(Kamijovy pokoje)
Kamijo
Poslední dobou byl v harému zvláštní klid. Tedy pokud se to
dalo říct o místě, kde byly drobné, samozřejmě nehody na denním pořádku. Aki
odcestoval z paláce a s ním i Sena. Kamijo rozhodně trochu stagnoval ze své snahy
dostat Rukiho víc k princi. Prostě to nechtěl. Nenápadně nechával část prostoru
Shinyovi, aby Aki neměl čas na Rukiho. Ano, bylo to ze sobeckých důvodů, chtěl
ho mít hlavně pro sebe. Po jejich poslední chvilce už se nesnažil ani nic
nalhávat sám sobě. Tušil, že Ruki potřebuje být princi blízko, aby se oba měli
dobře a stejně nedokázal poručit sám sobě, aby v té době nebyl protivnější, než
kdy dřív. Za to si pak mohl užít jeho přítomnosti, protože společně trávili
čas, jak v posteli, tak i v lázních. Teď byl ale harém jejich, tedy Die a jeho.
Oba jako mentoři a nestál jim v cestě ani Sena, ani Hyde, který zmizel neznámo
kam a podle toho, co se šuškalo, stejně jako podle věcí, které mu byli sbaleny
a odcestovaly také se ani vracet neměl. Ale kam šel? O tom se moc nemluvilo. Kolovaly různé zvěsti, že už jeho práce zde skončila a odešel tam, kam chodí
přesluhující z harému. Jenže kam to bylo? Je nějaká naděje, že by mohl být
jednou svobodný? Všichni v tom doufali a byl chytrý tah nechat je tápat.
Nesnášel tu nevědomost a fakt, že to nemůže ovlivnit. Stejně tak netušil, co
by se mohlo stát s Rukim, kdyby odvezli i jeho. A tak si ve chvílích, kdy byl
povolán pro zábavu a potěšení vyhlížel někoho, kdo by mu v tom mohl pomoct. Ať
se snažil sebevíc, koukalo z toho jen nechutné funění, ale žádná vidina do
budoucna. Rukimu slíbil, že se o ně postará. Věří mu sice, ale nedokáže pro
to nic neudělat. Jeho povaha mu velí úplně něco jiného. Je to už asi po sté, co
se jeho hřeben proběhne po blonďatých, lehce zvlněných pramenech. Dodává jim
mnohem víc objemu a chystá se tam na dnešní večer. Mají tam být s Rukim
společně. Nařízení Akiho matky. Tomu skoro vyhání vrásku na čele a za to je
nesnáší o to víc. Tak moc se snažil, aby se vyhnul všemu ostatnímu a teď, i
když jen o zábavu, budou po něm slintat. Budou slintat po někom, kdo je jeho.
Vždycky byl majetnický a tentokrát nejde o věci, je to mnohem horší. S krátkým
povzdechem se zvedne a pozoruje sloužící, jak se trousí jeden po druhém
dovnitř. Za chvíli by měl dorazit i Ruki z jedné ze svých hodin. S doprovodem
samozřejmě. Jeho samotného už oblékají a halí štíhlé tělo pečlivě do honosného
kimona, které je na dnešní večer jako stvořené. Nese temně modrou barvu, skoro
by se mohl ztratit v noci, která panuje venku. Zlatavé nitky ladí k barvě jeho
vlasů a podtrhují jeho největší pýchu. Dal si záležet a ano je to proto, aby
strhl pozornost na sebe, jen už to není z obvyklých důvodů. Je hotov jako první
a s mírný, trochu zamyšleným úsměvem sleduje z pohodlí, jak se starají o Rukiho,
nespustí z něj oči ani na vteřinu, jak kdyby čekal na nějaký nevhodný pohyb či dotek a mohl by jim vynadat.
"S takovou mu na hlavě za chvíli nic nezbude." Sykne ledově na jednoho ze sloužících, když dojde na česání Rukiho pramenů. Zvedne se elegantně ze svého posedu a jde to raději udělat sám. Jeho pohyby jsou lehké, skoro nejdou cítit. Nakonec se pustí i do účesu.
"Budou tam všichni z výše postavený, kromě správce pokladny, ten je mimo palác." Začne mu broukat do ouška, co by se mělo v dnešní večer dít.
"Měl by ses hlavně dívat a učit a stejně vím, že přitáhneš příliš mnoho pozornosti." Povzdechne si krátce.
"Drž se stranou, aby na tebe příliš nesahali, nechtěli tě svádět…v ideálním případě ani nekoukali." Koutky se mu pozvednou a v očích se nebezpečně blýskne.
"Teď je to perfektní." Zhodnotí své dílo, jakmile o krok ustoupí a sjede ho očima od hlavy až k patě.
"Asi jsem to přehnal." Protočí sám nad sebou očima sloup a zazvoní na zvoneček, aby naklusal jejich doprovod a mohli vrazit na cestu.
Ruki
Ruki si tak trochu všiml, že i když si s Kamijem v lázni
slíbili, jaké kroky podniknou, aby se odtud dostali, ideálně oba dva a
společně, Kami se zase tolik nesnaží. Podezříval ho, že by v tom směru mohl
podniknout mnohem výraznější kroky, ale to se nedělo. Ne, že by se nedělo nic,
ale bylo to takové… nevýrazné… U Akiho byl všehovšudy jednou, protože tam byl
ještě ten Dieho kluk a pak tam docela často chodila i ta dívka. Na dnešek má
naplánováno, že Kamijovi prostě vynadá. Od plic mu vyčiní, že takhle budou v
harému trčet příštích tisíc let a že budou muset vymyslet něco jiného. Jenže to
by mu do toho správci nesměli hodit vidle s jakýmsi banketem královny matky.
Ruki ještě pořádně nikde nebyl, pořád toho uměl zoufale málo a navíc se na
princovy favority moc nesahalo. Divil se, že ho povolali v Akiho nepřítomnosti,
ale měli tam jít s Kamijem společně a možná proto se to stalo. Byl vlastně jeho
žákem a slýchával, že třeba gejši učednice takhle svoje starší sestry
doprovázejí všude. No to bude nadělení, to věděl už teď. Z Kamijových
elegantních pohybů nezvládal ani co by se za nehet vlezlo, jeho výraz byl na
všechny kromě Akiho nebo Kamija věčně kyselý až sarkastický a kromě zpěvu už
neexistovalo nic, co by obratně svedl. Rozhodně ne tanec a hru na nástroje taky
moc ne. Vždyť na ně hraje pár měsíců a Kamijo několik let! Možná zvládne
obratnou konverzaci, pokud půjde o to někoho setřít, ale čajem je tak maximálně
opaří a to bude vážně neštěstí. Celou cestu z hodiny je podivně zamlklý a tiskne svoje knihy k tělu. Samozřejmě kráčí v obležení sloužících a níže postavených členů harému, kteří se učí zase od něj a které Kamijo osobně vybral. Určitě ne proto, že jim důvěřuje. Spíš to bude tím, že jim nějak nepěkně pohrozil a je si jistý, že se ho bojí tak moc, že se k němu neotočí zády. Die byl totiž mnohem horší a Hyde už tady nebyl. A nejspíš nikdy nebude. Jeho zase tak moc nezajímalo, kde je mu konec, protože mu bylo tak málo. Odchod z harému byl v nedohlednu a pokud odejde, tak rozhodně s Kamijem, takže co mu bylo po tom, kam chodí všichni ostatní? Ani ve snu by ho nenapadlo, co se mezitím děje v jejich komnatách a proč. Jakmile mu otevřou dveře a on vstoupí dovnitř, je Kamijo v podstatě hotový. Sluší mu to tak moc, že by člověk mohl přijít o zrak a on se přistihne, že na něj pitomě zírá s otevřenou pusou, místo aby něco dělal.
"Já nikam nejdu." Odhodí umanutě knihy na stolek.
"Nemá to vůbec žádnou cenu. Řekni, že jsem onemocněl, jinak budeš mít ostudu. Možná ji ztropím schválně." Vyhrožuje mu, i když z úplně jiných důvodů, než jaké pálí Kamija. Jeho by nenapadlo, že by po něm mohl někdo slintat a k tomu vedle něj! Ano, ještě pořád se podceňuje. Kami mu ale nic podobného nedovolí a on musí absolvovat povinné zkrášlovací kolečko jako on. Celou dobu se mračí do zrcadla a dělá všechno proto, aby to všem ztížil. Všimne si, že mu Kamijo nevybral tak úžasné věci jako sobě a pořád to přiřazuje faktu, že tam jde jako jeho méně viditelný společník. No tím líp, třeba po něm ani nebudou nic chtít. Moment…! A co když to budou chtít po Kamijovi? Vytřeští na sebe oči do zrcadla a začne se honem natahovat po nejlepších špercích, ale nechtějí mu je dát. Nakonec toho nechá a sleduje Kamijův odraz v zrcadle, když k němu přistoupí, aby mu sám učesal vlasy. Jeho posledním slovům se zasměje, ale… ne, fuy, ať na něj nikdo jiný nesahá! Ani na jednoho z nich. Pořád nesnáší pozornost kohokoliv kromě Kamija a ještě Akiho a po tom málem znásilnění o to víc.
"Tak budeme nemocní oba." Zkouší to ještě, ale za chvíli už jsou na cestě na banket. Pokud je to taková událost, určitě jich tam bude mnohem víc. Ruki si pohrává s myšlenkou, že začne zakopávat a začíná být otravný i sám sobě.
Kamijo
Musí se naprosto upřímně pousmát, což u něj není zrovna běžné, když vidí, jak se na něj Ruki kouká. Viděl spoustu podobných pohledů na svou vlastní osobu, ale žádný z nich ho tolik netěšil, jako právě tento.
"Bohužel musíš." Vydechne krátce a je vidět, jak moc mu to není po chuti. Kdyby to šlo jinak, udělá to. Jenže rozhodnutí královny matky zvrátí asi jen smrt a oni tam oba musí. Nejspíš by za Rukim hned obratem poslala doktora. Věří, že Aki by takový nebyl, podle toho, co mu Ru vyprávěl, ale ten tu není.
"Nesmíš udělat nic, co by ostatní pohoršilo, ne schválně, Ru-chan." Nabádá ho tiše s jistou obavou v hlase. Tohle se může šeredně zvrtnout a jen představa, že by o něj přišel, mu způsobuje vrásky navíc a hodně. Když vidí, jak se Ru sápe po špercích, jdou koutky znovu malinko nahoru a sám je ten, kdo mu tu packu stáhne.
"Nemůžeme být nemocní ani jeden." Ujistí ho hned a jeho jindy ledové oči zvláštně hřejí.
"Je to něco, co budeme muset snášet ještě chvíli, Ru-chan." Pošeptá mu měkce a odhrne mu jeden zbloudilý pramínek vlasů za ucho.
"Mám jen strach, že budeš příliš okouzlující a někdo si tě všimne." Nakloní se k němu blíž.
"Už tak mi vadí, že na tebe vůbec někdo jiný sahá. To bych měl jen já." Vydechne krátce a smyslně, než se narovná a s kývnutím hlavou vykročí vstříc, jistě velmi zábavnému večeru. Pro kami, nejradši by jim plivl do ksichtu a to už je hodně nechutné myšlení na jeho povahu.
"Bude mě mučit fakt, že na tebe budu celý večer koukat a nemůžu vůbec nic." Nakloní se k němu po cestě z harému. Sám už se nese, jak se na konkubínu jeho postavení sluší. Prameny vlasů se pohybují jen velmi lehce v rytmu jeho chůze. Spíš to vypadá, že pluje vzduchem. Cestou míjí sloužící, kteří nosí jídlo do připraveného sálu, odkud se už ozývají hlasy přítomných. Kamiho tvář chladne s každým krokem o stupínek, jak kdyby mu až teď pořádně docházelo, co všechno by se mohlo dít. Snad se nic z toho nestane, protože má pocit, že by je klidně zabodl i svým vlastním nehtem. Možná jim jen vyškrábe oči, to by pro začátek stačilo. Tyhle myšlenky musí co nejdříve vyhnat z hlavy nebo udělá něco, co by je mohlo stát oba život. Obrní se dostatečně, když jako první vstoupí do sálu. Jako první počastuje všechny elegantní a ukázkovou poklonou, kterou by mě Ruki zopakovat po něm a pak je vyzván, aby začal hosty bavit. Odejde kousek stranou a nechává podřadnější obyvatele harému, aby nalévali saké, někteří z nich předvádí menší představení, zatímco on sám se potřebuje připravit. Ne, nebudou tu sami, ale Kami by měl všechny předčít a dokonale je zastínit. Jeho pozornost však trhá Ruki, kterého pořád po očku pozoruje. Po chvíli jsou mu přineseny dva vějíře, které vlastní už pár let. Nedá na ně dopustit a vypadají jako nové. Dostal je, svůj první opravdový dar za služby, které dotáhl k dokonalosti. Jsou připomínkou toho, kým byl a kým se musel stát. Ruki je taky takovou připomínkou, mnohem citelnější a o to víc ho chce mít u sebe. Shamisen se rozezní sálem v pomalé melodii a stačí vyčkat na ten správný tón, aby vystoupil ze stínů a začal se pohybovat v rytmu hudby. Vnímá jí celým tělem, vždycky na tyto věci měl talent a teď to hodlal využít. Předvede jim představení, které ještě neviděli, aby na nic jiného neměli čas. Hlavně na Rukiho ne. Na pár vteřin jeho tvář zmizí za jedním z vějířů, pak se zase objeví a vrhne smyslný pohled na jednoho z mužů. Známé prase paláce, které si libovalo v mnohem mladších ročnících. Pro Kamiho měl naštěstí slabost už pár let. Taková těžce vydřená pozornost. Hlavně ho stálo přemáhání se nepozvracet, když….Ne, na to taky myslet nemůže, jinak to celé zkazí už jen tím, jak kysele by se mohl tvářit. Látka kimona se lehce vlní v závislosti na jeho krocích, když mu oči znovu padnou na Rukiho. Neovládne svůdné pousmání, které vzápětí maskuje dalším pohybem a skryje to prameny svých vlasů.
Ruki
Nesmíš schválně udělat nic, co by ostatní pohoršilo… opakuje si v duchu kysele Kamijova slova, zatímco se dívá na jeho záda, když za ním jde chodbou a úmyslně klopí hlavu, místo aby se nesl jako páv. No a co? Stejně na něj dozadu nevidí a sluhové se tak bojí, že nikdo nic neřekne. Jakmile se ale objeví u sálu, žaludek se mu stáhne trémou a je po vzdoru. Samozřejmě, že by ho nikdy neshodil, ani mu neudělal ostudu, takže se narovná a snaží se být alespoň z pěti procent tak okouzlující jako on. Možná to spíš vzdá a pokusí se o neviditelnost. Drží se za ním, natáčí hlavu tak, aby na něj nebylo tolik vidět a hraje si na stydlivou plachost. Snaží se vzpomenout, k čemu ho nabádal Kamijo tehdy v lázni, o čem mluvil, že bude jeho nejsilnější zbraní, ale prostě si to ani za nic nedovede vybavit. Má pocit, že se na ně dívají úplně všichni v sále a přesně od toho tady jsou. Zřetelně vnímá obdivné a zkoumavé pohledy sloužících, kteří je běžně nevídají, panstvo se ovládá víc. Přísahal by, že někoho slyšel, jak říká, že jim závidí. Ten se asi úplně zbláznil? Opravdu je jich tady víc. Některé obličeje už viděl, ale mnohem víc je tady dívek, které neviděl nikdy, protože žijí odděleně. Oni dva jsou tady to nejcennější, co pánský harém nabízí a obecně jsou tu chlapci v menšině, protože většina přeci jen stále upřednostňuje ženy. O to víc na ně všichni zírají, protože jsou pro ně nevšední. Ruki si připadá spíš jako vystavované zvíře, než jako něco cenného, ale jeho mentor to do ruky dovede uchopit úplně jinak. Zopakuje po Kamijovi úklonu panstvu a tak trochu neví, kam by se vrtl. Na nástroj jeho tanec doprovázet nemá, od nalévání jsou tu úplně jiní, tak co má tedy dělat? Kami mu nic neřekl a odešel se připravit a on má sto chutí po něm hodit botu. Tím spíš, když si vzpomene, jak se snaží na vlastní pěst sehnat mecenáše, který by je odtud vykoupil, kdyby se Rukiho plán nevydařil. To ho bude shánět tady, před jeho očima? Pak už se ale hudba rozezní a oči úplně všech se obrátí rovnou ke Kamijovi. Ruki zapomene na všechno, co chtěl a co by především měl udělat. Zůstává stát při okraji sálu a hledí na Kamijův tanec stejně fascinovaně, jako kde kdo. Snad mu nikdo nevidí do hlavy, protože jeho myšlenky se ubírají ke společným chvílím a zapomíná na to, že tu není jako host, který se smí kochat vystoupením. Pokaždé, když zaznamená nějaký z těch tajně flirtujících pohledů, něco uvnitř něj ho nepříjemně píchne, ale jeden z nich patří i jemu a opravdu mu vyrazí dech. Viditelně sebou trhne. Ten má tedy odvahu, tady přede všemi! A pak se ho kdosi dotkne na zápěstí, on se tím směrem vyděšeně ohlédne, protože si jeho hlava opět připomene nedávný útok a podívá se do celkem sympatických očí muže ve středním věku.
"Vypadáš vystoupením svého mentora přímo zahanbeně. Neboj se, jednou to taky budeš umět." Řekne mu vlídně a Rukiho tváře pokryje červeň. Odhadl ho úplně špatně, ale pro pána, to je teď dobře!
"Je přece něco, co musí jít tobě, hm? Co kdybys to ukázal nám tady?" Pokračuje dál ten muž. Ruki by měl vědět, kdo to je, ale prostě nemá ani ponětí a dál na něj upírá vyděšený pohled, zatímco se muži okolo stolku lišácky smějí.
"Nech to dítě, Nobunaga-san." Řekne jeden z nich, ještě mnohem starší, ale další už zvou Rukiho, aby si k nim klekl a bavil je… co on ví čím? Asi slovy? Nejistě to udělá a rozhlédne se po nich.
"Doufám, že máte dost alkoholu." Okomentuje stolek tónem i pohledem, jako by mluvil o tom, že bez něj to tady s Rukim nepřežijí a muži vybuchnou v hlasitý smích, až se další stolky zvědavě ohlédnou. Ruki to nechápe. Asi má štěstí na muže se smyslem pro humor.
Kamijo
Kami má naštěstí tolik zkušeností, že mu stačí soustředit se jen na půl na tanec. Jeho pohyby nemají ani jedinou chybičku, to prostě ví. Trvalo roky, než tohle představení dotáhl k dokonalosti a díky tomu pozoruje všechno, co se v sále děje. Dokonce stihne postřehnout i chyby druhých. Jakmile mu ale oči padnou na Rukiho jeho výraz znatelně změkne. Děje se to bez jeho vědomí a ani se tomu nesnaží bránit. Stejně pohybuje, že by si toho kdokoliv všiml. Koutky se mu za roztaženým vějířem pozvednout, jakmile si zdejší osazenstvo pojmenuje ne zrovna lichotivými jmény. V tuhle chvíli má asi i Die radši. Ten se na Rukiho alespoň vůbec nekouká. Co ho vyvede z míry je fakt, že se Rukiho někdo dotkne. Ano, vidí to moc dobře a v ten okamžik splete kroky, což se mu nestalo opravdu dlouho. Nikdo si toho nemá šanci všimnout, protože to samozřejmě obratně zamaskuje, ale stalo se. Uvnitř něj se zvedne vlna žárlivosti, kterou nedokáže ovládnout. Hrozivě se zamračí, jakmile je k celému osazenstvu zády a když se v dokonalé elegantní půl otočce obrátí zpátky, už má zase naprosto dech beroucí, smyslný výraz. Jeho oči jsou ale jako kus ledu, když zahlédne, že má Ruki víc pozornosti, než by si přál. Doufal, že se to bez toho obejde, jenže…věděl, že se to stane. Ruki byl okouzlující, měl své osobité kouzlo, kterému naprosto propadl a jistě to nevidí jen on sám. Aki to musel vidět taky, jinak by pro něj neměl slabost. Nabunaga to k jeho smůle viděl taky. Jak se ho jen zbavit bez toho, aby si někdo všiml? Tohle prostě nedokáže zařídit. A to ho ještě čeká několik tanečních kroků. Vidí, jak se Rukimu pohybují rty, ale vůbec netuš, co říkal. Musí se chtě nechtě pousmát, jakmile dojde na smích a pak se zase utajeně mračí. Bojuje sám se sebou, když neví, jestli má být rád nebo je tu prostě všechny povraždit. Asi je zabije a pak Rukiho pochválí, jak skvěle mu to šlo. Je na něj prostě hrdý, i když je to svým způsobem komplikace. Nakonec se i Kami dočká konce písně a s poslední úklonou poděkuje za potlesk, který si tentokrát prostě neužívá. Na řadě jsou ostatní, on se zase ukořistí své další vystoupení později. Stejně elegantně jako tancoval, se přitočí přes pozornost všech až k stolu, který si ukořistil Rukiho. Stačí mu jediný pohled a má pozvání, aby poklekl na druhé straně a taky pozornost jednoho z mužů. Dostane se mu pochvaly za zábavnost Rukiho a mu s úklonou poděkuje.
"Jste velmi laskav Kuzaku-san." Osloví muže, kterého samozřejmě dobře zná. Je to jeden z těch, který zajišťuje různé věci pro harém. Schvaluje žádosti a předkládá je správci pokladny.
"Není snadné najít vhodného adepta." Ukloní se ještě jednou, než krátce stočí oči k místům, kde před chvílí tančil. Okázale si povzdechne.
"Ne všichni měli takové štěstí." Přijde ironická poznámka.
"Kroky jsou skvělé, ale ty ruce. Nejspíš škoda, že je nemá v pořádku." Odmlčí se na chvíli, než přijde druhý povzdech.
"Vlastně s nimi nic nemá, to byl někdo jiný." Klidně urazí dalšího obyvatele harému. Jenže škodolibost byla vždycky vděčné téma.
"Moje chyba." Přehnaně se omluví a ukloní, než elegantně přisune jeden z kalíšků před muže vedle sebe. Klidně se na něj usměje, když se mu dostane doteků, které rozhodně nejsou náhodné. Sám mu jich pár oplatí, ale ty jeho jsou téměř neznatelné, spíš jen sklouznutí bříšek prstů. Ví, že tady by mohl nakonec uspět. Musí se začít opravdu snažit a nemyslet na Rukiho.
"Zaslechl jsem, že tu máme favorita prince." Ozve se další mužský hlas.
"Ovšem." Souhlasí Kami, jakmile se na něj stočí pozornost.
"Je to opravdový úspěch a já jsem opravdu hrdý. Odhánět konkurenci, je…vyčerpávající." Zavtipkuje po svém a roztáhne vějíř.
"Je to skoro na problém s vráskami." Zatváří se naoko povýšeně a Kuzaku už je blíž k němu.
"Měl bych se podívat."
Žádné komentáře:
Okomentovat