Rozesměje se spolu s Inoranem. "Je ti líto, že jsme se zahazovali s našimi luxusními komnatami? Má to něco do sebe, co?" I jemu tohle obyčejné místo připadá kouzelné a taky romantické a nemyslí si, že by to bylo tou situací a odloučením. Prostě úplně obyčejný pokoj v obyčejném domě. Možná se tu cítí tak příjemně, protože je pod nimi svatyně plná dobrých duchů a tohle místo je prostě prodchnuté jejím kouzlem. Rozesměje se podruhé tomu váčku. Připadá si zase jako v dobách, kdy bezstarostně řádili s Akim a vůbec nic je netrápilo. Co chvíli se něčemu řehtali jako koně, i když to bylo nevhodné a ani trochu se netvářili jako dospělí.
"Jeden by nevěřil, jaký vkus má Taiji pro zařizování podobných míst. Kde se to v něm bere?" Tohle nebyl žádný brloh, jinak by to povlečení bylo stokrát použité a Taijimu by to bylo jedno. Při oslovení Pane Kapitáne vrhne po Inoranovi zvláštním pohledem se skoro plachým úsměvem jako by si nebyl jistý, že se tak smí nechat oslovovat. Zatím si na to nestačil zvyknout, vlastně ho ani nejmenovali oficiálně, ale podobné hodnosti měli vždycky velmi vážení muži. Tohle si přece nezaslouží! Rozhodně to ale zní sexy a to se mu líbí.
"Budeš tak na mě pokřikovat venku na ulici? Hlavně někde ve městě, víš? Lidi se pak otáčejí a obdivně vzdychají..." Dobírá si ho. To už je Inoran u něj, obejme ho a připomene mu, proč jsou oba tady. Sevře v dlaních jeho štíhlé boky, které jsou pod jeho skromným oblečením vždycky tak pěkně cítit a sám si několik dlouhých minut připomíná, jak voní. Na jednu stranu má pocit, že mají pro sebe celou noc a na druhou má hrozný strach, že nic nestihne a za minutu uslyší varovné troubení. Ale i kdyby… přece není důležité, co stihnou. Důležité je, že jsou spolu. Do ticha noci šustí jenom látka jejich oblečení. Ricko se mírně odtáhne a začne si opatrně odepínat zbraně. Sehne se, aby je odložil na zem, protože to jsou cenné kousky, ale jakmile se narovná, nechá se Inoranem vtáhnout do vášnivého polibku. Není zrovna divoký, ale rozhodně je naléhavý a prociťovaný. Cítí, jak Inoranovy štíhlé prsty hledají vázání jednotlivých dílů zbroje, je jich hodně, ale zároveň je na tom cosi dráždivého, jak jde dolů jeden kousek po druhém, namísto obvyklého rozhalení kimona. Postupně to ulehčuje jeho ramenům, jako by z něj sundával celou tuhle válku. V poslední dny měl na sobě zbroj tak často, že už ani neví, jaké to bez ní je. V ležení v ní mnohdy i spal, často v sedě… Jednoho to hodně změní. Dřív by se každému vysmál a tahal by si polštářek i vzadu na sedle, jenom, aby se všichni zasmáli a teď? Přijde další tiché vyprsknutí, když ho Ino napomene, že se ani nepřevlékl.
"Znáš mě, typický chlap." Pokrčí rameny jako by měl na sobě pracovní yukatu na pole.
"Ale vykoupal jsem se." Zatváří se andělsky ve stylu Nemusel jsem ani to a vidíš, co jsem pro tebe udělal. Zatají dech, když se ho Inoran konečně dotkne na prsou. Nebyl s ním tak dlouho a jeho pokožka teď dostávala jenom tvrdé rány. Jeho dotek je doslova nepopsatelný.
"Ino-koi, kdybys jenom věděl..." Broukne tiše a krátce se podívá někam nad jeho hlavu. Tiše se zasměje.
"A proč? Stydíš se za svoje touhy?" Nechává ho, aby si ho prohlížel a hledá v jeho očích, co na to všechno říká. +Takže se toho tréninku nezbavím ani po tom, dobře...+ Pousměje se pro sebe, ale ego mu jde už zase nahoru. Alespoň k něčemu bylo to všechno dobré. Inova obdivná slova to všechno jenom doplní a on už má zase prsa vypnutá jako by právě dostával medaili za národní obranu. Konečně si ho k sobě za předloktí znovu přitáhne do nového polibku a zatímco jej líbá, obratně se vypořádá s jeho vlastním oblečením. Jde to snadno a navíc ví, kde co hledat. Brzy je Ino jak ho Kami stvořili a Ricko se musí malinko oddálit, aby si ho mohl celého prohlédnout. Je to už dlouho a rád se pase i očima. Pak ho ale vezme za ruku a odvede s sebou k futonu.
"Chceš se zase přerazit nebo to zvládneme nějak kultivovaně?" Zeptá se ho, ale na odpověď nepočká a za ruku ho stáhne sebou dolů. Ještě, že tu lampu dali vážně daleko.
Inoran
"Hm, i ten les měl něco do sebe." Prozradí mu tiše, když má ještě trochu možnost. Byly to nejkrásnější vzpomínky a vracel se k nim opravdu často. Dřív by ho ani nenapadlo, že by byl něčeho podobného schopný, ale s Rickem si dokáže představit úplně cokoliv a ještě se u toho bude smát. Nakonec by se možná i smál, kdyby jim za zadkem stála celý armáda. To mu radši říkat nebude, asi by ho měl za šílence. "Pořád tě vidím s těmi kalhoty u kolen." Neodpustí si menší popíchnutí. To mu asi taky bude připomínat do smrti. Teď s Rickovou hodností je to ještě vtipnější a že toho humoru budou později potřebovat. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, když dojde na pokřikování na ulici. On a tohle dělat? Nejspíš bude, jen proto, aby mu udělal radost.
"No jistě a já pak zůstanu někde daleko a na ocet. Na to zapomeň." Vrací mu jeho provokace a u toho se snaží dostat z něj úplně všechno. Kdyby vážně pospíchali, možná ho stihne tak akorát svléknout a může ho začít zase oblékat. Tohle vážně nebylo vůbec praktické na podobné věci. Musí si spokojeně povzdechnout, kdy ucítí jeho doteky a on sám je za chvíli bez oblečení. Nedokáže se vůbec stydět, prostě to nejde, když ví, co bude následovat. Možná kdyby od sebe nebyli tak dlouho. Ne, asi ani to by nestačilo. Nakloní hlavu mírně na stranu, jakmile Ricko zmíní koupel a pak se rozesměje.
"Nejraději bych si tě vykoupal sám, víš." Sdělí mu svůj názor na celou věc, ale na to taky nebyl čas. Nemají čas vůbec na nic, ale je rád, že alespoň tady můžou být spolu.
"Co bych měl vědět?" Zeptá se ho tiše a nedočkavě, jak kdyby to potřeboval nutně slyšet. Konečně dojde i na poslední kousky a může si ho prohlédnout v plné kráse. Přistihne se, že nedýchá a dojde mu až po chvíli, že by možná měl.
"Nestydím, ale ty bys to všem vykecal, znám tě." Dojde i na další poznámku, než se nechá odvést k futonu.
"Mám obavy, že při takovém způsobu si jednou vážně ublížíme." Stejně by s ním padal i desetkrát denně. Ne jenom kvůli sexu, to je jasné. Ještě, že mu Ricko nevidí do hlavy, asi by se vážně dobře bavil. Trochu vyjekne, když ho k sobě Ricko stáhne a v podstatě luxusním seníkem se rozezní jeho smích.
"Ne, kultivovaně to nepůjde." Prohodí, než ho konečky prstů pohladí po tváři a skloní se k dalším polibkům. Nemá jich vůbec dost, s každým dalším v sobě cítí mnohem víc touhy a vzrušení. Neví, jak dalece to může zajít, ale doufá, že to jen tak nepřestane. Opatrně se přesune nad jeho klín, aby se pohodlněji usadil. Dlaněmi mezitím zkoumá každou křivku těla a pečlivě zjišťuje, kde jsou svaly větší a co všechno se na něm od té doby, kdy se rozloučili, změnilo. Zná jeho tělo docela dobře, ale tento průzkum je pro něj velice lákavý.
"Hm, jsi to pořád ty, ale je toho tolik, co teď můžu zkoumat." Pošeptá mu do rtů, než začne sjíždět rty přes jeho čelist na hrudník a zastaví se až u jedné z bradavek. Krátce vzhlédne, aby viděl, jak se na to Ricko bude tvářit. Musel se malinko poposunout, ale to snad chvíli vydrží oba dva. Promne si rty o sebe, než nedotkne zlehka špičkou jazyka jeho bradavky a pak ji na chvíli schová ve svých rtech. První přijde na řadu jen několik políbení, než začne zjišťovat, co všechno jeho jazyk zvládne. Dlaní mezitím zamíří pomalu mezi jejich těla a rovnou do Rickova klína. Tak si první užije jen pár lehkých, zkoumavých doteků, jakoby čekal, že se něco změnilo i tam, ale je to hloupost. Nutně si potřebuje zase vzpomenout, jaký pocit to je, když se ho může dotknout zrovna tam. Koutky se mu rozverněji pozvednout, když jeho chloubu sevře pevně a užije si několik pomalých pohybů.
"Tohle mi taky chybělo." Vypadne z něj neplánovaně, jakmile se trochu odtáhne, aby potrápil i druhou bradavku. Ne, vůbec se mu nechce spěchat a hodlá ho malinko týrat, ale hezky týrat. Nepochybuje, že se to Rickovi bude líbit, tedy snad. Očima vystoupá k jeho tváři, aby se ujistil, že se neplete. Když se znovu na chvíli odtáhne, přejede špičkou nosu po jeho hrudní kosti.
"Neměl jsem na kom trénovat, ale některé věci se prý nezapomínají." Broukne měkce a znovu si přivlastní jeho rty, aniž by se přestal pohybovat dlaní v jeho klíně. Tak nějak si chce znovu užít pohled, když mu způsobuje slast. Prostě pro Ricka úplně cokoliv a ještě si to sám užívá.
Ricko
Musí se znovu rozesmát, když si vzpomene, jak honil svého koně po loukách, zatímco mu padaly kalhoty. V ty dny se s Inoranem ještě moc neznali, pořád se oťukávali a všechno bylo nové a zalité sluncem… ztratil by se ve vzpomínkách, kdyby tady neměl na práci něco mnohem důležitějšího. Když mu Inoran podstrčí představu toho, jak se o něj stará v lázni, je Rickovo vzrušení rázem neúnosné. Dívá se do jeho tváře, kterou má teď nad sebou. "Doufám, že je před námi hodně dní, kdy budeme jenom tak ležet v lázni, líně drhnout těla houbou a užívat si nekonečný klid." Vlastně mu to ani není podobné. On se podobným místům vždycky spíš vyhýbal, protože zaváněly příliš dlouhým sezením na jednom místě, ale tady šlo o hýčkání jeho lásky a taky by si sám náležitě užil zase jeho starost. Jen se tak rozvalovat a okraji v horoucí vodě, která se skoro nedá snést… málem ji cítí na své pokožce, ale možná to je jenom jeho tlak, který už je taky pěkně nahoře. Nejen on… Ta nemožnost dělat cokoliv chvíli na úrovni je především Rickova vina. Než ho Inoran poznal, nejspíš se dovedl chovat vytříbeně a chodit elegantně jako většina konkubín v paláci, ale on mu to úspěšně kazí od prvního dne. Tahle poloha, kterou právě zaujímají, je taky jejich oblíbená. Ricko se zvolna položí na záda, zatímco jeho ruce už jemně hladí a mnou Inoranovy boky a nemůže z něj odtrhnout zrak, když se na něm usazuje. Dotek jejich nahých klínů je něco nesnesitelného, co mu neskutečně chybělo. Klouže pohledem po celém jeho těle, které v tom přítmí vypadá velmi smyslně a zakotví na jemné tváři s krásnými rty, které jak doufá ochutná ještě mnohokrát a které poskytnou i jemu hodně potěšení. Ino mu složí další kompliment ohledně jeho teď o něco mužnější postavy a on se spokojeně usměje. Na jeho těle se objevily i dvě nové jizvy, ale nejsou nijak hluboké. Nešlo o vážná zranění a štěstěna jinak stála při něm. Ino se skloní velmi nízko, ale polibek mu teď nedopřeje. Sklouzne o něco níž a začne jeho tělo něžně týrat. Jeho rty jsou jako samet a jakmile se sevřou kolem bradavky, Ricko si poprvé výrazně vzdychne. Jeho tělo je lačné po kontaktu a snad stokrát citlivější, než obvykle. Cítí i jeho ruku, která klouže níž a nezastaví se, dokud ho jemně neobejme v klíně. Okamžitě mu vyjde boky vstříc, nejde to ovládat, i když se nechce nikam hnát. "Ino-koi..." Vydechne s jemným úsměvem a pak se celý propne a sten je o něco zmučenější. Jak jen má tohle vydržet a poručit si, aby zvládl co nejvíc? Nejradši by nedělal nic jiného a zároveň má strach, že ještě dva takové doteky a bude po všem. Inoranova slova mu připadají neskutečná. On má vážně strach, že by mu to nemuselo připadat dobré?
"Ino-koi, i kdyby ses na mě jenom díval, nejspíš budu hotový jen z toho. Nemůžeš nic zkazit. Jednou pro vždy to pusť z hlavy." Řekne mu, když se potká s jeho očima těsně před dalším polibkem a pevně ho přitiskne k sobě. Nechává ho ještě chvíli hýčkat vlastní klín, než dostane strach, že by to mohlo být příliš. Jemně odtud jeho ruku vymaní a pak se s ním plynulým pohybem přetočí tak, aby si vyměnili pozice. Tak trochu ho zalehne, kolenem si rovnou vydobude místo mezi jeho stehny a do dalšího polibku vnese mnohem víc vášně. Několikrát se boky otře o jeho, než se znovu dostaví pocit, že by víc nemusel unést a tak je to on, kdo se skloní a přímočaře se začne přesouvat po jeho těle dolů. Míří jednoznačně za jediným cílem a chce, aby u toho Inoranovo tělo hořelo touhou.
Inoran
"Tak v to doufám a těším se na to." Nepřipustí, že by podobné dny vůbec neměly nastat. Ať se v dalších hodinách stane cokoliv, on si podobné myšlenky bude držet, aby se opravdu splnily. Nic negativního ale do své hlavy momentálně nepustí. Nemá v ní na nic kromě Ricka místo. Má pocit, že kůže pod ním doslova hoří anebo je to ta jeho? Nejspíš obě. Je to dokonalé, to zase cítit. Jak kdyby mezitím, co se neviděli, svět ani neběžel. Teprve teď dostává jasné tvary a obrysy. Má pocit, že vidí každičký záhyb Rickovy kůže, každý milimetr vnímá mnohem víc a ukládá si ho do hlavy. Kdyby před sebou měli spánek, asi řekne, že se mu o něm bude zdát. Žádné pochybnosti, že by spolu být neměli, už nemá. Je si jistý, že s Rickem spolu mají být. Bříšky prstů sjede po jeho nových jizvách. Samozřejmě, že si jich všiml. První se mu stáhlo obočí k sobě, protože se jeho lásce někdo snažil ublížit a pak si uvědomí, že jen ideálně dokreslují jeho nové, přitom tolik známé vzezření. Jeho dlaň se mezitím zlehka pohybuje v Rickově klíně. Stačí mu jen to, aby cítil v tom svém podobné pocity, jak kdyby se ho Ricko dotýkal nazpátek. Je vidět, jak moc mu chyběl. Skoro to vypadá, že mu stačí starat se o druhého, aby se blížil k vrcholu. Nejspíš by stačilo ještě pár minut podobného užívání a byl by hotový taky. K tomu přidá své rty, které skoro hladově přejíždějí po kůži pod sebou a mohli by si dát druhé kolo. Sám si několikrát povzdechne, když se automaticky pohne boky proti jeho stehnu. Není mu to dovoleno dlouho a on tuší proč. Konečně se trochu pozvedne a podívá se mu naprosto spokojeně do očí."Pustím." Odtuší šeptem a položí své dlaně na Rickovu tvář, částečně i na krk.
"Pustím z hlavy úplně všechno, kromě tebe. To už prostě jinak nejde." Skoro se rozplývá pod jeho oslovením a málem vyjekne, když se ocitne na zádech. Hned na to se rozverně uculí a trochu zavrtí nedočkavostí na místě. Teď si to užije z opačné strany. I kdyby se ho jen dotýkal, asi bude hotový jen z toho. Poddá se jen jeho kolenu, které ho dráždí v místech, které tolik touží po podobných dotecích. Propne se zlehka proti jeho tělu, aby si jich užil mnohem víc. U toho už zlehka zaklání hlavu a slastně přivírá víčka. Vzrušení uvnitř jeho těla se stupňuje na neúnosnou míru. Ještě chvíli a prostě to nevydrží. Bude muset dojít na vrchol, aby byl později trpělivější a jeho tělo taky. Dlaněmi svírá jeho boky, než se pomalu přesune na bedra, která zlehka pohladí a pak sklouzne na Rickův zadek, který obdivoval už předtím. Teď je na čase si ho pořádně osahat, protože se taky trochu změnil. K lepšímu samozřejmě.
"Na něj se zase budu muset pořádně podívat." Zase si to trochu vyměnili a zdá se, že Ricko bude v tuhle chvíli ten romantičtější. Je to zvláštní, jak se jim to míchá dohromady, ale Ino je s tím naprosto spokojený. Už už by si ho za zadek přitahoval k sobě, aby se navzájem vydráždili, mnohem víc, ale Ricko mu začne utíkat. V první chvíli nakrčí obočí, protože se mu ho pouštět vůbec nechce a v další vteřině, už se pitomě usmívá. Však on víc, proč jde tak nízko. Pozoruje ho téměř bez mrknutí a nemůže se dočkat, až jeho rty ucítí. Má pocit, že se tohle nedělo už tak strašně dlouho. Ví, jaké to je a stejně by to nedokázal přesně popsat.
"Ricko-koi." Osloví ho měkce s mírným úsměvem. Začne se pomalu prohrabovat jeho prameny.
"Ani netušíš, co se mnou provádíš." Vydechne touhou pozměněným hlasem, který nedokáže ovládnout. Poslední slovo se protáhne do delšího zasténání a to se zatím nic neděje. Přistihne se, že svírá jeho prameny mnohem víc. Ne příliš silně, ale už to není jen lehké hlazení. Tak moc se neovládá.
"Myslím, že bude stačit, když se mě dotkneš jenom jednou. Dávej si pozor." Ozve se jeho dobře skrývané já s menší provokací. Vážně to hrozí.
"Ale už to udělej." Pobídne ho, než se znovu zlehka boky prohne proti němu.
"Shoří to tady, ale kvůli mně a ne kvůli lampě." Prozradí mu, jak moc špatněna tom je.
"Potřebuju nutně zachránit, pane Kapitáne." Ve tváři se mu na moment objeví hravější výraz, než zase spadne do toho slastného.
Ricko
Opravdu moc si chyběli. Je to vidět už jenom na tom, jak intenzivně Inoran reaguje na pouhé dráždění v klíně dotekem kolene. Je těžké nepokračovat v tom až příliš dlouho jenom proto, aby si mohl prohlížet jeho tvář. Dotek jeho dlaní na pozadí je velmi příjemný, taky by si dovedl představit, že se u toho zdrží mnohem víc, ale teď má v plánu trochu jinou práci. Tiše se zasměje jeho slovům. "Můžeš mi k tomu půjčit některý ze tvých porno svitků, tedy učebnic jsem myslel, já si budu číst na břiše a ty se můžeš kochat, jak dlouho chceš." Řekne mu zvesela, než poškádlí jazykem obě jeho bradavky a pak si udělá pohodlné místo mezi jeho stehny. Hravě ho kousne do levého stehna, ale oči má přikované už jenom k jedinému místu. Konečky prstů ho chvíli lechtá na druhé noze, než jí dlaní dá co nejdál a nosem se otře o jeho pýchu odspodu po celé délce až ke špičce. Tichý smích na sebe nenechá dlouho čekat.
"Doufám, že moc dobře vím, co s tebou provádím..." Odtuší v odpověď, než ho začne na špičce olíbávat, zatímco ho jemně škrábe na stehnu. Stačí si jenom vzpomenout, jaké to je, když se ho tam dotkne Inoran a snad by mu i záviděl. On se o něj chce ale postarat a rozhodně jako o prvního. Než odjel do války, tyto pocity moc neznal. I když do něj byl zamilovaný, zatím ho nechytal ten pocit, že potřebuje dům a všechno pohodlí, aby do něj mohl odvést někoho jiného. Už věděl, že se nikdy nepodívá za nikým jiným, ale zároveň netušil, že to bude tak silné, ta potřeba vědět, že má Inoran všechno na úkor sebe. Dal by mu všechno, co má a sám spál na rohožce před jeho dveřmi, jen aby mohl v klidu usnout. Svým způsobem to bylo prokletí, ale krásné. Neměnil by zpátky a najednou mu všichni, kdo jsou jako byl on kdysi, přijdou chudáci, protože tohle možná ani nikdy nepoznají. Cítí Inoranovo tahání za vlasy, které ho vybízí k další činnosti a znovu zvedne koutky při jeho prosbách. Kdo by si nepřál slyšet něco podobného? Takový člověk by byl úplný blázen. Oslovení pane Kapitáne v něm znovu zvedne ego o kousek výš. Zní to vážně dobře. Nakonec jeho prosby vyslyší a rovnou zaútočí v plné síle. Žádné zálohy ani posily nebude potřebovat. Vezme ho do úst rovnou celého a jeho pohyby se už nezastaví. Cítí, že teď by podobné hry stejně neměly úspěch, protože Inoran to nutně potřebuje a nevydrží dlouho. Dává si záležet, ale tempo je poměrně svižné, aby ho dohnal k zbláznění hned z kraje. Chutná mu a tím spíš mu chyběl. Jakmile má ústa plná, zapojí rovnou i vlastní prsty, aby využil okamžiků, kdy je Inoran maximálně uvolněný. Pohrává si s ním, stupňuje jeho slast a doufá, že tím prodlužuje vlny orgasmu a jakmile tělo pod ním trochu povolí, vrátí se do jeho náruče, aby ho mohl rovnou začít dobývat. Teď to bude on, kdo se asi zblázní. Potřeboval by taky jedno okolo dopředu, aby vydržel déle. Zavařil si, protože Ino teď nebude tolik spěchat, zatímco on bude pořád na pokraji sil. Věří si, že to nepotrvá zase tak dlouho a Inoranův klín se zase zvedne.
Inoran
Nakrčí obočí, když dojde na svitky a vzápětí na učebnice. Musí se tiše a trochu udýchaně zasmát. To je prostě celý Ricko a on si snad podobné svitky, u kterých by se rozhodně červenal, pořídí, jen aby ho přitom viděl."Hrozně mě kazíš, víš?" Obviní ho měkce, ale na očích mu je vidět, jak si to užívá. Jen ať mu klidně ukazuje podobné radosti života a hlavně tu jednu, kterou provádí právě teď. Jak jen bez něčeho podobného mohl vůbec žít? Bude se červenat jen nad tím, nad čím právě přemýšlí. Později. Má problém udržet své tělo na místě. Stačí jen dotek Rickových rtů na hrudníku, které se mu snad propalují skrz.
"Až moc dobře a víš to." Přijde i další láskyplné obvinění. Věděl to hned poprvé, je o tom přesvědčený. Nutí se držet víčka otevřená, aby si užil pohled na to, jak klesá mezi jeho stehna. Mohl by být hotový jen z toho, jak si mezi nimi dělá místo. Tiše sykne pod jeho zoubky, které se mu vypálí do kůže ještě víc, než polibky. Cítí, jak se jeho tělo pomalu rosí neúnosnou slastí a brzo to nevydrží. Sevře znovu jeho prameny, aby ho za ně zlehka zatahal a dal mu najevo, jak moc sám sobě nevládne. Nadechne se několikrát po sobě, aby ho pobídl a dostal mnohem víc. Pak mu to samozřejmě všechno nějak oplatí, ale první se potřebuje zbavit alespoň trochu tlaku v klíně, jinak se na místě zblázní a budou mít po legraci. Ricko ho nejspíš slyšel, protože ucítí horkost jeho úst a v tu chvíli neovládne sám sebe. Boky se mu pohnou proti nim a luxusním seníkem se roznese jeho hlas v dlouhém zasténání. Ne, tohle neumí nikdo jiný. Všechna péče jeho lásky ho připravuje o rozum. Hraje si s ním a Ino z toho úplně šílí. Zkouší se volnou dlaní chytit futonu, ale to nejde, místo toho jí najde místo ve svých vlastních vlasech, kde se snaží tlumit slast a možná i díky tomu svůj hlas, jinak je uslyší až na hranici provincie. Možná by tím vyděsil nepřátele? Spíš asi ne.
"Ricko-koi." Opakuje jeho jméno pořád dokola, když už je vrchol za dveřmi. Pustí ho dál a znovu boky zvedne nahoru, když naplní Rickova ústa, aniž by si to uvědomil. Po chvilce jeho tělo klesne na futon a už se opravdu leskne potem.
"Páni." Je to to jediné, co se mu podaří dostat ze rtů, než dojde na další povzdechy. Už vnímá, co tam dole provádí a je to stejně příjemné, jako činnost před chvíli. Možná taky proto, že ví, co bude následovat. Sleduje ho s mlhovinou v očích a už se zase chvěje, jak se nemůže dočkat dalších a dalších doteků. Jeho tělo se začíná nořit do dalších roztoužených vln, nebude to trvat dlouho a budou moct pokračovat v plné parádě. Povoluje mu, jak kdyby po ničem jiném netoužil, ale je to pravda. To odloučení mu stačilo, aby podobné věci dokázal podvědomě. Tolik ho chce.
"Pojď za mnou." Pošeptá skoro svůdně, aniž by tušil, že něco podobného vůbec umí. Sklouzne dlaní dolů po svém vlastním těle a pak zlehka sevře Rickovu bradu, aby si ho přitáhl nahoru k sobě.
"Tolik se mi stýskalo…úplně po všem." Krátce těkne očima k jeho klínu a jakmile je dost vysoko protáhne dlaně kolem jeho boku a sklouzne jimi na pěkně tvarované pozadí. Za něj ho k sobě několikrát přitiskne, než najde ten správný úhel a začne ho pouštět do svého nitra. Do koutků očí se mu nahrne trochu slz, ale nepustí je ven. Je to trochu bolestí, ale hlavně štěstím, že ho má u sebe a za chvíli budou spojení úplně. Je to jejich noc a snad ne poslední.
"Hrozně moc tě miluju, Ricko-koi. Opravdu moc." Vydechne touhou podbarveným hlasem a mírně se pozvedne, aby si dopřál další a další polibky. Věděl to, sám už je zase vzrušený a má pocit, že za sebou nemá ještě žádný vrchol.
Ricko
To jeho Pojď ke mně mu budu v uších znít asi ještě na smrtelné posteli v osmdesáti letech. Inoran to pronesl tónem hlasu, který u něj snad ještě nikdy neslyšel a je to neskutečně sexy. Víc než ochotně se propadne do jeho náruče společně se spojením jejich těl. Šlo to tak hladce a přirozeně, alespoň jemu to tak připadalo a slz v jeho očích si ani nemá šanci povšimnout. Vnímá jenom jeho spokojený úsměv, zastřený pohled a horoucí tělo, které touží po jeho přítomnosti. Je to pocit, kterým se nechá rád opíjet. Vzápětí na to už cítí jeho dlaně na vlastním zadku, jak mu pomáhají v nových pohybech. Snaží se nespěchat, dopřát jim všechen čas, ale tolik po něm touží, že se co chvíli zapomíná. Připomene mu to jenom jeho vlastní blížící se orgasmus. Tím, že ho chce co nejvíc oddálit, se mu podaří zase na chvíli zpomalit, ale nevydrží mu to dlouho. Cítí pod břichem jeho napřímený klín, který svým tělem sám dráždí a pousměje se. Povedlo se mu to rychleji, než si myslel a je to jen velmi hmatatelný důkaz jejich vzájemné lásky a touhy. "Taky tě moc miluju, Ino-koi..." Řekne mu v odpověď trochu udýchaně a ochraptěle a je to to poslední, co dokáže, než jeho tělo doslova exploduje ve víru extáze a na několik vteřin přestane vnímat svoje okolí. Je to proto, jak dlouho spolu nebyli a jak se mu po něm stýskalo. Částečně i proto, že měl vždycky apetit a ten byl dost dlouho držen zpět. Když oči konečně otevře, vzpomene si, že má ještě trochu práce. Najde dlaní Inoranův klín a láskyplně mu pomůže na druhý vrchol. Společně s pohyby vlastní dlaně pohybuje i svými boky, jemně a krouživě, aby ho trápil na obou místech, dokud ještě může. Teprve potom z něj opatrně vystoupí a položí se na bok vedle jeho těla. Podepře si hlavu dlaní a zadívá se do jeho spokojené a uvolněné tváře. Na tíhu dnešního večera teď doopravdy nemyslí a je to jen díky Inoranovi. Vlastně jeho žilami koluje tolik endorfinů, že by asi bylo nejlepší, kdyby zaútočili teď a on by vyrazil do boje celý šťastný jako po nějaké droze. Konečky prstů ho bezmyšlenkovitě hladí po odhalené hrudi a břiše a nocí se ozývá jenom cvrkot cikád a nic víc. Taiji se nevrací a v zahradě nikdo nechodí. Všichni, kdo se chtěli modlit, už nejspíš spí nebo se zdržují za zdmi paláce, u ohňů a mezi vojáky. Nejraději by takhle ležel do skonání světa, ale to nejde. Nesmí hřešit na chvilku, kterou jim Kami dovolili strávit.
"Musíš mi pomoct zpátky do brnění." Řekne mu měkce. Musí být připravený, až to začne a na svém stanovišti co nejdříve. Nemohou ho honit po zahradách a marnit s tím čas, zatímco on bude bezhlavě riskovat životy jich všech jen proto, že se válí na seně. Vnitřně cítí, že už je to blízko. Tuto chvíli si užili beze zbytku, ale dál už musí být oba připravení, chtějí to přece oba přežít, ne tady čekat, až je nepřítel najde a podřízne jako prasata.
"Ino-chan… měl bych…měl bych ti říct, co dělat, jak se bránit… prosit tě, ať se někde schováš, já..." Vůbec netuší, co by bylo nejlepší a vlastně ani co by Ino sám chtěl. Ví jenom, že chce respektovat jeho rozhodnutí k čemukoliv, protože tahle zem byla jeho stejně jako Rickova a měl právo ji bránit podle svého. Už teď má o něj hrozný strach. Měl by ho, kdyby věděl, že je trénovaný voják? Měl. Snad budou Kami při něm.
Inoran
Vůbec nechce, aby zpomaloval. V těch chvílích trochu nešťastně krčí obočí. Ví, že slast bude mnohem větší, ale už to skoro nejde snést. Potřebuje ho u sebe, potřebuje, aby ten vrchol byl ještě jeden a ano teď je trochu sobecký a zároveň ho chce pro ně oba. Chvíli ho svírá za zadek, chvíli za boky a pak ho hladí po celých zádech. Při polibcích vyjede dlaněmi na lopatky a užije si i tato místečka, kde ještě nebyl. Ukládá si do paměti úplně všechno, chce si ho pamatovat přesně takto. Už pravidelně vzdychá v závislosti na tom, jak se Rickova kůže tře o jeho klín. Zaklání přitom hlavu a svůj hlas už neovládá vůbec. Jen se zvládne chvilkami pitomě usmívat a láskyplně mu hledět do očí. Je toho tolik, co by chtěl za tuhle noc stihnout a stejně tak si bude vážit každé chvilky. Vydechne o něco víc, když přijde vyznání z Rickových rtů, ale není schopný poskládat větu, aby mu to opakoval pořád dokola. Ne, tohle nemůže mít jeden nikdy dost. Jakmile ucítí, jak jeho milenec dosáhne svého vrcholu, zasténá si dlouze. Skoro zapomněl, jak úžasný pocit to je. To samotné by na orgasmus stačilo, kdyby byl jeho první. Ricko mu ale dopřál tolik starosti, že se ještě chvíli drží. Dostává jí dál, snaží se vycházet mu boky vstříc, jak jeho klínu, tak i ruce a za chvíli je to on, kdo vyvrcholí do jeho dlaně a částečně na své břicho. Před očima mu tancují hvězdičky, plíce mu hoří, ale nemohl by být šťastnější. Tiskne ho k sobě, jak jen to jde, dokud svaly nepovolí a konečně nezačne rozeznávat rysy tváře nad sebou a po chvilce vedle sebe. Oči má upřené na strop, usmívá se, jako od jeho odjezdu ne a pak se na něj ohlédne."Mámě těch míst opravdu hodně, na to jak krátce spolu jsme." Prohodí s nádechem pobavení, dokud mu ještě spokojené myšlenky zůstávají v hlavě. Přitulí se k němu a konečky prstů maluje do jeho hrudi různé obrazce, než dojde na psaní konkrétní věty. Je to jedno z dalších vyznání. Po chvíli vyjede o kousek výš a pohladí prsty přívěšek ve tvaru slunce, který mu dal při jeho odjezdu.
"Já vím, že ano." Povzdechne si a očima pořád zůstává ukotvený na šperku. +Kéž by nám svítilo taky.+ Proběhne mu trochu smutně hlavou, ale navenek mu úsměv neopadává.
"Je to už podruhé, co tě oblékám. Poprvé ses mi vrátil, udělám to rád, aby se to opakovalo." Připomene mu, co bylo před jeho odjezdem do ležení. Pokud to jenom trošičku bude působit, udělá úplně cokoliv. On sám ví, že se tu zdržovat dlouho nemůžou, stejně se nedokáže zvednout a začít konat. Jak kdyby tím, že vstane, došlo na krutý návrat do reality. Nejradši by se jí vyhnul, ale… Překvapeně k němu zvedne tvář a zamrká několikrát po sobě, než se mu na tváři rozlije láskyplný výraz. Pohladí ho zlehka po tváři.
"Ty víš, že se nemůžu jen tak schovat." Dojde na přesvědčení, které v sobě má. Obepsal ve chvilce kde koho, aby jim přijel na pomoc, ale to není to jediné, co by chtěl udělat.
"Budu bojovat, za naši zemi, za Akiho a hlavně za tebe. To je můj největší důvod, proč bych to měl udělat." Podívá se mu upřeně do očí, než se pozvedne a políbí ho.
"I kdybych je měl umlátit nádobím, to jsem u nás v kuchyni viděl hodně často. Možná spíš knihou." Vtipkuje, ale nechce to zlehčovat, jen nesnese výraz v Rickově tváři.
"Neboj, co mi opravdu jde, je utíkat, pokud se něco zvrtne." Pokusí se ho uklidnit, ale ví, že by neutíkal. Ne, pokud by ho viděl bojovat. Ještě jednou ho procítěně políbí, než se začne zvedat a pomáhat mu na nohy. Nespěchá s jeho oblékáním, vypadá to skoro obřadně, jak zapíná jednotlivé kousky jeho brnění. Sklouzne dlaněmi po jeho hrudi, když je dílo dokonáno. Sám už je oblečený.
"Pokud vyhrajeme tak s tebou pane Kapitáne." Dopřeje si ještě jednou oslovení.
"Tolik ses změnil a přitom jsi to pořád ty. Dlouho mě to nepřestane udivovat." Složí mu ještě kompliment, než ho vezme za ruku a přitáhne si ho k sobě.
"V románech se píše, že se vítězí srdcem. Udělal bych z toho s radostí realitu a pokud to někdo dokáže tak právě my. Aki a Sena, Gackt a Hyde….Vlastně i nás věčně nabručený Toshiya. Vypadá to, že každý tu máme kus srdce, teď už možná i Tai. Nevidím lepší místo, kde by se to mělo naplnit." Nevypadá, že by měl strach.
"A pak budeme žít společně, už nám nic nezabrání. Věříš mi?" Zeptá se ho a přitiskne se k němu s posledním polibkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat