Takeshi
"Hm, tak proto sis vybral zrovna mě?" Prohodí pobaveně, když si prohlédne pečlivě Senovu tvář. I když to tak ze začátku nevypadalo, je přesvědčený o své pravdě. Kdyby si ho Sena nevybral, nejsou tady. To, že udělal první krok, ještě nic neznamená. V jeho světě vůbec ne. Vždycky dával ostatním možnost volby a teď to nebylo jinak. Pracovalo Senovo podvědomí nebo snad přímo on sám? Na podobné otázky zatím nezná odpovědi, ale brzo se k nim dopracuje. A zase je u své trpělivosti. Všechno se vlastně celý život točí kolem ní. Nebýval takový, ale musel se hodně rychle naučit, jak nepokazit své šance právě kvůli nedočkavosti. Po dnešní večeři a před dezertem rozhodně selhal."Možná pohorším celý personál a hosty, půjdu nejspíš jen v saku." Usměje se s patrným blýsknutím v očích. Je jasné, že to není nic, co by nezvládl.
"Anebo prostě zvednu telefon a zavolám někomu, kdo mi košili rychle obstará." Pokrčí nenuceně rameny.
"Je to jen košile, proti tomu, co zažívám s tebou teď, je to nepodstatné." Ještě by se hodilo, aby nad tím mávl rukou, ale nemůže, má spoustu práce. Po jejich polibku se uvnitř něj odehraje něco neskutečného. Musel si na něj počkat a stálo to za to. Je znát, že Sena by ho zrychlil, ale daří se mu přizpůsobit ho sobě samému. Pěkně pomaličku, žádné pospíchání, aby touha mohla nabýt ještě větších rozměrů. Jisté větší už však víc růst vážně nemůžou. Pohrává si s látkou jeho kalhot. Užívá si ten pocit, že zatím nic není vidět. Tedy kromě patrného vzrušení. První dotek podporuje ty správné pocity. Velmi opatrně ho několikrát pohladí, než z něj dostane látku kalhot. Jde to snadno, když mu Sena pomůže. Tím mu v podstatě dává najevo, že první větší krůček by spolu mohli udělat. To by nebyl on, kdyby si odpustil pohled na jeho odhalený klín a zaujatě se pousměje.
"Budu asi potřebovat víc času, než si všechno pořádně prohlédnu." Prohodí s nádechem provokace v hlase. Pohladí jeho přirození první jen velmi zlehka, než ho sevře mezi prsty a zkusmo se několikrát pohne. Potřebuje pomalu přijít na všechna místa, která jsou lepší, než jiná. Sám hlasitěji vydechne a na chvíli si opře hlavu o sklo, když se Sena odváží. Nemusel by to dělat, rozhodně by to po něm hned na poprvé nechtěl. Stačil by mu pohled na něj, jak si jeho pozornost užívá. Takto umocňuje atmosféru dnešního večera, stejně jako zážitek z něj. Pozvedne pravé obočí, když dojde i na jeho kalhoty.
"To je cena, kterou zaplatím bez mrknutí a ještě rád. Vlastně jsme řekla, že mě to bude stát mnohem víc. Těší mě, že to tak není." Dobírá si ho malinko, než se mu začne věnovat naplno.
"Mám pocit, že něco důležitého slavím. Dostávám dárky, při jejichž rozbalování se mi tají dech." Tváří se tak. Vezme Senovu volnou dlaň a navede ji do jeho klína, aby ji vyměnil za svou vlastní, kterou vzápětí položí zpátky. S radostí přiloží ruku k dílu, ale taky by byl nadšený, kdyby viděl jeho samotného. Jen na pár okamžiků zastavit čas, aby si to mohl vychutnat. Jen pro jeho oči a pro spokojenost obou.
"Můžeš zničit úplně cokoliv, jen když si to pořádně užiješ." Připomene mu, že celý večer je hlavně o něm a jeho prožitku. Nakloní se blíž, odhrne vlasy přes rameno dozadu, než se rty dotkne jemné, voňavé kůže těsně pod ouškem. Přejíždí po ní rty, sem tam ho zlehka líbne. Pozorně poslouchá jeho dech a vrací se na místa, kde se víc prohloubil. Společně přitom dráždí Senův klín, občas z něj tu ruku stáhne, přitom sklápí pohled dolů, aby viděl, jak moc dokáže být spontánní. Vrátí ji zase po chvilce zpátky a jakmile ucítí první jemné cukání, sevře ho o trochu silněji a nedovolí mu dojí na vrchol. Ještě pořád není hranice únosnosti posunuta dostatečně. Vrátí se rty na jeho a všechny protesty ukonejší svými rty.
"Nakonec tě pustím ke hvězdám, Sena-chan. Jsi jim tak blízko a budeš ještě blíž." Šeptá mu tiše, hlasem poznamenaným roky s cigaretou v ruce. Sám už hluboce oddechuje, jak už je míra vzrušení i na něj příliš.
"Až přijde den, kdy okusím tvé nitro, možná zjistíš, že se dá letět ještě dál. Udělám pro to úplně všechno." Šeptá mu dál.
"Pěkně pomalu, budu tě slastně trápit, dokud ty hvězdy opravdu neuvidíš. Najdu všechna tvá zákoutí, která by měla být objevena. Jen pojď se mnou ještě chvíli." Dokončí svou myšlenku a s posledním slovem rozpohybuje spojené dlaně v Senově klíně.
Sena
Musí se na něj pobaveně podívat dokonce i v situaci, v jaké teď právě jsou. Snaží se představit si ho, jak kráčí mezi stolky jenom v saku a jinak nahý a jak se na to ostatní nevěřícně dívají. O něco později už by ho vyváděli v poutech a vezli nejspíš rovnou na psychiatrii, ale zábavné a odvážné by to rozhodně bylo. Líbí se mu, když mu Takeshi říká, že je pro něj důležitější, než jeho věci. Chtěl by být nejdůležitější na světě, ale neví, jestli je to vůbec možné a navíc to zavání závazky. To byl v jeho věku a Takeshiho postavení asi učiněný nesmysl. Víc času, samozřejmě, jako na všechno. Sena se do té doby asi jenom zblázní, ale jinak v pohodě. Mohou tady klidně sedět do rána, pokud si Takeshi myslí, že ho udrží v klidu. A on mu přece slíbil, že mu to hodně zkomplikuje. Když Takeshiho hlas zazní podobným způsobem, je to nevšední a Sena toho na chvíli nechá. Zkoumá jeho tvář, jestli to bylo dobře nebo ne, ale vypadá to, že to bylo moc dobře a tak si sáhne znovu. Je to taková přetahovaná, ale Takeshi už zase vyhrává, protože Sena se není schopný soustředit na obě věci najednou. Už opravdu nutně potřebuje dojít do cíle a všechny ty doteky jsou tak mučivě pomalé, že má pocit, že sám popadne jeho dlaň a předvede mu, co je to trocha práce. Vyrazí ze sebe něco jako ohoh, když mu Takeshi chraplavě šeptá komplimenty o dárcích, ale víc není schopný. Jednou rukou se ho musí držet kolem krku a tou druhou se zapře o podlahu někde za sebou, čímž se mu ještě víc vybídne. Známé cukání v klíně se dostaví rychleji, než by si přál, ale zároveň ví, že po ničem jiném teď netouží. Takeshi mu v tom zabrání a jemu divoce zablýská v očích. "Co to má znamenat?" Dovolí si po něm trochu vyjet, když se prudce narovná, ale jeho hlas se zlomí do dalšího zasténání a celý se na jeho klíně začne vrtět sem a tam, jak se snaží dosáhnout orgasmu a ono to nejde. Takeshi ho znovu přikrotí, když vezme jeho vlastní dlaň a chce po něm, aby se dotýkal sám sebe. Teď už na stud nemá prostor, ale zároveň je to něco, co nikdy před nikým nedělal. V jeho tvářích sedí rozpálené červánky, v očích má dravou mlhu a trochu zaskočeně se na něj podívá, ale neucukne. Takeshi nechá vlastní dlaň na jeho a tak pokračují spolu a Sena má pocit, že teď už konečně může. Mýlil se, protože i když chce zrychlovat, silnější ruka mu to nedovolí. Vyrazí ze sebe něco jako zavrčení a zvrátí hlavu dozadu mezi lopatky.
"Ano, to zničím, hned jak budu moct!" Snaží se to vyventilovat alespoň někudy. Brzy už nemůže ani to, protože Takeshi ho políbí a on mu začne polibky hladově vracet zpět. Kdyby teď nad nimi někdo stál, vůbec by si ho nevšiml a je tak v ráži, že kdyby snad ano, hrozně by mu vynadal. Až přijde den? Kruci na kdy si to plánuje? Na sedmdesátiny? Kdy je vlastně má? Takeshi by ho asi roztrhl, kdyby teď mohl slyšet jeho myšlenky, ale naštěstí to nejde a za to Senovo zlobení si může sám.
"Úplně všechno!" Zopakuje po něm, spíš to ze sebe vyrazí společně s dalším zasténáním. Nejspíš je ho slyšet až dole pod věží.
"Úplně, úplně všechno?" To jsou nebezpečné sliby a Sena ho umí vzít za slovo. Nakonec to přece jen přijde a je to tak silná, že má pocit, že snad nastalo opravdové zemětřesení. To se mu jen svět chvěje za zavřenými víčky a točí hlava. Ani nevnímá, že oběma rukama pevně svírá Takeshiho ramena, zatímco se k němu tiskne horní polovinou těla a záda má propnutá do slastné křeče, dokud to celé nepomine. Cítí se unavený, ale spokojený a najednou tááák klidný. Na tváři se mu rozlije úsměv blažené kočky, spíš nějaké šelmy, která jenom vypadá, že je milá a hezky přede, ale pořád umí ošklivě kousat. Musí se o něj na chvíli opřít bokem a jenom tak existovat. Je úplně zpocený, jeho makeup je nejspíš v troskách, oblečení zmačkané a… je to všude. Hledí na jejich klíny a ví, že do restaurace se takhle rozhodně nevrátí!
Takeshi
Baví ho, jak se Sena nehlídá. Je to krásně osvobozující sledovat někoho, jak pouští svoje já na odiv. Je to on, kdo to může sledovat v celé kráse. Je to každý jednotlivý záchvěv v Senově tváři, stejně jako slova, který mu ženou koutky nahoru. Mohl by po něm klidně prskat, mohl by klidně nadávat, nezáleží na tom. Jde jen o tu přímočarost, kterou mu ukazuje, díky tomu, jak se chová a co říká. Chtěl to v něm probudit, ale nebyl si jistý, že se mu to povede tímto způsobem a zrovna dneska. Vlastně by nemohl být spokojenější. Oddaluje Senův vrchol, aby to celé dohnal to úplně jiné krajiny slasti. Zná ji dobře, sám věděl, jak si k ní pomoct a ukázat to někomu jinému, mu vždycky působilo stejné potěšení. Teď má pocit, že je to snad ještě o několik stupínků lepší."Hm, ano, neříkám nic jen tak." Potvrdí svůj vlastní slib a krátce přikývne. Pro něj by byl opravdu schopný udělat úplně cokoliv. Měl by být opatrnější ve svém věku a zároveň tuší, kolik mu toho Sena může dát. Ostatně kdo ví, kolik má času, aby si jeho přítomnosti dostatečně užil. Ne, muž jeho věku už nesmí příliš váhat, to si nemůže dovolit a jeho slabost pro podobné typy jako je Sena, mu celé rozhodování ještě ulehčuje. Někdo by si mohl říct, že právě svými pohyby v jeho klíně odhazuje celou svou kariéru, ale on si to nemyslí. Právě naopak, korunuje svůj život na něco mnohem lepšího. Obejme ho paží kolem pasu, aby si ho přitiskl blíž k sobě a posledními pohyby mu dopomůže až ke hvězdám, které v tuhle noc svítí snad jen pro něj. Ano, tak by to klidně být mohlo. Je to okamžik, kdy by si ho nejradši vyfotil, jak dokonalý je. Přidal by si ho svého soukromého alba. Ne, dal by mu jeho vlastní a posunul na nejvyšší příčku. Až tolik je jím okouzlený.
"Později, až se pořádně probereš, můžeš zničit ty mě…" Dobírá si ho trochu, než si prohlédne celé jeho tělo, hlavně zaneřáděný klín a vlastně i oblečení. To jeho není výjimkou. Ten pohled se mu velmi zamlouvá a je mu to snad i vidět na očích. Sáhne po jeho dlani, aby si ji navedl do svého klína. Už nepotřebuje moc a bude ho následovat na vrchol. Pro něj byla vlastně dost dlouhá předehra pozorování Seny. Sevře víc jeho dlaň a začne mu předvádět, co všechno má rád on sám. Není to rychlé tempo, musí si vychutnat i tohle. Stačí několik pomalejších plynulých pohnutí, několik silnějších sevření, aby přidal ještě svůj vlastní vrchol. Jeho hrudník se znatelněji zvedá, ale sténání je tiché a hluboké. Nechá hlavu chvíli opřenou o sklo, snaží se přinutit své tělo, aby se zase vrátilo pomalu na zem. Trvá to několik minut, než je schopný zformulovat větu, aby dávala smysl.
"Máme dvě možnosti, můj drahý pokušiteli." Nakloní hlavu na stranu, než znovu shlédne na schnoucí kapičky jeho touhy všude možně. Ano i to by stálo za zvěčnění. Bylo by to velmi provokativní album a on tomu nutkání něco podobného nafotit asi neodolá.
"Dezert to v tuhle chvíli asi nebude." Pozvedne nepatrně pravé obočí a vypadá zase dost pobaveně. Kdyby tam oba dva došli v podobném stavu, nejspíš by je opravdu nepustili přes práh a žádné peníze by jim v tom nepomohly.
"Oba vlastně začínají stejně, půjdeme odsud a schováme se v mém autě." Oči mu svítí spokojeností z toho, jak si dnešní večer krásně užili.
"Pak můžeme zamířit do jednoho z hotelů, kde mám jisté výhody. Seženeme ti čisté oblečení a to tvé necháme vyčistit. Užijeme si klidnou noc, dobře se vyspíme a brzo ráno se vrátíme do ateliéru, kde se vrhneme do práce. Hm, vrhal bych se i na něco jiného…" Zatváří se zamyšleně, než se chraplavě zasměje.
"Promiň, tomu nejde odolat." Vypadá najednou o pár let mladší a za to taky může Sena, měl by mu ještě pořádně poděkovat za podobné pocity, které v něm vyvolává.
"Druhá možnost je zamířit rovnou zpátky do reality a mým úkolem bude tě protáhnout nepozorovaně dovnitř." Dojde i na tuto možnost, která by byla asi vhodnější. O nepozorovaném průchodu ale nemluví kvůli sobě nebo své pověsti, ale kvůli Senově oblečení. Už přišel na to, že by nechtěl, aby ho v podobném stavu někdo viděl. Pohladí ho zlehka po odhalené kůži částečně na stehnu a částečně na pozadí, než ho hravěji plácne.
"Přece nechceš příliš vychladnout." Prohodí s tichým smíchem, než mu začne pomáhat s oblékáním.
"Je to škoda, nejradši bych tě nechal jít jen tak." Sdělí mu, co se mu prohání hlavou. Sám se oblékne jen do saka přesně, jak říkal a dopne ho.
"Vlastně to není tak hrozné." Odmlčí se na moment.
"Dobře je. Půjdeme?" Nabídne mu rámě a společně s ním vykročí výtahu, kterým zamíří rovnou do nejnižších pater a k autu.
Sena
Po pravdě nečekal takovou odpověď ani trochu. Myslel si, že to Takeshi přejde mlčením a nějakými skutky nebo mu vysvětlí, že muž v jeho postavení nemůže skládat podobné sliby, ale místo toho řekl to, co si Sena přál slyšet ze všeho nejvíc a tím mu potvrdil, jak moc by pro něj mohl být důležitý. Ne jen jako pozlátko, ale doopravdy. Pokud má Sena pocit, že je pro někoho středem vesmíru, pak je pro něj schopný udělat opravdu cokoliv. Jakmile se trochu probere ze svého poblouznění z vrcholu, musí zaskočeně zamrkat a stočit pohled do Takeshiho očí. Může zničit on jeho? Před chvílí to vyznělo, že to ještě chvíli potrvá, než spolu doopravdy budou, tak co tím myslel? Víc prostoru k úvahám však nedostane, protože Takeshi si navede jeho dlaň do vlastního klína a připomene mu, že na něj vinou toho zážitku tak trochu zapomněl. Bylo to malinko sobecké, ale zároveň toho nedovede litovat. I tohle dělají společně a on díky tomu rychle poznává, kde ano, kde ne, kde víc a kde naopak méně. Má dobrou paměť, takže mu to Takeshi do budoucna v podstatě usnadnil, ale to přece nevadilo. Užívá si pevnost a zároveň jistou hebkost. Je to zvláštní protiklad, který jinde na těle nenajdete a nakonec to trvalo jen krátce, když v dlani ucítí jeho lepkavý vrchol. Po tom všem, co už spolu prováděli, by ho ani nenapadlo přisuzovat to jeho věku. Koneckonců mnohokrát mu zopakoval, že se rád dívá a tak to muselo mít patřičnou odezvu. Teď, když svého blaha došli oba dva, cítí opravdovou spokojenost uvnitř sebe a kdyby to bylo možné, asi by si klidně dal ten dezert. Takeshi se rozhodne promluvit jako první a navrhne mu, co by mohli dnes večer dělat dál. Dlouze se zadívá do jeho tváře a pak se usměje. "Nebudu zastírat, že bych si neužil tvoje pokusy dostat mě potají zpět do mého pokoje v domě, kde je kameraman snad i na záchodě a kde někteří ani nespí, kdyby tě snad zahlédli a mohli si tě na pár vteřin ukrást, aby se ti vetřeli do přízně." Řekne mu.
"Nejspíš bych tě schválně co nejvíc opil, abych snížil tvoje možnosti." Musí se tiše zasmát, když si představí to schovávání v autě. V podstatě je to pravda, takhle je nikdo nemůže vidět. Z toho hotelu by měl mít strach. Ještě pořád ho nepřešlo přesvědčení, že by se všechno nemělo stát v jeden večer. A tyhle hotely s výhodami, co přesně tím Takeshi myslí? Ano, budou muset vstávat mnohem dřív, tak aby byl dům, kde se koná soutěž ještě spící, ale… on toho dnes už stejně mnoho nenaspí. Po tomhle zážitku si bude chtít povídat a pak tiše vstřebávat. Má toho plnou hlavu. Za ten vtípek se opravdu nezlobí, naopak, je to kompliment.
"Pojedeme do hotelu." Řekne mu nakonec. Prostě mu věří. Jestli jsou doopravdy naladěni na stejnou notu, tak se nic nestane, oni si užijí přítomnost toho druhého a… zítra je přece taky den. Chce s ním být sám tak dlouho, jak jenom může, protože soutěž si vyžádá mnoho jejich času, hlavně Takeshiho a někdy by mu ho nemusel vidět celé dny. Chce ho pro sebe ještě před tím, než to začne a chce si užít ten klid a ticho, dokud může. Těší se na všechno to vzrušení, co je čeká, ale ne dnes. Když si Takeshi oblékne jenom sako, je vnitřně rád, že to ohodnotí jako ne příliš ideální, přeci jen mu na vkusu a módě dost záleží. Pro tuto chvíli je ale sexy. Taky mu to řekne. Pak se nechá odvést zpět do toho luxusního auta a odtud do ještě luxusnějšího hotelu. Recepční dělá, že nic z jejich výstřednosti nevidí a on se ani trochu nečervená, i když je všem asi jasné, co dělali nebo budou dělat a že je Sena v podstatě vydržovaná milenka. Je mu to jedno. Klidně jí bude. S hlavou hrdě zvednutou, že je to právě on, s kým Takeshi tráví svůj drahocenný čas zapluje do jejich nového apartmánu a rázem zalituje, že ho mají jen na jedinou noc. Jak si to stihne užít? Jakmile spatří koupelnu, vtáhne Takeshiho do vany a opravdu dlouze, dlouze se v ní o něj postará, i když už nedojde na žádné větší intimnosti, než je hlazení a hýčkání. Použije při tom snad všechny masážní trysky a všechny olejíčky a mýdla s bublinkami, taky další šampaňské a pak mu zapózuje před tou dokonalou postelí jen v župánku a později úplně jenom tak. Když konečně ulehnou, za okny už se rozednívá. Sena leží na břiše na půl na jeho těle s hlavou opřenou o jeho prsa a hledí na úchvatný výhled tam venku, zatímco ho nepřítomně škrábe nehty a u toho mu vypráví o tom, jak si kdysi poprvé zkoušel tanga… růžová… byla dámská, takže to moc úspěchu nemělo, ale pro pánská se tolik styděl…
Žádné komentáře:
Okomentovat