Mana x Kamijo - Podobné pokrmy jsou silně návykové. - část 4.

 

(Manovo království)

Kamijo

Neubrání se pozvednutí obočí, když mu Mana řekne, že vždycky vyhrává. S kýmkoliv jiným by se asi klidně začal hádat, ale má to smysl, když má pravdu? Je démon, očividně dost silný démon….Samozřejmě, že vyhraje.

"Přijdu na něco, v čem vyhraji já." Nedá se jen tak snadno. Určitě přijde na věc, ve které by mohl Manu porazit. Je to hra, vlastně neškodná a baví ho. Jeho úsměv po oslovení je naprosto upřímný a spokojený. Lepší jméno by si přát nemohl. Žene jeho sebevědomí do neskutečných výšin a tím zařizuje, aby chtěl mnohem víc. Jednou se jím opravdu stane, pro něj. Dokáže mu, že je toho hoden a vytyčí si tím nový cíl, za kterým si půjde. Dlouze si ho prohlédne jen v prádle a musí si tiše povzdechnout.

"Kdybych jen tušil, jak moc nádherný pohled to bude, udělal bych to už dávno a asi bych se nestaral o to, kdo je kolem." Nepřestává dlaněmi mapovat linie jeho těla a některé části víc promne, aby si je pořádně užil. Úzké boky provokují jeho fantazii a nechává se unášet představami, jaké to s Manou bude. Manou a jeho úponky, které mu nedávají ani na chvíli pokoj. Tělem se natáčí směrem k nim, jak moc příjemné ty doteky jsou, stejně jako Manova dlaň v jeho klíně. Několikrát se neovládne, aby svými boky mírně nepohnul vzhůru a způsobil si tím ještě víc příjemných pocitů.

"A co když se opovážím?" Sametovým hlasem se uchechtne a nechá své tělo na chvíli v rukách nové vlny touhy. Nic podobné nezažil a taky se s tím žádná jeho zkušenost nedá srovnávat. Už ví, že bez podobných chvilek žít asi nedokáže. Říká se, že cesta do temnot je krátká a přímá. Ale ještě mu nikdo neřekl, jak skvělé to může být. Jeho přesvědčení, že se pro podobný život narodil, jen roste.

"Tvé přání…" Nedořekne a nechá se prostoupit stínem, jakoby to byla jeho součást od narození. Má pocit, že se jejich nitra spojí v jedno, jak kdyby teď neexistovala hranice, kde končí jeho tělo a začíná Manovo. Jeho vlastní ruce opisují složitější obrazce, nechává se prostupovat energií, která sama od sebe hledá zdroj energie. Bere si jej ze stínů a kouře, který má teď uvnitř sebe a mění se na lehce namodralý, jak se všechno spojí dohromady. Když Kami oči otevře, plápolá v nich magie spojená s temnotou. Je to jako nebe před bouří, temné a nevyzpytatelné. I on je teď takový a mohl by lehce udělat něco, o čem by sám ani nevěděl. Manova podstata ho krotí a dává mu hranice, které potřebuje, aby se mu jeho vlastní síla nevymkla z rukou. Ne, tohle by ovládat nejspíš nedokázal. Při prvním pohybu zápěstí oba dva přijdou o všechny kousky oblečení, které se skoro rozplyne na prach. Energie z vyslaného kouzla pohne vším nábytkem v místnosti. S dalším povzdechem se okenní tabulky zachvějí.

"Ještě jsem neskončil." Zasténá tiše Kamijo a jeho dlaně se znovu pohnout v elegantních zavlněních. Silou své vlastní vůle je vznese několik desítek centimetrů nad sofa, kde se právě váleli a jeho ruce už bloudí po Manově pozadí. Pohladí ho po drobných polovičkách a pak zamíří prsty i mezi ně, aby ho víc poškádlil. Tím ale neskončí. Nechá jemné vibrace z konečků svých prstů, aby dráždily jeho vchod. Tohle je zase něco, co umí jen on a klidně mu to ukáže ještě několikrát.

"Nemůžu ti konkurovat, to ale neznamená, že se o to nepokusím." Vydechne roztouženě a stejně vibrující proud magie nechá ovinout kolem jeho chlouby. Mírně se ve vzduchu pozvedne, aby mu byl blíž, než ho dlouze políbí.

"Doženeme se k šílenství a pak to udělám, co ty na to?" Zašeptá mu do rtů, než ho políbí znovu. Podvědomím ovládá svou magii, která dál pokračuje v dráždění Manova těla a nechce nic víc, než se společně s ním uzamknout právě v tomto okamžiku. Nikdy nekončící slast.

"Propadám každému kousíčku tvé osobnosti, Mana-chan." Dojde na důvěrnější oslovení a pokusí se prsty dostat víc do jeho nitra a přesně ví, co tam hledá.

Mana

"Těším se." Odpoví mu upřímně, i když o tom není zdaleka tak přesvědčený jako Kamijo. Rozhodně by byl asi první smrtelník, který by nad ním vyhrál sázku. Jeho troufalosti se musí pousmát. Tak on by ho svlékal na veřejnosti? Taková nestoudnost… no proč ne, to se musí podporovat. On tu konec konců na veřejnosti nijak nevystupoval, nepotřeboval se schovávat za nějakou práci a hrát si na člověka. Peníze za byt? A proč, když majitel budovy zapomněl, že žádné nedostává? To byla Shinyova práce, dovedl přinutit kohokoliv, aby zapomněl na cokoliv. Potěšeně nakloní hlavu k rameni a s jemným úsměvem pro sebe zavrní, když vidí, jak se Kamijo mazlí se všemi jeho částmi. Nebojí se. Smrtelníkům bývala Manova podstata do morku kostí nepříjemná, vyvolávala úzkost a strach, ale Kami vypadá spíš vzrušený. Tohle bylo opravdu zajímavé. 

"To nevím, někdy jsem nepředvídatelný i sám pro sebe." Řekne mu popravdě. Jaká by asi byla jeho reakce na zničený šatník? Pochválil by ho? Zuřil by? Kamijo bez odporu a zachvění nechává prostoupit démonickou přítomností a už to samotné je trochu jako soulož. Mana zřetelně cítí, jak každou jeho buňku a nervové zakončení dráždí toho podivné splynutí, které popírá všechny fyzikální zákony. Kamiho tělo by se mělo rozpadnout, jako by někdo použil tisíce nožů na buněčné úrovni, ale nic takového se nestane. Celý se zachvěje vzrušeným očekáváním. Nemyslel by si, že to půjde, ale ono to jde a nejspíš to hodně souvisí s jeho magií a s tím, že je momentálně plný energie. Jindy to raději zkoušet nebude, aby o něj přeci jen nepřišel. Kami jde ale ještě dál a jeho podstata se natáhne po síle, kterou mu Mana může nabídnout. Neptá se o dovolení, prostě z něj začne čerpat. Mana to ani nepozná, má jí tolik, že ho to nemůže nijak oslabit, ale Kamijo si ji nenasytně hrabe pro sebe, aby ji mohl dál využívat. Neuvěřitelné. Jak je možné, že tohle jeho lidské tělo dokáže a ustojí? Jak je možné, že ještě není přetížené a neodmítá funkci? Co je vůbec zač? Přestává věřit, že se narodil jenom tak dvěma obyčejným lidem, v jeho zrození muselo být něco víc a ten předešlý démon to nejspíš věděl. Nebo alespoň tušil. Mohl ho někdo zabít kvůli Kamijovi? V tom případě by ho ale hledal dál… Hmmm…. Při pohledu do Kamiho očí vidí, že je opravdu plný své magie i Manova stínu. Je to v nich hmatatelně vidět. Splynuli v jednu bytost, ač se to zdá nemožné. Mimoděk si vzpomene na Hyda a jak by se mu to asi líbilo, ale nikdy mu nedovolí, aby to viděl na vlastní oči. A pak Kamijo začne konečně pořádně předvádět, čeho všeho je schopný. Oblečení v podstatě zmizí, na podlahu dopadne v podobě sotva patrného prachu. Stačí mu drobné pohyby na to, aby málem vysklil okna a Manovy koutky se zvedají pořád výš. Nadšeně a fascinovaně ho sleduje a naprosto ignoruje fakt, že tohle představení by mohlo přilákat kde koho. Ať si, má pocit, by je porazil všechny do jednoho. Oni společně určitě ano. Kamiho energie musí být cítit na míle a vlkodlaci a andělé by měli honem zalézt do děr. Upíři už v nich jsou. Když se Manovo tělo vznese nad sofa, je to poprvé za dobu jeho existence, co to není jeho vlastním přičiněním. Je to divný a vlastně ne zcela příjemný pocit, když to není on, kdo drží všechny události v rukou, ale zároveň mu všechno dovoluje. Na povznesení peříčka by jiní kouzelníci potřebovali pekelné soustředění, plno energie a nejspíš i slovní formule, ale Kami to dělá podvědomě jako by se šel jenom napít nebo spát. Dlouze si povzdechne, když se Kamiho dlouhé prsty proběhnou po jeho těle a neskončí jenom u hlazení poloviček. Roztouženě nechá víčka klesnout a uvědomí si, jak moc mu tyhle lidské pocity chyběly. Jsou opravdu velmi příjemné. Zaskočeně je zase otevře a zvláštní modř jeho očí ještě zintenzivní, když Kamijo začne svou energii používat jako elektrickou hračku. Mělo ho to napadnout, když celý funguje jako reaktor, ale nenapadlo a poprvé za celá desetiletí ho někdo opravdu dostal. Příjemně dostal. Nechá hlavu klesnout dozadu mezi lopatky a dlouze si zasténá. Ani tohle ještě nemá být všechno, protože ucítí doteky Kamiho síly i v klíně, zatímco se rukama může věnovat všem ostatním částem Manova těla a obratně tak konkuruje Manovým stínům. Jeho návrh se mu opravdu moc líbí. Vrátí mu dravý polibek, podívá se mu do očí a přikývne. 

"Ano. Tenhle vrchol si nemůžeme nechat jenom pro sebe." Souhlasí touhou podbarveným hlasem a příliš si neuvědomuje, jak moc se jím nechává strhnout. Zapomíná hlídat všechno kolem, jeho i sebe, trochu se mu poddává a to je nebezpečné, ale to mu dojde mnohem později. Nejen Kamijo dnes shodí všechny hradby. +Ano, já taky...+ Projde mu hlavou na Kamiho slova, ale v tuto chvíli si tu myšlenku nedokáže ani uvědomit. Pouze se jím nechává hýčkat a boky vychází vstříc střídavě jeho klínu a prstům vzadu, které mu v kombinaci s jemnými vibracemi způsobují zatmění před očima už teď. Shinya byl démon sexu. Rád by se ho zeptal, jestli někdy zažil něco podobného…

Kamijo

Energie mezi nimi a hlavně v nich je dokonale pohlcující a spalující. Přesto ji jeho tělesná schránka zvládá přijímat. Je stvořená pro magii, vždycky byla, už když byl malé dítě a pohrával si s kostkami ve vzduchu. Tehdy si ještě neuvědomoval, co by všechno mohl dokázat. Teď se cítí nejsilnější, než kdy byl, nebojí se, že by to nedokázal zvládnout. Strach v jeho životě nemá místo. Po tom, čím vším prošel po boku démona, se není čemu divit. Byl u rituálů, kdy pohled na ně snese jen málokterý člověk. Čelil démonické energii, ale tehdy nebyla nasměrována proti němu nebo spíš skrze něj. Bolest byla v tu dobu vítaným společníkem, který mu připomínal, že je pořád naživu. Teď ví, že pořád ještě žije, ale jsou to úplně jiné pocity, které ho naplňují. Pobyt ve vzduchoprázdnu snáší téměř bez povšimnutí. Je to něco, co na jeho mysl působí přirozeně. Pozoruje Manův obličej měnící se slastí a sám je dostatečně spokojený. Dokázal to, překvapil démona. Den už vlastně nemůže být lepší. Jediné nad čím dokáže přemýšlet je svá vlastní energie, kterou usměrňuje, aby Manovi způsobil mnohem víc slasti a vlastně ho i připravil na sebe samého. Jeho sladký démon by měl mít navrch, ale stejně jako neovládá levitaci, nedokáže ovládnout touhu, být jeho dobyvatel. Vždycky to tak měl a ještě nikoho nenechal, aby ho tímto způsobem ovládl.

"Byla by škoda o to všechny připravit." Reaguje na jeho slova s tichým zasténáním, když Manovy úponky pokračují v posouvání Kamiho těla k vrcholu. On sám se o to samé snaží u Many. Zdá se, že to funguje, když cítí na svém těle pohyb jeho boků. Pomáhá mu svou dlaní a posílá oproti své magii v mučivých pohybech. Sám zaklání hlavu a tiskne víčka, k sobě, protože ho dráždí taky. Jakmile cítí, že už by toho mohlo být příliš a ozve se tiché tříštění skla v místnosti, tedy všeho kromě okenních tabulek, přestane Manu dráždit uvnitř jeho nitra.

"Teď půjdeme spolu." Zavrní tichým, sametovým hlasem a vyhoupne se do jeho náruče. Dlaně už má na jeho pozadí, které roztouženě promne.

"Ještě nejsem v temnotě úplně a já do ní hrozně chci. Je to jako vrátit se domů." Pošeptá mu do ouška, o které se otře rty a pak zuby skousne jeho lalůček. Ne příliš silně, ale dost citelně.

"Chci tam jít s tebou, ovládnout ji a pak se vrátit jako vítězové." Šeptá mu dál, když jeho pozadí jemně pozvedne a nasměruje ke špičce své chlouby. Už to nevydrží ani sekundu. Vždycky byl trpělivý, ale s Manou tahle vlastnost mizí v nedohlednu. Ani ji nechce, s ním přece nemusí být trpělivý. Doufá, že se mu líbí, jak po něm touží, on si ten nově objevený pocit dokonale užívá. Hledí mu do očí, když ho nechá pomalu dosedat a užívá si každý nepatrně záchvěv jeho řas. Svou magii využívá stále, aby dráždila Manu v klíně a pečlivě odhaduje tok energie, která ho v těch místech sevře. Nesmí to být příliš, aby mu neublížil, ale teď není nic nemožné. Když dojde na poslední milimetry a jejich spojení je kompletní, stiskne mnohem silněji štíhlé boky a nechá se pohltit dalším dlouhým zasténáním, které zničí první okno a zbourá kousíček zdi okolo. Kolem Many a Kamija se zhmotní pulzující modré pole, když se magie mísí s temnotou a sílí. Je opravdu možné, že když to přeženou, Kamiho tělo to nevydrží, ale tohle nebezpečí nebere v potaz. Možná o něm podvědomě ví, ale nechce ani na vteřinu přestávat. Silný je dost a Mana otestuje, jak moc. S každou další pulzující vlnou kolem nich to odnese nějaký kus nábytku, který se rozpadne na prach. Srovná klidně celé město se zemí, jen ať to dokončí.

"Už vím, kam patřím, víš to taky?" Šeptne otázku do Manových rtů, dlaněmi vyjede po jeho zádech, zastaví se na lopatkách a přitiskne ho víc k sobě. Nechá ho pohybovat se na svém klíně a Kamiho tělo se jemně rozechvěje. Je to částečně i slastí částečně z toho, jak se aura kolem nich začne vracet do jeho těla. Není už průzračně modrý, ale má jemný, černé podbarvení, stejné jako je v jeho očích. S posledním přírazem se na Kamiho krku objeví drobné linie, které se pomalu rozplétá jako klubko hadů, kreslí na bledé kůži složité obrazce, jež se nakonec vytvarují do starodávných run. Kami vydechne Manovo jméno, když naplní jeho nitro a kolem nich všechno doslova exploduje, stejně jako slast uvnitř jeho těla. Místo oken zůstanou jen velké díry ve zdi. Sofa pod nimi rozložil na několik částí, které už asi nikdo nespojí dohromady. Pořád ještě spojená těla se začnou pomalu přesouvat nad jediný kus nábytku, který to přežil, postel. Tam je konečně síla magie propustí a pomalu je položí do měkkých pokrývek. Na alabastrové šíji mu svítí několik run, které se očividně nechytají vyblednout. Jak kdyby bylo Kamijovým osudem zůstat po boku démona a přijmout jeho temnotu.

"Mana-chan." Broukne tiše do jeho pramenů.

"Narodil jsem se pro tebe, teď už to vím."

Mana

Oba mají snad až příliš velkou výdrž a ani jeden z nich se nechce vzdát a poddat vrcholu dřív, než ten druhý. Bylo by to cítit, i kdyby se vinou toho Kamijo právě nesnažil vysklít polovinu bloku. Jenže jakmile ten zvuk Mana uslyší, už se zase tiše směje. V duchu ho podporuje, aby v tom pokračoval, jen ať děsí všechny kolem. Co se to asi děje, když nedochází k žádnému zemětřesení? Jejich strach se možná donese až sem a jenom podtrhne Manův prožitek. 

"Spolu?" Zopakuje po něm a prohlédne si zblízka jeho tvář. Je si tím jistý? Už teď to vypadá na demolici poloviny ostrova a on chce jít spolu? No proč ne? 

"Jeden by řekl, že nevíš, o co žádáš, ale ty to víš, hmm?" Kamijo ví, co je opravdová temnota. Manovi pořád připadalo zvláštní, že se jí vůbec nebál a liboval si v ní. Jeho slova o ovládání temnoty mu znovu připomenou Hyda a to, co mu nabízel. Má důvod se obávat, že by si o to Kamijo jednou mohl říct, ale snad ne. Snad bude Manův názor navždy důležitější. Nechá ho, aby mu pomohl na svůj klín a přijme jej zcela bez problémů. Už by nemohli být roztouženější a on připravenější. Ví, že ho k sobě pevně připoutal, ale chce ještě víc. Chce jeho závislost dovést k dokonalosti a to dobrý sex vždycky dokáže. Připojí se k němu se svým hlasem, když ho nechá vyznít naplno, zatímco znovu slastně zaklání hlavu a nechává se prostoupit Kamiho přítomností a magií, zatímco sám dál mísí svou podstatu s jeho buňkami. Pohlcuje ho jako bouřkový mrak, postupně, po kouskách a úplně celého. Cítí, jak se ve vzduchu hromadí napětí jako těsně před tím, než udeří silný hrom a pak to opravdu přijde a nezměrná energie, kterou je Kamijo naplněný, najednou potřebuje vypustit. Celý dům se zachvěje snad až v základech, když se zhroutí první stěna. Jsou stavěné tak, aby vydržely silná zemětřesení, takže jim to tu možná nespadne na hlavu, dokud si neužijí dostatečně. Mana se nelekne ani nenechá vyhodit z prožitku, spíš naopak. Plně si užívá možnost být s někým takovým, kdo tohle dokáže a svou podstatou ho postrkuje k tomu, aby tohle zašlo ještě mnohem dál. Prostor kolem nich je nabitý atomy, na vzduch se dá skoro sáhnout a normální smrtelník by se tu snad ani nenadechl. S každým novým pohybem boků, s každým přírazem a povzdechem něco kolem nich zapraští a rozletí se na kusy a je to proto, že Kamijo nedovede plně usměrňovat tok své energie, kterou v něm Mana živí vlastní silou. Někde to unikat prostě musí, než celý dům vyletí do vzduchu jako papiňák. Mana by vydržel odolávat ještě dlouho a užívat si všechnu Kamiho pozornost, ale zároveň se těší na velkolepý vrchol, který není potřeba oddalovat. Však spolu mohou být později znovu a pak kdykoliv se jim zrovna zachce. 

"Já patřím na trůn." Řekne mu se slastí pozměněným hlasem, který začíná nabírat podivný tón, který není z tohoto světa. Jeho oči se z modrých změní na čistě černé bez bělma a z jeho lidské schránky se pořád víc a víc zvedají oblaka dýmu a stínů, pulsujících do všech stran v nesčetných chapadlech, jak chce jeho pravé já opustit ten stísněný prostor. Nedovoluje mu to, jinak by to Kamiho tělo roztrhalo na kusy, ale zároveň ho už celého obaluje a vtahuje do sebe, tak jako mu dovolil, když do něj Kami vstoupil. Tiskne ho k sobě nejen rukama, ale i všemi těmito úponky a dům se chvěje stále víc. Kamijo je už skoro na konci a na jeho těle se objeví runy, které by býval rád prozkoumal mnohem blíž, jenže jim to teď není dovoleno. Tělo, které svírá, se otřese orgasmem jako první a srovná se zemí skoro celé patro, ze kterého zbude jen betonová kostra. Jim dvěma se nemůže nic stát, protože jsou uvnitř jakési bubliny z Kamijovy magie a Manovy podstaty. Zvláštní koule, levitující nad zemí, uvnitř níž jsou schovaní. V další okamžik všechno kolem zapulzuje a hrozí dalším zemětřesením, když se do nitra temnoty podívá i Mana sám a venku na ulici už musí vládnout panika. Možná sem míří i hasičské vozy, ale to teď Mana vůbec nevnímá. Na tomto patře žil sám, ale beton padal dolů na ulici a kdo ví, co tam napáchal. Jakmile klesnou do peřin, všechno se částečně zkrotí a Mana si povšimne těch zvláštních obrazců, které nemizí. Jako by si Kamija právě podepsal. Usměje se jeho vyznání, skloní se co nejblíž a ve všem tom zmatku se zhmotní jeho stínová křídla. Další průchod stínovou zemí si teď nemohou dovolit. 

"Drž se pevně." Pošeptá mu, než se mávnutím mocných křídel vznesou nad toto patro, kterému chybí střecha a pak se začne všechna energie kolem kumulovat a jakoby vsakovat do jediného místa pod nimi. Jsou už celkem vysoko, když se ze všeho stane tečka, která jako by pohlcovala realitu okolo a pak to všechno vybuchne v mohutné implozi, která srovná celý dům a všechno, co bylo v něm se zemí. Dole nastane panika, kterou nechávají za sebou, katastrofa a desítky mrtvých. Hnízdo je zničené a je čas najít si jiné.