Sena x Takeshi - Pomůžu ti, pokud o to budeš stát. - část 3.

(Tokyo Sky Tree)

Sena

Upřímně se usměje jeho slovům. 

"Někde jsem četl, že strach je pro lidi důležitý, protože je varuje před nebezpečím, aby nebyli příliš sebevědomí a namyšlení… co kdybych to přehnal a zlomil si vaz?" Zvedne k němu oči a nevinně zamrká, ale Takeshi je k němu opravdu velmi milý. Tolik mu na něm záleží? Po takové chvilce? Po jeho slovech o mánii se zasměje společně s ním. Samozřejmě zná některé tváře, které Takeshi dostal na výslunní a dnes jsou to opravdu známá jména, která vydělávají spoustu peněz. Bez něj by se jim to ale třeba nikdy nepodařilo. Lovil takhle všechny? Spal se všemi? Kdo ví? Záleží na tom vůbec? Sena nikdy nebyl romantik malující si iluze o tom, jak je ve všem první a jedinečný a jak všichni žili v celibátu, dokud nepoznali právě jeho. Znovu sklopí oči v jakési stydlivosti, zatímco si prsty prohrábne vlasy pod uchem a tiše vydechne. Komplimenty Takeshi rozhodně nešetří a je to velmi příjemná a vítaní změna. Vidí mu na očích, jak moc ho zajímá, je z toho trochu nervózní, ale příjemně. Takeshi jeho malý plán samozřejmě prohlédne během vteřinky, ale klidně s ním dál hraje tuhle hru a Sena se zase dál tváří, že o tom netuší, i když oba vědí. Bude se z toho muset dostat nějak jinak, ale i když je mrštnou rybkou, Takeshi je prostě zkušený žralok, který krouží okolo a vyhrát ho nechává jenom proto, že zrovna chce. To je k vzteku, to se mu musí zarazit. Usměje se, když Takeshi souhlasí s pitím alkoholu a je mu úplně jasné, že vydrží asi tolik, co zbytek mužského osazenstva této restaurace dohromady. Vyprskne smíchy, když Takeshi za to opít dodá ještě slůvko zneužít. Ne, jde mu o přesný opak, ale zní to úžasně. 

"Bylo by legrační, kdybych to musel udělat k tomu, abych tě dostal do postele, co? Velmi nepředvídatelné od nás obou, když se na nás někdo podívá, asi by si mysleli přesný opak. Bez urážky." Řekne mu s jiskrou v oku. Zatváří se zaskočeně, když mu Takeshi sdělí svou první představu ohledně focení. 

"I s těmi lidmi?" Vypadne z něj a vážně se rozhlédne jako by uvažoval, jestli by se mezi nimi odvážil svléknout a procházet nebo ne. Tedy… bylo by to rozhodně velmi nevšední a neotřelé, jen… no tedy… vážně tady? 

"Ale já ti přece odpovídám pořád." Zamračí se a nenechá se rozhodně zastrašit. Teď se začíná projevovat jeho panovačnost. Není to zase tolik výrazná vlastnost, ale rozhodně ji má. Jeho hřebínek trochu opadne, když Takeshi z ničeho nic vstane, aniž by dojedl a Sena se lekne, že to snad přehnal. Upírá na něj do široka otevřené modré oči, dokud Takeshi nezavelí k odchodu, i když je to pořád vlastně žádost. Neodporuje mu, ale… nechce se mu. Kam jdou? Úlevně si vydechne, když mu Takeshi chce jenom něco ukázat a dodá, že se sem zase vrátí. Převezme si skleničku a vyprovodí ho ven před restauraci. Nervozita je zpět v plné síle, když čekají před výtahem, až se otevře a jakmile jsou uvnitř, Sena má nohy jako želé. Takeshi na nic nečeká, přijde rovnou blíž a Sena má pocit, že mu srdce vyskočí přímo z hrudníku, ale nestane se toho o moc víc, než obvykle. Kruci, jak ten si s ním hraje! Kolik je v něm trpělivosti a síly si odepřít, co by kdokoliv jiný dávno udělal? Mohl by to otestovat, to by mu spadl úsměv! Udělá pod jeho vedením několik krůčků z výtahu. Užasle se rozhlíží po prázdném prostoru, ve kterém si pamatuje tolik lidí a především po tom výhledu za okny a poslouchá jeho slova. 

"Dobře. Když myslíš, že to uneseš, tak se vsadíme. Já ti ukážu všechno, co chceš a ty se budeš muset jenom dívat. Když ztratíš nervy, vyhrál jsem já. A věř mi, že udělám všechno proto, aby se to stalo. Platí?" Otočí se k němu s andělským výrazem v očích, zatímco mu na zádech vyrostou démonická křídla obřích rozměrů a zamrká jako panenka.

Takeshi

"Nedávno jsem zjistil, že není dobré dát na první dojem." Nadhodí Takeshi a s krátkým pohledem ven na noční město. Vždycky v něm nacházel jistý klid, proto často sedával se sklenkou u okna. Tyto chvilky si nikdy nedokázal odpustit, řešil jimi všechna úskalí svého života. Tedy ne vždycky, občas se ani on nedokázal ovládnout a pak to končilo různými způsoby, třeba i vězením, ale to byl o hodně mladší, neměl tolik rozvahy.

"V našich životech, je potřeba vybalancovat tu správnou hranici, kdy je sebedůvěra akorát a neohrozí tě příliš. Překročíš ji a musíš nést následky. Může ti někdo pomoci, ale nikdy tě to nenaučí." Mírně pozvedne koutky a kývne hlavou k malému stolu s dalším občerstvením. Dá se zařídit všechno, pokud na to má člověk dostatek peněz. A on toho umí zneužít. Ještě pořád si v hlavě přebírá jeho panovačnost, kterou mu před chvíli ukázal. Dokonce kvůli tomu i chvíli mlčí. Kouká na něj, spíš trochu nad něj a hodnotí, jak vypadá, když stojí v blízkosti okna. Sám pozvedne sklenku ke rtům a v očích se mu blýskne, když se nechá unést jistými představami. Je jich tam tolik a probouzí je hlavně Senova přítomnost. Jak si byl jistý, že v tento večer by si nedovolil nic…Trochu začíná ze svého přesvědčení opouštět. Sena tomu nasadí pomyslnou korunu, když začne se sázkou. Obočí mu stoupá nahoru a je jasné, že má v tuhle chvíli Takeshiho plnou pozornost. Tohle byla rozhodně výzva, ale taky v oboru, kde si celkem věřil. Pro něj byl hlavní smysl zrak, vždycky si dokonale užíval jen pohled a teď se mu nabízí. Z druhé strany Sena je tak…Provokativní a smyslný, že to rozhodně nebude jednoduché. O to víc ho to láká. Tváří se, že nad tím opravdu přemýšlí a nechává Senu v jakési nejistotě, jestli to náhodou nebylo příliš. Přesune se několika kroky k oknu a zapře se volnou dlaní o zábradlí. Vteřiny se natahují, než konečně promluví.

"Tak dobře, platí." Odsouhlasí mu nakonec klidným tónem hlasu a ohlédne se s nevyzpytatelným pousmáním.

"Ale mám taky jednu podmínku. Uděláme to hned a tady." Otočí se celým tělem k němu a zapře se bedry o ono zábradlí.

"Žádná příprava, jen ryzí reakce, nic předem nacvičeného ani zahraného." Stanovuje si klidně své vlastní podmínky.

"Musím ale říct, že některé věci jsem opravdu nečekal. Kde se to v tobě bere?" Zavtipkuje krátce. Je jen na Senovi, jestli přijme nové podmínky nebo ne. Propaluje ho pohledem.

"Pokud souhlasíš, můžeš si klidně trochu odložit." Pravý koutek se mu pozvedne. Ještě mu tu chybí křeslo, aby byl večer opravdu dokonalý, nezvládne to i bez něj. Je to takový drobnost, třešnička na dortu.

"Ani se tě nedotknu, pokud mě k tomu sám nevyzveš. Je to jen na tobě, ale v tu chvíli jsi sázku prohrál. Stejně jako já, pokud se neudržím." Těkne obočím nahoru a dolů a prohlédne si ho opravdu důkladně. Každý milimetr jeho těla, jak kdyby se ho tím dokázal dotýkat. Na některých částech se zastaví mnohem déle. Jsou to jeho oblíbená místa.

"Hm, myslím, že bych jako první rád zdůraznil, která místa bych rád viděl mnohem lépe." Nakloní hlavu trochu na stranu a už loví cigaretu z kapsy. Bude ji rozhodně potřebovat.

"Je to na tvých dlaních, Sena-chan, aby mi to pořádně ukázaly." Pobízí ho slovy, aby ho navedl. O to horší to pro něj bude, ale doufá, že tím dostane do kolen i Senu.

"Začneme pěkně zlehka, abys neřekl, že se tě snažím dostat hned ze začátku a vůbec si to neužívám. Nebyla by to pravda." Mluví dál a jeho hlas je klidný, i když je v něm patrné zaujetí.

"Dáme trochu stranou tvé nádherné vlasy. Momentálně mi trochu kazí výhled. Tvá šíje je opravdu dokonalá." Odmlčí se na moment a je znát, že se musí o něco déle nadechnout. Věděl by, co zrovna s tím to kouskem kůže, ale nemůže.

"Určitě už doteky na ní znáš. Jemné polibky, ochutnávání, skoro jako při naší večeři." Nabízí mu představy, které má v hlavě.

"Můžeme to brát jako další lekce ke tvému pózování. Zkusit mě svést, jen dotekem svých prstů na ní. Pěkně pomaličku, jak kdyby to byl tvůj milenec, kdo tě hladí."  O něco víc stiskne sklenku ve své ruce. Tohle bude mnohem těžší, než se původně zdálo.

"Každý kousíček vychutnat, možná zavřít oči a užít si to ostatními smysly. Nech svou kůži vnímat, co nejvíce."

Sena

Už jenom to jeho stoupající obočí v něm vzbudí silný pocit zadostiučinění. Podařilo se mu ho překvapit a Takeshi vypadá jako někdo, koho nepřekvapí už prostě vůbec nic. Ha, první zářez! Nespustí z něj oči, když Takeshi přechází k oknu a skoro by mohl vidět, jak se mu kouří z hlavy. Nepřijal tu sázku spontánně hned, takže si nemůže být zase tolik jistý tím, že vyhraje a to je pro Senu zářez číslo dvě. Takeshi nakonec souhlasí a on se za jeho zády zhluboka nadechne a promne prsty. Dobře, teď bude muset splnit svoje slova. Zatím nepomyslel na to, že by si dopředu něco připravoval a ano, tak nějak počítal s tím, že tady, když celou dobu mluví o této věži a inspiraci v ní, ale stejně ho to trochu překvapí, protože teď už nemůže couvnout. Dívá se na něj trochu nevyzpytatelným pohledem, dokud mu Takeshi neřekne všechno, co mu leží na srdci. Nakonec se usměje a lehce pokrčí rameny. Rád by mu odpověděl, ale sám nemá ani ponětí. 

"Říká se, že malé věci jsou blíž peklu." Řekne to jediné, co ho napadne, i když to není zrovna originální. A pak dojde na odkládání věcí. Celý žaludek se mu zhoupne a sevře. Jen tak? Prostě teď a tady se má svléct a procházet se okolo jako by nic, zatímco se na něj jiný muž bude dívat…? Je to nezvyklé a on nemá moc zkušeností, aby se v té roli mohl cítit dostatečně pohodlně, ale celá tahle sázka byl přece jeho vlastní nápad. Shlédne na své oblečení, jako by uvažoval, s čím by měl začít. Zase tolik toho na sobě nemá. Nakonec si jako první prostě vyzuje boty. Podlaha ho trochu studí do bosých nohou, ale zároveň se takhle pohybuje rád. Doma v podstatě nepoužívá ponožky, ale všude má příjemné koberce, ideálně chlupaté. 

"Dobře." Broukne jenom a v tuto chvíli si neumí představit důvod, proč by měl chtít, aby se ho Takeshi dotkl. Tohle vyhraje jedna dvě. To jeho Jestli se neudržím, zní trochu výhrůžně. Když se neudrží, tak co? Ohne ho tu přes zábradlí? Sena se jemně kousne do rtu, ale stejně se nad tím musí pousmát a pak protočí očima. Ne, to by neudělal. Ne takhle. Cítí na sobě jeho pohledy po celý čas, i když se na něj dívá jenom sem tam a při jeho dalších slovech se mu znovu jemně sevře žaludek. Která místa… Jednoho samozřejmě hned napadnou velmi konkrétní věci a zas tak kreativní to není. Nejdřív se mimoděk podívá na svoje ruce, jestli jsou to ony, co Takeshiho tolik fascinuje, ale pak mu to Takeshi upřesní. Pousměje se, když jde o vlasy. Má je sepnuté tou sponou, ale asi to není dost. Trochu roztržitě po ní sáhne a rozepne ji, aby si ji mohl připnout znovu tak, aby měl vlasy do drdolu. Několik neposedných pramenů se hned uvolní, zatímco po něm blýskne skoro plachým úsměvem. Už slyšel, že tohle se u dívek mnoha mužům líbí. Kdo ví, co jim ty holé krky připomínaly, on to nikdy moc nepochopil. Může se dívat na jakýkoliv krk chce a stejně nic moc. Sám popojde k oknu se zábradlím, aby si našel trochu pohodlnější pozici a nestál uprostřed chodby a na okamžik ho sevře v rukou, zatímco se dívá ven a ne na Takeshiho. Musí se nějak dostat do správné nálady. Částečně ho vytěsnit z hlavy a částečně se nechat unášet jeho hlasem a pokyny. Přece mu chce udělat radost? Když se něco v jeho hlavě přepne, že to dělá pro něj a ne pro sebe, najednou se znatelně uvolní. Zkusí si představit, jaké to bylo, když se ho na to místě někdo dotýkal, ale to se mu nelíbí. Zamračí se a podívá se na něj. 

"Nepřipomínej mi nikoho jiného. Nezapomeň, že tvoje ruce neznám a vlastníma to nikdy není tak dobré." Znovu se usměje. Pak už se ale znovu podívá ven a skutečně zvedne levou ruku, aby se dotkl své šíje. Nejdřív jenom zlehka, jako kdyby si ji chtěl promnout po náročném dni. Povzdechne si, oči má při tom vážně zavřené a když je zase otevře, opět se dívá na výhled před sebou. Protáhne si pomaličku krk na obě strany s prsty na zátylku, než jimi něžně sklouzne dopředu. Jejich konečky se opře o místo pod lalůčkem a jemně jej promne. 

"Masáž by se mi hodila." Začne ho lákat. 

"Naprosto ji miluju. Přímo u ní vrním blahem a kdybych byl dívka, nejspíš bych i… škoda, že tady není nikdo, kdo by nesnesl pohled na mé utrpení a poskytl mi ji, aniž bych musel prosit..." Trápí ho.

Takeshi

Celý prostor má kouzelnou atmosféru. Nikdy si to pořádně neužil, dokud uvnitř bylo hodně lidí. Teď, když kolem panuje ticho, je to místo pro něj tím pravým. Všichni si mysleli, že má rád společnost. Částečně to byla pravda. Jsou však okamžiky, které je nutné si pořádně vychutnat. Teď jeho prožitek vůbec nic neruší. Noční město je jen jemným dokreslením Senovy krásy, kterou musí nutně obdivovat každý. Ano, chce ji ukázat celému světu, ale taky by si ji nejradši nechal pro sebe. To už mu říkal. Stačí jediný pohled na něj a způsobuje jeho rozpolcení. Jen ho očima pozoruje, jak pomalu přechází k zábradlí a opírá se o něj. Je v tom něco, co snad ani nedokáže popsat. Pere se v něm touha přijít blíž. Obejmout ho a říct mu, že pro něj udělá cokoliv a celou sázku vzdát. Z druhé strany by nejradši viděl úplně všechno a pokušení ovládat jeho ruce v něm jen roste. Miluje typy, které ho nutí něco podobného prožívat. Bez pocitů, by přece člověk byl mrtvý. Chce být opravdu hodně živý.

"Třeba jednou mé ruce poznáš, ale to je taky věc, která záleží jen na tobě. Teď jsem ti něco slíbil a hodlám to dodržet, i když mě to bude stát všechny mé zkušenosti a síly." Prozradí mu, aby věděl, jak na něj působí a že to pro něj rozhodně nebude jednoduchý souboj. Nehodlá se ale dát snadno.

"Věř mi, že i jen pomocí tvých dlaní to může být dobré." V očích se mu zablýskne, když si to jenom představí. Za chvíli ale dostane víc, než jen představy. Sena začne plnit jeho přání a on se přistihne, že touží, aby ty ruce byly opravdu jeho.

"Hlavně pomalu, není kam spěchat, máme na to klidně celou noc a já doufám, že jen tvé kouzlené šíje nezůstane. Jak jen září v těch světlech. Je to neskutečné, hra světla a stínu, vzpomínáš?" Zeptá se ho, jak kdyby to bylo roky, kdy mu tahle slova řekl.

"Nechci vědět, co by se stalo, kdybys byl dívka. Řekni mi, co bys cítil při masáži. Klidně zavři oči a přestav si to. Jemné doteky na ní. Jemná zatlačení na místa, která touží po dalších. Jen tak se nechat opečovávat, třeba zrovna mou osobou." Odmlčí se na chvíli a volnou dlaní, kde není cigareta se sklenkou, sevře o něco víc zábradlí.

"Nemusíš prosit a můžeš dostat opravdu hodně." Prorokuje mu moc, kterou má a podle něj si ji pořádně neuvědomuje. Musí dlouze vydechnout, protože on už jeho pokožku pod prsty zřetelně cítí. Dokonce má pocit, že vnímá její vůni. Fantazie mu vždycky pracovala skvěle a teď se to jen potvrzuje.

"Začali jsme šíjí, ale já bych klidně pokračoval dál. Klidně si oblečení nech." Dá si pár vteřin, než pokračuje.

"Zatím." Krátce se uchechtne, než smočí rty v drahém alkoholu. Tohle je dokonalá kombinace pro něj.

"Další pastvou pro moje oči, jsou tvé boky. S každým pohybem se zlehka rozvlní, jak vodní hladina při jemném vánku. Ne přehnaně, prostě akorát, aby ladily s tvými pohyby." Nakloní hlavu na stranu.

"Projdeš se pro mě. Jen pro mě." Ztiší svůj hlas a dostane chraplavější podtón, jak si ho bere vzrušení. Je to jen chůze, ale v kombinaci s trochu přivlastňujícími slovy to dostává úplně jinou atmosféru. Je tu s ním, dělá jen to, co mu řekne a nebrání se.

"Můžeš se klidně zastavit na konci a podívat se na mě. Pohled přes rameno, měl vždycky něco navíc, co jiné postrádají. Je to lákavé, je to svůdné a já si tím zase o trochu ztížím sázku." Pousměje se, protože to je to, co vlastně chce. Ano, o výhru tu jde taky, ale především ten prožitek.

"Když budu hodně moc chtít, možná bys mohl pomalu začít s těmi knoflíky na košili. Pěkně jeden po druhém. Úplně vidím tvé štíhlé prsty, jak si s nimi hrají. Hrál bych si taky. Můžeš ji nechat klidně trochu sklouznout. Bude tě zlehka hladit na pažích a já si užiju tvou částečnou oblečenost." Nabádá ho k dalším pohybům. Kdyby tu měl foťák…Těch snímků by byl nespočet. Zachytil by každý detail Senových pramenů, které se jemně vlní podél jeho tváře. Zachytil by každý pohyb jeho dlaní s každým elegantním gestem. Bylo by toho tolik, co by mohl zachytit a stejně je přesvědčený, že by to nemělo úplně stejné kouzlo, jak když je tu s ním a vidí všechno na vlastní oči.

Sena

Tomu se věří docela těžko, ale Takeshi ještě neřekl nic, co by se nějak nerovnalo realitě. Nejspíš je to jenom v Senově hlavě. Pousměje se pro sebe a letmo se na něj podívá jen koutkem očí, když mu Takeshi přizná, jak těžké by to pro něj mohlo být. Podporuje to Senovu sebedůvěru v tom, co dělá. Potřebuje ujištění, že jeho nezkušenost není spíš k smíchu. Aby se tu o něco nesnažil a Takeshi si neklepal na čelo, to by se klidně mohlo stát. Při takových úvahách jednoho musí nutně napadnout, co přesně dělali jiní lidé, kteří se s ním dostali do postele. Jak vysoká má asi očekávání? Co když to jsou věci, o kterých Sena ani neví, že existují? Pomalu, dobře. Bude si to muset čas od času připomenout. Samozřejmě už pochopil, že Takeshi se rád dívá a taky to nebude mistr rychlých akcí. Možná to v jeho věku už ani nejde, takže mu Sena musí dopřát všechen čas a ne se na něj bezhlavě vrhat, to přece dovede. 

"Ano." Přikývne na jeho otázku, zda si vzpomíná, ale neumí si sám sebe představit, když se na sebe nedívá. Je to opravdu tak pěkné? Potěší ho to a znovu se usměje. Původně chtěl říct, že by nejspíš zvlhl, ale Takeshiho očividně podobné věci moc nevzrušují. No klidně si pod tím může představit i první kapku touhy, ale nedopoví tedy svou větu a jen se na něj znovu podívá. Příčí se mu, když ho někdo napomíná, ale teď to spolkne. Doopravdy zavře oči a začne si představovat jaké to bylo, když ho někdo masíroval. 

"Nejdřív by se mi postavily všechny chloupky slastí. První doteky jsou vždycky nejcitlivější." Doprovází svoje slova stejnými pohyby vlastních prstů. 

"Naskočila by mi husí kůže a trvalo by mi, než bych si zvykl. Každičký kousek by musel být opakovaně hýčkán a já bych byl pořád uvolněnější..." Jeho hlas se dostane do nové, stejně uvolněné a dráždivé polohy. 

"A uvolněnější, až bych pomalu zapomínal, kde jsem a s kým. Vnímal bych jenom sám sebe a to, jak úžasné to je a čas od času bych se přistihl při myšlenkách, že nechci, aby to někdy skončilo. Možná bych i ustaraně zkontroloval čas a pak se zase líně jako předoucí kočka uklidnil, že je ho dost." Najednou má docela bohatou fantazii a vážně vidí sám sebe. 

"Brzy bych ale chtěl mnohem víc." Jeho tvář najednou zvážní, obočí se trochu stáhne a kdyby měl oči otevřené, hořel by v nich nový plamen. 

"Chtěl bych, aby ty dotek byly o něco rychlejší, intenzivnější. Snesl bych hodně, mohlo by to i trochu bolet, hlavně pořádně, zejména tady… a tady..." Ukazuje na místa proti kostem, která jsou nejlepší. Tam, kde je sval jen opatrně a tam kde kost, klidně přitvrdit. 

"Vidíš, já už jsem u celých zad. Lopatky, boky, páteř…, ale úplně nejlepší je to místo, kde začínají polovičky." Zakloní hlavu a povzdechne si. 

"Je neskutečně citlivé, jeden by to vůbec nečekal, ale je to asi proto, že na něj nikdo běžně nesahá jako třeba na rameno. Musel bych nutně vyjít pozadím vstříc těm dotekům, protože by to nešlo snést." Sevře v dlaních zábradlí a udělá krůček dozadu, takže se trochu předkloní a opravdu pozadí povystrčí. Znovu si povzdechne. 

"Mnutí kříže… intenzivně… tak, aby mi nespadl tep a nevychladl jsem." Přistihne se, že doopravdy dýchá rychleji. Už to působí. Takeshiho otázka ho zaskočí. Zvedne hlavu a podívá se na něj. Místo, aby šel od něj, jde rovnou k němu a v očích plápolá ledové peklo, které Takeshi rozpoutal. Zastaví se až těsně u něj, ale tak, aby se nedotkli, sklouzne pohledem na jeho rty a plynule si vloží ukazováček mezi vlastní. Navlhčí ho, pak jím obkrouží ty jeho a teprve potom se začne vzdalovat s tím jeho kýženým pohledem přes rameno a provokativním úsměvem, který říká Pojď si pro mě. Hrozně nerad dělá to, co se očekává a i ve chvíli jako je tato hledá způsob, jak splnit jeho přání, ale po svém. Projde se na opačný konec, ale podruhé už se neohlédne. Udělá poměrně rychlou otočku čelem k němu a jeho prsty se rozeběhnou po zapínání košile. Látka se nijak výrazně nerozestupuje, jak je zahrnutá v kalhotách, ale Sena nechá úmyslně jedno rameno vykouknout a udělá na něj něco jako hmmm? Pak na něj mrkne, pohodí vzdorovitě vlasy a otočí se zády. Prstem přejede po skle a chvíli si prohlíží město. 

"Přemýšlel jsem, co dělá tvojí tvář tak jinou a před chvílí jsem přišel na to, že jsou to rty. Neskutečný tvar. Opravdu sexy." Řekne mu, ale nepodívá se na něj. 

"Víš, že je tu místo, kde je podlaha jenom ze skla? Dělají se tam fotky, kde to vypadá, že sedíš na obláčku. Pojď..." Ukáže mu prstíčkem vábivě a vykročí po obvodu vyhlídky. Teď se může na jeho boky dívat, jak chce.

Takeshi

Opravdu by ho zajímalo, co se teď Senovi prohání hlavou. Chtěl by vidět alespoň pár myšlenek a věří tomu, že by se nestačil divit. Sena vypadal tak sebevědomě, ale drobné náznaky mu říkají, že to možná tak úplně nebude pravda. Tedy ne v podobných věcech. Očividně potřebuje jen trochu popostrčit a to se mu daří. Už jen tak jak začne vyprávět, co by se dělo při masáži. Takeshi si ani neuvědomí, že na pár vteřin zavře oči a opravdu si představí, jaké by to bylo mít Senovo tělo pod rukama. Nebyl žádný zkušený masér, ale tohle by si pravděpodobně užili oba dva. Koutky mu poskočí nahoru, když Senův hlas nabere neskutečně provokativní barvu. Tohle je něco, co opravdu chtěl slyšet. Vnímá každičký mimický záchvěv v jeho tváři a stejně tak i obsah slov. Před očima ho má sice oblečeného, ale v jeho představách je nahý a užívá si masáž. Každý pohyb, který mu popíše, přesně vidí.

"Mnohem víc." Zopakuje po něm chraplavějším šeptem. Už jen tohle slovní spojení ho skoro nutí udělat krok blíž k němu, prostě snad poprvé v životě sázku prohrát. Nakloní hlavu na stranu, jakmile dojde na přesná místa a stočí k nim pohled. Klouže po jeho zahalené pokožce očima a skoro to vypadá, že se jimi dokáže dotýkat. Víčka mu znovu klesnou, při vyjmenovávání určitých partiích. Skoro by si sám povzdechl, jakmile se ten zvuk dostane ze Senových rtů. Je to tolik dráždivé a on nemůže nic.

"A co když bych zašel mnohem dál…" Je to on, kdo promluví.

"Možná bych mohl říct, aby ses po té otočil na záda." V očích se mu zablýskne, když si představí ten jednoduchý pohyb, díky kterému by mu ukázal úplně všechno.

"Pěkně pomaličku." Teď spíš popichuje svou vlastní fantazii.

"Tomu říkám vidina příjemně stráveného večera, asi brzo takový naplánuji." Nejspíš hned zítra, kdyby k tomu dostal prostor. Dlouho už nebyl tak nedočkavý.

"Nenechám tě vychladnout, byla by to taková škoda." Slíbí mu něco, o čem úplně neví, jestli je možné. Dokáže to jen slovy? Proč by ne? Má v tom přece už nějaké zkušenosti. Ani se nepohne, když Sena přijde až k němu. Pozoruje jeho tvář a pomalu klouže dolů po jeho těle a zastaví se až dole. Zopakuje si podobnou cestu, jen tentokrát míří nahoru. Ani si neuvědomí, že jeho ruka kopíruje křivky štíhlého těla, aniž by se ho dotkl. Je to mámení pekelné a Takeshi začíná cítit příjemné horko, jak se plazí po celém jeho těle. Nechá rty mírně pootevřené, když se ho Sena poprvé dotkne a nechá víčka klesnout, aby si to užil. 

"Dokázal bych si dost dobře představit, co teď s ním." Pokusí se mu jeho provokace trochu vrátit. Samozřejmě naráží na jednu konkrétní věc.

"Jednou bych to rád viděl. Brzo." Dá mu jasně najevo, že by se zvládl dívat i na tohle. Začíná však tušit, že by nejspíš nevydržel do konce. Možná je na čase přehodnotit své priority v tomto ohledu. Ani na vteřinu z něj nepustí oči, když se vzdaluje, jen si promne rty o sebe. Dokonce málem udělá krok dopředu, když ho takovým způsobem, zve k sobě. Už málem opravdu šel. Prohrál by…No možná spíš vyhrál, záleží na úhlu pohledu. Látka košile se začne pomalu, ale jen trochu rozestupovat a Takeshi se přistihne, že tají dech. Pak pohladí i Senovo alabastrové rameno a on už je nejspíš připravený na všechno. Tohle bylo rychlé a zároveň má pocit, že ne dost.

"Hm, tak mé rty. Myslím, že podobný kompliment slyším poprvé, arigato za něj." Zlehka se mu ukloní.

"Skvělý nápad. Jen mám obavy, že bych byl nejradši pod tím sklem, kdyby ses na něj položil a tvé oblečení by záhadně zmizelo." Dopřeje si ještě několik slov, než ho klidně následuje. Nechá ho na vyhlídku projít jako prvního a sám zůstane na jejím kraji. Užívá si ten pohled a nejradši by měl po ruce svůj foťák. Už s ním asi nikam nepůjde, aby ho neměl připravený. Taková škoda, udělal by si z toho velké, soukromé album. Z těch boků nespustil oči a teď to nezvládne, ani z jeho tváře.

"Říkal jsem si, že bychom s tou masáží mohli pokračovat. Zapomněli jsme na hrudník, tam jsou dva velmi citlivé body, které si zaslouží péči." Odmlčí se na moment. Nejsou vidět, ale on by je vidět rozhodně chtěl. Sám odloží sako a pověsí na madlo dveří. Povolí pár vrchních knoflíků košile. Musí, jinak se uvaří.

"Pak rozhodně bříško a roztomilý pupík. Musím říct, že pro tohle místo mám taky slabost." Pravý koutek se mu pozvedne.

"Místo, které láká jazyk, aby do něj pomaličku vklouzl." Snaží se mu dostat do hlavy tím, co si představuje.

"Dokážu si představit, jak bys zlehka zatnul svaly, dokud by to nebylo příliš. Jemné chvění tvého těla, hmmm. Chvěješ se v podobných chvílích nebo potřebuješ mnohem víc, Sena-chan? A při čem ještě?" Vyzvídá.

"Já bych k tomu neměl daleko, kdybys sáhl na místa o kousek níž. Třeba by se jim to líbilo." Sklouzne očima jeho klínu.

"Dotýkat se sám sebe a přesto by tě někdo vedl. Budou to tvé ruce a přitom by to vlastně mohly být ty mé. A obzvlášť na místě, kde tě může kdokoliv vidět a v podstatě nikdo. Nikdo, kromě mě." Usměje se a v jeho tváři poseté vráskami je vidět touha, kterou v něm Sena vyvolal.