Gackt x Hyde - Nezapomínej, že mám zkušenosti. - část 1.

(vojenské sídlo)

Hyde

První noc, kdy Hyde dorazil do Gacktova sídla na hranicích, byla pro ně milosrdná. Ga s ním zůstal a z ložnice prostě neměli šanci vylézt. Jídlo jim nosili a ani to je nepřinutilo se od sebe na chvíli odtrhnout. Věty typu, právě jsem se svlékl, co s tím uděláš, byly jako rudý hadr na Hydova dokonalého býka. V noci, když už Gackt spal, se on sám probudil a myslel na Senu. V duchu mu několikrát po sobě poděkoval a pak se modlil za to, aby byl v pořádku. Musel vyletět z hnízda, tedy tentokrát spíš vyletěl Hyde, ale na tom nezáleželo. Měl o něj strach a vždycky mít bude. Musel se několikrát usmát, když vzpomínal na chvíle, kdy ho všemu učil. Sena byl na spoustu věcí šikovný, ale nikdo učený z nebe nespadl. Vzpomíná na chvíli, kdy ho učil hodit na vysokých podrážkách na okraji jejich obrovské lázně v paláci u císaře a dokáže si přesně vybavit Senův protáhlý obličej, když do ní už asi po páté spadl. V tu chvíli si klidně v oblečení vlez za ním, aby ho ukonejšil a zvedl náladu. Cestičkami ve své hlavě se dostane i k císaři. Aki mu byl tolik podobný i když mnohem víc soucitnější. Ale to asi taky přichází s věkem. Znal císaře dlouho a viděl ho, jako nikdo ne. Ano, jsou si opravdu hodně podobní. Hyde moc dobře ví, že ho císař miloval. Ani jemu nebyl lhostejný a přesto se to nedalo srovnávat s city, které chová ke Gacktovi za tak krátkou chvíli. Ano, Sena byl vybrán pro Akiho, ale nikdo z nich ani nedoufal, že se mezi nimi zformuje tak neskutečné kouzlo. Osud. Část z něho člověk ovlivní sám a část je podle Hyda naplánovaná. Všechno souvisí se vším. S podobnými myšlenkami se přitulí ke svému milému a za chvilku už spokojeně oddechuje. Když se ráno vzbudí, Gackt už v pokoji není. Chvíli jen trochu posmutněle zírá na prázdné místo vedle sebe a s krátkým povzdechem, se nakonec vyhrabe na nohy. Situace na hranicích byla čím dál horší a on měl opravdu strach. Byl tu Ga a byl tu Ricko. Záleželo mu na jejich zdraví a přál si, aby se jednou mohli společně vrátit k novému císaři. Aki jím bude, tím si je jistý. Zlehka se pousměje, nechá se obléct a poslechne si nejnovější zprávy. U toho začne krčit obočí, protože se zdá, že raněných je víc, než dost. Nechá víčka na chvíli klesnout a otočí se k poslům zády, aby ho neviděl. Když vrátí svou tvář zpátky mírně se pousměje.

"Situace je vážná, ale kami stojí při našem princi." Předá sloužícím trochu svého optimismu a v duchu panikaří, že jsou zrovna ti dva zranění. Místo toho, aby strávil den v komnatách, vyjde do chodeb a pomáhá se vším, co je potřeba. Chystání na příjezd zabere celý den a on alespoň nemusí myslet na nic jiného. Na sobě má jen obyčejné kimono a rukávy už má i potrhané, jak pomáhal přenášet všechno možné. Na tom přece nezáleží, dokud bude nápomocný. Když se ozve křik, že se část vojska vrací, on sám je mezi prvními. Probírá se raněnými a děkuje za své zkušenosti. Než si ho všiml císař byl jedním z pomocníků v nemocnici a není to první boj, který za svůj krátký život viděl. Jeho výraz se změní, když probírá raněné na jednom konci a říká, kam je mají odnést. Těm, kterým není pomoci…Ano, i to dokáže rozhodnout, když musí. Ricka ani Gackta nikde nevidí a snaží se vštípit si do hlavy, že je to dobře. Sám už má kimono nasáklé krví, několik rudých čmouh na čele, jak obratně ošetřuje raněné. +Je jich tolik.+ Proběhne mu hlavou zoufale.

"Ta noha musí pryč." Pošeptá jedné ze sloužících, když vidí muže s rozdrceným lýtkem.¨

"Jedině tak má alespoň malou naději." Dodá pevným, ale posmutnělým hlasem a vykáže je do míst pro podobné případy. Pro ty, jejichž přežití je tak padesát na padesát. Přiklekne do bláta k jednomu z mužů, který je ještě při vědomí.

"Kde zůstal velitel a Ricko?" Ptá se ho tiše s nadějí v hlase.

"Já..Já nevím, zůstali mezi posledními. Vyhráli jsme další boj, ale…" Vydechne raněný muž a Hyde se jen pousměje.

"To je v pořádku, jen odpočívej." Zběžně mu ošetří rány. Na nádvoří už jich moc nezůstává. Ukládají je do sálů a všude, kde je jen trochu volného prostoru, aby nebyli venku. Hyde stojí uprostřed a kouká vyhaslýma očima do dáli. Je to hrozná podívaná kolem něj. Desítky těl, o které se taky někdo musí postarat a ten pach krve zalézá úplně všude.

"Nemůžeš mě tu teď nechat." Pošeptá a otočí se, aby pokračoval v nekonečné pomoci. Je vyčerpaný a zároveň ví, že na odpočinek není čas.

Gackt, Ricko

"Tahle bitva je poslední." Řekne Gackt, sedící v generálském brnění na svém hřebci, zatímco okolo plápolají jeho a Akiho prapory. Vyhráli, ale stálo je to hodně a kdesi na obzoru je vidět kouře z ohnišť jejich nepřítele. Je ho opravdu hodně a je velmi blízko. Ricko na něj upírá trochu vyděšené oči, ale neřekne nic. Nakonec je posune zpět k obzoru. 

"Chceš bojovat tady?" Zeptá se nakonec a Gackt zavrtí hlavou. 

"Ne. Už nemáme sílu." Řekne tiše. Několikrát vyslal posly k okolním provinciím, kde se Akiho mladší bratři snažili o to samé co Aki, ale žádná pomoc nepřišla. Buď nemohli, protože bojovali stejně jako oni nebo nechtěli, aby se zbavili nejsilnější konkurence a nebo byli prostě zbabělci. Buď jak buď to se teď Gackt nedozví. Vyslal posly i k císaři, ale první dva jezdce i ptáky nakonec skolil nepřítel a ten poslední už to nestihne včas. Museli mít obsazený průsmyk a jestli to tak bylo, Gackt měl všechny důvody se obávat, že by Akiho město mohlo být napadeno z boku. Jak se tam dostali, to netušil, ale on a jeho jednotky nemohli být všude. Tuhle zemi přece nebránil jenom on sám, i když to tak v tento okamžik vypadá. Jsou sami, žádná pomoc nepřijde. 

"Musíme zpátky, chránit město a prince. Nic netuší." I tyto posly dostal nepřítel. Vyrazí další, zase jinudy, ale protáhne se to. Má jenom obavy z toho, aby Aki útok vůbec odrazil. Jestli je tohle invaze do říše, může trvat dlouho, než přijdou císařské jednotky a oni by se nemuseli udržet. Všechno je to mnohem horší, než to celé měsíce vypadalo. Bohužel za hranicemi neměli žádné špióny, kteří by se o něčem podobném dozvěděli. Ricko odhodlaně přikývne. Za těch pár týdnů se tady hodně změnil, stal se z něj muž. Po jeho smíchu se mu stýská, ale tady k němu není prostor. Už nikdy nebude stejný. I když ho trénoval sám společně s princem, ze začátku měl o něj vážně strach. Jako by Ricko nedovedl přijmout realitu a pořád měl pocit, že všechno kolem není tak tvrdé, jak to vypadá. Navíc s ním lomcovaly emoce kvůli Inoranovi, ale to se už změnilo a stává se z něj dobrý bojovník. Jsou tady skoro poslední. Všichni vojáci pochodují do pevnosti, kde čeká Hyde. Raněné poslali napřed, ale jenom ty, kteří mají šanci. Není čas dorážet ty na smrt raněné ani pohřbívat mrtvé. Není to hezký osud, ale nedá se nic dělat. Před chvílí vyslali jezdce, aby v pevnosti oznámili, že se mají všichni sbalit a evakuovat. Další vyrazili do nejbližších vesnic. Všichni obyvatelé musí pryč, utíkat do vnitrozemí a směrem k císařskému městu. Za sebou nechávají svoje domovy, majetky i úrodu. Pevnost padla, Gackt už ji neudrží, ale musí udržet provincii. Několik dní potrvá, než se to Aki dozví, navíc je nejspíš na cestě od císaře. Jeho palác hlídá Toshiya a nic netuší. Kdyby Gackt věděl, že je s Die na radovánkách někde mimo, asi by neměl klidné spaní. Kruci, vůbec nikdo nic netuší. 

"Jedeme." Otočí koně a kopne ho do slabin. Dorazí o pár hodin déle, než jezdci, které poslal, aby Hyda varovali a donutili je utíkat na lehko. Ani jeden nejsou s Rickem nijak vážně zranění, i když oba bojovali, ale hodně špinaví od hlíny i krve. Přiřítí se na malé nádvoří a Gackt se rychle rozhlédne po malé nemocnici, kterou tady Hyde zbudoval. Dělal to vždycky, když posílali vojáky domů, ale teď… kdo nedojde, bude tady muset zůstat. Nemají čas chránit vozy, nejde to. Někteří to mohou zkusit sami. Najde ho mezi všemi snadno, z koně má dobrý přehled. Znovu pobídne koně a cvalem projede mezi vojáky a raněnými. 

"Hydo-san, proč už nejsi na cestě!" Zamračí se, skokem je dole a přitiskne ho na své brnění, aby ho objal. Pak si ho za zátylek přidrží tak, aby mu mohl šeptat do ucha. 

"Je konec, nepomůžeme jim. Musíš se s tím smířit." Ví, jak je to pro něj těžké, zase ho neposlechl a paličatě se o ně staral dál, i když měl být dávno pryč. 

"Musíme jet, než obsadí všechny cesty." Prostě ho popadne za ruku a tak jak je, ho vysadí na svého koně. Je to neskutečně drsné tady ležící nechat. Některé ženy a rodiny tu chtějí zůstat s nimi. Gackt si připadá jako idiot, že si celou dobu nevšiml, že nejde jen o bojůvky, ale o něco mnohem horšího, ale on byl jen generál prince, ne generál císaře, neměl k dipozici císařské peníze, zvědy, informátory prostě nic a nic tomu nenasvědčovalo. Tohle se nepříteli povedlo, protože v hlavním městě nic netuší. Museli likvidovat všechno a všechny, kdo by zjistil víc.

Hyde

Hydovi je z toho neskutečně těžko. Vidí všechny raněné, některé už pomalu umírající, kterým nedokázali pomoct, i když to třeba vypadalo nadějně. A to ani nechce počítat, kolik mužů muselo zůstat na bojišti. To číslo někde v koutku hlavy přece jen tuší, ale…Nesmí nad tím přemýšlet. Pořád se po očku ohlíží přes rameno a začíná propadat panice. Ga ani Ricko se zatím neukázali. Čím déle nepřijíždí, tím je víc pravděpodobné, že tam zůstali. Snaží se obrnit, proti pocitům neskutečného smutku a zoufalství, ale je to čím dál těžší. Pořád je nějaká naděje, pořád se ještě můžou objevit. Když se naposledy ohlédne přes rameno, po tváři mu steče osamělá slza, jak už to nezvládá dusit v sobě.

"Hydo-san." Ozve se dívky hlas nedaleko něj, který ho upozorní, že potřebují pomoct. Někteří už odsud odjeli. Zbývají tu ti poslední, kteří nakládají malé zásoby na cestu pro další skupinu. Hyde se rozhodl tady zůstat, dokud tu bude někdo, kdo ještě dýchá. Sena je v paláci, Aki ho ochrání a bez Gackta…

"Tohle není fér." Broukne si tiše pro sebe. Ve chvíli kdy z bojiště přišly rozkazy, se Hyde automaticky snažil pomoci těm, kteří s nimi cestovat nemůžou. Zemřeli by tak či tak a on chodí trochu jako duch od jednoho k druhému a tiskne kousek látka nepuštěný šetrným jedem. Neměl by to dělat, měl by odjet, ale ani se nehne, dokud nezjistí, co se stalo jeho lásce a příteli. Ne, prostě ho odtud nikdo nedostane. Poklekne k dalšímu muži a jemně se na něj pousměje. Umírající ho prosí, aby ušetřil jeho trápení. Ano, právě proto tu je. Měl by mu dávat naději nebo být upřímný? Ne, tohle nikdy příliš neuměl.

"Dobrou noc a kami s tebou." Pošeptá mu, když pozoruje, jak se mu oči zavírají. Tahle zkušenost je pro něj neskutečně silná. Pomalu vstane a prudce se ohlédne, jakmile za sebou uslyší Gacktův hlas. Poznal by ho snad kdekoliv, i kdyby byla kolem válečná vřava.

"Moje srdce zůstalo tady, jak bych mohl odjet." Zamračí se na něj v první chvíli, jak kdyby to nebylo nad slunce jasné, ale hned se k němu dostatečně přitulí a kdyby mohl, tak tak zůstane na věky. Po tváři mu steče několik úlevných slz.

"Jste v pořádku, díky kami." Zašeptá, když za ním vidí i Ricka. Ulevilo se mu neskutečně a najednou je trochu snazší to celé snést. Bolest je všude, ale konečně se proti ní dokáže úplně obrnit.

"Já vím, že ano, ale…" Pokusí se mu odporovat, než je i přes protesty vysazen na koně. Se staženým obočím, se ohlédne na děsivý výhled za sebou a s dlouhým výdechem sklopí hlavu.

"Co se děje?" Ptá se ho rovnou, protože to není jen tak. Začíná tušit, že za jejich odjezdem je ještě něco mnohem temnějšího.

"Je Aki a Sena v nebezpečí? Palác?" Hledá v jeho tváři ujištění, že to tak není a že se děje něco úplně jiného. Snaží se z Gacktova výrazu vyčíst cokoliv navíc. Jak se mu vnitřně ulevilo, že jsou oba dva v pořádku, má teď neskutečný strach o Akiho a Senu.

"Není, kdo by je tam chránil." Nejradši by hnal koně světelnou rychlostí zpátky. Přemýšlí, kdo by v paláci mohl být na jejich straně. Jako první ho samozřejmě napadne Ino, ale ten není úplně ideální kandidát. Mohl by Toshiya?

"Toshiya spíš ne." Přemýšlí nahlas. Je trochu děsivý, těžko říct, jestli je loajální nebo si zachrání spíš vlastní kůži. Zná ho příliš málo a upřímně…Nepřipadá mu jako někdo, komu by měl věřit. Na zprávu císaři je v tuhle chvíli už prostě pozdě.

"Mám hrozný strach." Prozradí Gacktovi, pozorujíc všechny kolem nich jak kdyby mu mohli dát ujištění, že všechno bude v pořádku. Stejný pohled věnuje i Gacktovi. Nemá strach o sebe, nikdy takovým způsobem nedokázal přemýšlet.

"Měl bych napsat císaři. Vím, že je pozdě, ale třeba…" Snaží se vymyslet cokoliv, co by jim mohlo pomoci. Vzhlédne k nebi, když si uvědomí, jakého spojence už pár let opečovává a krmí. Byl tu s ním pořád nebo se vyděsil díky pachu krve, který byl snad všude. I Hyde ho má pořád v nose. Ozve se tiché cvrlikání, když ho konečně spatří.

"Je to jen malá naděje, ale…" Stočí svůj pohled na Gackta, jakoby čekal na jeho svolení. Třeba by opravdu dorazil v pořádku, když je to příšerně daleko.

Gackt, Ricko

I on se krátce podívá na ležící, o které se Hyde dosud staral. Pak už ale tiskne v ruce uzdu a chce se vyhoupnout za ním, než ho zastaví jeho slova. 

"Nejsme si jistí, ale vypadá to jako invaze. Tohle už nejsou malé boje o hranice, tohle je obrovská armáda, která je jen malý kousek odtud a podle všeho postupuje. Nechápeme, jak je možné, že se k nám nic nedostalo, jsou skvěle připravení, a to mě děsí." Řekne mu popravdě. Říše měla velké vojsko, ale bylo daleko odtud. Nepřítel stačí zplundrovat velkou část země, rozhodně celou Akiho provincii a ty přilehlé taky a odnesou to jejich obyvatelé. Čím dál se nepřítel dostane, tím horší bude ho odrazit, zavrtá se tu jako klíště do kožichu a už nepustí. Bude vysávat tuhle zemi a bude konec míru, který císař držel. Na chvíli se odmlčí a dívá se do jeho očí, než zavrtí hlavou. 

"Nikdo tady není v bezpečí. Budou tady možná dřív, než Aki a nemáme moc možností, jak ho varovat. Nestihne se připravit. Musíme do paláce, opevnit se. Lidi jsem poslal pryč odtud, tak daleko, jak to jenom jde. O všechno přijdou, Hydo-chan. Ty víš, jak vypadá vypálená země." Řekne mu. Nakrčí obočí, když Hyde vysloví Toshiyovo jméno, ani trochu nerozumí tomu proč, ale teď není čas se ptát. Píchne ho u srdce, když Hyde nahlas vysloví svoje obavy a on nemá způsob, jak by ho ujistil, že všechno bude v pořádku. Všechno by to bylo lhaní a Hyde není hloupý. Nemělo smysl nic říkat. 

"Hydo-chan, udělám všechno proto, abychom je odrazili. Úplně všechno, hm?" Usměje se na něj a znovu chce vysednout. 

"Musíme jet." Popožene je Ricko. Gackt zavrtí hlavou na Hydova slova o vzkazu.

"Nepřijde mu to. Posel je na cestě." Jenže Hyde má ještě jeden nápad. Vymění si s Rickem pohled, ten zavrtí hlavou, ale už v tu chvíli ví, že si to Gackt udělá po svém a protočí očima. 

"Jeď." Řekne mu Gackt a on se začne bránit. 

"Jeď hned, sežeň všechny, kdo jsou v paláci k zastižení a začněte opevňovat. Kdo nestihne utéct, ať se stáhne za zdi paláce. Berte všechny, kdo přijdou. Je to rozkaz. Šlechta se bude bránit, musíš je donutit Ricko-kun. Teď jsi můj zástupce." Povýší ho asi tak o deset hodností a Ricko zbledne, ale vážně přikývne, kopne koně do slabin a za chvíli je pryč. Gackt znovu natáhne ruce po Hydových bocích a stáhne ho z koně zase na zem. Vezme ho za ruku, druhou vede koně a rychle ho provádí mezi raněnými až ke stolku pod střechou, kde se válejí potřeby písaře, teď už opuštěné. 

"Piš." Řekne mu honem a rozhlédne se, jako by mohl vidět jeho ptáčka. Zatím nikde není. Několik ležících ho slyšelo, co říká, teď úpěli a otáčeli se po nich a Gackt netuší, co si počít. Nemůže k nim přijít a začít je dorážet před zraky těch zbývajících, na to prostě nemá žaludek. Bránili by se a křičeli a on už má mrtvých očí plnu hlavu i bez nich. Několik důstojníků je tu ještě s nimi a pár věrných obyčejných vojáků taky. Gackt si s nimi vymění několik slov šeptem a pak začnou vykonávat to, na co před chvílí myslel. Zdaleka ne tak něžně jako Hyde, ale rychle a snad bezbolestně. Malý hlouček odešle do okolí, pátrat po lidech, co o ničem nevědí nebo odmítají odejít, aby se je ještě pokusili přemluvit. Pak už je vzkaz napsaný, zbývá sehnat ptáka a musí vysednout do sedla a spěchat k paláci. Musí stihnout co nejvíc, než bude nepřítel tady. Podle něj mají maximálně dva dny.

Hyde

Hyde hledí Gacktovi upřeně do očí a doufá, že přijde ujištění. Stejně tak ví, že nechce jen plané lži, ale není si jistý, jestli to zvládne unést. Bylo by to jiné, kdyby byli v paláci u Seny a on ho měl na očích, stejně jako Akiho. Má o ně prostě neskutečný strach.

"Vím, přál jsem si, abych to nikdy nemusel vidět znovu." Povzdechne si ztěžka a do očí se mu nahrnou slzy. Všechny světlé dny jsou nenávratně pryč a přichází období temnoty. Aki musí vyhrát, musí to zvládnout všichni a ve zdraví, jinak se na místě zblázní. Všechny tyto pocity se mu odrazí v očích, ale nahlas nic neřekne.

"Já vím, že ano. Dokážeme to společně." Koutky se mu mírně pozvednou ve smutném pousmání, ale uvnitř něj roste odhodlání, že to tak bude. Opravdu tomu začíná věřit.

"Vím, že ty to dokážeš." Ujistí ho a pak se podívá na Ricka.

"Že vy to dokážete." Dodá ještě a vzápětí ho Gackt povýší na svého zástupce. Je si jistý, že Ricko něco podobného prostě potřebuje, i když by si přál, aby to bylo úplně v jinou dobu. Ne za takových podmínek.

"Dokážeš to." Zformuje rty. Pokud pro něj mělo štěstí opravdu někdy slabost, teď se ho snaží poslat na Rickovo rameno, aby ho s sebou odvezl do paláce. Nechá si pomoct z koně a vydá se rychle ke stolečku. Hydovi se neskutečně třese ruka a v první chvíli není schopný napsat ani písmenko. Zpráva musí být krátká, aby skřivánka příliš netížila. Nechá víčka klesnout a snaží se soustředit, s tím co se kolem něj děje, to jde špatně. Oči mu pořád těkají ke zraněným a těm, kteří jim krátí jejich trápení. Je to příšerný pohled, trhá mu to srdce a jen tam stojí a zírá na tu spoušť.

"Promiň." Omluví se Gacktovi nad svým váháním a nakonec se mu podaří naspat vystihující, krátkou zprávu. Smotá papírek do drobné ruličky a začne se rozhlížet po obloze. Nevidí ho.

"Tak kde jsi." Prosí ho zoufalým hlasem a nakonec se nadechne a pokusí se uklidnit. Vždyť ví, jak ho přivolat. Podívá se znovu nahoru a krvavým místem se rozhlédne jeho hlas s tichou a tklivou písní. Trvá to jen pár taktů, než zaslechne tiché cvrlikání.

"Je tady." Vydechne krátce a úlevně a ještě chvíli pokračuje, než mu malý nenápadný ptáček usedne na rameno. Nechá se klidně pohladit připevnit si vzkaz na nožku.

"Tak leť a šťastnou cestu." Pošeptá mu.

"Spěchej." Dodá ještě a vypustí jejich možnou záchranu na oblohu. Nikdy ho nezklamal, vždycky přinesl všechno včas. Modlí se, aby to tak bylo i tentokrát. Ještě chvíli hledí za malinkatou tečkou na obloze, než mu sténání umírajících připomene, kde jsou a jaká cesta je ještě čeká.

"Vezmu si svého koně. Nemůže nás vézt dlouho oba." Začne uvažovat nahlas a rozhlédne se. Pár koní tu přece jen zbylo. Někteří patří padlým vojákům. Jednoho opuštěného, který vypadá, že má dost sil, si vybere.

"Kdyby to bylo kdykoliv jindy, asi ti řeknu, abys mě pořádně sledoval, ale…" Zavrtí nad sebou hlavou, než odtrhne kusy látky dlouhého kimona, aby mu nepřekáželo a vyhoupne se obratně do sedla. Samozřejmě, že umí jezdit, naučili ho opravdu všemu a tohle k cestování patřilo.

"Až tohle bude za námi, ukážu ti, jak se pořádně jezdí." Dodává si víc optimismu, aby z toho sedla nesklouzl a neupadl úplně do černých myšlenek. Nesmí se ohlédnout, jinak odtud neodjedou. Počká, až Ga nasedne taky a pobídne koně, který s ním první trochu bojuje, než se mu ho podaří srovnat a vyrazí na cestu. Žene koně možná až příliš, potřebuje vědět, že jsou v paláci všichni v pořádku. Nevnímá bolavá lýtka, která nejsou zvyklá na kůži sedla. Bolest ho udržuje v bdělém stavu a dává mu zapomenout na únavu. Na jeden den toho bylo až příliš, připomínají mu to krvavé skvrny na kůži, ale ví, že se nevydechne, dokud nebudou v paláci. Slunce už se pomalu sklání k obzoru, když Hyde zabočí na rozcestí. Jeho paží projede prudká bolest, kterou nečekal a odešle ho z koňského hřbetu k zemi. Tiše zaúpí, jakmile se jeho tělo zastaví v prachu a hned se chytne za rameno, ve kterém vězí šíp. Zvěd, vědí o nich. Muž opodál na koni natahuje luk, aby vyslal druhý šíp, tentokrát proti Gacktovi.

Gackt

Gackt nakloní hlavu na stranu při té Hydově poznámce o sledování a chvílí opravdu nechápe, co chce udělat, ale pak se pousměje. Je to trochu vyčerpaný a smutný úsměv, ale ano… za jiných okolností by se díval opravdu rád a nejspíš by si i sáhl. Má o něj trochu obavy, když vysedá na koně, protože cesta bude dlouhá a Hyde nebude tak silný v sedle jako oni všichni, kteří jsou na tento způsob cestování zvyklí, ale Hyde má pravdu. Nic jiného jim prostě nezbývá. +Hlavně neupadni a nesraz si vaz.+ Pomyslí si v duchu, než se sám chopí otěží svého koně, vyhoupne se do sedla a mávne zbývajícím mužům. Je jich jenom pár a všichni mají za sebou bitvu. Budou doufat, že je po cestě nic nepřekvapí a jakmile dorazí do paláce, budou se potřebovat alespoň vyspat, i když tento luxus Gackta nejspíš nečeká. Stejně mu v žilách koluje příliš mnoho adrenalinu i emocí a spalo by se mu jen špatně. Vydají se na cestu ostrým cvalem a teprve po chvíli koním trochu přitáhnou otěže, aby je neschvátili hned po několika kilometrech cesty. Střechy paláce už mají na dohled na kopci mezi stromy, i když cesta je ještě asi na dvě hodiny. Gackt celou dobu vede koně tak, aby měl Hyda mírně před sebou a viděl na něj, kdyby toho na něj bylo příliš. Vůbec by ale nečekal, co se stane vzápětí. Vidí jeho drobné tělo, jak se kácí podél boku koně dolů, vykřikne a snaží se okamžitě zastavit, ale to už je Hyde na zemi pár metrů za ním. Gacktův kůň se vzepne na zadní a v otočce Gackt vidí šíp, který z Hyda trčí. V ten okamžik by se v něm krve nedořezal, zbledne a následná mela už ho nenechá nečinného. Musí čelit dalšími útoku. Další šípy sviští vzduchem jako blesk a je to spíš náhoda, když mávne katanou před sebou, strefí ten, který na něj mířil a srazí ho k zemi. Za jiných okolností by mu ego vyletělo nahoru a nejspíš by si užíval pochvalné mručení, kdyby to někdo viděl, ale ne teď. Je jich jenom pár, ale i to jeho vysílené skupince stačí na to, aby se s nimi potýkala až příliš dlouho. Díky tomu, že má s sebou víceméně samé zkušené důstojníky se jim nakonec podaří útok odrazit a většinu pozabíjet. Sám přijde o další dva muže a Hyde se celou tu dobu válí v prachu na zemi bez pomoci a krvácí. Nakonec se mu podaří seskočit a doběhnout k němu. Už se u něj jeden z jeho věrných sklání. 

"Je to paže pod ramenem." Řekne mu a Gackt Hyda honem prohlédne. Zásah šípem nebyl zdaleka taková legrace, jak si kde kdo mohl myslet. Stačilo trochu špíny a malá rána dovedla člověka poslat na věčnost. Kdyby to bylo rameno, mohlo být roztříštěné a Hyde už by s rukou nikdy nepohnul, pokud by o ni rovnou nepřišel. Takhle je šance, že se to dobře zahojí. 

"Nebyl otrávený." Říká Gackt tiše, zatímco se společně snaží ránu ovázat a zastavit krvácení. Teď nemohou šíp vytáhnout, jinak by se to jenom zhoršilo. Musí se to udělat v paláci a vypálit. Hyde je nepříjemně bledý, vyčerpaný. Honem ho zvedají a pomáhají s ním zpět na koně, před Gackta, který jej bude zbytek cesty jistit. Pojedou zoufale pomalu. Nebylo bezpečné od skupiny ještě někoho oddělovat, ale musel poslat jednoho rychlého jezdce napřed, který dá Rickovi nové zprávy. To, že se zvědi dostali tak daleko dopředu jenom potvrzovalo, že je tak zle, jak jenom může být. Tady by je Gackt rozhodně nečekal. Nakonec se i oni dostanou pod ochranu zdí paláce, ale jsou zoufale unavení a Hyde vůbec nereaguje. 

"Sensei!!!" Křikne Hyde, jako by Inoran mohl být někde na blízku. Musí mu s Hydem pomoct, protože on sám se musí vrhnout do práce.

"Kde je Toshiya-sama?!" Křičí po lidech okolo. 

"Není tady, je pryč už tři dny." Dozví se zmatenou zprávu a zbledne. Není tady? Nic neví… Není tady dokonce ani kněz. Odešel prý jen před několika málo hodinami a měl namířeno do menšího města nedaleko. Gackt zvedne oči ke stmívajícímu se nebi. Tohle bylo zlé. A na něj začnou dopadat emoce a strach o Hyda, které si až dosud zakazoval.