Sena
Pousměje se a jeho studeně modré, momentálně rozčílené oči na chvilku zahřejí, když mu Takeshi prozradí, že by se díval raději na něj, než na silnici. Mlčí, když Takeshi mluví o tom, že má soutěž pár slušných kandidátů, ale jakmile k němu začne promlouvat ohledně toho, co mu svěřil, konečně se na něj podívá. Ano, asi vyzařuje a to je přesně ten důvod, proč běžnou japonskou veřejnost rozčiluje. Lidé tu byli vychováváni ke komunitnímu způsobu života, kdy se klade důraz na skupinku a nikoliv jednotlivce a každý, kdo z tohoto konceptu vybočuje, byl odjakživa tvrdě trestán. Vyloučení ze skupiny a z toho plynoucí výhody a ochrana, šikana, odmítání všemi. Kvůli barvě vlasů vám klidně nedali žádné pracovní místo bez ohledu na vaše schopnosti a vaše matka se za vás styděla a hluboce se omlouvala sousedům pokaždé, když byli nuceni se na vás na ulici podívat a tím si pokazit pěkný den. Individualismus se tu nepěstoval. Odhodlání a síla, vážně? "Moje máma říkala neohleduplná paličatost a škaredá umíněnost." Opraví ho. Bylo mu to jedno a tím víc se na něj hněvala. Netečný a pyšný Sena. Ano, Takeshi má pravdu. Bylo to složité, pro většinu japonských dětí opravdu moc. „Podle mě ona, stejně jako všichni okolo, schovává, kdo doopravdy je. Všichni se tváří, že to tak má být, ale upřímný k sobě není nikdo.“ Zkritizuje bez obalu celý národ. Znovu se trochu tajemně usměje, když Takeshi začne mluvit o svých začátcích. Tohle ho opravdu zajímá. Všichni ho znali jako bohatého a uznávaného umělce, ale kým býval, když byl ještě mladý, nenápadný kluk? Je to zvláštní, že se mu to chystá svěřit, namísto, aby si držel tuto dokonalou auru. Nemá strach, že se třeba shodí? Že bublinka Senova obdivu praskne? Očividně nemá. Nakonec chápavě pokývá hlavou. Ano, v tom má pravdu. Jak má něco punc tajemství, lidi to okamžitě zajímá, ať je to co je to, dokonce i když se tváří, že to tak není. Při jejich konverzaci si skoro ani nevšimne, že Takeshi parkuje přímo v centru Tokya. Jakmile motor zhasne, uvědomí si zvláštní intimitu tohoto místa. Jsou schování uvnitř betonových zdí, kde skoro nikdo není a navíc zalezlí uvnitř auta, všem z očí. Uvnitř jeho těla to začne hrát nervozitou a trémou. Ještě chvíli a snad se začne i červenat nebo co? Takeshi se pohne směrem k němu a Sena málem steče pod sedačku. Kmitne k němu najednou trochu plachým pohledem, zatímco v prstech žmoulá psaníčko.
"Ano." Řekne souhlasně, ale má trochu sucho v krku. Když ho začne hecovat a povzbuzovat, věnuje mu jeden ze svých opravdu upřímných a kouzelných úsměvů a najednou dostane zvláštní pocit, že na to opravdu není sám. Je to skoro škoda, když kouzlo pomine a Takeshi vystoupí, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že není zvědavý na to, kam jdou. Jakmile se nadechne vzduchu v garáži, sebejistota je zpět. Na ulici se po nich hodně lidí otáčí, Sena působí extravagantně, i kdyby si všichni mysleli, že je dívkou a Sky Tree se neomylně blíží. Jdou na vyhlídku? Proč zrovna tam? Jenže to není tak docela o tom. Takeshi jim zamluvil místo rovnou v pověstné restauraci, do které se nepodívá každý. No páni. Pohled na noční Tokyo je neskutečný. Město je obrovské, září do noci a je odtud vidět na mrakodrapy. Někde v dálce se dokonce rýsuje temný obrys hory Fuji.
"To ano." Řekne Sena s očima přikovanýma k oknu, zatímco si sedá a pak si prohlédne i okolo stolující hosty. Od Takeshiho je to hezké, když mu nabídne, že může sníst cokoliv. I když jí obecně málo, nejspíš by toho měl využít. Začte se do lístku, ale výběr není vůbec jednoduchý. Obzvlášť, když vidí, jak ta jídla vypadají. Nakonec se mu přece jen podaří vytvořit nějakou objednávku. Musí si zakázat koukat na ceny a připomenout si, že muž naproti němu na to má. Není to zase tak těžké. Jeho slova ho zaujmou. Nejdřív se ještě pořád dívá na výzdobu na stole, ale jakmile dojde na slova úplně cokoliv, konečně zvedne pohled k jeho očím a dlouze se do nich zadívá. Je dost velký hazardér na to, aby na to kývl, ale cokoliv je cokoliv. Nemyslí si, že by po něm Takeshi chtěl něco hnusného, třeba ho někde prodat nebo ho nechat natočit porno nebo co by jednoho mohlo ještě napadnout, ale stejně je to něco, na co by neměl nikdy přistoupit. Cokoliv za to, že se podívá na pár hezkých míst? Není to trochu málo? Ne, on nikdy netroškařil. Nakloní hlavu k rameni a na okamžik uvažuje, jestli mu neukázat záda. Doopravdy. Tohohle by mohl škaredě litovat. Ale nemyslí si, že je ten typ. Jenže kolik lidí takhle myslelo až nemyslelo a skončilo různě? Olízne si rty.
"Tak dobře." Svěří se mu úplně celý a doufá, že to není největší chyba jeho krátkého života.
Takeshi
Paličatost a umíněnost. Kolik lidí v téhle zemi přemýšlelo stejně jako Senova matka? Vlastně úplně všichni nebo se podle toho alespoň tvářili. On sám byl vždycky proti tomu, i když si nepotrpěl na podobný vzhled. Vypadal by směšně, ale bylo to něco, co vyhledával, ale nebylo to jen o vzhledu. Všechno to zapadalo do mnohem složitější rovnice a Sena doplňoval každou neznámou. Vlastně byl někým, koho opravdu dlouho hledat. Jeho osobnost, společně se vzhledem dokonale vyvažovaly misky vah pro Takeshiho skrytější stránku, která si podobné věci ráda dopřávala. Krátce se podívá z okna na zdejší výhled, dokud Sena vybírá jejich dnešní, trochu pozdní večeři, ale on si ji rozhodně odpírat nebude. Jeho doktor by nejspíš neskákal radostí, jen on na jejich rady nikdy moc nedával. Konečně se zase pomalu podívá na Senu a trpělivě vyčkává, jak mu na jeho otázku odpoví. Nikdy nic podobného nikomu nenabídl, ale tady chtít potřebu mu ukázat z těch měst to nejlepší. Jen vidět jeho rozzářenou tvář za podobné kousky stojí a je mu jedno, kolik za to utratí. Propaluje ho pohledem a dlouho nic neřekne, dokud nepadne souhlas. Uvědomí si, jak moc se mu uvnitř ulevilo. Ta laskavost není to hlavní, důležité je, že s ním opravdu čas trávit bude. Napadne ho několik možností, co by později mohl chtít, ale…To opravdu záleží na situaci, která za těch několik týdnů nastane. Senův život se za tu dobu hodně změní a Takeshi neudělá nic, aby toho Sena později litoval. Nechce mu přece ublížit, nikdy nechtěl. Spokojeně pozvedne koutky a pak krátce přikývne."To jsem rád." Prohodí jako první, než stočí oči na obsluhu, která jim právě servíruje předkrm. Počká si, až odejde a mezitím zase o trochu vyprázdní svou vlastní sklenici.
"Dává mi to spoustu možností, jak ti ukázat úplně jiný svět." Nakloní se mírně nad desku stolu.
"Svět, který kolem sebe můžeš mít. Věřím, že k tomu máš všechno potřebné a když mi to dovolíš, rád ti to ukážu." Pomalu se zase narovná a vloží si první sousto mezi rty.
"Hm, skvělá volba. Sám bych nevybral lépe." Odmlčí se na moment, než se zatváří pobaveně.
"Možná jsi mi trochu lhal, že jsi na tomto místě nebyl." Provokuje ho trochu.
"Nebo máš prostě jen skvělý vkus na výběr. Ano, to bude ono." Pochválí ho znovu, než si znovu dopřeje kousek a vypadá opravdu spokojeně a jeho chuťové pohárky taky.
"Vlastně bych tě chtěl ještě poprosit o maličkost." Jeho výraz se změní na tajemný a hodlá Senu trochu vyvést z míry. Je zvědavý, jestli se mu to podaří.
"Ne, akty to opravdu nebudou, neměj strach." Nakloní hlavu na stranu, jak kdyby čekal rudé tváře. Slušeno by mu to s nimi a nejspíš by pak litoval faktu, že tu nemá svůj foťák a teď ho nenapadnou nahé fotografie, ale spíš Senovy rozpaky.
"Osobně bych si opravdu přál a náležitě užil trochu tvé…" Tváří se na vteřinu zamyšleně.
"Paličatosti a umíněnosti." Pravý koutek se mu vyhoupne nahoru.
"Budeš tak laskavý a ukážeš mi, jak to může vypadat." Jeho hlas se malinko ztlumí a vypadá to, že ho spíš prosí o intimnosti, než o kousek jeho povahy.
"Neber to jako podmínku, spíš jen jako prosbu. Ukaž mi něco, co jen tak někdo neumí a já to náležitě ocením." Pobízí ho dál, aby mu ukázal víc ze své povahy. Něco, co by ostatní odsuzovali.
"Mám za sebou už pár let a pořád si myslím, že by mě mohl někdo dokázat překvapit. Něco, co je velmi jedinečné. Ty už jsi mi část ukázal. Vím, že tam je něco, co přiměje zírat i mě a chci to vidět." Dopřeje si poslední sousto, a pak už se spíš věnuje své vlastní sklenici. Jídlo je skvělé, ale on rád večeří tekuté pokušení. Dokázal by jen nad sklenkou rozjímat velmi dlouho. Často to dělá a přichází na věci, které by ho přes den a při typickém shonu ani nenapadly.
"Jaký je vlastně tvůj dojem z prvního dne? Vím, ještě se pořádně nic nedělo a zítřek bude mnohem…chaotičtější, ale i tak by mě to zajímalo. A klidně bez zábran. Myslím, že snesu opravdu hodně kritiky." Vybídne ho, aby mu klidně řekl, co by si představoval jinak, co by se na celém konceptu dalo změnit. Možná Takeshiho i překvapí, jak moc mu na Senově názoru záleží. Mohl by koncept příštího ročníku postavit podle něj? Nebo snad dokonce upravit i ten letošní. Byl by to risk, ale kdy on se něčeho podobného bál?
Sena
Chvilku na Takeshiho beze slova hledí, když tak upřímně a bezelstně pronese ta dvě slůvka, že je rád a najednou mu všechno to, co mu před tím běželo v hlavě, připadá jako hloupost. Musí oči zase sklonit a pro sebe se usměje. Nikdy s ním nikdo nejednal tak jako on. Bylo v něm tolik zájmu a Sena příliš nechápal, proč ze všech lidí kolem zrovna on sám, ale hrozně se mu to líbilo. Oči zase zvedne a dlouze si prohlíží Takeshiho tvář. Kde komu by nejspíš nepřipadala nijak zvlášť přitažlivá, ale podle něj má neskutečné charisma a kdyby byl jen o trochu hezčí, přišel by o něj. Ne, někteří chlapi potřebují vypadat prostě takhle, aby byli sexy. "Dělá ti radost, když můžeš někomu jinému ukazovat podobné věci? S někým bohatým, kdo je všechny zná, by tě to asi nebavilo?" Zeptá se. Tak to totiž působí. Když Takeshiho zaujme jeho objekt, touží se o něj starat a ukazovat mu ten svůj jiný svět. Ideální prostředí pro něj by byl asi středověk, kde byly rozdíly mezi vrstvami gigantické a kde by se Sena divil i posteli. S věkem internetu je to složitější, ale Sena miluje luxus a na světě je toho opravdu hodně, o čem nemá ani ponětí. Například už asi deset minut pokukuje po tom jeho nejnovějším iphonu. Taky jeden měl, jen asi o pět generací starší a tyhle umí mnohem víc, mají mnohem hezčí foťák a jestli na něj má napojený i dům…? Sena netušil, jak úžasné musí být takhle bydlet, ale cokoliv mu Takeshi ukáže, za to mu urve ruce. Je toho na něm samozřejmě mnohem víc, co obdivovat, od hodinek po značku módního domu na saku, takové drobnosti, které Senu fascinují. Taková kvalita, jen si sáhnout… jestlipak je to samé i pod tím oblečením? Skoro by se zahihňal a radši schová rty ve skleničce se šampaňským. Je úžasné, takové nikdy nepil. Když ho vidí, jak si užívá předkrm, rozesměje se a zapře se na chvíli o opěru židle.
"Na tomto místě jsem byl, ale jenom se školou na vyhlídce. Pořádala se tu nějaká výstava, moc mě to nezajímalo. Jenom ten zlatý výtah, co je nahoře za pár vteřin." Přizná mu bez okolků.
"Kdybych řekl učitelce, že budu jíst tady, nejspíš by si poklepala na čelo a řekla mi, že na takovou školu se nikdy nedostanu. Co ona ví, kde se dá tohle studovat?" Prohodí naprosto zlatokopeckou větu, ale blýskne po Takeshim očima v náznaku vtipu a znovu se zasměje. V očích má cosi zlobivého. Děkovně pokývá hlavou, když mu Takeshi pochválí jeho vkus. Jakmile dojde na maličkosti, je zrovna v takovém rozpoložení, že by mu dovolil asi cokoliv. Ten jeho předešlý strach byl prostě irelevantní. Podívá se na něj způsobem, jako by měl sám moc zařídit všechno a jen čekal, co to bude, aby se ujistil, jestli se mu bude chtít, než se znovu usměje.
"Máš hodně proseb, ale vždycky je to něco spíš pro mě, než pro tebe." Řekne trochu rozněžněle. Rozesměje se společně s ním, když dojde na akty. Myslí si, že by to Sena odmítl? Není to ale tohle, co ho nakonec doopravdy přiměje malinko zčervenat. Je to věta o tom, co jeho by Takeshi chtěl. Zůstane na něj hledět, trochu zapomene dýchat a…
"Cože?" Vypadne z něj zaskočeně, než se zase rozesměje a mimoděk se rýpá ve svém úžasném předkrmu, ale pořád je pozorností u muže naproti sobě a ne u něj.
"To je něco, co nechceš vidět." Řekne honem a uhne pohledem do strany, ale Takeshi si nedá říct. Trvá to, než se na něj znovu podívá.
"Musel bys mě nějak popíchnout. Rozzlobit." Řekne mu.
"To se nedá předstírat." Už zase se směje a uvědomí si, že ocumlává hůlky a že to, co je na nich, je vážně úžasné.
"Uummmm!" Udělá hned a konečně se pustí do jídla.
"Co to je?" Trochu nevychovaně si volnou rukou přitahuje jídelní lístek, aby se pořádně podíval, ale chybí tady popis ingrediencí. Nejsou v kantýně. Trochu otráveně lístek zase odhodí. Jenže on to prostě nepozná, pravděpodobně polovinu z toho neměl nikdy v ústech a ta druhá byla nekvalitní.
"Něco, co by ostatní odsuzovali..." Zopakuje po něm a ano, tón jeho hlasu si uvědomuje dobře. Trochu ho z něj brní v žaludku. Mluví se pořád ještě o vlastnostech nebo už je to někde úplně jinde? Sena se v tomhle ohledu ještě úplně nezná, ale nejspíš by zkusil dost. Jak má někdo jako on překvapit někoho s tolika zkušenostmi? No ale přece tu soutěž nevyhraje Taiji, že ano?
"Dojem z prvního dne?" Zarazí ho změna tématu a na chvíli se opravdu zapřemýšlí, zatímco uzobává ze všech misek na stole.
"Nevím, takhle nějak jsem si myslel, že to bude vypadat. Tedy kromě místa, na podobných jsem nikdy nebyl. Jen jsem nečekal, že čtyřicet osm zájemců nacpeš do stejného časového okénka jako mě s Taijim." Zase se rozesměje.
"Budeš to dělat pořád? Nestydatě nám nadržovat?" Připomene mu maličko pravidla.
"Mě můžeš, akorát je asi po vysílání." Dodá. Jestli tam bude někdo stejně dlouho, bude neskutečně žárlit. Při svých slovech nemá ani ponětí, jak velké a závažné myšlenky ohledně něj se honí Takeshiho hlavou. Jinak by se omdlel na místě a nasadil si závoj.
Takeshi
"Dělá mi to radost. Kdybych si měl vybrat zábavu, bude to asi něco podobného." Prozradí Senovi bez váhání. Není důvod před ním cokoliv skrývat. Stejně se to snad bude týkat i jeho, tak proč by měl?"A ano, máš pravdu, nebylo by to takové, kdybys toho hodně znal. Z druhé strany, nerad vzdávám věci předem." Pokrčí rameny a dopřeje si další doušek ze sklenky.
"U tebe by mě bavily obě možnosti. Vymýšlet něco, co jsi ještě nezažil." Podívá se mu upřeně do tváře a snaží se odhadnout, co speciálního by mohl vymyslet. Věděl by ještě o jedné věci, kterou by mu mohl v dnešní večer dopřát. Mohl by nebo by to bylo příliš? Baví se odhadováním ve své vlastní hlavě.
"Máš rád hezké a drahé věci?" Zeptá se ho, ale ani na vteřinu si o něm nemyslí nic špatného. Nebylo přece zlé chtít hezké věci a snažil se jít za svým přesvědčením. I jeho podobné myšlenky vždycky posouvaly dál. Pokud něco chtěl, nevzdával se snadno. Sám už toho moc nesní, spíš se kochá výhledem na Senu. Ano, takovou společnost si hrozně rád užívá a Sena není prvním. Rozhodně ho ale nejmíň testoval, než ho vzal ven. Často byl mnohem opatrnější a pokud se to týkalo soutěže, platilo to dvojnásob. Zatím ho však ani na vteřinu nepřinutil si myslet, že to byl špatný krok, právě naopak. Vyslechne si Senovo vyprávění a u něj mu koutky stoupají nahoru.
"Vidíš, všichni se můžou mýlit, není nic, co bys nedokázal. Stačí tomu jen věřit a jít si za tím. Podle tvých slov, je tohle vlastně náhoda. Přemýšlel jsi už nad tím, co bys mohl dokázat, kdybys opravdu chtěl?" Nepatrně pozvedne obočí. A je to tady další popichování, aby mu Sena ukázal svou povahu a sílu. Vidí ji v něm a chce ji dostat na povrch. Zasměje se upřímně, jeho vtipu a nakonec jen přikývne.
"Ano, to máš pravdu, rozhodl jsem se, že spousta věcí, by se mohla točit kolem tebe." Prohlédne si tekutinu ve své sklence. Pak kývne hlavou na procházejícího číšníka a nechá Senovi přinést seznam ingrediencí, ze kterých je všechno vytvořeno. On sám by je nejspíš nedokázal vyjmenovat všechny, pro něj byl důležitý výsledný produkt. Pokud bylo jídlo skvělé, vracel se na svá oblíbená místa.
"Dokud se ti mé prosby zamlouvají, je všechno v naprostém pořádku." Blýskne se mu v očích.
"A já budu s radostí testovat hranici, kdy už to bude příliš. Jak daleko mě pustíš, Sena-chan?" Nakloní se mírně nad stůl a podívá se mu upřeně do očí. Pak se rozesměje znovu, jakmile dojde na nadržování. V tomto má Sena pravdu, nad jejich fotkami se zdržel opravdu dlouho. A ne, nebylo to kvůli nezkušenosti. Je pravdou, že měl ještě několik dalších kandidátů, kterým věnoval víc pozornosti, protože si to zasloužili, ale s nimi si opravdu vyhrál. Poklepe si bříšky prstů na bradu a přemýšlí, co mu odpovědět.
"Hm, možná se opravdu neovládnu a budu. Nenápadně samozřejmě, před kamerami to bude složitější." Zatváří se pobaveně a trochu…vypočítavě. Musí si to pořádně naplánovat, aby to nebylo tolik poznat. Je totiž možné, že by je mohl jeho přílišný zájem vyřadit ze hry hned z počátku. Hlasující by to mohlo odradit.
"Ovšem vždycky mě bude zajímat tvůj názor, jak to celé vidíš. Je to pro mě důležité a záleží mi na něm. Je potřeba věci neustále vylepšovat a nezůstat stát na místě." Pokusí se mu vysvětlit svůj pohled na věc.
"Jsem trpělivý, ale neovládá mě touha zapadnout do stereotypu. Ty mě z něj zatím obstojně probíráš." Složí mu osobitý kompliment, když jim na stole přistává hlavní chod. Prohlédne si, jak vypadá a zatváří se potěšeně, ani tentokrát ho jídlo nezklamalo. Znovu se trochu nakloní a pomalu si ho prohlédne.
"Vidím smyslnost v každém tvém pohybu i pohledu. Dokážu si představit, že bych jen seděl v křesle v jednom z pokojů a pozoroval tvou chůzi. Už jen to ve mně probouzí touhu, chtít mnohem víc." Přejde plynule k malému svádění a je zvědavý, jak na to Sena zareaguje.
"Možná bych dokázal zvednout foťák a zvěčnit tu chvíli a stejně by nebylo v lidských silách zachytit to, jak tě vnímám. Vlastně…" Odmlčí se na moment.
"To můžeme vyzkoušet, pokud budeš chtít." Nabídne mu bez okolků a konečně se narovná. Kdyby ho mohl jen chvílí pozorovat v soukromí….Jak daleko by to celé mohlo zajít?
Sena
"Takových věcí by asi bylo hodně." Usměje se a naráží při tom na věkový rozdíl mezi nimi a Takeshiho nepochybné zkušenosti, které Sena mít prostě nemůže. Sena sebou při Takeshiho další otázce trochu trhne. Proč se ptá? Díval se na jeho věci příliš okatě? "Ano, mám." Řekne jednoduše. Tohle nemá cenu zastírat, ale víc to raději nerozebírá. Zamyslí si se nakonec zavrtí hlavou.
"Ne, o tom jsem nepřemýšlel." Přizná. Byl hodně mladý, zatím ani pořádně nevěděl, co vlastně chce, natož aby si zatím tvrdě šel, ale když se zamyslí nad svou povahou, byl hodně cílevědomý a ambiciózní, to byla pravda. Takeshi to zřejmě vycítil, aniž by si to Sena sám u sebe uvědomoval. Povytáhne obočí nahoru, když mu Takeshi bez obalu řekne, že plánuje, aby se pozornost hodně stočila jeho směrem. Nechápe, jak to chce udělat, ale… proč by se bránil? Je tady kvůli stejné touze vyhrát jako všichni ostatní a jestli ho tolik zaujal, nechá si klidně nadržovat. Usměje se a už je zase trochu na rozpacích. Nečervená se moc, ale zkušené oko to postřehne. Když se u něj objeví číšník a něco mu vkládá do ruky, zaskočeně k němu zvedne hlavu, ale pak si uvědomí, na co se dívá a děkovně se na Takeshiho usměje.
"To nebylo nutné." Hlesne, ale podobné pozornosti ho odesílají blízko sedmému nebi a jeho ego slastně vrní. Tolik pro něj nikdo nikdy nedělal. Skoro to vypadá, jako by Takeshi chtěl plnit každou pitomost, kterou si Sena vymyslí. K jeho uším dolehnou nová slova, která přinutí studenou modř jeho očí, aby se znovu zapíchla do těch Takeshiho trnek. Senův pohled je hodně zkoumavý a odhadující. Nebyl pitomý, aby netušil, proč jsou tady, proč ho Takeshi zve a rozmazluje. Vždycky jde o víc, samozřejmě, o tom byl život. Ptal se ho na tohle? Jestli by šel? Nebo se ho ptal jestli by šel a dělal při tom něco, co není zcela běžné?
"Sám nevím, kde leží moje hranice, Takeshi-san. Nechali mě běhat v malé ohrádce, ale planiny za ní jsou rozlehlé. Těžko říct, kde se zastavím a dostanu strach." Upřímnější už by být nemohl.
"Hmm..." Vydechne a zavrtí hlavou nad jeho dalšími slovy, zatímco se mu dívá upřeně do očí.
"Kdy se to stalo, že jsi začal podřizovat svou soutěž a pravidla malému klukovi, o kterém nic nevíš a vůbec ho neznáš? Ty máš rád hazard? Je to adrenalin, myslet si, že by to všechno mohlo vybuchnout, protože budu příliš nevypočitatelný?" Pomalu vystrkuje růžky a začíná se s ním bavit mnohem víc neohroženě. Chtěl paličatost a umíněnost, tam ještě zdaleka nejsou! Takeshi chce svěží, čerstvý vzduch, chápe to, ale stejně. Senovi to připadá hrozně zvláštní. On by tohle nedokázal. Prostě by to někomu cizímu nesvěřil. Rozesměje se, když mu Takeshi řekne, že ho probírá ze stereotypu.
"To je asi dobře." Sáhne po hůlkách, protože jídlo je tady a je stejně skvělé jako předkrmy. Nestačí si dát další sousto do úst, už je zase odkládá a málem se ani netrefí na talíř, protože Takeshi mu začne skládat komplimenty, po kterých je jednomu trochu horko. Přistihne se, že na něj hledí s pootevřenými ústy. Opravdu je takový? Takto se pohybuje a působí? No kruci… Krátce očima uhne, cítí horkost v obličeji, mimoděk sáhne po ubrousku a otře si s ním rty, i když to nepotřebují. On jenom musí zaměstnat svoje ruce. Znovu se na něj podívá a ubrousek už zase odkládá. Je nervózní a nedaří se mu to skrývat.
"Takeshi-san..." Vydechne jenom, když je toho příliš a kradmo se rozhlédne, jestli někdo neposlouchá. Tohle už je otevřené svádění, sdělování představ, co a jak by s ním chtěl dělat a Senovi se vlní vnitřnosti. Nesedí tu s žádným kamarádem stejného věku, nad kterým by mohl mít navrch. A to je právě to vzrušující na tom všem. Zrudne úplně, když ho Takeshi otevřeně pozve k… no do postele. Teď sahá pro změnu po šampaňském a pošle si do krku celou skleničku naráz. Uf…Moc to nepomohlo, je mu ještě větší vedro, než před tím. Vůbec neví, co má na to říct. Nechce přijít o jeho zájem a zároveň… je to brzy, moc brzy… on… nechce přijít o výhodu něčeho, co Takeshi ještě nedostal.
"Ještě skleničku?" Řekne místo všeho a rovnou přivolá obsluhu, aby mu objednal celou lahev, i když na Takeshiho účet. Za chvíli je na stole. Prostě ho postupně opije k nepoužití, zatímco mu bude dělat společnost. Neopustí ho a zároveň mu znemožní cokoliv dalšího.
"Mě můžete taky." Dodá k prázdné sklence, ale bude pít pomaleji. Mnohem pomaleji.
"Kde bys to fotil? V téhle věži?" Neodpoví nijak.
Takeshi
"Myslím, že bys o tom měl začít přemýšlet." Reaguje na jeho slova a u toho neusmívá. Uměl být dost přímý, pokud to stálo za to, i když si rád hrál se slovy. V tuhle chvíli tu potřebu nemá a je to znát. Neměl by tolik popouštět uzdu své povaze, ale se Senou to nejde jinak. Začíná si uvědomovat, jak moc opatrný bude muset být."Říkal jsem ti přece, že můžeš mít cokoliv. Tohle byla zatím jen maličkost." Pozvedne koutky a sám ochutná trochu z hlavního chodu. Je to stejně skvělé jako předkrm. Mohl by ochutnávat ještě dlouhou dobu, užít si každé sousto, ale když má před sebou něco tak krásného, jeden by na spoustu věcí zapomněl. Hledí do své sklenky, jakmile dojde na to, co by se mohlo dít dál. Sena jen potvrzuje, že není hloupý a rozhodně se do ničeho nevrhá po hlavě. Rozhodně ne do podobných nabídek, po kterých by jiní bez rozmyslu skočili. A proto má o něj ještě větší zájem.
"Přál bych ti, aby ses bál pouze toho, že ten strach opravdu přijde. Tolik by tě to mohlo zabrzdit a to je škoda." Pousměje a pomalu vzhlédne k jeho tváři. Oplácí mu s naprostým klidem pohled a nakonec jen skoro nezúčastněně pokrčí rameny.
"Když vidím potenciál, je těžké ho nevyužít. Jeho to něco jako životní cíl, který jsem si určil už před pár lety." Odmlčí se na chvíli a pak se krátce zasměje.
"Možná spíš taková sběratelská mánie. Ovšem dnes mám před sebou opravdu výjimečný kousek. Věřím si natolik, abych si byl jistý." Tohle by mohlo znít příliš egoisticky, ale netváří se tak. Jsou to jen roky plné zkušeností. S prvním svým objevem příliš úspěchů nesklidil, protože to bylo…Jen zaujetí. K dnešnímu dni se to neblíží ani zdaleka. Nakloní se trochu nad stůl, zapírajíc s předloktími o desku. V očích se mu zaujatě blýskne.
"Vlastně trochu doufám, že budeš nevypočitatelný." Takeshiho slabina, zatím ho nestála nikdy nic, ale jednou to musí být poprvé. Shin se opravdu trefil, když ho nabádal, aby byl opatrný. Narovná se až ve chvíli, kdy dojde na Senovy rozpaky. Nic úžasnějšího snad nikdy neviděl. Je jím doslova pohlcený a nehlídá se, ukazujíc své pocity okolí. Už jen to, jak se tváří, ho nutí vymýšlet další a další provokace. Ne, tohle nemá ke stereotypu vůbec blízko. Pravé obočí se mu zvedá nahoru, když Sena vyprázdní skleničku a poručí i jemu. Je okouzlující i teď, jak se brání přímé odpovědi. Nechce ho hnát do kouta a zároveň…
"Velmi rád, jsi laskavý." Sáhne po své sklence, ale roky posedávání u alkoholu, ho dost dobře dokázaly připravit na podobnou konzumaci. Sám ví, kdy přibrzdit, aby si udržel jistou úroveň.
"Hodláš mě opít a zneužít? Jsem poctěn." Pozoruje lahev, jak neocitne na jejich stole, ale pořád vypadá spokojeně. Vlastně už mu nic ke štěstí nechybí.
"Hm, musím říct, že je to velmi lákavé místo, ale trochu…všední, smím-li to tak říct. Nejsem moc zastáncem běžných zátiší, která jsou často k vidění. Ale pokud bych se měl držet tohoto místa…." Tváří se zamyšleně a rozhlédne se kolem.
"V úplně ideálním případě bych podobné fotky nafotil rovnou tady. Pronajal bych celou restauraci a nechal bych tě procházet se mezi stoly." Nadhodí mu první představu, kterou měl, ještě než sem přijeli. S každou další chvilkou mu přijde, že je to málo. Několik vrásek se prohloubí, když se zatváří ještě zamyšleněji a pak se na Senu podívá.
"Hm, možná bych si měl dát pozor, co ti tady prozrazuji. Pořád jsi neodpověděl a už bys chtěl odpovědi po mé osobě." Dobírá si ho trochu a hraje jednu ze svých oblíbených her.
"Ne, tomu ani já nevěřím." Narovná se a vezme sklenici do ruky a vstane.
"Dezert si můžeme dát zase tady. Chci ti to místo ukázat." Sáhne po jeho skleničce, naplní ji a vtiskne do dlaně.
"Budeš tak laskavý a doprovodíš mě?" Ukloní se mu mírně a pak kývne hlavou na muže u dveří. Cestou mu dá nemalé dýško a zamíří rovnou k výtahu, aby vyjeli ještě o pár pater výš.
"Byl bych rád, kdybys sdílel nadšení z mých představ." Udělá krok blíž k němu a odrhne mu několik pramenů z tváře.
"Bude ti to neskutečně slušet, už zase. Myslím, že to mám přímo před očima, jen si asi odmýšlím část oblečení." Prozradí mu šeptem své myšlenky.
"Ne všechno, jen část. Miluju…" Odmlčí se podruhé, když se k němu nakloní blíž.
"Tajemství." V očích se mu blýskne, ale nakonec odolá pokušení a jen stěnou své sklenky cinkne o tu jeho. Tehdy se dveře výtahu otevřou a dostanou se až na vyhlídku. Většinou je tu hromada turistů, ale teď jsou tu sami.
"Teď patří na chvíli jen tobě." Přiblíží se k jeho oušku, když ho vezme za ramena a zlehka popostrčí dovnitř.
"Ukážeš mi, jak umíš využít příležitosti, Sena-chan?"
Žádné komentáře:
Okomentovat