a do čeho ne. Taky by měl hlídat zadek nováčka. Ano, on si takový zadek klidně pohlídá s velkou radostí a je rád, že mu šéf nevidí do hlavy. Stejně staříkovi viděl na očích, že by udělal to samé. V tomhle byli všichni stejní, jak narazili na stopu, hned se jí chytli. Kdyby to bylo jinak, mohli by tuhle práci zabalit všichni, ale předpisy byly předpisy a ani Takeshi nechtěl rozvířit vztahy s protidrogovým. Do toho by šel jen blázen. Hyde ví, že jeho šéf si užije podobné kázání o patro výš a bylo mu ho upřímně líto. Na finančním se na oko zakecal s jedním kolegou, se kterým chodil dřív na kafe a než se nadál, prozradil mu víc, než by chtěl. Dokonce se mu podařilo vyšťourat i nějaké účty, které měly spojitost s tajnými úkryty pro svědky. Měl svou hodnost, dostat se k nim nebyl zas takový problém a zaonačit to, aby se to nedostalo k nepovolaným uším taky ne. Za to Ju měl očividně práci a na Hyda neměl zrovna čas. Přemýšlí nad ním a nad tím, kde jsou s Aquim zalezlí, když si všimne Rukiho opodál. Tohle místo vypadalo jako hotová jatka, ale stop tady příliš nezůstalo. Tohle nebyla práce jen tak někoho. S povzdechem se podívá na hromadu pomalu schnoucí krve, ale je to jak s bytem vedle hlavní ulice. Za čas ten ruch přestanete vnímat, i když to příjemné nikdy nebude.

"Díky Ru. To víš, někdy je lepší vědět víc, než míň." Plácne ho zlehka po paži, než se ohlédne na Gackta, který už je u nich.

"Neměli bychom prázdnou ledničku, kdybys mi nevyhodil všechno, co jsem z bistra dovezl. Nemůžu za to, že neoceníš skvělé jídlo." Načuří se, aby náhodou nebyl pozadu a pak nad ním protočí očima.

"Ru-kun, musíme jít někdy na pivo, potřebuju si řádně postěžovat." Ani v tuhle chvíli ho humor neopouští. To ale netuší, že je ze střechy nádraží pozoruje pár očí. 

Nedopalek dopadne na zem a J zmizí přesně v okamžiku, kdy mu z očí zmizí Ruki. Hyde mezitím stojí u Gackta a prohlíží si neexistující flek na botě.

"Já jsem to ještě chtěl jíst. Jsem sice malý, ale hladový jsem k ničemu." Málem by na něj vyplázl špičku jazyka a sáhne po kafi.

"Hm, dobře, tohle tě na chvíli omlouvá." Zhodnotí s pokýváním hlavou a naposledy se ohlédne na místo činu. Je to tu jak mraveništi, jak se jeden policajt míjí s druhým.

"Dobře už jdu." Je vidět, že nad něčím přemýšlí, ale nakonec do toho Auta nastoupí, svírajíc drobnými dlaněmi své kafe. Jak se dá auto do pohybu, podívá se na Gackta.

"Co si o tom myslíš?" Zeptá se ho jako první a je zvědavý na jeho názor a čeho si všiml on.

"Mám výpisy z financování nějakých staveb za městem. Jde to přes několik účtů a všude jsem jen malé položky. Měly by to být jen signální stanice, ale sumy za ně jsou dohromady příliš vysoké, i kdyby tam byla ta nejmodernější technika. Je tam i nějaké investování a když jsem proklepl ty firmy. Já nevím, něco tam smrdí a moje svačina to není." Nadhodí s malým vtipem, ale stejně trochu nakrčí obočí k sobě.

"Podle mě je jsou to místa, kde je ukrývají. Gpska jsou začerněná a k nim se dostaneme jen s nejvyšší prověrkou a tu nemá ani Takeshi, ne k těmto případům. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Nikdo nás tam dobrovolně nepřivede a Takeshi bude mlžit taky, aby nerozpoutal válku mezi odděleními, pokud o tom vůbec něco ví." Vydechne dlouze a sveze se na sedačce níž, co mu pásy dovolí, opírajíc se spánkem o okno.

"Kam vůbec jedeme?" Zeptá se a v očích už má zvědavost.

"Co třeba bistro kousek ode mě? Mají tam novou nabídku." Trochu se zasní, ale práci z hlavy nepustí ani na chvilku. Po očku kouká na Gackta co on na to a asi si ho prohlíží víc, než by měl.

"Už jenom za tu princeznu, bys měl udělat, co mi na očích uvidíš." Nadhodí provokativně.

"Jsem přece jen starší." Přeměří si ho hraně nekompromisním pohledem.

"A jestli ne, můžu to dát do hlášení. Odmítnutí parťáka v nouzi." Klidně mu naoko vyhrožuje a snaží se neculit.

Gackt

Na to jeho skvělé jídlo radši vůbec nic neřekne a dovolí si protočení očí v sloup, protože mu na očích sedí frajerské zrcadlovky. Samozřejmě s luxusní značkou na nožičkách, protože ho ještě nepustila chuť chodit do práce v drahém obleku a skvělých hodinkách. Byli s Hydem trochu jako Pat a Mat. Ne, že by to Hydovi neslušelo, uměl se skvěle oblékat, jenom by z něj u toho nemuselo padat, které sekáče má nejradši a že to stálo asi tak padesát yenů. Gackt měl upřímně husí kůži z pocitu, že nosí něco po někom jiném. Protože prostě nikdy nevíte, kdo to byl, kde to vyválel a jestli to pračka vážně vyprala dost dobře. Byla to neopodstatněná paranoia, protože Hyde mu vyprávěl, že ty věci mají ještě visačky z obchodu a stojí zlomek ač jsou značkové, ale nemohl si pomoct. Hyde byl mistr šetření peněz a on zase jejich rozhazování. Obdivoval ho za to, že dohromady nic nepotřeboval a vystačil si i s málem, aniž by to bylo zvenčí kdekoliv vidět, on by asi zešílel. 

"Co s tím Rukim budeš na tom pivu dělat? Nevypadá jako někdo, kdo by měl rád lidi, pokud to není za studena." Prohodí Gackt za volantem, zatímco si to sype něco lehce přes maximální povolenou rychlost a ignoruje fakt, že je sám detektivem. Koroner mu nepřišel jako někdo, kdo by dovedl poslouchat něčí nářky. Koneckonců jeho klienti toho moc nenamluví… Po Hydově otázce se zamyslí.

"Že to někdo narafičil. Buď chce někdo na někoho něco hodit nebo nás tohle má odlákat od něčeho mnohem důležitějšího." Prohodí. Nepřipadá mu to reálné, aby tam někdo někoho zavraždil a nenašlo se vůbec nic. Vypadalo to jako by tam tu krev někdo opatrně donesl, ale nenašel se ani otisk podrážky, prostě nic. 

"Možná ty kola ukradli zloději mnohem později, když našli volně stojící auto..." Uvažuje nahlas, ale… ty stopy… Ne, ne žádní zloději. 

"Musíme najít kola, bez nich to nepůjde. Kdo je má, ten nás dovede blíž." Byli v Tokyu a chtěli hledat kola vozu bez registrace. 

"Někdo musí důkladně prohlédnout auto, zjistit o něm všechno, najít každý chlup…" Auto mohlo být nesčetněkrát opravované, náhradní díly všelijaké, ale třeba budou mít štěstí. Hyde změní plynule téma ještě k jednomu případu. Tomu jejich, jak si ho Gackt v duchu pojmenoval, i když jejich vůbec není. Gackt pozvedne obočí a pousměje se. 

"Nezahálíš." Pochválí Hyda. Nečekal, že něco najde tak rychle. Očividně je k tomu případu táhne oba dva to samé silné lákadlo. Té jeho svačině se musí usmát. Ta naštěstí nikdy nesmrděla, jen v ní bylo příliš kalorií. 

"Hmm, vypadá to tak. Policie by mohla schovávat i plno dalších věcí, ale tohle vypadá pravděpodobně." Souhlasí s Hydem. Bohužel neměli šanci sehnat někoho s takovou prověrkou, i kdyby ho s Hydem opili a ojeli oba dva. 

"Museli bychom jedině někoho sledovat..." Zamumlá si pro sebe. To by si žádalo celé dny, týdny a stejně by se to nemuselo podařit. Jinak by je dávno někdo vyčenichal. Nejspíš se tam zavřou a nevylezou, dokud není po případu. 

"Něco přece jíst musí..." Pokračuje dál v polohlasném mumlání, jenže mají ještě jinou práci, než tuhle. Tu, která je doopravdy živí. Hyde začne mluvit o jídle, jak jinak, a rovnou ho přemlouvá, aby jeli k nějakému bistru. No to snad není pravda. Co přemlouvá, je to spíš vydírání. Dovolí si rychlý pohled do jeho tváře, než se podívá zase na silnici a nakonec auto zaparkuje ve čtvrti Minako přímo před nádhernou restaurací Toufuya Ukai a schválně nic neříká, dokud si jí Hyde nevšimne sám. Je to jedno z nejromantičtějších a nejkrásnějších míst v Tokyu, ve kterém člověk zapomene, že je ve velkoměstě. Dýchá z něj tradice, všude kolem je zenová zahrada a neskutečný klid. 

"Zvu tě." Broukne tiše a stáhne si z nosu brýle. Je mu vidět na očích, jak moc se těší na jeho reakci.

Hyde

Mírně pozvedne obočí a podívá se na něj, když zmizí Rukiho. Ano, takový názor měla většina, když se s ním setkala, ale on už s ním prohodil víc, než jednu větu a ví, že s ním je zábava. Trochu odlišná od ostatních, ale ty poznámky…Jen vytáhnout ho někam ven, byl většinou nadlidský výkon. Stejně to pořád zkoušel a nedal si pokoj.

"Ru je v pohodě, jen si na něj musíš zvyknout a mít rád černý humor." Pokrčí krátce rameny. Hyde dokázal vyjít opravdu skoro s každým. Nestávalo se často, že by ho opravdu někdo naštval, ale pokud ano…Ne, to mu vykládat nebude.

"Nadřel se, aby byl tam kde je a má toho hodně. Neříkám, že si to trochu nedělá sám, ale…Není špatný." Usměje se mile a upřímně. Je pravda, že na něj už dlouho neměl čas a měl by do márnice zase na pivko nebo dvě zajít. Je to tam kde chladit, má to jen výhody, když má člověk dobrý žaludek. Poslechne si Gacktovu verzi celého případu a několikrát souhlasně kývne hlavou.

"Vidím to stejně a myslím si, že nás někdo chce jinde, než kde bychom měli být." Slovíčkem nás myslí celý jejich okrsek.

"Mylsím si, že málokterý zlodějíček kol by si troufl na místo plné krve. Ne ti, kteří jdou jen po takových drobnostech." Svěří mu svou vlastní úvahu a ano, stopy tam žádné nebyly, tahle verze prostě nesedí.

"Budou po nás chtít, abychom to vyšetřili, ale já bych měl oči otevřené. Něco se děje, jen zatím nevidíme co." Zapře se loktem pod oknem a vyhlédne ven, přitom si prsty mne bradu.

"Chci se na to auto podívat ještě jednou, až skončí kluci z laborky. Pořád si myslím, že mi něco uniklo. Takový zvláštní pocit." Nakrčí obočí a je vidět, že přemýšlí. Vyslechne si i další část, kde jde o případ protidrogového.

"Možná bych měl nápad, na koho se zaměřit. Jejich nováčka. Bude nejmíň opatrný, ještě nebude mít v malíku všechny postupy. Ne tolik jako ostatní. Jiná možnost není, možná ho vyšlou jako poslíčka. Anebo přímo Ju-kena, až se objeví, ale to může trvat." Pokračuje v rozboru, než se na něj znovu podívá.

"Ano, něco jíst opravdu musím a začínám mít hlad. Moji svačinu jsi vyválel po zemi, tak doufám, že si nemyslíš, že to budu jíst?" Mlaskne si a vyhlédne z okna, aby zjistil, kam vlastně jedou. Zná to tu, ale nikdy ho nenapadlo jít sem na oběd. Možná mělo, vypadá to tu kouzelně a to teprve míří po cestě. Jakmile Gackt zastaví, rozhlédne se a pohled mu padne přímo na restauraci. Jak kdyby měl čuch, kam stočit očka, ale je tam jídlo, to jde prostě samo.

"Hm, ty si mě chceš vážně udobřit že?" Opře si špičku jazyka do koutku, než na něj mrkne. Zdá se, že teď úplně nepřemýšlí, co dělá. Vystoupí z auta a uvnitř nechá lehčí splývavé sako, čímž odhalí košili, kterou má zapnutou jen ledabyle. Skrze bílou barvu prosvítají vytetovaná křídla na zádech. Zastaví se před restaurací a obdivně hledí na řešení celého okolí.

"Je to vážně nádhera." Vydechne s nadšeným úsměvem a podívá se na svého parťáka.

"A když mě k tomu ještě zveš, den by nemohl být lepší." Zadívá se znovu na restauraci a pak zpátky na Gackta. Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Přiznej se, chceš mě sbalit nebo mi udělat radost?" Zeptá se ho se skoro smyslným pousmáním.

"Hm, přemýšlím, která možnost by byla lepší." Prohodí jen a nejde jednoznačně říct, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně.

"Tak jdeme." Vydechne nakonec nadšeně a rozejde se dovnitř. Očka mu září na kilometry, když se zastavuje u každého detailu.

"Doufám, že mě sem vezmeš ještě někdy." Prohodí, aniž by si uvědomil, co vlastně říká a jakmile dojdou dovnitř, vybere si téměř okamžitě stůl hned u výhledu na jezírko. Sáhne po nabídce a je mu jasné, že je úplně v koncích.

"Gomen, ale tady strávíme týden, než to všechno ochutnám." Prohodí a pak odloží lístek. Podepře si dlaněmi bradu a dlouze se na něj zadívá s trochu zkoumavým podbarvením v očích.

"Co máš nejradši?" Vyzvídá a je dost možné, že touto otázkou to neskončí.

Gackt

"Hlavně ti chci ukázat kvalitní jídlo." Řekne mu, protože jeho ego je dost vysoké na to, aby si myslel, že si ho zvládne udobřit i bez podobných gest. Koneckonců tohle byla jedna z nejdražších nejluxusnějších restaurací v Tokyu a většina lidí si jídlo tady nemohla vůbec dovolit. 

"Je to nádhera uvnitř. Tou zahradou se po jídle můžeme projít, je mnohem větší, než to, co vidíš od vchodu. Třeba nás napadnou nová vodítka, když si zameditujeme v zenovém prostředí." Prohodí s trochu nevypočitatelným úsměvem ve tváři. Skoro to vyznívá jako by ta meditace měla být něčím úplně jiným. Trochu to v něm hrkne při té Hydově otázce, ale opanuje se včas, aby snad nebylo příliš moc poznat. Má to dva důvody. Jeden je jeho skrytá orientace a jeden, že by se vlastně choval podobně, kdyby opravdu chtěl. Je to první okamžik v jeho mysli, kdy si doopravdy připustí, že někde jinde, na jiném místě, by ho nejspíš dávno někam pozval. Fešácky se usměje a rozhodí rukama, než ho jednou vezme kolem ramen, aby ho provedl dovnitř. 

"Co myslíš ty, detektive?" Přistoupí na jeho hru, aby maličko znejistěl zase on jeho. Spokojeně se usměje, když vyřizuje svou rezervaci a za ním zní Hydův hlas, který by se sem rád vrátil. Tak přece jenom udělal dojem. Hyde by si sem mohl vyrazit i sám, s kýmkoliv, ale… Nechají se odvést ke stolku, kde se posadí na zabutony naproti sobě a dostanou první várku saké jako pozornost podniku. Gackt ji protočí mezi prsty, zatímco si drží posed hodný samuraje a i když sáhne po lístku a poděkuje za něj, neotevře ho. Oči má pořád upřené na Hyda před sebou, který hledí do nabídky a právě mu tu oznamuje, že hodlá zruinovat jeho peněženku. 

"V pořádku, vrah počká. Pro tohle musí mít pochopení každý." Řekne mu, ale není v tom nic rýpavého. Pohled neodvrátí ani ve chvíli, kdy se na něj Hyde upřeně podívá, jen se teď dívá přímo do jeho očí. 

"Nejradši? Soukromí, svíčky, nahotu..." Začne ho cíleně dostávat do rozpaků. Ví, že je to v jeho případě těžké, ale proto úmyslně zvolí rovnou takhle silný kalibr. Navíc nelže, doma chodí nejradši na Adama, proti světlu se brání brýlemi a svíčky má radši, než zářivky. O sexu ani dalších osobách v tom nic není. Ale ano, sex by taky zařadil. Možná na první místo. Pak poklepe prsty o desku stolu, čímž rozbije zvláštní atmosféru a ohlédne se po servírce, aby ji k nim přivolal. Ještě chvíli a asi by se v té šedi jeho očí utopil. 

"Rádi bychom ochutnali variaci na předkrmy. Máte něco s grilovanou sépií? Děkuji..." Začne vyřizovat objednávku za ně za oba podle vlastního uvážení a nakonec je z toho královské menu plné mističek s kousky všeho možného. Zejména se těší na polévku. 

"Myslíš, že je dobrý nápad pověsit se na nováčka? Nebude právě z tohoto důvodu mnohem víc pod drobnohledem, než ostatní?" On to nebude zase takový nováček, když ho vybrali na toto místo mezi desítkami dalších kandidátů. Bude to protřelý policajt jako všichni ostatní, pouze se učí nová pravidla nového místa. Ale stejně… 

"Jestli je Ju-ken někde s Aquim, vyleze, až bude po všem, dřív ne." Vysloví svou domněnku. 

"Půjde příště Ru-chan s námi? Mám moc horkou polévku, třeba by stačil jeden pohled a měla by přijatelnou teplotu." Pokračuje dál v rýpání, když jim položí první chody na stolek. Nakonec se ale na Hyda smířlivě usměje. 

"Dobrou chuť. Ne, že něco zbude." Popřeje mu.

Hyde, J

Jeho otázku převaluje chvíli v hlavě. Kdyby to nebyl jeho parťák, zareaguje jinak, nebál se toho, jakmile byl v baru. Jenže teď by se měl držet dál, pokud spolu mají pracovat. A ne, není to kvůli možné orientaci. Když jeden ví, jak na to, dokáže přesvědčit snad všechny. Ráno pak byl horší, ale upřímně, kdo by se tím nebavil. Pozvedne koutky a pak se ohlédne s mírným pokrčením rameny.

"Nerad dělám závěry uprostřed vyšetřování." Odpoví mu nakonec, sám přejíždí prsty po lístku a rozhlíží se kolem. Po Gacktově poznámce ohledně vraha a jeho vždy přítomného hladu, krátce se zasměje.

"Samozřejmě, když přece musí pochopit, že mám hlad. Ani vrah nepřežije, když jsem nesnesitelný. Vlastně bych tím vyřešil spoustu problému, ale hlady mě netrap." V ocelově šedých očích se pobaveně blýskne. Ani trošičku nezrudne, když dojde na malou zpověď muže před ním. Prohlédne si ho opravdu důkladně, jak kdyby přemýšlel, jestli si z něj dělá legraci nebo je to cílená provokace.

"Pak, že tu nejsou věci, které bych měl vědět." Narazí na jejich nedávný rozhovor a slabostech, které by měl Hyde vědět.

"To zní skoro jako romantika." Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Shodneme se na jediné věci." Odmlčí se na vteřinu, aby si dopřál trochu toho dramatu a nechal ho v nejistotě, která z nich to bude.

"Nahota, před návštěvami se samozřejmě krotím. Trochu." Uchechtne se, když si vzpomene, jak se před ním klidně převlékal. Kdyby bylo na něm, asi by se ani neoblékal, ale to si zatím nechá pro sebe.

"Je skvělé mít něco společného." Dodá ještě a na slovíčko něco, dá zvláštní důraz. I kdyby měli společnou ještě jednu vlastnost nebo spíš zájem, stejně by neměl…Ani se pokoušet. Narovná se a opře o opěrku, když k nim dojde servírka a Ga se ujme objednávání. Je to příjemné, nechat to celé na něm. To už se mu taky dlouho nestalo. Klidně by se nechal podobným způsobem rozmazlovat. Kývne na servírku, než odejde a pak je tu zase téma práce. Klidně by pokračovat v tom předchozím, ale dostali by se někam, kam rozhodně nemají. Práce bude zdá se v tuhle chvíli bezpečný přístav. Ne, že by z toho byl nadšený, ale…

"Je to stejně nebezpečné jako čmuchat kolem jejich oddělení. Pokud na to někdo přijde, budeme lítat v dost velkých problémech. Takeshi sice zvládne vysvětlit opravdu hodně, nemyslím si, že tím bychom mohli podkopat kompletně celý dost křehký vztah mezi protidrogovým a námi. Ne, rozhodně to není dobrý nápad." Podívá se na něj s trhnutím obočím nahoru a dolu a je jasné, že se rozhodně nechce vzdát.

"Chce to velmi něžný, ale důsledný přístup." Koutky se mu pozvednou, protože to zase zavánělo něčím úplně jiným.

"Budou mít své vlastní protokoly. Pokud Ju s jejich úkrytu nevyleze, musí je minimálně někdo zásobovat. Tohle se může protáhnout i na měsíce." Promne si zamyšleně bradu.

"Někde to celé musí mít slabinu." Uvažuje nahlas, než mu dojde, co právě Ga řekl. Musí se znovu zasmát. Není to nic proti Rukimu, ale Ga má pravdu.

"Rád ho vezmu s sebou, aby sis náhodou nespálil jazýček, byla by ho škoda. Ale připrav se, že ti může zmrznout i mnohem víc, než jen polévka." Varuje ho pobaveně.

"Ledová královna celého našeho baráku. Asi bych mu měl někoho dohodit, tohle už nemůže být ani zdravé." Laboruje nahlas, dokud před nimi není jídlo.

"Dobrou chuť a hlídej si i svoje, nezaručuju, že bys o svou porci nepřišel." Mrkne na něj a pustí se do ní.

"Hmmm." Zavrní dlouze po prvním soustu, když nechá víčka klesnout a málem steče pod nízký stolek.

"Tohle je něco naprosto úžasného." Vydechne krátce a podívá se na jednu z misek, jak kdyby mu ji někdo právě přičaroval.

"Jsi sám Ďábel a budeš pomě chtít upsat duši?" Nadhodí směrem ke své společnosti, než se upřímně rozesměje.

"Kde to mám podepsat?" Přitáhne si k sobě další misky a začne ochutnávat od každého něco. U všech misek má podobný výraz a asi ho na tomto místě jen tak neopustí. Z jeho rozjímání ho vyruší příchod někoho dalšího. Oči mu automaticky těknou ke dveřím a hned ho pozná.

"Co ten tu chce?" Nakrčí obočí a pozoruje J v kožené bundě, jak prochází kolem nich s doutnající cigaretou v koutku a za chvíli zmizí ve dveřích pro personál. U vchodu stojí další dva muži. Trvá to sotva dvě minuty, než znovu vyjde a zamíří rovnou k nim.

"Párky v rohlíku došly?" Ozve se hlas J, když mu pohled padne na Hyda.

"Mám rovnou zavolat koronera nebo počkáš, až odejdeme?" Kontruje svou poznámkou Hyde a probodne ho pohledem. Setkal se s ním už několikrát a jemu jasné, že tu není jen tak. J se po jeho poznámce jen ušklíbne, ale v očích se mu odrazí něco úplně jiného. Ne, nepustil Rukiho z hlavy ani na chvíli a když měl chvilku, musel se na něj jet alespoň podívat. Nenápadně. Ví, kde bydlí, ví kam chodí, ale stejně ho nekontaktoval.

"Není přece trestné objednat si jídlo na oslavu a že bude co slavit, až tě dostane tvá práce." Rýpne si do Hyda se spokojeným, drzým úsměvem.

"Nové maso." Stočí oči na Gactka, je jasné, že ví o každém nováčku na oddělní a sáhne do své kožené bundy. Hyde vypadá pořád ve střehu a jeho dlaň pomalu míří ke zbrani u opasku.

"Jsi nějaký nervózní. Možná by to chtělo dlouhou dovolenou." Okomentuje to J, protože si toho samozřejmě všiml.

"Možná by měl někdo nahlásit tvůj psychický stav." Vysměje se mu dobrácky, než vytáhne vizitku.

"Dobrý skutek bude po zásluze potrestán hm? Tahle restaurace stojí taky za to." Hodí vizitku Gacktovi pod nos.

"Pochybuju, že by tě sem vzal on." Osvětlí, proč ji dává zrovna jemu.

"Na viděnou pánové a klidný den." Popřeje jim, než se otočí na patě a zamíří pryč. Hyde je během vteřiny na nohách a zamíří ke dveřím, odkud vyšel J. Vypadá to, jak kdyby čekal, že za nimi najde spoušť. Nic takového. Napadá ho jen jediná možnost, přišel si pro peníze.

"Ten pocit, když víš, co se tam dělo a nemůžeš nic dělat." Usadí se zpátky a promne si čelo.