(Tokyo Skytree)
Sena, Taiji
Odpoledne s Taijim si opravdu užil. Ten kluk byl blázen. Od Takeshiho ateliéru vyrazili jako ohnivá čára a Sena měl pocit, že za nimi snad bublá roztopený asfalt. Taiji ho vzal na projížďku po městě, aby z něj něco viděli, zatímco se Takeshi se Shinyou mořili s dalšími uchazeči a nepochybovali o tom, že si den užívají mnohem lépe, než oni. Ve městě na sebe dvakrát strhli pozornost policejní hlídky, ale jednou se jim podařilo to okecat a jednou dostal Taiji jenom menší finanční pokutu. Sena byl výtečný herec, sehrál divadlo, že ho vezl k lékaři, protože se mu udělalo zle a policista ani nestačil oponovat, že by tam přece nejeli na motorce, na které by mohl zkolabovat."Příště si strčím helmu pod tričko a nebudu mluvit. Řekneš, že rodím." Řekne mu, namísto aby ho napomínal, že jezdí moc rychle. Objedou i přilehlé vyhlídky a zastaví se spolu v jednom budhistickém chrámu v horách, kde si dají výtečné vegetariánské karí. Tady se chvíli baví o soutěži a o tom, že jsou vlastně konkurence na život a na smrt, což se projeví hlavně v dalších kolech. Dojde i na jistou starost, jestli by Takeshi se Shinyou nemohli narazit na někoho ještě lepšího, než jsou oni dva.
"Nesmysl." Odmávne to Taiji dlaní a je s tím hotový raz dva.
"Takové sympatické akurátní krasavce jako jsme my dva už Japonsko nemá." Řekne s plnou pusou a Sena se tomu musí smát. Nakonec se rozhodnou vrátit. Podle Taijiho to bylo zbytečně brzo, protože jemu na přípravu na rande stačila sprcha, ale Sena potřeboval minimálně dvě hodiny a ještě to bude málo. Netuší, co dělal Taiji po tom, co se za ním zavřeli dveře jeho hotelového pokoje, ale on sám absolvoval nutné kolečko vana, nehty, vlasy, holení, líčení, znovu vlasy a potom šatní skříň, šperky a boty… No jak má tohle jeden stihnout za dvě hodiny, to opravdu nechápal. Nakonec si vybere společenské bílé kalhoty ze splývavého materiálu. Jsou vysloveně letní, lehoučké, se širokými nohavicemi, které by mohly s trochu fantazie imitovat i dlouhé šaty, bílé boty na vysoké platformě, které mu přidají alespoň pár centimetrů navíc, i když to vedle Takeshiho není zrovna potřeba a černou košili, posetou drobnými lila kvítečky. Nenechá ji jenom tak, ale zaváže si ji na břiše na uzel a dodá celému vzhledu trochu provokativní vyzívavosti. Vlasy sepne v týle do volnějšího drdolu, ze kterého vypadávají uvolněné zvlněné prameny a sponu zdobí podobný květ, jaký má na košili. Musí si přiznat, že prostě chce udělat dojem. Kdyby dojem, potřebuje vysklít zrak všem, okolo kterých projde, protože recepce se bude hemžit všemi účastníky soutěže. On tady nemůže chodit jenom tak, i kdyby nešel na žádné rande… pardón schůzku se svým nadřízeným. Sice sem přijel s přesně opačným názorem, ale to bylo před tím a teď je teď. Popadne do dlaně malé černé psaníčko a nechá pokoj prázdný a plný jeho parfému, se kterým se právě postříkal. Dole v recepci se za ním opravdu ohlíží plno párů očí a těžko říct, jestli jsou ty pohledy závistivé nebo obdivné. Salónek vypadá zavřený a je jasné, že Takeshi v něm ještě není a že tedy neskončili včas. Hodiny na stěně hlásí devět přesně. Taiji tady taky není. Sena pochybuje, že by si to se Shinyou rozmyslel, takže je nejspíš jenom nedochvilný, možná taky spí… Ať je to jak je to, Shinya si s ním užije. Přemýšlí, co by měl teď dělat. Osloví ho nějaký vysoký kluk, zkusí navázat kontakt, ale Sena jako by ho ani pořádně neviděl. Kluk tedy projde okolo a Sena se rozhodne vyrazit do hlavního baru, aby si tu obstaral alespoň sklenku Martini. Nakonec i s ní v ruce vyjde před hotel. Už je tma a několik lidí tady kouří. Poslechne si komentář, že se sklem se ven nesmí, odmávne to dlaní a posadí se na schůdky stranou všech. Hmmm… Kdo ví do kolika bude pracovat a on nechce vypadat, že tady celý ten čas nedočkavě vysedává. Oči mu padnou na tu Taijiho motorku a z legrace se zvedne a vykročí k ní. Málem se přizabije, když na ní v podpatcích leze a u toho ucucává drink. Skoro ani nedosáhne na řidítka. O něco zavadí, zatroubí a málem umře leknutím, ale jen se rozesměje. Taiji nikde, dobrý!
Takeshi, Shinya
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se Shina, když vidí jeho zamyšlený výraz. Ten sebou málem trhne a taky se skoro polije.
"No totiž…" Vykoktá ze sebe.
"Nebo se spíš mám ptát, na koho?" Dojde Takeshimu vzápětí a mírně, trochu vševědoucně se pousměje.
"Jsi nervózní?" Zeptá se ho znovu a místo odpovědi se mu dostane slabé přikývnutí a rudé tváře.
"Není důvod, abys byl. Moc se mu líbíš." Pokusí se ho zbavit obav.
"Ale to taky není všechno." Pokrčí drobnými rameny Shin, odvrátí tvář a koutky mu malinko opadnou.
"Nemysli na to, co bylo. Každý přece není takový." Takeshi si povzdechne a přejde k němu, aby mu položil ruku na rameno a prsty té druhé, ho donutil se na něj podívat.
"V životě přijdou špatné chvíle, ale nesmíš se jimi nechat ovládnout. Nezavírej si dveře, dokud jsi nenahlédl dovnitř." Pokusí se ho přesvědčit.
"Ale když ta soutěž…" Broukne Shin a sklopí očka.
"To není zeď, kterou nepřekonáš. Možná spíš malá překážka, nesmíš se bát skočit." Pohladí ho po vláscích.
"Ty se nebojíš?" Zeptá se ho Shin, když znovu vzhlédne.
"Bojím. Bojím se toho, že díky strachu přijdu o něco cenného, ale nedovolím mu, aby mě ovládl. Dokážeš to taky, jsi silnější, než si myslíš." Skloní se, aby ho mohl líbnout na čelo a pak pokračují. Jakmile je focení u konce, odeberou se do jejich soukromého salónku, kde zpracují fotky, vyberou každému ty nejlepší a ty pak předají dalším lidem, aby jimi naplnili webové stránky soutěže a spustili hlasování. Je něco málo před devátou, když se se Shinem rozloučí, popřeje mu hodně štěstí a sám se vydá do své pracovny, aby odložil práci. Do malého alba vloží ty nejlepší Senovy fotky a se sklenkou v ruce zamíří k salónku. Nikoho před ním nevidí, první ho napadne, že si to třeba Sena rozmyslel. Nakonec se poptá pár členů všudypřítomného štábu, kteří už všechno balí stranou. Natáčení pro dnešní den skončilo. Poradí mu, kde Senu najít a vydá se tím směrem. Zastaví se ve dveřích a zůstane na chvíli stát, aby mohl Senu pozorovat. Pravý koutek se mu pozvedne, jakmile se ozve zatroubení. Krátce sklopí hlavu k zemi, než se odlepí od rámu a zamíří k němu. V pravé ruce svírá Senovo malé, zdobené album. Dal si záležet samozřejmě.
"Zdá se, že tě projížďka zaujala." Prohodí a je jasné, že ví o hodně věcech, které se tu stanou.
"Omlouvám se za zpoždění. Trochu se nám to celé protáhlo, ale…některé věci urychlit nejde." Přijde až k němu a zkopíruje konečky prstů linii jeho čelisti, zatím se ho však nedotkne.
"Moc ti to sluší." Složí mu zdánlivě obyčejný kompliment.
"Přinesl jsem ti menší dárek a vlastně taky trochu to, co jsem slíbil." Pozvedne ruku s albem a podá mu ho.
"Vybíral jsem je já, ale samozřejmě se můžeš podívat i na ostatní a vybrat si podle toho, co se bude líbit tobě. Jsou jen tvoje a je na tobě, co s nimi uděláš. Ah, málem bych zapomněl. Shin mě požádal, abych vám domluvil dýchánek. Zítra se budeme přesouvat a v podvečer budete mít volno. Chtěl by si tě ukradnout pro sebe." Předá mu vzkaz od Andílka.
"Musím se přiznat, že mně to trochu mrzí, ale je pravdou, že já budu zítřejší večer trávit pracovně." Skoro to vypadá, že si povzdechne, oči z něj už ale nespustí.
Sena
Trhne sebou, když to není Taiji, kdo ho přistihne, ale Takeshi. Honem se po něm ohlédne, pustí řidítka a víc se na motorce narovná, aby tolik nevystrkoval zadek. Rozpaky v jeho tváři ale vidět nejsou, jenom si tak mimoděk zahrne pramen vlasů za ucho. Z jeho slov ho nenapadne, že ví o jeho stráveném dnu s Taijim, i když podle jejich společného odchodu to asi bylo logické. Spíš to přisoudí tomu, že na té motorce sedí právě teď a dělá kraviny. "To nic." Řekne blahosklonně jako pravá dáma, kterou by ale nikdo neměl nechat čekat a rozhodně nepřizná, že tady chodil nervózní jako lev v kleci a doufal, že si to Takeshi celé nerozmyslí. Takeshi mezitím přijde až těsně k němu a Sena zvedne oči k jeho tváři, zatímco ho nechá prsty kopírovat linii té jeho. Musí při tom zatajit dech, ale nic víc se nestane.
"Děkuji." Usměje se a v duchu odhaduje, jestli to řekl jenom tak a jeho snažení nemá takový efekt jako očekával nebo si to jen nechává pro sebe. Kruci… jeho bude těžké ohromit a on chce, aby pokaždé spadl ze židle a dlouho hledal svoje ústa po zemi. Ne aby přišel jako by nic a řekl Sluší ti to. Tohle je málo! +Příště přijdu nahý.+ Slíbí mu v duchu a v očích mu zajiskří. Co by asi řekl na to, kdyby se tak ocitl na příštím focení? Podle toho, jak se tahle schůzka vyvine si dá za úkol uvažovat nad faktem, jestli by na to měl odvahu. Nejspíš ano. Jakmile Takeshi pronese slovo dárek, je to jako nějaké magické zaklínadlo a Senovy oči chtivě sklouznou na jeho ruku. To, že je to album, to pozná hned a i beze slov mu dojde, co je uvnitř. Pokusí se na motorce elegantně přehodit nohu zpět, aby si mohl sednout normálně jako na židli s koleny proti Takeshimu a dokonce se mu podaří se nepřerazit. Mělo to celkem efekt! Profesionál! Pcha, po jedné projížďce…! Natáhne obě ruce po albu, věnuje mu rychlý, zvědavý pohled a pak ho s decentním úsměvem otevře. To, co vidí uvnitř, mu vyrazí dech.
"Tohle jsem já?" Nemůže tomu uvěřit. Vypadá to opravdu nádherně a nepochybuje o tom, že to je především Takeshiho zásluhou. Jeho celkovou prací s fotografiemi, kompozicí i světlem. A taky Shinyovou, to on ho líčil a upravoval. Pak se znovu zatváří překvapeně, když natáhne dlaň i po vzkazu, který si rychle přečte a zvedne koutky nahoru. Shinya ho doopravdy pozval. To bylo milé, doopravdy se na to těšil. Uloží si ho a nakonec album zaklapne.
"Děkuju, nečekal jsem, že si na to při vší práci najdeš čas. Rozhodně ne tak rychle." Řekne a tímto mu zcela promine, že tady musel čekat. Nakonec vstane na nohy a na několik okamžiků se ocitne v jeho bezprostřední blízkosti, když mu naruší osobní prostor.
"Takže… vrátíme se do salónku? Nebo..." Nechá to vyznít do ztracena v trochu hravém tónu, když ho mine a udělá několik krůčků od něj a zase se k němu otočí čelem.
"Jsi mi přišel říct, že jsi našel někoho mnohem krásnějšího?" Zkouší další možnosti.
"Nebo trumfneš Taijiho a vezmeš mě na nejkouzelnější místo v tomto městě?" Možná to přehání, ale nikdy se nedovedl držet zrovna zpátky. Není žádná stydlivka a Takeshi to musí minimálně tušit.
Takeshi
Nakloní hlavu mírně na stranu a usmívá se, když vidí, že Senu zaskočil. Přemýšlí, jak dlouho tu na něj musel čekat nebo jestli nebyl dochvilný a přišel právě před chvílí. Nezeptá se, možná někdy jindy. Krátce shlédne do jeho tváře a prohlédne si jemné rysy. Vypadá opravdu nádherně a ano, vždycky neodolá a pozoruje ho mnohem déle, než by bylo vhodné. Kdo by mu to ale mohl vyčítat? Beze slova počká, až si Sena prohlédne celé album a vypadá potěšeně, když se mu tolik líbí. Pořád očividně dokáže vybrat ohromující fotky, ale je to hlavně objektem na nich. Pokaždé, když je s ním, má nutkání ho fotit pořád dokola. Je to pocit, který už opravdu dlouho nezažil. Byl obklopen spoustou krásných tváří, ale nikdy ho nikdo neuchvátil takovým způsobem."Ano jsi v celé své kráse." Kývne krátce hlavou.
"Záříš do noci i ve dne. Koukat na tebe je jako koukat na jasné nebe. Nepřestane tě ohromovat a je tak čisté, bez jediného kazu." Vydechne.
"U tebe to nemá s prací vůbec nic společného." Složí mu tentokrát mnohem konkrétnější kompliment. Fotit Senu je ta nejlepší zábava, kterou by si dokázal představit.
"Dokázal bych vyjmenovat tisíce způsobů, jak tě vyfotit." V očích se mu zablýskne a pravý koutek se téměř neznatelně pozvedne. Je jen těžko říct, jestli naráží na obyčejné fotky nebo něco mnohem…Některé věci by si měl prozatím nechat pro sebe.
"Vidím, že sis projížďku užil." Zkonstatuje, když očividně motorce neodolal. Krátce pokrčí rameny.
"Nemáš vůbec za co, zasloužíš si to. Přiznám se, že návrh je má práce, na realizaci jsem měl menší výpomoc, ale chtěl jsem, abys je měl dnes." Prozradí mu, že naháněl polovinu personálu, aby měl Sena fotky včas. Krátce a hluboce se nadechne, jakmile se Sena ocitne v jeho těsné blízkosti, mírně se nakloní, aby si mohl přivonět k jeho pramenům. Zatím převaluje v hlavě každou možnost. Salónek je blízko a je luxusní, ale…Jak kdyby to pro Senu nebylo dost. Musí na chvíli sklopit pohled k zemi a krátce se zasmát nad jeho otázkou, když vzhlédne a najednou mu přijde, že je příliš daleko. Překoná vzdálenost mezi nimi a skloní ses jeho rtům. Nedotkne se jich, ale je hodně blízko.
"Myslím, že odpověď na tvou otázku ohledně krásnějších objevů známe oba dva. Od první chvíle mám přece oči jen pro tebe." Pokračuje dál v zatím jen nenápadném svádění.
"Pořád si trvám na svém, že jsi jako diamant. Mnohem víc, protože ony nemají tvou povahu." Pozvedne dlaň a zlehka promne mezi prsty pramen jeho vlasů.
"Vezmu tě na malý výlet. Soutěž ještě nezačala, to přijde oficiálně až zítra se zveřejněním vašich fotek. Vlastně ani neporušíme pravidla." V očích mu zajiskří, než se narovná.
"Škoda." Prohodí pobaveně, než mu nabídne rámě a společně s ním vykročí kolem domu až k jeho vlastnímu autu odstavenému na menším nádvoří. Cestou si stihne připálit a vychutná si skoro požitkářsky první vdechnutí nikotinu.
"Snad tě nebude nikdo postrádat." Teď je to on, kdo narazí na možný objev. Za jedno odpoledne se může stát věcí. Dojdou až k černému renovovanému Cadillacu ze sedmdesátých let. Je to jeho miláček a je pyšný na to, že se mu podařilo sehnat.
"Prosím, váš kočár je připraven." Otevře Senovi dveře ke spolujezdci a sám usedne na místo řidiče. "Po cestě si ještě zavolám a budu doufat, že můj plán bude uskutečnitelný." Nastartuje a vyrazí. První minuty řeší rezervaci a po vyslovení svého jména, už to očividně není problém. Odloží telefon do přihrádky a podívá se na Senu.
"Prozradíš mi, proč jsi přišel do soutěže?" Zeptá se zvědavě a mezitím křižuje noční ulice Tokya.
"Při našem prvním setkání se mi zdálo, že jsi to nebyl ty, kdo poslal přihlášku, i když sem rozhodně patříš." Zahne na další křižovatce. Pojedou ještě chvíli a on je zvědavý co řekne, až stanou před Tokyo Skytree. Kdokoliv by musel podobnou návštěvu plánovat hodně dopředu, ale tentokrát s radostí zneužije svého jména.
Sena
Sena musí přiznat, že mu Takeshiho slova vyráží dech. Mluví opravdu moc hezky, zkušeně. Těžko říct, jestli to z něj vychází jenom tak upřímně nebo jsou to léty natrénované komplimenty, ale kdo by je nechtěl poslouchat? Navíc má srdce umělce, jistě svým způsobem zasněné, takže věří spíš té první variantě. Chvíli na něj kouká jako ostražitá srna a pak mírně zatřese hlavou a potlačí touhu najít v psaníčku zrcátko, aby se podíval na ty svoje čisté linie tváře. Opravdu se mu tak moc líbí? Pousměje se a trochu se začervená, když Takeshi začne mluvit o tom, jak by ho rád fotil, protože jeho myšlenky rozhodně nejsou tak čisté jako jeho rysy. Trhaně se nadechne, když Takeshi tak rázně vykročí směrem k němu, ale neuhne před ním. Jenom zvedne oči k těm jeho a jeho žaludek se stáhne v trémě a očekávání čehokoliv. Ani teď se ho Takeshi nedotkne přímo. Možná za to může fakt, že jsou pořád přímo před budovou, venku je docela hodně lidí a kde kdo by je mohl vidět. Pak by nejspíš bylo po soutěži. Pro Senu rozhodně, protože by už nikdo nevěřil, že mu fotograf za jisté výhody nenadržuje. "Ale teď ti prošli všichni pod rukama. Velmi..." Mlaskne jazykem o horní patro.
"Podrobně… hodně se mohlo změnit." Řekne velmi tiše, aby se přece jen ujistil, že se tak nestalo. Po Shinyově líčení a Takeshiho kulisách musel každý vypadat nádherně, tak jak si může být jistý, že mezi nimi není nějaká konkurence? Navíc tam mohl být někdo, kdo nezaujme tváří, ale třeba osobním vyzařováním? Takeshi ho ale ujistí, že je toho na něm o něco víc, co se mu líbí, než jeho obličej a pak mu slíbí výlet. Senovi se okamžitě nadšeně blýskne v očích a musí si ho celého pořádně prohlédnout, když řekne, že je škoda, že nebudou porušovat pravidla. Očividně to dělá rád, ale bylo to riskantní. Co kdyby je někdo přichytil? Co by pak bylo se soutěží? Jestli je tohle adrenalin, který Takeshi k životu potřebuje, tak si Sena asi ještě užije, protože to bude určitě teprve začátek. Neměl si přeci jen raději vybrat Taijiho? Bez okolků ale zavěsí malou ručku okolo jeho rámě a obejde s ním dům. Jeho auto už viděl z dálky, ale zblízka je ještě mnohem krásnější. Není rozhodně Japonské a pro to mají samozřejmě všichni Japonco slabost. Vozům zase tolik nerozumí, ale umí si domyslet, že si nesedne jenom tak do něčeho. Nechá se usadit a prohlédne si interiér. Snaží se vypadat jako by podobné věci potkával denně, aby nebyl ze všeho tolik celý pryč a působil pořád elegantně, ale stejně je to svět, o kterém si ještě včera mohl nechat jedině zdát. Vlastně příliš nedovede uvěřit tomu, že se to doopravdy děje a že zrovna jemu. Lidé ho nejspíš budou mít za mladou zlatokopeckou rajdu, ale upřímně je mu to úplně ukradené. Zavrtí hlavou, že nečeká, ale celou dobu, co Takeshi telefonuje, si láme hlavu s tím, jestli se neměl udělat malinko nedostupnějším a trochu mlžit. Obrátí tvář k jeho profilu, když Takeshi telefon odloží a zeptá se ho na důvody jeho přihlášky.
"Máš pravdu. Neudělal jsem to já. Tak jako všichni se na ten pořad dívala i moje rodina, ale mnohem víc než já, ho zbožňovala moje máma. Když se dozvěděla, že další ročník nebude patřit dívkám, došlo jí, že by můj extravagantní styl mohl být jednou i k něčemu jinému, než pro pláč a poslala to ona. Přiznám se, že jsem jí to měl docela za zlé." Uhne očima před sebe na silnici. Ne, sám od sebe by tady nebyl. Rozhodně ne tento rok.
"Víš, doma samozřejmě vždycky bojovali s tím, kdo jsem nebo spíš jaký jsem. Měli jsme kvůli tomu nepočítaně konfliktů a najednou bylo všechno v pořádku, protože z té soutěže kouká i něco víc, než ostuda u sousedů….Nesnáším tenhle způsob japonského myšlení..." Najednou se mračí a je vidět, že tím doopravdy pohrdá. Obrátí modré oči znovu na jeho profil.
"Od té doby, co jsem vyrostl z hraček, nedělám nic jiného, než že dokola obhajuju, že bych byl stejný Sena i bez barvy ve vlasech a teď ten boj skončí, protože… populární soutěž? To je absurdní." Rozhodí rukama. Ale stejně přijel…
Takeshi
"Objevilo se tu několik osob, které mají potenciál, ale já dám hodně na první dojem. Na to, co jak první zahlédnu uvnitř." Dodá ještě a zahne na další křižovatce doprava. Po očku pořád Senu pozoruje a odhaduje, jestli ho místem, kam jedou zaujme nebo ne. Naplánoval si v hlavě, co mu má v plánu nabídnout, ale na to je ještě pořád čas. Není třeba nikam spěchat. Kývne krátce hlavou, kdy mu potvrdí, že se nepřihlásil sám. Budil ten dojem, když přišel. Ano i tohle za ty roky dokázal odhadnout a nešlo jen o soutěže. Na člověku jde poznat, pokud plní sen někoho jiného. Stejně u Seny cítí, že by to nakonec mohl být i jeho sen. Zatím mlčí, ale pečlivě vnímá každé jeho slovo. Krčí obočí, když dojde na konflikty. V této společnosti se s tím potýkali už jen s jiným přízvukem a hvězda vedle něj se odlišuje tolik…Nejspíš si ani nedokáže představit, jak moc musel zažívat a to i od rodiny, které ten tlak nejspíš velmi špatně snášela.
"Děláš už dlouho jiné kroky, než ostatní. Nerovnáš se do řady, nechceš se rovnat s někým jiným. Vlastně…Možná je to přesně to, co z tebe vyzařuje. Odhodlání a síla to zvládnout i navzdory tomu, jak to bude těžké. Málokdo si umí představit, jak složité to může být. Stejně jako tvá matka si jen stěží dokáže představit, jak těžké je snažit se být někým jiným, když si to přejí. Nikdo by neměl potlačovat sám sebe, i když nás k tomu naše kultura nutí už od narození." Povzdechne si krátce a skoro smutně se pousměje.
"Možná proto jsem s tím začal." Zavzpomíná si a zlehka poťukává konečky prstů na volant.
"Moje první výstava byl absolutní propadák." Začne se mu klidně svěřovat.
"Hledal jsem ty, kteří vyčnívají, ale jen povrchově. Zkoušel jsem různé experimenty, ale…Nemělo to tu jiskru. Navíc jsem vsadil na špatnou kartu. Krása je relativní pojem. Pro každého to znamená něco úplně jiného. Snažil jsem se ukázat, co nejvíc. Ted už vím, že tajemství má mnohem větší kouzlo. Přiblížit, ale neodhalit úplně, ať si každý najde to, co se mu líbí." Zastaví v garážích nedaleko místa, kam se chystají. Zůstane ještě chvíli sedět a natočí se horní polovinou těla k němu.
"Je to celé absurdní, celá tahle společnost a její skrývání pravdy." Mírně se nakloní a konečky ho pohladí po tváři.
"Ale nenech se tím nikdy zlomit. Nestojí to za to prožít celý život v úkrytu. Jen jim ukaž, že se spletli. Jsi na to ten pravý. Pomůžu ti, pokud o to budeš stát." Palcem zmapuje hranu jeho spodní čelisti, než vystoupí z auta. Otevře mu dveře a pomůže mu na nohy.
"Ale teď je na čase si užít několik ukradených chvilek. Nemusí být poslední, ale to je taky hlavně na tobě." Zavěsí si ho do rámě, než se společně vydají na ulici a pak rovnou k věži. Během okamžiku jsou nahoře a jsou vedeni k jednomu ze stolů, odkud je výhled na celé město.
"Jeden by skoro litoval, že tu nemůže jíst každý večer hm?" Nechá si do ruky vložit jídelní lístek, stejný jako dostane Sena, ale po pár vteřinách ho odloží. Senovi objedná šampaňské, sobě sklenku whisky. Ne on na bublinky nikdy nebude.
"Dej si cokoli na co máš chuť. Pět předkrmů, tři hlavní chody, třeba jen na ochutnávku." Nabídne mu vzápětí, když sklenku pozvedne.
"Mám pro tebe nabídku. V každém městě tě vezmu na dle mého názoru nejlepší místo, které znám. Nic za to na oplátku nebudu chtít, kromě jediné laskavosti, o kterou tě při našem posledním setkání požádám…" Odmlčí se na chvíli.
"Jenom jednu. Může to být úplně cokoliv. Souhlasíš?" Pozvedne nepatrně obočí a na tváři má trochu nevypočitatelný úsměv.
"A neboj, krví se mi podepisovat nemusíš." V očích se mu pobaveně blýskne.
Žádné komentáře:
Okomentovat