Sena x Takeshi - Pomůžu ti, pokud o to budeš stát. - část 4.

(Tokyo Sky Tree)

Sena

Už se zase dívá před sebe, když se mu koutky zvednou do vlčího úsměvu a pomalu dojde na prosklené místo, o kterém mluvil. Tak on by chtěl, aby se otočil? A není právě tohle to, co by měl vidět co nejpozději? Takový ten zlatý hřeb večera? Skoro by se zasmál do dlaně, že v podstatě do slova. Zůstane stát na místě, kde má pod nohama jen sklo a do noci zářící město. Obklopuje ho ze dvou stran, pod ním i nad hlavou a je tady jen jednoduchý polštářek ve tvaru mráčku. Zatím ho nepotřebuje. Navíc se mu nelíbí, že si na něj sedají turisté. Kolik lidé denně asi? Leda by přes něj něco přehodil nebo si jindy donesl svůj, v tomhle dovede být hrozný. Pomalu se otočí čelem k němu a podívá se přímo do jeho očí. 

"Říkal jsi pomaličku, takže žádné otáčení. Mám ještě mnoho míst zezadu, kde jsi vůbec nebyl." Neovládne se a vyprskne. 

"Myslel jsem třeba stehna a kotníky." Uvede to na pravou míru, než se zase opanuje a nasadí důležitý výraz aristokrata. Musí se hodně ovládat, aby okamžitě nezčervenal. Nejdřív si myslel, že Takeshi mluví spíš o tom, jak by takový prst sám použil, ale on by samozřejmě rád, aby to udělal přímo Sena. Vůbec si není jistý, jestli by to na něj už nebylo příliš. 

"Poprvé? To není možné..." Jak by mohl za tak dlouhý život? Kromě toho byly opravdu mužné, vlnily se jako rty nějakého mafiána, ani tenké ani plné a že by si jich až dodnes nikdo nevšiml? Ne, tomu nedovede uvěřit. Zvonivě se zasměje, když mu Takeshi řekne, že by byl nejradši, aby se ani neoblékal. Pokrčí jemně rameny. 

"Tobě by se líbilo, kdybych se položil na skleněnou desku a tys mohl ležet pod ní?" Je vidět, že nad tím doopravdy přemýšlí. Bylo by to vlastně velmi umělecké. Takeshi se zvolna vrátí k tomu, co dělali ještě před chvílí a nenásilně Senovi připomene, kde skončili. Ah, měl by si tu před ním dráždit bradavky? Kdo ví proč se mu na rty zase tlačí úsměv. Ne, takhle to nepůjde. Už zase ho musí chvíli vytěsňovat z mysli jako na začátku. Pohodí hlavou, zadívá se ven, připomene si v duchu celou masáž, ale nakonec je to právě moment, kdy si Takeshi začne svlékat sako, co ho nakopne k další akci. Nejdřív položí svoje dlaně na šíji pod ušima a promne ji, než sklouzne prstíky na lalůčky a udělá s nimi to samé. Je ještě hodně míst, které Takeshi přeskočil a on mu je rád připomene. Klouže konečky prstů po svém hrdle a krátce ho uvězní v dlani jako by si chtěl sebrat všechen kyslík, než pokračuje přes jamku pod krkem na svoje prsa. Následuje ten pohyb i pohledem. Jemně odhalí látku košile, ale tak, aby z toho Takeshi nic moc neviděl a vklouzne pod ní dlaní. Vzápětí úlevně vydechne v jakémsi och a na tváři mu vyvstane úsměv, kterým jako by chtěl říct, že už zapomněl, jak tohle může být příjemné. Takeshi se tady nahoře nezdrží zdaleka tak dlouho jako u šíje. Sena skoro překvapeně shlédne dolů na svůj pupík, jako by zapomněl, že nějaký má. Pootočí se tak, aby na něj Takeshi viděl pro změnu dobře a jednou dlaní opět zajede pod látku košile. Nechá ji tam, zatímco sám sebe krouživě hladí a tou druhou začne poměrně přímočaře vyhrnovat košili z kalhot. Košile se tak rozevře o něco víc a on jednou dlaní odhrne celý její cíp do strany a ukáže tak jemný duhově se třpytící kamínek, který zdobí jeho pupík. Chvilku si s ním zamyšleně pohrává, zatímco druhou rukou už je zpět u bradavek a nechá víčka klesnout. Dá si záležet, aby teď vypadal jako když na něj jde nejlepší. 

"Líbilo by se mi poslouchat k tomu nějakou hudbu." Řekne.

"Kdybych měl třeba sluchátka, nejspíš bych úplně zapomněl na všechno kolem a kdo ví, co všechno bys pak mohl vidět, aniž bys mi mohl říkat, co mám dělat. Jaké by to bylo, kdybys nemohl ovlivnit vůbec nic a musel čekat, co ti nabídnu sám od sebe?" Nad jeho slovy se musí zamyslet. 

"Potřebuju víc." Řekne mu, ale jistý si tím vlastně není. Možná by záleželo na milenci a míře jeho vydráždění. Znovu se usměje, když mu Takeshi položí otázku, kdy se chvěje. +Když někdo ničí kabelku od Prady...+ Odpoví mu v duchu, ale to není zrovna sexy, takže… 

"Když je můj milenec za mnou, já na něj nevidím a on mi začne pomalu dávat nohy od sebe..." Nasadí mnohem těžší kalibr a zavře oči, aby nebylo vidět, jak vítězoslavně se teď tváří. Takeshi už zase naráží přímo na jeho klín, ale on na to nic neřekne. Zlatý hřeb večera přece… 

"Ještě mě to nepřesvědčilo." Řekne mu, aby si náhodou nemyslel, že nad ním vyhrál. Nemyslí tím jeho a jeho dovednosti, ale spíš fakt, že by se mu vlastní ruka mohla tolik líbit.

Takeshi

"To je pravda, asi začínám být ve svém věku příliš netrpělivý." Musí dát Senovi za pravdu, že některá místa opravdu vynechal a je jich dost. Nechal se jím dokonale unést. Tušil, že to dokáže, ale realita je mnohem lepší. Jak kdyby objevoval neprozkoumaný kontinent, pomaličku odhaloval jeho zákoutí. Chce je objevit a úplně všechny, jen to nejspíš bude chtít čas. Nakloní hlavu mírně na stranu a zlehka se pousměje.

"Ano, to by se mi opravdu líbilo. Podobné fotky jsem ještě nedělal, vlastně ani nic podobného nezkoušel. Bylo by to i pro mne nové. Můžeme si dát jedno poprvé společně." Nebyl by to on, kdyby si nepřidal jednu podobnou narážku. V tomto rozpoložení to ani jinak nejde. Začíná dost dobře cítit, jak prostor v jeho kalhotách začíná být skoro nepříjemné omezující. Přišlo by to mnohem dříve, ale už ví, jak se malinko zkrotit. S jeho zkušenostmi jeden ani nepotřebuje ledovou sprchu. Se Senou to ale celé bylo o dost složitější. Krátce těkne očima ke svému klínu a pobaveně se ušklíbne.

"Myslím, že je vidět, jak moc by se mi to líbilo." Nebojí se okomentovat ani svou vlastní připravenost. Vlastně je jen málo zábran, které by měl. Málem se ani netrefil sakem na místo, kam ho chtěl odložit a už zase musí nutně sledovat Senu a jeho doteky na vlastním těle. Každý jednotlivý se mu vtiskává do hlavy a způsobuje, že ho po celém těle zaplavuje příjemné horko. Miluje podobné pocity, je na nich v podstatě závislý.

"Ale ale." Pozvedne pravé obočí, když se mu před očima zaleskne kamínek v jeho pupíku. Je vidět, že i tento drobný detail se mu líbí.

"Máš ještě nějaký?" Musí se nutně zeptat s provokací v hlase. Ne, že by si to nenechal jako překvapení nebo že by na podobné kousky extra byl, ale ta otázka mu přijde mnohem dráždivější, než kdyby měl propíchnuté, ještě něco jiného.

"Bylo by to pro mě…Zvláštní. Nejspíš bych se o to pořád pokoušel, možná spíš podvědomě. Ale nakonec bych tě nechal dělat, co jen chceš. Vidět, co máš nejradši, jak se ti to líbí. Vlastně bych tě tím poznal mnohem víc." Hlasitěji polkne, jakmile vidí, že Senovy dlaně mizí pod košilí.

"Mnohem víc, říkáš." Tváří se na vteřinu zamyšleně, než si ho znovu pohlédne a pak se několikrát nenadechne. Právě mu před očima proběhla přesně ta představa, že je to on, kdy mu ty nožky dává od sebe. Tohle už je vážně skoro příliš. A Sena nekončí. Ano, taky si všiml, že ještě není dostatečně přesvědčený, že by mu vlastní ruka mohla stačit. V očích mu zaplane jisté odhodlání, očividně mu to chce dokázat. Jen bude potřebovat trochu pomoct, nic co by nezvládl. Obejde ho pomalu a přistoupí k jeho zádům. Nedotkne se jich, možná jen látky košile, u té je opravdu blízko. Vydechne zlehka na jeho rameno a nahlédne přes něj na Senův částečně odhalený hrudník. Je to kouzelné i z této pozice. Možná ještě mnohem víc, než zepředu.

"Zkusíme to ještě jednou." Pošeptá mu do ouška a o něco déle na něj vydechne. Natáhne vzduch do plic a posune své rty k jeho šíji, kde své gesto zopakuje. Jen ať cítí teplejší vzduch z jeho rtů. Mezitím nahmatá opatrně lemy jeho košile.

"Jen ti ukážu, jak příjemné některé doteky můžou být. Pak si je klidně můžeš zopakovat. Podívej se před sebe v tom správném úhlu." Díky košili ho trochu natočí, aby viděl jejich odraz.

"Zkus udržet očka otevřená." Pobídne ho ještě s nádechem pobavení v chraplavém hlase. Lemy jeho košile nepustí. Pevněji je sevře a pohne jimi první dopředu pak dolů a dozadu, aby jejich vrchní část pohladila jeho bradavky. Velmi pomalu a dráždivě. Sám pozoruje zaujatě Senův profil a pořád se napůl usmívá.

"Chce to jen dost trpělivosti a možná i trochu pohledu na sebe samého. Není potřeba se stydět, jsi nádherný, provokativní." Pošeptá mu tiše, než sáhne po látce jeho košile na předloktí. Sevře ho a nasměruje jeho dlaň na střed hrudníku. 

"Jen trochu roztáhni prsty, pěkně celou plochou dlaně. Ať cítíš, co nejvíce. Já toho cítím dost." Povzdechne si zaujatě.

"Teď půjdeme dolů." Nadechne se dlouze nosem.

"Společně." Pošeptá mu ještě, než začne jeho dlaň pomalu sunout dolů, aniž by se jí dotkl. Vede to trochu jako loutku.

"Měl jsi pravdu Sena-chan, tuhle sázku s největší pravděpodobností prohraju, ale ještě se úplně nevzdávám." Přizná bez váhání svou slabost. Uvědomuje si ji a nebojí se toho.

"Teď hezky ještě kousek." Jeho hlas se stane ještě trochu hlubším, když dojdou až k lemu kalhot.

"A teď pěkně roztáhnout…" Dá mu několik vteřin pro představivost.

"Myslím prsty, ať se mezi ně vejdou důležité věci." Dokončí pobaveně a nechá Senovu dlaň zmizet jim z očí. 

"Jen se hezky pohlaď. Tvoje stehna ti budou vděčná." Cítí tu dokonalou linii. Je to dost blízko a přitom tak daleko. Nebo ne? 

"Ne příliš dozadu, to už bychom zase přeskočili nějaké kroky." Sám mu nahlíží přes rameno, aby viděl, jak jeho dlaň mizí a pak se pomalu objevuje.

"Máš vyhraněné číslo, na kterém bych se měl zastavit? Vlastně promiň, na kterém by ses měl zastavit ty?" Opraví se hned.

Sena

Už si ani nedovede vzpomenout, jestli se s ním bavil o tom, jestli už měl někdy milence nebo ne. Možná mu to říkal v hotelu, ale Takeshimu se daří plést jeho myšlenky. Žaludek se mu u toho střídavě chvěje trémou a očekáváním a kdyby si to sklo měl představovat, nejspíš by byl celý úplně červený. Jenže tenhle pohled mu chce dopřát spíš vzácně, než neustále. Ohlédne se po něm, když Takeshi prohodí, že je na něm jeho zájem vidět a klesne očima rovnou k jeho klínu. Kdo ví proč si připadá jako by to bylo něco zakázaného, takže jimi zase hned uhne, ale hned se v duchu napomene. Takhle by to nešlo, takhle by měl pořád navrch on. Dobře, teď ty tváře červené prostě má. Zadívá se na vlastní kamínek v pupíku a zavrtí hlavou. 

"Na to jsem odvahu nesebral." Řekne jako by existovala jenom jedna jediná další možnost, kde by kamínek mohl být. To přece musí strašně bolet. Takeshi ho z té myšlenky vytrhne, protože se pohne směrem k němu a Sena na dvě vteřiny opravdu zazmatkuje, co teď. A je to tady, Takeshi prohrál a teď se stane jenom jediné a on si najednou není jistý svou odvahou. Vlastně nejspíš podvědomě sám sázel na to, že to prohraje on sám a to se nestalo a… Nic. Takeshi zůstane stát těsně za jeho zády a Sena za ním pootočí tvář. Cítí teplo jeho těla, blízkost, ze kterého ho brní pokožka, ale opravdu se zcela nedotknou. Kruci, ten má nervy. Celý se zřetelně zachvěje, když mu Takeshi zašeptá do ucha a ví, že teď se začnou dít věci. Musí na chvíli zavřít oči a dlouze se nadechnout nosem. Cítí, jak ho Takeshi bere za košili. Je to dost na hraně jejich sázky, ale pravdou je, že o oblečení se nebavili, jenom o něm samotném. Udělá sotva znatelný krůček směrem, kterým ho Takeshi vede a otevře oči, aby se na jeho přání podíval před sebe. Chvíli mu trvá, než z města za sklem přeostří na svůj odraz a pak oči sotva patrně posune i na ten Takeshiho za ním. Nechápe, jak s ním může cvičit takový postarší chlápek jako je on, ale děje se to. Prostě z něj jde do kolen. Jeho kamarádi by se asi zasmáli a ani nechce vědět, co by dělala máma, ale… je mu to všechno jedno. Co oni vědí? Ať se tahají s nějakou napiplou kamarádkou od vedle, co neumí dát ani pusu. Sleduje spíš jeho, než sebe, ale brzy pochopí a teď, když je to Takeshi, kdo všechno řídí a košile se otře o jeho prsa, si Sena tiše povzdechne. Víčka jdou automaticky dolů, ale vzpomene si na pokyny a zase je honem otevře. Jeho ruka se trochu zadrhne, když ji Takeshi chce někam vést, ale pak povolí a skutečně pohladí sám sebe, i když to stále není jeho iniciativa. Vinou toho, že už jsou tu spolu, to najednou jde. Vlastně prohrávají oba, opravdu na plné čáře. 

"Nepomyslel bych si, že to takhle dopadne." Zašeptá. 

"Opravdu bych se vsadil, že to bude jeden z nás, ne oba." Neví, jestli Takeshi stihne polovinu jeho myšlenek. Znovu se silně zachvěje při slovech, že půjdou dolů, jeho břicho se stáhne, za to klín má na to všechno úplně jiný názor a začíná o sobě dávat dost vědět, kdyby ho náhodou chtěli přehlédnout. Začíná být trochu nervózní z toho, kam se to všechno ubírá. Před cestou sem si vymyslel, že dneska to všechno nebude, ale co s tím? A s faktem, že sám chce? Jak má teď myslet? Při tom slůvku roztáhnout už to vážně málem udělal. Byl vteřinu od toho se o něco víc rozkročit. Musí protočit očima a trochu vyčítavě se po něm ohlédne, čímž se neplánovaně otře o jeho tvář. To strniště je neskutečně sexy. Trochu zmučeně nakrčí obočí a zase se honem podívá dopředu, jenže ve stejnou chvíli se sám sebe dotkne v klíně, hlasitě si zasténá a praští týlem dozadu o jeho rameno. Je v koncích! Nic není tak, jak si vymyslel. Jeho hlava už odmítá spolupráci. 

"Jaké číslo?" Zamumlá místo toho, aby toho okamžitě využil a hned si stanovil hranice. Teď byla ideální příležitost říct Dost. Ale ani jemu se nechce prohrát. 

"Teď bude po mém." Řekne mu, pod jeho rukama se přetočí čelem k němu a začne ho nekompromisně připravovat o košili. Po dvou knoflících jeho ruce rychle dá tak, aby je držel rozpřažené jako vězeň na prohlídce. 

"Nesahat." Připomene mu, zatímco lemy košile netrpělivě vytahuje z kalhot. Za chvíli je rozepnutá celá. Musí ho vzít ztečí, jinak nikdy nevyhraje a Takeshi si s ním pořád bude hrát. Vyhoupne se na špičky, aby ho o košili připravil úplně a hodí jí někam na sklo za sebe. Těmi roztaženými prsty, jak ho sám naučil, teď přejede po jeho prsou a vzápětí se k nim přitiskne svými rty. 

"Říkal jsi dolů." Připomene mu a začne si klekat.

Takeshi

On sám musí spokojeně přivřít víčka, když se Sena dotkne jeho tváře tou svou. Je to tak příjemné. Hledal potěšení a taky ví, že se ho dá dosáhnout různými způsoby. Jak moc ho ale zasáhne jen podobný letmý dotek…Ne, to nepředpokládal. Zvedá se uvnitř něj něco mnohem silnějšího. Stejně jako moc po něm touží, tak ho chce i ochránit. Zvláštní kombinace a to ho potěší ještě víc. Miluje nové věci, tohle pro něj nové rozhodně je. Vždycky převládala jedna jeho část a tu druhou upozadil, teď je má obě dohromady. Sena ho vlastně učí novým věcem a ani o tom neví.

"Ani já ne, čekal jsem vlastně konec hned u prvního knoflíku. Možná mě spíš napadlo, že brzo utečeš." Prohodí tiše a zároveň se u toho usmívá. Nepřestane, ani když konečně zaslechne Senův hlas v plné kráse. Tedy ne při větách, ale při povzdechu. Tohle z hlavy jen tak nedostane.

"Oba. Ano, to máš pravdu." Odmlčí se na pár sekund, během kterých si prohlíží jednotlivé detaily jeho šíje. Téměř se ho dotýká nosem, ale pořád si to nedovolí. Packu mu pěkně nechá pod látkou kalhot, aby si to pořádně užil, když už se tolik odvázal.

"Dalo by se říct, že jsme oba prohráli a vlastně vyhráli. Záleží na úhlu pohledu, já bych vždycky z části optimista. Ostatně, je to příjemné, nemyslíš?" Vede jeho myšlenky tím správným směrem. Jemu ta prohra vůbec nevadí, dokud si může užívat jeho blízkost a že jí teď má opravdu hodně. Vzdá svůj vlastní boj, aby se ho nedotkl. Jakmile Sena zakloní hlavu, opře se spánkem v podstatě o jeho a nechá víčka na delší dobu klesnout. Jeho vzrušení by nemohl být větší a stejně nepodnikne nic navíc. Prostě se nechá ukolébat jejich malou chvilkou, kterou se mu rozhodně nechce rušit. Projeví se jeho trpělivost, hodně lidí by se na něj dávno vrhli, ale on ne. Ne, že by nechtěl, jen…Opravdu ho napadne, že by to mohlo být příliš a pokazit to nechce.

"Neptej se mě, za mě by to bylo minimálně do sta." Prozradí mu, že by mu klidně koukal přes rameno, když by to celé společně dotáhli do konce. Takto ano, nic navíc by se dít nemuselo. Překvapení ho, když i po tom všem je schopný Sena zavelet. Odtáhne od něj paže a s pozvednutým obočím ho pozoruje a snaží se odhadnout, co přijde. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se odváží začít ho svlékat. Neměl se svou postavou problém, i když už mu dávno není dvacet. Uvědomoval si své nedostatky, nikdy se za ně však nestyděl.

"Nebudu, zatím opravdu ne." Rozpřáhne ruce podle jeho přání. Nesleduje jeho prsty na zapínání košile, spíš pozoruje výraz v jeho tváři.

"Popoháníš mé sebevědomí nahoru, když se na mě takto díváš." Vysloví nahlas, co si myslí. Nejradši by ho vzal za pas, přitáhl k sobě a konečně políbil, zůstává však trpělivě stát, aby věděl, že to klidně v rukou mít může. Hodlá si naplno užít jeho iniciativu. Sklopí pohled až ve chvíli, kdy se na jeho hrudi objeví celé dlaně. Pozoruje štíhlé prsty, jak sjíždějí po jeho kůži. Vnímá je opravdu dobře a intenzivně, stejně jako rty, které mu věnují pozornost vzápětí. Teď je to on, kdo si musí krátce povzdechnout.

"Ty víš, jak mi udělat radost." Sdělí mu upřímně, než přijde další vykolejení, když si před něj začne Sena klekat. Opravdu hodně by si přál, aby ho u toho mohl pozorovat. Stačilo by ho jen nechat pokračovat. Nepochybuje, že by se odvážil, ale…

"Jsi opravdu dokonalý." Nespouští z něj oči a konečně se ho dotkne. Pohladí konečky prstů hranu jeho čelisti a mírně pozvedne jeho tvář za bradu. Palcem přejde po rtech, které ho neustále vábí, aby je ochutnal. Tak moc by chtěl.

"Budeš mé prokletí." Ozve se chraplavý hlas. Nepustí ho, jen si pomalu začne klekat k němu. Pořád mu hledí do očí a jakmile je v jeho úrovni, zlehka se pousměje.

"Věř mi, že bych si nepřál nic víc, než abys to dokončil. Sledovat tvé rty, jak se o mě starají, mě bude těšit v nejednom snu." Pohladí ho celou dlaní po tváři, než sáhne po své košili a posune ji pod sebe, aby se mohl usadit a zády opřít o sklo. U toho už bere Senu zlehka za dlaně a přitahuje na svá stehna, aby se mohl pohodlně usadit.

"Máme před sebou spoustu večerů, pokud o to budeš stát." Pošeptá mu skoro do rtů a dlaní pomalu zkopíruje linii jeho těla, než si ji odloží na Senovo stehno. Přejíždí po něm nahoru a dolů, v blízkosti klína se vždycky zastaví a malinko ho stiskne.

"Každý večer vyzkoušíme něco nového. S tebou je totiž všechno úplně jiné, nové a já chci, aby to tak zůstalo. Víš, jak to myslím?" Pozvedne nepatrně pravé obočí. Nakloní se blíž a pomalu, rozvážně ho políbí. Uvnitř něj se děje něco nepopsatelného a díky tomu polibek o dost prodlouží.

"Možná si dnes dáme ty krůčky dva." Blýskne se mu v očích, když se začne potýkat se zapínáním jeho kalhot.

"S erekcí se opravdu špatně chodí, věř mi." Uchechtne se krátce. Druhou rukou vezme Senovu drobnější dlaň a položí si ji na svůj vlastní klín.

"Prohráli jsme oba, stejně jako oba vyhrajeme." Otře se nosem o jeho tvář, na kterou ho líbne a pak ho zlehka plácne po nožce, aby mu mohl ty kalhoty trochu stáhnout a vychutnat si sametovou pokožku jeho chlouby. Nebude váhat ani vteřinu, aby mu dopřál to, co on dává jemu po celou dobu.

Sena

Vážně si o něm myslel, že ztratí nervy tak rychle? Senu to doopravdy překvapí, ale co by mu mohl vyčítat, když sám netušil, kde leží jeho hranice? Tady s ním se teprve poznával a tím spíš je rád, že se nakonec dostali tak daleko. Jedno o sobě totiž rozhodně zjistil. Chce ho překvapovat. Ano, bylo to příjemné, ale o to tady přece nešlo a předmět sázky byl jasně daný. Jenom to ukazuje na to, jak Sena nerad prohrává. Letmo se pousměje, ale jinak se soustředí na jeho momentální svlékání. Vůbec si neuvědomuje, jak se vlastně dívá, ale kdyby se nad tím pořádně zamyslel, musel by ho chápat. Přece jenom se v tomto ohledu nemohl srovnávat s dvacetiletými sportovci, jenže Sena takového kdo ví proč nechce. Může za to celý ten koktejl Takeshiho osobnosti, fakt, že Sena podvědomě ví, kde mu bude nejlépe a katalogová postava je vlastně cosi nepodstatného pro tuto chvíli. Líbí se mu ty jeho zkušenosti, to, že ho dovede dostat do úplně jiného světa jenom tím, jak s ním zachází. 

"Mladí kluci jsou hrozně hrrr, šup šup a všechno za sebou. Možná bych si ani nevšiml, že se to stalo." Řekne a výraz v jeho tváři napovídá, že s tím sice nemá žádnou zkušenost, ale ani o ni nestojí. Kromě toho sám je tím mladým klukem, co je zrovna hodně hrrr… Znovu se usměje, když ho Takeshi pochválí a povzbudí ho to v jeho momentálním nápadu. V tu chvíli už před ním klečí a pokládá prsty na zapínání jeho kalhot. Doopravdy to chce udělat, i když to nikdy před tím nezkoušel. Doufá, že to nebude moc k smíchu. Na okamžik se zastaví a zvedne oči nahoru, když se Takeshi dotkne jeho tváře. Znovu se usměje tomu nevšednímu komplimentu a chce pokračovat, jenže Takeshi si začne klekat a je to on, kdo teď dokonale vykolejí Senu. Proč proboha nezůstane stát? To chce u toho ležet v té špíně tady na podlaze nebo co? Zmatení se mu odrazí v očích, ale teď už sleduje, jak si Takeshi dává pod sebe vlastní košili. 

"V čem pak půjdeš na ten dezert?" Hlesne, ale asi by mu dal svoji, kdyby se do ní býval vešel. Podle jeho slov už pozná, že se to nemá stát a v první chvíli se lekne, že to byl špatný nápad a že překročil nějakou neviditelnou čáru. Cítí se ještě rozhozeněji, když si ho Takeshi začne za dlaně navádět k sobě na klín. Opatrně se na něj bokem posadí tak, aby mu náhodou nepřisedl tu dost patrnou bouli v klíně a cítí, jak mu tváře zase začínají červenat. Když mu začne vyprávět, co spolu všechno zažijí, nervozita i všechen strach z něj spadnou a on si úlevně, sotva patrně povzdechne. Znovu se upřímně usměje a přikývne a najednou je vážně rád, že se nestalo prostě vůbec nic, tak jak chtěl na začátku. Takeshi mu přece nesčetněkrát opakoval, že nemají kam spěchat a že všechno udělají pomalu. Má pravdu. A pro Senu je to zároveň ujištění, že to touhle nocí neskončí ani proto, že má ze svých prvních zkušeností jednoduše strach. Najednou je sám sebou a už se nesnaží být někým, kdo nic nepokazí a je sebevědomý. Takeshiho dlaň se propaluje do pokožky jeho stehna a při tom už je zcela klidný, když se tolik blíží k jeho klínu. Jde to tak nějak přirozeně. Když se jejich rty potkají v tom nezvyklém polibku, nechá se jím vést a zcela pohltit. Poddá se jeho tempu i hloubce a doopravdy si ho smyslně užije, aniž by nad čímkoliv musel přemýšlet. A pak se přece jen začne něco dít. Klesne očima ke svému klínu a žaludek se mu sevře novou trémou, ale už mu naprosto důvěřuje. Trochu se nadzvedne, aby mu Takeshi mohl kalhoty stáhnout i s prádlem pod zadek a rozechvěle se nadechne. Jako by se sám bál, co na něj poví, jestli se mu bude líbit. Sleduje střídavě jeho tvář a jeho ruce a dýchá krátce a mělce. Jakmile se dotkne jeho pevného klína, projede jím silné chvění. Cítí se jako by sahal někam, kam nemá a zároveň se mu to líbí a baví ho to. Trochu ho promne v dlani a v očích mu zajiskří. Jenže Takeshi mu to vrátí vlastním dotekem na nahé pokožce a on mu v rukou znovu povolí a hlasitě si zavzdychá. Ani si neuvědomoval, jak moc nutkavá je jeho potřeba a teď má pocit, že nesnese ani nejjemnější pohlazení. 

"Za chvíli přijdeš i o kalhoty." Naráží na to, že když mu sedí na klíně, asi mu je dost zašpiní. Asi tak za dvě vteřiny.