Ruki x Kamijo - Ne všichni měli takové štěstí. - část 2.

(sál)

Ruki

"Určitě si s tebou poradíme i bez něho." Ujišťuje jeden z mužů Rukiho, když je řeč o tom alkoholu, ale Ruki už se natahuje pro karafu se sake, aby ji vzal obsluhující dívce a ujme se nalévání sám. Elegantní drobné pohyby, klopení očí, ukázání malého kousku zápěstí, nic víc. Snaží se přijít na všechno, co mu jenom Kamijo vtloukal do hlavy, ale je to těžké a silně se to pere s jeho přirozeností. 

"To nevím, můj mentor je ze mě někdy zoufalý. Myslím že tolik vína nevypil ani za celý svůj život." Poškrábe se Ruki rozpačitě ve vlasech, což je velmi neelegantní a někteří muži se rozesmějí znovu. 

"Podobné typy krotím rád." Přistoupí k nim ještě někdo. Muž, o kterém si Kami prve pomyslel, že je prase na zajíčky. U stolku mu udělají místo a Ruki po něm vrhne pohledem Co tady chceš, když si sedá přímo k němu. Chyba, tomu muži okamžitě zahoří v očích a je vidět, že by ho lámal rád. Naštěstí se u stolu objeví taky Kamijo, i on získá své místo a Ru se na chvíli střetne s jeho pohledem. Neskutečně se mu uleví, když je tady a cítí se, že ho může nechat, aby všechno převzal do vlastních rukou. Bude ho jenom obratně následovat, bude potichu nalévat a za chvíli jsou odtud, tadááá! Kami mluví mnohem obratněji, než on sám a dovede pozornost odvést k úplně jiným chlapcům v místnosti, i když není zrovna lichotivá. Podnapilou společnost to ale baví a smějí se. Kromě dvou, kteří na Rukiho pořád zírají. Toho divného chlapa, co si k němu přisedl a Nobunagy, jehož oči jsou mnohem laskavější. Kdyby nasadil stejnou taktiku, jakou zkouší Kami, nejspíš by ho dostal, jenže on teď patřil princi. Nesměl. +Vážně by to bylo tak snadné?+ Nic na světě nebylo. Při jeho štěstí by Nobunaga za týden dostal neštovice a umřel. Dojde i na zasloužené pochvaly Kamijova neskutečného tance. On sám by mu nejradši řekl, jak dokonale vypadal a jak mu to šlo a pak by se nejspíš i zamilovaně přitulil, jenže tady nesmí říct vůbec nic a kysele se nad tím ušklíbne.

"Copak ti běží hlavou?" Zeptá se okamžitě Nobunaga, který ho ještě nepustil ze zřetele a Ruki sebou skoro vyděšeně trhne. 

"Totiž…" Chce vážně vymyslet další vtipnou poznámku, jenže ve stejný okamžik si všimne drobného doteku na Kamijových dlaních, který Kami opětuje a taky toho jeho pohledu na muže jménem Kuzaku a hned ví, která bije. A vlítne do něj tisíc čertů. Propálí Kamiho vyčítavým pohledem muži nebo ne a ví, že je zle, protože tohle nedovede ovládat. Však on jim říkal, že se sem vůbec nehodí! Otevře pusu a zase ji naprázdno zavře, protože ho u stolu začnou chválit jako favorita. Roztěkaně se rozhlédne okolo sebe. 

"To je ono. Já jsem věděl, že to vytáhnete." Svede všechno svoje chování na zdráhání, i když u toho mluví jako vesnický balík. Jenže muži se znovu rozesmějí, očividně je to baví, protože je to velmi nečekané. 

"Princ má vážně výtečný vkus a smysl pro humor." Ocení Nobunaga všechny Rukiho přešlapy a Ru cítí, jak mu za krkem stéká pramínek potu. Kruci… Ten chlap ho ze všeho vytáhne a ani o tom neví. 

"Baví ho předstírané odrzlosti? Mě taky." Prohodí muž s přezdívkou Prase a Ru si pomyslí něco o předstírání. No fajn! Jenže to už se Kuzaku zase sápe po Kamijovi a Ruki to nemíní nechat jenom tak. 

"Došlo vám saké, Kuzaku-san, už jste se podíval na dno lahve, máte pocit, že jste zmoudřel?" Pronese dvě skandálnosti v jedné větě, totiž že moc pije a taky že by zmoudřet měl. Rozhodně neuhne očima před jeho a… dostaví se další salva smíchu, ale Kuzaku-san se moc nesměje. Ops? 

"Je ten tvůj ostrý jazýček stejně šikovný i na jiné věci?" Zeptá se ho a Ruki zbledne.

Kamijo

Kamijo sám má co dělat, aby se po Rukiho poznámkách nezačal smát. Obzvlášť o tom vínu se mu to líbilo. On se radši opíjel jeho společností, ale ze začátku, když si ještě nic z toho příliš nepřipouštěl. Koutkem oka pozoruje, co se děje opodál a ví, že není příliš dobré, když se u stolu objeví někdo, kdy by neváhal na Rukiho sáhnout. Udělal by to asi i za pohrůžku ztráty některé z končetin. Stačí k tomu jen trochu toho vína. Ne, tohle není společnost, kterou si Kami představoval. Ostatní muži věděli, kde je jejich místo a jak se chovat k favoritům prince. To Kami měl mít plné ruce práce a stahovat na sebe pozornost. Při Rukiho totiž, se pomalu ohlédne jeho směrem. Je dost sebevědomý na to, aby si to přinejmenším představil. Propaluje svého miláčka ledovým pohledem a je jasné, co tím myslí. Tohle nesmělo nikdy prosáknout na povrch, jinak by je jistě odloučili. Pak už by byla skoro mizivá pravděpodobnost, že by se někdy viděli. Možná by oba přišli o život. Ne, to se Rukimu nesmí stát. Sám se nadechne, aby to celé zahrál nějak do autu.

"Princ má samozřejmě smysl pro humor." Vstoupí jim do toho a zlehka se ukloní.

"Ale zdá se, že ne všichni jím oplývají." Pokusí se znovu navázat tam, kde přestal a kývne hlavou k vedlejšímu stolu, který si se zíváním užívá společnosti několika dívek.

"Pánové u našeho stolu mají očividně vkus." Mlaskne si skoro nespokojeně a dolije muži vedle a vtiskne mu kalíšek do dlaní s krátkým pohlazením. Tohle je jejich možná cesta ven, vážně tomu věří. Zarazí se uprostřed pohybu, když se ozve Rukiho hlas a tohle…Kami se prostě neovládne a skoro vyprskne smíchy, na poslední chvíli to nějakým způsobem zamaskuje, ale je jasné, že k tomu neměl daleko. Hned na to stočí oči na Rukiho. Málem by se pousmál, protože to znamená, že nejspíš žárlí, ale…Tohle by si neměl dovolit, mohlo by ho to stát příliš.

"Kuzaku-san." Položí mu Kami krátce dlaň na předloktí, aby strhl pozornost zpátky na sebe. Pak se pomalu nakloní k němu.

"Vím, kdo by vám odpověděl nejlépe. Až se náš milovaný princ vrátí, můžete se ho zeptat sám." Brání tímto způsobem Rukiho. Jiná možnost není, aby neprozradil sám sebe i jeho. Pak pomalu vztáhne dlaň ke tváři, aby ho přinutil odtrhnout ohled od Rukiho. Všechny jeho pohyb jsou lehké a elegantní. Nasadí ten nejsvůdnější výraz, který jen dokáže a zlehka se dotkne špičkou jazyka svého horného rtu a zdánlivě zamyšleném gestu.

"O šikovnosti jiných jazýčků bychom mohli přece jen chvíli konverzovat." Odmlčí se na chvíli a počká si, až v očích naproti sobě uvidí zájem.

"Třeba do svítání." Pozvedne nepatrně pravý koutek.

"Omluvte prosím Rukiho, snaží se jen být nejlepší, aby mne nezklamal." Ještě se nestalo, aby se komukoliv omlouval. Neměl k tomu nikdy důvod a dneska je to opravdu poprvé. Nesnese ani myšlenku na to, že by ho někde chtěl trestat. Mohlo se to stát, i když patřil Akimu. Urážky, i když dost vtipné se netolerovaly.

"Co všechno jsi ochotný udělat, abych tvou omluvu za něj přijal?" Ozve se Kuzaku vypočítavě a je vidět, že se chytil, ale ne tak, jak Kami předpokládal. Ledovou modř krátce přikryjí řasy, než k němu vzhlédne.

"Naprosto cokoliv." Slíbí mu bez váhání a snaží se nevnímat dlaň na svém stehně.

"Cokoliv říkáš?" Onen muž vypadá opravdu zaujatě a není vůbec jasné, co mu pod tím slovem vyvstalo na mysl. Kamijo už to tuší, ale jemu si nedovolil příliš ublížit, byl dost vysoko na to, aby to mohlo mít následky. Takové věci se děly kdysi dávno, kdy nebyl tím, kým je dnes.

"Jsem rád, že nemám ložnici vedle něj. Ten křik se někdy vážně nedá snést." Prohodí muž o dvě místa dál a rozesměje se.

"Už několikrát jsem něco zaslechl a nevím, kdo byl hlasitější." Přijde i další poznámka, po které se část stolu rozesměje.

Ruki

Ruki si dovolí rychlý pohled k vedlejšímu stolu, kde se dívkám očividně nedaří, ale snad by byl i raději, kdyby to bylo naopak. Třeba by se sem nestahovali tihle supi. Kamijo toho nemíní nechat, dál uklidňuje toho svého páprdu a klidně se ho dotýká a Ruki by si ho nejradši zavolal na slovíčko někam za závěs. Jasně se domluvili, že to udělají po jeho a počkají, až je Aki nechá jít. Tak co to krucinál dělá? Ne, že by on sám nedělal podobné věci, když jde za Akim, ale to bylo prostě něco jiného! Aki měl Senu, ale tady tenhle chlap chce Kamija celého a rozhodně ne se vší láskou, ale jenom jako drahou couru. A to není zdaleka všechno, co mu vadí! V Rukiho očích zahoří zadostiučinění, když viděl, že se Kamijo málem rozesmál, ale nakonec ho dokonce i zachrání, když ho zbaví nutnosti odpovědět. Místo toho toto privilegium přenechá princi a Ru naštěstí zařadí zpátečku a zůstane pro jednou zticha. Co by na to taky měl říct? Že jediný muž na světě, který toho o jeho jazyku ví hodně, sedí po Kuzakiho boku? To by asi nebylo zrovna moudré. Jenže Kuzaku to nemíní nechat jenom tak, doopravdy se na Rukiho zlobí a Kamijo musí nasadit mnohem tvrdší kalibr. Vypadá u toho neskutečně, erotická atmosféra by se dala skoro krájet a Ruki musí na prázdno polknout. Je to strašně bolestné vidět ho takhle a vědět, že to nepatří jenom jemu a on musí strhnout pohled stranou, aby se to dalo vůbec snést. Chvílí se rýpe v rukávu vlastního kimona, krčí čelo a ví že si za to svou neuváženou poznámkou může sám. Nobunaga to opět pochopí po svém, když se k němu nakloní a něžně mu pošeptá. 

"To nic, on ti promine. Jak by nemohl, když jsi princův klenot?" Pozvedne mu bradu dvěma prsty a Ruki se zadívá do jeho očí. 

"Nebuď smutný." Požádá ho Nobunaga. Šlechetnost zdá se ještě nevymřela. Ruki se přiměje věnovat mu upřímný úsměv, ale k jeho uším doléhají nová slova. Kamijo zrovna Kuzakimu slibuje všechno možné. Půjde s ním, Ruki to ví a nejspíš v jejich ložnici utýrá sám sebe žárlivostí a pocitem viny, že ho do jeho náruče doslova vehnal. A navíc to vypadá, že ten muž má jisté preference, které… Ruki dočista nepochopil. Zírá na ně na všechny, přeskakuje očima mezi jednotlivými pobavenými tvářemi a vůbec netuší, na co narážejí a co tím myslí. Jenže se to týká Kamija, on je tím zmatený a vůbec neví, co si počít. Málem by se zeptal nahlas jaký křik, ale snad ani nechce znát pravdu. Příliš si neuvědomuje, jak velkým krokem Kamijova omluva byla a že to dosud nikdy neudělal, stejně jako si nepřipouští, že Kamijo by za Kuzakim šel i bez jeho drzostí. Vzal si do hlavy, že jim najde jinou cestu ven, ale Ruki už Kuzakimu nevěří. Vypočítavě by si s nimi hrál, až by zjistil, co za to Kami chce, sliboval by jim a nic neplnil a nakonec by si jistě řekl i o Rukiho. Je přesně ten typ. Při všem tom zmatku dokonce vůbec nedostal žádný prostor muž s přezdívkou Prase. Zaplať všem Kami! Ruki to nakonec nevydrží a vstane. 

"Je mi nějak špatně..." Řekne trochu omámeně bez úklony i omluvy a Nobunaga je na nohou jako první s velmi starostlivým výrazem. 

"Pomůžu mu." Sděluje ostatním rázně a podepře Rukiho jako by ho chtěl vzít do náruče. Ještě, že to nezkouší, to kimono má snad dvacet kilo! Ru chtěl být spíš sám, mít záminku proč se vrátit do pokoje, aniž by musel být svědkem toho, jak Kamijo odchází s Kuzakim, jenže mu to není dopřáno. Mohl by si Nobunaga něco dovolit? Ví přece, že patří princi? Jenže díky Kamijovi už Ruki ví, že se dá dělat plno věcí bez přímého naplnění a toho muži v jeho postavení rádi využívali. Krátce se podívá ke stolu Královny matky, kterou dnes sotva pozdravili a od té doby na ni neměli čas, ale má sama plno práce se svými hosty. Nevěnuje jim žádnou pozornost a Akiho favoritům tím méně. Zajímá ji jen ta holka, co mu má dát syna.

Kamijo

Kamijo si snad poprvé v životě není jistý, jestli to zabere. Kuzaku neměl moc v oblibě odpouštět a tahle slova by Rukiho mohla stát život. Naštěstí to vypadá, že se přece jen chytil. Ten odlesk v očích by nezaměnil za nic jiného. Nabídl mu sebe, své tělo, svou kůži, ale duši mu nedá nikdy. Jeho nitro patří úplně někomu jinému. Když má jistotu, že nebude viděn, krátce se podívá na Rukiho a nenápadně se pousměje. Snaží se ho ujistit, že to bude celé v pořádku. Ví, že úplně nebude, ale to se ještě dá snést. Snese toho hodně, roky v harému ho to dost dobře naučily. Téměř neznatelně se zamračí, jakmile se ozve smích u stolu a muž vedle něj to nenese dobře.

"Co se děje za zavřenými dveřmi je jen můj problém." Pozvedne Kuzaku hrdě bradu a muži se rozesmějí znovu.

"To ano, ale zboží od tebe většinou nepoužitelné. Kamija by byla upřímně škoda, taková záře." Pochválí ho jeden z mužů a Kamijo mu věnuje uctivou poklonu. Musí, třeba ho k sobě připoutá a on změní možného majitele. Je to je hra, tenhle život ani o ničem jiném není. Zvednout svou vlastní cenu, aby ostatní věděli, že ho nemůžou mít jen tak. Nobunaga se k Rukimu chová víc než hezky a to je další věc, která Kamimu pije krev. Nikdy nebylo nic jen tak. On tomu prostě nevěří a za vším hledá něco navíc. Něco, co by mu Ru měl dát, aby to nikdo neviděl. Něco co patří jen jemu! No dobře a princi, ale ten tu teď není. Musí chránit svůj klenot. Kuzaku na něj mluví, ale on ho prostě nevnímá. V modrých očích je patrná žárlivost. Proč na něj takto sahá? Co na něj má vůbec co sahat?! Nakonec si Kuzaku ukradne jeho pozornost, když se k němu nakloní a začne mu šeptat, co by s ním rád dělal a že za to Rukimu odpustí. Kamijovi se z toho zvedá žaludek. On na podobné věci nikdy nebyl. Byl dost hrdý, aby se nenechal ovládat. Dokázal se dostat až sem a nikdy se před nikým nemusel takovým způsobem sklonit. Nechtěl s tím začínat, ale…Jednou to přijít muselo. Dělá to pro Rukiho a taky sám pro sebe. Od doby, co ho zná, už ví, že nechce nikoho jiného. Byl spokojený se svým postavením do nedávné doby, ale teď mu přijde všechno žalostně málo proti tomu, co by mohl mít.

"Když udělám já, co budete chtít. Splníte mi všechny tajná přání?" Doluje z Kuzakiho šeptem slib, kterého by později mohl využít. Znovu používá všechny zbraně a už to skoro vypadá, že by mu opravdu všechno klidně i podepsal, když se Ruki začne zvedat ze svého místa. V tu chvíli má Kamijovu plnou pozornost, kouzlo svádění úplně pomine.

"Ten tvůj žáček jen vyrušuje." Zlobí se Kukazu. Kamijo to ale vůbec nevnímá. Vidí jen muže, jak Rukiho podpírá a v očích má starost. Nevěří tomu, že je mu zle, ale věří svým vlastním zkušenostem a je si téměř jistý, že Nobunaga mu nepomáhá jen z dobroty srdce.

"Odpuste mi pane, ale Ruki nikam odejít nemůže." Poruší všechno, co ho kdy učili. Je drzý a to se dost často nevyplácelo.

"Nemůžu mu dovolit odejít, i když mu není dobře. Život v harému je tvrdý a Ruki by měl pochopit, že ho vyléčí jen příjemná společnost." Svede to celé na své mentorování a snad to všichni u stolu pochopí. Pomalu vstane ze svého místa a zamíří lehkým krokem k nim. Opatrně vymaní Rukiho z jeho sevření a otočí ho čelem k sobě. Podívá se mu do očí s jistou naléhavostí, než se otočí k ostatním.

"Budete tak laskavi a omluvíte nás na chvíli? Musím mu důrazně připomenout, jak se má správná společnost chovat." U stolu chvíli panuje ticho, než se Prase rozesměje.

"Jen si ho pěkně zkroť, takoví tu nemají místo. Jde o naši zábavu, tohle zábavné nebylo." Shodí je klidně oba a Kamijo se nenápadně nadechne, aby mu do plic neřekl svoje.

"Hai, je mi líto." Ukloní se Kamijo a sevře Rukiho rameno, aby ho odvedl stranou, nejspíš i z místnosti. Musí být za chvíli zpátky, čeká ho další vystoupení.

"To je teda večer. Měl bych je potrestat oba." Slyší jen jak se Kuzaku vzteká a mlátí se svým kalíškem o desku stolu. Ostatní se zase smějí.

"Musíte to brát z té lepší stránky. Kamijo bude pak v ráži a to vás přece baví nejvíc." Dělají si z něj muži u stolu legraci a je jasné, že on se smát rozhodně nebude. Jakmile Kami a Ru vyjdou z místnosti, otočí ho hned čelem k sobě.

"Zešílel jsi odcházet beze mě a ještě s někým z nich. Nestačilo ti to v kuchyni?" Vyjede po něm šeptem ale místo toho, aby se dál zlobil, ho přitáhne k sobě do náruče.

"Zabil bych ho, kdyby na tebe sáhl." Sdělí mu stejně tiše, aby ho nikdo nemohl slyšet.

Ruki

Čím víc toho Kuzaku řekne, tím víc je Rukimu špatně. Není si jistý, jestli omdlí z těch jeho řečiček a choutek, nebo jestli popadne nejbližší hůlky a zapíchne mu je do oka. Jestli tam Kamijo půjde, nejspíš to prostě nepřežije a stejně něco provede. Vzít jeho do harému bylo to nejhorší, co mohl kdy kdo udělat, protože on hlavu sklonit prostě nedovede. Pořád je to čelem proti zdi. Sice by nepotkal Kamija, ale takhle dřív zaviní jeho smrt, než se odtud kdy dostanou. On prostě nechce, aby k tomu chlapovi chodil, ublíží mu, to už Ruki ví. Kdyby jenom tolik nemluvil, Kamijo by se mu nemusel podobným způsobem omlouvat, jenže on se ho dotýkal ještě před tím. Proč se chtěl vykupovat zrovna u něho? Z Kuzakiho úst zrovna vychází věta o tom, že Ruki jenom vyrušuje a Ru k němu stočí vzdorovitý pohled, značící planoucí rebelii v plném proudu. Ano, vyrušuje, dneska udělal všechno jenom špatně a čím víc se na něj dívá, tím míň toho lituje. Nikdo si ho nedovolí potrestat, protože je Akiho chráněnec, ale jistojistě si to slízne, až se Aki vrátí. Jsou přestupky, před kterými ho nemůže chránit, aby tím neohrozil zase svoje postavení a Ru to po něm vlastně ani nechce. Chce skočit po krku tomuhle muži, vzít Kamija za ruku a jít odtud třeba do pekla. Vždycky byl takový, bude třeba umírat hlady, ale bude umírat svobodný. Jen má strach, že na tohle svou lásku rozhodně nenaláká. A taky, že se odtud jen tak nedostane. A pak mu Kamijo zakáže, aby odcházel. Vrhne po něm pohledem, který jasně říká, že opravdu musí, jinak bude tahle ostuda ještě horší, až se tady poskládá pod stoleček, jenže Kamijo pokračuje slovy o společnosti a on má už podruhé za večer chuť o něj něco přerazit. Co má tohle znamenat? Rozhodne se vrhnout novým prosebným pohledem, tentokrát po Nobunagovi vedle sebe a tím se vzepře i Kamijově vůli. Čím dál tím lépe! Kamijo vstane a v podstatě ho Nobunagovi sebere. Laskavost v mužových očích pohasne, ale jinak na to neřekne nic. Tohle všechno je jeden velký skandál a nejspíš bude mít dohru. Ruki už se ale na Nobunagu ani nepodívá. Celou tu dobu hledí zaskočeně přímo do Kamijovy tváře a to by taky neměl. Měl by vyděšeně klopit oči a v jeho tváři by měla být patrná kajícnost, ale Ruki je jenom samé otazníky. 

"Vraťte mi ho v pořádku." Požádá Nobunaga Kamija a tím dá najevo, že má o Rukiho stále zájem. Nejspíš se na něj bude ptát Akiho, jakmile to bude možné. Aby toho nebylo málo, ozve se taky Prase a Nobunaga po něm vrhne trochu vyčítavým pohledem. Nejspíš propadl Rukiho pěkné tvářičce a jeho pusa je pro něj na vedlejší koleji. U ostatních ale ne. Ruki poslušně klopýtá za Kamijem pryč odtud, nechává se vláčet za loket a už se po nich dívají i další oči. Všem je jasné, že došlo k incidentu s neposlušným žákem a Rukimu začíná být líto, že udělal Kamimu ostudu. Není tak dokonalý jako Shinya a neumí v tom chodit jako Sena. Prostě je to tak. Jenže poslední slova na adresu krocení Kamija mu vyhání tlak hodně vysoko. Na chodbě nikdo není, ani stráže. Ruki sebou nechá smýknout proti Kamijovi a čeká toho hodně, ale zrovna tuhle větu ne. Na prázdno otevře pusu a zase ji zavře, ale ne na dlouho.

"A ty jsi zešílel?! Na něčem jsme se domluvili a ty si vybereš z celého paláce to nejhorší individuum? Co si myslíš ty? Že nás odtud někdy pustí? Zmrzačí tě a tím to skončí a pak mě stejně pošlou pryč!" Skoro se na něj rozkřikne. Kde kdo by to mohl slyšet. Místo další odpovědi přistane v Kamijově náručí a poslouchá jeho slůvka o tom, co by provedl, kdyby se ho někdo dotkl. Srdce mu divoce bije a několik dlouhých chvil se nechává konejšit jeho přítomností, než se mu trochu vymaní a znovu se na něj podívá. 

"Jenže uvnitř mě se děje to samé, copak to nechápeš? Před deseti minutami jsem do něj chtěl zapíchnout jídelní hůlky a udělám to! Říkám ti, že to udělám!" Má chuť se do něj pustit pěstmi a nejspíš by odtud měli zmizet ještě o kousek dál.