Hromadné - Nezapomínej, že mám zkušenosti. - část 2.

(Akiho palác)

Hyde, Inoran

Vidí šíp letící na Gackta a jen zírá, jak ho odrazí. Pak na chvíli přijde o vědomí, když dojde na prudkou bolest. Neví, co se stalo, vůbec nevnímá realitu, jen se na krátko propadne do černočerné tmy. Zažil opravdu hodně, ale nic podobného se mu ještě nestalo. Neví, jak dlouho je mimo, ale když konečně otevře oči, má pocit, že nemůže popadnout dech. Je to, jakoby mu něco sedělo na plících a prostě mu to nedovolilo. Zvládne se jen na půl překulit na bok a konečně si vydechne. Ten pohyb rozproudí krev a on ucítí ránu na rameni. Překvapeně mrká na šíp, který z něj trčí, vůbec nechápe, kde se tam vzal. Až teprve teď dojde na hlasivky, které se ozvou v tichém zaúpění a konečně se pokusí trochu vzhlédnout, aby viděl co se děje. Ten boj je šílený. Je vidět, že muži už mají po jednom boji a cestě dost. Mračí se na scénu před očima a zavírá oči, aby neviděl umírající na jejich straně. Je to, jak kdyby jim osud nachystal další facku. Copak už jich nebylo dost? V rameni už mu znatelně škube, přesto se však snaží zvednout a nějak jim pomoct. Byl by jim k ničemu i zdravý, to ví, ale stejně se o to pokouší. Nakonec svůj boj vzdá a prostě zůstane ležet v prachu. Musí posbírat veškeré síly, aby pak mohli pokračovat dál. Jen doufá, že vůbec budou pokračovat dál. Nakonec se zvládne jen svalit na záda a tak trochu se tvářit, že je mrtvý. Co kdyby si ho někdo všiml. Úlevně vydechne, když se u něj objeví Gackt.

"To s tou katanou mi musíš ukázat ještě jednou, ale třeba na šátku." Vyrazí ze sebe skrze syknutí a pokusí se pousmát. Jen krátce přikývne, když mu sdělí, že to je pod ramenem a že to naštěstí nebylo otrávené.

"Příště mi jízdu na koni rovnou zatrhni, už jsem zapomněl, jak to bolí." Snaží se trochu vtipkovat a nechá se rychle ošetřit, aby se mohli vrátit do sedla a pokračovat v cestě. Zatmívá se mu před očima, ale přesto se snaží nebýt na obtíž. Trochu křečovitě sevře hřívu, aby se držel spíš sám a Ga neměl starost ještě s ním. Zírá na palác v dálce a modlí se, aby už byli tam. Není si jistý, kolik sil mu zbývá, než padne znovu do prachu. Byl by už tam, kdyby ho Ga nejistil.

"Promiň." Omluví se mu za své zranění a trochu si povzdechne. 

V paláci panuje typický ruch a všechno se připravuje na návrat Toshiyi. Měl by být už dnes zpátky a tomu se podřizuje většina věcí. Inoran zatím připravuje ve své komnatě podklady na Akiho další hodinu. Bylo toho hodně, co ještě společně museli zvládnout a on se od odjezdu ricka nemohl vůbec soustředit. Je to jakoby mu někdo do hlavy nasadil neproniknutelnou hradbu a skrze ni nic neprošlo. Někteří poznali, že není ve své kůži, přesto se snažil odvádět své povinnosti, co nejlépe. Po očku dohlížel na Taijiho a plánoval dohlížet i na Senu a Akiho, jakmile se vrátí. Jejich pobyt mimo už taky neměl dlouho trvat. Vše muselo být dokonale připraveno. Na nádvoří se něco děje. Slyší neobvyklý hluk, který nedokáže k ničemu přiřadit. Zamračí se trochu pro sebe, vstane a vyjde na balkón. Shlédne a pak mu srdce vynechá pár úderů. Vidí muže, kteří patří Gacktovi a jsou očividně po boji a náročné cestě. Něco se stalo, to dokáže vytušit, jinak by tu nebyli. Vládne tam hotový chaos a není, kdo by ho řídil. A pak zahlédne ještě jednu osobu. V ten okamžik má pocit, že se mu to jenom zdá. Několikrát se dlouze nadechne a pak vystřelí ze svých pokojů. Sbíhá schody, málem u toho zboří několik lidí a je to značně neslušné, ale je mu to úplně jedno. Je to snad poprvé, kdy se chová, jak nemá a nezáleží na tom. Zahýbá za roh, málem mu podjedou nohy, ale už je blízko. Ani nedýchá, když vyběhne na nádvoří a míří rovnou k Rickovi. Žene se jak šílený, ale pár kroků před ním se zastaví. Pozoruje ho, jak dává rozkazy a po tváři mu teče několik slz. Je to radost, že je v pořádku a taky z toho, že ho konečně vidí. Měl by spíš přemýšlet nad tím, co se děje, ale v prvním okamžiku to nejde. Jak kdyby pořád nemohl uvěřit, že je to on. Jakmile Ricko řekne, všechno, co měl, prostě se nedokáže ovládnout a padne mu kolem krku.

Hyde se po cestě přistihne, že přestává vnímat okolí. Občas se mu zrak zamlží, ale stejně vkládá všechny síly do toho, aby se na koni udržel. Jde to čím dál hůř. Nestěžuje si, ale ani nemluví, šetří sám sebe a modlí se, aby už tam byli. Dočká se a projedou bránou na nádvoří. Tam už panuje chaos, stejně jako v sídle u hranic. Lidé se sbíhají, pomáhají ošetřovat raněné muže, předávají si pokyny. Ino zařizuje, co je v jeho silách, aby obeslal všechny lidi kolem paláce. Některé musí ukrýt a zařídit bezpečné opevnění. Taky shromáždit veškeré zásoby, hlavně potraviny, kdyby se museli opevnit na delší dobu. Zaslechne hlas Gackta a přiběhne k němu.

"Měl být během dneška zpátky, podle mě dorazí každou chvíli." Sdělí mu rychle.

"Co se stalo?" Zeptá se, když vidí Hyda, jak jen ztěžka stojí na nohou.

"Sekai-san, honem sem." Křikne Ino na léčitele, který je opodál a předává pokyny.

"Vezměte ho kousek stranou." Kývne hlavou opodál a tam se Hydovi začne věnovat.

Gackt, Ricko

"Okamžitě někoho pošli Toshiyovi naproti. Invaze, Ino-san, jsou všude. Museli jsme opustit pevnost a nechat tam raněné. Během dnešního dne i noci budou přicházet prostí lidé, aby se schovali za zdi hradu. Nevyhazujte je a najděte jim nějaké místo. Kolik máme jídla? Ricko-kun! Pošli proti Toshiyovi jezdce, ať ho varují před špehy a předvojem, jsou všude, napadli nás v lese, daleko od hranice, kde je nikdo nečeká. Mohli by ho překvapit. Má s sebou vojáky?" Někdo zavrtí hlavou, že ne. Byl to výletní průvod a dokonce je venku i nějaká konkubína. 

"Kruci..." Procedí Gackt mezi zuby, ale pomáhá Hydovi za lékařem. Musí toho hodně udělat, ale chce být u něj, dokud nebude za ním odstraňování šípu. Je to slabost, kterou by si teď neměl dovolit, ale copak ho může opustit v takové chvíli? +Začínáš z lásky blbnout, máš se starat o pevnost.+ Vynadá sám sobě. Pomůže Hydovi se posadit a sám ztěžka dosedne vedle něj, když mu náhle cosi dojde. 

"Kde je babička? Jak to, že není někde okolo a nešikanuje všechny vojáky, že dělají pomalu a špatně?" Jeden z okolo stojících mužů srazí paty k sobě. 

"Je ve vašem rodném sídle, pane, odmítá se odtud hnout. Říkala, že se v tom domě narodila a tam taky umře." Gackt se hrozivě zamračí. 

"Zpropadená ženská. Jeďte tam, přivlečte ji třeba násilím a všechny, kdo jsou tam s ní. Vzkažte jí, že bych od ní nečekal, že válku zabalí jako první, to jí popíchne." Muž zbledne, protože říkat něco takového paní Camui je o hlavu, ale pak přikývne a neprodleně vyrazí na cestu. 

"Tohle budou dělat všichni starci..." Pronese nevesele Ricko, vymění si pohled s Inoranem a vykročí za dalšími povinnostmi, které mu Gackt udělil. Mezi muži už se rozneslo, kdo teď je, že je jeho zástupcem a všichni mu prokazují nejvyšší úctu i přes jeho nízký věk a v podstatě nulové zkušenosti. Teď není čas na to, aby se o tom hlavy klanů přely a po válce bude mít Ricko zkušeností až až nebo už to nebude potřeba řešit. Když se přiřítil na nádvoří, měl opravdu velký strach z toho, jestli se mu všichni nevysmějí, neřeknou, že nemá žádný důkaz a nebudou si dělat, co chtějí, ale jeho brnění od špíny a krve, strhaný výraz a Gacktova pečeť zařídily svoje. Možná i jeho rozhodnost a pevnost, kterou vzal kdo ví kde, když začal řídit chod všech věcí. V okamžiky jako byly tyto, přebírali vojenští velitelé pravomoci nad těmi úředními, vždycky to tak bylo. Měl toho v hlavě tolik a o přesto mu srdce divoce bilo, když si uvědomil, že se vrací domů a uvidí tam Inorana. Neviděl ho několik měsíců, mohli si jenom psát a to ještě opatrně. Všechno se většinou maskovalo jako studijní materiál a teď byla jeho tvář první, po které se rozhlížel, když sem přijel. Když ho potom konečně svíral v náručí, byl ten pocit nepopsatelný. Nejraději by mu olíbal celou tvář, ale už takhle bylo jejich vítání divné a jistě neuniklo pozornosti. Trvalo to dlouho, než byl ochotný ho pustit a pak nějakou chvíli pracovali společně, aby nasáli blízkost toho druhého a mohli si vyměnit pár tichých vět. Mezitím má Hyde svoje trápení skoro za sebou. Gackt se ho snažil rozptylovat nemístnými řečičkami, i když je poslouchal doktor, ale když vám někdo vypaluje ránu za živa, moc toho nepomáhá. Držel ho za volnou ruku, zatímco mu Hyde málem rozdrtil prsty a najednou ho začal vnímat v úplně novém světle. Už žádná konkubína, ale muž, který dovede hodně. Třeba jezdit na koni a snést bolest… 

"Seženu ti brnění… nebudeš tady běhat v kimonu, zatímco okolo bude zuřit kdo ví co. Tohle mi bohatě stačilo." Řekne mu z ničeho nic, prostě se zvedne na nohy a odejde. Musí ho ochránit všemi dostupnými prostředky.

Hyde, Inoran, Toshiya

Ino byl najednou celý plný energie. Jen Rickova přítomnost mu stačila, aby se jeho mysl probrala z dlouhého spánku. Byla to příšerná situace a její vážnost mu docházela, ale všechno to šlo snáze snést, když věděl, že je tady a že je v pořádku. A taky bude! Práce mu jde od ruky a využívá všechny své znalosti, aby pomohl co nejvíce lidem, stejně jako s organizací.

"Hai, hned to zařídím." Kývne Gacktovi a zmizí jim z očí, aby poslal nejrychlejší jezdce a byli u Toshiyi co nejdříve. Pomáhá jim chystat koně a sbalit potřebné věci. Hyde trochu úlevně vydchne, když mu Gackt pomůže, ale neubrání se smíchu, jakmile, dojde na jeho babičku. Viděl ji jen z dálky a jednou, jak jim dávala vějířem.

"Sympatická dáma. Rozhodně bych ji chtěl potkat." Dodá s nádechem pobavení. Jen na chvilku přestat myslet na to, co se k nim žene. Možná už nebude mít příležitost. Je rád, když si může na chvíli sednout, ale rozhodně není připravený na bolest, kterou zažívá. Nikdy neměl podobné zranění, nikdy mu ránu nevypalovali a v jednu chvíli si skoro přeje, aby radši umřel. Drtí Gacktovi ruku a snaží se nevydat ani hlásku. Není to v lidských silách a po tváři se mu sveze několik bolestných slz. Snaží se alespoň pousmát nad jeho řečičkami, skoro se mu to podaří, ale nejde to udržet. Naštěstí to netrvá dlouho. Má pocit, že ještě několik vteřin a asi by omdlel. Hřbetem dlaně si setře pot i slzy a podívá se Gacktovi do tváře.

"Nezapomeň nic z toho, co jsi mi říkal, chci si to poslechnout znovu." Řekne mu, aby bylo jasno, že všechny vnímal dost dobře, i když je slyšel spíš tlumeně. Překvapeně zamrká, když dojde na slova o brnění.

"Přerazím se v tom na prvním metru." Pokusí se zavtipkovat.

"Budeš se mi hrozně smát." Dodá ještě, ale výraz v jeho očích změkne, než ho volnou dlaní pohladí po tváři.

"Neboj, budu tě svádět ještě hodně dlouho." Slíbí mu bez váhání. +Ať je to v jakémkoliv životě.+ Dodá si v duchu, protože není naivní. Tenhle boj bude zatraceně těžký a bude štěstí, když z toho všichni vyváznou ve zdraví.

"Po-…" Snaží se ho zastavit, když se Ga zvedne a odejde. Nechápe, co to do něj vjelo, ale sám se snaží vyhrabat na nohy. První potřebuje pomoc doktora, ale nakonec se mu to podaří. Dostane napít a snaží se nevnímat bolest v rameni, která zatím nepolevuje. Ne, nemá v plánu zůstat tu sedět na zadku a může se Ga vztekat, jak chce.

"Bude potřeba sehnat co nejvíce látek na ošetření. Jen pro jistotu. Musíme ubytovat spoustu lidí, ať si mají na co lehnout. V harému je spousta futonů. Ty se taky budou hodit." Pověří nějaké dívky, které se rozutečou po paláci. Hyde si trochu víc vydechne, protože už se mu zase trochu zatmívá před očima, ale to musí jít stranou. Nenápadně se trochu opře, aby se mohl vydýchat víc. To už je Ino zpátky a pozoruje muže, kteří sedají na koně a jednou Toshiyovi vstříc, aby ho varovali.

"Doufám, že dorazí včas." Prohodí Ino se starostí v hlase a očima automaticky vyhledá Ricka. Hyde si toho pohledu všimne a pousměje se.

"Myslím, že tahle role mu sedla naprosto dokonale. Ten hlas se mu bude hodit." Pochválí ho Hyde.

"Stačil za takovou chvíli hodně dospět, až to jednomu přijde líto." Dodá ještě a znovu se podívá na Ina, který souhlasně pokývá hlavou. Je zamyšlený, nedokáže od Ricka odtrhnout oči.

"Sluší mu to." Vypadne z něj, aniž by si to uvědomil a Hyde se tiše rozesměje, když vidí, jak Inovi rudnou tváře.

"Nemusíš nic říkat, je to na tobě vidět. Nezapomínej, že mám zkušenosti." Připomene mu, kým je a aby si nemyslel, že to nutně musí vidět ostatní.

"Co Sena a Aki? Za jak dlouho budou zpátky?" Zeptá se Hyde a v jeho tváři se objeví čirá starost.

"Doufám, že dorazí v pořádku, nepřežil bych, kdyby to bylo jinak." Podívá se dlouze na oblohu, jakoby tam mohl najít odpovědi. Okolím se rozezní velitelský hlas staré paní a oba se prudce otočí tím směrem. Obočí jim jde nahoru, protože muži poslouchají na slovo. Když se ozve další povel, trhne sebou Hyde i Ino, skoro by ho šli splnit taky.

"No, myslím, že si rodinné návštěvy na chvíli odpustím." Odkašle si decentně Hyde a když dostanou s Inem vynadáno, že tu jen postávají, radši se odeberou něco dělat. Ještě by se chvíli zdrželi a dostanou snad vyplaceno.

"Divím se, že Ga ještě nezešílel." Prohodí Hyde šeptem, aby ho náhodou neslyšela. Všechny vytrhne z činnosti dusot koní, které někdo žene cvalem skrze bránu. V čele jezdců se řítí Toshiya s Diem před sebou. Kočár nikde vidět není. Prudce zastaví tam, kde je trochu volného prostoru.

"Přepadli nás asi pět kilometrů odtud. Co se tu krucinál děje?" Zavrčí nepříjemně, když obratně seskočí z koně, který neklidně přešlapuje. Pomůže Diemu ze sedla a hledá někoho, kdo by mu řekl, co to má znamenat. Jako první mu padne pod ruku Ricko, kterého popadne za paži a přitáhne si ho k sobě.

"Kde je Gackt? Kdo to tu má na povel?" Na rukou má krev, jeho nová dýka měla dokonalý křest a ano, stačila mu.

Gackt, Die, Ricko

Ricko si v první chvíli Toshiyova příjezdu ani nevšimne. Je to jen pár jezdců, žádný vůz nebo cokoliv, co by připomínalo výletní průvod a teď skrz bránu neustále proudil někdo dovnitř a ven. Když ho ale čísi ruka popadne za předloktí, projeví se jeho pobyt na hranici, zamračí se a obratně vysmekne, zatímco plynule sáhne po jílci meče a zpola ho tasí. V tu chvíli mu dojde, na čí obličej se dívá, ale už se nelekne. Stál proti cize a někdy děsivě vyhlížejícím tvářím nájezdníků a Toshiya už ho vyděsit prostě nemůže. 

"Velím tady já, pane regente a generál je taky přítomen. Vraťte konkubínu do harému, kde bude nejbezpečněji a hlaste se ve velitelském sále pro instrukce." Tak trochu si s ním vytře pozadí, i když neúmyslně. Chvílemi začíná být jako stroj. Je strašně unavený a nejspíš si odpočine až v hrobě. 

Die se nadechne, aby začal prskat, ale Ricko se prostě otočí a odejde a v tom brnění toho kluka ze zahrad nepřipomíná ani trochu. Tehdy, když ho viděl s princem poprvé v harému vypadal úplně jinak. Dotkne se Toshiyova předloktí, aby se s ním nehádal a kývne bradou ke vchodu do paláce. Půjdou do toho sálu zjistit víc. Ani za nic ho nenapadne, aby se teď zavřel v harému se ženskými a čekal tam na svůj osud jako osel. Klidně při tom poruší kapitánský příkaz nebo co je teď Ricko vlastně zač. Jeho pán je jenom jeden. 

V tu chvíli se na nádvoří objeví také Gacktovi osobní sluhové, kteří Hyda odvedou s sebou do paláce, aby mu pomohli do brnění. Je to plno částí a musí mu dobře padnout, takže s ním ve zbrojnici stráví hodně času. Když je Hyde hotov, vypadá jako někdo úplně jiný a ve chvíli, kdy ho chodbou vedou zase zpět za generálem se s ním míjí i Die. Málem zakopne, když se za ním ohlédne. 

"To byl Hyde! Viděl jsi? Tohle je zlé..." Zamumlá ještě, než s Toshiyou zmizí v sále. Pokud má brnění on, hodlá Die bojovat taky. Mezitím se Gackt konečně objeví zpět na nádvoří. Potřeboval se jít alespoň umýt a převléct do svého druhého brnění. Je toho hodně, co zařídit a navíc je tady jeho babička. Samozřejmě si mohl myslet, že se nepůjde ukrýt do svých palácových komnat a místo toho se chová jako pravý samuraj a komanduje všechny kolem. Naštěstí správným směrem a má to hlavu i patu. Inoran zase obstarává raněné a uprchlíky. Nejdřív promluví s Rickem, co je potřeba udělat dále, potom zajde do sálu na velkou poradu s veliteli a klany a především s Toshyiou a je už pozdě večer, když se na ochozu obvodní palácové zdi konečně zase setká s Hydem. Několik metrů po každé jejich ruce stojí vojáci na hlídce. Zatím se nic neděje, jen branou stále přicházejí vesničané. Není jich moc, ale každý se důkladně kontroluje, aby se sem nevetřel další zvěd. Gackt se opírá dlaněmi o zdivo, zatímco Hyde sedí na stoličce za ním a vypadá jako samuraj.

"Už několik hodin ti chci říct, že ti to vážně sluší. Našli ti nějakou zbraň?" Zeptá se a na chvíli se odmlčí. 

"Vlastně ti chci spíš říct, že bych byl mnohem raději, kdybys vypil makové mléko na bolest a šel si lehnout do svého pokoje v harému, ale… vím, že bys mě stejně neposlechl a v bavlně tady běhat prostě nebudeš." Vysvětlí proč to brnění, i když to asi není třeba. Pořád ho drží u sebe. Až to vypukne, bude to nevýhoda, ale z očí ho nespustí. 

"Podívej." Ukáže z ničeho nic k obzoru, kde se konečně objeví princ a jeho jezdci. 

"Přepadli je taky?" Řekne Gackt po chvíli, když mhouří oči tím směrem. Sena jede na koni s princem jako prve Die, jedou rychle a na lehko a dost jich chybí. V dálce za nimi je druhá skupina s raněnými. Nemá ani ponětí o tom, že tohle přepadení nemá na svědomí nepřítel, ale někdo uvnitř paláce, kdo právě večeří s jeho babičkou.

Hyde, Inoran, Toshiya

Toshiya čeká nějakou přijatelnou odpověď, ale Ricko je tak akorát drzý. Podle jeho měřítek samozřejmě. Přeměří si ho pochybovačným pohledem, jak kdyby mu v první chvíli nevěřil a rozhlédne se kolem sebe. Někteří muži na ně hledí a čekají, co bude. Pár z nich krátce přikývne, aby Rickova slova potvrdili. Nechá paži spadnout podél těla a nadechne se, aby mu řekl, jak s ním bude mluvit a nejradši by mu tu nevymáchanou pusu pěkně vyválel v blátě. Dokonce to vypadá, že chce vykročit, ale Die ho zastaví. K jeho vlastnímu překvapení stačí jediný dotek, aby to působilo. Ohlédne se na Die a první jeho pohled není příjemný, částečně vyměkne a pak ho popadne za paži a vede s sebou. Celou cestu se ho snaží vypakovat do harému, aby se schoval. K jeho větší rozmrzelosti se přesvědčit nenechá. 

Hyde si pořád není jistý, jestli opravdu jít do brnění. Když ale vidí Gacktův pohled, ani nemá chuť protestovat. Trvá to snad celou věčnost a jeho rameno s tím oblékáním zrovna nesouhlasí, ale nakonec je všechno hotovo a musí si nutně chvíli prohlížet sám sebe. Cítí se úplně jinak, tak nějak silněji. Je to asi pitomost, ale opravdu mu to dodává na sebedůvěře. Jen kdyby se v tom šlo pořádně hýbat, bude se to muset naučit. Život v harému ho ale neučil dost dobře se přizpůsobovat, tak mu stačí jen prvních pár kroků, aby kráčel mnohem jistěji. Jemně se usměje na Die, když prochází kolem ale hlavou už mu létají úplně jiné myšlenky, hlavně na to, co se bude dít. 

Toshiya taky nevěří svým očím, když kolem něj projde Hyde. Podvědomě zachytí Die, aby na té zemi opravdu neskončil a pak se hrozivě zamračí.

"Ani na to nemysli." Zpraží Die hned, aby mu nedal příležitost, ale za pár minut už ho obléká do jedné ze zbrojí. On sám si nic podobného oblékat nebude. Je sice pak zranitelnější, ale mnohem obratnější. Má úplně jiný styl boje, než ostatní a hodlá jim to ukázat v tom nejlepším světle. Na chvíli se ztratí v místnosti za svou ložnicí a když se vrátí nese zdobené pouzdro a v ní rodinné dědictví. On sám ho nenosil, ale střežil jako oko v hlavě. Podá wakizashi Diemu do dlaní.

"Je v něm kousek práce každého z mé rodiny. Teď bude tvůj, bude tě chránit." Pak mu podá ještě malou lahvičku.

"Stačí jen škrábnutí a jed bude působit rychle, zbytečně se nepřibližuj. Ne nepříliš dlouho." Mluví vážně, než si ho přitáhne k polibku a nepustí ho, dokud není volán v další schůzi. Die bere sebou a může mu zkusit někdo něco říct. 

Hyde si našel místo na ochozu, aby si pročistil hlavu. Stejně mu nedají chvíli klidu myšlenky na Senu. Pořád není tady a on…umírá strachy. Jemu to vidět na očích, jak moc by si přál, aby se vrátil ve zdraví a byli tu společně. Pokud má umřít, chce mu říct, jak moc by za něj rád a kolik pro něj znamenal. Říkal mu to pořád a stejně by potřeboval, aby to slyšel ještě jednou. Najdeš volné místečko, kde se usadí a hledí na oblohu. Vypadá, že nic z bojů, která se odehrály ani nepocítila. Možná je to dobré znamení a kami budou stát při nich. Přemýšlí taky, jestli bude vůbec schopný kohokoliv zabít, kdyby na to přišlo. Půjde mu o život, to ví, ale…neměl by nad tím přemýšlet příliš dopředu. Krátce si povzdechne, ale povede se mu usmát, jakmile se Ga objeví u něj. Pozoruje ho, nedokáže se vynadívat, jak moc dokonale ve zbroji vypadal. Ale co si budou…Mnohem radši by ho takto viděl na přehlídce.

"Díky. Už se vtom cítím mnohem lépe." Krátce sklopí hlavu, než svá očka pozvedne.

"Kéž bych mohl použít zbraně, co mám a nemuseli by mi žádné hledat." Je to nesmysl, ale říct to musel.

"Mám, vybral jsem si ji sám." Kývne hlavou k luku opodál a dvěma zdobeným džitte u svého pasu. Naučil se s nimi zacházet na jedno ze svých představení. Jen si nikdy nedokázal představit, že by je měl použít. O luku to platí také. Bavil svou střelbou císaře, měl skvělou mušku, ale…S tím, co se bude dít, se to nedá srovnávat. Rychle vstane, když Ga řekne, aby se podíval. Málem přepadne přes ochoz, aby lépe vidět.

"Prosím, ať jim nic není." Nakrčí obočí.

"Vypadá to tak." Odpoví mu vzápětí.

"Ale jsou tady." Vydechne si nakonec s náznakem úlevy v hlase a přitiskne se Gacktovi do náruče.

"Musíš se o ně postarat, kdyby se cokoliv stalo." Podívá se mu naléhavě do očí. Zdá se, že na tom celém postaví svůj boj. Nebude se bát, dokud bude vědět, že je pohlídá. Vytáhne se na špičky, aby ho mohl dlouze políbit a pak ho ohladí po tváři.

"Vždycky jsem věřit, že štěstí stojí při mně. Doufám, že nám bude přáno." Prohodí měkce a odejde si vzít svůj luk.

"Pojďme zjistit, co se stalo. Budu hrozně neuctivý a povalím Senu na zem, jestli bude v pořádku." Usměje se upřímně a vykročí po jeho boku do paláce. Vždycky bude po jeho boku, až do posledního dechu. Ostatně, nebude v tomto paláci jediný. Třeba nakonec právě díky tomuto vyhrají.